P°edm∞t a v²znam psychologie, psychologickΘ sm∞ry Autor: Petr ╚ech Psychologie je v∞da. V∞da neboli scientia je souhrn poznatk∙ o urΦitΘm v²seku spoleΦnosti. V∞dy sv∙j dosah v rßmci celku neznajφ oproti filozofii, kterß zva₧uje celek skuteΦnosti. Klasifikace v∞d - v∞dy formßlnφ (matematika, logika - zkoumajφ Φistou formu) - v∞dy reßlnΘ - p°φrodnφ (fyzika, chemie) - : kulturnφ neboli spoleΦenskΘ - duchovnφ (teologie, historie...) - : socißlnφ, ekonomickΘ (ekonomie, sociologie, psychologie) Charakteristika reßln²ch v∞d 1. empirickΘ (jejich p°edm∞tem je dφlΦφ oblast) 2. tΘmaticky redukovanΘ (tΘmatem je urΦit² aspekt urΦitΘho v∞dce) 3. metodicky abstraktnφ (co se vymykß metod∞ to nenφ tΘmatem v∞dy) Krom∞ v∞d existujφ takΘ dalÜφ formy v∞d∞nφ : 1. um∞nφ (je to zßle₧itost smysl∙, je to svobodnß Φinnost, kterß mß cφl sama v sob∞, ale n∞co sd∞luje a vypovφdß) 2. ideologie (teorie idejφ, stavφ p°ed nßs hotov² systΘm, mß funkci zßpornou - omezuje Φlov∞ka, svazuje ho. kladnß funkce - pomßhß v orientaci v ₧ivot∞, nesvazuje) 3. nßbo₧enstvφ (zp∙sob existence Φlov∞ka ve vztahu ke zjevenφ, je to zßle₧itostφ vφry - ta je citovΘ povahy ) 4. filozofie (je racionßlnφ povahy, pojmy a vztahy mezi nimi, je abstraktnφ) V²znam spoleΦensk²ch v∞d - poznßvajφ jednotlivce i spoleΦnost v jejich minulosti i p°φtomnosti, v jejich v²tvorech i jednßnφ a tφm napomßhajφ zuÜlecht∞nφ Φlov∞ka a jeho orientaci ve slo₧itΘm sv∞t∞. P°edm∞t psychologie - p°edm∞tem je psychika. Chovßnφ Φlov∞ka by m∞lo odpovφdat pro₧φvßnφ. P°edm∞t psychologie se shoduje s dßvnou moudrostφ, kterß byla napsßna na DelfskΘ v∞Ütφrn∞ (Gnothi seauton = poznej sßm sebe) Podoby psychologie 1. laickß psychologie - uva₧ovßnφ bez pr∙pravy o sob∞ i o ostatnφch lidech, poznßvßme svΘ partnery 2. narativnφ psychologie - uplat≥ovanß spisovateli v lit. dφlech, pouΦuje o situacφch a rozm∞rech duÜe, v romßnech (Dostojevskij) 3. v∞deckß psychologie - sv²m p°edm∞tem se zab²vß soustavn∞, koncepΦn∞ a kriticky (nesmφ podlehnout p°edsudk∙m, pravdivΘ poznßnφ Φlov∞ka, pou₧φvß d∙kazy a argumenty) - pou₧φvß terminologick² aparßt - rozvφjφ teorie - umo₧≥ujφ psychicky jev za°adit, zhodnotit a interpretovat - buduje systΘm metod PsychologickΘ disciplφny Podle p°edm∞tu zßjm∙ rozliÜujeme psychologickΘ disciplφny na : A - zßkladnφ:  1) Obecnß psychologie (zkoumß poznßvacφ procesy, city a v∙li, zkoumß i Φinnosti Φlov∞ka kter²mi ovliv≥uje svΘ okolφ, zab²vß se autoregulacφ - s ₧ivotnφmi v²hledy a plßny, osobnostφ a vlastnostmi)  2) V²vojovß psychologie (zab²vß se v²vojem psychiky Φlov∞ka po jednotliv²ch etapßch a dokazuje zlomy)  3) socißlnφ psychologie (zab²vß se zaΦle≥ovßnφm Φlov∞ka do mezilidsk²ch vztah∙, skupin a institucφ, takΘ socializacφ Φlov∞ka, komunikacφ mezi lidmi, skupinami a davy)  4) psychopatologie (°eÜφ otßzky pojetφ psychick²ch poruch, jejich t°φd∞nφm, popisem chorob, navrhuje takΘ lΘΦebnΘ metody) B - specißlnφ:  1) zoopsychologie (jednßnφ zvφ°at)  2) srovnßvacφ psychologie (srovnßvß pohlavφ, mu₧e a ₧enu, protiklady) C - aplikovanß - m∙₧e se zab²vat tΘm∞° vÜemi obory lidskΘ Φinnosti  1) pedagogickß psych. (zab²vß se uΦenφm a v²chovou)  2) lΘka°skß  3) forenznφ (soudnφ)  4) poradenskß (psych. postupy p°i lΘΦenφ)  5) psych. prßce, sportu, um∞nφ, obchodu atd. V²voj psychologick²ch teoriφ Psychologie mß dlouhou minulost, d°φve ne₧ se stala samostatnou v∞dou, tak se rozvφjela jako souΦßst filozofickΘho myÜlenφ. Mnozφ souΦasnφ psychologovΘ se vracφ k p∙vodnφm pramen∙m a nßzor∙m. P°edstava duÜe vznikla v pradßvn²ch dobßch z ·vah o rozdφlu mezi ₧iv²m a mrtv²m t∞lem, mezi bd∞nφm a spßnkem, z ·vah co je to sen a stφn, duÜe mß b²t dech 1.etapa - AntickΘ °ecko a st°edov∞k (tΘma duÜe) - psychΘ = doslova dech - anima = doslova vφtr - ve starΘm ╪ecku se chßpala duÜe ve dvou v²znamech, za vnit°nφ o₧ivujφcφ sφlu = entelechie (Aristotel∙v pojem), jako podstata lidskΘ bytosti dßvajφcφ jejφmu ₧ivotu smysl (duÜe dßvß smysl naÜemu ₧ivotu, Φlov∞k smysl ₧ivota pot°ebuje a proto se musφ o duÜi peΦovat, epimeleia = pΘΦe o duÜi) v t∞chto 2 pojetφch je duÜe chßpßna jako substance (postata), n∞co trvalΘho, nem∞nnΘho, zßkladnφho - Plat≤n a jeho pojetφ duÜe - duÜe je uv∞zn∞na v lidskΘm t∞le a dovede se na sv∞t idejφ rozvzpomφnat, sv∞t idejφ je v∞Φn² a jsou v n∞m ideje dobra, pravdy, krßsy a nepomφjivosti, lidskß duÜe je podle Plat≤na nesmrtelnß - Aristoteles - jeho v²rok : " Sta≥ se Φφm jsi !" - tφm Φφm jsme opravdu nejsme automaticky, p°em²Ülenφm dosßhneme tzv. vhledu, pochopovßnφ vnit°nφho sv∞ta atd., vhled je zp∙sobilost duÜe - Augustin Aurelius - kniha Vyznßnφ (1. PoprvΘ chßpe tzv. psychologick² Φas, 2. V∞d∞l u₧ o motivu podv∞domφ) 2.etapa - novov∞k - tΘma v∞domφ - v∞domφ je chßpßno jako proces - RenΘ Descarces [dΘka] - racionalista, v racionalismu hraje hlavnφ ·lohu rozum, obrat od zkoumßnφ v∞domφch myÜlenkov²ch pochod∙ - John Locke - anglick² empirik, navrhuje pojem introspekce = metoda, kterß zkoumß co probφhß v naÜφ mysli, pomocφ introspekce dospφvß k urΦenφ prvk∙ v∞domφ, kdy₧ se spojujφ tak tvo°φ veÜker² nßÜ duÜevnφ ₧ivot, "Nic nenφ v naÜφ mysli, co nebylo d°φve ve smyslech", na zaΦßtku naÜeho ₧ivota je naÜe v∞domφ Tabula rasa = Φistß, nepopsanß tabule Vznik psychologie jako v∞dy 1) Experimentßlnφ psychologie 1879 byla v Lipsku zalo₧ena 1. Laborato° experimentßlnφ psychologie, W.Wondt - uplatnil metodu v∞deckΘ introspekce, kterß m∞la zaruΦit objektivnost a p°esnost psychologickΘho poznßnφ, podle urΦit²ch pravidel se pozoroval a popisoval n∞jak² Φlov∞k a) vyvolali v Φlov∞ku n∞jak² afekt a popisovali ho b) vztah mezi fyzikßlnφmi veliΦinami a vnφmßnφm c) zkoumali tzv. prahovΘ vjemy 2) Behaviorismus beha = chovßnφ sm∞r, kter² vznikl v USA, zakladatel J.B.Watson, p°edm∞tem psychologie je chovßnφ neboli vn∞jÜφ chovßnφ Φlov∞ka, S-R (stimul a reakce), chovßnφ jako sled nauΦen²ch odpov∞dφ, kterΘ jsou viditelnΘ a m∞°itelnΘ, pro₧φvßnφ pova₧ovßno za nepoznatelnΘ, hodn∞ experimentovali se zvφ°aty a rozvφjeli psychologii uΦenφ   Neobehaviorismus - poΦφtali s vnφmßnφm, s pam∞tφ, s myÜlenφm, s fantaziφ, s city, s v∙lφ   J.P.Pavlov - p∙sobil v neobehaviorismu, rozvφjel reflexologii 3) Psychoanal²za na p°elomu stoletφ (19./20.), zakladatelem je Sigmund Freud, 1900 - kniha V²klad sn∙ psychoanal²za se obvykle chßpe ve dvou v²znamech  1. diagnostickß a terapeutickß metoda  2. teorie osobnosti a teorie kultury 1. Φlov∞k je bytost rozpornß a vznikajφ v nφ konflikty, afekty a traumata, psychickß porucha vznikß tehdy, kdy₧ se tyto konflikty neodreagujφ ihned a Φlov∞k je zasune do podv∞domφ, do pozadφ, kde se ovÜem neztrßcejφ n²br₧ skryt∞ a tajn∞ p∙sobφ a dßvajφ vzniknout psychick²m poruchßm (neur≤za atd.). Jestli₧e si Φlov∞k tyto vnit°nφ konflikty uv∞domφ tak je osv∞tlφ, vysv∞tlφ, smφ°φ se s nimi a tφm je odstranφ. Freud pou₧il metodu hypn≤zy a voln²ch asociacφ 2. ₧ivot Φlov∞ka je ovlßdßn dv∞ma protikladn²mi principy - a) princip slasti - libido (Φinnost pud∙)     - sexußlnφ pud = eros     - destruktivnφ pud = thanatos b) princip reality - reprezentovßn zkuÜenostφ a tlakem spoleΦnosti, kultura je tvo°ena potlaΦenφm pud∙ skladba osobnosti Id = ono = pud; Ego = jß = duÜevno; Superego = nad-jß = morßlka V²voj libida - u₧ v d∞tstvφ ji₧ obsazuje orgßny (·sta, °i¥, pozd∞ji genitßlie), ve 4. roce ₧ivota m∙₧e dojφt ke zvlßÜtnφ situaci, kdy se projevφ tzv. libidin≤znφ vztah k rodiΦi druhΘho pohlavφ u hoch∙ je to oidip∙v komplex a u dφvek elekt°in komplex. 4) Neopsychoanal²za Erik Fromm (1980), kritik konzumnφ spoleΦnosti, vychßzel s Freudem, u Φlov∞ka rozliÜuje 2 orientace 1. Biofylnφ orientace (lßska k ₧ivotu, Um∞nφ milovat = kniha,rozliÜuje n∞kolik druh∙ lßsky - mate°skou (bezv²hradnß, nepodmφn∞nß), otcovskou (po₧adavek ·sp∞chu dφt∞te), bratrskou (rovnost, vzßjemnΘ uznßnφ), partnerskou (p°ita₧livost), lßska k bohu (p°esah, transcedence) ) 2. Nekrofylnφ orientace (lßska ke smrti) Hitler - tvß°φ se jakoby stßle cφtil zßpach pak se podle toho chovß = agrese 5) Analytickß psychologie C.G.Jung - archetyp - ovliv≥ujφ z hloubky naÜφ niternosti naÜe pro₧φvßnφ a chovßnφ Archetypy = pro₧itkovΘ obsahy, kterΘ nevznikly b∞hem naÜeho ₧ivota, ale v d∞jinßch lidstva, mß je ka₧d² (za urΦit²ch okolnostφ se mu p°ipomφnajφ - sny, symboly), kdy₧ je vyslyÜφme tak ₧ijeme tvo°iv∞ a hluboce, brßnφme-li se jim, ₧ijeme povrchn∞ a v krizφch 6) Tvarovß psychologie W.Kohler - celostnost, vÜe ₧ivΘ sm∞°uje ke tvar∙m, k celk∙m a formßm, touto tendencφ se °φdφ naÜe v∞domφ a pam∞¥. Pro celek je d∙le₧itß melodie (z∙stßvß stejnß). Nejd°φv vnφmßme celek pak teprve detaily. 7) Kognitivnφ psychologie (poznßvacφ) G.A.Kelly - navazuje na tvarovou psychologii a obohacuje jφ, vytvß°φ tzv. vnit°nφ modely vn∞jÜφho sv∞ta (Obrazy) - obrazy situacφ, udßlostφ a problΘm∙. Smyslem je dob°e a s p°edstihem se ve sv∞t∞ orientovat a smyslupln∞ se rozhodovat, co₧ je zdrojem naÜφ psychickΘ stability. 8) Humanistickß psychologie Karl Rogers - p°edm∞tem je tzv. autentickΘ (sob∞ vlastnφ) sebevyjßd°enφ a seberealizace Φlov∞ka. ╚lov∞k by m∞l um∞t vyjßd°it svou originalitu a uplatnit svΘ potencionality (p°edvßdφ se, stylizuje se). PotlaΦenφ sama sebe vede ke kryzφm. Okolnφ pom∞ry je t°eba zlidÜ¥ovat, aby se ka₧d² jedinec mohl autenticky projevit. 9) Transpersonßlnφ psychologie Stanislav Grof - AmeriΦan, p°edm∞tem jsou zm∞n∞nΘ stavy v∞domφ, kterΘ vznikajφ nap°.