vznik hmoty:

Hodn∞ dlouhou dobu jsem si lßmal hlavu nad tφm, jak z n∞Φeho m∙₧e vzniknout n∞co. Potom jsem p°iÜel na to, ₧e to n∞co si musφm definovat vlastnostmi a potom vymyslet model, kter² by t∞mto vlastnostem vyhovoval. Nemusφ b²t sprßvn², ale jeho pravd∞podobnost spousta v∞cφ naznaΦuje. Pokud se p°estaneme dφvat na hmotu jako na n∞co co vidφme vÜude kolem sebe, jsme na nejlepÜφ cest∞ jak se dobrat k jßdru v∞ci. Pokud se o tyto v∞ci vß₧n∞ zajφmßte, nesmφte se na n∞ dφvat oΦima op∞t se dφvejte sv²m mozkem. OΦi v t∞chto v∞cech v₧dy l₧ou, myÜlenky pokud do sebe zapadajφ l₧ou jen mφsty.

vlastnosti hmoty:
  nepr∙hlednost narozdφl od vakua, neboli nepr∙chodnost n∞kter²ch hmot n∞kter²m elektromagnetick²m vln∞nφm
nepr∙chodnost hmoty hmotou.(v makroskopickΘm pohledu)
pr∙hyb prostoru v∞tÜφm mno₧stvφm hmoty.(gravitace)
celistvost pro pevnΘ lßtlky, jednotlivost pro kapaliny, plyny ...

Kdy₧ jsem se podφvl na tyto vlastnostli, zap°em²Ülel jsem o problΘmu vzniku hmoty a dosp∞l jsem k nßsledujφcφm v²sledk∙m. Hmota je tvo°ena n∞Φφm, co hmota nenφ a ani se tak nechovß.

DalÜφ zßv∞r byl ten, ₧e jestli₧e nemßme nic krom∞ prostoru, musφ b²t hmota vlastn∞ vytvo°ena z n∞j. Jak tedy z prostoru vytvo°it hmotu ? Je to snadnΘ, alespo≥ ve velice zjednoduÜenΘm modelu. Nechßme vzniknout urΦitΘ vln∞nφ tak aby bylo v jistΘm smyslu stojatΘ a uzav°enΘ do sebe. Pokud si p°edstavφme toto uzav°enΘ vln∞nφ ve Φty°rozm∞rnΘm prostoru, jako v²sledek dostaneme kouli v trojrozm∞rnΘm prostoru.

V²sledek tohoto myÜlenkovΘho pokusu si m∙₧eme p°edstavit nßsledovn∞.Vezmeme dva pou¥ovΘ nafukovacφ balonky a nafoukneme je. Pokud mßme tΘm∞° dokonalou blßnu na balonku a pokud zanetbßme p∙sobenφ vzduchu uvnit° mßme to co jsme cht∞li.Te∩ do jednoho z balonk∙ ¥ukneme. St∞na balonku se rozknitß a pokud je model ideßlnφ, tak se nebudou kmity tlumit. TotΘ₧ provedeme s druh²m balonkem. Oba te∩ jaksi kmitajφ. Pokusme se je p°iblφ₧it k sob∞. Pokud je p°ibli₧ujeme dostateΦn∞ pomalu tak jak je to v p°φrod∞ v₧dy spln∞no, balonky dosp∞jφ a₧ k urΦitΘmΘ minimßlnφ vzdßlenosti od sebe a potom se zaΦnou "odhazovat" vlnami, kterΘ jsme na nich vyvolali. Tak jsem u mΘho "zatφm velice jednoduchΘho" modelu atomu vy°eÜil otßzku vzßjemnΘ neprostupnosti hmoty hmotou.

chemickΘ vazby mezi atomy:
Pokud mßme atom (balonek), kter² je rozkmitßn v n∞kolika vlnßch, m∙₧eme si to p°edstavit jako rozkmitßnφ v r∙zn²ch sm∞rech, urΦit∞ k n∞mu existuje jin² atom, kter² by "zapadl" do tohoto rozkmitßnφ, a vlastnφmi kmity byl v harmonii s kmity sousednφho atomu. Tyto atomy potom majφ mezi sebou jakousi vazbu a dr₧φ pohromad∞.Takto si jß velmi zjednoduÜen∞ p°edstavuji vazby mezi atomy slouΦenin.

vztah mezi teoriφ relativity a atomy:
Pokud vezmeme model s balonky mφsto atom∙, m∙₧eme vysv∞tlit celkem bez problΘm∙ platnost Einsteinovy teorie relativity. Pokud vφce napneme prostor, a to jak²mkoli zp∙sobem, nap°φklad blφzkostφ hmotnΘ hv∞zdy, vlny v prostoru se zrychlφ, podobn∞ jako napnutß struna u kytary, a tedy i pohyb vln v atomu se zrychlφ a pro pozorovatele umφst∞nΘho v tomto vφce napnutΘm prostoru se jeho dalekΘ okolφ zpomalφ, tedy on se zrychlφ.

Lze °φci, ₧e v tomto vφce napnutΘm prostoru bude pozorovatel rychleji stßrnout.

OpaΦnou situaci lze docφlit tφm, ₧e pozorovatele vyÜleme rychlostφ, blφ₧φcφ se rychlosti sv∞tla.

Letφcφ pozorovatel je vlastn∞ v mΘn∞ napnutΘm prostoru (tφm ₧e se pohybuje) a proto se jeho sv∞t pohybuje pomaleji ne₧ okolnφ. Pro n∞j subjektivn∞ se zdß, ₧e sv∞t okolo n∞j je zrychlen².

Tuto myÜlenku o propojenφ takto vysv∞tlovan²mi atomy a teoriφ relativity bych jß pova₧oval za d∙kaz pravdivosti vlnovΘ teorie Φßstic, druhß mo₧nost je v tom ₧e pokud si p°edstavφme uzav°enou vlnu, vφme ₧e je v nφ skryta energie. JadernΘ pokusy dokazujφ skuteΦnou p°φtomnost tΘto energie, neboli Φßstice rovnß se jistΘ energii. Nevφm jak jinak ne₧ vlnov∞ by bylo mo₧no do tΘto Φßstice tu energii "schovat"