Ve vÜech ekosystΘmech, kterΘ m∙₧eme kolem sebe pozorovat, p°esahuje hodnota dob°e organizovanΘho celku hodnotu sv²ch jednotliv²ch Φßstφ. Ani poΦφtaΦovß sφ¥ nenφ v²jimkou.
Nßzory na to, jak stanovit hodnotu sφt∞, se vÜak r∙znφ. P°ipome≥me si t°i nejb∞₧n∞jÜφ zp∙soby, jak ocenit hodnotu sφt∞ s n uzly:
Sarnoff∙v zßkon: hodnota sφt∞ je p°φmo ·m∞rnß n;
Metcalfe∙v zßkon: hodnota sφt∞ je p°φmo ·m∞rnß n▓;
Reed∙v zßkon: hodnota sφt∞ je p°φmo ·m∞rnß 2n.
V Φem se tyto p°φstupy liÜφ? Sarnoff∙v zßkon pova₧uje sφ¥ za vysφlacφ mΘdium, ve kterΘm existuje pouze n∞kolik vysφlaΦ∙ a vÜechny ostatnφ uzly jsou p°ijφmaΦi. V tomto p°φpad∞ mß sφ¥ hodnotu, je₧ roste lineßrn∞ s poΦtem u₧ivatel∙, kter²m je sφ¥ schopna doruΦit slu₧bu. V Metcalfeov∞ zßkon∞ je sφ¥ prost°edφm pro vzßjemnou komunikaci uzl∙, kterΘ mohou vÜechny vysφlat i p°ijφmat. Ka₧d² uzel sφt∞ tedy m∙₧e komunikovat s n-1 ostatnφmi uzly; celß sφ¥ tak m∙₧e zprost°edkovat a₧ n(n-1), tedy asymptoticky n2 simultßnnφch transakcφ. A koneΦn∞ v p°φpad∞ Reedova zßkona je sφ¥ pova₧ovßna za mΘdium, kterΘ umo₧≥uje uzly dynamicky seskupovat. V takovΘm p°φpad∞ m∙₧e sφ¥ vytvo°it a₧ 2n-n-1, tedy °ßdov∞ 2n netrivißlnφch skupin.
Pod "hodnotou" sφt∞ samoz°ejm∞ nemßme na mysli n∞jak p°esn∞ definovanΘ Φφslo. V²Üe uvedenΘ ·vahy pouze vyjad°ujφ t°i mo₧nΘ pohledy na vyu₧itφ sφ¥ovΘho mΘdia û vyu₧itφ k vysφlßnφ, vyu₧itφ k obousm∞rnΘ komunikaci, a koneΦn∞ vyu₧itφ k seskupovßnφ uzl∙ do vyÜÜφch celk∙. D∙le₧itΘ vÜak je, ₧e odrß₧ejφ mφru mo₧nΘ komplexity, kterß z t∞chto alternativ vypl²vß. O hodnot∞ sφt∞ toti₧ nevypovφdß pouze poΦet jejφch uzl∙, ale i zp∙sob jejφho vyu₧itφ.
Tato ·vaha nßm nabφzφ zajφmav² pohled na internet. Vidφme, ₧e slo₧itost internetu m∙₧e r∙st nejenom extenzivn∞, s p°ib²vajφcφm poΦtem p°ipojen²ch poΦφtaΦ∙, ale i vnit°n∞, zm∞nou zp∙sobu jeho vyu₧φvßnφ.
Podφvejme se nejprve, zda mßme v oblasti vnit°nφho r∙stu pro r∙st komplexity v∙bec prostor. JakΘmu zp∙sobu vyu₧itφ se nejvφce blφ₧φ dneÜnφ internet?
Komplexita internetu se zmenÜuje
A₧ do roku 1994 existoval na internetu jedin² model konektivity. O poΦφtaΦφch se p°edpoklßdalo, ₧e budou po°ßd zapnutΘ, po°ßd p°ipojenΘ a ₧e budou mφt p°id∞lenu permanentnφ IP adresu. V takovΘm schΘmatu se vÜechny uzly vyu₧φvaly k obousm∞rnΘ komunikaci. Pro toto prost°edφ byl vytvo°en i DNS systΘm, ve kterΘm je dodnes zm∞na IP adresy pova₧ovßna za cosi abnormßlnφho a v²jimeΦnΘho, a kde m∙₧e propagace takovΘ zm∞ny systΘmem trvat celΘ dny.
S p°φchodem prvnφho internetovΘho prohlφ₧eΦe Mosaic se zaΦal Üφ°it dalÜφ model konektivity. K provozovßnφ webovΘho prohlφ₧eΦe musel b²t osobnφ poΦφtaΦ p°ipojen k internetu prost°ednictvφm modemu. Tφm vznikla konektivita "druhΘ t°φdy", nebo¥ PC se mohl p°ipojovat a odpojovat velmi Φasto a nep°edvφdateln∞. Navφc, proto₧e k uspokojenφ nßhle zv²ÜenΘho po₧adavku na p°ipojenφ nebylo k dispozici dostateΦnΘ mno₧stvφ IP adres, zaΦali poskytovatelΘ internetu p°i°azovat IP adresy dynamicky. Ka₧d² PC tak m∞l p°i ka₧dΘm p°ipojenφ jinou IP adresu. Tato nov∞ vzniklß nestabilita spojenφ zabrßnila poΦφtaΦ∙m PC mφt sv∙j vlastnφ zßznam v DNS, a tudφ₧ zabrßnila i jejich u₧ivatel∙m v lokßlnφm hostovßnφ aplikacφ. Rozd∞lenφ sφt∞ na klienty a servery bylo na sv∞t∞. A z naÜeho pohledu m∙₧eme pozorovat, ₧e aΦkoliv se velikost sφt∞ velmi rychle zvyÜovala, hodnota sφt∞ se dφky vzniku konektivity "druhΘ t°φdy" zaΦala oddalovat od kvadratickΘho a zaΦala se p°ibli₧ovat spφÜe lineßrnφmu modelu.
DneÜnφ vyu₧itφ internetu je tedy velmi podobnΘ vysφlacφmu schΘmatu. Relativn∞ mal² poΦet server∙ vysφlß informace obrovskΘmu mno₧stvφ klient∙. T∞mi klienty jsou vÜak v absolutnφ v∞tÜin∞ v²konnΘ poΦφtaΦe PC. P°φmo se nabφzφ mo₧nost p°em∞nit tyto silnΘ klienty na specializovanΘ servery a °ßdov∞ tak zv²Üit hodnotu sφt∞ internet û v podstat∞ by to Ülo bez vß₧n∞jÜφho zßsahu do hardwarovΘ struktury sφt∞, a tedy bez vß₧n∞jÜφ investice. A tφm jsme zßrove≥ popsali cφle prvnφ etapy P2P, na kter²ch se prßv∞ v t∞chto dnech piln∞ pracuje v laborato°φch velk²ch firem i v nadÜen²ch t²mech mal²ch technologick²ch start-up∙.
Bylo by vÜak omylem domnφvat se, ₧e p°echod na P2P systΘm bude omezen na zm∞ny v oblasti softwaru. Zatφmco dnes se pou₧φvß v∞tÜina vyroben²ch procesor∙ stßle jeÜt∞ v off-line za°φzenφch, v budoucnu se tento pom∞r zm∞nφ. Struktura sφt∞ se bude dßle rozÜi°ovat a bude se do nφ zapojovat °ßdov∞ vφce procesor∙ ne₧ dnes. A prßv∞ tehdy se pln∞ projevφ hlavnφ smysl P2P û uplatn∞nφ adaptibility a samoorganizace jako p°φm² d∙sledek zv²Üenφ komplexity sφt∞, kter² p°eroste hranice internetu.
A tφm se ji₧ dostßvßme k naÜφ pracovnφ definici peer-to-peer.
Definice peer-to-peer
Cφlem Peer-to-peer paradigmatu je odstran∞nφ bariΘr brßnφcφch vzniku "ad hoc" komunit, bez ohledu na to, zda jsou tyto komunity tvo°eny lidmi, programy nebo distribuovan²mi zdroji. V prvnφ fßzi se bude jednat o odd∞lenφ lidφ, program∙ a zdroj∙ od specifick²ch poΦφtaΦ∙. Dφky tomu bude usnadn∞n vznik samoorganizace a podpo°en p°irozen² vznik hierarchiφ.
Tφm je zßrove≥ velmi dob°e definovßn i smysl peer-to-peer. Pokud toti₧ p°esahuje komplexita problΘmu urΦitou hranici, umo₧≥ujφ adaptivnφ dynamickΘ hierarchie °ßdov∞ lepÜφ vyu₧itφ zdroj∙ ne₧ klasickΘ hierarchie vytvo°enΘ staticky, v prost°edφ mimo vlastnφ systΘm. Praktick²mi p°φklady zv²ÜenΘ efektivity P2P jsou aplikace nabφzejφcφ vyÜÜφ vyu₧itφ hardwarov²ch zdroj∙ (nejznßm∞jÜφ je SETI @Home), kter²mi se budeme zab²vat za okam₧ik; k nejzajφmav∞jÜφm projev∙m samoorganizace vÜak dochßzφ p°i vzniku virtußlnφch komunit u₧ivatel∙.
Krom∞ tΘto naÜφ definice existujφ i definice ryze technickΘ. V nich je peer-to-peer paradigma charakterizovßno dynamick²m p°id∞lovßnφm adres jednotliv²m za°φzenφm sφt∞ a vysokou mφrou jejich autonomity. Tyto dva pohledy nejsou v rozporu. Ob∞ popsanΘ technickΘ vlastnosti sφt∞ jsou k odd∞lenφ lidφ a dat od specifick²ch poΦφtaΦ∙ samoz°ejm∞ zapot°ebφ.
Podφvejme se nynφ na praktickΘ p°φklady. P°edevÜφm do naÜφ definice velmi elegantn∞ zapadajφ i dnes nejznßm∞jÜφ slu₧by P2P û Napster a Gnutella. Ob∞ tyto aplikace umo₧nily seskupit u₧ivatele podle jejich hudebnφch preferencφ; dφky nim byly vytvo°eny virtußlnφ skupiny lidφ sdru₧ujφcφ zßjemce o velmi podobnou hudbu. Tito u₧ivatelΘ si mohou oblφbenou hudbu vzßjemn∞ vym∞≥ovat, a prost°ednictvφm chatu si o nφ mohou dokonce i popovφdat. Hlavnφ p°φΦinou ·sp∞chu t∞chto aplikacφ je vy°eÜenφ motivace u₧ivatel∙: pokud u₧ivatel Napsteru pou₧φvß systΘm pro svΘ osobnφ pot°eby, zßrove≥ tφm prospφvß celΘ komunit∞ a zvyÜuje hodnotu obsahu.
Adaptivita a samoorganizace û vznik hierarchie v P2P komunitßch
Kupodivu i v t∞chto jednoduch²ch aplikacφch se zaΦaly projevovat znßmky samoorganizace. V komunit∞ Napsteru se zaΦal vytvß°et cel² ekosystΘm u₧ivatel∙. N∞kte°φ ·Φastnφci nap°φklad zakßzali sdφlenφ sv²ch soubor∙. Ostatnφ se zaΦali vzßjemn∞ odliÜovat nap°φklad podle mno₧stvφ hudebnφch nahrßvek, kterΘ dßvali k dispozici, nebo podle kvality p°ipojenφ. Vznikli tak "superu₧ivatelΘ" nabφzejφcφ velkΘ mno₧stvφ hudebnφch skladeb s velmi kvalitnφm p°ipojenφm, a na druhΘ stran∞ domßcφ u₧ivatelΘ, kter²m je lepÜφ se p°i stahovßnφ skladeb vyhnout. Ne nßhodou p°irovnßvajφ n∞kte°φ auto°i tento jev k Orwellov∞ Farm∞ zvφ°at, ve kterΘ byla p∙vodn∞ vÜechna zvφ°ata zcela rovnoprßvnß, ale postupn∞ se i mezi nimi zaΦala vyvφjet hierarchie.
K jeÜt∞ zajφmav∞jÜφm jev∙m dochßzφ v Gnutelle. Zßkladnφm problΘmem pln∞ decentralizovan²ch aplikacφ je jejich Ükßlovatelnost. To p°im∞lo spoleΦnost Clip2 DSS (Distributed Search Solutions) k vyvinutφ systΘmu Gnutella Reflector, co₧ je specializovan² "superu₧ivatel", kter² mß funkci proxy a vyhledßvacφho serveru. U₧ivatelΘ se p°ipojujφ k Reflectoru stejn∞, jako se p°ipojujφ k indexov²m server∙m Napsteru; Reflector vÜak navφc umφ sßm fungovat i jako peer, tedy iniciovat v²chozφ spojenφ s jin²mi Φleny komunity. V dalÜφm v²voji si lze p°edstavit samovoln² vznik specializovan²ch vyhledßvacφch Reflector∙ pro r∙znΘ ₧ßnry nebo pro r∙znΘ segmenty sφt∞ a samoz°ejm∞ i nasazenφ dalÜφch podobn²ch systΘm∙ konkurenΦnφch v²robc∙ do komunity Gnutelly.
Formou samoorganizace tak paradoxn∞ dochßzφ ke sbli₧ovßnφ decentralizovanΘ Gnutelly s centralizovan²m vyhledßvacφm systΘmem Napsteru. Zßkladnφm projevem samoorganizace je nßstup specializovan²ch prvk∙ sφt∞. A₧ dosud jsme tuto samoorganizaci mohli pozorovat jen na mnohem vyÜÜφch ·rovnφch, nap°φklad v rßmci celΘ sφt∞ internet: vznik specializovan²ch slu₧eb na internetu takΘ nenφ niΦφm jin²m ne₧ projevem samoorganizace. ZajφmavΘ je vÜak zjiÜt∞nφ, ₧e u peer-to-peer aplikacφ dochßzφ k samoorganizaci ji₧ p°i mnohem menÜφ velikosti sφt∞.
Pokud se podφvßme na rozdφl mezi slu₧bami Napsteru a tradiΦnφch centralistick²ch °eÜenφ zalo₧en²ch na klasickΘm webovΘm serveru, jako je MP3.com, nenajdeme v podstat∞ ₧ßdn² zßvratn² rozdφl. Pokud se podφvßme na rozdφl v architektu°e t∞chto aplikacφ, rozdφl ji₧ vidφme û Napster uchovßvß seznam odkaz∙, zatφmco MP3.com celou jejich knihovnu; kdyby se vÜak MP3.com rozhodl pou₧φt k ulo₧enφ odkaz∙ virtußlnφ peer-to-peer disk, kter² popφÜeme nφ₧e, i tento rozdφl by pro vn∞jÜφho pozorovatele v podstat∞ zmizel.
Hlavnφm rozdφlem mezi MP3.com a Napsterem nebo Gnutellou tak nenφ architektura ani obsah aplikace, ale zp∙sob, jak se k finßlnφ aplikaci a slu₧b∞ dosp∞lo. SystΘmy Napster i Gnutella vytvo°ily obsah prost°ednictvφm samoorganizaΦnφho adaptivnφho postupu; Gnutella tφmto zp∙sobem navφc vytvo°ila i svoji architekturu.
Dv∞ roviny aplikacφ P2P
V souladu s naÜφ definicφ tak m∙₧eme naΦrtnout dv∞ roviny peer-to-peer aplikacφ. Prvnφ rovina se zam∞°uje na hardware. Jejφ hlavnφ snahou je odd∞lit od konkrΘtnφch poΦφtaΦ∙ zdroje, jako je zejmΘna nevyu₧itß kapacita procesor∙ a volnΘ mφsto na harddiscφch. Seskupenφm nevyu₧itΘ v²poΦetnφ kapacity m∙₧e vzniknout nesmφrn∞ v²konn² virtußlnφ poΦφtaΦ, "posbφrßnφm" volnΘho mφsta na poΦφtaΦφch u₧ivatel∙ vznikne ob°φ ·lo₧n² prostor; obojφ bez nutnosti koupit a provozovat jak²koliv dalÜφ server. Pokud uvß₧φme, jak v²konn² a kapacitnφ je dneÜnφ pr∙m∞rn² poΦφtaΦ p°ipojen² k internetu a jak mßlo je takov² stroj v∞tÜinu Φasu vyu₧it, vytvo°enφ "virtußlnφho hardwaru" je velmi lßkavou komerΦnφ p°φle₧itostφ. Mohou z nφ t∞₧it firmy, kter²m se nabφzφ Üance lΘpe vyu₧φt svΘ stßvajφcφ zdroje, zßrove≥ je vÜak obrovskou v²zvou pro obecnΘ internetovΘ projekty, dφky nim₧ m∙₧e vzniknout poΦφtaΦ v²konn∞jÜφ, ne₧ je schopna sestrojit a provozovat jakßkoliv firma na sv∞t∞.
TechnickΘ aplikace û "virtualizace hardwaru"
Podφvejme se nynφ blφ₧e na prvnφ, hardwarovou rovinu P2P aplikacφ. M∙₧eme ji dßle rozd∞lit na t°i dφlΦφ oblasti: na lepÜφ vyu₧itφ v²poΦetnφ kapacity, lepÜφ vyu₧itφ volnΘho mφsta na discφch a koneΦn∞ do tΘto kategorie spadß i lepÜφ vyu₧itφ p°enosovΘ kapacity, Φφm₧ myslφme sdφlenφ konektivity pro p°enos velk²ch soubor∙ co "nejblφ₧e" koncov²m u₧ivatel∙m. Ve vÜech t∞chto aplikacφch se p°itom jednß o op∞tovnΘ vyu₧itφ zdroj∙, kterΘ ji₧ n∞kdo "spot°eboval" a zaplatil.
Virtußlnφ procesor
Prvnφ Üiroce znßmou aplikacφ sdφlenφ v²poΦetnφ sφly byl projekt SETI @Home a jeho populßrnφ "screen saver", jeho₧ pravou Φinnostφ vÜak bylo vyu₧φt v²poΦetnφ kapacitu PC u₧ivatele ve chvφlφch, kdy by ji stejn∞ nepot°eboval. Aplikace dalÜφ generace se budou sna₧it o totΘ₧, ale na mnohem efektivn∞jÜφ bßzi û na rozdφl od screen saveru budou vyu₧φvat nejen obdobφ, kdy poΦφtaΦ le₧i ladem (odchod na ob∞d atd.), ale p°φmo nevyu₧itΘ cykly procesoru. Dφky tomu, ₧e p°i naprostΘ v∞tÜin∞ kancelß°sk²ch pracφ a p°i dneÜnφ sφle hardwaru je nevyu₧it²ch cykl∙ procesoru vφce ne₧ dost, m∙₧e b²t volnß kapacita naÜeho poΦφtaΦe nabφzena v podstat∞ permanentn∞. Intenzivnφ v²voj zde vede zejmΘna spoleΦnost Intel. OΦekßvß se, ₧e prvnφ komerΦnφ aplikace tohoto typu budou nasazeny v podnikov²ch sφtφch, kde odpadajφ problΘmy s bezpeΦnostφ dat i mo₧n²m napadenφm zvenΦφ. Firma tak m∙₧e seskupit nevyu₧itou kapacitu poΦφtaΦ∙, kterΘ ji₧ jednou zakoupila, a nemusφ investovat do novΘho hardwaru, na kterΘm by b∞₧el nap°φklad podnikov² informaΦnφ systΘm. Dochßzφ tak k nevφdanΘmu jevu, kter² bychom asi nejv²sti₧n∞ji popsali jako "virtualizaci hardwaru", tedy nahrazenφ hardwaru softwarem a sφtφ. (Ve skuteΦnosti vedly k podobnΘmu jevu ji₧ prvnφ vφce·lohovΘ operaΦnφ systΘmy û novß na P2P je ovÜem skuteΦnost, ₧e v tomto p°φpad∞ poΦφtaΦ v∙bec neexistuje.)
Virtußlnφ disk
DalÜφ zajφmavou aplikacφ jsou sφ¥ovΘ disky bez fyzick²ch server∙. TakΘ ty z°ejm∞ zapustφ ko°eny nejprve v podnikov²ch sφtφch. Pokud si spoΦteme poΦet poΦφtaΦ∙ p°ipojen²ch k podnikovΘ sφti a znßsobφme jej pr∙m∞rnou nevyu₧itou kapacitou na jejich harddiscφch, dostßvßme velmi lßkavß Φφsla. P°φkladem aplikace z tΘto oblasti je projekt Microsoft Research s k≤dov²m nßzvem Farsite. Tento projekt mß umo₧nit velkΘ firm∞ nebo univerzit∞ propojit a₧ 100 000 poΦφtaΦ∙ a ulo₧it na n∞ 1010 soubor∙ o celkovΘ velikosti 1016 byt∙. JeÜt∞ ambici≤zn∞jÜφ je spoleΦn² projekt univerzity v Berkeley s podporou Defense Research Projects Agency (DARPA), IBM and EMC s nßzvem OceanStore. Zde se hovo°φ o propojenφ 10 miliard poΦφtaΦ∙, obsahujφcφch 1023 bajt∙ dat.
Virtußlnφ konektivita
A₧ dosud jsme konektivitu pouze nenasytn∞ spot°ebovßvali; paradoxn∞ ale existuje (p°inejmenÜφm v plßnech spoleΦnosti Intel) i takovß oblast P2P aplikacφ, kterß konektivitu Üet°φ. Princip je kupodivu stejn² jako ve dvou p°edeÜl²ch p°φpadech û zu₧itkovßnφ zdroje, za kter² u₧ n∞kdo stejn∞ zaplatil. V danΘm p°φpad∞ se vyu₧φvß P2P k p°enosu velk²ch multimedißlnφch soubor∙ "co nejblφ₧e" (ve smyslu topologie sφt∞) k u₧ivateli. Pokud si n∞kdo stßhl velk² soubor, je pravd∞podobnΘ, ₧e si jej bude chtφt stßhnout i n∞kdo dalÜφ z jeho okolφ. Bylo by tedy fajn, kdyby existovala poblφ₧ kopie souboru, p°φpadn∞ kdyby bylo mo₧nΘ vyu₧φt p°φmo souboru ulo₧enΘho na disku prvnφho u₧ivatele. V takovΘm p°φpad∞ by byla k dalÜφmu sta₧enφ pot°eba mnohem menÜφ Φßst sφt∞, ne₧ jakou bychom pot°ebovali ke sta₧enφ souboru z p∙vodnφho mφsta. Mimochodem podobnou vlastnost m∞l ji₧ Napster.
Princip je tedy stejn², jako kdy₧ vyu₧φvßme poΦφtaΦ∙ a disk∙, kterΘ ji₧ byly stejn∞ zakoupeny, ke zpracovßnφ po₧adavk∙ dalÜφch u₧ivatel∙. P°i "virtußlnφ konektivit∞" znova zu₧itkujeme tu Φßst kapacity sφt∞, kterß byla pou₧ita k p°edchozφmu downloadu, a zmenÜφme tak vlastnφ sφ¥ovΘ po₧adavky na nßÜ download.
Sdφlenφ dat
Podobn∞ jako zaΦaly lokßlnφ sφt∞ s po₧adavkem na sdφlenφ nßkladnΘho hardwaru (nap°. disk∙ a tiskßren) a postupn∞ ukßzaly svou pravou hodnotu v umo₧n∞nφ simultßnnφ prßce u₧ivatel∙ nad stejn²mi daty, ani P2P aplikace se neomezφ na umo₧n∞nφ lepÜφho sdφlenφ stßvajφcφch zdroj∙. Pravß sφla novΘ technologie spoΦφvß ve vytvß°enφ virtußlnφch komunit lidφ a v podpo°e samoorganizace prßv∞ v t∞chto komunitßch. VÜe zaΦne aplikacemi, v nich₧ se bude virtußlnφ komunita podφlet na decentralizovanΘ p°φprav∞ obsahu. ObzvlßÜt∞ ·sp∞ÜnΘ budou zejmΘna prodejnφ aplikace, nap°φklad katalogy aktualizovanΘ v reßlnΘm Φase a umo₧≥ujφcφ p°φmou interakci prodßvajφcφho s kupujφcφm. Ji₧ dnes existuje °ada zajφmav²ch obchodnφch model∙, kterΘ t∞mto aplikacφm dajφ komerΦnφ ₧ivotaschopnost. To vÜe bude moci fungovat nad sφtφ v dneÜnφm pojetφ.
V kroku, kter² bude nßsledovat, se vÜak zaΦne v²znamn∞ m∞nit celß sφ¥.
P2P nenφ jen o softwaru
Ka₧doroΦn∞ je vyrobeno kolem Φty° miliard procesor∙ urΦen²ch do nejr∙zn∞jÜφch za°φzenφ: elektronick²m zßmkem poΦφnaje a jadernou elektrßrnou konΦe. PoΦet vyroben²ch poΦφtaΦ∙ je vÜak pouh²m zlomkem tohoto Φφsla. A poΦet poΦφtaΦ∙, kterΘ slou₧φ jako servery, je pouh²m zlomkem poΦtu vÜech poΦφtaΦ∙. Dnes tedy dochßzφ k velmi statickΘ centralizaci, ve kterΘ se a priori zbavujeme vysokΘ potencißlnφ sφ¥ovΘ hodnoty jeÜt∞ p°edtφm, ne₧ by se tato hodnota mohla projevit.
Prßv∞ popsan²m dv∞ma skok∙m proto budou odpovφdat i dv∞ etapy nasazovßnφ peer-to-peer aplikacφ. Prvnφ etapou peer-to-peer, kterou jsme se zab²vali a₧ dosud, bude p°evod vÜech poΦφtaΦ∙ na "servery". Tato transformace se dß realizovat z v∞tÜφ Φßsti softwarov∞, a m∙₧e tedy prob∞hnout relativn∞ rychle a levn∞.
Procesor∙ vybaven²ch komunikaΦnφmi schopnostmi a pln∞ zapojen²ch do sφt∞ vÜak zaΦne postupn∞ p°ib²vat. Dφky komunikaΦnφm mo₧nostem t∞chto za°φzenφ poprvΘ odpadne nutnost definovat jejich roli ji₧ v okam₧iku jejich v²roby a p°ed zapojenφm do systΘmu. Nebude tedy nutno urΦit jejich roli pevn∞ a staticky.
Etapu, kterß bude nßsledovat, bychom proto mohli popsat jako mnohem vyÜÜφ nasazenφ adaptivnφch metod do naÜeho sv∞ta. A₧ tehdy se naplnφ prav² smysl naÜφ definice P2P. P°itom prvnφ Φßst tΘto novΘ Θry se ji₧ r²suje: je jφ m-commerce a nastupujφcφ obrovskß zßplava mobilnφch komunikaΦnφch za°φzenφ trvale p°ipojen²ch k sφti.
P2P je synonymem pro adaptivitu
I zdßnliv∞ nejjednoduÜÜφ aplikace P2P, kterΘ "pouze" posbφrajφ nevyu₧it² hardware a dajφ jej k dispozici ostatnφm u₧ivatel∙m, vlastn∞ sm∞°ujφ k adaptivnφmu a lepÜφmu vyu₧itφ stßvajφcφch zdroj∙. Jako bychom si uv∞domili, ₧e my sami nejsme schopni vytφ₧it ani ten nßÜ poΦφtaΦ, kter² mßme p°ed sebou. Dnes koneΦn∞ vyhlaÜujeme sout∞₧ na jeho vyu₧itφ. To je obrovsk² rozdφl v efektivit∞ vyu₧itφ hardwaru, kter² jen ukazuje mo₧nosti adaptivnφho p°φstupu. Jin²mi slovy ₧ßdnß softwarovß firma a ₧ßdn² v²vojov² t²m nedokß₧e a priori vymyslet tak rozumnΘ vyu₧itφ pro m∙j hardware jako jinφ u₧ivatelΘ, kte°φ jej navφc budou vym²Ület v reßlnΘm Φase, tedy dynamicky a adaptivn∞. Jak ost°e kontrastuje tato vize s dneÜnφmi multimedißlnφmi screen savery, animovan²mi poskakujφcφmi pomocnφky a poΦφtaΦi, kterΘ naprostou v∞tÜinu doby (s v²jimkou prßv∞ zmφn∞n²ch Φinnostφ) le₧φ ladem. Pokud bude mφt u₧ivatel mo₧nost tuto p°ebyteΦnou kapacitu p°φstroje, kter² ji₧ zakoupil, nabφdnout v²m∞nou za cokoliv rozumnΘho, zφskß i velmi dobrou motivaci odinstalovat v²Üe zmφn∞nΘ programy, jejich₧ hlavnφm cφlem je spot°ebovat v∞tÜinu zdroj∙ na minimum v²konnosti. I tento jeho krok ji₧ bude souΦßstφ adaptivnφho v²voje. Celkovß v²poΦetnφ kapacita, kterß byla vyrobena, tφm zφskß Üanci pro v²razn∞ intenzivn∞jÜφ vyu₧itφ.
P°echod k dynamickΘ specializaci souΦßstφ sφt∞
NßÜ dneÜnφ technick² sv∞t je statick²: ka₧dΘ jeho souΦßstce vymyslel n∞kdo specializaci jeÜt∞ dßvno p°edtφm, ne₧ ji vlo₧il do systΘmu. Doba budoucφ bude dobou dynamickΘ specializace, umo₧n∞nΘ obecn²m zapojenφm sφt∞. A prßv∞ k tomuto obecnΘmu zapojenφ sm∞°ujφ aplikace P2P, kterΘ Φinφ prvnφ a nejd∙le₧it∞jÜφ krok.
Äijeme tedy v p°elomovΘ dob∞. Dφky zm∞n∞ paradigmatu internetu dojde k nßhlΘmu zv²Üenφ komplexity sφt∞. Vznikne tφm prost°edφ, ve kterΘm se bude mnohem vφce projevovat princip samoorganizace. Tento ekosystΘm bude um∞l² ji₧ jen zdßnliv∞.
