home *** CD-ROM | disk | FTP | other *** search
/ swCHIP 1991 January / swCHIP_95-1.bin / dos / jt202 / cvic_adv.jt2 < prev    next >
Text File  |  1995-12-09  |  182KB  |  3,781 lines
  1. --- rt01
  2. Kaædÿ mûæe vê⌐it
  3.  
  4. Kaædÿ vê⌐í
  5. Vê⌐íme, æe nám v pekárnê do chleba nezamíchali prá¿ek na niçení
  6. plevele. Kdyæ si koupíme u ⌐ezníka vep⌐ové na ⌐ízky, vê⌐íme, æe
  7. nám neprodává maso ze svého psa. Vê⌐íme léka⌐i, æe nám p⌐edepsal
  8. správnÿ lék i jeho správné dávkování. Vê⌐íme partnerovi, æe nás
  9. miluje, i kdyæ nám svoji lásku p⌐es mnohé nêænosti mûæe têæko do-
  10. kázat. Vstoupíme-li do letadla, vê⌐íme, æe vzlétne, açkoliv nezná-
  11. me jeho konstrukci a nerozumíme fyzikálním zákonûm. Kdyæ spêcháme
  12. ráno do práce, vê⌐íme, æe ná¿ autobus pojede podle jízdního ⌐ádu.
  13.  
  14. Proç tedy nevê⌐íme v Boha?
  15. Proç vê⌐íme v¿emu moænému, jenom ne v Boha? Je to vlastnê nepocho-
  16. pitelné, æe tak velké mnoæství lidí v nêho nevê⌐í, nebo ho dokonce
  17. odmítá. Jako by je chtêl Bûh v jejich æivotê omezovat. Nebo by je
  18. chtêl zotroçit jako tyran. Jako by jim nemêl co dobrého nabídnout.
  19. Proç tedy vlastnê Bohu nevê⌐í, kdyæ o nêm tak málo vêdí? On çlovê-
  20. ka p⌐ece miluje. Co by mêl tedy Bûh udêlat, aby se lidé svê⌐ili
  21. jeho lásce? Bûh odedávna mluvil k çlovêku a projevoval o nêho svûj
  22. zájem. Nakonec se stal ve svém Synu - Jeæí¿i Kristu çlovêkem, aby
  23. se lidem p⌐iblíæil i ve viditelné a hmatatelné formê. Stejnê tehdy
  24. jako i dnes mu lidé nevê⌐ili. Vysmívali se mu, muçili ho a nakonec
  25. p⌐ibili Boæího Syna na k⌐íæ. Modlil se za nê, miloval je, a p⌐esto
  26. mu nevê⌐ili. Ani potom, kdyæ se mezi nimi objevil jako Æivÿ
  27. a Vzk⌐í¿enÿ. I kdyæ ho spat⌐ilo mnoho svêdkû - ani potom mu nevê-
  28. ⌐ili. Proç vlastnê?
  29.  
  30. Co je tedy - vê⌐it?
  31. Slovo "vê⌐it" má mnoho spoleçného s vÿrazem "nêkomu se svê⌐it".
  32. Mohu vê⌐it jen tomu, komu se mohu také svê⌐it. Zvlῃ tehdy, kdyæ
  33. vím, æe to se mnou myslí dob⌐e a çestnê. Tak tomu je u Jeæí¿e.
  34. Uchází se o na¿i dûvêru. Dává se nám poznat ve své pravdivosti,
  35. kterou nám dokazuje svou láskou. I tehdy, kdyæ visí s rozepjatÿma
  36. rukama na k⌐íæi, ⌐íká: "Já tê mám rád - trpím a umírám za tebe."
  37. Proç se mu nechceme svê⌐it a otev⌐ít, kdyæ to s námi tak dob⌐e
  38. smÿ¿lí?
  39.  
  40. Víra znamená odvahu
  41. Nestaçí, kdyæ o Jeæí¿i sly¿ím a poznávám, æe je pravda, co ⌐íká.
  42. Dokonce si p⌐ipou¿tím, æe by bylo správné, abych to s Jeæí¿em zku-
  43. sil. Ale musím poznané také ve svém æivotê uskuteçnit. To vyæaduje
  44. odvahu! Vædyƒ v¿e, co Jeæí¿ nabízí, si mûæe¿ jednodu¿e ovê⌐it:
  45. kdyæ ho osloví¿ v modlitbê a poçítá¿ s ním ve svém kaædodenním æi-
  46. votê. To, æe Jeæí¿ æije a nezklame tê, pozná¿ jen tehdy, kdyæ se
  47. mu ve v¿em svê⌐í¿. Kdo se odváæí - vyhraje! Jen ten, kdo se Jeæí¿i
  48. svê⌐í, také Jeæí¿e pozná!
  49.  
  50. Co vám je¿tê p⌐ekáæí ve ví⌐e?
  51. Snad va¿e pochyby? Hovo⌐te o v¿em sami s Jeæí¿em a s k⌐esƒany,
  52. kte⌐í vám mohou pomoci. Çekáte-li nêjakÿ zvlá¿tní pocit, - p⌐ijmê-
  53. te radu: Víra v Boha je p⌐edev¿ím vêcí odhodlání æít podle vûle
  54. Boæí. Víra jen z rozumu nebo z citu není je¿tê taková, jakou Bûh
  55. hledá. Vê⌐ící se nedívá jen na své vlastní nálady, zku¿enosti
  56. a pochyby. Dívá se na Jeæí¿e, dûvê⌐uje jeho Slovu a následuje ho,
  57. aniæ musí pociƒovat nêco vÿluçnê mimo⌐ádného. Jeæí¿ tê vybízí:
  58. "Neboj se! Jen vê⌐!"
  59. W. Davin
  60. --- rt09
  61. Dobrá voda
  62.  
  63. Dobrá pitná voda je stále vzácnêj¿í. Zahraniçní zprávy odhadují,
  64. æe na p⌐elomu tisíciletí bude na Zemi trpêt 80% populace jejím ne-
  65. dostatkem. Kdyæ tento p⌐edpoklad zváæíme, ozve se nám hrozba neú-
  66. rod a hladu. Jsme Pánu Bohu vdêçni za to, æe p⌐ece jenom æijeme
  67. v klimatickém pásmu s dostatkem vody. A kdyæ zmokneme skrz naskrz,
  68. nehubujeme, ale dêkujeme Pánu Bohu, æe pr¿í, a æe bude dostatek
  69. vláhy - tedy p⌐edpoklad úrody.
  70.  
  71. U studny Jákobovy
  72. V Bibli, ve 4. kapitole evangelia podle Jana je zapsán tento p⌐í-
  73. bêh. Na své cestê si Jeæí¿ odpoçine u Jákobovy studny. Je poledne.
  74. V místê, které je osou æivota pro ¿iroké okolí, je liduprázdno.
  75. P⌐ichází æena, která si zámêrnê vybírá tuto denní dobu, aby unikla
  76. naráækám a pomluvám. Brzy se rozvine rozhovor o æízni a o vodê.
  77. Æena ze Sama⌐í myslí na vodu pro ná¿ æivot na této Zemi. Ale Pán
  78. Jeæí¿ Kristus hovo⌐í o "vodê", která uhasí æízeñ na¿eho ducha. Æe-
  79. na nakonec pochopí, co tím Pán Jeæí¿ myslel v okamæiku, kdyæ se
  80. ptal na jejího muæe. Ona, která æije jiæ se ¿estÿm muæem, mu ⌐íká,
  81. æe muæe nemá. Pán Jeæí¿ vidí do srdce této æeny. Nejde tu o sexu-
  82. ální problém, ale typickÿ p⌐íklad, jak çlovêk hledá ve svém æivotê
  83. ¿têstí. Hledá je totiæ na nesprávném místê, a proto vr¿í jedno
  84. zklamání za druhÿm. Aby tak ztratil úctu sám p⌐ed sebou, a nakonec
  85. i v oçích druhÿch lidí.
  86.  
  87. Nabírání vody o Velikonocích
  88. Ke zvyklostem p⌐i slavení velikonoçních svátkû v Jeruzalémê pat⌐il
  89. ob⌐ad, ve kterém kaædého dne sestupovali knêæí do údolí rybníka
  90. Siloe, aby zde naplnili zlaté vêdro vodou. Ve slavnostním procesí
  91. je pak odná¿eli do chrámu. Za jásotu národa a zvuku chrámové hud-
  92. by, vyprázdnili vêdro spolu s konvicí vína do st⌐íbrné mísy, p⌐ip-
  93. ravené na oltá⌐i. Velké shromáædêní p⌐itom vzpomínalo na slova
  94. proroka Izajá¿e: "S veselím budete çerpat vodu z pramenû spásy".
  95. Pocit, æe vlastnili tento pramen byl jejich pÿchou. V Izraeli se
  96. ⌐íkalo: ten, kdo nevidêl radost p⌐i çerpání vody, nevidêl radost
  97. nikdy. Jeæí¿ Kristus byl pohnut prázdnotou velkolepé náboæenské
  98. slavnosti a v poslední, nejslavnêj¿í den velikonoçních svátkû
  99. k lidem hlasitê volal: "Jestliæe kdo æízní, pojâ ke mnê a napij
  100. se!" (Bible, Jan 7,37-39). S bolestí pozoroval za ve¿kerou okáza-
  101. lostí jen prázdná srdce, nenaplnêné niterné pot⌐eby lidí a æízeñ
  102. æivota.
  103.  
  104. Jeæí¿ Kristus uti¿í i tvoji æízeñ
  105. Boæí láska, kterou poznáváme ze æivota a díla Jeæí¿e Krista, je
  106. dosud p⌐ipravena naplnit také tvoje nejvnit⌐nêj¿í pot⌐eby. Jsou to
  107. nejçastêji: vêdomí, æe jsi milován, æe má¿ domov, æe tvûj æivot má
  108. smysl a cíl, æe má¿ æivot vêçnÿ. Jeæí¿ Kristus se nikomu nevnucu-
  109. je. Rozhodnutí kaædého je ponecháno na jeho vûli. Kaædÿ z nás se
  110. musí jednou osobnê rozhodnout. Jestliæe dosud nenastal ve tvém æi-
  111. votê okamæik, ve kterém ses uæ sklonil p⌐ed Boæím majestátem, uçiñ
  112. tak dnes! Popros Jeæí¿e Krista, aby ti odpustil v¿echny tvé h⌐íchy
  113. a stal se Pánem tvého æivota! Proæije¿ naplnêní Boæím pokojem,
  114. kterÿ ti nemûæe dát tento svêt.
  115. Kristoslav Smilek
  116.  
  117. "P⌐icházejí dny, kdy po¿lu po zemi hlad, ne hlad po chlebu ani æí-
  118. zeñ po vodê, nÿbræ po sly¿ení slov Hospodinovÿch."
  119. Bible, Amos 8,11
  120. --- rt10
  121. ¢têstí na dosah
  122.  
  123. "S magnetickÿmi vloækami do bot dodáte svému têlu kaædÿm krokem
  124. novou sílu", çtu v jednom tÿdeníku. Listuji dále, a zase celost-
  125. ránková reklama: aperitiv z Pa⌐íæe slibuje, æe vám p⌐inese uvolnê-
  126. ní a tím radost ze æivota. Na jiné stránce se smêje dívka v plav-
  127. kách a vedle ní jsou tato slova: ¿tíhlá a plná radosti ze æivota.
  128. Proç? Je to novÿm zázraçnÿm prost⌐edkem na hubnutí ... A tak bych
  129. mohl dál pokraçovat. Têch nápadû a nabídek jak æít ¿ƒastnê je v¿u-
  130. de plno. A çtená⌐ si myslí: aæ si v¿e opat⌐ím, budu na vrcholu
  131. ¿têstí!
  132.  
  133. Není nic divného, æe çlovêk touæí po ¿têstí. Pêknê to vyjád⌐il
  134. spisovatel Kolorenko: çlovêk je stvo⌐en ke ¿têstí, jako pták k le-
  135. tu. A je to pravda. Hledá-li ov¿em çlovêk jen to, co se líbí jeho
  136. oçím a lahodí smyslûm - pak najde v¿echno, jenom ne ¿têstí. Po
  137. v¿ech marnÿch pokusech zaçíná poznávat pravdivost vÿroku: ¿têstí
  138. je slovo pro to, çeho çlovêk nemûæe sám dosáhnout!
  139.  
  140. Lze ¿têstí vûbec dosáhnout?
  141. Ano! A to ¿têstí plné, dokonalé a bezpeçné. Çlovêk pak ví, æe uæ
  142. na tomto svêtê není nic krásnêj¿ího, trvanlivêj¿ího. Nabízí se za-
  143. darmo, jako dar. Nic nestojí, je pot⌐eba si ho jen p⌐ivlastnit.
  144. Nemusí¿ je draze platit, ani se usilovnê namáhat, ale staçí je jen
  145. p⌐ijmout!
  146.  
  147. Tento dar nenabízí çlovêk - on jej ani nemûæe dát, ale nabízí ti
  148. ho Bûh. Tvûj Bûh, o kterém doposud nic neví¿. Neví¿, co pro tebe
  149. udêlal, jak tê miluje a jak svou lásku dokázal. Poslal svého Syna
  150. - Jeæí¿e Krista, aby çlovêku pomohl, aby ho zachránil, spasil. Ne-
  151. boƒ çlovêk bez Boha je jako syn bez otce, dítê bez domova. Není
  152. ¿ƒasten, nemá se dob⌐e, a nemûæe se ani mít dob⌐e! Nikdo a nic mu
  153. nenahradí otce, nikdo mu nenahradí domov.
  154.  
  155. Çlovêk bez Boha
  156. Je opu¿tênÿ, i kdyæ æije v mraveni¿ti velkomêsta. Je chudÿ uprost-
  157. ⌐ed materiální hojnosti, zûstává stále hladovÿ a æíznivÿ, i kdyæ
  158. má plnou spíæ vybranÿch jídel a ve sklepê vzácná vína.
  159.  
  160. Proç æije çlovêk bez Boha, proç je nebeskÿ Otec vzdálen çlovêku?
  161. P⌐íçinu nám jasnê odhaluje Slovo Boæí - Písmo svaté: je to lidskÿ
  162. h⌐ích! Bible ⌐íká v proroctví Izajá¿e 59,2: "Jsou to právê va¿e
  163. nepravosti, co vás oddêluje od va¿eho Boha, va¿e h⌐íchy zahalily
  164. jeho tvá⌐ p⌐ed vámi, proto nesly¿í."
  165.  
  166. H⌐ích, to je stav, kdy çlovêk æije bez Boha, nerespektuje jeho
  167. lásku, ¿lape po jeho zákonech. A má se zle. Neví, co je pravé
  168. ¿têstí, hlubokÿ pokoj du¿e a pravá radost ze æivota.
  169.  
  170. Boæí pomoc
  171. Proto Bûh p⌐ichází çlovêku na pomoc. Chce ho vyprostit z takového
  172. stavu odlouçenosti. Posílá svého Syna - Jeæí¿e Krista, aby p⌐ekle-
  173. nul svou láskou propast mezi çlovêkem a Bohem. On nám otev⌐el dve-
  174. ⌐e k novému æivotu, æivotu s Bohem, æivotu bohatému, plnému, ¿ƒas-
  175. tnému. V Bibli çteme v Janovê evangeliu 3,16:
  176.  
  177. "Neboƒ Bûh tak miloval svêt, æe dal svého jediného Syna, aby æád-
  178. nÿ, kdo v nêho vê⌐í, nezahynul, ale mêl æivot vêçnÿ."
  179.  
  180. Uvê⌐ tedy v Pána Jeæí¿e Krista, kterÿ se pro tebe obêtoval na k⌐í-
  181. æi a pozná¿ pravdivost slov:
  182.  
  183. "Co oko nevidêlo a ucho nesly¿elo, co ani çlovêku na mysl nep⌐i¿-
  184. lo, p⌐ipravil Bûh têm, kdo ho milují" (Bible, 1. Korintskÿm 2,9).
  185. Vladimír Fajfr
  186. --- rt11
  187. Strach p⌐ekonán!
  188.  
  189. ùzkosti dne¿ní doby
  190.  
  191. Jeden slavnÿ psychiatr ⌐ekl p⌐ed nêkolika léty: "Na¿e doba je poz-
  192. namenána t⌐emi vêcmi, které çlovêku dávají "zabrat" - jsou to
  193. strach, samota a nedostatek lásky" ... V¿ichni známe strach - ten
  194. se nedá zcela odmyslit ze æivota. Zaçíná uæ v dêtském vêku a nep-
  195. ⌐estává ani ve stá⌐í. Snad jen jeho forma se mêní.
  196.  
  197. Mnohé druhy strachu jsou nêkdy zvlá¿tê svírající. Záleæí hodnê na
  198. çlovêku, do jaké míry je schopen se s nimi vypo⌐ádat.
  199.  
  200. Strach o budoucnost
  201. Nejd⌐íve zaçíná obavou o existenci. Projevuje se v tom, æe çlovêk
  202. nemá æádnou jistotu. Pociƒuje æivot jako nêco, co ho z mnoha stran
  203. ohroæuje. Mnohá dûleæitá rozhodnutí si netroufá uçinit, protoæe se
  204. obává, æe by mohly mít neblahé dûsledky, i kdyæ je to zcela neodû-
  205. vodnêné. Pokraçováním takovÿch obav je strach p⌐ed budoucností. Ta
  206. znamenala vædy nêco nejistého, av¿ak dnes tato nejistota nabÿvá
  207. daleko hrozivêj¿ích forem neæ d⌐íve. Vcelku p⌐ipadá çlovêku æivot
  208. têækÿ - lidé "trpí æivotem".
  209.  
  210. Strach p⌐ed ztrátou lásky
  211. Jinÿm druhem strachu je obava, æe ztratíme lásku. Kaædÿ çlovêk
  212. pot⌐ebuje urçitou míru podpory a nêhy, zvlá¿tê v dêtskÿch létech.
  213. Jestliæe tehdy hodnê strádal, projeví se to pozdêji jako "strach
  214. o lásku". Çlovêk je stále "na lovu", aby dostihl lásku a bezpeçí.
  215. Mnohdy se tak dêje ve zcela p⌐ehnané formê, t⌐eba i v agresivním
  216. jednání, kterÿm chce dotyçnÿ na sebe upozornit. Vtíravÿ pocit, æe
  217. "p⌐i¿el zkrátka", takového çlovêka stále provází. Hladovê strhuje
  218. k sobê v¿echno, çeho lze dosáhnout - av¿ak propast v jeho du¿i se
  219. nedá niçím vyplnit.
  220.  
  221. Strach z viny a úzkost p⌐ed osudem
  222. T⌐etím druhem strachu je pocit viny. Tady pracuje svêdomí - obæa-
  223. lovává a nedop⌐ává çlovêku klid. Çasto se dostavuje i strach p⌐ed
  224. ranami osudu, které s vinou souvisí. Çlovêk se totiæ obává, æe se
  225. mu bude osud mstít za jeho spáchané bezpráví, a jednoho dne jej
  226. stejnê dostihne. Jinÿ zas podniká pokusy, aby svou vinu odpykal.
  227. Malÿ p⌐íklad: jeden mladÿ muæ, kterého svêdomí pronásledovalo,
  228. ztratil na cestê z práce drahocennou vêc. Mohl se vrátit, ale ne-
  229. ¿el ji hledat, protoæe mêl za to, æe by ztráta mohla vyrovnat
  230. spáchanou vinu, která ho tíæila.
  231.  
  232. Jak se dá æít i s obavami!
  233. V çem spoçívají p⌐íçiny takového nebo jiného strachu? Ko⌐enem je,
  234. æe jsme my lidé od Boha odlouçeni. Tak, jak se první lidé po svém
  235. provinêní plni strachu p⌐ed Bohem schovávali, tak p⌐eæívá v kaædém
  236. çlovêku tento strach dodnes. Vêt¿inou si toho nejsme uæ ani vêdo-
  237. mi. Z pûvodního "strachu p⌐ed Bohem" se staly ony zmínêné æivotní
  238. úzkosti. Protoæe nám chybí jistota vyrovnaného vztahu k Bohu, pro-
  239. æíváme tíseñ. Ve svém zoufalství pak utíkáme k v¿elijakÿm, çasto
  240. nebezpeçnÿm lidskÿm ⌐e¿ením.
  241.  
  242. Na¿e pomoc v¿ak spoçívá pouze v tom, æe se vrátíme k Bohu! On nás
  243. v Kristu k sobê volá. Kdo u nêho dochází odpu¿têní, pozná osvobo-
  244. zení od strachu z viny. Proæije hlubokÿ pokoj. Nemusí ani p⌐inést
  245. nêjaké zvlá¿tní obêti, nemusí se uæ obávat pomsty osudu. Mûæe pak
  246. dokonce æít i v prost⌐edí, které çlovêka ohroæuje a nahání mu hrû-
  247. zu. Jeæí¿ ⌐íká: "Ve svêtê máte souæení. Ale vzchopte se, já jsem
  248. p⌐emohl svêt."
  249. K. H. Bormuth
  250. --- mt05
  251. BIBLE - zná¿ ji?
  252.  
  253. ò, PROMIÑTE
  254.  
  255. Nechtêl jsem rozví⌐it tolik prachu. Jen mê zajímalo, kdo se to
  256. skrÿvá pod takovÿm tlustÿm ¿edÿm závojem.
  257.  
  258. Skrÿvá? Co to ⌐íkáte?! Já æe se skrÿvám? To je smutné. Chci p⌐ece,
  259. aby mê lidé çetli, nechci leæet pod vrstvou prachu. Vædyƒ jsem
  260. p⌐ece BIBLE!
  261.  
  262. Bible? - Aha! A to má na mne udêlat nêjakÿ dojem? Knih je p⌐ece
  263. jako mo⌐ského písku. Co je na Vás tedy tak zvlá¿tního? Jistê, pû-
  264. sobíte docela pêknÿm dojmem. Solidní vÿtisk v jednom svazku. Dobrÿ
  265. papír. P⌐edev¿ím je nápadnÿ Vá¿ objem. Moment, poçkejte - coæe,
  266. skoro tisíc stran? Kdo tolik pí¿e?
  267.  
  268. Víte, já jsem vlastnê celá knihovna. To naznaçuje ostatnê mûj ná-
  269. zev. Je totiæ ⌐eckého pûvodu a znamená v doslovném p⌐ekladu "kni-
  270. hy". Jsem sbírkou 66 knih, které byly napsány v prûbêhu 1.500 let.
  271. K mÿm autorûm pat⌐í knêæí a králové, vzdêlaní lidé, ale i rybá⌐i
  272. a ⌐emeslníci.
  273.  
  274. Moment, pomalu! Ale vysvêtlete mi prosím, jak se mohlo tolik knih,
  275. z tak rûznÿch çasovÿch období a od tak odli¿nÿch pisatelû vejít do
  276. jedné jediné knihy? To musí bÿt ale pêknÿ zmatek!
  277.  
  278. Koneçnê se dostáváme k tomu, abychom hovo⌐ili o mém obsahu! Proç
  279. mohlo bÿt têchto 66 knih sjednoceno v jednom svazku? Protoæe mají
  280. v¿echny jediné téma: Boæí dêjiny s çlovêkem. Kdo mne, Bibli, çte,
  281. ten se dozví, kdo je Bûh. Nebo jinak vyjád⌐eno: jakÿ je Bûh. Jak
  282. jedná a co od lidí oçekává. Dává poznat, proç çlovêk æije a jakÿ
  283. je jeho æivotní cíl. A také, proç je vnit⌐nê tak nevyrovnanÿ.
  284. Otev⌐ete nyní moje první stránky! Vidíte, je tu nejd⌐íve obsah,
  285. jako u jinÿch knih. Ten vám ukáæe, æe moje knihovna má dvê oddêle-
  286. ní. První je pojmenováno "Starÿ zákon", druhé "Novÿ zákon". Starÿ
  287. zákon zaçíná od stvo⌐ení svêta. Vesmír a çlovêk nevznikl náhodou,
  288. stvo⌐il je totiæ Bûh - to se tam v¿echno pí¿e. Bûh dal çlovêku je-
  289. dineçnÿ úkol. Povê⌐il ho, aby v jeho zastoupení ochrañoval ostatní
  290. stvo⌐ení na zemi. Ale çlovêk se nespokojil jen s úlohou zástupce.
  291. Chtêl se stát sám çíslem jedna. Odlouçil se od Boha - coæ p⌐ineslo
  292. hrozné následky pro nêho, i pro celé stvo⌐ení. Z ochránce prost⌐e-
  293. dí se stal jeho niçitel.
  294.  
  295. Myslíte, æe problémy, které nám lidem p⌐erûstají p⌐es hlavu, nap-
  296. ⌐íklad devastace p⌐írody, jsou toho dûsledkem? A o tom æe se mluví
  297. uæ v Bibli?
  298.  
  299. Samoz⌐ejmê. U mne se mûæete doçíst, kde a jaké jsou ko⌐eny této
  300. skuteçnosti. Dám Vám také odpovêâ na otázku, co se vlastnê stalo
  301. s çlovêkem. Proç je stvo⌐ením, které na jedné stranê dovede çinit
  302. velkolepé vêci, a na druhé stranê je schopno hrozné brutality
  303. a zla. Na¿têstí nezûstává Starÿ zákon jen u této analÿzy, ale spí-
  304. ¿e ukazuje, jak se Bûh vædy znovu a znovu snaæil navázat s çlovê-
  305. kem kontakt. Neustále ho vybízel, aby se k nêmu vrátil. Zvolil si
  306. izraelskÿ národ, aby v nêm p⌐inesl celému lidstvu zvêst o vysvobo-
  307. zení. Nakonec - a o tom se pojednává v druhé çásti, v Novém zákonê
  308. - Bûh sám p⌐ichází v osobê Jeæí¿e Krista na tuto zem. V Jeæí¿i
  309. ukazuje Bûh z⌐etelnê, jak si vlastnê æivot çlovêka p⌐edstavuje.
  310. Ale je¿tê víc - v Jeæí¿i Bûh ⌐e¿í i problém lidské viny. Ve své
  311. lásce se postaral o to, aby p⌐eru¿ené vztahy mezi Bohem a çlovêkem
  312. byly skrze Nêho znovu obnoveny.
  313.  
  314. No dob⌐e, vysvêtlení, které jste uvedla, se zdá bÿt nadêjné. Ale
  315. kdyæ têchto 66 knih psalo tolik rûznÿch lidí, a v tak velikém ça-
  316. sovém rozmezí, pak p⌐ece nemûæe nikdy dojít k jednotnému zámêru!
  317.  
  318. Ptal jste se na zaçátku, zda jsem snad nêco zvlá¿tního. Aniæ bych
  319. chtêla bÿt neskromná, musím vás ujistit: ano, jsem! Ne kvûli mé
  320. velikosti, ani ne kvûli kvalitê papíru, ale kvûli mému obsahu. Po-
  321. dívejte se - v¿ichni, kte⌐í mê çetli si pov¿imli, æe tvo⌐ím, p⌐es
  322. velkÿ poçet autorû, jednotnÿ a obsahovê souvislÿ celek. A æe jsem,
  323. p⌐es své vysoké stá⌐í, stále velmi aktuální.
  324.  
  325. Jak si to vysvêtlujete?
  326.  
  327. To spoçívá v tom, æe sám Bûh stojí za lidmi, kte⌐í mê psali. Pos-
  328. taral se o to, aby jeho poselství p⌐edali dál. Musí je sly¿et lidé
  329. v¿ech çasû a na v¿ech místech zemê, aby se vrátili zase do spole-
  330. çenství se svÿm Tvûrcem.
  331.  
  332. Rozumêl jsem Vám správnê? Va¿e úloha je p⌐ivést çlovêka znovu ve
  333. spojení s Bohem?
  334.  
  335. P⌐esnê tak. Jsou lidé, kte⌐í mne çtou jako knihu dêjin. Dávám sice
  336. zprávu o velkém poçtu dêjinnÿch událostí, ale to není v¿echno.
  337. Jsou zase jiní lidé, kte⌐í mê çtou jako návod k æivotu s vysokou
  338. morálkou. Nabízím skuteçnê solidní základy k vzornému æivotu. Ale
  339. jsem nêco víc, mnohem víc neæ nêjaká dêjeprava nebo sbírka dobrÿch
  340. pravidel a zákonû. Ve mnê a skrze mne hovo⌐í Bûh k çlovêku. Skrze
  341. mne chce çlovêka obdarovat. A skrze mne chce çlovêka znovu povolat
  342. do svého obecenství. Rozumíte mi teâ, kdyæ povaæuji za lidskou ka-
  343. tastrofu, æe se na mnê tvo⌐í silná vrstva prachu?
  344.  
  345. Mêli byste tedy zájem?
  346. Chtêli byste víc vêdêt o této knize knih? Mêli byste tedy zaçít
  347. v Bibli çíst. Velkou pomocí p⌐i çtení Bible mûæe bÿt plán na její
  348. çtení. Kaædého dne se v nêm krátce vyloæí biblické slovo. Podnêty
  349. k p⌐emÿ¿lení a otázky pomáhají, aby se Bible stala osobní pomocí
  350. ve v¿edních dnech. Takovÿ rozvrh çtení Bible vydávají témê⌐ v¿ech-
  351. na k⌐esƒanská spoleçenství v rûznÿch formách. Nap⌐íklad: "Na kaædÿ
  352. den", "Hesla", "Ranní chvilky", které si mûæete obstarat v míst-
  353. ních k⌐esƒanskÿch spoleçenstvích p⌐ed zaçátkem nového roku. Zvlá¿-
  354. tê pro mládeæ je velmi oblíbenÿ çasopis "Deník mladÿch", vydávanÿ
  355. k⌐esƒanskou misií Nová nadêje (adresu na poæádání za¿leme).
  356.  
  357. P⌐ejeme vám radostné a poæehnané çtení knihy knih - Bible. Kdo tak
  358. up⌐ímnê çiní, nebude toho litovat!
  359. W. Steinseifer
  360. --- mt06
  361. Nuda
  362.  
  363. Æít bez nudy!
  364.  
  365. Rodiçe, v jejichæ rodinách æijí dorûstající dêti nebo -náctiletí,
  366. vêdí, æe honba mladÿch za novÿmi záæitky je nekoneçná. Mnoho mla-
  367. dÿch lidí ve snaze uniknout nudê hledá vzru¿ení v alkoholu, dro-
  368. gách a neuznává æádné omezení. I dospêlí çasto pociƒují podobnÿ
  369. nepokoj. Jsou nespokojeni v manæelství, nebo v zamêstnání. Svádêjí
  370. v¿e na bezútê¿nÿ stereotyp kaædodenních úkonû: z práce do práce,
  371. vypravit dêti do ¿koly, umÿvat nádobí, prát, æehlit a stále doko-
  372. la.
  373.  
  374. Kde hledat odpovêâ na nepokoj, kterÿ sæírá du¿i çlovêka? Çím víc
  375. se lidé odvracejí od Boha, tím víc se snaæí vytvo⌐it si t⌐eba jen
  376. umêlou iluzi smysluplné existence. Taková je i zábava - vzru¿ení
  377. smyslû, jen aby çlovêk získal chvilkovÿ pocit æivosti. Æene je
  378. touha po ¿têstí? Ne tak docela. Lidé çasto zahánêjí nudu. Nenachá-
  379. zejí æivotní naplnêní - æádné náhraæky neuspokojí prázdnou du¿i.
  380. Cítí se dob⌐e jen chvíli, jako po dobrém obêdê, ale i ten brzo
  381. stráví a hlad se vrátí.
  382.  
  383. Nuda...
  384. Jako nemoc se ¿í⌐í celÿm svêtem. Je to do jisté míry civilizaçní
  385. choroba. Kdyby nêkdo objevil lék proti nudê, skonçí více lidskÿch
  386. tragédií neæ mohou odstranit v¿ichni léka⌐i a nemocnice dohromady!
  387. V¿ichni léka⌐i nám potvrdí, æe nejhor¿í ze v¿ech lidskÿch nemocí
  388. je ta, které se nemûæeme dotknout noæem ani pilulkami. Jak se nêk-
  389. do mûæe nudit ve svêtê, kterÿ je vzru¿ující a plnÿ p⌐íleæitostí?
  390. Co je tedy p⌐íçinou nudy? Nuda je neoddêlitelné dvojçe duchovní
  391. prázdnoty. Unudêní lidé jsou prázdní lidé. Nuda je nemoc, která
  392. napadá kaædého, kdo nemá pro co æít - kromê sebe samého. Postihne
  393. prázdné srdce, které je p⌐íli¿ lenivé çi zbabêlé p⌐ijmout zodpo-
  394. vêdnost, nebo p⌐íli¿ bojácné pomáhat druhÿm z lásky.
  395.  
  396. Co radí Bible?
  397. Ne kaædÿ se v¿ak nudí. Nêkte⌐í kolem nás na¿li u¿lechtilou náplñ
  398. æivota. Ale p⌐esto je jejich srdce prázdné. Cíl çlovêka není jen
  399. v pouhém zaji¿ƒování pozemské existence. Jeho obzor by se mêl roz-
  400. ¿í⌐it za hranici doçasného æivota. Kdo poznal Boæí pravdu a ⌐ídí
  401. se podle ní, zamê⌐í se na nêco mnohem vy¿¿ího. Vê⌐ící çlovêk p⌐i
  402. hledání vÿchodiska z nudy nevyhnutelnê p⌐ichází k tomu, co vlastnê
  403. æivotu dává smysl. Apo¿tol Pavel v dopisu Koloskÿm (kap. 3,2) pí-
  404. ¿e: "Peçujte o duchovní vêci, ne o pozemské!"
  405. Ale právê to není dnes populární. Ná¿ svêt klade stále vêt¿í
  406. a vêt¿í dûraz na budování pozemskÿch hodnot. Pravÿ opak toho, co
  407. zdûrazñuje Bible.
  408. Budete-li následovat tuto radu, nebudete se nikdy nudit. Nikdy se
  409. nestanete obêtí pasivity. Va¿e srdce bude naplnêno pravou radostí.
  410. Budete æít tak, jak nám Bûh v Bibli na mnoha místech dob⌐e radí:
  411. "Neukládejte si poklady na zemi, ale skládejte si poklady v nebi.
  412. ... Neboƒ kde je vá¿ poklad, tam bude i va¿e srdce". (Matou¿ovo
  413. evangelium 6,19-21).
  414.  
  415. Je lék na nudu?
  416. Jen ten, kdo na¿el vÿchodisko z nudy, mûæe také poradit i jinÿm.
  417. Proæil hledání, rozçarování, nespokojenost a prázdnotu æivota. Ale
  418. také vítêzství! Nakonec na¿el to co hledal: pravÿ smysl æivota
  419. v obecenství s Bohem skrze Pána Jeæí¿e Krista. Uji¿têní vêçného
  420. æivota.
  421.  
  422. Dokud bude va¿e láska up⌐ena jen k vêcem na zemi, budete stále tr-
  423. pêt zklamáním. Kdyæ ale pozdvihnete své oçi k nebi, objevíte smy-
  424. sl, p⌐evy¿ující malé svêtélko va¿í existence. Skuteçnÿ æivot spo-
  425. çívá ve vnit⌐ním uspokojení srdce - ve spojení s Bohem. Dal¿í ra-
  426. dost pak p⌐ijde, kdyæ seznámíte s Jeæí¿em i ostatní a vezmete je
  427. na cestu s Ním. Jedinê v Nêm není prázdnota. Poznáte nejradostnêj-
  428. ¿í chvíle æivota.
  429. Klára Steigerová
  430. --- mt07
  431. Jak se rozhodnout?
  432.  
  433. Znáte to? Kolik dêtí dnes nemá nadêji se narodit! Já mám to ¿tês-
  434. tí, æe moje máma p⌐íli¿ nep⌐emÿ¿lela nad tím, jestli mê chce nebo
  435. ne. D⌐íve se o tom tolik neuvaæovalo.
  436. Nemám v úmyslu psát kázání na téma, æe umêlÿ potrat je velkÿ zlo-
  437. çin. O tom není pochyb. Já v¿ak nemám právo soudit. Kromê toho do-
  438. vedu pochopit situaci æeny, která stojí p⌐ed realitou, s níæ si
  439. neví rady.
  440.  
  441. Moje zku¿enost
  442. Kdyæ se mi narodil syn, mêla jsem s ním - i sama se sebou - mnoho
  443. zdravotních problémû. Byla jsem z toho fyzicky i psychicky velmi
  444. vyçerpaná. Synovi je¿tê nebylo ani pûl roku a v¿e nasvêdçovalo to-
  445. mu, æe opêt çekám dítê. V¿echno ve mnê mi ⌐íkalo "NE". Znám p⌐esnê
  446. pocity æeny, která stojí p⌐ed neplánovanÿm têhotenstvím a ví, æe
  447. to je nad hranice jejích moæností. Nakonec se v¿ak ukázalo, æe to
  448. byl jen planÿ poplach. Mnê ale v mnohém otev⌐el oçi. Daleko víc
  449. jsem p⌐emÿ¿lela o æivotê a zaçala jsem si ho mnohem víc váæit.
  450.  
  451. Touha æít
  452. Pûl roku p⌐edtím jsem o svûj vlastní æivot bojovala - jak jsem do-
  453. vedla ocenit kaædé nadechnutí, pohled na v¿echno, co mi do té doby
  454. bylo bêæné, blízkost nêkoho milého...
  455.  
  456. Tehdy jsem nevêdêla, kam mûj æivot smê⌐uje, a kdyby náhle skonçil,
  457. co by se mnou bylo. A právê krátce po této æivotní zkou¿ce jsem
  458. poznala Jeæí¿e - Boæího Syna, kterÿ za mne zem⌐el, abych já nemu-
  459. sela propadnout vêçné smrti.
  460.  
  461. Dnes uæ málokdo pochybuje o tom, æe po smrti existuje æivot. Umím
  462. si p⌐edstavit, æe po tomto pozemském æivotê spousta otcû a matek
  463. potkají své dêti, kterÿm nedali ¿anci æít zde na zemi. A to jen
  464. z toho dûvodu, æe jim nêkdo namluvil, æe to, co je v matçinê lûnê,
  465. je pouhÿ shluk molekul, a ne æivÿ çlovêk.
  466.  
  467. U Boha je pomoc
  468. O dva roky pozdêji, kdyæ jsem uæ bezpeçnê vêdêla, æe existuje Bûh,
  469. kterÿ mê zná stejnê jako v¿echny moje starosti, jsem také vêdêla,
  470. æe mu mohu vê⌐it. Tehdy jsem mu ⌐ekla: "Bojím se mít druhé dítê,
  471. bojím se je¿tê jednou zopakovat v¿echno, co jsem proæila. Zároveñ
  472. bych je¿tê dítê chtêla, ale z tvé ruky - bÿt pod tvou ochranou
  473. a ve tvém bezpeçí."
  474.  
  475. A pak jsem si pro sebe vysnila, æe bych chtêla holçiçku, samoz⌐ej-
  476. mê zdravou a chtêla bych, aby se narodila v nedêli. Aby bylo v¿e
  477. v po⌐ádku a já si vychutnám, jak je krásné si vzít své dítê do ná-
  478. ruçe...
  479.  
  480. Dostala jsem v¿echno tak, jak jsem si vytouæila! Nemêla jsem nej-
  481. men¿ích pochyb, æe je to dárek od Pána Boha, kterÿ se stará o své
  482. dêti. V Bibli stojí napsáno: "Tê¿ se v Hospodinu a dá ti æádost
  483. srdce tvého" (Bible, Æalm 37,4).
  484.  
  485. Svê⌐ Bohu svûj æivot
  486. Vím, ono se mi to dob⌐e pí¿e, ale tvoje starosti jsou jiné. Nebo
  487. t⌐eba vûbec nezná¿ Boha. Nêco ti mohu ⌐íct. Kaædÿ, kdo k nêmu
  488. p⌐ijde, bude p⌐ijat. Kaædÿ má právo stát se Boæím dítêtem. A vím
  489. je¿tê jedno: Bûh nemá nechtêné dêti. V¿echny miluje a o v¿echny
  490. chce peçovat. Musí¿ mu ale s dûvêrou svê⌐it svûj æivot - a æivot
  491. dítête, které çeká¿. Na jeho lásce k tobê nic nemêní ani skuteç-
  492. nost, æe v tvém æivotê byly ¿patné vêci. Tomu, kdo jich up⌐ímnê
  493. lituje a hledá pravdu, Bûh odpou¿tí.
  494.  
  495. Moæná, æe neví¿, kam bys s dítêtem ¿la, anebo má¿ strach, æe z nê-
  496. jakého dûvodu nebude v po⌐ádku. V Çeské republice existují organi-
  497. zace, které se vênují poradenství ohlednê nechtêného têhotenství,
  498. pomohou ti zajistit sociální zabezpeçení a vysvêtlí i fakt, æe
  499. umêlé p⌐eru¿ení têhotenství s sebou nese rizika, která nejsou za-
  500. nedbatelná.
  501.  
  502. Spoj se s nêkterou zde uvedenou poradnou, v níæ mûæe¿ získat adre-
  503. sy na obdobné poradny v dal¿ích asi 20 mêstech republiky!
  504.  
  505. Poradna pro têhotné v obtíænÿch situacích
  506. Vor¿ilská 5, 110 00 Praha 1,
  507. tel: 02/29 48 56, nebo 02/24 91 44 04
  508.  
  509. Poradna pro æeny v tísni - v budovê polikliniky
  510. Bílÿ dûm, Æerotínovo nám. 6, 602 00 Brno,
  511. tel. 05/42 33 11 05, klapka 256
  512.  
  513. A nezapomeñ: i ty mûæe¿ bÿt milované Boæí dítê. Volba je ve tvÿch
  514. rukou. Pro Boha není nic nemoæné. Jen mu dûvê⌐uj!
  515. Dr. Dana Navrátilová
  516. --- z06
  517. Kritika
  518.  
  519. "Kritizovat dovede kaædÿ"
  520.  
  521. - myslela jsem si s urçitÿm rozho⌐çením, kdyæ se na mne snesla
  522. kritika z rûznÿch stran. P⌐irozenê lze v¿echno dêlat je¿tê lépe,
  523. dokonaleji, nebo i docela jinak. Av¿ak "Po bitvê je kaædÿ gene-
  524. rál".
  525.  
  526. Çlovêk je tvorem, kterÿ velmi rád kritizuje, pat⌐í to k jeho vlas-
  527. tnostem. Nikdo se tomu nemusí nêjak zvlῃ uçit, kaædÿ to dovede.
  528. Kritika postihuje skoro v¿echno: politiky, sousedy, p⌐átele, man-
  529. æelské páry, tchynê, církev, uçitele, dêti, p⌐íbuzné. Témê⌐ v¿ech-
  530. no kolem nás podléhá na¿emu úsudku, aniæ jsme k tomu çasto kompe-
  531. tentní. Kritizování se stalo chorobou spoleçnosti na¿í doby.
  532.  
  533. Pomoc nebo zkáza
  534. Kritika má p⌐irozenê i svou pozitivní stránku. Mûæe pomáhat odst-
  535. ranit nedostatky a chyby. Zvlá¿tê, kdyæ nám radí odborník, mêli
  536. bychom jeho hodnocení akceptovat ve vlastním zájmu. Je-li kritika
  537. my¿lena up⌐ímnê, pak nám není zatêæko p⌐ijmout i nabídnutou pomoc.
  538. Æel za kritikou çasto stojí jen zaujaté osobní mínêní. A tak kri-
  539. tika spí¿e zrañuje, neæ pomáhá. P⌐ivádí nás çasto na bitevní pole
  540. napêtí, kde se v¿ak jen bojuje, ale nevítêzí.
  541.  
  542. Vêt¿ina lidí citem dob⌐e rozpozná pravé motivy kritiky. Za neup-
  543. ⌐ímnou kritikou se çasto skrÿvá nad⌐azenost a pÿcha. Jak rychle se
  544. kritizuje jenom z pouhé závisti nebo z titulu "já to musím vêdêt
  545. lépe". Kritika v¿ak mûæe bÿt jen dûsledkem ¿patné nálady. Nebo je
  546. çlovêk nespokojen se svÿm æivotem. Také neuváæená kritika "od bo-
  547. ku" nic nep⌐iná¿í. Bodá a zrañuje srdce.
  548.  
  549. Kritika má v sobê nêco, co jen rozdêluje a kazí. Ohroæuje harmonii
  550. mezi lidmi. Po malé kritické vêtê umlká hezkÿ rozhovor, nebo se
  551. zkazí i celÿ krásnÿ veçer. Jakÿ vlastnê máme úspêch se svou kriti-
  552. kou?
  553.  
  554. Jak reaguji?
  555. Témê⌐ v¿ichni lidé se kritice podvêdomê brání. Çlovêk se po kri-
  556. tické poznámce necítí uæ tak volnÿ a radostnÿ. Reakce lidí jsou
  557. vêt¿inou dvojí: buâ sklíçené ospravedlñování, nebo útok a uráæka.
  558. Stáhneme se "do sebe", nebo se najeæíme a ukazujeme "své ostny".
  559. Proç tomu tak je? Kritiku p⌐ijímáme hlavnê p⌐es na¿e city - srd-
  560. cem. Podle Bible je srdce hlavním orgánem vnit⌐ního æivota çlovê-
  561. ka. Mûæe bÿt vzpurné ale i sklíçené. Na jedné stranê pÿcha, na
  562. druhé pak komplex ménêcennosti. Kdo je py¿nÿ, ten up⌐ímnê mínênou
  563. kritiku nep⌐ijme nikdy. Také kdyæ jsme sklíçení nebo trpíme komp-
  564. lexem ménêcennosti kritiku odmítáme, protoæe nám bere na¿i odvahu.
  565. Uvnit⌐ v nás to hlodá a zpûsobuje to ¿kodu v mezilidskÿch vzta-
  566. zích.
  567.  
  568. Jazyk = zlo
  569. Kritizujeme ústy, nebo lépe - jazykem. Kritika nám çasto plyne ja-
  570. koby sama z úst. Kritizovat není têæké. Ale daleko têæ¿í je kriti-
  571. ku p⌐ijímat a vypo⌐ádat se s ní. Jak zacházíte vy se svÿm jazykem?
  572. Nenecháváte mu volnost? Sem tam malá kritika, tu nemístná poznámka
  573. nebo malé popíchnutí a nêkdy dokonce i zniçující posudek?
  574.  
  575. Jistê bychom neniçili krásnou, právê rozkvetlou rûæi. Na¿e jednání
  576. je çasto tak necitelné a tvrdé, æe se v¿ak dovedeme vzájemnê zra-
  577. nit.
  578.  
  579. Bible nám o jazyku ⌐íká: "P⌐edstavte si lodê: jsou tak veliké
  580. a jsou hnány prudkÿmi vêtry, ale malé kormidlo je ⌐ídí, kamkoli
  581. kormidelník chce. Tak i jazyk je malÿ úd, ale mûæe se chlubit vel-
  582. kÿmi vêcmi. Povaæte, jak malÿ oheñ mûæe zapálit velkÿ les! I jazyk
  583. je oheñ. V¿echny druhy zví⌐at mohou bÿt a jsou kroceny çlovêkem,
  584. ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá po-
  585. koj, plné smrtonosného jedu" (Jakubova epi¿tola, 3. kapitola).
  586.  
  587. Bible také dává praktickÿ pokyn, jak máme jazyka uæívat:
  588. "Chce¿-li milovat æivot a vidêt dobré dny, zdræuj jazyk od zlého
  589. a rty od lstivÿch slov" (1. list Petrûv 3,10). To je ta správná
  590. vÿzva pro ná¿ æivot! Je vêcí vûle ovládat jazyk, neboƒ v¿e, co ⌐í-
  591. káme nebo çiníme, závisí jen na na¿em rozhodnutí.
  592.  
  593. Kdo je moudrÿ, bude svûj jazyk krotit, vædyƒ jazyk je ohnêm, jenæ
  594. dovede ¿ƒastné souæití lidí spálit aæ na popel. Moæná si myslíte:
  595. Jak çasto jsem si myslel, æe budu opatrnÿ a nebudu kritizovat, ale
  596. zase vyklouzla nevhodná slova z mÿch úst." Právê zde nejvíce pla-
  597. tí: kdo je rychlÿ k mluvení, má to p⌐irozenê obtíænêj¿í.
  598.  
  599. Abychom "udræeli jazyk za zuby", pot⌐ebujeme pro posílení vûle
  600. úçinnou pomoc. Jeæí¿ Kristus ji nabízí. V modlitbê ho mûæeme pro-
  601. sit, aby nás svou Boæí mocí podpíral. On má s námi velkou trpêli-
  602. vost. Uçí nás novému, p⌐ívêtivému chování. Dává nám i odvahu ⌐íci:
  603. "Moc mê to mrzí, æe jsem vám svou kritikou ublíæil!"
  604.  
  605. V¿ichni se navzájem pot⌐ebujeme. Touæíme po pocitu, æe jsme p⌐ija-
  606. ti a milováni. V¿ichni dob⌐e víme, jak na nás pûsobí povzbudivé
  607. slovo, malá chvála nebo uznání. Pot⌐ebujeme je jako denní chléb,
  608. ale p⌐itom je jeden druhému nep⌐ejeme. Vêt¿inou se "cviçíme"
  609. v kritice a na chválu zapomínáme. Dennê stojíme p⌐ed rozhodnutím:
  610. volit mezi kritikou - nebo slovem, které pomáhá.
  611. Gerlinde Weigold
  612. "Jazyk, úd bez kostí, mnohému uæ zlomil páte⌐!"
  613. --- dk10
  614. Vánoce - Bûh k nám p⌐ichází!
  615.  
  616. "I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a po-
  617. loæila do jeslí, protoæe se pro nêho nena¿lo místo pod st⌐echou."
  618. Bible, evangelium Luká¿e, 2,7
  619.  
  620. Bûh otevírá dve⌐e
  621. Stát p⌐ed zamçenÿmi dve⌐mi je mrzuté. Tím vêt¿í je ov¿em radost,
  622. kdyæ se takové dve⌐e otev⌐ou. Vánoce znamenají: Bûh otevírá dve⌐e,
  623. které nás od nêho oddêlují. P⌐ibouchli jsme je vlastní vinou. Pro-
  624. toæe uæ nejsme schopni sami p⌐ijít k Bohu, p⌐ichází Bûh ve svém
  625. Synu k nám. Stává se çlovêkem, narodí se v chlévê jako bezmocné
  626. dêƒátko. To je ona æalostná kulisa Boæího p⌐íchodu do svêtovÿch
  627. dêjin: temná stáj a nêkolik p⌐eævykujících zví⌐at u ælabu.
  628.  
  629. Bûh p⌐ed zav⌐enÿmi dve⌐mi
  630. "... protoæe se pro nê nena¿lo místo pod st⌐echou." Jak tragická
  631. a zároveñ typická vêta pro svêt, ve kterém æijeme. Bûh hledá p⌐í-
  632. bytek, ale v¿echny pokoje jsou obsazené! Bûh p⌐ichází ke dve⌐ím,
  633. ale v¿echny dve⌐e jsou zav⌐ené. Bûh klepe na dve⌐e, ale æádnÿ zá-
  634. mek se nepohne... Na v¿echno máme dost místa! Na slavnostní jídlo,
  635. dárky a na zá⌐ící svíçky. Máme místo na blahobyt, na zábavu, na
  636. podnikání i na úspêch. Máme v¿ak místo a pochopení pro hlavní
  637. zvêst vánoçních svátkû? A to nejen o Vánocích, ale i po nich? Jaká
  638. závora v tvém srdci brání Bohu, aby mohl vstoupit do tvého æivota?
  639.  
  640. Bûh stále hledá
  641. Bûh hledá p⌐íbytek u çlovêka i dnes. Nep⌐ichází v¿ak uæ jako dítê
  642. v jesliçkách. Nezûstal jím. Stal se z nêho muæ, jenæ za nás zem⌐el
  643. na k⌐íæi. Neskonçil v hrobê, ale vstal z mrtvÿch a æije! A právê
  644. o jeho p⌐íchodu vypráví vánoçní zvêst. P⌐i¿el, aby rozsvêtlil tem-
  645. notu a vzal na sebe na¿i vinu. Æádné místo není pro nêho tak o¿k-
  646. livé, kde by nemohl bydlet. Æádnÿ æivot mu není tak zkaæenÿ, aby
  647. do nêho nemohl vejít. Vánoce znamenají: i dnes Bûh otevírá dve⌐e
  648. a p⌐ichází k nám! Vánoce jsou zároveñ i otazníkem - jsi p⌐ipraven
  649. Boha p⌐ijmout?
  650. F. Haubner
  651. --- dk14
  652. Radostné Vánoce
  653.  
  654. "Nebojte se, hle,
  655. zvêstuji vám velikou radost,
  656. která bude pro v¿echen lid.
  657. Dnes se vám narodil Spasitel,
  658. Kristus Pán."
  659. Bible, Luká¿ 2,10-11
  660.  
  661. Andêlé tehdy zvêstovali "velikou radost". Boæí sláva se zjevila
  662. v¿em. "Nebojte se", volali, "narodil se vám dnes Spasitel!" P⌐i¿la
  663. koneçná záchrana pro v¿echen lid.
  664.  
  665. Nestaçí jen vêdêt
  666. Æe uæ to v¿echno znáte od dêtství? To je sice pravda, ale právê
  667. æivotnê dûleæité vêci çasto ukládáme jen ve svém vêdomí, ale na¿e
  668. srdce se jich vnit⌐nê neúçastní. Daleká je cesta od rozumu k srd-
  669. ci!
  670.  
  671. Musíme povêdêt dál!
  672. Víme mnoho o Bohu, ale na¿e srdce se p⌐itom nijak nemêní. Andêlé
  673. zvêstují lidem na zemi jedineçné poselství: p⌐ichází sám Bûh a na-
  674. bízí záchranu. A co my? Máme radost? Bûh od nás také oçekává, æe
  675. poneseme tuto úæasnou zvêst dál - mezi lidi. Celÿ svêt je ztrace-
  676. nÿ, hledá stále vÿchodisko. Nejde v¿ak cestou æivota, ale smrti.
  677. P⌐itom je kolem nás tolik lidí, kte⌐í touæí po záchranê! Jsme v¿ak
  678. ochotni jim s láskou zvêstovat, kde najdou spásu?
  679.  
  680. Osobní Spasitel
  681. Uvêdomujeme si vûbec svou situaci? V¿ichni pot⌐ebujeme Zachránce.
  682. Nepomûæe nám vnêj¿í zboænost, ale ná¿ osobní vztah k Bohu. Nestaçí
  683. jen své svêdomí fale¿nê utê¿ovat. Na¿e h⌐íchy musí bÿt odpu¿têny!
  684. Pravÿ pokoj mûæeme nalézt jen v usmí⌐ení s Bohem a s lidmi. V tom
  685. je nám Jeæí¿ Kristus zárukou. Narodil se a vstal z mrtvÿch pro mne
  686. - i pro tebe. Pro kaædého platí tato radostná vánoçní zvêst
  687. o záchranê. - Jestliæe tedy dnes usly¿í¿ jeho hlas, neodkládej své
  688. rozhodnutí, ale otev⌐i Mu své srdce. P⌐ijmi Jeæí¿e za svého osob-
  689. ního Spasitele a Pána! To budou vskutku radostné Vánoce!
  690. J. Seçka
  691.  
  692. "Kdyby se Kristus tisíckrát
  693. narodil v Betlémê,
  694. ale ne v tvém srdci,
  695. jsi p⌐ece ztracenÿ."
  696. F. v. Bodelschwingh
  697. --- dk17
  698. Bûh uzdravuje
  699.  
  700. Hrst rûæí
  701. chci ti p⌐inést kaædé ráno.
  702. Mám jich ve svém srdci
  703. tolik p⌐ichystáno,
  704. æe nestaçím
  705. tu krásu uchovat...
  706.  
  707. P⌐íteli mûj, posílá mê k tobê Pán,
  708. ten Jeæí¿, kterÿ na své cestê
  709. zjevit se ti chce,
  710. abys vêdêl, æe nejsi sám.
  711.  
  712. Je nêkdo z vás nemocen?
  713.  
  714. Aƒ se modlí!
  715. Modlitba víry zachrání nemocného.
  716. Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se
  717. h⌐íchû, bude mu odpu¿têno!
  718.  
  719. "Pane Jeæí¿i, pohlédni svÿma vlídnÿma oçima hluboko do mého nitra
  720. a sejmi b⌐ímê mÿch obav a vin. Ty zná¿ kaædou moji my¿lenku. Pro-
  721. sím, odpusƒ mi, æe jsem Tê d⌐íve nehledal. Uzdrav mne, drahÿ Jeæí-
  722. ¿i, uzdrav moji du¿i i mé têlo. Smiluj se nade mnou! Dej mi svého
  723. svatého Ducha, aƒ prozá⌐í kaædÿ okamæik mého æivota. Chválím Tê
  724. a velebím, Pane Jeæí¿i. Prosím, poloæ svoji ruku na kaædého
  725. z nás."
  726. --- l03
  727. Dar æivota
  728.  
  729. Jakou cenu má æivot?
  730.  
  731. Nejednou kolem sebe sly¿íme nevdêçné postesknutí: "Uæ to za nic
  732. nestojí". Kdyæ se v¿ak vracíme domû z poh⌐bu, jsme pojednou vdêç-
  733. nêj¿í za kaædÿ den, kterÿ je nám je¿tê dop⌐áno æít. Teprve tvá⌐í
  734. v tvá⌐ smrti umíme lépe hodnotit kaædou hodinu æivota. V blízkosti
  735. smrti dêkujeme za to, æe je¿tê æijeme.
  736.  
  737. Çeská léka⌐ka Valja Stÿblová napsala knihu nazvanou "Mne soudila
  738. noc!" V ní líçí mravní dospívání a zrání medika, kterÿ se s veli-
  739. kÿm rizikem pokou¿í dêlat pokoutní potraty. Neuvêdomuje si plnê,
  740. æe takovÿmi zákroky ohroæuje zdraví mladÿch æen a niçí poçínající
  741. æivoty nenarozenÿch dêtí, které se ani vÿk⌐ikem nemohou bránit. Aæ
  742. jednou s tímto mladÿm muæem váænê hovo⌐í starÿ rodinnÿ p⌐ítel, ta-
  743. ké léka⌐, kterÿ mu odhalí jedno tajemství: "P⌐ed více neæ pêtadva-
  744. ceti lety p⌐i¿la ke mnê tvoje matka, která tehdy byla v období po-
  745. çínajícího têhotenství, a æádala mne o léka⌐skÿ zákrok - provedení
  746. umêlého potratu. Já jsem jí to naléhavê rozmlouval a ona si dala
  747. ⌐íci. Pak ses narodil ty. Kdybych tomu tenkrát nezabránil, tebe by
  748. zde nebylo..." V té chvíli zaçal mladÿ medik trochu jinak uvaæovat
  749. o tom, jakou cenu má jeho æivot a jakou cenu má æivot vûbec.
  750.  
  751. Æivot je Boæí dar
  752. Osobnê si vzpomínám na své poslední setkání s jedním, tehdy sotva
  753. padesátiletÿm muæem, kterÿ up⌐ímnê miloval Boha. Bylo to na ja⌐e.
  754. Sedêli jsme v nádhernê rozkvetlé zahradê u jeho domu. Povêdêl mi,
  755. tehdy mladému studentovi, toto: "Ví¿, já jsem nemocen rakovinou
  756. a nevím, kolik dní mne zde Pán Bûh je¿tê ponechá. Moje oçi se brzy
  757. naposledy zavrou a já se uæ nebudu dívat na ty na¿e beskydské kop-
  758. ce a stránê. Kdyæ si dnes sednu do çerstvê zelené trávy a hladím
  759. ji svÿma rukama, uvêdomuji si, jak ji mám rád - tu obyçejnou jarní
  760. trávu. Tím více mám rád lidi, svoji rodinu, p⌐átele a v¿echny os-
  761. tatní. Æivot je vzácnÿ Boæí dar..." A pak mi vyprávêl, jak je
  762. vdêçnÿ, æe smêl kromê pozemského æivota p⌐ijmout skrze víru v Pána
  763. Jeæí¿e Krista i æivot vêçnÿ.
  764.  
  765. Co bude po smrti?
  766. Æivot pozemskÿ konçí vædy smrtí. A je docela krátkÿ. P⌐emÿ¿leli
  767. jste nêkdy o jepici? Ta æije pouze jeden den. Více çasu nemá.
  768. I kaædÿ z nás, zvlá¿tê kdyæ p⌐ibÿvá let, zji¿ƒujeme, æe máme málo
  769. çasu. A je¿tê i v ¿edesáti a v sedmdesáti letech se chce dále æít,
  770. i kdyæ je uæ ças myslet na konec æivota. Kaædÿ budeme muset umí-
  771. rat. Ale co bude potom?
  772.  
  773. Na tuto otázku dává odpovêâ Pán Jeæí¿, kterÿ zvêstuje: "Kdo vê⌐í
  774. ve mne, i kdyby um⌐el, bude æít" (Bible, Janovo evangelium
  775. 11,25). Zde myslí Pán Jeæí¿ na æivot vêçnÿ. V Bibli se dovídáme,
  776. æe Pán Bûh je dárcem æivota pozemského, ale i æivota vêçného. On
  777. nechce, abychom zahynuli: "Neboƒ Bûh tak miloval svêt, æe dal své-
  778. ho jediného Syna, aby æádnÿ, kdo v nêho vê⌐í, nezahynul, ale mêl
  779. æivot vêçnÿ" (Bible, Janovo evangelium 3,16).
  780.  
  781. Æivot smrtí nekonçí!
  782. Æivot pozemskÿ zaçíná têlesnÿm zplozením a následnÿm narozením.
  783. Konçí v¿ak pokaædé smrtí. Æivot vêçnÿ zaçíná duchovním znovuzroze-
  784. ním z víry a nekonçí ani têlesnou smrtí. To znamená, æe Pán Bûh
  785. nabízí æivot pro kaædou situaci na¿í lidské existence. I pro chví-
  786. le, kdy nám bude t⌐eba jít údolím stínu smrti. V této ví⌐e a nadê-
  787. ji zpíval uæ kdysi dávno David svûj æalm, ve kterém svému Bohu
  788. vyznával: "I kdyæ pûjdu roklí ¿edé smrti, nebudu se bát niçeho
  789. zlého, vædyƒ se mnou jsi ty" (Bible, Æalm 23,4).
  790. Vaæme si kaædé chvíle pozemského æivota, kterÿ budeme muset d⌐íve
  791. nebo pozdêji ukonçit, ale vaæme si p⌐edev¿ím æivota vêçného, kterÿ
  792. nám byl skrze víru v Jeæí¿e Krista darován a kterÿ ani smrtí ne-
  793. konçí! Æivot pozemskÿ jsme v¿ichni z Boæích rukou p⌐ijali a zatím
  794. je¿tê æijeme. Æivot vêçnÿ nabízí Pán Bûh kaædému, kdo se v pokání
  795. p⌐ed Kristem skloní a kdo tento nebeskÿ dar vêçného æivota p⌐ij-
  796. mout chce. Mnozí jej p⌐ijali a tê¿í se z nêj.
  797.  
  798. Pán Bûh ze své strany uçinil v¿e, abys jej p⌐ijal i ty a çeká, co
  799. s jeho nabídkou uçiní¿.
  800. Jan Urban
  801. --- h01
  802. Smysl æivota
  803.  
  804. Cena æivota
  805.  
  806. Ná¿ æivot je krátkÿ. V kosmickém prostoru se rozzá⌐í jako mikros-
  807. kopické svêtlo, které vzápêtí zhasne a pokraçuje neznámá, tajemná
  808. vêçnost. Pak tedy má tato energií nabitá jiskra velikou cenu. Ne-
  809. máme moc çasu. P⌐itom se právê v na¿em krátkém æivotê rozhoduje
  810. o vêçnosti! Kaædÿ se musí vypo⌐ádat s otázkou: "Co uçiním se svÿm
  811. æivotem? Jakÿ má vûbec smysl?" Uæ jste se nad tím nêkdy zamysleli?
  812.  
  813. P⌐i kaædÿch narozeninách nám p⌐ejí p⌐átelé a rodina do dal¿ího æi-
  814. vota jen to nejlep¿í. Ale váæné problémy se p⌐ejdou, nêkdy úmysl-
  815. nê, nêkdy taktnê. Pak se v¿e zapije - a æivot jde dál svÿm tempem.
  816. Znovu se poslu¿nê za⌐adíme jakoby se zavázanÿma oçima do kolobêhu
  817. æivota. A tak to jde stále dál. Zamysleme se v¿ak jednou: "Jakÿ je
  818. tedy cíl a smysl æivota? Jdu správnÿm smêrem, nebo jsem uæ zablou-
  819. dil?" Pro odpovêâ musíme jít aæ do hlubin na¿eho srdce, na dno
  820. svêdomí, na nerv na¿eho bytí.
  821.  
  822. Smysl a "smysl"
  823. Jak çasto ⌐íkáme: "To nemá cenu! Snaæil jsem se. Udêlal jsem v¿e,
  824. co bylo v mÿch silách, ale dál to uæ nemá smysl!" Nebo: "To nedává
  825. smysl!" Nebo jindy: "Jakÿ je smysl toho v¿eho dêní kolem nás, kdyæ
  826. mu vlastnê nerozumíme?"
  827.  
  828. A tak bychom mohli pokraçovat dál. Dostali jsme od Boha pêt smys-
  829. lû, které máme pouæívat p⌐i na¿í orientaci. A tolik nám chybí,
  830. abychom porozumêli základnímu smyslu - smyslu vlastního æivota.
  831. Mnozí ⌐eknou: "Smysl æivota je v práci, v karié⌐e, moci, bohatství
  832. a síle." To je také smysl - ale v uvozovkách. Jak çasto utíkají
  833. dêti z domovû úspê¿nÿch rodiçû do svêta, protoæe takovÿ zpûsob æi-
  834. vota nemohou p⌐ijmout. Kdyæ ani jinde nenajdou pravÿ smysl æivota
  835. - ztroskotávají çasto s nenaplnênou touhou æít plnÿm æivotem.
  836. A tak mu byli nablízku!
  837.  
  838. Zná¿ smysl svého æivota?
  839. Kdyæ vidíme, æe úsilí a práce nám nep⌐iná¿ejí uspokojení, ztrácíme
  840. vlastní smysl æivota. Propadáme çasem beznadêji, nêkdy aæ nechuti
  841. k æivotu. Kdyæ çlovêk neví, proç æije, stává se postupnê lhostej-
  842. nÿm, upadá do deprese a nakonec aæ do agresivity. Proti jinÿm,
  843. i vûçi vlastnímu æivotu. Musíme tedy vêdêt, co je vlastnê pravÿ
  844. smysl æivota. Proto znovu tato otázka: "Ví¿, proç æije¿? Zná¿ smy-
  845. sl svého æivota?"
  846.  
  847. Smysl je ve vêçnosti
  848.  
  849. Celkem málo lidí na svêtê popírá existenci Boha. Jako k⌐esƒané vê-
  850. ⌐íme, æe Bûh stvo⌐il kosmos, na¿i Zemi, çlovêka, æivoçichy a p⌐í-
  851. rodu s jejími nevyçerpatelnÿmi zdroji a moænostmi. Toto nesmírné
  852. bohatství jen zçásti vêdecky poznáváme a prakticky vyuæíváme. Pro-
  853. toæe nás Bûh stvo⌐il, má také s námi svûj plán. I kdyæ je çlovêk
  854. v pomêru k vesmíru jen jako pouhé zrníçko písku, p⌐esto je kaædÿ
  855. Bohem zcela osobnê p⌐ijímán a milován. Bûh stvo⌐il çlovêka pro se-
  856. be a touæí s ním mít obecenství. P⌐eje si také, abychom se svÿm
  857. æivotem a celou p⌐írodou nakládali jako dob⌐í hospodá⌐i. Máme se
  858. z Boæího díla radovat a vzdávat Bohu çest a chválu ze v¿eho, co
  859. çlovêku dal.
  860.  
  861. Chce také, abychom zachovali svûj æivot pro vêçnost. Podle jeho
  862. zaslíbení mûæeme mít s ním i vêçné obecenství, protoæe on je vêç-
  863. nÿ. Nadêje na vêçnÿ æivot s Bohem p⌐iná¿í trvalou radost a æivotní
  864. smysl. To nám dává nové síly a nové perspektivy.
  865.  
  866. Tvûj æivot má smysl jen tehdy, kdyæ jej vede Bûh
  867. Bûh nás stvo⌐il a vdechl nám æivot. Smysl æivota je tedy u na¿eho
  868. Stvo⌐itele. Kdyæ si koupíte novÿ p⌐ístroj - praçku, æehliçku nebo
  869. i poçítaç - nemûæete jej pouæívat podle vlastních p⌐edstav. Kaædÿ
  870. byl vyroben jen k urçitému úçelu. Uæívat jej jinak nemá smysl.
  871. Konstruktér ví p⌐esnê, k çemu p⌐ístroj navrhl. Abychom jej plnê
  872. vyuæili, dostáváme p⌐i nákupu i návod k pouæití. Jestliæe se bude-
  873. me p⌐esnê ⌐ídit návodem konstruktéra, kterÿ s velkou peçlivostí
  874. své dílo vytvo⌐il, splní p⌐ístroj své poslání nejlépe. Jenom ve
  875. správném pouæití je jeho smysl. Podobnê je tomu i ve vztahu na¿eho
  876. æivota k na¿emu Stvo⌐iteli - k Bohu.
  877.  
  878. Bûh zná na¿i bídu, na¿e problémy i na¿i fale¿nou hrdost a pÿchu.
  879. Jako jeho stvo⌐ení jsme se totiæ çasem osamostatnili. Nerespektu-
  880. jeme jeho návod pro ná¿ æivot a æijeme si podle svého vlastního
  881. uváæení. Degradovali jsme smysl svého æivota na pozlacené æivo⌐e-
  882. ní. V¿ichni jsme zabloudili. Proto to tak vypadá s na¿imi æivoty,
  883. s rodinami, celou spoleçností i s p⌐írodou kolem nás! Je to vÿsle-
  884. dek odpadnutí od Boha.
  885.  
  886. Bûh v¿ak ve své lásce k çlovêku na¿el jedineçné vÿchodisko jak mu
  887. pomoci z jeho ztracenosti: poslal do na¿eho svêta svého Syna - Je-
  888. æí¿e Krista. Kdyæ Jeæí¿ zem⌐el na k⌐íæi za na¿e h⌐íchy, otev⌐el
  889. nám cestu zpêt do Otcovského domova. Tak nás Bûh miluje! Leæí mu
  890. na srdci ná¿ osud a smysl tvého i mého æivota. Kolik çasu a nervû
  891. bychom si u¿et⌐ili, kdybychom se Bohu svê⌐ili a nechali se jím
  892. vést! Tak, aby ná¿ æivot mêl smysl. Kolik radosti bychom pocítili
  893. v srdci, kdybychom odevzdali cele svûj æivot Jeæí¿i Kristu, Boæímu
  894. Synu, aby jej sám vedl! Jedinê on zná jeho smysl i cíl. Chce, aby
  895. ná¿ æivot pokraçoval u Boha i ve vêçnosti.
  896.  
  897. Bible
  898. Kde najde¿ ten pravÿ návod pro svûj æivot? V Boæím Slovê - v Písmu
  899. svatém, v Bibli! Tam se doví¿ v¿echno, Bûh nezapomnêl na nic. Vê⌐
  900. mu. On ti dá odpovêâ na v¿echny otázky a problémy, které tê tíæí.
  901. Je tvûj Stvo⌐itel, zná tê lépe neæ vlastní matka. On tê miluje
  902. a chce ti také ve v¿em pomoci.
  903.  
  904. V Bohu bude mít i tvûj æivot pravÿ, koneçnÿ a radostnÿ smysl!
  905. H. Blatt, M. Szymanski
  906. --- h02
  907. ¢têstí
  908.  
  909. Co je ¿têstí?
  910.  
  911. Známe vûbec pravÿ obsah slova ¿têstí? Vædyƒ p⌐ece toto slovo tak
  912. çasto uæíváme v nejrûznêj¿ích æivotních situacích! Jak velmi se
  913. v¿ak p⌐itom mêní jeho vÿznam. A to podle toho, kde slovo ¿têstí
  914. pouæijeme:
  915.  
  916. "Co je ¿têstí? Mu¿ka jenom zlatá, která za veçera kol tvé hlavy
  917. chvátá" - pí¿e ná¿ skromnÿ básník. "Mêl jsem ¿têstí, æe jsem dodr-
  918. æoval rychlost. Byla tam kontrola. To bych se byl naplatil" - ⌐íká
  919. ¿ƒastnÿ ⌐idiç. "Proæil jsem v manæelství nêkolik ¿ƒastnÿch let..."
  920. A co bylo potom? ¢koda slov. P⌐itom se brali a slibovali si spo-
  921. leçné ¿têstí pro celÿ æivot!
  922.  
  923. ¢têstí má podle lidskÿch mê⌐ítek nejasnÿ obsah. Je velice promên-
  924. livé. Nemá trvalou hodnotu. A p⌐ece tolik lidí po nêm touæí. Æenou
  925. se za ním a chtêjí je dosáhnout v¿emi prost⌐edky.
  926.  
  927. Honba za ¿têstím
  928. "Ne, to není moæné, takovÿ pech!" zaznívá p⌐es celou hospodu. Nê-
  929. jakÿ mladík tluçe pêstmi na hrací automat a myslí si, æe mu musí
  930. vrátit jeho celoveçerní prohru. "Uæ jsem tam vrazil p⌐es dva tisí-
  931. ce! A co jsem dostal zpátky? Nic!" Ve svém zoufalství, ale stále
  932. çekající na ¿ƒastnÿ zvrat, vkládá své poslední peníze do tohoto
  933. plechového "nosiçe ¿têstí". A jako v hypnóze pozoruje, jak se uv-
  934. nit⌐ pohybují mince v¿emi smêry. Zarputile cedí skrze zuby: "Teâ,
  935. anebo nikdy. To je moje poslední ¿ance!" Prsty bubnují nervóznê na
  936. hracím stole. "Trochu ¿têstí p⌐ece çlovêk musí mít," konej¿í se.
  937. Suverénnê stlaçí knoflík: STOP. V¿echno najednou utichne a nastává
  938. napêtí. A pak se sypou peníze. Koneçnê padá dlouho oçekávanÿ zlatÿ
  939. d鿃. Radostnê hladí vyhrané mince pohledem i rukama. Je vítêzem
  940. ve h⌐e.
  941.  
  942. Vidím ho v duchu, jak jde s uspokojením domû. Jak se podêlí s ro-
  943. dinou o své ¿têstí, které ho toho dne potkalo. Ale co to? Nové
  944. cinkání mincí a hrçení automatu p⌐eru¿ují moje my¿lenky. Ano, ná¿
  945. mladík zaçíná znovu krmit automat! To je k neví⌐e! Nejen æe proh-
  946. rál pûvodní vklad i svou vÿhru - nakonec se je¿tê zadluæil.
  947.  
  948. Co chybí k va¿emu ¿têstí?
  949. V záplavê prospektû dnes nejrûznêj¿í firmy nabízejí stále nové
  950. a nové zboæí a slibují dokonalej¿í sluæby. Çlovêk je na rozpacích,
  951. co by nejd⌐íve pot⌐eboval ke svému ¿têstí.
  952.  
  953. Hlavnê zdraví...
  954. Kolik çasu lidé vênují rûznÿm dietám, ekologickÿm úvahám, nejrûz-
  955. nêj¿ím medikamentûm, lákavÿm nabídkám na dovolenou doma i v cizi-
  956. nê! P⌐esto jsou stále víc a víc nemocní. Lidé si za⌐izují zdravé
  957. byty, ale nejsou v nich ¿ƒastni. Stále jim cosi k jejich ¿têstí
  958. chybí.
  959.  
  960. Hledêt víc na krásu...
  961. Kolik specialit je dnes moæné obdræet v parfumeriích! Nabízejí se
  962. omlazovací kûry, slibuje se zmírnêní vrásek, ¿ampony ¿et⌐í vlasy,
  963. masky dodávají svêæest, krásu podmalovávají barvy a ¿aty dêlají
  964. çlovêka: muæe i æenu. Móda vládne svêtem. A krásní lidé si berou
  965. æivot, protoæe krása sama o sobê neznamená pravé ¿têstí.
  966.  
  967. Po⌐ádnê se najíst...
  968. Láska prochází æaludkem. Kolik penêz se vydá na stravu! Pravda,
  969. dnes je drahota, ceny se je¿tê neustálily. Ale nejvêt¿í podíl se
  970. p⌐esto vênuje jídlu a pití. Dob⌐e se najíst, to p⌐ece pat⌐í také
  971. ke ¿têstí. Ale je ¿têstí v jídle a pití? Æije çlovêk jen pro to,
  972. nebo naopak, aby zdravê a dûstojnê æil? Kolik lidí p⌐itom na svêtê
  973. hladoví! Mnoho mladÿch lidí opou¿tí svûj domov, kde se mêli dob⌐e,
  974. protoæe dobré bydlo a dobrá strava jim nemohou nahradit ¿têstí, po
  975. kterém touæili.
  976.  
  977. Hlavnê mít peníze...
  978. Zkuste se zamyslet, kdyæ nêkdy poçítáte peníze: staçily by vám na
  979. v¿echno, co pot⌐ebujete ke svému ¿têstí? Dá se za peníze koupit
  980. ¿têstí a spokojenost? Dosáhnete toho bohatstvím? Znáte jistê dob-
  981. ⌐e, jak peníze rozdêlují lidi. Jak vzniká lakota, závist a zῃ,
  982. navíc strach, kdo bohatství zdêdí, nebo kdo peníze ukradne. Jak
  983. çasto umírají sta⌐í lidé v bídê, a pod slamníkem nacházejí pozûs-
  984. talí ukryté velké sumy penêz! Bylo to jejich ¿têstí?
  985.  
  986. Alespoñ kousek ¿têstí?
  987. Lidé mají v¿elijaké p⌐edstavy o ¿têstí. Mohli bychom doplñovat
  988. p⌐íklady dlouhou ⌐adou. Velkÿmi i malÿmi pocity ¿têstí. Trvalej¿í-
  989. mi i krátkodobÿmi hodnotami. Myslíte, æe kousek ¿têstí mûæe uçinit
  990. çlovêka opravdu ¿ƒastnÿm? Pochybuji. ¢têstí je totiæ nêco trvalej-
  991. ¿ího neæ jen pocit krátkého okamæiku. Jsem ¿ƒasten teprve tehdy,
  992. kdyæ smím vêdêt, æe jsem stále milován. Jestliæe mám trvalou jis-
  993. totu, která nepodléhá æádnÿm zvratûm ve mnê a kolem mne. Kdyæ mám
  994. trvalou radost, která se nedá vyçerpat! Proto: Jen kousek ¿têstí?
  995. - Ne! Proç neuchopit obêma rukama celé ¿têstí?
  996.  
  997. Vêçné hodnoty
  998. Jen na nêkolika p⌐íkladech jsme ukázali, æe ¿têstí není vædy tam,
  999. kde je çlovêk obyçejnê hledá. Je prchavé a nestálé. Vzniká v p⌐ed-
  1000. stavách lidského srdce, které je sobecké a zahledêné do sebe. Je
  1001. daleko od Tvûrce ve¿kerého ¿têstí, od Boha. V Bibli je napsáno:
  1002. "Çlovêk není æiv jen chlebem." Mnozí proæili pravdivost tohoto vÿ-
  1003. roku. Çlovêk mûæe bÿt ve svém "¿têstí" - osamocenÿ, ne¿ƒastnÿ
  1004. a zoufalÿ. I v nejkrásnêj¿ím domê se mohou lidé cítit bez domova.
  1005. Pravé ¿têstí, trvalé a hodnotné, je nêkde jinde. Kde je tedy máme
  1006. hledat?
  1007.  
  1008. Jen u Boha...
  1009. ¢ƒastnÿ æivot s trvalÿmi hodnotami je moænÿ jen tehdy, kdyæ máme
  1010. osobní vztah ke svému Stvo⌐iteli, k æivému Bohu. Vædyƒ jsem milo-
  1011. ván svÿm nebeskÿm Otcem, a na tom záleæí nejvíce! Bûh mê zná
  1012. a chce nést moje starosti. Takovÿ æivot nemûæe konçit smrtí. Má¿
  1013. zájem o tento ¿ƒastnÿ æivot v Bohu? Musí¿ se obrátit na jeho Syna,
  1014. Jeæí¿e Krista, kterÿ zaslíbil: "Já jsem p⌐i¿el, aby mêli æivot,
  1015. a mêli ho v hojnosti." (Bible, Jan 10,10) Mûæe¿ s ním hovo⌐it
  1016. v modlitbê a poprosit ho, aby ti takovÿ æivot dal.
  1017.  
  1018. Mluvte s ním...
  1019. Dejte Bohu právo, aby ⌐ídil vá¿ æivot. Dejte mu ve svém srdci
  1020. prostor, aby vám ukázal, co v¿echno vázne ve va¿em æivotê, çím je
  1021. p⌐eplnên a çeho se mu nedostává. Na jeho radu se pak zbavte v¿eho,
  1022. co brání va¿emu vztahu k nêmu. Pak poproste Jeæí¿e Krista, aby
  1023. p⌐evzal a naplnil v¿echny æivotní oblasti, které jste uvolnili.
  1024. Hovo⌐te s ním! On vás vyvede z æivota plného p⌐etvá⌐ky a mylné
  1025. orientace. Ucítíte pevnou pûdu pod nohama. Budete mít v¿echno, çe-
  1026. ho je t⌐eba k trvalému ¿têstí! Bûh ve svém Synu Jeæí¿i Kristu je
  1027. strûjcem pravého ¿têstí v radosti, která nikdy nekonçí. Bûh je
  1028. vêçná láska.
  1029. E. G. Wenzler
  1030. --- h03
  1031. Svêtlo svêta
  1032.  
  1033. Svêtlo svêta
  1034.  
  1035. P⌐i¿el opêt ças vánoçních svíçek, zá⌐ivÿch ozdob a pouliçních neó-
  1036. nû. Svêtelné reklamy vyvolávají dobrou vánoçní pohodu. V¿ichni se
  1037. snaæí, aby se tato zimní doba stala radostnêj¿í a plná pokoje.
  1038. Podmanivé svêtlo svíce vná¿í klid do na¿í du¿e. Mûæe v¿ak zahnat
  1039. tíæivé stíny z na¿eho æivota? Má vûbec svêtlo takovou moc?
  1040.  
  1041. Jeæí¿ - svêtlo svêta
  1042. Ano, takové svêtlo existuje. Jeæí¿ ⌐ekl: "Já jsem svêtlo svêta,
  1043. kdo mê následuje, nebude chodit ve tmê, ale bude mít svêtlo æivo-
  1044. ta" (Bible, Jan 8,12b). Jak pûsobí takové svêtlo?
  1045.  
  1046. Svêtlo svítí
  1047. Proæil jsem takovÿ dotek svêtla, kdyæ Jeæí¿ vstoupil do mého æivo-
  1048. ta. Do té doby jsem se povaæoval za dobrého çlovêka, se kterÿm mo-
  1049. hl bÿt Bûh spokojen. V Jeæí¿ovê svêtle jsem v¿ak s hrûzou zjistil,
  1050. æe takovÿ nejsem. Prosazování své vlastní vûle ke ¿kodê jinÿch,
  1051. læi z nouze, vyhÿbání se odpovêdnosti - to a mnohé jiné jsem nyní
  1052. rozpoznal jako h⌐ích, kterÿ mne odluçuje od Boha. Ale souçasnê mi
  1053. Jeæí¿ osvêtloval i vÿznam svého utrpení a smrti. Poznal jsem, æe
  1054. i mé viny smazal p⌐ed Bohem svou obêtí na k⌐íæi.
  1055. Nastal pro mne novÿ æivot - zaçal jsem následovat Jeæí¿e. P⌐edchá-
  1056. zí mê jako zá⌐ivÿ vzor. Poznal jsem pravdu slova æalmu: "Svêtlem
  1057. pro mé nohy je tvé slovo, osvêcuje moji stezku" (Bible, Æalm
  1058. 119,105). P⌐i dûleæitÿch rozhodnutích v zamêstnání, p⌐i volbê æi-
  1059. votního partnera, ale i v malÿch kaædodenních starostech jsem pro-
  1060. æíval Jeæí¿ovo vedení. Vím také, æe p⌐ijde ças, kdy mne Jeæí¿ svÿm
  1061. svêtlem p⌐evede do vêçného Boæího æivota. V nêm uæ nebude utrpení
  1062. ani bolest.
  1063.  
  1064. Svêtlo h⌐eje
  1065. Ve svêtê lidí odlouçenÿch od Boha, p⌐evládá nedûvêra, lhostejnost
  1066. a chlad. Jeæí¿ v¿ak p⌐iná¿í teplo. Kaædÿ, kdo v nêho vê⌐í, je pro-
  1067. zá⌐en jeho láskou. Nikdo uæ není opu¿tên uprost⌐ed nevlídného svê-
  1068. ta. Vstupuje do ⌐ady têch, které On spojuje. Na¿el bratry a sest-
  1069. ry, kte⌐í si navzájem pomáhají a doplñují se jako "údy jednoho tê-
  1070. la" (Bible, Efezskÿm 5,30). Bez ohledu na lidské teplo spoleçenst-
  1071. ví cítí kaædÿ h⌐ejivou p⌐ítomnost Jeæí¿ovy lásky.
  1072.  
  1073. Mûj æivot uæ nepodléhá slepému osudu a strachu o budoucnost.
  1074. V¿echno je vedeno Jeæí¿ovou láskou, i kdyæ se çasto zdá leccos
  1075. tvrdé a bolestné. Vím, æe v¿echno napomáhá k dobrému têm, kte⌐í
  1076. milují Boha. Proto "Buâme pravdiví v lásce, aƒ ve v¿em dorûstáme
  1077. v Krista" (Bible, Efezskÿm 4,15a).
  1078.  
  1079. Svêtlo stravuje
  1080. Svêtlo, vycházející od Jeæí¿e, mûæeme znázornit nejlépe na p⌐íkla-
  1081. du svíçky. Dává svêtlo, h⌐eje, ale p⌐itom i spaluje. Podobnê i Je-
  1082. æí¿ sám sebe nezachoval, ale obêtoval se pro záchranu çlovêka. Své
  1083. dílo nevykonal nêjakÿm okázalÿm pûsobením nebeské moci. Stal se
  1084. çlovêkem. P⌐i¿el z lásky do na¿eho svêta. ¢el cestou obêti - od
  1085. svého narození aæ ke smrti. Tak splnil vûli nebeského Otce. Obêto-
  1086. val se za lidstvo, které odpadlo od Boha!
  1087.  
  1088. Svêtlo se odráæí
  1089. Jeæí¿ povolává i nás, abychom ve spojení s ním byli nositelé jeho
  1090. svêtla. "Vy jste svêtlo svêta" - ⌐ekl svÿm uçedníkûm - "tak aƒ
  1091. svítí va¿e svêtlo p⌐ed lidmi, aby vidêli va¿e dobré skutky a vzda-
  1092. li slávu va¿emu Otci v nebesích" (Bible, Matou¿ 5,14a, 16).
  1093. Posláním následovníkû Jeæí¿ovÿch je tedy: obêtovat se v jeho sluæ-
  1094. bê a získávat nové bratry a sestry. Není to ztráta, nÿbræ náplñ
  1095. a pravÿ smysl lidského æivota (Bible, Matou¿ 10,39).
  1096. V takovém svêtle se dívejme na vánoçní svátky. Pán Jeæí¿ Kristus
  1097. je tím pravÿm a osvobozujícím svêtlem svêta.
  1098.  
  1099. Je¿tê
  1100. je na¿e doba zahalena tmou. Çím více jí p⌐ibÿvá kolem nás, tím ví-
  1101. ce musíme otev⌐ít svá srdce pro Boæí svêtlo. Vánoçní doba - p⌐í-
  1102. hodnÿ ças obrátit se ke svêtlu!
  1103. E. Gölz
  1104. --- h04
  1105. Co nám p⌐inese budoucnost
  1106.  
  1107. Obavy o budoucnost
  1108.  
  1109. Kdo by je nemêl? O budoucnosti dnes p⌐emÿ¿lí tolik lidí jako nikdy
  1110. p⌐edtím. Jaká bude a co nám p⌐inese? Kdyby nebylo této otázky, by-
  1111. lo by asi více nezamêstnanÿch a ménê lacino zbohatlÿch lidí, kte⌐í
  1112. se domnívají, æe na ni mohou dát spolehlivou odpovêâ. Jsou to nej-
  1113. rûznêj¿í "zaruçení" jasnovidci, vykladaçi z karet, z kávy, z dla-
  1114. nê, vÿrobci horoskopû aj. Ti v¿ichni by ztratili své povêrçivé
  1115. a lehkovêrné zákazníky a ocitli by se sami v nejistotê o vlastní
  1116. budoucnost.
  1117.  
  1118. Nejistota æivota
  1119. Co vlastnê æene çlovêka ptát se na budoucnost? P⌐íçiny zájmu jsou
  1120. pochopitelné. Dosavadní domnêlé æivotní jistoty jsou ot⌐eseny
  1121. v samÿch základech. Lidská spoleçnost se zmítá v nejistotê a bez-
  1122. radnosti, çasto i v bezvÿchodnosti. Celÿ svêt, kterÿ se stal skvê-
  1123. le technicky vybavenou a dêsivou dæunglí, zamo⌐enou dravci a jedo-
  1124. vatÿmi hady, se topí v krvi. Násilí, terorismus a bezpráví se sta-
  1125. ly bêænÿmi prost⌐edky tisícû mafií. Rozhodují nezákonnê, podle
  1126. svÿch zájmû, zatímco tzv. zákonné vlády jen bezmocnê p⌐ihlíæejí
  1127. a s politováním konstatují, æe zloçinnost prudce stoupá. Nikdo ne-
  1128. mûæe s jistotou ⌐íci, æe zítra nepoteçe krev i v jeho blízkosti,
  1129. æe se nestane sám obêtí nêkoho çi nêçeho. A to nemluvíme o dro-
  1130. gách, krádeæích, podvodech, záke⌐nÿch nemocech, æivelnÿch pohro-
  1131. mách, ekologickÿch katastrofách apod. Devastace çlovêka i p⌐írody
  1132. nabírá závratné tempo. Spojovací mosty dûvêry, lásky a úcty mezi
  1133. lidmi jsou stræeny. Tma je tak hustá, æe není vidêt, kdo je kdo.
  1134. Do mysli çlovêka se vkrádá nejistota a strach o budoucnost.
  1135.  
  1136. Je nadêje?
  1137. V¿ichni jsme zajatci çasu. Z jeho t⌐í rozmêrû známe jen dva: minu-
  1138. lost a p⌐ítomnost. Budoucnost je p⌐ed námi skryta. Uæ vás nêkdy
  1139. napadlo, æe je to projev Boæího milosrdenství? Kdyby vêt¿ina lidí
  1140. znala p⌐esnê to, co je potká v p⌐í¿tím tÿdnu nebo roce, ztratila
  1141. by odvahu k æivotu. Dokud je tu dne¿ek a zít⌐ek, je tu i nadêje.
  1142. Bûh nás v¿ak nenechal bez spolehlivé informace o budoucnosti. Bib-
  1143. le je knihou, která o ní obsahuje pravdivé Boæí slovo. Bûh za svÿm
  1144. slovem stojí mocí a autoritou svého majestátu. Dal nám najevo, jak
  1145. je dobrotivÿ také tím, æe i zlu dop⌐ává ças. Dává mu p⌐íleæitost,
  1146. aby ukázalo, co umí spolu s têmi, kte⌐í mu slouæí. On ale jasnê
  1147. ⌐ekl, æe je to jen doçasná p⌐íleæitost, jejíæ konec je v jeho ru-
  1148. ce. Potom se bude spravedlivê úçtovat. Nikdo nebude moci p⌐i jeho
  1149. soudu ⌐íci, æe to tak nemyslel, nebo æe nemêl p⌐íleæitost. Kaædému
  1150. Bûh dal a dává p⌐íleæitost, ale s ní také i odpovêdnost. Neopome-
  1151. nul nás upozornit, æe i zlo nastolí zdánlivÿ mír - pekelnÿ mír.
  1152. Vædyƒ i na h⌐bitovê nebo v koncentraçním tábo⌐e mûæe bÿt mír, kte-
  1153. rÿ v¿ak nemá nic spoleçného s lidskÿm ¿têstím a skuteçnÿm pokojem.
  1154. Bûh je v¿ak Bohem pokoje a na¿e lidské ¿têstí je jeho koneçnÿm cí-
  1155. lem.
  1156.  
  1157. Dobrá zpráva
  1158. Milující Bûh chtêl i v tomto vêku tmy a zla dát lidstvu pokoj,
  1159. jistotu a ¿têstí. Poslal nám svého milovaného Syna Jeæí¿e Krista:
  1160. - aby se s námi ztotoænil ve v¿ech na¿ich têækostech a bolestech,
  1161. - aby dobrovolnê na sebe vzal na¿e viny, jako by se jich sám do-
  1162. pustil,
  1163. - aby za nê podstoupil smrt na k⌐íæi,
  1164. - aby za nás uçinil zadost jeho dokonalé spravedlnosti,
  1165. - aby nám mohlo bÿt odpu¿têno a spravedlnost zûstala spravedlnos-
  1166. tí.
  1167. O tom zvêstoval zprávu celému svêtu. Aby kaædÿ, kdo v Krista uvê⌐í
  1168. a p⌐ijme jeho obꃠpro sebe na odpu¿têní svÿch h⌐íchû, nalezl
  1169. v nêm pokoj, jistotu a zároveñ i zaslíbení vêçného æivota. V tom
  1170. je Boæí úmysl pro budoucnost kaædého z nás.
  1171.  
  1172. Nové nebe a zemê
  1173. Bûh slíbil, æe v okamæiku skonçení na¿eho vêku p⌐ijde znovu. Spra-
  1174. vedlivê odsoudí, navædy zavrhne a potrestá ve¿keré zlo a v¿e, co
  1175. zûstává aæ dosud nepotrestáno. Svojí mocí pak nastolí na této krví
  1176. a h⌐íchem nasáklé zemi své království. Vejdou do nêho v¿ichni,
  1177. kte⌐í mu cele svê⌐ili svûj æivot. P⌐ijali jeho vûli a æili podle
  1178. jeho slova, i kdyæ se to çasto neobe¿lo bez jejich utrpení. Slí-
  1179. bil, æe odstraní kaædou bolest a set⌐e kaædou slzu z oçí v¿em,
  1180. kte⌐í se jím dali zachránit. Uçiní konec i smrti. Nakonec stvo⌐í
  1181. i nové nebe a novou zemi, kde spoleçnou ⌐eçí v¿ech bude láska. Kde
  1182. budou v¿echny lidské sny o ¿ƒastném a plném æivotê naplnêny v mí-
  1183. ⌐e, která p⌐ekoná v¿echny na¿e p⌐edstavy.
  1184.  
  1185. Záleæí jen na tobê
  1186. Takovÿ je obraz budoucnosti z Boæího pohledu - jistá a zaruçená
  1187. budoucnost. Pro jednoho bude nêçím tak krásnÿm, æe to nelze slovy
  1188. vyjád⌐it, pro jiného bude hrûzou, jakou dosud nepoznal. Budoucnost
  1189. nám nemohou urçit jasnovidci, ani astrologové a horoskopy. Budouc-
  1190. nost si urçuje kaædÿ sám. Svÿm rozhodnutím pro Jeæí¿e Krista - ne-
  1191. bo proti nêmu.
  1192.  
  1193. Jistota vêçného æivota
  1194. Nemyslí¿, æe místo v¿ech marnÿch pokusû je lep¿í sklonit se, pok-
  1195. leknout na místê, kde právê jsi - a poprosit z celého srdce: "Pane
  1196. Jeæí¿i Kriste, ty æivÿ a vêçnÿ Synu Boha æivého, dej mi prosím
  1197. poznat pravdivou budoucnost. Vím, æe je plnê ve tvé ruce a æe
  1198. i mnê dává¿ na ní podíl. Ukaæ mi, prosím, co mám dêlat, abych i já
  1199. ve¿el do tvého království."
  1200.  
  1201. Jeæí¿ svÿm slovem zaruçil, æe nikoho, kdo k nêmu p⌐ijde, neodmítne
  1202. a nevyæene ven.
  1203. Ji⌐í Hurta
  1204. --- h05
  1205. Jeden za v¿echny
  1206.  
  1207. Milÿ çtená⌐i, dræí¿ v ruce malÿ letáçek. Má ponêkud záhadnÿ název
  1208. "Jeden za v¿echny". Çti jej pozornê. Jeho obsah mûæe zmênit tvûj
  1209. æivot.
  1210.  
  1211. Dva troseçníci
  1212. Na otev⌐eném mo⌐i dva námo⌐níci - kamarádi zápasili zoufale o æi-
  1213. vot. Jeden z nich se dræel b⌐evna a mêl tedy nadêji se zachránit.
  1214. Druhÿ se nemêl çeho p⌐idræet a jen z posledních sil vzdoroval vl-
  1215. nám. První námo⌐ník byl vê⌐ící a vidêl, æe se jeho nevê⌐ící kama-
  1216. rád nemûæe zachránit. P⌐enechal mu b⌐evno, které jej udræovalo nad
  1217. vodou. Na rozlouçenou poprosil svého p⌐ítele: "Aæ se dostane¿ do
  1218. bezpeçí, vyhledej spoleçenství vê⌐ících a uvê⌐ v Jeæí¿e Krista."
  1219. Mladÿ k⌐esƒan utonul. Jeho kamarád se zachránil a vykonal, co mu
  1220. poradil p⌐ítel. - Kde vzal první námo⌐ník odvahu zem⌐ít, aby jeho
  1221. kamarád mohl æít? Kdo mu daroval takovou sílu?
  1222.  
  1223. Bible hovo⌐í,
  1224. æe jenom jeden mûæe dát tuto sílu. Bible nás o tom spolehlivê in-
  1225. formuje. Je laskavÿm dopisem nebeského Otce na na¿i adresu. Není
  1226. to anonymní zpráva. Autor dopisu je podepsán. Bibli psali sice li-
  1227. dé, ale vedl je Duch svatÿ. Je tedy Boæím poselstvím. Je Kniha
  1228. knih a p⌐iná¿í poæehnání pro milióny lidí na celém svêtê. Proto
  1229. v ní çti a p⌐emÿ¿lej nad jejím obsahem. Nebude¿ zklamán! Je zde
  1230. obsaæeno poselství Boæí lásky, nadêje a víry.
  1231.  
  1232. Kdo je ten "jeden"?
  1233. Jeæí¿ Kristus - Syn Boæí. Byl d⌐íve neæ byl stvo⌐en svêt a skrze
  1234. nêho bylo v¿echno stvo⌐eno. Jeho jméno je nad kaædé jméno. Nevidí¿
  1235. ho svÿma têlesnÿma oçima, ale mûæe¿ ho uvidêt oçima víry. Kdyæ se
  1236. uti¿í¿ a dá¿ mu p⌐ednost p⌐ed v¿ím, co tê od nêho odvádí, usly¿í¿
  1237. v nitru svého srdce jeho hlas. Vím, æe má¿ mnoho jinÿch starostí,
  1238. ale tato vêc je nejdûleæitêj¿í.
  1239.  
  1240. Kdo jsou ti "v¿ichni"?
  1241. To jsme my - lidé. Bûh nás stvo⌐il k svému obrazu. V¿echno Bûh
  1242. stvo⌐il pro çlovêka a çlovêka stvo⌐il pro sebe. Touæí po spoleçen-
  1243. ství s námi. Chce, abychom se mu líbili a z lásky konali jeho vû-
  1244. li, která je pro nás dobrá a dokonalá.
  1245.  
  1246. V¿ichni zh⌐e¿ili
  1247. Bible v¿ak o nás lidech ⌐íká, æe jsme se svému pûvodnímu poslání
  1248. zpronevê⌐ili a odmítli Boæí vedení. Ukázali jsme Pánu Bohu záda
  1249. a jdeme si svou vlastní cestou. Stali jsme se tak vlastními bohy,
  1250. kte⌐í nad sebou nikoho neuznávají a berou si æivot do svÿch rukou.
  1251. Nic uæ na nás není vidêt z pûvodní podoby a slávy Boæí. Jen u lidí
  1252. hledáme vlastní chválu. Kdo Boha vêdomê odmítá - h⌐e¿í. Bible mlu-
  1253. ví o tom, æe v¿ichni jsme zh⌐e¿ili. Nikdo z nás není lep¿í neæ ten
  1254. druhÿ.
  1255.  
  1256. Odplata za h⌐ích
  1257. Bible ⌐íká, æe je to vêçná smrt. Æivot bez Boha není vlastnê æi-
  1258. vot, ale æivo⌐ení, které konçí smrtí. Jen se podívejme na p⌐írodu,
  1259. kam jsme ji za na¿eho panování p⌐ivedli! A jaké jsou mezilidské
  1260. vztahy? Na konci v¿ech dnû æivota nás çeká Boæí soud. To je nezv-
  1261. ratné Boæí rozhodnutí. Nic na nêm nemûæeme zmênit. Proto musíme
  1262. brát velice váænê Boæí varování a napomenutí.
  1263.  
  1264. Jeden za v¿echny
  1265. Bûh nás miluje a nechce, abychom navêky zahynuli ve svém h⌐íchu.
  1266. P⌐eje si, abychom se k nêmu obrátili. Jak to za⌐ídil? Z lásky
  1267. k nám poslal svého jediného Syna - Jeæí¿e Krista, aby nás oçistil
  1268. od h⌐íchu svou krví. Získal pro nás odpu¿têní a zachránil od vêç-
  1269. ného odlouçení od Boha. Nemusíme se uæ bát Boæího soudu.
  1270.  
  1271. Jen v Jeæí¿i je spása
  1272. Svêtem se ¿í⌐í mnoho fale¿nÿch uçení a sekt. Lidé od nich oçekáva-
  1273. jí záchranu, ale tragicky se mÿlí. Spasení je jen v Jeæí¿i Kristu,
  1274. kterÿ ⌐ekl: "Já jsem ta cesta, pravda a æivot, æádnÿ nep⌐ichází
  1275. k Otci, neæ skrze mne" (Bible, Jan 14,6).
  1276.  
  1277. Jeæí¿ Kristus, Boæí Syn, zem⌐el i za tebe na golgotském k⌐íæi,
  1278. vstal z mrtvÿch a æije. Otev⌐i mu nyní své srdce, aby mohl do nêho
  1279. vejít a darovat ti novÿ, vêçnÿ æivot.
  1280. Pavel Titêra
  1281. --- h06
  1282. Bez Boha - nebo s Bohem?
  1283.  
  1284. "Náboæenství je opium lidstva, v¿echno si vytvo⌐íme vlastníma ru-
  1285. kama a ukáæeme svêtu, æe to bez Boha jde. Vychováme novou genera-
  1286. ci, která uskuteçní na¿e zámêry. Nic nesmí stát v cestê svêtu bez
  1287. Boha." To byla lákavá æivotní filozofie. Dûsledkem této utopie by-
  1288. la katastrofa: Vláda bezduchého materialismu, zniçené morální hod-
  1289. noty, konzumní zpûsob æivota, egoismus a p⌐etvá⌐ka. Po zhroucení
  1290. této Babylónské vêæe zûstala mnohÿm lidem jen prázdnota v srdci,
  1291. beznadêje a tíæivÿ stín minulosti. Objevila se v¿ak nová touha po
  1292. Bohu a trvalÿch hodnotách.
  1293.  
  1294. Otázka pro tebe
  1295. Kde se nachází¿ ty? Zkus si poctivê odpovêdêt. Spoléhá¿ stále jen
  1296. na svou lidskou chytrost a své schopnosti? Nebo jsi poznal, co
  1297. znamená æít bez Boha? Bez jeho vedení a pomoci. Uvêdomuje¿ si nêk-
  1298. dy svou bezvÿchodnou situaci? Svûj stav du¿e a têla? Svêt, p⌐áte-
  1299. lé, ideologie obvykle zklamou. Bûh nikdy! Ví¿ proç?
  1300.  
  1301. Protoæe tê miluje
  1302. P⌐átelé mi mohou prokazovat lásku, ale p⌐esto p⌐icházejí chvíle,
  1303. kdy se cítím opu¿tên. Proç? Protoæe na¿e lidská láska je povrchní
  1304. a prchavá. Boæí láska je nekoneçná a sám Bûh je jejím zdrojem.
  1305. Vædyƒ On je Láska. Miluje nás - je ná¿ Stvo⌐itel. Dává nám lásku
  1306. také proto, abychom ji dál rozdávali. Kolik potê¿ení a radosti tím
  1307. mûæeme p⌐inést a sami získat! Mûæe¿ bÿt chudÿ a bezvÿznamnÿ, v da-
  1308. vu ztracenÿ a bezmocnÿ çlovêk, ale bude¿ nosit ve svém srdci pokoj
  1309. a Boæí lásku.
  1310.  
  1311. Protoæe tê vykoupil
  1312. Hlavní p⌐íçinou odlouçenosti çlovêka od Boha je lidská pÿcha
  1313. - vzpoura proti Boæímu ⌐ádu. V takovém stavu jsme v zajetí h⌐íchu.
  1314. Je jen jediná moænost, jak se z tohoto zajetí dostat. Je to vykou-
  1315. pení. Bûh nám je zdarma nabízí. Zaplatil za nás vysoké vÿkupné:
  1316. Poslal svého Syna - Jeæí¿e Krista, kterÿ vzal na sebe v¿echna na¿e
  1317. provinêní a zaplatil za nê "na k⌐íæi" svÿm æivotem. Z lásky k nám
  1318. p⌐ijal trest, kterÿ jsme mêli sami nést. Kristovou obêtí jsme vy-
  1319. koupeni z moci h⌐íchu. Nepochopitelné? Ano - "Neboƒ Bûh tak milo-
  1320. val svêt, æe dal svého jediného Syna, aby æádnÿ, kdo v Nêho vê⌐í,
  1321. nezahynul, ale mêl æivot vêçnÿ". (Bible, Jan 3,16).
  1322.  
  1323. Protoæe tê chce vést
  1324. Abychom mohli æít, musel Pán Jeæí¿ zem⌐ít. V jeho obêti dojdeme
  1325. odpu¿têní a dostaneme se k Bohu. Jen ten, kterÿ svÿch h⌐íchû litu-
  1326. je, vyzná a prosí Boha za odpu¿têní, se k nêmu dostane. Bûh nás
  1327. pak znovu p⌐ijímá za své dêti a nabízí nám vêçnÿ æivot. Znáte jis-
  1328. tê ten krásnÿ a h⌐ejivÿ pocit z odpu¿têní. Nesrovnatelnê radost-
  1329. nêj¿í je stav, kdyæ nám Bûh odpustil na¿e h⌐íchy. Vê⌐, æe "i kdyby
  1330. tvé h⌐íchy byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna" (Bible,
  1331. Izajá¿ 1,18b). Æít s vinou vede k depresím, vÿçitkám, agresivitê
  1332. i k nemoci.
  1333.  
  1334. Rozhodni se!
  1335. To jsou hlavní dûvody, proç i já jsem se rozhodl æít s Bohem. P⌐e-
  1336. ji vám, abyste p⌐ijali stejné rozhodnutí. Je to krásnÿ a plnÿ æi-
  1337. vot. Jak to udêlat? - I kdyæ není nablízku æádnÿ vê⌐ící k⌐esƒan,
  1338. kterÿ by ti poradil, nevadí. Bûh je ti blíæ, neæ si myslí¿. Pán
  1339. Jeæí¿ ⌐íká: "Hle, stojím p⌐ede dve⌐mi a tluçu. Zaslechne-li kdo
  1340. mûj hlas a otev⌐e mi, vejdu k nêmu" (Bible, Zjevení 3,20a). Staçí
  1341. tedy otev⌐ít mu své srdce. Pozvi ho têmito slovy: "Pane Jeæí¿i,
  1342. æil jsem aæ do dne¿ního dne bez Tebe, ale teâ vím, æe Tê pot⌐ebu-
  1343. ji. Prosím odpusƒ mi v¿e, çím jsem Tobê a jinÿm zpûsobil bolest.
  1344. Odpusƒ mi moje h⌐íchy. Vejdi do mého æivota a stañ se mÿm p⌐ítelem
  1345. a Pánem. Chci æít s Tebou. Otvírám Ti dve⌐e svého srdce. Amen".
  1346. Daniel Kaleta
  1347. --- h07
  1348. Kdo mê má rád?
  1349.  
  1350. Jakÿ máte pocit, kdyæ si poloæíte otázku: "Kdo mê má rád?" Mûæete
  1351. ihned nêkoho jmenovat? Kdo odpoví kladnê, je bohatÿ a ¿ƒastnÿ çlo-
  1352. vêk. Skuteçnost, æe nás nêkdo miluje, zvy¿uje vêdomí na¿í vlastní
  1353. hodnoty a pozitivnê ovlivñuje i na¿e chování. Koho lidi opravdovê
  1354. p⌐ijímají, ten dostane chuƒ do æivota a je naplnên radostí. Naopak
  1355. tam, kde je vêdomé p⌐ehlíæení a odmítání se mohou lidé zlomit
  1356. a pochybovat o smyslu svého æivota.
  1357.  
  1358. Láska je nedostatkové zboæí
  1359. Nezi¿tná láska se stala v na¿í spoleçnosti nedostatkovÿm zboæím.
  1360. Sobecká láska spekuluje jen s odplatou a nemyslí nikdy na dobro
  1361. druhého. Opravdová láska je p⌐ipravena na od⌐íkání, vypoçítavá
  1362. láska klade jen poæadavky na druhého.
  1363. Kdo je dnes je¿tê vûbec schopen odsunout své vlastní zájmy a pot-
  1364. ⌐eby na druhé místo? Dát druhému p⌐ednost a povzbudit ho? Dnes je
  1365. kaædÿ sám sobê bliæním. Proto je dnes tak mnoho osamêlÿch lidí,
  1366. kte⌐í neproæili teplo lásky. To je smutná zku¿enost. Takoví lidé
  1367. jsou zatvrzelí, otupêlí a stanou se i agresivními.
  1368.  
  1369. Bûh vás miluje!
  1370.  
  1371. Kdo je schopen nesobecké lásky?
  1372. Odpovêâ je pomêrnê jednoduchá: jen takovÿ çlovêk, kterÿ sám æije
  1373. v trvalé a up⌐ímné Boæí lásce, která ho nese.
  1374.  
  1375. Svou nekoneçnou lásku nabízí Bûh v¿em. On miluje çlovêka takového,
  1376. jakÿ je. Dûkazem jeho lásky k nám je, æe obêtoval svého jediného
  1377. Syna - Jeæí¿e Krista za na¿e h⌐íchy. "Nikdo nemá vêt¿í lásku neæ
  1378. ten, kdo poloæí æivot za své p⌐átele" (Bible, Jan 15,13). Æádnÿ
  1379. çlovêk nás nemûæe milovat jako On. Kdo Boæí lásku osobnê p⌐ijal,
  1380. proæil také i zmênu svého æivota. Bûh nabízí novÿ æivotní styl.
  1381. I vy mûæete poznat tuto Boæí lásku. V Bibli najdete o ní nejedno
  1382. uji¿têní: "Zamiloval jsem si vás, praví Hospodin" (Malachiá¿
  1383. 1,2a).
  1384. Nedostatek pravé lásky ve va¿em æivotê mûæe vyplnit jen Jeæí¿.
  1385. P⌐ijmête tento dar Boæí lásky. Pak ji budete schopni nezi¿tnê dá-
  1386. vat i jinÿm. Va¿e vztahy k Bohu a k lidem se zmêní. Ve va¿em okolí
  1387. se lidé budou cítit dob⌐e, protoæe budete naplnêni Boæí p⌐ítomnos-
  1388. tí.
  1389.  
  1390. Jsem milován!
  1391. Ve svém æivotê jsem trpêl tím, æe jsem nemohl mnoho vêcí zmênit.
  1392. I kdyæ jsem çasto sly¿el, æe mê Bûh miluje, dlouho jsem to nechá-
  1393. pal. V jedné chvíli se mi v¿ak otev⌐ely oçi. V rozhovoru s vê⌐ícím
  1394. p⌐ítelem jsem poznal, æe mê Bûh neodmítá, ale p⌐ijímá s otev⌐enou
  1395. náruçí. Bylo to veliké vysvobození. Boæí láska se mi stala bezp-
  1396. rost⌐ednê blízká. Mohl jsem k Bohu p⌐ijít se v¿emi b⌐emeny a vyz-
  1397. nat kaædou svoji vinu. Bûh mê uçinil ¿ƒastnÿm çlovêkem.
  1398.  
  1399. Nauçil jsem se mít rád!
  1400. Teprve pozdêji jsem pochopil, æe Boæí láska bude provázet celÿ mûj
  1401. æivot. V¿echno ne¿lo hned tak, jak jsem si p⌐edstavoval. I p⌐es
  1402. své modlitby jsem zaæil mnohá selhání a zklamání. Uæ jsem chtêl
  1403. o Boæí lásce skoro pochybovat. Pozdêji jsem v¿ak zjistil, æe si
  1404. Bûh ponechal v ruce v¿echny páky a æe kladl vÿhybky podle své vû-
  1405. le. Æasnul jsem nad tím, jak mê v mnohÿch p⌐ípadech uchránil od
  1406. zlého. Nemohl jsem stále pochopit, æe má pro mne na mysli vædy jen
  1407. to nejlep¿í. Teprve kdyæ se ohlédnu zpêt, poznávám v mnoha situa-
  1408. cích pûsobení Boæí lásky. Vzpomínám si, jak jsem mêl se svÿm kole-
  1409. gou váæné osobní problémy. Nevycházeli jsme spolu dob⌐e. Nemohl
  1410. jsem to v¿ak p⌐ekonat. Prosil jsem Boha o pomoc. Uvêdomil jsem si,
  1411. æe jsem p⌐ijal Boæí lásku nejen pro sebe, ale i pro druhé. Bûh
  1412. zpûsobil, æe se ve mnê jeho láskou cosi zmênilo. Pod jejím pûsobe-
  1413. ním se pak v¿echny vêci urovnaly k dobrému.
  1414.  
  1415. Láska oæivuje
  1416. Vædy stojím v úæasu nad tím, æe Bûh miluje právê mne. Pochopil
  1417. jsem, æe mê nemá rád proto, æe bych byl tak dobrÿ a správnÿ, ale
  1418. proto, æe já jeho lásku pot⌐ebuji. On mê vædy miloval. Poslal ke
  1419. mnê svého Syna Jeæí¿e Krista uæ tehdy, kdyæ jsem o nêm nic nevê-
  1420. dêl. To je pro mne jeden z nejsilnêj¿ích dûkazû, jak to Bûh se
  1421. mnou váænê myslí. S jeho láskou zaçínám teprve nyní opravdovê æít.
  1422. W. Damitz a H. Findeisen
  1423.  
  1424. Jsi milován!
  1425.  
  1426. Bûh ⌐íká: "Protoæe jsi v mÿch oçích tak drahÿ, vzácnÿ, zamiloval
  1427. jsem si tê" (podle Bible, Izajá¿ 43,4a)
  1428.  
  1429. Aƒ není æádného dne, kdy bude¿ muset ⌐íkat: "Nemám nikoho, kdo by
  1430. mê dræel."
  1431.  
  1432. Aƒ není æádného dne, kdy bude¿ muset ⌐íkat: "Není nikoho, kdo by
  1433. mê chránil."
  1434.  
  1435. Aƒ není æádného dne, kdy bude¿ muset ⌐íkat: "Nemám nikoho, kdo by
  1436. mê miloval."
  1437.  
  1438. Jeæí¿ praví:
  1439. "Já jsem s tebou po v¿echny dny, aæ do skonání svêta." (podle
  1440. Bible, Matou¿ 28,20)
  1441. --- h08
  1442. MªJ SPASITEL
  1443.  
  1444. Cesta k Bohu
  1445.  
  1446. Jistê jste se setkali s tvrzením k⌐esƒanû, æe bez Kristovy obêti
  1447. na k⌐íæi by nikdy nebylo moæné dosáhnout spásy - nebe. Lidem k to-
  1448. mu nemûæe pomoci jejich síla, vzdêlání, ani zásluhy. Çlovêku je
  1449. dána jen jediná cesta k Bohu: cesta víry v Jeæí¿e Krista - Spasi-
  1450. tele.
  1451.  
  1452. Pot⌐ebujeme opravdu Spasitele?
  1453. Patrnê si ⌐eknete: "To by bylo p⌐íli¿ lehké a laciné! Æe by se
  1454. çlovêk mohl takto smí⌐it s Bohem? A v Jeæí¿i bez vlastního p⌐içi-
  1455. nêní toho dosáhnout? Pouhou vírou v Nêho?" Ano, je to moæné! Pán
  1456. Jeæí¿ sám vyjád⌐il jak je to prosté a jednoduché: "Jestliæe se ne-
  1457. obrátíte a nebudete jako dêti, nemûæete vejít do království nebes-
  1458. kého" (Bible, Matou¿ 18,3).
  1459.  
  1460. Jsou i jiné cesty k Bohu?
  1461. Lidé tomu nevê⌐í a sami hledají jiné cesty. Nabízejí se rûzné re-
  1462. cepty, jak obejít Jeæí¿ovu obꃠna k⌐íæi. Populární a lákavé je
  1463. nap⌐íklad "p⌐evtêlování". To prohla¿uje, æe v¿echno, co jsi ve
  1464. svém æivotê ¿patného vykonal, si musí¿ nêkde odçinit. Tolikrát se
  1465. bude¿ znovu vracet na tento svêt, dokud si neodtrpí¿, co jsi
  1466. v nêkterém svém minulém æivotê na zemi spáchal. Aæ si v¿echno od-
  1467. pyká¿ a v¿e bude vyrovnáno, pak teprve dosáhne¿ pokoje.
  1468. Co to ov¿em znamená? To vyluçuje Spasitele! Potom by Pán Jeæí¿ ne-
  1469. musel p⌐ijít na svêt, nemusel zem⌐ít za h⌐í¿níky a prolít za nê
  1470. svou krev, kdyæ by çlovêk odpykáním v nêkolika p⌐evtêleních (t⌐eba
  1471. do opic, komárû apod.) mohl bÿt spasen. My v¿ak pot⌐ebujeme Spasi-
  1472. tele. Jeæí¿ Kristus je ta pravá a jediná cesta k Bohu!
  1473.  
  1474. Má Jeæí¿ právo kaædému odpustit?
  1475. Ano, i tomu nejvêt¿ímu h⌐í¿níku. Dûkazem toho je lotr, kterÿ byl
  1476. uk⌐iæován spolu s Jeæí¿em. Ten uæ nemêl æádnou moænost své zloçiny
  1477. napravit. A p⌐esto: byl spasen? Byl! Pán Jeæí¿ vidêl jeho vnit⌐ní
  1478. promênu. V posledním okamæiku æivota lotr litoval svÿch skutkû
  1479. a vydal se na milost Boæí - svému Spasiteli. Jeæí¿ mu na to ⌐ekl:
  1480. "Je¿tê dnes bude¿ se mnou v ráji". Zde promluvil Pán a Spasitel.
  1481. Má právo i tomu nejvêt¿ímu h⌐í¿níkovi ⌐íct: "Odpou¿têjí se tobê
  1482. h⌐íchy, víra tvá tê k spasení p⌐ivedla".
  1483.  
  1484. A co dobré skutky?
  1485. Existuje názor, æe çlovêk mûæe bÿt spasen, kdyæ odstraní své
  1486. h⌐íchy dobrÿmi skutky. To je v¿ak základní omyl. Bible nám o tom
  1487. jasnê praví, æe ze svÿch skutkû nebude ospravedlnên æádnÿ çlovêk:
  1488. "Milostí spaseni jste skrze víru. Spasení není z vás, je to Boæí
  1489. dar, není z va¿ich skutkû, takæe se nikdo nemûæe chlubit". (Efezs-
  1490. kÿm 2,8-9). Tedy kdyby lidé byli spaseni jen na základê svÿch dob-
  1491. rÿch skutkû, pak by s nimi do nebe mohla vejít i pÿcha. Mohli by
  1492. Bohu ⌐íct: "Já tu mám právo bÿt! Nemusím se nikomu vdêçit a dêko-
  1493. vat! Zaslouæil jsem si to svÿmi dobrÿmi skutky!" Nebe je v¿ak jen
  1494. z Boæí milosti, protoæe se Bûh nade mnou slitoval. Nebe je jen
  1495. proto, æe Jeæí¿ Kristus za mne zem⌐el na k⌐íæi. Nêkdo z vás si
  1496. ⌐ekne: "Dobré skutky tedy nemají æádnou cenu?" Mají! Ale ne pro
  1497. spasení. Bûh o nich ví a oceñuje je.
  1498.  
  1499. Nevíme dne ani hodiny
  1500. Je t⌐eba, abyste si vy⌐e¿ili otázku svého vztahu k Pánu Jeæí¿i.
  1501. Jste p⌐ipraveni jít na vêçnost? Nikdo z vás neví dne ani hodiny.
  1502. Jako jedna mladá dívka, která vstoupila do jízdní dráhy a byla na
  1503. místê usmrcena nákladním autem. Nesla si ¿aty do taneçních. Kdyby
  1504. se jí nêkdo zeptal: "Jsi p⌐ipravena jít Bohu vst⌐íc?" - moæná æe
  1505. by se u¿klíbla a ⌐ekla: "Nechte si takové hloupé otázky, já mám
  1506. je¿tê æivot p⌐ed sebou." Je to vêc váæná. Vy⌐e¿te si tuto naléha-
  1507. vou otázku. Vy sami ji nevy⌐e¿íte, ale jen s Pánem Jeæí¿em. Vy⌐e¿-
  1508. te ji je¿tê dnes.
  1509.  
  1510. Mûj Spasitel!
  1511. Jeden chlapec umíral na rakovinu. Bylo mu 12 let a bál se smrti.
  1512. Nevêdêl kam pûjde a co s ním bude. Vê⌐ící léka⌐ mu vyprávêl o lás-
  1513. ce Jeæí¿e Krista k nêmu. Chlapec v¿ak byl v takové depresi, æe
  1514. jeho slova nevnímal. Ve své bezradnosti léka⌐ chlapce poprosil:
  1515. "₧íkej a ukazuj si se mnou na prstech:
  1516. Pán-Jeæí¿-je-mûj-Spasitel." Pak chlapce opustil a ten brzy skonal.
  1517. Zarmoucenÿ léka⌐ byl na pochybách, jestli chlapec p⌐ed smrtí uvê-
  1518. ⌐il. Bezdêky pohlédl na jeho k⌐eçovitê sev⌐ené prsty. Ke svému
  1519. p⌐ekvapení uvidêl, æe si dræí çtvrtÿ prst. Rozpomnêl se na to, co
  1520. mu naposledy ⌐íkal. Pán Jeæí¿ je "mûj" - v tomto slovíçku to
  1521. v¿echno je - "mûj" Spasitel!
  1522.  
  1523. Venku stojí luxusní automobil. Co je mi to platné, kdyæ o nêm
  1524. v¿echno vím: kolik má válcû, jakou má rychlost, spot⌐ebu apod.,
  1525. kdyæ nemohu ⌐íct "je mûj". A pak k nêmu p⌐ijde çlovêk, kterÿ t⌐eba
  1526. vûbec neví, proç to jezdí. Má klíçek: otev⌐e, sedne a jede. Je
  1527. "jeho". Nebo krásná vila. I kdybych ji stavêl a vêdêl o ní v¿ech-
  1528. no, kdyæ nemohu ⌐íct "je moje" - nemám nic. Ale je nêkdo, kdo tam
  1529. bydlí, kdo ji uæívá a je "jeho".
  1530. A tak je to i s Pánem Jeæí¿em. Kdybych o nêm v¿echno vêdêl, a mohl
  1531. o nêm dokonce i jinÿm vyprávêt, ale nemohl ⌐íct "mûj" - zûstal
  1532. jsem duchovním æebrákem, kterÿ neví kam jde. Mûæeme v¿ichni ⌐íct
  1533. "mûj"? Zkuste si i Vy p⌐ivlastnit Boæí lásku.
  1534. Karel Ko⌐ínek
  1535. --- h09
  1536. VOLÅNï DÅLEK
  1537.  
  1538. Bûh k nám promlouvá
  1539.  
  1540. Kaædÿ z nás uæ nêkdy zatouæil po romantice dalekÿch krajû. V¿ichni
  1541. p⌐ece máme rádi zmênu. Nêkte⌐í z nás, co nemohou proæít svou dovo-
  1542. lenou - t⌐eba na Malorce, chodí mnohdy vnímat atmosféru cizího
  1543. svêta alespoñ na leti¿tê. Zde je totiæ v¿echno zcela jiné. Ti,
  1544. kte⌐í se chystají na odlet, mají dobrou náladu. Jsou uvolnêní
  1545. a daleko více se smêjí, neæ v denním æivotê, kdy není mnohdy çemu
  1546. se zasmát. Se zavazadly odeslali k letadlu i své nadêje. Brzy bude
  1547. v¿e docela jiné. Uæ abychom byli pryç od ¿edi v¿edních dnû!
  1548.  
  1549. Nesplnêná oçekávání
  1550. V hale pak vidíme sluncem opálené tvá⌐e têch, kte⌐í se vracejí
  1551. z dovolené. Mûæeme pozorovat, æe nêkte⌐í jsou spokojeni, ale
  1552. v mnohÿch obliçejích je patrno zklamání, p⌐esto, æe mêli krásné
  1553. poçasí a bydleli i v dobrém hotelu. Co bylo asi dûvodem nesplnêné-
  1554. ho oçekávání? Byly to klamné nadêje, které se rozplynuly jako mÿd-
  1555. lové bubliny? Nebo i to, æe si mysleli, æe mohou utéci sami p⌐ed
  1556. sebou? V místê dovolené se v¿ak kaædÿ se svÿm "já" znovu setká.
  1557. Vÿstiænê to vyjad⌐ují slova písnê: "Kdyæ nejsi doma sám se sebou,
  1558. pak nejsi doma nikde". Problém je tedy v nás.
  1559.  
  1560. ùtêk od Boha
  1561. Bible mluví o çlovêku, kterÿ na tom byl podobnê. Kdyæ dræel v ruce
  1562. v p⌐ístavním mêstê Joppe lodní lístek, nikdo z jeho spolucestují-
  1563. cích netu¿il, jaké mêl tento muæ problémy. Chtêl odjet, aby se
  1564. zbavil Boha. Muæ na útêku. Jeho my¿lenky a jednání se toçily kolem
  1565. jednoho plánu: "Jen daleko pryç!" Prosadil jej. P⌐itom v¿ak Joná¿
  1566. dob⌐e sly¿el, jak Bûh k nêmu hovo⌐í. Dob⌐e také vêdêl, jak je dû-
  1567. leæitÿ v jeho æivotê. Kdyæ v¿ak Bûh chtêl p⌐evzít jeho vedení,
  1568. utíká. Tvrdo¿íjnê prosazuje svou vlastní vûli.
  1569.  
  1570. Hledání
  1571. Nechceme se i my sami prosazovat? Jednat podle své vlastní vûle,
  1572. tak aby odpovídala na¿im p⌐edstavám? Je v tom na¿e ¿têstí? Zajisté
  1573. ne. ¢têstí není p⌐ece závislé na na¿em vlastním rozhodování. ¢ƒas-
  1574. tni mûæeme bÿt jen tehdy, kdyæ æijeme podle toho, k çemu jsme byli
  1575. urçeni. Nikoho nenapadne, aby pouæíval auto jako loâ. Ale jak to
  1576. dêláme my lidé? Známá je my¿lenka: "Boæe, neklidné je na¿e srdce,
  1577. dokud nespoçine a nenalezne pokoj v tobê". Çlovêk je stvo⌐en k to-
  1578. mu, aby æil ve spojení s Bohem.
  1579.  
  1580. V têsné blízkosti Jeæí¿e
  1581. Bûh není vzdálená bytost nêkde nad oblaky. V Jeæí¿i Kristu doká-
  1582. zal, jak je nám docela blízko. Æe zná na¿e starosti, rozumí na¿im
  1583. problémûm a dovede nás vyvést ze slepÿch uliçek. Tím ukázal, jak
  1584. to s námi dob⌐e myslí. A také ⌐ekl, æe ho pot⌐ebujeme, abychom
  1585. mohli zvládnout svûj æivot. I Joná¿, o kterém jsme vyprávêli, vê-
  1586. dêl, æe jenom s Bohem se mu mûæe æivot vyda⌐it. P⌐esto si v¿ak
  1587. klidnê na lodi lehl a tvrdê usnul. ùtêk od Boha se mu nepoda⌐il.
  1588. Chtêl jednou vypnout a po⌐ádnê si odpoçinout.
  1589.  
  1590. V Boæí reæii
  1591. Ale pak to ¿lo v¿echno úplnê jinak. Objednal si slunce, ale p⌐i¿la
  1592. bou⌐e. I my si zpoçátku necháváme leccos líbit. Kdyæ se ale na¿e
  1593. vysnêná æivotní loâ dostane do tísnê a hrozí ztroskotáním, pak
  1594. i na¿e du¿e mûæe lehce dostat mo⌐skou nemoc. Nakonec se Joná¿ dov-
  1595. típil. Bou⌐i dopustil Bûh proto, aby se k nêmu vrátil. Tehdy
  1596. pochopil, co to znamená, pod⌐ídit se Boæí vûli. Proæil radost
  1597. a pokoj s Bohem.
  1598.  
  1599. Z omezenosti do svobody
  1600. A co my? Bûh mluví ke kaædému çlovêku. Jsou chvíle, kdy jsme ho
  1601. ochotni vnímat. Nap⌐íklad p⌐i ohroæení na¿eho zdraví, nebo po váæ-
  1602. né dopravní nehodê, ze které vyvázneme se zdravou kûæí, coæ nikdo
  1603. nepokládal za moæné. Tehdy nám snadno p⌐icházejí my¿lenky na Boha.
  1604. Obraƒme svou pozornost k Bibli, kde Bûh k nám osobnê mluví svÿm
  1605. Slovem. V ní se mûæeme dovêdêt, jakÿ má bÿt ná¿ æivot ve vztahu
  1606. k nêmu. Bible nám také ukazuje, jak osobnê mûæeme Boha poznat. Bûh
  1607. nás chce osvobodit! Z pout omezenosti lidského æivota - do svobody
  1608. Boæích dêtí.
  1609. Rainer Zelewske
  1610. --- h10
  1611. JEÆKRISTUS
  1612.  
  1613. Kdo je Jeæí¿ Kristus?
  1614.  
  1615. Kaædÿ mûæe mít o nêm svou vlastní p⌐edstavu. Vêt¿ina lidí si mys-
  1616. lí, æe to byl jen mimo⌐ádnÿ çlovêk, prorok, divotvûrce nebo svê-
  1617. tec. Ani jeden z lidskÿch pojmû to v¿ak nemûæe vystihnout. Nikdo
  1618. z lidí není jako On. Æádná lidská slova nemohou vyjád⌐it jeho pod-
  1619. statu. Jen Bible, která je Boæím poselstvím çlovêku nám zjevuje,
  1620. kdo je Jeæí¿ Kristus. Je to Boæí Syn. O tom nám Bible hovo⌐í:
  1621.  
  1622. Jeæí¿ovo narození
  1623. Lidstvo se h⌐íchem oddêlilo od Boha. Tím se mezi Bohem a çlovêkem
  1624. vytvo⌐ila propast. Milující Bûh se v¿ak rozhodl lidstvo zachránit
  1625. a vystavêl most. Poslal svého Syna - Jeæí¿e Krista na svêt. "Neboƒ
  1626. tak Bûh miloval svêt, æe dal svého jediného Syna, aby æádnÿ, kdo
  1627. v nêho vê⌐í, nezahynul, ale mêl æivot vêçnÿ." (Bible, Jan 3,16).
  1628. Kdyæ se naplnil ças, panna jménem Marie poçala Jeæí¿e pûsobením
  1629. Ducha Svatého. V Betlémê se narodil Boæí Syn. Jméno Jeæí¿ mu urçil
  1630. Bûh skrze andêla a znamená "Bûh zachrañuje." Naplnilo se to, co
  1631. jiæ p⌐ed mnoha staletími p⌐edpovêdêli proroci.
  1632.  
  1633. Jeæí¿ovo poslání
  1634. Kdyæ mêl Jeæí¿ asi 30 let, opustil své tesa⌐ské povolání. Jeho
  1635. dal¿í pûsobení popisuje Bible takto: Jeæí¿ procházel krajinou, po-
  1636. máhal lidem a uzdravoval je. Bûh byl s ním a obda⌐il ho Duchem
  1637. Svatÿm a mocí. V jeho promluvách zaznívala vÿzva k pokání, potê¿e-
  1638. ní zarmoucenÿm a lásce k Bohu a bliænímu. Jeæí¿ o sobê ⌐ekl: "Já
  1639. jsem ta cesta, pravda i æivot. Nikdo nep⌐ichází k Otci, neæ skrze
  1640. mne." Vyvrcholení jeho pozemského æivota bylo utrpení na k⌐íæi.
  1641. Svojí smrtí p⌐inesl Bohu zástupnou obꃠza h⌐íchy v¿ech lidí. Tím
  1642. se stal zachráncem pro v¿echny lidi, kte⌐í v nêho vê⌐í.
  1643.  
  1644. Vzk⌐í¿ení
  1645. T⌐etího dne vzk⌐ísil Bûh Jeæí¿e z mrtvÿch - jeho hrob zûstal práz-
  1646. dnÿ! Jeho vzk⌐í¿ení je definitivní a pro nás zárukou, æe v¿ichni
  1647. lidé budou po smrti jednou vzk⌐í¿eni. Jeæí¿ je nyní tam, kde byl
  1648. p⌐ed svÿm narozením. V nebi - ve slávê u svého Otce. Ode¿el, aby
  1649. v¿em vê⌐ícím p⌐ipravil místo. Nebe je plné Boæí slávy a nepopsa-
  1650. telné krásy. Bûh chce v¿ak mít vedle sebe i ty, za které Jeæí¿
  1651. zem⌐el na k⌐íæi.
  1652.  
  1653. Jeæí¿ mezi námi
  1654. Jeæí¿ p⌐i svém odchodu do nebe ⌐ekl svÿm uçedníkûm: "Já jsem s vá-
  1655. mi po v¿echny dny". Co to znamená? I kdyæ je Jeæí¿ v nebi, je také
  1656. souçasnê mezi námi. Vidí nás, zná na¿e problémy, trápení a chce
  1657. nám pomoci. Ví o na¿ich p⌐áních a pot⌐ebách. Sly¿í na¿e volání.
  1658. V kaædé situaci se mûæeme s dûvêrou na nêho obrátit. Nikdo nám ne-
  1659. ní tak blízkÿ jako Jeæí¿. Kdo mu svê⌐í svûj æivot, dennê proæívá
  1660. jeho p⌐ítomnost.
  1661.  
  1662. Druhÿ p⌐íchod
  1663. Dêjiny lidstva spêjí ke svému závêru. Zlo kolem nás vrcholí. Nadê-
  1664. je ve vêdu, techniku, pokrok, vzdêlání se nenaplnily. Naopak
  1665. - války, bída a hlad, nedozírné ekologické i národnostní problémy
  1666. - to v¿e se p⌐ekvapivê stupñuje. Naplñuje se v¿echno tak, jak to
  1667. o poslední dobê vyjád⌐il p⌐ed dvêma tisíci lety Pán Jeæí¿. V¿echny
  1668. tyto události ukazují na druhÿ p⌐íchod Jeæí¿e Krista, jak to p⌐ed-
  1669. povídá Bible. Pro nevê⌐ící to bude chvíle poznání hrûzy z existen-
  1670. ce vêçného æivota bez Boha. Pro vê⌐ící pak naplnêní jejich víry:
  1671. "A tehdy uz⌐í Syna çlovêka p⌐icházet v oblaku s mocí a velikou
  1672. slávou. Kdyæ se toto zaçne dít, nap⌐imte se a zvednête hlavy, ne-
  1673. boƒ va¿e vykoupení je blízko".
  1674. Milan Kern
  1675.  
  1676. Slovo má Isaak Newton
  1677. Mnozí velikáni svêtovÿch dêjin vyjad⌐ovali svûj obdiv, úæas a víru
  1678. v Jeæí¿e Krista. Zde je nêkolik my¿lenek Isaaka Newtona, jednoho
  1679. z nejvêt¿ích badatelû ve fyzice a matematice. Jeho svêdectví uka-
  1680. zuje, æe víra v Jeæí¿e Krista není v rozporu s vêdou:
  1681. "Sestoupil z nebe na tuto zem. Narodil se proti p⌐írodním zákonûm,
  1682. svûj královskÿ ¿at vymênil za roucho pozem¿ƒana. Odêl se v çlovê-
  1683. çenství, abychom se i my mohli stát syny Boæími.
  1684. Kdyæ byl dítêtem, zneklidnil krále, kdyæ byl chlapcem, udivil dok-
  1685. tory, kdyæ byl muæem, ot⌐ásl celÿm národem i základy ⌐ímské vele-
  1686. ⌐í¿e. Ovládal p⌐írodní zákony, chodil po mo⌐skÿch vlnách, ti¿il
  1687. bou⌐i, nasytil z mála tisícové zástupy, uzdravoval bez lékû, k⌐í-
  1688. sil mrtvé. Nep⌐átelé ho nemohli p⌐emoci, satan jej nemohl zahubit,
  1689. ani hrob ho nemohl zniçit, ani zadræet. Nade v¿ím zvítêzil.
  1690. Mocí své lásky, poselstvím evangelia p⌐etvo⌐il svêt. Velcí muæové
  1691. svêta p⌐i¿li a ode¿li. V¿ichni lidé zh⌐e¿ili, av¿ak On jedinÿ zûs-
  1692. tal svatÿ, vêçnÿ, nejkrásnêj¿í mezi lidskÿmi syny.
  1693. A právê tento Jeæí¿ je Spasitel svêta, mûj Spasitel a p⌐ímluvce
  1694. u Boha. Jestliæe chce¿, bude i tvûj. Poko⌐ se p⌐ed ním, provolej
  1695. ho králem svého srdce i æivota. Vyvol si Jeæí¿e, neboƒ nikdo není
  1696. jako On a nikdo nedává jako On."
  1697.  
  1698. Co udêlá¿ dnes ty?
  1699. Kdo p⌐ijme ve ví⌐e Jeæí¿e Krista jako svého osobního zachránce,
  1700. proæije odpu¿têní h⌐íchû a smí⌐ení s Bohem. Chce¿-li i ty uçinit
  1701. toto rozhodnutí, pak mûæe¿ ⌐íci Jeæí¿i následující modlitbu:
  1702.  
  1703. "Pane Jeæí¿i Kriste, prosím Tê, abys mi odpustil mé h⌐íchy, kterÿ-
  1704. mi jsem se proti Tobê i lidem provinil. P⌐ijímám Tê jako svého Pá-
  1705. na a Spasitele."
  1706. --- h11
  1707. Zaçít znovu!
  1708.  
  1709. Jsem autem uæ nêkolik hodin na cestê. Kolem mne ubíhá krajina
  1710. a její ráz se rychle mêní. Koneçnê si dêlám krátkou zastávku. Vys-
  1711. tupuji z vozu a ohlíæím se zpêt. Vidím najednou v¿echnu tu krásu,
  1712. kterou jsem po cestê vûbec nevnímal. Teprve nyní mê napadlo, jak
  1713. jsem byl slepÿ.
  1714.  
  1715. Na dal¿í cestê mê pak pronásledovala zajímavá my¿lenka: není to se
  1716. mnou také tak, kdyæ pohlíæím zpêt na uplynulÿ æivot? V mysli se mi
  1717. vyno⌐ují jednotlivé æivotní úseky, které ubêhly tak rychle jako
  1718. krajina p⌐i jízdê autem.
  1719.  
  1720. Mêl jsem nêkterá období, za která mohu jen dêkovat. Av¿ak prochá-
  1721. zel jsem i cestou marnosti a bolesti. Nebylo v¿echno v mém æivotê
  1722. takové, jak jsem si p⌐edstavoval. Zklamání v zamêstnání, nep⌐íjem-
  1723. nosti v rodinê, smrt blízkého çlovêka, vlastní slabost, selhání
  1724. a nakonec ¿ikmá plocha. Sám jsem druhé zarmoutil. P⌐e¿la radost
  1725. a dostavila se bezvÿchodnost, zaho⌐klost a deprese. Jak çasto jsem
  1726. si kladl otázku: Proç? A jak jít dál? Proæíval jsem çasto chvíle,
  1727. kdy jsem chtêl od v¿eho utéci. Ale kam?
  1728.  
  1729. Marná snaha!
  1730. Jak çasto na prahu nového æivotního období dêláme rûzná p⌐edsevze-
  1731. tí a skládáme sliby. Ale kdyæ se po çase podíváme zpêt, zji¿ƒuje-
  1732. me, æe v¿e zûstalo p⌐i starém. Jen nêkolik marnÿch pokusû navíc.
  1733. Zbyly jen p⌐edstavy a p⌐ání, které jsme pro vlastní slabost nebyli
  1734. schopni uskuteçnit. Proç? Protoæe zûstáváme v jádru stále stejní.
  1735.  
  1736. Klíç k novému zaçátku
  1737. Mûæe se vûbec çlovêk zmênit k lep¿ímu? Bible nám na to odpovídá
  1738. kladnê. Kaædÿ se mûæe stát novÿm çlovêkem - mûæe se jakoby "znovu
  1739. narodit". Pot⌐ebuje v¿ak promênu svého srdce. Tu dává jen Jeæí¿
  1740. Kristus. Apo¿tol Pavel, kterÿ proæil takovou hlubokou zmênu, ⌐íká:
  1741. "Kdo je v Kristu, je nové stvo⌐ení. Co je staré, pominulo, hle, je
  1742. tu nové" (Bible, 2. list Korintskÿm 5,17). Tato zmêna nastává,
  1743. kdyæ se çlovêk zaçne pohybovat v p⌐itaælivém okruhu, v nêmæ pûsobí
  1744. Jeæí¿ Kristus. Jeho blízkostí je p⌐ekonána odst⌐edivá síla zla.
  1745.  
  1746. Jak se to mûæe stát?
  1747. Mûæe nám to znázornit jednoduchÿ p⌐íklad: dejme æeleznÿ h⌐ebík do
  1748. blízkosti magnetu. Stále pûsobící zemská p⌐itaælivost je p⌐ekonána
  1749. a h⌐ebík je p⌐itahován silnêj¿ím magnetickÿm polem. Právê tak v¿e
  1750. proæívá çlovêk, kterÿ p⌐ichází do blízkosti Jeæí¿e. Náhle se ocitá
  1751. v silovém poli, které ho vytahuje z jeho zamê⌐ení kolem vlastního
  1752. "já". Na základê nového st⌐edu se pak promêní celÿ jeho æivot.
  1753. Tak jako se h⌐ebík zbavuje zemské p⌐itaælivosti pouze v blízkosti
  1754. silného magnetu, tak jen v blízkosti Jeæí¿e zakou¿íme sílu jeho
  1755. Ducha. Kdyæ se Jeæí¿i v modlitbê otev⌐eme, zakusíme jeho promêñu-
  1756. jící sílu. Kdyæ pravidelnê nasloucháme jeho slovu - p⌐ijde tato
  1757. síla pûsobením Boæího Ducha i do na¿eho æivota. Pak uæ není pro
  1758. mne ono "nové" æádnou iluzí, ale realitou æivota.
  1759.  
  1760. Zaçni znovu!
  1761. Çasto pí¿u velmi dûleæitÿ dopis. Najednou: chyba! A to právê na
  1762. zaçátku - v adrese. To tak nemohu nechat! Musím jej tedy psát zno-
  1763. vu. U dopisu to jde snadno. Ale jak v na¿em æivotê?
  1764. V¿echny proæité dny a noci jsou jakÿmsi "dopisem æivota". A ten by
  1765. mêl mít správnou adresu: "Æivému Bohu, kterÿ mê vidí", nebo "Bohu,
  1766. kterÿ mê zná", nebo "Mému Stvo⌐iteli, jenæ mi dává æivot". V¿echny
  1767. ostatní adresy jsou chybné. Proç? Protoæe obcházejí hlavní autori-
  1768. tu tohoto svêta. Jak by mohly znít jiné adresy? Nap⌐íklad: "Pí¿u
  1769. pro sebe", nebo: "Tento dopis æivota pí¿u pro svou kariéru", nebo:
  1770. "Æiji pro velikou ideu". Jsi p⌐ipraven p⌐ezkoumat adresu tvého
  1771. "dopisu æivota"?
  1772.  
  1773. Boæí srdce çeká
  1774. Moæná, æe si nêkdo myslí: pro mne je jiæ p⌐íli¿ pozdê! V mém "do-
  1775. pisu æivota" jsou tak hrozné hrubky, æe uæ nemohu znovu zaçít.
  1776. Bible popisuje jeden p⌐íbêh. Marnotratnÿ syn, kterÿ po¿lapal
  1777. v¿echno, co souviselo se jménem jeho otce, se vracel domû. Mûæe
  1778. p⌐esto zaçít znovu, protoæe otcovské srdce na nêho çekalo. Tak nám
  1779. Bible popisuje Boæí srdce. (Nechce¿ si tento oddíl p⌐eçíst v celé
  1780. souvislosti v 15. kapitole Luká¿ova evangelia v Bibli?)
  1781.  
  1782. Snaæím se uæ mnoho let æít jako k⌐esƒan. Ale çasto dochází i v mém
  1783. "dopisu æivota" k mnoha chybám a váænÿm nedostatkûm. A tak znamená
  1784. i pro mne toto místo z Bible: p⌐íslib nového æivota. Mohu tedy
  1785. i já vædy znovu zaçít. Proto çtu dennê Bibli a hledám v ní Boæí
  1786. zaslíbení, proto mluvím s Bohem, protoæe mi rozumí, proto chodím
  1787. na bohosluæby a naslouchám i zku¿enostem jinÿch k⌐esƒanû. To
  1788. v¿echno mi napomáhá k tomu, abych svûj "æivotní dopis" adresoval
  1789. správnému p⌐íjemci.
  1790. H. Goral, W. D., T. Schnepel
  1791. --- h12
  1792. Cesta æivota
  1793.  
  1794. Kde konçí tvá cesta?
  1795.  
  1796. Na¿e doba je plná otázek. Je správné, æe se lidé chodí radit k od-
  1797. borníkûm, kdyæ chtêjí nêçemu rozumêt. Ptají se: "Existuje vêç-
  1798. nost?" - a radí se s filosofem. Ptají se: "Má çlovêk du¿i?"
  1799. - a radí se s psychologem. Ptají se: "Je nêco po æivotê?" - a mys-
  1800. lí si, æe jsou u odborníka, kdyæ se obrátí na materialistu.
  1801. Chceme-li se váænê poradit o své æivotní cestê - jaká je a kde
  1802. konçí, nemûæeme se ptát lidí. Nikdo nám nedá uspokojivou odpovêâ.
  1803. Odborník na otázky æivota, smrti a vêçnosti je jen Jeæí¿ Kristus.
  1804. On dává jedinou a správnou odpovêâ na otázky o smyslu na¿í æivotní
  1805. cesty.
  1806.  
  1807. Dvê cesty
  1808. Bible zná dvê cesty a ⌐íká o nich: "Vejdête têsnou branou, pros-
  1809. torná je brána a ¿iroká cesta, která vede do záhuby, a mnoho je
  1810. têch, kdo tudy vcházejí. Têsná je brána a úzká cesta, která vede
  1811. k æivotu, a málokdo ji nalézá" (Matou¿ovo evangelium 7,13-14).
  1812.  
  1813. ¢iroká cesta vede do zahynutí
  1814. V Bibli je napsáno, æe "æádost oçí, æádost têla a pÿcha æivota" je
  1815. její ¿í⌐ka. To je velmi p⌐itaælivé. Je to cesta velikÿch reklam,
  1816. ale otrockého æivota - to je âáblova taktika. I mê kdysi sliboval,
  1817. kdyæ jsem na tuto cestu vy¿el: p⌐edstav si, stane¿ se slavnÿm, li-
  1818. dé tê budou obdivovat - bude¿ ¿ƒastnÿ! A já jsem zatouæil po slávê
  1819. a po obdivu. Jednou po mém proslovu mê nesli lidé na rukách. Mys-
  1820. líte si, æe jsem byl ¿ƒasten, kdyæ jsem zase stál na nohách? Cítil
  1821. jsem peklo ve své du¿i. Nevêdêl jsem proç. Mêl jsem dûvod k ohrom-
  1822. né radosti, a p⌐ece bylo moje nitro rozbou⌐ené a ne¿ƒastné. Ano,
  1823. âábel tê naláká, ale nakonec obdræí¿ jen vÿsmêch, bolest du¿e
  1824. a utrpení.
  1825.  
  1826. ¢iroká cesta má dal¿í znamení - jde se po ní pomalu dolû. Ne prud-
  1827. ce, ale pozvolnê - nenápadnê. A to se jde velmi dob⌐e. Protoæe má
  1828. pomalÿ spád a obrovské mnoæství zástupû, není vidêt, kde konçí. To
  1829. je to dêsivé. Pozdêji padá prudce dolû, ale tam uæ to bÿvá napros-
  1830. to nezastavitelné. Zpoçátku je na ní p⌐íjemnê, ale potom vládne
  1831. bezcitnost, závist, nenávist, zloba, ¿iroké lokty. Lidé jsou çím
  1832. dál víc zranêní a ubití. Mnozí vêdí, æe jsou na nesprávné cestê,
  1833. ale nezastaví se.
  1834.  
  1835. Uvêdomil jsem si to p⌐i náv¿têvê Niagarskÿch vodopádû. Co kdyby
  1836. k nim nahoru vedla dálnice. A p⌐itom je údolí vodopádu zahaleno
  1837. mlhou. Dovedete si to p⌐edstavit - v takové ohromné rychlosti je-
  1838. doucí auta. I kdyby ti první si uvêdomili, æe se ⌐ítí do propasti,
  1839. co by mohli udêlat? Zabrzdit? Ano, ale co by jim to pomohlo? Dal¿í
  1840. by je stejnê strhli do záhuby! - Tempo na¿í doby se zvy¿uje. To je
  1841. âáblova taktika. Víte, jak mnê to p⌐ipadá - jako stádo hnané na
  1842. jatky.
  1843.  
  1844. ùzká cesta vede k æivotu
  1845. Pán Jeæí¿ hovo⌐í o úzké cestê a têsné bránê. On sám je tou branou.
  1846. Ví v¿echno, proto branou nemûæe nikdo projít s h⌐íchem. Lidé by
  1847. touto cestou chtêli jít. Ale odmítají vzdát se svÿch h⌐íchû a p⌐í-
  1848. têæí. ₧íkají: nemyslete si, já nejsem aæ tak zlÿ, nemám nêjaké
  1849. velké h⌐íchy. A to je zlé, kdyæ si myslí, æe je to s nimi tak dob-
  1850. ré. To je âáblûv podvod - udræet je p⌐ed dve⌐mi této brány.
  1851.  
  1852. Proç Pán Jeæí¿ chce, abychom v¿e tak sloæili do jediného h⌐íchu,
  1853. proç tak zúæil bránu? Abychom se mu cele vydali. Cesta za ním je
  1854. cesta pê¿ky - z mêsta zkázy na horu Sion. A kdyæ jdeme nahoru, ne-
  1855. ní dobré toho s sebou moc nosit. Pán Jeæí¿ nechce, abychom byli
  1856. zmoæeni. Zbavuje nás obrovské tíæe tím, æe nám odpou¿tí h⌐íchy.
  1857. Umoæñuje nám projít têsnou branou a dává nám vêçnÿ cíl. Na cestu
  1858. nám dává vynikajícího prûvodce - Ducha svatého. Z nêho pramení sí-
  1859. la a pokoj pro æivot. Nemusíme uæ poçítat s vlastními schopnostmi,
  1860. p⌐edstavami a se svou silou.
  1861.  
  1862. Cesta s Jeæí¿em
  1863. S ním jít je nádherné. Kdo jde nahoru, vidí v¿echno Boæím pohle-
  1864. dem. Má velikou vÿhodu: má rozhled dolû. A protoæe se cesty roz-
  1865. cházejí, vidí, kde ¿iroká cesta konçí! Hrdinové na¿í doby se nebo-
  1866. jí jít nahoru neschûdnÿmi cestami p⌐es p⌐ekáæky a zkou¿ky æivota.
  1867. Nechápu, æe si lidé neuvêdomují, jak musí jednou ¿iroká cesta dê-
  1868. sivê konçit. To není cesta hrdinû - to je cesta slabochû. Je to
  1869. cesta velkÿch zklamání, bez Boha, která konçí v zahynutí. To je
  1870. tajemství pekla a zæírajícího ohnê: æe jsi mêl æivotní ¿anci strá-
  1871. vit vêçnost v slávê, a bude¿ ji muset trávit s dêsivÿmi vÿçitkami
  1872. svêdomí, které nikdy nezaæene¿. To je to pravé peklo.
  1873.  
  1874. Vejdi!
  1875. Dnes sis p⌐eçetl radu u odborníka cest. Pán Jeæí¿ ti dob⌐e radí
  1876. jako ten, kdo zná v¿echny p⌐íçiny a dûsledky. Jsi na k⌐iæovatce
  1877. svého æivota a nyní ses na ní zastavil. Dostal ses z houfu mnohÿch
  1878. zástupû na okraj ¿iroké cesty - k odboçce. Jeæí¿ tê chce uçinit
  1879. ¿ƒastnÿm a zve tê, abys ve¿el têsnou branou a ¿el úzkou cestou.
  1880. Jak to mûæe¿ udêlat? Tak, æe poklekne¿ p⌐ed Jeæí¿em a vyzná¿ mu
  1881. své h⌐íchy a uvê⌐í¿, æe ti je v¿echny odpustil. Kdyæ mu svê⌐í¿
  1882. svoji æivotní cestu a dovolí¿ mu, aby byl tvÿm rádcem. Dnes, ne aæ
  1883. zítra, protoæe zítra mûæe bÿt pozdê! Zítra ji mûæe¿ p⌐ejít a uæ se
  1884. nebude¿ moci vrátit, neboƒ zástupy tê zatlaçí do proudu a st⌐edu
  1885. ¿iroké cesty. Strhne tê "æádost oçí, têla a pÿcha æivota". Je
  1886. otázka, jestli je¿tê na nêjaké dal¿í rozcestí p⌐ijde¿. Proto tak
  1887. váænê varuje Boæí slovo - neodkládej: "Kdybyste dnes zaslechli je-
  1888. ho hlas, nezatvrzujte svá srdce". Protoæe to mûæe bÿt tvoje jedi-
  1889. neçná a koneçná záchrana. Je¿tê je ças.
  1890.  
  1891. Dnes p⌐i¿la váæná a rozhodná chvíle v tvém æivotê. Klekni na kole-
  1892. na a p⌐ijmi Jeæí¿e Krista jako Pána svého æivota. Vejdi têsnou
  1893. branou - je¿tê dnes bude¿ ¿ƒasten.
  1894. Ján Kri¿ka
  1895. --- h13
  1896. Nejcennêj¿í dárek
  1897.  
  1898. Kaædÿm rokem se snaæíme o to, abychom mêli na Vánoce pro své blíz-
  1899. ké pêknÿ dárek. Tato "námaha" lásky se v¿ak vyplácí. Je krásné,
  1900. kdyæ jsme obdarováni, ale také kdyæ mûæeme sami dát nêco jinÿm.
  1901. Máme vædy pêknÿ záæitek! Jak je p⌐íjemné cítit lásku, kterou da-
  1902. rující vkládá do dárku.
  1903.  
  1904. Dávání dárkû neznamená jen vÿmênu zboæí. Dárek má bÿt vÿrazem to-
  1905. ho, co pro mne druhÿ znamená - má bÿt znamením mé lásky a sympati-
  1906. e. S dárkem rozdáváme i kousek svého "srdce". Málokdo si v¿ak
  1907. o vánoçních svátcích vybalí ten dárek nejcennêj¿í - dárek od Boha.
  1908. Vædyƒ právê On nás chce obdarovat nejvíce a touæí, abychom jeho
  1909. dar p⌐ijali.
  1910.  
  1911. Co daruje Bûh?
  1912. Nabízí nám svou lásku. Daroval nám æivot. Stvo⌐il çlovêka ke svému
  1913. obrazu a uçinil ho správcem nad celÿm stvo⌐ením.
  1914. Daroval nám také svobodnou vûli - mûæeme si proto dêlat çi nedê-
  1915. lat, co chceme. Dokonce se mûæeme rozhodnout i proti nêmu. Volá
  1916. nás k obecenství lásky a dûvêry. My jsme v¿ak jeho nabídku odmítli
  1917. a ¿li svou cestou do zahynutí. Ale Bûh nám daroval v Jeæí¿i, svém
  1918. Synu, vÿchodisko z vêçné smrti a zajetí h⌐íchu. Proto se stal Boæí
  1919. Syn çlovêkem a ¿el za nás trnitou cestou od jeslí ke k⌐íæi. Bere
  1920. na sebe na¿i vinu a získává nám Boæí odpu¿têní. V Jeæí¿i nám daro-
  1921. val Bûh i novÿ, vêçnÿ æivot.
  1922.  
  1923. Jak daruje Bûh?
  1924. Bûh daruje bez postranní my¿lenky, z çisté lásky, a dává v¿echno
  1925. zdarma. Daruje p⌐ebohatê - sice ne v¿echno najednou, ale stále
  1926. vædy s vêt¿í mírou naplnêní. A v¿echno, co nám dává, je vædy k na-
  1927. ¿emu dobru. Slouæí nám k záchranê a je nám poæehnáním. Bûh daruje,
  1928. aniæ çeká na na¿i odplatu. Ne tak, jak to my lidé nêkdy çiníme:
  1929. "Kdyæ bude¿ hodnÿ, dostane¿ nêco na Vánoce." Miluje nás neustále
  1930. - nejen tehdy, kdyæ si lásku "zaslouæíme". Bûh nám daruje rád, ze
  1931. srdce plného lásky.
  1932.  
  1933. My jsme obdarováni
  1934. A tak bychom mohli dále pokraçovat, co v¿echno nám Bûh daruje. Av-
  1935. ¿ak na¿e radost by nebyla tak veliká, kdybychom v¿echny jeho dárky
  1936. nep⌐ijali a nerozbalili osobnê. V¿e, co pro tebe Bûh v Jeæí¿i
  1937. Kristu uçinil, mûæe¿ i ty je¿tê dnes p⌐ijmout se srdeçnÿm "Díky"!
  1938. Boæí dárky v¿ak musí bÿt rozbaleny - teprve potom mají pro nás tu
  1939. pravou hodnotu. Pak uæ je t⌐eba jen správnê dárky uæívat - a ne-
  1940. postavit je nêkam do kouta jako okrasné p⌐edmêty, nebo je dokonce
  1941. odloæit do zásuvky, jako nêjaké leæáky.
  1942.  
  1943. Vê⌐it - znamená p⌐ijmout!
  1944. A tak je dûleæité, abych zaçal uæ jednou s rozbalováním a s pozná-
  1945. váním, co mi Bûh v¿echno daroval. P⌐edev¿ím abych pochopil, æe
  1946. nejvêt¿ím dárkem, kterÿ mi dal, je "On sám". Neboƒ Bûh nedává jen
  1947. "dárky", ale ve své lásce ke mnê daroval sebe sama.
  1948.  
  1949. Nechat se obdarovat jako dítê
  1950. Jednou vzal Jeæí¿ dítê a postavil je doprost⌐ed svÿch posluchaçû.
  1951. ₧ekl jim: "Máte bÿt takoví - jako dêti." Dítê nemûæe mnoho vykonat
  1952. - ale mûæe otev⌐ít dlanê. Tak tomu má bÿt mezi Bohem a námi. Kde
  1953. my dospêlí ze "slu¿nosti" je¿tê váháme, po tom dítê rychle sáhne.
  1954. Bûh nám dal to nejmilej¿í - vytrhl si svého Syna ze srdce. Jeæí¿
  1955. se stává çlovêkem, chodí po této zemi, rozdává Boæí lásku, væívá
  1956. se do lidské bídy, a p⌐esto je nakonec popraven na k⌐íæi. Tehdy se
  1957. o nêm ⌐íkalo: "P⌐i¿el do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nep-
  1958. ⌐ijali."
  1959.  
  1960. Co uçiní¿ s Jeæí¿em?
  1961. Poznává¿, co pro tebe Jeæí¿ znamená? P⌐ijímá¿ ho pro sebe osobnê?
  1962. Æije¿ s ním jako s æivÿm Pánem a Bohem? Vê⌐í¿ na tuto Boæí lásku
  1963. v Jeæí¿i? Vê⌐it - znamená p⌐ijmout Boæí dar a p⌐ivlastnit si jej
  1964. pro sebe. Nevêra - znamená odmítnout Boæí lásku, nenechat se obda-
  1965. rovat. Aƒ uæ z pÿchy nebo z jinÿch dûvodû. Proto dává Jeæí¿ dítê
  1966. jako p⌐íklad. Je vzorem toho, co Bûh od nás oçekává: otev⌐ené dla-
  1967. nê, srdce plné dûvêry a víru v jeho lásku. Radost nad tím, co nám
  1968. dává. Takæe víra neznamená nejd⌐íve na¿e snahy, - ale Boæí milost
  1969. k nám. Ne tedy mé çiny, - ale moji ochotu nechat se obdarovat
  1970. v¿ím, co pro mne Boæí láska uæ p⌐ipravila.
  1971.  
  1972. Boæí láska pro mne...
  1973. V Jeæí¿i je mi v¿echno darováno. Za to jsem Bohu vdêçnÿ a z celého
  1974. srdce jemu oddanÿ. Kde dojde k takovému odevzdání - tam budou sku-
  1975. teçné Vánoce.
  1976. Wilfried Davin
  1977.  
  1978. Odkud víme, æe nás Bûh miluje? "V tom se ukázala Boæí láska k nám,
  1979. æe Bûh poslal na svêt svého jediného syna, abychom skrze nêho mêli
  1980. æivot." (Bible, 1. list Janûv 4,9)
  1981. --- h14
  1982. KDO ZAPLATï TVÉ DLUHY?
  1983.  
  1984. Necitelní vê⌐itelé, ale...
  1985.  
  1986. Kdo by dnes neæil v zajetí hesel novÿch æivotních nadêjí? Ale ko-
  1987. lik obav p⌐itom vzbuzují mezi lidmi! Nap⌐íklad - je vÿhodné souk-
  1988. romê podnikat? K tomu je v¿ak pot⌐eba:
  1989. - dostateçnê velkÿ kapitál na koupi nebo zaloæení podniku,
  1990. - finançní prost⌐edky na za⌐ízení a zahájení provozu,
  1991. - odborné a praktické prost⌐edky v træním hospodá⌐ství,
  1992. - odvaha, ale i "podnikatelské ¿têstí", které bÿvá vrtkavé!
  1993. A kdo nám pak zaruçí, æe budeme mít úspêch?
  1994.  
  1995. Pot⌐eba jistoty a záruky
  1996. Aby mohl çlovêk podnikat, musí si sám vê⌐it, ale mít i dûvêru ji-
  1997. nÿch. Jen tak získá pot⌐ebnÿ finançní úvêr a náklonnost zákazníkû.
  1998. Ale i p⌐es v¿echnu dûvêru a morální kvalitu poctivého podnikatele
  1999. mu vzniká stále velké riziko, které je zpûsobeno lidskou nesolid-
  2000. ností, nespravedlností a bezprávím!
  2001.  
  2002. P⌐ed neúspêchem, nebo dokonce hrozbou úpadku nelze prakticky niko-
  2003. ho zachránit. Rozhoduje tu velikost kapitálu, vê⌐itelská síla,
  2004. ekonomická obratnost a bezohledné "træní mechanismy". P⌐i tom v¿em
  2005. je podnikatel stále pronásledován finançními starostmi a neklidem
  2006. v otázce vÿroby a odbytu.
  2007.  
  2008. Zákonitost bankrotu
  2009. Proç dochází tak çasto k bankrotu? Hrají zde totiæ roli ekonomické
  2010. zákonitosti, které jsou necitelné. Jsou ale nutné. Træním hospo-
  2011. dá⌐stvím je vÿrobce donucen konkurencí k vy¿¿í kvalitê vÿrobkû, za
  2012. p⌐ijatelnÿch cen pro spot⌐ebitele. A jestliæe se podnik "poloæí"
  2013. - je z bankrotové situace je¿tê nêjaké vÿchodisko? Nejsou snad
  2014. je¿tê jiné mechanismy záchrany? Ne, ekonomika nezná a ani nemûæe
  2015. uznat jinÿ mechanismus, neæ je síla penêz a respektování nabídky
  2016. a poptávky. To platí jak pro podnikatele, tak pro spoleçnost. Mu-
  2017. síme pak zaplatit vê⌐itelûm bez milosti do posledního halé⌐e - ne-
  2018. bo budeme potrestáni!
  2019.  
  2020. Milostivÿ Bûh
  2021.  
  2022. V na¿em æivotê, kterÿ se v¿ak neskládá jen z materiálních hodnot,
  2023. jsou je¿tê jiné, daleko vy¿¿í, duchovní zákonitosti. Tam by v¿ak
  2024. bankrot znamenal ztrátu vêçnÿch hodnot!
  2025.  
  2026. Vê⌐itelem v¿ech lidí bez rozdílu je jejich Stvo⌐itel - Bûh. Je ta-
  2027. ké na¿ím, zcela vÿjimeçnÿm Vê⌐itelem! Investoval do nás æivot,
  2028. schopnosti, svou lásku s p⌐áním, abychom se v¿ím dob⌐e hospoda⌐i-
  2029. li. Lidé v¿ak povaæují jeho dary za samoz⌐ejmost. Nejvêt¿í jeho
  2030. investicí je dar svobodné vûle, kterou Bûh sám cele respektuje.
  2031. Tím nám dává plnou moænost svobodného "podnikání"! Abychom nemuse-
  2032. li dojít k bankrotu, dal nám ke v¿emu návod ve svém Slovu - Bibli.
  2033. Jaké vdêçnosti se mu v¿ak od nás - suverénních a svéhlavÿch "pod-
  2034. nikatelû" - dostává za darovanÿ duchovnê mravní kapitál?
  2035.  
  2036. Morálnê duchovní bankrot
  2037. Nedbáme vûbec na jeho rady: ve svém "hospoda⌐ení" s Bohem nepoçí-
  2038. táme, pro mnohé Bûh dokonce ani neexistuje - natoæ potom nêjakÿ
  2039. dluh, "splátky" çi dokonce "úroky"...! A kdyæ si na Boha nêkdy
  2040. vzpomeneme, tak pouze tehdy, kdyæ je nám zle. Potom jej obviñujeme
  2041. ze v¿eho, co si sami mezi sebou zlého nadêláme! Jak známÿ je ná¿
  2042. krátkozrakÿ úsudek: "Kdyby byl Bûh, tak by se to nebo ono nemohlo
  2043. stát!"
  2044.  
  2045. Nechceme si bÿt vûbec vêdomi své odpovêdnosti za Boæí dary, které
  2046. do nás vloæil. Nejsme schopni vidêt vlastní vinu, natoæ abychom se
  2047. sami soudili - ale stále si jen stêæujeme na to, æe nás "nedosta-
  2048. teçnê zajistil"! Tím, æe ignorujeme Bohem darovanÿ mravní kapitál,
  2049. çiníme ¿kodu nejen sobê, ale také celé spoleçnosti. Dochází záko-
  2050. nitê k osobní, místní a nakonec i celosvêtové devastaci - k neza-
  2051. dræitelnému bankrotu a v¿eobecné smrti.
  2052.  
  2053. Co kdo rozsévá, to také sklízí!
  2054. Bûh bude jednou ná¿ æivot bilancovat podle p⌐irozeného zákona
  2055. "setby a ænê". Boæí vê⌐itelství je nezru¿itelné - jde s námi aæ na
  2056. vêçnost. Æádá od kaædého vydání poçtu podle míry jeho obdarování
  2057. - a tedy i podle míry jeho osobní odpovêdnosti!
  2058.  
  2059. Proto se nemûæe nikdo schovávat za "kolektivní vinu" - za jakousi
  2060. nadêji "osobní beztrestnosti"! Bible jasnê ⌐íká: "Kaædÿ çlovêk jen
  2061. jednou umírá, a potom bude soud!" (Æidûm 9,27). Touha po spravedl-
  2062. nosti je nám tak vrozená, æe tomuto vÿroku nelze nevê⌐it! A jak
  2063. unikneme spravedlivému rozsudku? Kdyæ çlovêk je¿tê zavças, je¿tê
  2064. p⌐ed odsouzením zaçne hledat to jediné, çím se mûæe zachránit: vê-
  2065. ⌐itelovu milost!
  2066.  
  2067. Zázrak Boæí milosti
  2068. Ten platí pouze pro "poctivé bankrotá⌐e"! Takové, kte⌐í poznají
  2069. - p⌐iznají - plnê uznají - a vyznají své nesplatitelné dluhy jedi-
  2070. nému na¿emu garantu - Vykupiteli - Jeæí¿i Kristu! "V nikom jiném
  2071. není spásy! Není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímæ
  2072. bychom mohli bÿt spaseni!" (Bible, Skutky 4,12). Jen On nás mûæe
  2073. bezpeçnê vyvést z na¿eho "vêzení dluæníkû" na této zemi! On jedi-
  2074. nÿ, pln Boæí lásky, p⌐i¿el k nám na tento svêt, aby nás vykoupil.
  2075. P⌐i¿el bez dluhu, takæe jen On jedinÿ mohl za nás Boæí spravedl-
  2076. nosti uçinit zadost. Za kaædého z nás zaplatil æivotem na k⌐íæi.
  2077. Obꃠjeho têla a jeho drahé krve je Boæímu vê⌐iteli nejcennêj¿ím
  2078. vÿkupnÿm za na¿e viny! Chápe¿ nyní Boæí milost a lásku, a co ti
  2079. Bûh vlastnê v Jeæí¿i Kristu p⌐ipravil? Kolik do tebe investoval,
  2080. stále investuje a kolik mu dluæí¿?!
  2081.  
  2082. Milÿ çtená⌐i, hospoda⌐ se v¿emi dary podle návodu Boæího Slova
  2083. tak, aby uæ nebyl moænÿ úpadek ve tvém æivotê, ale jistota, pokoj,
  2084. radost a nadêje v Jeæí¿i Kristu, kterÿ nikdy nezklame!
  2085. Karel Ko⌐ínek
  2086. --- h15
  2087. Poselství staromêstského orloje
  2088.  
  2089. Ças... ças... ças...
  2090.  
  2091. Koho z nás by nêkdy nezaskoçil, kdo ho má nadbytek? Snad jen ty
  2092. nejmen¿í dêti nejsou pod⌐ízeny neúprosnému diktátu çasu... Çlovêk
  2093. se od nepamêti snaæí ças alespoñ mê⌐it, poçítat, plánovat a nêjak
  2094. s ním vyjít. K tomu slouæila rûzná "horologia", jak se latinsky
  2095. ⌐íkalo ukazatelûm çasu. Pat⌐í mezi nê i sloæité vêæní hodiny "or-
  2096. loje", které dostaly svûj název právê podle tohoto latinského slo-
  2097. va. Jedním z nich je i staroslavnÿ orloj na vêæi staromêstské rad-
  2098. nice v Praze.
  2099.  
  2100. St⌐edovêká Praha, samÿm Karlem IV. nazvaná "mêstem nejpûvabnêj-
  2101. ¿ím", a bêænê tehdy zvaná "₧ímem severu", mêla od dubna 1348 vlas-
  2102. tní univerzitu, byla æivÿm mêstem s bohatÿm m꿃anskÿm stavem. Ne-
  2103. ní divu, æe staropraæ¿tí radní zatouæili po nêçem zcela zvlá¿tním,
  2104. çím by své radnici dodali lesku. Tento úkol mêl plnit orloj.
  2105.  
  2106. O jeho vzniku vypráví celá ⌐ada povêstí. Pravdou v¿ak je, æe ho na
  2107. poæádání tehdy movitÿch praæskÿch radních uæ v roce 1410 postavil
  2108. orlojník mistr Mikulá¿ z Kadanê. Za svou krásnou práci nebyl ov¿em
  2109. oslepen, jak se o staviteli orloje vypravuje povêst, ale dostal
  2110. v Praze pêknÿ dûm. Duchovním otcem orloje byl profesor slavné Kar-
  2111. lovy univerzity Ond⌐ej ¢indler, astronom, matematik a léka⌐. Kolem
  2112. roku 1490 provádêl první generální opravu orloje mistr Hanu¿ z Rû-
  2113. æe, a tak se i jeho jméno dostalo do povêstí kolem orloje. P⌐ipo-
  2114. meñme si je¿tê, æe v dobê vzniku orloje byl rektorem Karlovy uni-
  2115. verzity jeden z nejslavnêj¿ích Çechû, kterÿ pohnul dêjinami své
  2116. zemê i Evropy kup⌐edu, Mistr Jan Hus.
  2117.  
  2118. Jedineçné poselství
  2119. Ov¿em orloj nemêl ukazovat jenom minuty, hodiny, dny, mêsíce a po-
  2120. hyb nebeskÿch têles, ale mêl také - jako vêt¿ina umêleckÿch dêl té
  2121. doby - tlumoçit urçité poselství v¿em, kdo ho mnohokrát za den ob-
  2122. divovali a dodnes obdivují. Pokusme se toto poselství z dávnÿch
  2123. dob zachytit a p⌐etlumoçit i pro çlovêka na prahu t⌐etího tisíci-
  2124. letí.
  2125.  
  2126. V¿imnême si nejd⌐íve osmi so¿ek, rozmístênÿch po obou stranách çí-
  2127. selníku a kalendá⌐ní desky pod ním. Z⌐ejmê nêjak souvisí s lidskÿm
  2128. æivotem, vymezenÿm çasem.
  2129.  
  2130. (Lakomec) Není tomu tak, æe mnoho lidí vênuje vêt¿inu svého çasu
  2131. na získávání hmotnÿch statkû jako ten Lakomec, pot⌐ásající mê¿cem
  2132. plnÿm penêz? Kolik zla uæ v lidskÿch p⌐íbêzích napáchala právê
  2133. touha po penêzích! Bible ⌐íká, æe milování penêz je ko⌐enem v¿eho
  2134. zla. P⌐itom je nám v¿em jasné, æe si nic z hmotnÿch statkû nemûæe-
  2135. me p⌐enést p⌐es práh smrti!
  2136.  
  2137. (Marnivec) Marnivec, shlíæející se vedle v zrcadle, charakterizuje
  2138. dal¿í velkÿ okruh lidí, kte⌐í svûj ças tráví jen toçením se kolem
  2139. sebe. Smyslem jejich æivota je dosáhnout uznání a obdiv. Jsou sami
  2140. sebou tak nad¿eni a opojeni, æe nic a nikdo jinÿ pro nê nemá cenu.
  2141.  
  2142. (Rozko¿) Je ke smrti obrácena zády a snaæí se na rychlÿ bêh çasu
  2143. zapomenout. Uæít si co moæná nejvíce ze v¿ech darû æivota, vrhat
  2144. se z jedné rozko¿e do druhé ... copak je málo takto zamê⌐enÿch li-
  2145. dí?
  2146.  
  2147. (Smrt) Ale je tu Smrt se svÿmi nesmlouvavÿmi p⌐esÿpacími hodinami.
  2148. Lakomec ji nepodplatí, Marnivec neoslní, Rozko¿ neodmyslí. Je zde
  2149. jako neodvratná, jedinê jistá událost v na¿í bliæ¿í nebo vzdále-
  2150. nêj¿í budoucnosti.
  2151.  
  2152. So¿ky vedle kalendá⌐ní desky (mêsíçníku) jsou nepohyblivé. Filo-
  2153. zof, Astronom a Kroniká⌐ jakoby v té spoleçnosti Andêla, kterÿ
  2154. v plné zbroji ukazuje ças, sami nabÿvali jakési váænê ztrnulé nad-
  2155. çasovosti.
  2156.  
  2157. (Filozof) Moud⌐í lidé chtêli p⌐ece odedávna proniknout do záhad
  2158. lidského æivota. Touæili znát odpovêâ na vêçnou otázku: odkud
  2159. a kam spêje lidskÿ æivot v çase, co je jeho smyslem? Sta⌐í filozo-
  2160. fové se svÿm hlubokÿm vhledem do lidského æivota oslovují naléhavê
  2161. dne¿ního çlovêka stejnê, jako své dávné souçasníky. Ale mír u¿tva-
  2162. nému lidskému srdci jejich moudrost nep⌐iná¿í.
  2163.  
  2164. (Astronom) Vyzbrojen çím dál mohutnêj¿ími dalekohledy by se rád
  2165. dopátral záhad vesmíru, ale çím více o nêm víme, tím je záhadnêj¿í
  2166. a pustêj¿í. Ani tudy neunikneme ze zaçarovaného kolobêhu çasu.
  2167.  
  2168. (Kroniká⌐) A v¿echny kroniky svêta jsou jen smutnÿm dokladem toho,
  2169. jak çlovêk selhává a není schopen vytvo⌐it na svêtê ve svém çase
  2170. tolik vytouæenÿ ráj.
  2171.  
  2172. Pohled do vêçnosti
  2173. Jak je to nádherné, æe nad v¿emi promênami çasu se otevírá vÿhled
  2174. do oblasti mimo ças. Nad úrovní hodin a mêsíçníku, prostê nad ça-
  2175. sem, se pravidelnê otevírají okÿnka, v nichæ se postupnê zastaví
  2176. a s æehnáním na zástup dole pohlíæí dvanáct apo¿tolû - poslû Kris-
  2177. tova evangelia. Jsou symbolem církve Jeæí¿e Krista, které On sám
  2178. zaslíbil, æe ji nic, ani brány samotného pekla nep⌐emohou. To pro-
  2179. to, æe stojí na pevné skále, jíæ je Kristus sám.
  2180.  
  2181. Jeæí¿ je æivÿ, zmrtvÿchvstalÿ Pán æivota i smrti, je mu dána ve¿-
  2182. kerá moc na nebi i na zemi. Od té chvíle, kdy Jeæí¿ vzal na gol-
  2183. gotskÿ k⌐íæ v¿echny h⌐íchy lidí v¿ech vêkû, nemá uæ poslední slovo
  2184. v lidském æivotê smrt, ale Jeæí¿. Vírou v Nêho je moæné projít
  2185. smrtí jako branou do vêçného æivota. I my máme moænost uniknout
  2186. z víru çasnosti do jiného svêta, jemuæ Bible ⌐íká Boæí království.
  2187.  
  2188. (Kohout) Ov¿em i doba milosti jednou skonçí. Dve⌐e se zav⌐ou a ko-
  2189. krhání kohouta ohlásí poslední den, den Boæího soudu nad svêtem.
  2190. Spasitel, kterÿ je¿tê dnes zve, se jednou vrátí jako Soudce a ⌐ek-
  2191. ne své poslední a definitivní slovo ke kaædému lidskému p⌐íbêhu.
  2192. Proto je nesmírnê závaæné, a pro celou vêçnost urçující, jakÿ
  2193. vztah zaujme¿ dnes k Pánu Jeæí¿i Kristu. Jedno je jisté: On tê mi-
  2194. luje. Touæí po tom, aby tvému, çasem vymezenému bytí zde na zemi,
  2195. dal novou, vêçnou dimenzi své lásky.
  2196.  
  2197. Neodkládej své rozhodnutí. Pozvi Ho je¿tê dnes do svého srdce tê-
  2198. mito slovy: "Pane Jeæí¿i, dêkuji Ti, æe jsi vzal na Golgotu i moje
  2199. h⌐íchy. Dêkuji za Tvé odpu¿têní. Prosím, veâ mne tak, abych v den
  2200. Tvého p⌐íchodu byl nalezen mezi Tvÿmi vêrnÿmi."
  2201. Ludmila Hallerová
  2202. --- h16
  2203. Velikonoce - hledají se svêdci!
  2204.  
  2205. Jeæí¿ vstal z mrtvÿch - pochyby a víra
  2206.  
  2207. P⌐i çtení velikonoçní zprávy v Novém zákonê mê zaujaly dvê vêty,
  2208. v nichæ se hovo⌐í o reakci uçedníkû na zprávu o Jeæí¿ovê vzk⌐í¿e-
  2209. ní. Pí¿e se tam: "Oni pochybovali" a "nevê⌐ili". Pochybnosti a ne-
  2210. dûvêra na zaçátku dêjin Jeæí¿ovy církve? Nemêli o tom bibliçtí pi-
  2211. satelé radêji mlçet? Ne! Kdyæ Bible vypravuje o pochybnostech
  2212. a skepsi uçedníkû Jeæí¿ovÿch, pak to jen potvrzuje pravost têchto
  2213. zpráv. Nic se nep⌐emalovává ani neuçesává, ale podává se zde pra-
  2214. vda v celé otev⌐enosti.
  2215.  
  2216. Je mnoho lidí, jejichæ základním rysem povahy je velká pochybovaç-
  2217. nost a skepse. Diskutují o svÿch problémech, probírají je ze v¿ech
  2218. stran, p⌐içemæ se nemûæeme zbavit dojmu, æe se ve své ustaviçné
  2219. opozici cítí dob⌐e a nemyslí vûbec na çestné vypo⌐ádání s pravdou.
  2220. A tak zûstávají u vêçného dohadování. Takovÿm pochybovaçûm mûæeme
  2221. jen stêæí pomoci.
  2222.  
  2223. Neprokázáno - dosvêdçeno!
  2224. Na druhé stranê musíme p⌐ipustit, æe lidé mají nêkdy opravdu potí-
  2225. æe, aby uvê⌐ili tvrzení, æe Jeæí¿ Kristus vstal z mrtvÿch. Jak jim
  2226. mûæeme pomoci? Jeæí¿ovo zmrtvÿchvstání je událost v prostoru a ça-
  2227. se. Jedná se o skuteçnost - ne nêjakou ideu, která se zrodila
  2228. v hlavách uçedníkû. Av¿ak na æádném místê v Novém zákonê se ne⌐íká
  2229. o tom, "jak" vzk⌐í¿ení probêhlo. Toto "jak" zûstává tajemstvím.
  2230. Proto také nemûæeme vzk⌐í¿ení nikdy p⌐ímo dokázat. Prost⌐edky his-
  2231. torického bádání nám tedy nemohou v této vêci nijak pomoci.
  2232.  
  2233. Av¿ak novozákonní pisatelé nám uvádêjí ⌐adu svêdkû, kte⌐í se s Je-
  2234. æí¿em Kristem po jeho vzk⌐í¿ení setkali. Poçet têchto svêdkû je
  2235. víc neæ 500. Zmrtvÿchvstalÿ Pán zanechal v jejich æivotê hlubokou
  2236. a trvalou odezvu. S nasazením svého æivota se tomuto Pánu bezvÿh-
  2237. radnê vydali do sluæby. Vyza⌐ovala z nich obrovská síla. Jeæí¿ovo
  2238. evangelium se roz¿í⌐ilo p⌐es mnohá mêsta Malé Asie aæ do Evropy.
  2239. Skuteçnost, æe se Jeæí¿ova církev p⌐es pronásledování a utiskování
  2240. prosadila, je jasnÿm dûkazem, æe Jeæí¿ Kristus vstal z mrtvÿch
  2241. a æije.
  2242. Theo Wendel
  2243.  
  2244. Co by se stalo, kdyby se byl Gorbaçov nedostal do çela Sovêtského
  2245. svazu? Do¿lo by pak k celému politickému pohybu na Vÿchodê? Ale on
  2246. se dostal! Proto také mohlo dojít k têm v¿em obrovskÿm zmênám.
  2247. K sjednocení Nêmecka, svobodê a demokracii v na¿ich zemích.
  2248.  
  2249. Co by bylo, kdyby...
  2250. Podobnÿch otázek by se dala vytvo⌐it dle libosti celá ⌐ada. Apo¿-
  2251. tol Pavel klade takovou otázku v souvislosti se vzk⌐í¿ením z mrt-
  2252. vÿch. Co by se stalo, kdyby - jak nêkte⌐í tvrdí - neexistovalo
  2253. æádné vzk⌐í¿ení z mrtvÿch? Pak by ani Kristus nemohl vstát z mrt-
  2254. vÿch! A jestliæe by Kristus nevstal z mrtvÿch, jaké by to mêlo
  2255. dûsledky? Zkuste se krátce nad têmito Pavlovÿmi úvahami zamyslet:
  2256.  
  2257. KDYBY KRISTUS NEVSTAL Z MRTV¥CH
  2258. - pak by ateisté byli jediní realisté na tomto svêtê. A v¿ichni
  2259. apo¿tolové, kazatelé a duchovní by byli lhá⌐i a svûdci, ohlupovaçi
  2260. národa a fale¿ní svêdci.
  2261.  
  2262. KDYBY KRISTUS NEVSTAL Z MRTV¥CH
  2263. - bylo by pak kaædé kázání pouhé mluvení do vêtru, mlácení prázdné
  2264. slámy, pêkné du¿evní hovory.
  2265.  
  2266. KDYBY KRISTUS NEVSTAL Z MRTV¥CH
  2267. - pak by byla víra pouhou iluzí. Marxisté by mêli pravdu, kdyæ
  2268. mluví o "opiu lidstva". Muselo by se dát za pravdu nejen starÿm
  2269. ₧ekûm, ale i souçasníkûm, kdyæ ⌐íkají: "Jezme a pijme, protoæe
  2270. zítra zem⌐eme."
  2271.  
  2272. KDYBY KRISTUS NEVSTAL Z MRTV¥CH
  2273. - pak by bylo v¿echno mluvení o odpu¿têní h⌐íchu jedinou fata mor-
  2274. gánou - v¿e p⌐íli¿ krásné, neæ aby to bylo pravdivé.
  2275.  
  2276. KDYBY KRISTUS NEVSTAL Z MRTV¥CH
  2277. - pak by v¿ichni, kte⌐í zem⌐eli ve ví⌐e v Jeæí¿e Krista nebyli ni-
  2278. çím jinÿm, neæ kandidáty zetlení. Mêli by potom pravdu ti, kte⌐í
  2279. ⌐íkají: "Çlovêk je ¿lechetnÿ tvor, pohybující se od `niçeho k ni-
  2280. çemu'".
  2281.  
  2282. KDYBY KRISTUS NEVSTAL Z MRTV¥CH
  2283. - pak by v¿ichni k⌐esƒané v tomto svêtê ztratili oprávnênost své
  2284. existence. Byli by to jen darmochlebové a snílci, po¿etilci namy¿-
  2285. lení na svou domnêlou chytrost.
  2286.  
  2287. Jeæí¿ vstal z mrtvÿch!
  2288. Apo¿tol Pavel v¿ak nezûstává jen u této polemické otázky. Nemûæe
  2289. se zastavit, protoæe svêt proæívá novou událost: "Nyní ale Kristus
  2290. vstal z mrtvÿch jako prvorozenÿ." Touto skuteçností vytvá⌐í Bûh
  2291. uprost⌐ed na¿eho svêta nové p⌐edpoklady, které jej mohou rozhodnou
  2292. mírou zmênit. Pavel to mûæe dosvêdçit. Jeho æivot se radikálnê mê-
  2293. ní po setkání se vzk⌐í¿enÿm Kristem.
  2294.  
  2295. PROTOÆE KRISTUS VSTAL Z MRTV¥CH
  2296. - je kaædé kázání o Kristu dûleæitêj¿í neæ ⌐eç v parlamentu nebo
  2297. p⌐edná¿ka z katedry univerzity, neboƒ v kaædém kázání o Kristu
  2298. mluví sám Bûh k têm, kte⌐í mu naslouchají.
  2299.  
  2300. PROTOÆE KRISTUS VSTAL Z MRTV¥CH
  2301. - je víra v Jeæí¿e Krista spolehlivêj¿í neæ bankovní konto, dob⌐e
  2302. uzav⌐ená æivotní pojistka nebo pevná sebedûvêra. Víra v Krista
  2303. nikdy nezklame, odhaluje leæ, chybnou ideologii, a zaji¿ƒuje prav-
  2304. du.
  2305.  
  2306. PROTOÆE KRISTUS VSTAL Z MRTV¥CH
  2307. - jsou v¿ichni k⌐esƒané solí pro tuto zem a svêtlem pro tento
  2308. svêt. Bez nich by ná¿ svêt pozbyl smyslu a nadêje.
  2309.  
  2310. PROTOÆE KRISTUS VSTAL Z MRTV¥CH
  2311. - platí zaslíbení o odpu¿têní h⌐íchû, zbavení vin a vysvobození
  2312. z vázanosti. Lidé úpící pod vinou si mohou vydechnout, dluæní úpi-
  2313. sy budou vymazány. Otevírají se nadêje do lidského æivota. Umoæñu-
  2314. jí se nové zaçátky.
  2315.  
  2316. PROTOÆE KRISTUS VSTAL Z MRTV¥CH
  2317. - jsou v¿ichni ti, kte⌐í zem⌐eli ve ví⌐e v Krista, kandidáty
  2318. vzk⌐í¿ení. Obecenství s Bohem je pro nê nejkrásnêj¿í zárukou pro
  2319. vêçnÿ æivot.
  2320.  
  2321. PROTOÆE KRISTUS VSTAL Z MRTV¥CH
  2322. - je æivot k⌐esƒanû naplnên nikdy nekonçící nadêjí. Aƒ se s nimi
  2323. stane cokoliv, tuto nadêji jim nemûæe nikdo vzít. Jsou svobodni,
  2324. aby p⌐iná¿eli nadêji v chudobê, slabosti, utrpení a v umírání
  2325. i jinÿm.
  2326.  
  2327. PROTOÆE KRISTUS VSTAL Z MRTV¥CH
  2328. - nemûæe uæ platit: "Zahrej mi píseñ o smrti". Tato píseñ uæ není
  2329. pro ty, kte⌐í v Nêho vê⌐í. "Hrej mi píseñ o æivotê", tak zní píseñ
  2330. k⌐esƒanû od Kristova vzk⌐í¿ení. Ostatnê: Kaædÿ je pozván, aby zpí-
  2331. val s radostí tuto novou píseñ, protoæe Jeæí¿ Kristus skuteçnê
  2332. vstal z mrtvÿch!
  2333. Volker Steinhoff
  2334. --- h17
  2335. Nejvzácnêj¿í dar
  2336.  
  2337. Perla ze v¿ech nejvzácnêj¿í
  2338.  
  2339. Tento skuteçnÿ p⌐íbêh, kterÿ svou poutavost nikdy neztrácí, se
  2340. stal jednomu misioná⌐i v daleké Indii. Pokou¿el se p⌐iblíæit zvêst
  2341. evangelia ubohÿm domorodcûm na pob⌐eæí nedaleko mêsta Madrásu.
  2342.  
  2343. Byli to primitivní "lovci perel". V místê vÿskytu perlorodek se
  2344. potápêli hluboko pod mo⌐skou hladinu. Niçili si zdraví a riskovali
  2345. æivot, jen aby nalezli - vêt¿inou marnê - onu "¿ƒastnou perlu" pro
  2346. svou chudou obæivu. Tady se odehrával dlouholetÿ misioná⌐ûv zápas
  2347. se zako⌐enênÿm hinduismem a jeho vírou v "p⌐evtêlování".
  2348.  
  2349. Trpêlivá láska
  2350. Jednou proæíval zvlῃ hlubokÿ soucit s jistÿm "p⌐edçasnÿm star-
  2351. cem" v jeho zápase s nelítostnÿm mo⌐em. Vênoval se mu trpêlivê,
  2352. ale nesetkal se s pochopením:
  2353.  
  2354. "Nechte si své pohádkové vyprávêní o nêjakém láskyplném boæím záj-
  2355. mu a jeho milosti pro h⌐í¿ného çlovêka v obêti va¿eho Jeæí¿e Kris-
  2356. ta! Mám rozumnêj¿í náboæenství! Kaædé zlo, které çlovêk koná, se
  2357. p⌐ece musí v zájmu pravdy vædy odpykat. Çím pokornêji dnes trpím,
  2358. tím získám vêt¿í moænost sebezdokonalení v dal¿ím æivotê. Já vê⌐ím
  2359. v p⌐evtêlování - musím jít cestou utrpení (karmy), dokud se od
  2360. svÿch vin zcela neoçistím. Aæ si na¿et⌐ím tisíc rupií, vydám se na
  2361. pouƒ do Benares, kde se umyji od svÿch p⌐estoupení ve svaté ⌐ece
  2362. Gangu. Potom odevzdám své rupie svatÿm bráhmanûm, aby se za mne
  2363. modlili k bohûm. Tam budu çekat oddanê na smrt a své dal¿í vtêlení
  2364. do vy¿¿í kasty: abych byl blíæe svému vykoupení a dosáhl míru
  2365. - nirvány!
  2366.  
  2367. Takto svÿm zatvrzelÿm odmítáním stále zarmucoval misioná⌐ovu svê-
  2368. deckou lásku. Kolik modliteb bylo vysláno bezvÿslednê za onu ne¿-
  2369. ƒastnou du¿i, hledající svou spásu v sebemuçivé trÿzni vlastního
  2370. ospravedlnêní! Nakonec v¿ak misioná⌐ova obêtavá láska nebyla mar-
  2371. ná.
  2372.  
  2373. Vzácnÿ dar
  2374. Jednoho dne na¿el svého p⌐ítele - "lovce perel" - ve slavnostní
  2375. náladê a v bílém rouchu ...
  2376. Misioná⌐ se zaradoval: "Uæ jsi koneçnê poznal Boæí lásku k sobê
  2377. v obêti jeho Syna za tebe a za tvé h⌐íchy?"
  2378.  
  2379. "Ale kde, jen jsem si spoçítal své rupie ... a tak jsem zde dnes
  2380. naposledy. Rád bych se s tebou rozlouçil a vydal se na cestu svého
  2381. sebezdokonalení a vysvobození ze svého údêlu utrpení. P⌐íteli,
  2382. nermuƒ se nad rozlouçením - a p⌐ijmi ode mne na památku tento mûj
  2383. dárek!" P⌐itom podal zarmoucenému misioná⌐i cosi zabaleného
  2384. v kousku zmuchlaného papírku...
  2385. Jaké bylo v¿ak jeho p⌐ekvapení, kdyæ uvidêl jeho obsah - jedineç-
  2386. nou perlu svou velikostí a cenou!!!
  2387.  
  2388. "Ne, nemohu od tebe p⌐ijmout tak nesmírnê cennÿ dar, vædyƒ si ho
  2389. p⌐ece niçím nezaslouæím", bránil se marnê uæaslÿ misioná⌐. "Vezmi
  2390. si tedy na cestu za svûj ¿lechetnÿ dar alespoñ v¿echny moje pení-
  2391. ze", up⌐ímnê mínil zcela bezradnÿ misioná⌐, zmatenÿ neobvyklou ne-
  2392. ústupností svého milovaného p⌐ítele. Zejména, kdyæ se mu tak dlou-
  2393. hou dobu marnê snaæil slouæit svêdectvím "evangelia lásky"!?
  2394.  
  2395. Cena æivota
  2396. Ale p⌐ekvapení nebyl dosud konec! "Nech si své peníze, vædyƒ nemá¿
  2397. vûbec potuchy, jak ohromnou cenu má tato perla - zejména pro mne
  2398. samého!", obo⌐il se náhle Ind ve svém nepochopitelném rozhorlení
  2399. na nic nechápajícího misioná⌐e...
  2400.  
  2401. "Mêl jsem jediného syna, kterÿ byl mÿm vêrnÿm pomocníkem. Kdyæ se
  2402. jednou vyno⌐il jiæ mrtvÿ na hladinu, mêl ve své sev⌐ené ruce právê
  2403. tuto perlu! Uvêdomuje¿ si vûbec, jakou cenu má pro mne tato perla,
  2404. která stála æivot mého jediného - nejdraæ¿ího syna? ... Tu bych
  2405. p⌐ece za æádné peníze nemohl prodat! Vædyƒ nemûæe bÿt niçím na
  2406. svêtê zaplacena! ... Jen z nejvêt¿í lásky darována!" - vysvêtlil
  2407. dárce. Jen ty, milÿ p⌐íteli, zûstává¿ v mém osamocení a opu¿tênos-
  2408. ti tím, kdo mne mêl opravdu nezi¿tnê rád! Proto si ji
  2409. m u s í ¿  ode mne vzít!"
  2410.  
  2411. Perla lásky
  2412. Misioná⌐ s úæasem poznal moc Boæího svêtla, jeæ proniklo do
  2413. duchovní temnoty nebohého lovce perel!
  2414.  
  2415. "Milÿ p⌐íteli, nyní jistê pochopí¿, æe tou nejvzácnêj¿í
  2416. p e r l o u  lásky Boæí je jeho milovanÿ Syn - Jeæí¿ Kristus
  2417. - i pro tebe! Proto nemûæe¿ jeho dílo lásky nikdy niçím zaplatit,
  2418. natoæ si je zaslouæit cenou svÿch obêtí. Právê tak mûæe bÿt jen
  2419. z nesmírné lásky tobê darována!"
  2420.  
  2421. S pláçem padl lovec perel na kolena a p⌐ijal celÿm srdcem Boæí
  2422. lásku v jeho milovaném Synu - Pánu Jeæí¿i Kristu. Koneçnê i on na-
  2423. lezl nejvzácnêj¿í "Perlu svého æivota v mo⌐i Boæí lásky"!
  2424.  
  2425. A místo cesty do Benares potom nep⌐estával rozdávat nejdraæ¿í per-
  2426. ly evangelia Lásky spoleçnê se svÿm p⌐ítelem - a stal se tak prv-
  2427. ním domorodÿm misioná⌐em v Indii...
  2428.  
  2429. Toto se stalo p⌐ed stopadesáti roky - a co my dnes? Otev⌐e¿ také
  2430. své srdce témuæ æivému a nehynoucímu svêdectví o smyslu svého æi-
  2431. vota - mûj milÿ p⌐íteli? Jeæí¿ Kristus je stejnÿ vçera, dnes i na-
  2432. vêky!
  2433. Karel Ko⌐ínek
  2434. --- h18
  2435. Rozvod ... konec v¿ech nadêjí?
  2436.  
  2437. Odlouçeni, rozvedeni... Je konec nadêjí?
  2438.  
  2439. Paní A: "P⌐i¿el, usadil se, mêli jsme první dítê, pak druhé.
  2440. A znenadání... ode¿el."
  2441.  
  2442. Paní B: "Mêli jsme se moc rádi, rozumêli jsme si. Po çase jsme se
  2443. v¿ak na sebe dívali jinak: jako dva cizinci, jako dva nep⌐átelé.
  2444. Rozvedli jsme se."
  2445.  
  2446. Pan C: "Vædy jsme byli v¿ichni t⌐i ¿ƒastní, velmi ¿ƒastní. Alespoñ
  2447. jsem tomu vê⌐il aæ do dne, kdy jsem vstoupil do prázdného domu.
  2448. Nebyla tam manæelka, ani syn. Jen já sám, beznadêjnê sám..."
  2449.  
  2450. Paní X: "Proç se to muselo stát právê mnê? P⌐epadl mê smutek,
  2451. o kterÿ se nemohu s nikÿm podêlit. Moji p⌐átelé p⌐ede mnou prchají
  2452. jako p⌐ed morem. Samota - moje druæka - je stínem, kterÿ mê niçí,
  2453. stále mê provází v¿ude, kam jdu... Beznadêj a zároveñ vzpoura,
  2454. zármutek - v¿e mê dusí a svírá srdce... A dêti?! Ty mê odsuzují,
  2455. zrazují, a mé utrpení stoupá. Poniæují mê svou neposlu¿ností, svÿm
  2456. vztahem ke mnê. Co jim ⌐íct? Jak jim to vysvêtlit? Jak je utê¿it,
  2457. kdyæ já sama ztrácím pûdu pod nohama? Najednou se mne zmocñuje
  2458. zloba, dusí a oslepuje mê - touæím se pomstít... A znovu upadám do
  2459. apatie: navædy ztracená nadêje na návrat, zklamání, zlÿ sen bez
  2460. konce. Jsem sama... sama... SAMA.
  2461.  
  2462. Vêçná samota?
  2463. Æivot nás v¿ak pohání, dêti také. Çlovêk si pomalu zvyká - vædyƒ
  2464. musí æít i pro jiné: bÿt v¿ím, v¿ude a pro v¿echny. Venku i do-
  2465. ma... Ale kdyæ p⌐ichází veçer, samota se opêt vyno⌐uje. Není s kÿm
  2466. mluvit, s kÿm konçit veçery, aby osamêní nebylo tak tíæivé.
  2467. - A potom, jak p⌐i tom v¿em unést doléhající têækosti: fyzické,
  2468. morální, nervové, pracovní i finançní? Bÿt zároveñ otcem, kterÿ
  2469. dræí kázeñ i matkou, která má utê¿ovat? Obchodníkem i paní domu?
  2470.  
  2471. Æít ve dvou
  2472. Bÿt tedy sama na to, co Bûh urçil pro dva? Ne! Není dobré, kdyæ je
  2473. çlovêk sám... Není dobré, kdyæ se zaloæená rodina rozpadá... Není
  2474. dobré, kdyæ jsou dêti rozdêleny mezi otce a matku, mezi dva domo-
  2475. vy, mezi dvê lásky, mezi dvê rûzné vÿchovy. Bûh chtêl, abychom æi-
  2476. li ve dvou, abychom se uçili vzájemné dûvê⌐e - pomáhat jeden dru-
  2477. hému, p⌐ekraçovat hranici na¿eho egoismu, na¿ich úzkostí a vzájem-
  2478. nê si odpou¿têt.
  2479.  
  2480. Ale dnes? Vêt¿inou se neumíme trpêlivê v¿emu ve dvou uçit. Pak nám
  2481. zbÿvá jen jediné - poradit si se v¿ím sám.
  2482.  
  2483. V kaædé situaci v¿ak zbÿvá nadêje. Bûh sám nezvedá æalobnê prst,
  2484. i po na¿em velkém omylu çi nezdaru se chce stát ochráncem vdov,
  2485. otcem sirotkû, spoleçníkem na cestê samoty. "Tady jsem! Jsem s vá-
  2486. mi kaædÿ den", ⌐íká.
  2487.  
  2488. Kdybychom jen mohli porozumêt, æe si p⌐eje vstoupit do na¿eho æi-
  2489. vota a tam vêrnê zûstat, æe chce sdílet na¿i tíhu a na¿e starosti.
  2490. Touæí dát na¿emu srdci útêchu a na¿í mysli moudrost, dêtem vyrov-
  2491. nanÿ æivot v pokoji a dûvê⌐e.
  2492.  
  2493. S Jeæí¿em je nadêje!
  2494. Proç by ná¿ Bûh - Stvo⌐itel nerozumêl na¿emu utrpení? Vædyƒ sám,
  2495. vtêlenÿ v Jeæí¿e Krista, poznal v æivotê zradu, pohrdání, zap⌐ení,
  2496. soud, poníæení a na k⌐íæi samotu, roztræku, opu¿tênost? Ale také
  2497. vítêzství nad zlem a h⌐íchem. P⌐ibliæuje se k nám, chce s námi
  2498. mluvit. Poslouchejme:
  2499.  
  2500. - Pojâ ke mnê, du¿e ranêná æivotem, unavená, muçená a já ti dám
  2501. odpoçinutí.
  2502. - Kdo to se mnou mluví?
  2503. - To jsem já, Jeæí¿!
  2504. - Ale já tê neznám, Pane!
  2505. - A p⌐ece jsem u tvého srdce a ti¿e klepu. Nesly¿í¿? Otev⌐i mi
  2506. a poznáme se, dovol mi vstoupit do tvé samoty, do tvého utrpení,
  2507. svê⌐ mi svûj zármutek. Mohu zûstat po tvém boku a poslouchat tê.
  2508. Mohu o¿et⌐ovat rány tvého srdce a kráçet s tebou. Zanech bojû
  2509. a vzpoury, p⌐estañ se uæ zmítat jako ranêné zví⌐e, chycené do léç-
  2510. ky. Odpoçiñ si v mé náruçi. Miluji tê vêçnou láskou. Nechce¿ tuto
  2511. lásku?
  2512. - Ale Pane, já p⌐ece nemohu! Neumím a nechci uæ dûvê⌐ovat. Neoçe-
  2513. kávám uæ nic jiného...
  2514. - Dokonce ani ode mne, kterÿ ti rozumí? Má tê nesmírnê rád a aby
  2515. tê zachránil, tolik trpêl pro tebe? Zkus mne a nemêj strach! Mluv
  2516. se mnou, volej mê v koutku svého srdce a já ti odpovím. Odhalím ti
  2517. vêci, které jsou zatím tvÿm oçím skryté. Oh, i kdyæ je tvoje cesta
  2518. têæká, ty uæ nikdy nebude¿ sám. Budeme kráçet spolu! Nechce¿ to
  2519. zkusit? Nechce¿ mê od této chvíle poznat?
  2520. - Ale jak?
  2521. - Chci ti ⌐íct tolik vêcí - napsal jsem proto dopis: Bibli. Çti
  2522. v ní - a setká¿ se se mnou. Çekám na tebe.
  2523. Nicole DEBRET
  2524.  
  2525. Pokud nemáte vlastní Bibli, mûæeme vám ji opat⌐it.
  2526. --- h19
  2527. Víra - vêc dûvêry
  2528.  
  2529. Mít dûvêru... ale v koho?
  2530.  
  2531. V¿ichni vê⌐í!
  2532. Kdo by mohl ⌐íct, æe víra je jenom pro nêkteré lidi? Vædyƒ mnohá
  2533. na¿e çinnost, kterou dennê konáme, je vlastnê zaloæena na prostém,
  2534. ale dûleæitém slovu - "dûvêra"!
  2535.  
  2536. - Kdyæ dávám dopis na po¿tu, dûvê⌐uji p⌐íslu¿nÿm sluæbám, æe ho
  2537. odevzdají adresátovi.
  2538.  
  2539. - Kdyæ cestuji, dûvê⌐uji cestovním informacím. Vê⌐ím, æe nastoupím
  2540. podle nich do správného vlaku, kterÿ mê dopraví kam chci.
  2541.  
  2542. - Kdyæ mám podstoupit léka⌐skou péçi nebo chirurgickÿ zákrok, dû-
  2543. vê⌐uji léka⌐i nebo chirurgovi, æe vykonají v¿echno pro to, abych
  2544. se uzdravil.
  2545.  
  2546. Mohli bychom uvádêt dal¿í p⌐íklady, které by snadno ukázaly, æe
  2547. ná¿ kaædodenní æivot spoçívá na dûvê⌐e v mnoha oblastech. Kdybych
  2548. s ní nemohl poçítat, pak není nêco v po⌐ádku ve spoleçnosti nebo
  2549. ve mnê samotném! Æivot bez dûvêry je nemoænÿ. V¿ichni lidé mají
  2550. víru ve vztahu k vêcem bêæného æivota, aniæ si ji uvêdomují. A to
  2551. se çasto jedná o vêci, které nejsou tak podstatné pro jejich æi-
  2552. vot.
  2553.  
  2554. Kolik lidí vê⌐í v Boha?
  2555. Je jen málo têch, kte⌐í vê⌐í tomu, co se dotÿká základní podstaty
  2556. smyslu lidského æivota - jen málo lidí se obrací s vírou k Bohu!
  2557. P⌐itom víra v nêho nemá vÿznam jen pro tento æivot zde na zemi. Je
  2558. rozhodující pro to, jak a kde budeme trávit vêçnost. Je tedy dûle-
  2559. æité, aby se çlovêk zamyslel nad svou budoucností! Udêlal si ças
  2560. a dovedl se správnê rozhodnout.
  2561.  
  2562. Vê⌐íte v Jeæí¿e Krista? Nejen v jeho historickou existenci, ale
  2563. i tomu, co udêlal a ⌐ekl bêhem svého æivota na zemi? Zkusili jste
  2564. se uæ nêkdy zamyslet nad vÿznamem jeho slov, zapsanÿch v Bibli?
  2565. Nap⌐íklad v Janovê evangeliu, kap. 14,6: "Já jsem ta cesta, pravda
  2566. i æivot, nikdo nep⌐ichází k Otci, neæ skrze mne". Moæná, æe tomu
  2567. i vê⌐íte, ale nic se nemêní ve va¿em kaædodenním æivotê. Skuteçná
  2568. víra v¿ak nespoçívá jen v uznání nêjakÿch vÿrokû, nebo obçasné
  2569. úçasti na bohosluæbách té çi oné náboæenské skupiny. Pravá víra
  2570. - znamená dûvêru v æivého Jeæí¿e Krista, Boæího Syna, kterého nám
  2571. p⌐edstavuje Bible. Je to p⌐edev¿ím dûvêra:
  2572.  
  2573. - v odpu¿têní mÿch h⌐íchû
  2574.  
  2575. - v pomoc p⌐i æivotních nesnázích
  2576.  
  2577. - ve vêçnÿ æivot po smrti
  2578.  
  2579. Jen taková dûvêra mi mûæe v kaædodenním æivotê vædy dát vnit⌐ní
  2580. klid a jistotu. Vím také, æe budu p⌐ijat bez Boæího soudu, aæ
  2581. p⌐ijde jednou mûj okamæik.
  2582.  
  2583. Vê⌐it znamená odvahu
  2584. Slavnÿ francouzskÿ provazolezec Blondin mêl moænost uskuteçnit ne-
  2585. vídanou atrakci v Spojenÿch státech. Mohl totiæ instalovat lano
  2586. nad slavnÿmi Niagarskÿmi vodopády, mezi Kanadou a USA. V ten den
  2587. se tam se¿el dav lidí, aby p⌐ihlíæel jeho vÿkonu. Skuteçnê - nêko-
  2588. likrát p⌐e¿el po lanê, aniæ ho nêjak zvlῃ dêsila propast pod je-
  2589. ho kroky. Nejd⌐íve p⌐e¿el v jednom smêru, pak v druhém. V¿ichni
  2590. tleskali. Potom vzal koleçko a p⌐ejel s ním po lanê tam a zpêt.
  2591. Aplaus byl dvojnásobnÿ. Aby si znesnadnil situaci, dal do koleçka
  2592. kamení, asi 80 - 100 kg, a p⌐ejel p⌐es lano znovu bez problémû.
  2593. Opêt ohromnÿ potlesk! Pak se Blondin obrátil k davu s otázkou:
  2594. "Vê⌐íte, æe mohu v tomto koleçku p⌐evézt i çlovêka? - "Ano, ano,
  2595. zajisté!" k⌐içel dav nad¿enê. Zvlá¿tê v první ⌐adê na nêj stále
  2596. jeden çlovêk volal: "Pevnê vê⌐ím, æe to mûæete udêlat!" Provazole-
  2597. zec se na nêho obrátil a ⌐ekl: "Nuæe tedy, pojâte! Vy budete první
  2598. muæ, kterÿ p⌐ejede Niagarské vodopády v koleçku!" ... "Ach, nez-
  2599. lobte se ... omluvte mê ... já ne ... já to nemohu udêlat", ⌐íká
  2600. muæ. Bere pak nohy na ramena a mizí v davu.
  2601.  
  2602. Vê⌐it - to neznamená jen dûvê⌐ovat, æe mûæe nêkdo nêco udêlat, ale
  2603. v dûvê⌐e se osobnê nêçeho odváæit. Jako v té ilustraci: onen divák
  2604. mêl svê⌐it kaskadérovi svûj æivot. To mêla bÿt dûvêra v nedokona-
  2605. lého çlovêka. Ale proç se nespolehnout na dokonalého Boha?
  2606.  
  2607. Vê⌐íte, æe Bûh existuje? Vê⌐íte také, æe Jeæí¿ je Boæí Syn, kterÿ
  2608. zem⌐el na k⌐íæi za na¿e viny? Æe vstal t⌐etího dne zmrtvÿch a æi-
  2609. je? - To je dob⌐e, ale nestaçí to! Jste p⌐ipraveni se ve v¿em
  2610. osobnê spolehnout na Jeæí¿e? Vê⌐it mu v kaædé vte⌐inê svého æivo-
  2611. ta?
  2612. Raymond CHAMARD
  2613.  
  2614. "Vê⌐it Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a pevnê po-
  2615. çítat s tím, co nevidíme."
  2616. Bible, list Æidûm, kap. 11, ver¿ 1
  2617.  
  2618. "Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to
  2619. Boæí dar, není z va¿ich skutkû"
  2620. Bible, list Efezskÿm, kap. 2, ver¿ 8.9a
  2621. --- h20
  2622. DOVOLENÅ - nejkrásnêj¿í roçní doba!
  2623.  
  2624. Dovolená - nejkrásnêj¿í ças!
  2625.  
  2626. Koneçnê dovolená!
  2627. Jak dlouho jsme na ni çekali? P⌐ekonávali jsme zátêæ posledních
  2628. dní na pracovi¿ti s povzdechem: "Brzy bude dovolená". Mnozí se
  2629. nebránili ani vêt¿ímu návalu práce - vædyƒ p⌐ece dovolená byla
  2630. p⌐ede dve⌐mi! I v¿elijaké problémy se p⌐ekonávaly s my¿lenkou
  2631. - vædyƒ v p⌐í¿tích tÿdnech uæ z oddêlení nikoho neuvidím! Dovolená
  2632. - páté roçní období je tady! Æivê si je¿tê vzpomínám, jak jsme se
  2633. v zimê o Vánocích sesedli a dêlali si plány na letní dovolenou.
  2634. Kaædÿ mêl v¿ak jiné p⌐edstavy: jeden snil o cestování v exotickÿch
  2635. zemích za poznáním, druhÿ o horskÿch túrách v Alpách. Dal¿í by
  2636. chtêl tábo⌐it nejradêji za polárním kruhem, nêkte⌐í by rádi k mo-
  2637. ⌐i. - Ale proç nestrávit dovolenou nêkde ve své krásné vlasti?
  2638. Jistê i tady jsou rûzné nádherné moænosti, na které upozorñují no-
  2639. vê vzniklé cestovní kancelá⌐e. A tak se prohlíæely prospekty,
  2640. srovnávaly se ceny a hledaly se moænosti, které by co nejlépe vy-
  2641. hovovaly v¿em na¿im pot⌐ebám. Jeden by rád do p⌐írody, jinÿ si
  2642. chce nêco uæít, dal¿í hledá odpoçinek, nêkdo se chce zase sportov-
  2643. nê angaæovat. Pro kaædého se v¿ak nêco najde!
  2644.  
  2645. Co çekáte od dovolené?
  2646. Co si vlastnê p⌐ejete, aby vám dovolená p⌐inesla? Chtêli byste ko-
  2647. neçnê bÿt co nejdál? Ven z v¿edního prost⌐edí? Jednou koneçnê vy-
  2648. dechnout? Jednou se prostê nemuset o nic starat? Bÿt zcela volnÿm?
  2649. Uæít si legrace? Proæívat krásu p⌐írody? Vychutnat koneçnê to, na
  2650. co vám dosud nezbÿval ças? Nap⌐íklad bÿt s rodinou pohromadê, çíst
  2651. knihy, mít také ças na rozhovory, v klidu o nêçem p⌐emÿ¿let, sta-
  2652. novit novou æivotní orientaci nebo cíl? - V¿ichni pot⌐ebujeme
  2653. v æivotê takové chvíle odpoçinku.
  2654.  
  2655. Dovolená s Bohem
  2656.  
  2657. Bûh nám p⌐eje klid
  2658. Bûh na v¿e myslel uæ ve svém stvo⌐itelském díle a dal nám den od-
  2659. poçinku. Stvo⌐itel naplánoval svému stvo⌐ení p⌐estávku na odpoçi-
  2660. nek. Bûh sám sedmého dne odpoçíval a tê¿il se ze svého díla. Svému
  2661. lidu dokonce na⌐ídil kaædého sedmého roku léto odpoçinutí, kdy mê-
  2662. li lidé i p⌐íroda dojít klidu.
  2663.  
  2664. I my pot⌐ebujeme takové p⌐estávky, abychom si mohli od své práce
  2665. odpoçinout, vydechnout a mohli se zrekreovat. Tím na¿e du¿e najde
  2666. opêt svou rovnováhu. Jeæí¿ Kristus ⌐íkal svÿm uçedníkûm po zvlá¿tê
  2667. têækém vypêtí: "Odpoçiñte si trochu". Potom je vyvedl z kolobêhu
  2668. v¿edních dnû na osamêlé místo, aby se mohli v klidu posilnit
  2669. a nabrat sílu do dal¿ích dnû. Mÿm osobním p⌐áním v tomto roce je
  2670. dovolená, proæitá v Boæí blízkosti. Jak? Chtêl bych najít klid
  2671. v Jeæí¿i Kristu - mém Spasiteli a Pánu. P⌐ál bych si proæít radost
  2672. nad krásou jeho stvo⌐ení, chtêl bych ho za v¿echno chválit a dêko-
  2673. vat mu za to, æe mê má rád. Chtêl bych se nechat naplnit jeho lás-
  2674. kou k lidem kolem sebe. "Dej si od Boha darovat pokoj, aby ti hluk
  2675. svêta nemohl naru¿it tvou du¿i." Zkusíte letos takto proæít svou
  2676. dovolenou?
  2677. Marianne Schmidt
  2678.  
  2679. Snad bychom se o to mohli pokusit jiæ p⌐i plánování leto¿ní dovo-
  2680. lené. Mnohé církve mají letní tábory pro jednotlivce, dêti i rodi-
  2681. ny. Je moæné, æe je¿tê i dnes se na rûznÿch místech najde ubytová-
  2682. ní pro ty, kte⌐í se pozdê rozhodli. Mûæete v¿ak také p⌐i dovolené
  2683. vyhledat místní k⌐esƒanská spoleçenství. Rádi vás p⌐ijmou. Usly¿í-
  2684. te vÿklad slova z Bible, nauçíte se k⌐esƒanské písnê, je dostatek
  2685. çasu na rozhovor i na modlitby. Naskÿtá se vám vzácná p⌐íleæitost
  2686. p⌐iblíæit se k Bohu, na coæ by çlovêk bêhem roku vêt¿inou ani ne-
  2687. pomyslel.
  2688.  
  2689. Dovolená - ças setkání s Bohem
  2690. I ten, kdo nebude mít moænost nav¿tívit o dovolené k⌐esƒanské spo-
  2691. leçenství, má p⌐esto dobrou p⌐íleæitost setkat se s Bohem. Uæ p⌐i
  2692. balení myslete na Bibli - vezmête ji s sebou. P⌐i çtení zkuste po-
  2693. rozumêt Boæímu slovu v ¿ir¿ích souvislostech. K tomu je v¿ak nejd-
  2694. ⌐íve nutná na¿e up⌐ímná modlitba. Kdo o to prosí, dostává od Boha
  2695. prost⌐ednictvím Ducha svatého klíç k porozumêní jeho Slova. Tak
  2696. mûæe p⌐inést çtení Bible o dovolené hodnê radosti. Zdá se, jakoby
  2697. çlovêk v cizím prost⌐edí objevoval stále nové vêci. Navíc je moæné
  2698. çíst i k⌐esƒanské knihy, které dnes nabízejí mnohá knihkupectví.
  2699. Také p⌐i prohlídce umêleckÿch dêl lze myslet na Boæí dílo a obdi-
  2700. vovat je. Koneçnê uæ jen pohled do Boæí p⌐írody musí v çlovêku vy-
  2701. volávat otázku: "odkud p⌐icházím" a "kam jdu". Bûh, kterÿ nás na
  2702. kaædém kroku provází, bude mít na na¿e up⌐ímné otázky i své odpo-
  2703. vêdi. Mûæe se stát, æe na horské cestê zaæijeme dotek Boæího po-
  2704. æehnání. Jak krásnê zá⌐í kapky rosy v ranním svêtle zaçínajícího
  2705. dne dovolené. Srdce se p⌐i pohledu na krásu raduje a p⌐itom chválí
  2706. Boha. Dostáváme p⌐íleæitost pozorovat vêci z jiného úhlu. Nejlépe
  2707. bude, kdyæ zaçneme uæ na zaçátku dovolené tichÿ rozhovor s Bohem
  2708. a nedopustíme, aby se na¿e spojení p⌐eru¿ilo. Prvním dûvodem
  2709. k modlitbê mûæe bÿt i prosba za ochranu na cestê - a dík p⌐i p⌐í-
  2710. jezdu na urçené místo. To nám p⌐inese jiæ zaçátek radosti, která
  2711. vædy pramení z na¿ich rozhovorû s Bohem.
  2712. S. Wehrheim
  2713. --- h21
  2714. Vedou v¿echny cesty k Bohu?
  2715.  
  2716. Je jen jedna cesta!
  2717.  
  2718. Od nepamêti lidé z hluboké vnit⌐ní pot⌐eby hledají zpûsob, jak se
  2719. p⌐iblíæit k Bohu a také si ho naklonit. Vzniká tak celá ⌐ada rûz-
  2720. nÿch názorû a návodû, nejednou i protichûdnÿch. Jak se ve v¿em zo-
  2721. rientovat, jak se k tomu postavit?
  2722.  
  2723. Bÿt vædy tolerantní?
  2724. Pruskÿ král Bed⌐ich Velikÿ, omrzen konfesijními spory ve svém oko-
  2725. lí, ustanovil: "V¿echna náboæenství musí bÿt tolerována. Státní
  2726. správa v¿ak musí dohlíæet, aby jedno ne¿kodilo druhému, protoæe
  2727. kaædÿ musí bÿt spasen podle své vlastní fazóny". Za toleranci smí-
  2728. me bÿt vdêçni. Ale za blahosklonnou ironií pruského monarchy se
  2729. skrÿvalo osvícenské p⌐ezírání v¿eho náboæenství jako lidského vÿ-
  2730. myslu. Je-li hudba vêcí vkusu, aƒ si kaædÿ muzicíruje podle svého
  2731. stylu. A jsou-li náboæenství vymy¿lena lidmi, proç by si nevybral
  2732. kaædÿ takové, které mu "sedne"?
  2733.  
  2734. Hlavnê v nêco vê⌐it?
  2735. Jenæe otázka spasení není záleæitostí módy, je záleæitostí pravdy.
  2736. ₧íct: "Vê⌐, çemu chce¿, jen kdyæ nêçemu vê⌐í¿," je stejné jako ra-
  2737. dit nemocnému: "Ber jakÿkoli lék, kterÿ ti nêkdo doporuçí, hlavní
  2738. vêcí je vûbec nêco uæívat!" Tomu bychom se jistê právem bránili.
  2739. Také nejíme v¿echny houby, na které narazíme v lese. Víme p⌐ece,
  2740. æe nêkteré jsou jedovaté a mohou nás usmrtit. Není jedno, co çlo-
  2741. vêk jí a pije. Mêlo by bÿt snad jedno, çemu vê⌐í a çím sytí svou
  2742. du¿i?
  2743.  
  2744. Cesta jako cesta?
  2745. Hinduisté p⌐irovnávají své boæstvo k vrcholu hory, jehoæ je moæno
  2746. dosáhnout z kterékoli strany. Rûzná náboæenství jsou prÿ jen roz-
  2747. manité cesty ke stejnému cíli.
  2748.  
  2749. Odpovím: p⌐ijít k Bohu je jako p⌐ijít domû, a domov máme jen je-
  2750. den. Nevede k nêmu jakákoli cesta. Naopak - vêt¿ina se od nêho
  2751. vzdaluje. Ani loâ nemûæe zvolit libovolnÿ kurz, aby dojela do ma-
  2752. te⌐ského p⌐ístavu. Astronauti, vracející se z Mêsíce, museli p⌐es-
  2753. nê dodræet stanovenÿ smêr, jinak by se nevrátili æiví na Zem a za-
  2754. hynuli by na bludné pouti vesmírem. Je jen jeden správnÿ smêr,
  2755. kterÿ vede k æivotu. Ostatní, a jejich poçet je neomezenÿ, vedou
  2756. do zahynutí.
  2757.  
  2758. Lidské cesty
  2759. Rûzná náboæenství, které si lidstvo vytvo⌐ilo, jistê obsahují
  2760. moudré my¿lenky a u¿lechtilé æivotní zásady. Jsou p⌐edev¿ím proje-
  2761. vem prastaré touhy po Bohu, která je do çlovêka vloæena jako dê-
  2762. diçné vybavení. V¿echna náboæenství chtêjí odpovêdêt na otázku:
  2763. proç jsme na svêtê a komu pat⌐íme? Æe si tuto otázku lidé vædy
  2764. znovu kladou, naznaçuje, æe má smysl. Neznamená to v¿ak, æe v¿ech-
  2765. ny odpovêdi jsou stejnê platné a správné. Poçetní p⌐íklad má také
  2766. jen jedno správné ⌐e¿ení, ostatní jsou chybná. Ale ⌐e¿ení p⌐esto
  2767. existuje!
  2768.  
  2769. Jediná Boæí cesta!
  2770. Na¿ím problémem je, jak se dostat k Bohu a smí⌐it se s ním. Vædyƒ
  2771. nás od nêho oddêluje ná¿ h⌐ích, na¿e vina, neposlu¿nost a touha
  2772. ⌐ídit si svûj æivot podle svého. V dêjinnÿch náboæenskÿch útvarech
  2773. lidé podstupovali nesmírné námahy, obêti a sebezap⌐ení, jen aby se
  2774. dostali k Bohu. Uji¿têní o Boæí milosti v¿ak p⌐esto nemêli.
  2775.  
  2776. Byl jsem svêdkem, jak çeská paní poloæila otázku k⌐esƒanovi ze Srí
  2777. Lanky: "Proç jste p⌐ijal k⌐esƒanství, kdyæ máte u vás tak u¿lech-
  2778. tilé náboæenství - buddhismus?" Bratr, kterÿ byl dob⌐e obeznámen
  2779. s náboæenstvími Asie, odpovêdêl: "Jako h⌐í¿ník jsem v situaci çlo-
  2780. vêka, kterÿ upadl do hluboké jámy a nemûæe z ní ven. Zakladatelé
  2781. náboæenství, Buddha, Konfucius, Mohamed mi radí: p⌐içiñ se, mravnê
  2782. se povznes, pouæij svého rozumu, snad se z toho dostane¿. Ale to
  2783. právê nedokáæu! P⌐ichází Kristus a praví: "Toho se uchop a já tê
  2784. vysvobodím! Poslechl jsem a jsem zachránên".
  2785.  
  2786. Jeæí¿ - æivá cesta!
  2787. K⌐esƒan ov¿em nebude p⌐íslu¿níky jinÿch náboæenství p⌐ezírat, bude
  2788. s nimi váænê hovo⌐it. P⌐ece v¿ak platí, co ⌐ekl Jeæí¿ Kristus: "Já
  2789. jsem ta cesta, pravda i æivot. Nikdo nep⌐ichází k Otci neæ skrze
  2790. mne" (Bible, Janovo evangelium 14,6). Æádnÿ z onêch velkÿch mysli-
  2791. telû nemohl o sobê ⌐íci jako On, æe je bytostnê zajedno s Bohem
  2792. - nebeskÿm Otcem.
  2793.  
  2794. Æádnÿ z nich nevstal z mrtvÿch. Jsou na svêtê hroby Buddhy, Moha-
  2795. meda i ostatních zakladatelû náboæenství. Hrob s Jeæí¿ovÿm têlem
  2796. v¿ak neexistuje, zûstal prázdnÿ.
  2797.  
  2798. Jen Jeæí¿ je æivÿ! Vstal z mrtvÿch! Náboæenství mají své horlivé,
  2799. ano i fanatické stoupence. Ale ty, kte⌐í se radují z jistoty spa-
  2800. sení a z uji¿têní, æe jsou Boæími dêtmi, má jenom k⌐esƒanství. To
  2801. proto, æe Boæí mocí ke spáse je pouze slovo K⌐íæe, evangelium Je-
  2802. æí¿e Krista.
  2803. Cyril Horák
  2804.  
  2805. Kterou cestou ses vydal ty? Ví¿ kam vede? Moæná, æe právê stojí¿
  2806. na k⌐iæovatce. Dnes je¿tê není pozdê vyjít správnÿm smêrem!
  2807.  
  2808. "Jestliæe dnes usly¿íte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce!"
  2809. Bible, list Æidûm, kap. 3, ver¿ 7b, 8a
  2810. --- h22
  2811. Pomoc vyçerpanÿm
  2812.  
  2813. Baterie je prázdná!
  2814.  
  2815. V¿ední setkání
  2816. P⌐ed nêkolika lety sedêl naproti mnê ve vlaku a zdálo se, æe by ho
  2817. jen tak nic nemohlo vyvést z míry... Kdyæ jsme se v¿ak dostali do
  2818. rozhovoru, pocítil jsem, æe jeho hlas neodpovídá jeho robusnímu
  2819. zjevu. "Má du¿e se podobá motoru, kterÿ ujel 350.000 km. Moje ba-
  2820. terie je úplnê vybitá, cítím v sobê jen velikou prázdnotu." - Tê-
  2821. mito slovy mûj spoleçník popsal æivotní pocit, jenæ má dnes ⌐ada
  2822. lidí kolem nás.
  2823.  
  2824. Na dnê
  2825. Vyçerpání. P⌐etíæení. Têlesná a du¿evní únava... P⌐íçiny jsou rûz-
  2826. norodé. Vêt¿ina z nás má podobné zku¿enosti, vædyƒ jejich zdrojem
  2827. je ná¿ v¿ední æivot. Mám-li je popsat, pak uvedu jen nêkolik zák-
  2828. ladních pocitû: jsem bezradnÿ, cítím velikÿ strach, nemám uæ æád-
  2829. nou nadêji. Chybí mi pot⌐ebná síla. Cítím se velmi p⌐etíæen... Ví-
  2830. me, æe není æádné jednoduché ⌐e¿ení pro takové situace. Nepomohou
  2831. ani dob⌐e mínêné, naivní rady. Mnoho lidí v¿ak na¿lo pomoc, kdyæ
  2832. p⌐ijali tyto osvêdçené my¿lenky:
  2833.  
  2834. Program proti stresu
  2835.  
  2836. Æivotní kroky
  2837. - Dejte svému strachu konkrétní jméno. Çlovêku pomáhá, kdyæ si
  2838. uvêdomí, co ho okrádá o klid.
  2839.  
  2840. - Pokuste se dennê rozli¿ovat dûleæité vêci od nepot⌐ebnÿch.
  2841.  
  2842. - Varujte se toho, abyste ne⌐e¿ili v¿echny problémy rychle, a na-
  2843. jednou. Pomáhá mi, kdyæ si zvolím, kterÿ problém chci dnes zvlád-
  2844. nout, a stanovím postup, jak na nêm pracovat.
  2845.  
  2846. - Nêkdy je vhodné si o palçivém problému s nêkÿm pohovo⌐it. Také
  2847. i tehdy, kdy si musíme u druhého rozhovor trochu vynutit. "Koneçnê
  2848. jsem to uæ jednou ⌐ekl!" - Jak nás tato vêta mûæe osvobodit!
  2849.  
  2850. - Najdête si nêkoho, se kterÿm mûæete otev⌐enê hovo⌐it. Nezûstá-
  2851. vejte se svÿmi pocity sami. Kdyæ se uzav⌐ete, stojíte p⌐ed novÿmi
  2852. problémy. Moæná æe právê çlovêk, kterÿ vám tento text nabídl, mûæe
  2853. bÿt va¿ím dûvêrníkem.
  2854.  
  2855. - Snaæte se, abyste mêli také chvilky odpoçinku. Dop⌐ejte si uvol-
  2856. nêní a zdravé procházky. Provozujte çinnost, na kterou jste nemêli
  2857. dosud ças a která vám p⌐iná¿í radost.
  2858.  
  2859. - Uvêdomte si, æe Bûh zná va¿i situaci a chce p⌐inést nadêji do
  2860. va¿eho æivota. Platí to i tehdy, kdyæ uæ t⌐eba na obzoru nevidíte
  2861. æádnÿ paprsek nadêje. U Boha nejsou æádné bezvÿchodné situace
  2862. a æádné beznadêjné p⌐ípady!
  2863.  
  2864. - Boæí nadêje má své jméno - Jeæí¿ Kristus. On je nám zcela nab-
  2865. lízku, i kdyæ si p⌐ipadáme zcela ztraceni. Jeæí¿e nám p⌐edstavuje
  2866. Bible - Novÿ Zákon. Jeho zvêst je plná æivé nadêje a dává odpovêdi
  2867. na základní otázky na¿eho æivota.
  2868.  
  2869. - Mluvte s Jeæí¿em. Modlit se znamená: zcela osobnê s ním hovo⌐it
  2870. - konkrétnê, p⌐esnê tak, jak je çlovêku u srdce. Nejlep¿í tehdy,
  2871. kdyæ je çlovêk sám a má moænost formulovat svá slova z⌐etelnê
  2872. a nahlas.
  2873.  
  2874. Nakonec bych vám chtêl p⌐edat následující my¿lenku, v níæ nacházím
  2875. vædy hodnê posilnêní:
  2876.  
  2877. "Vçerej¿ek pominul.
  2878. Zít⌐ek tu je¿tê není.
  2879. Dnes pomáhá Jeæí¿.
  2880. On je Pán!"
  2881. B. Matzel
  2882.  
  2883. V¿eobecnê se ⌐íká, æe stres je pot⌐ebnÿ k æivotu. Ale trvalÿ stres
  2884. niçí. Taková je pravda. Nedávno prohla¿oval jeden populární herec
  2885. v televizi: "Pot⌐ebuji stresové situace, abych docílil co nejvy¿-
  2886. ¿ího umêleckého vÿkonu." A p⌐í¿tí den sedí p⌐ede mnou a ⌐íká: "Já
  2887. uæ nemohu dál. Ten stres dál nesnesu!"
  2888.  
  2889. Co se stalo? Vypráví ze svého æivota: "Jsem velice nejistÿ a ust-
  2890. ra¿enÿ çlovêk. Mám stále dojem, æe bych mêl svÿmi vÿkony dokázat,
  2891. jakou mám cenu. Kaædÿ den æiji ve strachu, æe zklamu. Uæ ani sám
  2892. sebe nemohu vystát, jak jednám s mÿmi kolegy."
  2893.  
  2894. Jsou trvalé zátêæe, které çlovêku çasem niçí æivot. Pat⌐í sem p⌐e-
  2895. dev¿ím stres, vznikající z nesprávného p⌐ístupu k druhÿm lidem.
  2896. Mnohé p⌐ivádí aæ na okraj zoufalství. Nejsou uæ sami sebou, nero-
  2897. zumí si. Nevidí se kladnê. ₧íkají: nejsem nikdo. Na jiné lidi se
  2898. dívají jako na p⌐ekáæku nebo na konkurenci. V takovÿch psychickÿch
  2899. stavech se musí çlovêk brzy zhroutit.
  2900.  
  2901. Boæí p⌐íslib k nám
  2902. Pro lidi, kte⌐í se v takovÿch podmínkách nacházejí, jsem v Bibli
  2903. na¿el mnohá povzbuzení. Jsou tam Boæí p⌐ísliby pro v¿echny, kte⌐í
  2904. jsou vystaveni zátêæi. Vyjímám z nich dvê místa. Jeremiá¿ 1,5:
  2905. "D⌐íve neæ jsem tê vytvo⌐il v æivotê matky, znal jsem tê." Na po-
  2906. zadí Jeremiá¿ovÿch úzkostí pak jinÿmi slovy. "Já jsem tê vyvolil.
  2907. Vím, co mohu od tebe oçekávat. Nep⌐etíæím tê. Mûæe¿ tento úkol
  2908. p⌐evzít."
  2909.  
  2910. Æalm 139, ver¿ 13 a 14: "Tys to byl, kdo utvo⌐il mé ledví... Dêku-
  2911. ji ti, æe jsi mê tak nádhernê uçinil." Smím tedy ⌐íct "ANO", jsem
  2912. Bohem chtênÿ, od nêho jsem obdarován. Nemusím bÿt p⌐ed æivotem na
  2913. útêku. Tak mluví çlovêk, kterÿ se uæ vzdal lidského bojování ve
  2914. vlastní síle, ponêvadæ tlak na nêho se stal nesnesitelnÿm. Svûj
  2915. æivot odevzdal Bohu. Proæívá osvobození a dostává sílu k novému
  2916. æivotu.
  2917.  
  2918. Boæí síla pro nás!
  2919. Není æivota bez stresu. Konflikty a hraniçní situace pat⌐í do ná-
  2920. plnê v¿edních dnû. Av¿ak v evangeliu máme p⌐íslib, æe se Bûh chce
  2921. sám postavit pod b⌐emena na¿eho æivota. V Bibli je antistresovÿ
  2922. program, kterÿ bych vám chtêl v⌐ele doporuçit. Je vyzkou¿en v pra-
  2923. xi a vædy se osvêdçil. Najdete jej v evangeliu podle Matou¿e
  2924. v 11. kap., ver¿ 28: "Pojâte ke mnê v¿ichni, kdo se namáháte
  2925. a jste obtíæeni b⌐emeny, a já vám dám odpoçinout."
  2926.  
  2927. Mûæete se proto kaædého dne modlit: "Pane, dej mi Tvou sílu, a v¿e
  2928. co pot⌐ebuji pro dne¿ní den."
  2929. H. Wollman
  2930. --- h23-c
  2931. Jak dál?
  2932.  
  2933. Je nejvy¿¿í ças,
  2934.  
  2935. abys uçinil moudré rozhodnutí a dal svému æivotu správnÿ smêr! Uæ
  2936. jsi nêkolikrát konstatoval, æe æivot, kterÿ vede¿, není tím pra-
  2937. vÿm, plnÿm æivotem, po jakém touæí¿. Také ses çasto pozastavoval
  2938. nad tím, proç ve chvílích, kdy jsi sám, kdyæ umlkne hluk a shon,
  2939. cítí¿ i urçitÿ smutek. V podvêdomí cítí¿, æe se bojí¿ samoty
  2940. a ticha. Proto se snaæí¿ v¿elijakÿm hlukem potlaçovat hlas svêdo-
  2941. mí, kterÿ jako çervená kontrolka ti¿e signalizuje, æe s tvÿm æivo-
  2942. tem není v¿echno v po⌐ádku.
  2943.  
  2944. Hlas svêdomí varuje!
  2945. Çervená kontrolka svêdomí tê upozorñuje, abys na chvíli zastavil
  2946. tempo æivota a poloæil si nêkolik dûleæitÿch otázek: kam se to
  2947. vlastnê tak bezmy¿lenkovitê æenu? Znám opravdu cíl svého æivota?
  2948. Má mûj æivot vûbec nêjakÿ hlub¿í smysl? Odpovêz si na tyto otázky
  2949. up⌐ímnê a çestnê. Proæil jsi uæ kus æivota a bylo by velmi nemoud-
  2950. ré ⌐ítit se bezmy¿lenkovitê dál do neznáma. Tak jako moudrÿ ⌐idiç
  2951. zastavuje auto a zji¿ƒuje proç svítí kontrolní çervené svêtlo, tak
  2952. se i ty podívej zpêt na svûj dosavadní æivot. Zkoumej, proç ve
  2953. svém nitru nachází¿ prázdnotu a na co tê svêdomí upozorñuje. Je
  2954. tvûj æivot v po⌐ádku?
  2955.  
  2956. Dobrá rada
  2957. Kaædÿ vÿrobce dává k svému vÿrobku návod k obsluze a také k údræ-
  2958. bê. Jen vÿrobce zná dokonale sloæitost vÿrobku, jedinê on mûæe ur-
  2959. çit správnÿ zpûsob pouæívání a údræby. Nerespektování têchto zásad
  2960. mûæe zpûsobit po¿kození nebo i úplné zniçení sebekvalitnêj¿ího vÿ-
  2961. robku. Çím je pak vÿrobek sloæitêj¿í, tím dûleæitêj¿í je p⌐esné
  2962. dodræování návodu k obsluze.
  2963.  
  2964. Podobnê je tomu i se æivotem çlovêka. Çlovêk - to je nespornê nej-
  2965. sloæitêj¿í a také nejgeniálnêj¿í "vÿrobek". A tvûrce çlovêka - Pán
  2966. Bûh - má mimo⌐ádnÿ zájem na tom, aby jeho "vÿrobek" - çlovêk - co
  2967. nejlépe fungoval a plnil urçené poslání.
  2968.  
  2969. Bible - návod k æivotu
  2970. Tak jako kaædÿ sloæitÿ vÿrobek má kvalitní kontrolní systém, kterÿ
  2971. vças signalizuje poruchy, tak i çlovêk má zabudovanÿ dokonalÿ kon-
  2972. trolní systém, kterÿ ho varuje p⌐ed nesprávnÿm zpûsobem æivota. Ke
  2973. kontrolnímu systému pat⌐í bolest, horeçka, únava, ale i strach,
  2974. smutek, pocit prázdnoty, vÿçitky svêdomí a jiné. Jakmile nêkterá
  2975. z têchto kontrolek svítí, není s çlovêkem nêco v po⌐ádku. Tento
  2976. úçinnÿ kontrolní systém je dûkazem veliké moudrosti Stvo⌐itele
  2977. a jeho up⌐ímného zájmu o kvalitní a ¿ƒastnÿ æivot çlovêka.
  2978.  
  2979. Stvo⌐itel uçinil pro çlovêka je¿tê mnohem víc - dal nám lidem ná-
  2980. vod k æivotu. V nêm se mûæeme seznámit se svÿmi duchovními, du¿ev-
  2981. ními a têlesnÿmi pot⌐ebami i se správnÿm zpûsobem jejich uspokojo-
  2982. vání. Tímto návodem k æivotu je Písmo svaté - Bible. V roce 1979
  2983. byla znovu vyti¿têna v krásné moderní çe¿tinê, je srozumitelná
  2984. a dostupná pro kaædého.
  2985.  
  2986. Je zbyteçné trpêt!
  2987. Pán Bûh, jako dokonalÿ Tvûrce, stanovil pro çlovêka správné zásady
  2988. æivota. Jejich dodræování zaruçuje çlovêku smysluplnÿ æivot. Nez-
  2989. nalost têchto zásad je v¿ak p⌐íçinou nesprávného zpûsobu æivota,
  2990. jehoæ dûsledkem jsou mnohá zklamání, k⌐ivdy, utrpení a zoufalství.
  2991. Je velká ¿koda, æe tak mnoho lidí vystartuje do æivota a p⌐itom
  2992. nezná vûbec nic z moudrého návodu svého Stvo⌐itele. Moæná, æe i ty
  2993. pat⌐í¿ k têmto lidem. Obstarej si proto Bibli a prostuduj návod
  2994. k æivotu, aƒ uæ nepromarní¿ ani jeden jedinÿ den.
  2995.  
  2996. Mûæe¿ zaçít znovu
  2997. Nejvêt¿ím problémem u sloæitého p⌐ístroje je jeho oprava. Na to
  2998. jsou dnes z⌐izovány servisní sluæby, kde pracují vysoce kvalifiko-
  2999. vaní odborníci.
  3000.  
  3001. Opravit pokaæenÿ æivot çlovêka v¿ak nedovedou ani odborníci s aka-
  3002. demickÿmi tituly. Proto z⌐ídil na Zemi "servisní sluæbu" sám Stvo-
  3003. ⌐itel a poslal jako odborníka pro opravy lidskÿch æivotû svého
  3004. vlastního Syna - Pána Jeæí¿e Krista. On je dokonalÿm znalcem lids-
  3005. ké bytosti. Má moc obnovit kaædÿ æivot, i ten beznadêjnê pokaæenÿ.
  3006. Je v¿ak pot⌐ebné, aby mu çlovêk plnê dûvê⌐oval a svûj nezda⌐enÿ
  3007. æivot svê⌐il do jeho rukou.
  3008.  
  3009. Nikdy není pozdê!
  3010. Pot⌐ebuje¿-li právê ty opravu svého æivota, vyhledej nêkoho ve
  3011. svém okolí, kdo s Jeæí¿em Kristem æije a on tê k Nêmu uvede. Pán
  3012. Jeæí¿ jistê opraví i tvûj æivot a dá mu správnÿ smêr a cíl.
  3013.  
  3014. Svê⌐ opravu svého æivota jen skuteçnému odborníkovi!
  3015. Stanislav Kaczmarczyk
  3016.  
  3017. Otçe, ve velkém slitování shlíæí¿ na v¿echny, kte⌐í nevêdí, jak
  3018. dál. Kam se obrátím se svou vinou? Ty zve¿ v¿echny zlomené a ubi-
  3019. té. Odpou¿têt - to je Tvoje královské zamêstnání. Pûsobil jsem
  3020. Tvému jménu hanbu, zrazoval jsem Tvou vêc, v¿echna Tvá volání jsem
  3021. pou¿têl do vêtru. Odpusƒ mi, Otçe, nejsem hoden toho, abych se na-
  3022. zÿval Tvÿm dítêtem. Ale vím o Tvém slitování a o Tvé moci. Ty mû-
  3023. æe¿ k⌐ísit mrtvé. Proslov i nade mnou své oæivující slovo, abych
  3024. se mohl je¿tê jednou pozvednout ze své bídy a dêlat Ti çest. Uçiñ
  3025. mne pro lásku Kristovu divem své milosti, svêdectvím vykupující
  3026. otcovské dobroty. Amen.
  3027. Adolf Maurer
  3028. --- h24
  3029. Konçí æivot smrtí?
  3030.  
  3031. Jde o tvûj æivot!
  3032.  
  3033. P⌐ed témê⌐ dvêma tisíci lety se v malé zemi u St⌐edozemního mo⌐e
  3034. roz¿í⌐ila zpráva, æe za æivotem i smrtí Jeæí¿e z Nazareta hrob
  3035. poslední teçku neudêlal. Tato zpráva rychle zaplavila celÿ svêt.
  3036. "Byl uk⌐iæován, um⌐el, byl poh⌐ben, ale t⌐etího dne vstal z mrt-
  3037. vÿch." - Pohádka? Legenda? Fantazie? Nebo vÿmysl têch, kte⌐í s ním
  3038. æili, uçili se od nêho, ctili ho a milovali? Zámêrnê fale¿ná zprá-
  3039. va? Pustá leæ?
  3040.  
  3041. Podivné. Do dne¿ních dnû tomu vê⌐í a toto vyznávají k⌐esƒané po
  3042. celém svêtê. Jsou mezi nimi lidé zcela prostí i velmi uçení, mladí
  3043. i sta⌐í. Stejnê jako kdysi apo¿tolové mají spoleçnou zku¿enost,
  3044. která p⌐esahuje rozumové pochopení: Jeæí¿ æije! Setkání s ním ne-
  3045. proæívají ve spiritistickÿch krouæcích, ale nad Biblí, v modlit-
  3046. bách, v brat⌐ích a sestrách, ve svém vnit⌐ním duchovním æivotê,
  3047. i v událostech v¿edního dne.
  3048.  
  3049. Nové zrození
  3050. Tito lidé poznali na sobê moc Uk⌐iæovaného a Vzk⌐í¿eného. Moc zno-
  3051. vuzrodit se k æivotu vêçnému, k æivotu s Bohem a v Bohu, k æivotu,
  3052. kterÿ nemûæe bÿt nikdy zma⌐en.
  3053.  
  3054. Nové narození k æivotu vêçnému nemá nic spoleçného s reinkarnací,
  3055. není záleæitostí aæ posmrtné budoucnosti, ale p⌐ítomné chvíle. Je
  3056. vêcí tohoto je¿tê pozemského æivota a je provázeno poznáním: "Je-
  3057. æí¿ je stejnÿ vçera, dnes i zítra". On má stejnou odpou¿têjící
  3058. i uzdravující moc. Je mi nablízku vêrnê a vytrvale. Svÿm svatÿm
  3059. dechem se dotÿká mého srdce a probouzí v nêm vdêçnost a lásku.
  3060. Stojí o ni. Ne na chvíli, ale navædy!
  3061.  
  3062. Dobré vyhlídky
  3063. Taková víra má dobrÿ vliv na na¿e my¿lení a rozhodování. Stává se
  3064. vÿzvou k odpovêdnému æivotu i osobní jistotou a radostí. Uskuteç-
  3065. ñuje se na základê sly¿eného a vírou p⌐ijatého evangelia, dobré
  3066. zprávy: "Bûh tak miloval svêt, æe dal svého jediného Syna (Jeæí-
  3067. ¿e), aby æádnÿ, kdo v nêho vê⌐í, nezahynul, ale mêl æivot vêçnÿ"
  3068. (Bible, Janovo evangelium 3,16).
  3069.  
  3070. Jsme sice je¿tê na cestê, ale známe jasnÿ cíl! Víme, æe v na¿em
  3071. æivotê, vymezeném zde na Zemi kolébkou a hrobem, se musíme zatím
  3072. vyrovnat s mnoha omezeními, k⌐ivdami i trápeními. Ve svêtle víry
  3073. v odpu¿têní Kristovo a v jeho moc lze v¿ak projít i údolím stínû
  3074. smrti se srdcem naplnênÿm dûvêrou a nadêjí! V tomto çase je¿tê ne-
  3075. ní naplnêno v¿ecko. Ale bude. Jednou pak mnohému z bêhu svêta
  3076. i z vlastního æivota porozumíme hloubêji.
  3077.  
  3078. Je jiná moænost?
  3079. Zvolit jinou cestu je námi zma⌐ená p⌐íleæitost k æivotu vêçnému.
  3080. Existence bez Boha a mimo Boha, aƒ uæ na Zemi çi na vêçnosti, je
  3081. opakem toho, co Bûh s çlovêkem zamÿ¿lel. Není æivotem, ale zmarem.
  3082. A nemylme se, nikdo nezûstane ve stavu zahynutí bez plného vêdomí
  3083. a bezbolestnê. Aç jsou mnozí, kte⌐í by si to p⌐áli a tê¿í sebe
  3084. i jiné fale¿nou iluzí o neru¿eném, vêçném spánku. Bûh nás nenechal
  3085. na pochybách, ale jasnÿmi slovy zjevil: "Kaædÿ çlovêk jen jednou
  3086. umírá, a potom bude soud" (Bible, Æidûm 9,27).
  3087.  
  3088. Boæí spravedlnost
  3089. Boæí soud pat⌐í p⌐irozenê Otci, na¿emu Stvo⌐iteli. Jeho uskuteçnê-
  3090. ní v¿ak ve svém milosrdenství svê⌐il Synu - Jeæí¿i Kristu. Tomu,
  3091. o kterém víme, æe p⌐i¿el a æil mezi námi "ne aby svêt soudil, ale
  3092. aby skrze nêj byl svêt spasen" (Bible, Janovo evangelium 3,17).
  3093. Proto je dûleæitÿ postoj çlovêka k Pánu Jeæí¿i Kristu jiæ v tomto
  3094. çasném pozemském æivotê. V p⌐ítomné chvíli se tedy ve vztahu k nê-
  3095. mu odehrává první dêjství a rozhodující stání Boæího soudu nad
  3096. svêtem, lidstvem. Nade mnou i nad tebou. P⌐itom pro vê⌐ící v Pána
  3097. Jeæí¿e platí jeho slova: "Amen, amen, pravím vám, kdo sly¿í mé
  3098. slovo a vê⌐í Bohu Otci, kterÿ mê poslal, má æivot vêçnÿ a nepodlé-
  3099. há soudu, ale p⌐e¿el jiæ ze smrti do æivota" (Bible, Evangelium
  3100. podle Jana 5,24).
  3101.  
  3102. Svobodná volba
  3103. V p⌐ítomnosti je pro kaædého p⌐ipraven rozsudek  m i l o s t i .
  3104. Staçí dostavit se, p⌐ijmout ho a podêkovat. K tomuto prvnímu stání
  3105. zde na Zemi není nikdo p⌐edveden. Je jen zván.
  3106.  
  3107. Kdo pozvání k milosti p⌐ijme, proæije na vêçnosti v druhém stání
  3108. jen hodnocení æivotního díla: buâ poæehnání a radost, nebo i za-
  3109. hanbení, vædyƒ také na¿e skutky pûjdou za námi. Ale Jeæí¿ Kristus
  3110. svûj vztah vûçi nám nezmêní a udêlenou milost neodvolá. On p⌐emohl
  3111. smrt a svÿm ⌐ekl: "Já jsem æiv a také vy budete æivi" (Bible, Ja-
  3112. novo evangelium 14,19). V jeho blízkosti mu budeme dokonale podob-
  3113. ni - v lásce, çistotê, poko⌐e i v radosti. Bude proç chválit, dê-
  3114. kovat, zpívat, oslavovat, radovat se, jásat.
  3115.  
  3116. Jak potê¿ující vyhlídky, které naprosto p⌐esahují na¿e p⌐edstavy!
  3117. Nenechme se proto nikÿm a niçím o nê ochudit. Ani odmítnutím, ani
  3118. vlastní nedovêrou.
  3119. Ester Marková
  3120.  
  3121. "Co oko nevidêlo a ucho nesly¿elo, co ani çlovêku na mysl nep⌐i¿-
  3122. lo, p⌐ipravil Bûh têm, kdo ho milují"
  3123. Bible, 1. list Korintskÿm 2,9
  3124. --- h25
  3125. "Odpu¿têní obnovuje lásku"
  3126.  
  3127. Tak pomalu láska umírala...
  3128.  
  3129. V¿echno zaçalo tak slibnê. Seznámili se na jedné dovolené a uæ za
  3130. krátkou dobu poznali, æe je k sobê nêco p⌐itahuje. Objevili také
  3131. spoleçné zájmy a v çetnÿch rozhovorech zjistili, æe si spolu
  3132. v mnohém rozumí. Krátce ⌐eçeno, láska na první pohled. Své "ano"
  3133. ⌐ekli p⌐i svatebním ob⌐adu s naprostou samoz⌐ejmostí, protoæe si
  3134. byli jisti vzájemnou láskou.
  3135.  
  3136. Ale pak nastal v¿ední æivot. S ním p⌐i¿ly i nesçetné situace, kdy
  3137. se mohli poznat také z té druhé, stinné stránky. On - pedant na
  3138. po⌐ádek, ona - naopak velkorysá, geniální. On byl vyloæené "ranní
  3139. ptáçe", ona v¿ak ráno vstávala s nechutí a dostávala se do "formy"
  3140. aæ odpoledne nebo veçer. On - zahloubanÿ do sebe, dovedl se dlouhé
  3141. hodiny zamêstnávat jen svÿmi koníçky - ona byla naopak spoleçens-
  3142. kÿm tvorem, mêla ráda kolem sebe p⌐átele dlouho do noci. Nejd⌐íve
  3143. jí to vytÿkal. To ji uráæelo a plakala. Pozdêji se spory stupñova-
  3144. ly. Kaædÿ neústupnê trval na svém právu. Tak umírala pomalu jejich
  3145. láska... Dohodli se na doçasné odluce, av¿ak rozvod se uæ nedal
  3146. zadræet. Na konci této dlouhé a bolestné cesty - p⌐es vzájemné ob-
  3147. viñování a ospravedlñování - zûstal kaædÿ z nich sám, s hlubokÿm
  3148. zklamáním a se zranênÿm srdcem.
  3149.  
  3150. Uzdravit zlomenou lásku
  3151. Neznáme v dne¿ní dobê kolem sebe takové tragédie? Byla jejich lás-
  3152. ka jen jakÿmsi prchavÿm pocitem? Ne⌐íká se p⌐ece v jedné známé
  3153. písni: "Láska je nebeská moc"? Jak vystihující je tento vÿrok!
  3154. Láska je vskutku nebeského pûvodu. P⌐ichází z neviditelného Boæího
  3155. svêta a p⌐ijala v Jeæí¿i Kristu svou podobu. Její druh i jakost
  3156. nám v Bibli zvlῃ p⌐ibliæuje kapitola o lásce (1. list Korints-
  3157. kÿm, 13. kapitola). Tam se o ní mimo jiné ⌐íká: "Láska nehledá
  3158. svûj prospêch, nedá se vydráædit, nepoçítá k⌐ivdy..." Kdo se podí-
  3159. vá na svou lásku k bliænímu tímto pohledem, zji¿ƒuje, æe se na
  3160. druhém hodnê proviñuje a musí se nad sebou zastydêt. Lidská láska
  3161. je nedostateçná. Pot⌐ebujeme dokonalou Boæí lásku. Zároveñ pozná-
  3162. váme, æe smíme jiné prosit o odpu¿têní a æe mûæeme i jinÿm odpou¿-
  3163. têt. Ochota odpustit je pramenem, z nêhoæ tryská opêt nová láska.
  3164. "U Boha jsou v¿ecky vêci moæné." Jeho láska k nám by chtêla i na¿i
  3165. zlomenou lásku zahojit. Musíme se jí jen celÿm srdcem otev⌐ít.
  3166. Helga Spengler
  3167.  
  3168. Jak mûæe nastat zase mír?
  3169.  
  3170. Máme rûzné záæitky, na které nezapomínáme ani po mnoha letech.
  3171. Vzpomínám si na rozhovor s jednou pacientkou v lázních. Bylo to
  3172. têsnê p⌐ed vánoçními svátky. Sotva vstoupila ke mnê do ordinace,
  3173. zaçala si stêæovat: "Pane doktore, takhle nebudou u mê nikdy Váno-
  3174. ce! Ze v¿ech stran dennê sly¿ím, æe Vánoce jsou svátky pokoje,
  3175. lásky a radosti. Ale se svou spolubydlící, se kterou jsem si ze
  3176. zaçátku velmi dob⌐e rozumêla, uæ nêkolik dní nepromluvím ani jedi-
  3177. ného slova. Místo toho je jen mrazivé mlçení. Ráno æádné p⌐ivítá-
  3178. ní, veçer æádnÿ pozdrav. Kdyæ je ona v pokoji, zûstávám radêji
  3179. venku. Kdyæ jsem já uvnit⌐, zase ona tam nevejde. Já uæ dál nemo-
  3180. hu, to napêtí mê naprosto zniçí. A p⌐itom jsem zde, abych si uk-
  3181. lidnila nervy a zotavila se. Co mám dêlat?
  3182. ₧ekl jsem jí: "Bêæte za svou kolegyní, promluvte s ní a poproste
  3183. ji o odpu¿têní!" Na to mi odvêtila: "Vám se to ⌐ekne, ale ona prv-
  3184. ní zaçala s tou hádkou!" - "Ale o to teâ vûbec nejde! Chcete p⌐e-
  3185. ce, aby byly u vás pêkné Vánoce", odpovêdêl jsem. Uplynulo jen nê-
  3186. kolik minut a stála znovu p⌐ede mnou, av¿ak se zá⌐ícím obliçejem.
  3187. "Pane doktore, teâ mûæeme obê proæívat Vánoce. Navzájem jsme si
  3188. odpustily, objaly se a obê jsme plakaly. Nyní uæ je zase v¿echno
  3189. v po⌐ádku!"
  3190.  
  3191. Odpustit tak, jak mi Bûh odpustil!
  3192. Kdyæ se podíváme kolem sebe, vidíme, kolik utrpení se skrÿvá za
  3193. lidskÿmi vztahy: zp⌐etrhaná vzájemná pouta v manæelství, rodinê,
  3194. çi na pracovi¿ti. Kolik naru¿eného zdraví má p⌐íçinu v nemocné du-
  3195. ¿i! Bible ⌐íká: "Odpou¿têjte, a bude vám odpu¿têno" (Luká¿ovo
  3196. evangelium 6,37). Tak jak Bûh v Kristu odpustil nám: "On byl prok-
  3197. lán pro na¿i nevêrnost, zmuçen pro na¿i nepravost. Trestání sná¿el
  3198. pro ná¿ pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni" (Bible, Izajá¿ 53,5).
  3199. Z Boæí strany je v¿e vykonáno. Je ⌐ada na nás. I my musíme nêco
  3200. udêlat - toto odpu¿têní p⌐ijmout. Vyznat svoji vinu a bÿt ochotni
  3201. odpustit i jinÿm. Bez tohoto Boæího receptu bychom nemohli zvlád-
  3202. nout svûj æivot. Pravá láska æije jen z odpu¿têní. Æijte z Boæího
  3203. odpu¿têní a odpou¿têjte, jako Bûh odpou¿tí vám!
  3204. Dr. E. Spengler
  3205.  
  3206. "K lásce vædy pat⌐í, æe hledá çlovêka tam, kde je, a ne tam, kde
  3207. bychom ho uæ chtêli mít"
  3208. A. Köberle
  3209. --- h26
  3210. Proç musí trpêt nevinní?
  3211.  
  3212. Proç trpí nevinní?
  3213.  
  3214. Odpovêâ na tuto otázku je velmi nesnadná. Vêt¿inou ji sly¿íme
  3215. z úst lidí nevê⌐ících, kte⌐í za utrpením nevinnÿch vidí Boæí nemo-
  3216. houcnost nebo neschopnost utrpení zabránit. A odtud vede nejkrat¿í
  3217. cesta k samotnému odmítnutí Boæí existence. T⌐eba vêtou, kterou
  3218. velmi dob⌐e známe: "Kdyby byl Bûh, nemohl by se p⌐ece na to dí-
  3219. vat." Tuto otázku si v¿ak nekladou jen nevê⌐ící, snad je¿tê bo-
  3220. lestnêji se s ní potÿkají lidé vê⌐ící: Bûh miluje çlovêka - a u-
  3221. trpení? Je zde vûbec souvislost? Jaká a kde?
  3222.  
  3223. Dne¿ní doba nám klade takové otázky. Toto století bychom jistê
  3224. mohli oznaçit nejen jako století velkého rozmachu v mnoha smêrech,
  3225. ale také jako století mnohého utrpení: první a druhá svêtová vál-
  3226. ka, vleklé národnostní konflikty, strádání hladovÿch, nové nevylé-
  3227. çitelné nemoci, p⌐írodní katastrofy atd. Kdyæ se çlovêk setkává se
  3228. skuteçnostmi, nad kterÿmi zûstává jeho rozum stát, vædy si æádá
  3229. vysvêtlení a zdûvodnêní. Tak je tomu od nepamêti.
  3230.  
  3231. Hledání viny
  3232. Skuteçností v¿ak také je, æe se dne¿ní postoj çlovêka k utrpení
  3233. a chápání jeho smyslu zásadnê zmênil. D⌐íve lidé vidêli problém
  3234. utrpení vêt¿inou v souvislosti s h⌐íchem. Chápali utrpení jako
  3235. trest za h⌐ích. Snaæili se dopátrat v æivotê trpícího h⌐íchu a na-
  3236. jít tak p⌐íçinu jeho souæení. P⌐íkladem mûæe bÿt otázka samotnÿch
  3237. Jeæí¿ovÿch uçedníkû: "Mist⌐e, kdo se proh⌐e¿il, æe se tento çlovêk
  3238. narodil slepÿ? On sám, nebo jeho rodiçe?" (Bible, Janovo evangeli-
  3239. um 9,2).
  3240.  
  3241. Dnes se naopak souvislost mezi utrpením a h⌐íchem úplnê vytrácí.
  3242. Çlovêk nechápe nebo nechce pochopit, æe utrpení, t⌐eba i nevinné-
  3243. ho, by mohlo bÿt dûsledkem lidského h⌐íchu, na nêmæ má on sám po-
  3244. díl. Naopak, aby osobní odpovêdnost potlaçil, hledá viníka, na je-
  3245. hoæ provinêní by se osobní podíl viny stal bezvÿznamnÿ. Druhou
  3246. svêtovou válku zavinil Hitler, hlad ve svêtê zpûsobují multimilio-
  3247. ná⌐i, zhoubnou nemoc AIDS ¿í⌐í homosexuálové. A za p⌐írodní katas-
  3248. trofy mûæe Bûh, ten ostatnê mûæe za v¿ecko! Çlovêk chce ze sebe
  3249. set⌐ást osobní odpovêdnost za bídu svêta, v nêmæ æije.
  3250.  
  3251. Nevinní
  3252. "Proç musí trpêt nevinní?" Jsou odpovêdi, které nám zatím zûstáva-
  3253. jí skryty a otázky, na které zatím jen stêæí hledáme a nêkdy ani
  3254. nenacházíme odpovêâ. Proç nevinní trpí? Snad právê proto, aby nám
  3255. byli stálou p⌐ipomínkou, æe i my se na utrpení druhÿch podílíme.
  3256. Æe se nemûæeme této odpovêdnosti lehce a jednodu¿e zbavit. Snad
  3257. proto, abychom vlastní h⌐ích, vlastní provinêní byli schopni do
  3258. hloubky procítit a plnê proæít právê na skuteçnosti utrpení nevin-
  3259. ného. Neboƒ jeho utrpení je mocnÿm apelem na mé svêdomí.
  3260.  
  3261. Jestliæe trpí nevinní, jakÿ je potom rozdíl mezi nimi a mnou, kte-
  3262. rÿ se pokládám téæ za nevinného. Jak to, æe oni trpí a já ne?
  3263. Vædyƒ nejsem lep¿í neæ oni. Zûstává v¿ak otázka: kdo jsou oni ne-
  3264. vinní?
  3265.  
  3266. Kristus trpící
  3267. Bible ví pouze o jednom nevinném: "Na sobê zakusil v¿echna poku¿e-
  3268. ní jako my, ale nedopustil se h⌐íchu" (list Æidûm 4,15).
  3269.  
  3270. A tento nevinnÿ Boæí Syn sestoupil na ná¿ h⌐íchem poru¿enÿ svêt.
  3271. Svÿm æivotem zaplatil za kaædÿ h⌐ích a p⌐ipravil záchranu, která
  3272. p⌐esahuje tento svêt. On jedinÿ skuteçnê trpêl nevinnê. Z posled-
  3273. ních sil a v bolestech volá z k⌐íæe: "Boæe mûj, Boæe mûj, proç jsi
  3274. mê opustil?" (Bible, Matou¿ovo evangelium 27,46). Bûh se v Jeæí¿i
  3275. Kristu staví do jedné ⌐ady se v¿emi trpícími. Trpící Bûh. Jsme
  3276. schopni to domyslet? Tento Kristûv vÿk⌐ik nás burcuje ze spánku,
  3277. lhostejnosti i kaædé hluchoty, neboƒ zde se odehrává nêco zásadní-
  3278. ho pro nás a za nás.
  3279.  
  3280. Kristus zachrañující
  3281. Utrpení têch, které pokládáme za nevinné, nás vede k otázkám a za-
  3282. my¿lení jistê právem. Bylo by zlé, kdyby nás nezajímalo a netrápi-
  3283. lo. Samoz⌐ejmê musíme také udêlat v¿e, co je v na¿ich silách,
  3284. abychom odstranili nebo alespoñ zmírnili utrpení svÿch bliæních.
  3285. Je ale nutné, abychom p⌐es jejich utrpení dovedli dohlédnout dále,
  3286. aæ k utrpení Kristovu. Aby nás provokovalo a kladlo otázku: proç
  3287. musel trpêt ten jedinÿ, v nejhlub¿ím slova smyslu nevinnÿ? A aby
  3288. nás nutilo k osobnímu postoji a odpovêdi. K zamy¿lení, æe i já
  3289. jsem p⌐ed Bohem vinen, a æe nikdy nemohu sám ze sebe sejmout své
  3290. vlastní provinêní vûçi nêmu, svûj h⌐ích, kterÿ je çasto pûvodcem
  3291. mé bolesti. Pro odpu¿têní na¿ich vin musel Jeæí¿ Kristus, Syn Bo-
  3292. æí, za nás trpêt a umírat na k⌐íæi. "Jsme ospravedlñováni zadarmo
  3293. jeho milostí vykoupením v Kristu Jeæí¿i" (Bible, list ₧ímanûm
  3294. 3,24).
  3295.  
  3296. Jsou odpovêdi, které nám zatím zûstávají skryty a otázky, na které
  3297. zatím stêæí hledáme odpovêâ. Ale jedna odpovêâ je jistá. Tu, kte-
  3298. rou dal svêtu Bûh ve svém Synu Jeæí¿i Kristu, Spasiteli svêta
  3299. i v¿ech trpících a plaçících, vinnÿch i "nevinnÿch".
  3300. Petr Maláç
  3301.  
  3302. "Bûh bude s nimi, a set⌐e jim kaædou slzu s oçí. A smrti jiæ nebu-
  3303. de, ani æalu ani ná⌐ku ani bolesti"
  3304. Bible, Zjevení 21,3-4
  3305. --- h27
  3306. "₧ekni mi, jak dojdu k ví⌐e"
  3307.  
  3308. Jak naleznu víru?
  3309.  
  3310. "Vê⌐ím, æe dnes bude pêknÿ den", ⌐íká mi moje æena, a dívá se
  3311. z okna, "nemusíme si brát na vycházku de¿tník."
  3312.  
  3313. "Vê⌐ím, æe existuje nêjaká vy¿¿í bytost", odvêtil kdosi na otázku,
  3314. zda uæ nêkdy p⌐emÿ¿lel o Bohu.
  3315.  
  3316. Na têchto dvou p⌐íkladech je vidêt, æe slovo "vê⌐ím" se pouæívá
  3317. v rûznÿch souvislostech. Vêt¿inou se jím vyjad⌐uje domnênka. To,
  3318. çím si nejsme tak docela jisti.
  3319.  
  3320. Podobnê i víra v Boha je pro vêt¿inu lidí jen mlæná záleæitost.
  3321. Nikdo p⌐esnê neví, co si vlastnê pod tím má p⌐edstavit.
  3322.  
  3323. Hovo⌐it s Bohem
  3324. Kdyæ Bible hovo⌐í o "ví⌐e", míní tím nêco jiného: "Vê⌐it Bohu zna-
  3325. mená spolehnout se na to, v co doufáme, a bÿt si jist tím, co ne-
  3326. vidíme" (Bible, list Æidûm 11,1).
  3327.  
  3328. Kdo vê⌐í, vlastnê Bohu dûvê⌐uje. Vstupuje s ním do osobního vzta-
  3329. hu. To je moæná sloæitê ⌐eçeno, ale ve skuteçnosti je to jedno-
  3330. duché. Ve spojení s Bohem vstupuji, kdyæ s ním hovo⌐ím. Rozhovor
  3331. s Bohem Bible nazÿvá modlitbou. K tomu není zapot⌐ebí æádného
  3332. zvlá¿tního nadání ani náboæenskÿch znalostí. P⌐i modlitbê nezáleæí
  3333. na vybrou¿enÿch formulacích, ale na tom, abych Bohu up⌐ímnê zcela
  3334. jednoduchÿmi slovy ⌐ekl, co si myslím.
  3335.  
  3336. Na¿e víra zaçíná prostÿm navázáním osobního kontaktu s Bohem. Mûæe
  3337. se tak stát v modlitbê jednoduchÿmi slovy: "Pane Boæe, chci zaçít
  3338. vê⌐it. Chci tê poznat. Prosím, pomoz mi p⌐i tom."
  3339.  
  3340. Naslouchat Bohu
  3341. Kdyæ chci nêjakého çlovêka poznat, mêl bych mu nejd⌐íve nas-
  3342. louchat. V¿emu, co o sobê vypráví. Podobnê, kdyæ chci poznat Boha,
  3343. mêl bych naslouchat tomu, co On o sobê vypráví v Bibli, která nám
  3344. ho p⌐edstavuje.
  3345.  
  3346. Pomocí ve ví⌐e je i rozhovor s vê⌐ícími lidmi. Zeptejte se têch,
  3347. kte⌐í uæ mají osobní vztah k Bohu, jak vypadá jejich víra v denním
  3348. æivotê.
  3349. Martin Hofmann
  3350.  
  3351. Co pomohlo k ví⌐e jednomu ministru financí
  3352.  
  3353. V Bibli je zajímavÿ p⌐íbêh o jednom ministru financí. Byl bohatÿ
  3354. çlovêk, správce pokladu etiopské královny. Byl vzdêlanÿ, znal cizí
  3355. ⌐eçi, mêl témê⌐ v¿echno, ale mêl i svoje problémy. Proto up⌐ímnê
  3356. hledal Boha. Dosud se ale nesetkal s nikÿm, kdo by mu v tom pomo-
  3357. hl.
  3358.  
  3359. Hledat Boha
  3360. Proto jel do ciziny, podnikl dlouhou cestu z Etiopie do Jeruzalé-
  3361. ma, aby poznal Boha Izraele. Zde mu prodali starozákonní svitek
  3362. Písma, kterÿ si vezl s sebou. Nyní cestoval rozpálenou pou¿tí zpêt
  3363. do vlasti.
  3364.  
  3365. Kdo hledá Boha z celého srdce, uçiní první krok k ví⌐e. Hledáte
  3366. Boha i vy?
  3367.  
  3368. Çíst Bibli
  3369. P⌐i zpáteçní cestê si pozornê çetl ze svitku, kterÿ si koupil
  3370. v Jeruzalémê. Çetl o Spasiteli, kterÿ by podle proroctví mêl svûj
  3371. æivot obêtovat za h⌐í¿níky a ztracené. Çetl, ale zatím tomu mnoho
  3372. nerozumêl.
  3373.  
  3374. Vydáte se i vy na tuto cestu víry? Zkuste çíst Bibli a poznávejte
  3375. Boæí plán s vámi.
  3376.  
  3377. Mít spoleçenství
  3378. A p⌐íbêh pokraçuje. Kdyæ si správce pokladû tak nahlas pro sebe
  3379. çetl, posílá mu Bûh do cesty muæe znalého Bible. Zaçal se ho ptát
  3380. na vêci, kterÿm nerozumêl a kladl mu otázky, které ho napadaly p⌐i
  3381. çtení biblického textu. Od tohoto k⌐esƒana se dovídá, æe oçekávanÿ
  3382. Spasitel h⌐í¿níkû uæ p⌐i¿el. Je to Jeæí¿ Kristus, Syn Boæí, kterÿ
  3383. zem⌐el na k⌐íæi za v¿echny lidi, ale vstal z mrtvÿch. V této chví-
  3384. li správce pokladû poznává, æe Jeæí¿ je i jeho osobním Spasitelem.
  3385.  
  3386. V¿ude, kde se çte Bible, je také spoleçenství vê⌐ících. Tam je
  3387. moæné ptát se na to, çemu dosud nerozumíme. A to je pomoc k posí-
  3388. lení víry. Vyuæijte bez obav této p⌐íleæitosti, vê⌐ící lidé vám
  3389. rádi pomohou. Víte i vy o takové moænosti? Ne-li, mûæete napsat
  3390. t⌐eba i nám.
  3391.  
  3392. Uçinit rozhodnutí
  3393. Správce pokladû ⌐ekl své "ano", které vzápêtí je¿tê potvrdil
  3394. k⌐tem. To bylo dûleæité rozhodnutí pro jeho æivot.
  3395.  
  3396. Pán Bûh p⌐ipravil v¿echno, ale po kaædém z nás chce, aby se rozho-
  3397. dl. Uçiñte tedy i vy tento dûleæitÿ krok víry: rozhodnête se pro
  3398. æivot s Bohem. On na vás çeká!
  3399.  
  3400. Jít radostnê dál
  3401. A tento novÿ vê⌐ící çlovêk jel radostnê dál svou cestou. Uvê⌐il
  3402. v Boha a odevzdal se do jeho rukou. Od této chvíle bude uæ Bûh sám
  3403. utvá⌐et jeho æivot. Nep⌐áli byste si to i vy pro sebe?
  3404. DeK
  3405.  
  3406. "Srdcem vê⌐íme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení."
  3407. Bible, list ₧ímanûm 10,10
  3408. --- h28
  3409. Jak krásnê je na svêtê!
  3410.  
  3411. Jak krásné je æít...
  3412.  
  3413. Mûæeme tento vÿrok potvrdit - nebo si myslíme nêco jiného? Máme
  3414. radost ze æivota, nebo jsme çasto malomyslní, sklíçení a smutní?
  3415. Kdybychom se tak mohli zbavit stresu, v¿ech starostí, strachu
  3416. a nesnází, pak bychom mohli bÿt snad ¿ƒastni. Ale kdy a jakÿm zpû-
  3417. sobem se z toho v¿eho mûæeme vymanit?
  3418.  
  3419. Jako dêti jsme se dovedli je¿tê up⌐ímnê radovat. Vÿskat a poskako-
  3420. vat. Ale jako dospêlí - a navíc v dne¿ní dobê? Mrzutí a nevrlí
  3421. spêcháme obyçejnê pracovními dny, máme p⌐ed oçima ¿edou povinnost,
  3422. obavy a strach z budoucnosti.
  3423.  
  3424. Kde hledat trvalou radost?
  3425. Je snad nêjaká radost ze æivota, která by vytrvala a vzdorovala
  3426. v¿em nesnázím a bolestem? Zajisté nemusí bÿt radost stále tak p⌐e-
  3427. kypující, aby byla v¿em z⌐ejmá. Tichá radost, kterou proæívá çlo-
  3428. vêk v skrytu srdce, mûæe bÿt daleko silnêj¿í. Kde hledat zdroj ta-
  3429. kové radosti?
  3430.  
  3431. Je zde Nêkdo, kterÿ nám radost stále nabízí. Pramení z nêho a je
  3432. nevyçerpatelná. Chce ji kaædému darovat. Tato radost není závislá
  3433. na vêcech, situacích, na pomêrech nebo na tom, jak se nám da⌐í.
  3434. Pûsobí jako slunce: nejprve uvede do pravého svêtla, a pak v¿e ob-
  3435. léká svÿmi paprsky do zlata radosti, jejíæ pramen pochází z vêç-
  3436. nosti.
  3437.  
  3438. Podívej se kolem sebe!
  3439. Ano, pramenem trvalé radosti je Bûh, Stvo⌐itel nebe i zemê. On sám
  3440. je jejím základem. Bûh je láska a láska touæí dávat radost. Proto
  3441. stvo⌐il svêt i çlovêka, aby s ním mohl sdílet svou radost.
  3442.  
  3443. Zkus se podívat kolem sebe jinÿma oçima. Raduj se i z maliçkostí.
  3444. Nep⌐ehlédni ranní svítání, pûvabnÿ západ slunce, zázraçnê formova-
  3445. nÿ k⌐emen na dnê ⌐eçi¿tê, ælutê zá⌐ící pampeli¿ku u plotu, ne¿i-
  3446. kovné skoky koƒat, dûvê⌐ivÿ úsmêv dítête nebo sousedûv stisk ruky.
  3447.  
  3448. Buâ vdêçnÿ!
  3449. P⌐i¿el jsem na to, æe má radost roste s vdêçností k Bohu. Zaçíná
  3450. to ránem, kdy se u otev⌐eného okna nadechnu çerstvého vzduchu
  3451. a dêkuji Bohu za své zdraví. Pokraçuji v tichém rozhovoru s Bohem,
  3452. çtu si z Bible, uvaæuji nad jeho slovem a chválím ho za novÿ den.
  3453. Dêkuji mu za ochranu a za kaædodenní situace, ve kterÿch vædy zno-
  3454. vu cítím, jak jsem jím obdarován. Je pak p⌐irozené, æe se taková
  3455. radost nakonec projeví na p⌐ívêtivém obliçeji, a v¿ední æivot
  3456. ztrácí jednotvárnost.
  3457.  
  3458. Vêçná radost
  3459.  
  3460. Co nám nejvíc bere radost? Je to prchavost æivota, kterÿ ubíhá bez
  3461. nadêje do propasti çasu. K⌐esƒané v¿ak vêdí o moænosti æít ve vêç-
  3462. né radosti. Znají Jeæí¿e - Boæího Syna, kterého Bûh poslal na na¿i
  3463. zem, aby nás vykoupil z h⌐íchu a zachránil p⌐ed vêçnÿm zahynutím.
  3464. Kaædÿ, kdo v nêho vê⌐í, má æivot vêçnÿ, æivot nikdy nekonçící ra-
  3465. dosti, ve vêçném obecenství s Bohem.
  3466.  
  3467. Základ pravé k⌐esƒanské radosti spoçívá tedy v Kristu! Tato radost
  3468. p⌐esahuje têlesnou smrt, vede do vêçnosti - a je trvalá.
  3469.  
  3470. Radost ze spasení
  3471. Víra v Jeæí¿e Krista, v jeho vítêzství nad smrtí a víra v na¿e
  3472. spasení vytvá⌐í v nás stav trvalé radosti. K⌐esƒané se dívají na
  3473. vlastní æivot i na svêt kolem sebe st⌐ízlivê. Vêdí, æe æijí ve
  3474. svêtê, kterÿ se zdá plnÿ zla, ale p⌐esto mohou bÿt vædy dobré mys-
  3475. li. Mají svûj pevnÿ æivotní základ v Kristovê zaslíbení: "Kdo sly-
  3476. ¿í mé slovo a vê⌐í tomu, kterÿ mê poslal, má æivot vêçnÿ a nepod-
  3477. léhá soudu, ale p⌐e¿el jiæ ze smrti do æivota". (Bible, Janovo
  3478. evangelium 5,24).
  3479.  
  3480. Radost z lásky a odpu¿têní
  3481. Çlovêk, kterÿ má osobní vztah k Jeæí¿i Kristu, se stává novÿm
  3482. stvo⌐ením. Jeæí¿ovo odpu¿têní a láska je p⌐íçinou jeho radosti.
  3483. Kdo v¿ak nevê⌐í, nedostane se nikdy ven ze zaçarovaného kruhu so-
  3484. bectví, sebepozorování a sebezboæñování.
  3485.  
  3486. Vím, æe jsem kaædého dne aæ do své smrti Bohem milován. To mê uk-
  3487. lidñuje a pûsobí v mém srdci radost. Mûj æivot se uæ nemusí stále
  3488. zabÿvat vlastním "já", ale mûæe se spolehnout na Boha. Tato orien-
  3489. tace dává æivotu pravÿ smysl a je dûvodem k radosti mého srdce.
  3490.  
  3491. Také ty se mûæe¿ je¿tê dnes radovat. P⌐ijmi Kristovu obꃠna k⌐íæi
  3492. za svoje h⌐íchy. Ve svém srdci proæije¿ hlubokou radost ze smí⌐ení
  3493. s Bohem. A v osobním vztahu k Pánu Jeæí¿i proæije¿ to, co ⌐ekl Da-
  3494. vid v Æalmu 16,11: "... vrcholem radosti je bÿt s Tebou ..."
  3495. W. Davin, H. Spengler
  3496.  
  3497. "Aƒ se zaradují v¿ichni, kdo se k tobê utíkají, vêçnê budou ple-
  3498. sat, kdyæ je bude¿ chránit"
  3499. Bible, Æalm 5,12
  3500. --- h29
  3501. Zná¿ pravého Boha?
  3502.  
  3503. Jakou roli hraje Bûh?
  3504.  
  3505. Nedávnÿ prûzkum ve⌐ejného mínêní tÿkající se víry v Boha, p⌐inesl
  3506. u nás zajímavé vÿsledky: 45% lidí v Boha nevê⌐í, 31% p⌐ipou¿tí je-
  3507. ho existenci a 24% lidí se povaæuje za vê⌐ící. - Kdybychom se v¿ak
  3508. zeptali têch, kte⌐í v Boha vê⌐í, jakou tedy roli hraje Bûh v je-
  3509. jich æivotê, nedovedli by nám mnozí z nich dát jasnou odpovêâ.
  3510.  
  3511. Z prûzkumu je vidêt, æe Bûh nemá nêjakou zvlá¿tní úlohu p⌐i rozho-
  3512. dování lidí. Boæímu Slovu - Bibli, ve které Bûh promlouvá k lidem,
  3513. se vênuje málo pozornosti. Nikdo se dnes neptá na Boæí radu, kdyæ
  3514. ⌐e¿í své existençní problémy. Nevznikají v¿ak ony problémy právê
  3515. proto, æe se lidé o Boha nezajímají a ⌐e¿í v¿e po svém?
  3516.  
  3517. P⌐edstava o Bohu
  3518. Bûh hraje v p⌐edstavách lidí rozdílnou úlohu. Mnozí v nêm vidí
  3519. "Pánbíçka" - jakéhosi lidsky milého a starého tatíçka. Je k lidem
  3520. dobrotivÿ a plnÿ porozumêní, ale æije mimo tento svêt a jeho velké
  3521. problémy. Nemá ani zájem lidem pomoci. Vede si spokojenÿ æivot,
  3522. a têækosti, které na nás v dne¿ní dobê naléhají, jsou mu lhostej-
  3523. né.
  3524.  
  3525. Ne, takovou roli nemûæeme Bohu p⌐isuzovat. On je Bohem, kterÿ ne-
  3526. návidí nespravedlnost, bezcitnost a války. Nebydlí jenom "nêkde
  3527. v nebi", nÿbræ i s têmi, kte⌐í nespravedlivê trpí a mají up⌐ímné
  3528. srdce.
  3529.  
  3530. Jiní p⌐ikládají Bohu zcela opaçnou roli. Pro nê je to "policista",
  3531. kterÿ tráví ve¿kerÿ svûj ças kontrolováním lidí, zda dodræují jeho
  3532. zákony.
  3533.  
  3534. Ale ani taková p⌐edstava neodpovídá Boæí podstatê, i kdyæ Bûh pod-
  3535. le svêdectví Bible je také soudcem. On bude mít poslední a platné
  3536. slovo nade v¿ím, co jsme çinili, i neçinili. Jemu jsme za v¿e od-
  3537. povêdni: on nás stvo⌐il a jsme jeho.
  3538.  
  3539. Nêkte⌐í lidé Bohu p⌐isuzují roli "çerného Petra", jiní oznaçují
  3540. vÿrazem "bûh" v¿e, co je záhadné a co se vymyká lidskému poznání.
  3541. Kdo vtêsnává Boha do svÿch p⌐edstav, nemûæe se s ním nikdy setkat
  3542. a stále ho ve svém æivotê míjí.
  3543.  
  3544. Jak poznat Boha?
  3545.  
  3546. Hledání Boha
  3547. Çlovêk dne¿ní doby je stále více vystaven dvêma vlivûm: na jedné
  3548. stranê lákavÿm nabídkám, na druhé starostem a problémûm. V novi-
  3549. nách, prospektech, televizi a na plakátech nás lákají nesçetné
  3550. reklamy, jak by mohl bÿt ná¿ æivot je¿tê lep¿í, intenzivnêj¿í, po-
  3551. hodlnêj¿í a bohat¿í. Staçí si jen vybrat ... K çemu v¿ak je¿tê
  3552. Bûh? Je to snad nêjaká zvlá¿tní nabídka, av¿ak s náboæenskou ná-
  3553. lepkou? Nebo si máme ke v¿em têækostem p⌐ibrat je¿tê hledání nêja-
  3554. kého boha, kterÿ æije mimo ná¿ svêt, nehledê na to, zda-li vûbec
  3555. existuje?
  3556.  
  3557. Ano, je nutné hledat Boha! Protoæe se zvy¿ováním blahobytu narûs-
  3558. tají mnohé problémy jednotlivce i celÿch národû, které jsou ⌐e¿i-
  3559. telné jen s Boæí pomocí.
  3560.  
  3561. Bûh se p⌐edstavuje
  3562. Zkuste se zeptat lidí, kte⌐í tvrdí, æe znají Boha, jak ho na¿li.
  3563. Dají vám vædy tuto odpovêâ: on na¿el nás a my jeho. Bûh sám pûsobí
  3564. v lidech touhu, aby ho hledali. Nezáleæí na tom, zda ho najdou
  3565. v dêtství, v dospêlosti, nebo ve stá⌐í. Zda jsou právê na vrcholu
  3566. svého æivota - v dobê velkého ¿têstí, plného zdraví, nebo naopak
  3567. na dnê - v çase strádání, nouze a bezvÿchodnosti, nebo dokonce
  3568. v posledních chvílích æivota. Ale kde Boha hledat?
  3569.  
  3570. Hledání souvisí vædy s otázkou: "Co je vlastnê smyslem lidského
  3571. æivota?" Odpovêâ se nedostavuje sama od sebe. Není ani vÿsledkem
  3572. nêjaké filozofické úvahy. Pravá odpovêâ p⌐ichází jen od Boha. Naj-
  3573. dou ji ale jen ti, kte⌐í up⌐ímnê hledají.
  3574.  
  3575. Bûh se lidem p⌐edstavil ve svém Slovê - Bibli a osobnê ve svém Sy-
  3576. nu Jeæí¿i Kristu. V Bibli se pí¿e: "Kdo vidí Jeæí¿e, vidí Boha"
  3577. (Janovo evangelium 14,9). Boæí vûle je: smí⌐it çlovêka se sebou
  3578. skrze Krista. Teprve v úzkém spojení s Bohem çlovêk nalezne trvalÿ
  3579. pokoj, radost a pravÿ smysl æivota.
  3580.  
  3581. Bohem nalezen
  3582. Rád bych uvedl p⌐íklad z mého æivota. Jednou jsem ¿el se svÿm spo-
  3583. luæákem domû ze ¿koly. Tehdy jsem byl jiæ vê⌐ící. Cestou jsme se
  3584. dostali do rozhovoru o Bohu a ví⌐e. Na moje slova ⌐ekl: "Ty mluví¿
  3585. stále jen o Jeæí¿i! Co má spoleçného s Bohem? A co se mnou?" ₧ekl
  3586. jsem mu: "Vidí¿, jak to ve svêtê vypadá - samé války, nenávist,
  3587. touha po moci, sobectví, mamon atd. - tomu se v Bibli ⌐íká h⌐ích.
  3588. Lidé od Boha odpadli, hledají radost a ¿têstí po svém. Tím se od
  3589. Boha stále více vzdalují. Bûh se ale nad çlovêkem smiloval. Poslal
  3590. svého Syna Jeæí¿e Krista, aby nás p⌐ivedl nazpêt k nêmu. Ale Jeæí¿
  3591. zaplatil za h⌐íchy lidí svÿm æivotem - zem⌐el na k⌐íæi. Vírou
  3592. v nêho mûæeme dojít odpu¿têní. V Jeæí¿i je jediná cesta k Bohu,
  3593. a v nêm je v¿e, po çem lidé touæí."
  3594.  
  3595. Pak jsme se modlili k Jeæí¿i Kristu. Mûj p⌐ítel v modlitbê vyznal
  3596. své h⌐íchy, poæádal o jejich odpu¿têní a p⌐ijal Jeæí¿e jako svého
  3597. osobního Spasitele. Tím se mu otev⌐ela cesta k pravému Bohu. On
  3598. na¿el Boha, a Bûh na¿el jeho.
  3599.  
  3600. A co vy? Uæ jste nêkdy p⌐emÿ¿leli, jakou úlohu hraje Bûh ve va¿em
  3601. æivotê?
  3602. H. Heiser, K. H. Bormuth
  3603.  
  3604. "Kdo Boha nenajde v Jeæí¿i Kristu, ten ho nenajde nikde - aƒ ho
  3605. hledá, kde chce."
  3606. Martin Luther
  3607. --- gospelcz
  3608. Následující text je zcela urçitê tím nejdûleæitêj¿ím poselstvím,
  3609. které jste kdy ve svém æivotê sly¿eli; evangelium Jeæí¿e Krista.
  3610. Vysvêtluje smysl toho, proç zem⌐el na k⌐íæi a vstal z mrtvÿch.
  3611. Slovo "evangelium" znamená "dobrá zpráva". ¢patnou zprávou je to,
  3612. æe lidstvo bylo odsouzeno do pekla za svou vzpouru proti Bohu.
  3613. Dobrá zpráva zní:
  3614.  
  3615. EVANGELIUM (DOBRÅ ZPRÅVA) JEÆï¢E KRISTA
  3616.  
  3617. PROBLÉM
  3618.  
  3619. Bûh stvo⌐il çlovêka proto, aby se oslavil a aby s ním mêl vêçné
  3620. spoleçenství; Adamûv h⌐ích v zahradê v Edenu v¿ak zpûsobil, æe jak
  3621. tento první çlovêk, tak jeho potomstvo se stali h⌐í¿níky vûçi Bo-
  3622. hu. Moc h⌐íchu zpûsobila na¿i smrt ve smyslu na¿í schopnosti napl-
  3623. nit tento pûvodní zámêr. Jsme neposlu¿ní zákonu, propadli jsme
  3624. v Jeho testu Deseti p⌐ikázání. Pán nám nedal deset p⌐ikázání jako
  3625. cestu zpêt k Nêmu, ale jako p⌐íleæitost poznat svou h⌐í¿nou pods-
  3626. tatu a uznat spolu s Ním, æe jsme ztraceni a bezmocní, svázáni
  3627. okovy h⌐íchu (viz Galatskÿm 3,19-25, ₧ímanûm 3,19-31).
  3628.  
  3629. ₧ímanûm 3,10 "Nikdo není spravedlivÿ, není ani jeden,"
  3630.  
  3631. ₧ímanûm 3,23 "V¿ichni zh⌐e¿ili a jsou daleko od Boæí slávy"
  3632.  
  3633. ₧ímanûm 5,12 "Skrze jednoho çlovêka totiæ ve¿el do svêta h⌐ích
  3634. a skrze h⌐ích smrt; a tak smrt zasáhla v¿echny, protoæe v¿ichni
  3635. zh⌐e¿ili."
  3636.  
  3637. Izajá¿ 53,6 "V¿ichni jsme bloudili jako ovce, kaædÿ z nás se dal
  3638. svou cestou, jej v¿ak Hospodin postihl pro nepravost nás v¿ech."
  3639.  
  3640. Jeremjá¿ 17,9 "Nejúskoçnêj¿í ze v¿eho je srdce a nevyléçitelné.
  3641. Kdopak je zná?"
  3642.  
  3643. 1. Janûv 1,8 "₧íkáme-li, æe jsme bez h⌐íchu, klameme sami sebe
  3644. a pravda v nás není."
  3645.  
  3646. DªSLEDEK
  3647.  
  3648. Bible, Boæí Slovo k nám, nás uçí, æe dûsledkem h⌐íchu je duchovní,
  3649. fyzická, a nakonec i vêçná smrt v ohnivém jeze⌐e. Mrtvÿ çlovêk ne-
  3650. má sílu, aby znovu získal æivot. Nemûæeme zabránit smrti, ani se
  3651. nemûæeme svÿm snaæením vrátit zpêt do æivota.
  3652.  
  3653. ₧ímanûm 6,23 "Mzdou h⌐íchu je smrt,"
  3654.  
  3655. Ezechiel 18,4b "Zem⌐e ta du¿e, která h⌐e¿í."
  3656.  
  3657. Jakub 1,15 "Æádostivost pak poçne a porodí h⌐ích, a dokonanÿ h⌐ích
  3658. plodí smrt."
  3659.  
  3660. Efezskÿm 2,1 "I vy jste byli mrtvi pro své viny a h⌐íchy,"
  3661.  
  3662. Pokud budeme pokraçovat stále tímto zpûsobem, koneçnÿm dûsledkem
  3663. bude vêçná smrt - vêdomé vêçné utrpení v ohnivém jeze⌐e.
  3664.  
  3665. Matou¿ 10,28 "A nebojte se têch, kdo zabíjejí têlo, ale du¿i zabít
  3666. nemohou; bojte se toho, kterÿ mûæe i du¿i i têlo zahubit v pekle."
  3667.  
  3668. Matou¿ 13,41-42 "Syn çlovêka po¿le své andêly, ti vyberou z jeho
  3669. království kaædé pohor¿ení a kaædého, kdo se dopou¿tí nepravosti,
  3670. a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláç a sk⌐ípêní zubû."
  3671.  
  3672. Zjevení 20,14b-15 "To je druhá smrt: ho⌐ící jezero. A kdo nebyl
  3673. zapsán v knize æivota, byl uvræen do ho⌐ícího jezera."
  3674.  
  3675. ₧E¢ENï
  3676.  
  3677. V 16. kapitole Skutkû se æalá⌐ník ve Filipech ptá Pavla a Silase:
  3678. "Co mám dêlat, abych byl zachránên?" Pokud vê⌐íte vÿ¿e uvedenÿm
  3679. vÿñatkûm z Písma tÿkajících se va¿í pozice p⌐ed Bohem, pak va¿e
  3680. reakce musí bÿt stejná. Pokud jsme ztraceni v h⌐íchu a jdeme
  3681. k vêçné smrti bez jakékoli nadêje, æe se zachráníme sami, jak po-
  3682. tom mûæeme bÿt zachránêni?
  3683.  
  3684. Bûh vás miluje tak, æe vloæil vá¿ h⌐ích na Svého Syna Jeæí¿e Kris-
  3685. ta, kterÿ trpêl vêçnÿ trest tím, æe odevzdal svûj æivot a byl uk-
  3686. ⌐iæován na k⌐íæi. Mûæete p⌐ijmout tento "dar" do svého æivota
  3687. prostÿm vyjád⌐ením víry, tj. MUSïTE OSOBNë VYZNAT, ÆE ZÅVISïTE
  3688. POUZE NA KRISTOVë DOKONÇENÉM DïLE NA K₧ïÆI, KTERÉ JE DOSTATEÇNOU
  3689. CENOU ZA VA¢E H₧ïCHY. Pavlova odpovêâ Filipskému æalá⌐níku byla,
  3690. "Vê⌐ v Pána Jeæí¿e, a bude¿ spasen ty i v¿ichni, kdo jsou v tvém
  3691. domê." Skutky 16,31
  3692.  
  3693. ₧ímanûm 10,9 "... Vyzná¿-li svÿmi ústy Jeæí¿e jako Pána
  3694. a uvê⌐í¿-li ve svém srdci, æe ho Bûh vzk⌐ísil z mrtvÿch, bude¿
  3695. spasen."
  3696.  
  3697. ₧ímanûm 4,5 "Kdo se nevykazuje skutky, ale vê⌐í v toho, kterÿ dává
  3698. spravedlnost bezboænému, tomu se jeho víra poçítá za spravedl-
  3699. nost."
  3700.  
  3701. ₧ímanûm 8,1 "Nyní v¿ak není æádného odsouzení pro ty, kte⌐í jsou
  3702. v Kristu Jeæí¿i,"
  3703.  
  3704. Jan 3,16 "Neboƒ Bûh tak miloval svêt, æe dal svého jediného Syna,
  3705. aby æádnÿ, kdo v nêho vê⌐í, nezahynul, ale mêl æivot vêçnÿ."
  3706.  
  3707. NOV¥ ÆIVOT
  3708.  
  3709. Pokud jste uvê⌐ili têmto biblickÿm pravdám, znovuzrodili jste se
  3710. do nového æivota. Jako první çin poslu¿nosti vûçi va¿emu novému
  3711. Pánu musíte bÿt pok⌐têni. V 1. Petrovê 3,21 nám apo¿tol ⌐íká, æe
  3712. k⌐est neznamená oçi¿têní od h⌐íchu, ale vÿsledek jasného rozhodnu-
  3713. tí pro Boha. Pokud jste byli pok⌐têni jako nemluvñátka, neuçinili
  3714. jste tenkrát toto jasné rozhodnutí, které vyplÿvá z nové, spraved-
  3715. livé p⌐irozenosti, kterou nyní vlastníte. V¿echno, co jste získali
  3716. takovÿmto k⌐tem bylo, æe jste byli mok⌐í. Pokud nemûæete nalézt
  3717. biblické spoleçenství ve va¿em okolí, kde byste mohli bÿt pok⌐tê-
  3718. ni, neváhejte nám zavolat a my se pokusíme vám to za⌐ídit.
  3719.  
  3720. V tomto okamæiku existuje slabé vêdomí tohoto nového narození,
  3721. stejnê jako se nepamatujete na své fyzické narození. Pot⌐ebujete
  3722. rûst z duchovního dêtství do dospêlosti. Spasení je vêçné. Neudê-
  3723. lali jste nic, çím byste si ho zaslouæili, nemûæete udêlat nic,
  3724. abyste si jej udræeli, a jak Pavel uçí v druhé polovinê osmé kapi-
  3725. toly listu ₧ímanûm, nemûæete jej nikdy ztratit!
  3726.  
  3727. Tak jako Kristova smrt odstranila trest smrti, Jeho zmrtvÿchvstání
  3728. vám poskytuje sílu nového æivota, semínko kterého bylo zaseto do
  3729. v¿ech, kte⌐í se z Nêho narodili. Navíc, Pán p⌐ichází, aby æil ve
  3730. vás, aby oæivoval toto nové stvo⌐ení uvnit⌐ vás (viz ₧ímanûm
  3731. 6,4-11, 1. Korintskÿm 2,9-16, Efezskÿm 1,13-14, 3,16-21, 2. Korin-
  3732. tskÿm 3,17-18).
  3733.  
  3734. Jako duchovní nemluvñátko pot⌐ebujete jídlo, které by vám umoæño-
  3735. valo rûst v Pánu. Svou potravu najdete v Boæím Slovê, Bibli.
  3736.  
  3737. 1. Petrûv 2,2 "A jako novorozené dêti mêjte touhu jen po nefal¿o-
  3738. vaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení;"
  3739.  
  3740. 2. Timoteovi 3,16-17 "Ve¿keré Písmo pochází z Boæího Ducha a je
  3741. dobré k uçení, k usvêdçování, k nápravê, k vÿchovê ve spravedlnos-
  3742. ti, aby Boæí çlovêk byl náleæitê p⌐ipraven ke kaædému dobrému çi-
  3743. nu."
  3744.  
  3745. Jan 12,48 "Kdo mê odmítá a nep⌐ijímá moje slova, má, kdo by jej
  3746. soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední
  3747. den."
  3748.  
  3749. MïSTO K RªSTU
  3750.  
  3751. Kdyæ se dítê narodí do svêta, je p⌐ipojeno k rodinê. Podobnê, kdyæ
  3752. se çlovêk narodí do Boæího království, je p⌐ipojen k duchovní ro-
  3753. dinê nazÿvané "Církev". ₧eckÿ vÿraz z prvního století, kterÿ je
  3754. v na¿í Bibli p⌐ekládán jako "církev", zní "ekklesia". Je tvo⌐en ze
  3755. dvou ⌐eckÿch slov: "ek" (z) a "kaleo" (povolat). Církev není budo-
  3756. va, ale spoleçenství têch, které Bûh povolal z tohoto h⌐í¿ného
  3757. svêta k Sobê! Bûh ustanovil ostatní v Církvi s rûznÿmi dary, aby
  3758. vám slouæili a pomáhali vám rûst. Nêkteré z têchto darû dal i vám,
  3759. abyste budovali jeho Církev. Tyto musí bÿt pêstovány, a vy jste
  3760. pot⌐ební; milovat a bÿt milováni.
  3761.  
  3762. Je velmi dûleæité, kdyæ jste byli znovuzrozeni, abyste nalezli
  3763. církev, ve které budete moci rûst. Musí to bÿt spoleçenství, ve
  3764. kterém se vyuçuje Bible, a kde se uçí, æe spasení je dar, kterÿ
  3765. p⌐ijímáme vírou v Kristovu smrt a zmrtvÿchvstání.
  3766.  
  3767. Pokud vám mûæeme pomoci v této záleæitosti nebo zodpovêdêt va¿e
  3768. otázky tÿkající se Bible a tohoto poselství, prosím neváhejte
  3769. a spojte se s námi. Chceme vás milovat a udêlat co budeme moci,
  3770. abychom vám pomohli.
  3771.  
  3772. Resurrection Life Fellowship
  3773. Call +1 (517) 828-6520
  3774.  
  3775. Copyright (C) 1989 by Kenneth R. Casey, Jr. All Rights Reserved.
  3776.  
  3777. Çeskÿ p⌐eklad Karel II, 1995.
  3778.  
  3779. Citované ver¿e p⌐evzaty z Ekumenického p⌐ekladu Bible.
  3780. Copyright (C) 1979 Çeská biblická spoleçnost.
  3781. --- end of JT II file ---