Renesance, klasicismus a osvφcenstvφ Autor: Ji°φ Pravda ╖ sem se za°azuje i humanismus ╖ Hl. znaky: - rozvoj p°φrodnφch v∞d a v∞d o Φlov∞ku - kult smysl∙ a p°φklon k pozemsk²m radostem - individualismus = ka₧d² zodpovφdß sßm za sebe - odklon od latiny a rozvoj nßrodnφch literatur - poΦßtky renesance jsou v Itßlii Italskß renesance Giovanny Boccaccio (1313 - 1375) - Dekameron - sto novel o lßsce - ·vodnφ rßmcovΘ novele vypravφ autor o morovΘ epidemii, kterß postihla Florencii. SpoleΦnost sedmi urozen²ch ₧en a t°φ Ülechtic∙ opouÜtφ m∞sto a ve venkovskΘm zßtiÜφ v plnΘ pohod∞ klidnΘho ₧ivota si krßtφ dlouhou chvφli vyprav∞nφm p°φb∞h∙, kterΘ postupn∞ vrÜφ na rozsßhl² cyklus samostatn²ch slohov∞ vybrouÜen²ch a poutav²ch novel. Dante Alighiery (1265 - 1321) - pochßzel z nezßmo₧nΘ m∞Ü¥anskΘ Ülechty - nabyl znaΦnΘho vzd∞lßnφ - jako stoupenec protipape₧skΘ strany musel r. 1302 odejφt a zbytek ₧ivota strßvil ve vyhnanstvφ ve Veron∞ a Ravenn∞ - hlubok²m zß₧itkem, kter² poznamenal celou jeho tvorbu, byla jeho lßska Beatrici, kterß v dob∞ napsßnφ jeho vrcholnΘho dφla Bo₧skß komedie ji₧ ne₧ila - Dφlo: - Bo₧skß komedie - t°i dφly - Peklo, OΦistec, Rßj - duchovnφ epos - je to obdivuhodn² pokus o um∞leckΘ zobrazenφ problΘmu celΘho tehdy znßmΘho sv∞ta od biblick²ch m²t∙ p°es starov∞kΘ d∞jiny a₧ k Dantov∞ p°φtomnosti - hl. postavou je Dante a Beatris - lßska k ₧en∞, kritika spoleΦnosti Francesco Petrarca (1304 - 1374) - pochßzel stejn∞ jako Dante z Florencie a stejn∞ jako on byl ze svΘho rodnΘho m∞sta vypov∞zen a odeÜel do jihofrancouzskΘho Avignonu - byl v pφsemnΘm styku s Karlem IV. a takΘ navÜtφvil ╚echy - rozhodujφcφ udßlostφ jeho ₧ivota bylo setkßnφ se ₧enou, kterou potom proslavil ve sv²ch zn∞lkßch pod jmΘnem Laura - Dφlo: - Sp∞vnφk - sbornφk, jeho₧ podstatnou Φßst tvo°φ zn∞lky (sonety) - sbornφk milostnΘ pr≤zy - Petrarca zdokonalil formu zn∞lky (sonetu), kterou p°evzal od provensßlsk²ch bßsnφk∙ a dal ji pevn² vnit°nφ °ßd a vybrousil v ·tvar, pozd∞ji velmi oblφben² ve vÜech literaturßch Ludvico Ariosto (1474 - 1533) - Dφlo: - Zu°iv² Roland - navazuje na tradici rytφ°e Rolanda - vßÜnivß lßska k Angelice kterß ho odvßdφ od povinnostφ rytφ°e bojovnφka Francouzskß renesance Francouis Villon (1431 - 1463) - svΘ jmΘno p°ija od p°φbuznΘho, cφrkevnφho hodnostß°e, kter² se ho ujal a dal ho vystrudovat na pa°φ°skΘ univerzit∞ - okolnosti ho svedli na cestu tulßka, zlod∞je, rvßΦe i kumpßna dobrodruh∙ z pa°φ₧skΘho podsv∞tφ a jeho p°ßtel∙m se jen t∞₧ko povedlo ho dostat z dosahu sv∞tskΘ moci a Üibenice - Dφlo: - Velk² testament - jedno z nejpozoruhodn∞jÜφch d∞l pozdnφ st°edov∞kΘ lyryky - v dφle se zam²Ülφ nad sv²m pohnut²m ₧ivotem a svΘ h°φÜnΘ Φiny omlouvß chudobou a krut²m osudem, vzpomφnß na svΘ lßsky - Mal² testament - osmiverÜovΘ bßsn∞ ironickΘho a satirickΘho obsahu Francois Reblais (1495 - 1553) - Reblais byl ji₧ Φlov∞kem pln∞ renesanΦnφm, vynikajφcφ humorista a nesmi°iteln² odp∙rce myÜlenkovΘ zaostalosti - Dφlo: - Gargantua a Pantagruel - Φty°dφln² satirick² romßn - rßmec dφla tvo°φ historie krßlovskΘho rodu obr∙ (otce, syna a vnuka) - otec je p°edstavitelem feudßlnφho, st°edov∞kΘho asketismu, syn p∞stuje kult svobody a p°irozenosti a vnuk Pantagruel je p°edstavitelem renesance èpan∞lskß renesance - rozvφjφ se komedie Lope de Vega - dramatickß tvorba Üpan∞lska (byl souΦasnφkem Shakespeara) - poΦet jeho her se udßvß ohromujφcφm Φφslem 2000 - bohat² a pohnut² ₧ivot vojßka i vyhnance poskytl Lope de Vegovi, madridskΘmu rodßkovi, ΦetnΘ ₧ivotnφ zkuÜenosti - vytvo°il typickΘ Üpan∞lskΘ nßrodnφ drama svΘ doby, tzv. drama plaste a dyky - nejlΘpe se mu da°ily hry s nßm∞ty historick²mi a s pom∞rn∞ mal²m poΦtem postav ( k nim₧ pat°φ = tyransk² Ülechtic, jeho poddan² - neohro₧en² venkovan - a krßl jako strß₧ce a obnovitel spravedlnosti) - Dφlo: - OvΦφ pramen - nßzev vesnice, kterß se vzbou°ila proti feudßl∙m - napsßno podle skuteΦnΘ udßlosti Anglickß renesance - rychle se rozÜφ°ila a oblφbila krßtkß povφdka podle vzoru Boccacia Geoffrey Chaucer - bßsnφk, kter² ve svΘm dφle obsßhl plnokrevn² obraz svΘ doby i lidφ - pochßzel z m∞Ü¥anskΘ kupeckΘ rodiny - v mlßdφ se z·Φastnil vßlky proti Francii a ·Φastnil se r∙zn²ch dipolomatick²ch jednßnφ, na nich₧ se seznßmil s dφly Dantov²mi, Petrarkov²mi a Boccaciov²mi - Povφdky CantenburskΘ - nejvφce patrn² vliv Boccaciova Dekameronu - verÜovanΘ dφlo - jeho povφdky charakterizuje jemnß ironie a oproÜt∞nφ od pout st°edov∞k²ch nßbo₧ensk²ch p°edstav William Shakespeare (1564 - 1616) - nesporn∞ nejv∞tÜφ dramatik a to nejen anglick², ale sv∞tovΘ tvorby - narodil se ve Stratfordu nad Avonou - velmi mlad² se o₧enil a ro. 1585 odeÜel do Lond²na, kde hrßl v r∙zn²ch divadelnφch spoleΦnostech - ke konci svΘho ₧ivota se vrßtil do rodnΘho Stratfordu, kde takΘ zem°el 1. obdobφ - do r. 1600 - v tomto obdobφ psal p°edevÜφm komedie - Komedie plnß omyl∙ - Zkrocenφ zlΘ ₧eny - Sen noci svatojßnskΘ - Mnoho povyku pro nic - Kupec benßtsk² - historickΘ hry - Jind°ich IV. - Jind°ich VI. - Richard III. - dramata se st°edov∞kou tΘmatikou - Julius Caesar - Trollus a Cressida - z tΘto doby je i jeho prvnφ tragΘdie Romeo a Julie - vyprßvφ o dvou milencφch, ka₧dΘho z jinΘho znep°ßtelenΘho rodu v italskΘ Veron∞, nad nimi₧ vlßdn∞ rodovß nenßvist. Tragika hry vypl²vß z povahy hrdin∙ a je takΘ dßna vn∞jÜφmi okolnostmi 2. obdobφ - do r. 1608 - v tomto obdobφ pronikß do jeho tvorby pesimismus a ₧ivotnφ zklamßnφ, jak se to odrß₧φ i v jeho nejslavn∞jÜφch tragΘdiφch - Macbeth - Hamlet - Krßl Lear - Timon AthΘnsk² - Antonius a Kleopatra - Othello (oznaΦen² jako "tragΘdie ₧ßrlivosti". Cti₧ßdostiv² d∙stojnφk ve slu₧bßch BenßtskΘ republiky Jago nenßvidφ svΘho p°edstavenΘho, ΦernΘho generßla Othella, proto₧e se mu nedostalo pov²Üenφ.Othello p°iplouvß na ostrov Kypr jako velitel v²pravy proti Turk∙m. Setkßvß se s man₧elkou Desdemonou, ale oba se stßvajφ ob∞tφ Jagovi intriky. Jago zasΘvß do duÜe Othellovy r∙zn²mi narß₧kami pochybnosti o Desdemonin∞ v∞rnosti. Nakonec nastra₧φ lΘΦku, aby vzbudil u Othella ₧ßrlivost, jejφ₧ ob∞tφ se stßvß Desdemona, uÜkrcenß Othellem. A kdy₧ jagova ₧ena prozrazuje intriku, pro Othella pozbyl ₧ivot smysl. Zhroutil se cel² jeho sv∞t, jeho vφra v lßsku a p°ßtelstvφ; konΦφ sebevra₧dou.) 3. obdobφ - do r. 1612 - vyjas≥uje se autor∙v pesimismus a p°echßzφ trvale ve smφ°livΘ vyrovnßnφ - Cymbelin - Zimnφ pohßdka - Bou°e - nßm∞ty sv²ch her Shakespeare Φerpal z nejr∙zn∞jÜφch zdroj∙ - ze ₧ivotopis∙ slavn²ch osobnostφ, z francouzsk²ch a italsk²ch renesanΦnφch povφdkß°∙ i ze star²ch kronik (historickΘ hry z anglick²ch d∞jin) KLASICISMUS - nejvφce se projevil ve Francii - navazoval na odkaz antiky p°edevÜφm formou, ale i zpracovßvan²mi lßtkami - m∞°φtkem krßsy byla klasicist∙m pravda, rozvaha a rozumnost, ₧ivotnφ idelßlem pak vyrovnanost - proti renesanΦnφ zv∙li jedince zd∙raznil klasicismus pod°φzenost soukrom²ch cφl∙ nadosobnφm, ve°ejn²m ·kol∙m - klasicistΘ se proto neobraceli k Φlov∞ku v jeho oblasti intimnφ, ale vid∞li jej v₧dy ve sfΘ°e ve°ejnΘ a zobrazovali jeho charakterovΘ vlastnosti bez ohledu na jejich podmφn∞nost prost°edφm a dobou - nakonec mß vÜak klasicitnφ hrdina, i kdy₧ pojat² obecn∞ jako typ, rysy sv²ch souΦastnφk∙ Francie Moliere - vl. jmΘnem Jean Babstine Poquelin - p∙sobil u koΦovn²ch divadelnφch spoleΦnostφ jako herec, re₧isΘr a spisovatel fraÜek a komediφ - pozd∞ji se stal °editelem krßlovskΘho divadla v Pa°φ₧i - ve sv²ch hrßch p°edvßd∞l Moliere soudobou pestrou mravnφ problematiku - Tartuffe (Velmi dlouho se s touto komediiφ nemohl prosadit. Hra odhalovala pokrytectvφ a svatouÜkovßnφ a svou titulnφ postavou mφ°ila proti cφrkvi a donaÜeΦskΘmu systΘmu jejφch institucφ.) - Lakomec (Druhß nejproslulejÜφ komedie, k nφ₧ se inspiroval Plautov²m Zlat²m hrncem. Titulnφ postava lichvß° Harpagon je ochoten pro penφze ob∞tovat vÜechno a ztrßta pokladnice pro n∞ho znamenß ₧ivotnφ tragΘdii, poloviΦnφ Üφlenstvφ a nenßvist k celΘmu lidstvu.) - èkola ₧en - Misantrop - M∞Ü¥ßk Ülechticem - èibalstvφ Skapinova - Zdrav² nemocn² - vyu₧φvajφ vÜech odstφn∙ komiky od fraÜky a₧ po situaΦnφ komiku nebo drama charakteru - v postavßch sv²ch komediφ vytvo°il Molliere velkolepΘ typy prßv∞ tφm, ₧e v nich objevil pravdivou podstatu lidsk²ch charakter∙ Jean De La Fontaine - sbφrka Bajek (jejich ohlas pronikl do celΘ Evropy. Vychßzel ze strarÜφch bajek od Ezopa p°es st°edov∞kΘ moralistnφ bajky) Itßlie - protip≤lem klasicistickΘ tragΘdie byla italskß komedie (commedia dellarte) u lidovΘho publika velmi oblφbenß - hry nem∞ly pevnou stavbu a herci d∞j na jeviÜti improvizovali podle struΦn∞ nastφn∞nΘho obsahu - komedie m∞la pevn∞ ustßlenΘ postavy (nap°. bohat² obchodnφ Pantalone, sluhovΘ Brighella, Scappino a Arlecciho, slu₧ka Colombina) Carlo Goldoni - zakladatel italskΘ nßrodnφ veselohry - tvo°il komedie s v²sti₧n²mi charakteristikami soudobΘho m∞Ü¥anskΘho sv∞ta Chytrß vdova a Ülechtick²ch typ∙ Jemnostpßn mark²z - Hrubßni (zesm∞Ünil rodinn² despotismus m∞Ü¥anskΘho prost°edφ) - Poprask na lagun∞ (je pova₧ovßna za nejlepÜφ komedii. Popisuje ₧ßrlivou mileneckou dvojici z lidovΘho rybß°skΘho prost°edφ) - Mirandolina OSV═CENSTV═ - tento nßzor se vyvinul v 18. stoletφ v zßpadnφ Evrop∞, zejmΘna v Anglii a Francii (podmi≥uje ho v∞deckotechnick² vzestup a touha Φlov∞ka po v∞deckΘm bßdßnφ - podr²vßnφ autority nßbo₧enstvφ, ale i feudßlnφho °ßdu - pro osvφcenstvφ je p°φznaΦn² kult rozumu (racionalismus), v jeho₧ jmΘnu hlßsali osvφcenci prßva "p°irozenΘho Φlov∞ka" - vφra v rozum napl≥uje hlasatele osvφcensk²ch myÜlenek vφrou v neustßl² pokrok, proto jsou osvφcenci optimistΘ - osvφcenskß filozofie se liÜila od d°φv∞jÜφch od d°φv∞jÜφch myÜlenkov²ch systΘm∙ hlavn∞ sv²m spoleΦensk²m obsahem, zam∞°enφm k praktick²m otßzkßm souΦasnosti. - osvφcenÜtφ spisovatelΘ vystupovali proti vÜemu konzervatismu, tmß°stvφ, kritizovali cφrkev a kn∞₧stvo, odmφtali tradici a volali po spoleΦenskΘm zrovnoprßvn∞nφ vÜech obΦan∙ Francie - osvφcenstvφ m∞lo ve Francii bojovn∞jÜφ charakter, nebo¥ francouzskß m∞Ü¥anskß t°φda se teprve p°ipravovala k p°evzetφ moci Charles Louis Montesquieu - reprezentuje politickΘ cφle osvφcenstvφ ve Francii - Duch zßkon∙ (rozprava, v nφ₧ osv∞tluje vznik zßkon∙ a stßtnφch z°φzenφ z p°irozen²ch p°φΦin - nap°. podnebφ, p°φrodnφ bohatstvφ a p°imlouvß se za omezenφ absolutistickΘ vlßdy podle anglickΘho vzoru) - PerskΘ listy (kritika satirickou formou spoleΦensk²ch a politick²ch pom∞r∙ svΘ souΦasnoti) - francouzskß encyklopedie (neobyΦejn² v²znam pro Üφ°enφ osvφcensk²ch myÜlenek, obsahujφcφ soubor znalostφ ze souΦasnΘ v∞dy, um∞nφ a techniky. K dφlu p°isp∞li nejv²znamn∞jÜφ myslitelΘ 18. stoletφ Voltaire, Fousseau, D┤ Alambert, Denis Diderot) - JeptiÜka - Jakub fatalista Voltaire - vl. jmΘnem Francois Marie Arouet - mistr kritickΘho racionalismu 18. stoletφ - psal filozofickΘ povφdky - m∞li ostrΘ kritickΘ zam∞°enφ, kterΘ ·toΦilo na lidskou hloupost, zaostalot a nesnßÜenlivost - Candide nebo optimismus (povφdka - zesm∞Ünil filozofii nekritickΘho optimismu, danΘho vφrou v bo₧φ proz°etelnost) Jean Jacques Rousseau - sv²mi myÜlenkov²mi i um∞leck²mi podn∞ty stojφ na zaΦßtku proudu, kter² ovliv≥oval evropskou kulturu tΘm∞° po jedno stoletφ - vzd∞lßnφm byl samouk a v 16 letech utekl z domova a ₧il skoro 30 let bez stßlΘho zam∞stnßnφ - Novß holoisa (do tohoto dφla autor vt∞lil svΘ hlavnφ p°edstavy a pocity svΘ doby. Je to tragick² p°φb∞h lßsky psan² formou dopisu. V tomto romßnu jsou p°φtomny vÜechny p°φznaΦnΘ prvky preromantismu a romantismu - lyrickß melancholie, vypjatΘ citovΘ reakce hrdin∙, podmanivß lφΦenφ p°φrody a kontrast mezi ₧ivotem v p°φrod∞ a ve spoleΦnosti. - Emil Anglie - v 18. stoletφ vznikß v Anglii dobrodru₧n² romßn Daniel Defoe - v²znamn² p°edstavitel dobrodru₧nΘho romßnnu - Robinson Crusoe (tφmto dφlem se velice proslavil po celΘm sv∞t∞. ┌sp∞Ünost dφla si vynutila dalÜφ pokraΦovßnφ, ale to ji₧ nebylo tak ·sp∞ÜnΘ) - v²znamnΘ jsou takΘ jeho satirickΘ bßsn∞, kv∙li kter²m byl takΘ v∞zn∞n Jonathan Swift - p°edstavital filozofickΘho romßnu, nejednou ostrΘho satirickΘho zabarvenφ - Gulliverovy cesty