 Pozor,
padß meteorit!
Jak znßmo, sta°φ ╪ekovΘ v∞°ili, ╛e jejich bohovΘ sφdlφ na Olympu. Horolezectvφ v tΘ dob∞ z°ejm∞ nekvetlo -- jen tak si mohli myslet, ╛e 2 900 metr∙ vysok² Olymp Φnφ a╛ do nebe a ╛e jeho vrcholek je b∙hvφjak p°φjemn² k ob²vßnφ. V podstat∞ fungovali antiΦtφ bohovΘ jako jakΘsi celosv∞tovß nebo aspo≥ v╣e°eckß federßlnφ vlßda. Hermes m∞l na starosti stßda ovcφ a turistiku; Artemis °φdila federßlnφ ministerstvo myslivosti; Athena prapodivn∞ spravovala jak ministerstvo vßlky tak ministerstvo ╣kolstvφ a kultury. V╣ichni bohovΘ zcela samoz°ejm∞ p°ijφmali ·platky. Kdo cht∞l vyplout na mo°e, uΦinil dob°e kdy╛ nejprve p°inesl hodnotnou ob∞╗ Poseidonovi. Krom∞ pΘΦe o svΘ resorty p∞stovali °eΦtφ bohovΘ ΦetnΘ milostnΘ pletky mezi sebou a s pozem╣╗ankami a pozem╣╗any. P°φb∞hy z °eckΘ mytologie se obΦas podobajφ skandßlnφm Φlßnk∙m r∙zn²ch zßpadnφch plßtk∙ o politicφch, filmov²ch hv∞zdßch, a britskΘ krßlovskΘ rodin∞. Ani ty ministerskΘ starosti ani milostnß dobrodru╛stvφ °eckΘ bohy z°ejm∞ pln∞ nezam∞stnaly, a tak o nich ╣la pov∞st, ╛e obΦas z dlouhΘ chvφle hßzejφ kameny po lidech. Kupodivu n∞kolik na╣ich souΦasnφk∙ by bylo velmi ochotno tuto vφru sdφlet. Posu∩te sami. Prvnφ p°φb∞h je z Noblesville v americkΘm stßt∞ Indiana. 31. srpna 1991 kolem sedmΘ hodiny veΦer letnφho Φasu -- to je tedy je╣t∞ sluneΦnφ sv∞tlo -- si dva ho╣i (t°inßctilet² a devφtilet²) povφdali na trßvnφku p°ed domem, kdy╛ tu nßhle usly╣eli hvφzdav² zvuk a pak ╛uchnutφ. Star╣φ hoch m∞l dojem, ╛e n∞co p°elet∞lo nad jeho prav²m ramenem, ale nevid∞l nic. Ve vzdßlenosti 3,5 metru pak na╣el mal² tmav² kßmen velikosti p∞sti v nepatrnΘ jamce. Je╣t∞ byl trochu tepl². 5. kv∞tna 1991 m∞l podobn² zß╛itek osmdesßtilet² anglick² pensista v Glattonu u Lond²na. Pokojn∞ sßzel cibuli kdy╛ zaslechl silnΘ zahvφzdnutφ a po n∞m ·der do zem∞. Dvacet metr∙ od n∞ho le╛el v malΘ jamce tmav² kßmen asi 10 cm dlouh² a vß╛φcφ asi t°i Φtvrti kilogramu. 8. listopadu 1982 byli man╛elΘ Donahueovi v malΘm m∞steΦku Wethersfield ve stßt∞ Connecticut vyru╣eni z pokojnΘho veΦera u televizoru hlasitou ranou, kterß d∞lala dojem, ╛e jim nßkladnφ auto prßv∞ vrazilo do domovnφch dve°φ. Pokoj u vchodu byl pln² kou°e a prachu z rozdrcenΘ omφtky. Mysleli si tedy, ╛e jim v dom∞  n∞co
vybuchlo, p°ivolali hasiΦe, ale kdy╛ se prach trochu usadil, na╣li pod
stolem vinφka v podob∞ t°φkilogramovΘho kamene. Kßmen z°ejm∞ p°ilet∞l s
nebe, proto╛e probil st°echu i strop, a m∞l tolik kinetickΘ energie, ╛e
se odrazil od podlahy, prolet∞l zp∞t stropem na p∙du, vrßtil se do pokoje,
p°evrhl ╛idli, odrazil se od st∞ny, a koneΦn∞ na╣el klid pod stolem. Skoro
neuv∞°iteln∞ znφ fakt, ╛e jen n∞kolik blok∙ od nich je d∙m, kter² byl podobn∞
zasa╛en meteoritem jen dvanßct let p°edtφm! Jakoby si olymp╣tφ bohovΘ na
Wethersfield zasedli!
Ale ani tohle nenφ ten nejposledn∞j╣φ zßsah domu. V dubnu 1990 podobn∞ nav╣tφvil p∙lkilogramov² meteorit jeden d∙m v Holandsku, za nep°φtomnosti majitel∙, kte°φ byli po nßvratu mφrn∞ p°ekvapeni Φerstvou dφrou ve st°e╣e a meteoritem na p∙d∞. V zß°φ 1984 zapadl meteorit v zßpadnφ Austrßlii do pφsku na plß╛i jen n∞kolik metr∙ od dvou v²letnφk∙, kte°φ se tam opalovali. VeΦer 9. °φjna 1992 usly╣ela osmnßctiletß studentka Michelle Knapp v Peekskillu u NovΘho Yorku zvenku rßnu jako kdyby se srazila alespo≥ t°i auta najednou (mpeg, 980 kB). Vyb∞hla do de╣tivΘho veΦera aby zjistila, ╛e t∞╛ce po╣kozenΘ je jen jejφ auto. Kßmen o vßze 12 kg jφ probil kufr auta a z∙stal le╛et pod nφm. Prolet∞l jen pßr centimetr∙ od nßdr╛e s benzinem! Nejd°φve usuzovala na vandalismus, ale kßmen byl divn∞ tmav² a tepl² a tak se brzy p°i╣lo na to, ╛e je to meteorit. Moc ji to nepot∞╣ilo, proto╛e byla otßzka, zda poji╣╗ovna bude ochotna hradit ╣kodu, zp∙sobenou podle americkΘ prßvnickΘ formulace "bo╛φm zßsahem" ("by act of God"). Ale auto zasa╛enΘ meteoritem se rychle stalo takovou sb∞ratelskou vzßcnostφ, ╛e za 12 let star² v∙z jφ nabφdli 69 tisφc dolar∙. Obdobn²ch p°φb∞h∙ je u╛ znßma hezkß °ßdka. Kanadsk² amatΘr astronom Christopher Spratt uve°ejnil dosti dlouh² seznam p°φpad∙ kdy se, abychom mluvili jazykem star²ch ╪ek∙, OlympanΘ mßlem trefili. Mezi roky 1860 a 1992 bylo nejmΘn∞ patnßct p°φpad∙, kdy nebesk² kßmen dopadl v okruhu do p∞ti metr∙ od n∞jakΘ osoby. SkuteΦn² zßsah se jim poda°il patrn∞ jen jednou, roku 1954 ve stßt∞ Alabama, kdy panφ Hodgesovou zasßhl skoro Φty°kilogramov² meteorit a dosti bolestiv∞ ji poranil na ruce a noze. I tento meteorit p°ilet∞l s bohatou energiφ: nejen ╛e prorazil st°echu a strop, ale je╣t∞ se p°ed zßsahem staΦil odrazit od velkΘho  radiop°ijφmaΦe.
Na╣t∞stφ le╛ela panφ Hodgesovß na gauΦi pod tlustou p°ikr²vkou, jinak by
bylo poran∞nφ hor╣φ. Je znßm p°φpad zabitφ kon∞ a psa, n∞kolik aut u╛ bylo
takto zasa╛eno, a dosti znaΦn² poΦet budov. Jednomu z Olympan∙ se roku
1984 poda°ilo trefit se do po╣tovnφ schrßnky v Claxtonu ve stßt∞ Georgia.
Proto╛e na olympskΘ bohy nev∞°φme, musφme najφt racionßlnφ vysv∞tlenφ toho, ╛e meteorit tak pom∞rn∞ Φasto mßlem n∞koho zasßhne. RozumnΘ vysv∞tlenφ je jen jedno: Meteorit∙ padß pom∞rn∞ hodn∞. Odhady o celkovΘm poΦtu se r∙znφ; kanadsk² astronom Ian Holliday odhaduje, ╛e zem∞koule je v pr∙m∞ru ka╛d²ch p∙l a╛ dv∞ hodiny zasa╛ena meteoritem alespo≥ tak velk²m jako p∞st. Ale jen nepatrn² zlomek meteorit∙ se najde. Nejvφce jich ov╣em spadne do oceßn∙. AΦkoliv se mnoh²m z nßs zdß Zem∞ p°elidn∞nß, ve skuteΦnosti obrovskΘ plochy pevniny jsou nedostupnΘ nebo aspo≥ dosti opu╣t∞nΘ na to, aby meteorit unikl pozornosti. V∞t╣inou toti╛ vypadß dost jako obyΦejn² kßmen. «eleznΘ meteority jsou vzßcn∞j╣φ ale nßpadn∞j╣φ; ty ale zase pom∞rn∞ rychle zv∞trajφ. Meteorit velmi Φasto dopadne za dennφho sv∞tla, kdy je jeho let atmosfΘrou viditeln² jen vzßcn∞. Jindy zamraΦenß obloha potlaΦφ i ten nejjasn∞j╣φ ·kaz. To se stalo Michelle KnappovΘ, kterß za de╣tivΘho veΦera sly╣ela jen dopad meteoritu na auto. Nad rozsßhlou oblastφ v²chodnφch Spojen²ch Stßt∙ bylo v╣ak jasno a tisφce lidφ ╛aslo nad nßdhernou "ohnivou koulφ", kterß na n∞kolik vte°in ozß°ila veΦernφ nebe. Odborn∞j╣φ termφn pro tento zjev je "bolid". Jestli╛e takov² jasn² bolid p°edchßzφ dopadu, je identifikace meteoritu snadnß, ale zase jen tehdy, dopadne-li nablφzku n∞jakΘho sv∞dka. Anebo kdy╛ je to mimo°ßdn∞ velk² "kus". Poslednφ takov² p°φpad se stal 17. kv∞tna 1990 v p°edho°φ Uralu. ObyvatelΘ vid∞li p°elet jasnΘho bolidu a o dva dny pozd∞ji na╣li v jednom Φerstv∞ osetΘm poli desetimetrov² krßter, Φty°i metry hlubok². Vyryl jej asi metrov² ╛elezn² meteorit vß╛φcφ n∞kolik set kilogram∙. TakovΘ p°φpady jsou, bohudφky, vzßcnΘ. Jinak i velmi p°esnΘ urΦenφ drßhy men╣φho meteoritu atmosfΘrou dßvß malou nad∞ji, ╛e se meteorit nalezne. To mohou potvrdit Φe╣tφ astronomovΘ z Ond°ejova. Jejich vynikajφcφ sφ╗ fotografick²ch p°ehlφdkov²ch komor zaznamenala 7. kv∞tna 1991 p°elet jednoho z nejjasn∞j╣φch bolid∙, jak² kdy byl pozorovßn. Odhadujφ, ╛e na zem dopadlo asi 10 kg, patrn∞ ale v n∞kolika kusech. AΦ bylo mo╛no mφsto dopadu p°edpov∞d∞t pom∞rn∞ p°esn∞, zatφm -- pokud alespo≥ jß tady v Kalifornii vφm -- meteorit se nena╣el. ObyΦejn∞ bu∩to se pozoruje let meteoritu v atmosfΘ°e, ale meteorit se nenajde, nebo se najde meteorit, ale neexistujφ ╛ßdnß data o jeho drßze. Byl to tedy naprosto jedineΦn² ·sp∞ch kdy╛ ond°ejov╣tφ meteorß°i pod vedenφm Dr. Zde≥ka Ceplechy fotografovali a pak na╣li meteorit P°φbram v dubnu 1959. Byl to takΘ v∙bec prvnφ p°φpad, kdy k nalezenΘmu meteoritu byla urΦena nejen atmosfΘrickß drßha, ale takΘ jeho drßha ve sluneΦnφ soustav∞. A od tΘ doby se to poda°ilo ve sv∞t∞ jen je╣t∞ dvakrßt: ve Spojen²ch stßtech roku 1970 a v Kanad∞ roku 1977. V╣echny t°i meteority p°i╣ly po dosti v²st°ednΘ eliptickΘ drßze z oblasti asteroid, kterΘ normßln∞ obφhajφ mezi Marsem a Jupiterem. Tφm se potvrdilo, ╛e meteority jsou ·lomky vzniklΘ srß╛kami asteroid. Skoro v╣echny. Ale zdß se, ╛e ne ·pln∞ v╣echny. V poslednφch lΘtech byla objevena dv∞ nalezi╣t∞ meteorit∙, kde je jich mo╛no posbφrat desφtky i sta, ani╛ by bylo t°eba Φekat, a╛ zase meteorit n∞koho skoro trefφ. Prvnφ takovΘ nalezi╣t∞ je v Antarktid∞. Meteority tam padaly po tisφciletφ jako v╣ude jinde. Ale z∙staly le╛et pod sn∞hem na ledovcφch, a ledovce pozvolna stΘkajφ do mo°e. Tak se bohu╛el mnoho meteorit∙ utopilo. Ale obΦas tekoucφ ledovec narazφ  na
horsk² h°eben, vφtr odfoukß snφh a meteority jen Φekajφ na odvß╛nΘ hledaΦe.
«e≥ je tam nesmφrn∞ bohatß. Jen porovnejte tato dv∞ Φφsla: Za poslednφch
200 let bylo spolehliv∞ ov∞°eno po celΘm sv∞t∞ 843 pßd∙, a nalezenΘ meteority
dohromady vß╛φ necel²ch osm tun. Do roku 1989 bylo asi za deset let sebrßno
v Antarktid∞ skoro 8 tisφc meteorit∙ -- p°esn∞ji °eΦeno kus∙ Φi ·lomk∙,
proto╛e tam nelze s jistotou poznat kterΘ kusy pochßzejφ z jedinΘho pßdu.
Jejich celkovß vßha u╛ je jedna tuna.
Druh²m takov²m nalezi╣t∞m je australskß pou╣╗ zhruba na p∙l cest∞ mezi Sydney a Perthem. Zatφm tam na╣li vφce ne╛ 500 meteorit∙ pochßzejφcφch ze 150 r∙zn²ch pßd∙. ProΦ jsou astronomovΘ a mineralogovΘ tak dychtivφ sesbφrat co nejvφce meteorit∙? Proto╛e nejsou jeden jako druh², li╣φ se chemicky i mineralogicky, a ka╛d² z nich mß nßm co °φci o sluneΦnφ soustav∞. Nejvφce o asteroidßch, ov╣em. Ale je znßmo u╛ nejmΘn∞ jedenßct meteorit∙, kterΘ nepochybn∞ "spadly s M∞sφce", proto╛e se nßpadn∞ podobajφ vzork∙m m∞sφΦnφch hornin, kterΘ astronauti p°inesli z M∞sφce. A u n∞kolika meteorit∙ je vß╛nΘ podez°enφ, ╛e p°ilet∞ly z Marsu! V obou p°φpadech byly do udßlosti op∞t zapleteny asteroidy, kterΘ nßrazem na M∞sφc nebo na Mars vyrazily z jejich p∙dy kusy hornin tak siln∞, ╛e unikly gravitaci a vydaly se na samostatnou pou╗ sluneΦnφ soustavou, aby nakonec narazily na Zemi. Takto nßm M∞sφc a Mars velmi lacino dodßvajφ svΘ mineralogickΘ vzorky -- velmi lacino pokud dopadem nezp∙sobφ vß╛nou ╣kodu, ov╣em. P°es v╣echny p°φb∞hy; kterΘ jsme vyprßv∞li, nejste nikdo v ╛ßdnΘm vß╛nΘm nebezpeΦφ se strany meteorit∙. M∙╛ete ale b²t sv∞dky pßdu nebo spφ╣e p°eletu jasnΘho bolidu, a pak pamatujte na to, ╛e va╣e pozorovßnφ je pro v∞du d∙le╛itΘ. Mirek Plavec Kalifornskß universita, Los Angeles (UCLA) Psßno pro Ned∞lnφ LidovΘ noviny, b°ezen 1993 |