4/11/98 - Rano se probouzim, pohled na more mi pripada jiz temer vsedni. Zda se, ze pisek z plaze se pres noc prenesl na vsechny nase veci. Vypada to, ze pisecek budeme z veci klepat jeste v Praze. Mame hlad a tak konzumujeme chleba s pastikou, vsudypritomny pisek chut peciva jenom dochucuje. Po snidani se prilis nezdrzujeme a odchazime na nedaleky dalnicni najezd.

Mnoho vozu na najezdu nenajizdi a tak se na Ottuv navrh presuneme primo na dalnici. Prilis se mi nove stopovaci misto nezamlouva, krome toho jsem trochu nervozni z prujezdu policejnich vozidel. Za pet minut aut s logem POLICIA projede asi dvacet a tak se rozhodnu vratit na najezd, Otas me nasleduje. Stale nam nic nestavi a tak Otto navrhne, abychom se presunuli k nedaleke benzince. Podle meho nazoru to je zbytecne a odmitam to. Otto prohlasi, ze to dopadne jako v Tarife, kde jsem zprvu take presun zprvu odmital a souhlasil az po nekolika hodinach stani na slunci. Ja vsak trvam na svem a zustavam. Za pet minut zastavuje auto a s kucharskym ucednikem a jedeme po dalnici do Castellonu. Asi po deseti minutach najizdime na placenou dalnici a jiz vime, ze tahle cesta nas dovede az na hranice. Pohodare kucharika opoustime na nezvykle velkem odpocivadle.

Nasi pozornosti neujdou venkovni umyvadla ve kterych provedeme kompletni ocistu. Po pulhodine se ja i Otto citime jako novi lide. Nabereme pitnou vodu a zkousime stopovat na vyjezdu z odpocivadla. Asi po pulhodine nam zastavi kamion a my padime na Barcelonu. Po nekolika kilometrech malomluvny ridic, sjizdi z dalnice a my se soukame po statovce. Doufame, ze jeste najede na dalnici. I kdyz ridic radeji mluvi s vysilackou, podari se nam zjistit, ze pred Barcelonou na dalnici znovu najede. Nevypada to, ze by se sofer chtel s nami bavit a tak jen mlcky sledujeme pobrezi. Costa Brava je v lete plna turistu, ted je vsude pusto. Kdyz po pomerne dlouhe dobe dojedeme opet na dalnici snazime se vysvetlit ridici, ze bychom byli radi pokud by nam zastavil u cerpaci stanice. Ridic nam vysvetluje, ze nas vysadi na vyhodnem miste za Barcelonou, z toho mame samozrejme radost, protoze si tak usetrime pomerne problematicky prujezd stredem mesta. Za Barcelonou najizdime na placenou dalnici, ridic plati poplatek a nahle zastavuje u krajnice. Toto je podle nej nejvyhodnejsi misto na stopovani. Ackoliv jeho nazor nesdilime, vystupujeme.

Zacina byt docela zima a krome toho pada z nebe cosi, co jsme pekne dlouho nevideli, tusim, ze se to jmenuje dest. Kratasy tedy davam hluboko do batohu a oblekam dziny a sustakovou bundu. Po nekolika minutach nam zastavi divka, ktera vsak jede jen nekolik malo kilometru a tak jeji nabidku na svezeni s diky odmitame. Po dlouhe dobe spatrujeme take ceske kamiony, az treti cesky ridic neodola nasemu usilovnemu proseni a zastavi. Nastoupime a vime, ze dnes uz na hranice dojedeme. Starsi muz je docela dost poznamenany celozivotnim udelem ridice nakladaku a snad prave proto jeho slovnik tvori z osmdesati procent vulgarni vyrazy. Nez nam ridic dopovi prvni historku setmi se a zacne docela slusne prset. Jsme radi, ze se jeste chvilku muzeme hrat v kamionu. Ridic nas dal nez na hranice bohuzel nedoveze, protoze zde musi, narozdil od ridicu z EU, vyclivat. Do La Jonquery na spanelsko-francouzskych hranicich prijizdime pred sedmou hodinou, ale vetsina obchodu ma jeste otevreno a tak v jednom z mistnich supermarketu utracime posledni pesety za rybicky a susenky.

Domluvime se, ze pojime az na odpocivadle, ke kteremu mame namireno. Cestou tam potkavame dva stopare, kteri maji namireno na druhou stranu nez my. Spravne jsem usoudil, ze jsou narodnosti ceske. Maji namireno do Valencie. Kluci jedou cesat pomerance do Valencie. Dame jim par dobre minenych rad, poprejeme stastnou cestu a dojdeme nekolik set metru k benzinove cerpaci stanici, kde se ukryjme pred destem a zdlabneme velmi chutne rybicky.

Blizi se noc, teplota zacina klesat, spat se nam nechce. Pokousime se stopovat. Kazdy kdo jede do Francie stavi u teto benzinky, aby nabral levny benzin. Otto i ja se vzacne shodneme na tom, ze toto je perfektni stopovaci plac a nemeli bychom nastupovat k nikomu, kdo nejede aspon do Lyonu. Asi po hodine se mi dari ukecat ridice kamionu a ten my slibi, ze nas odveze az pred Lyon. Nez vsak seberu batoh a Ottu, ridic je pryc a pri pohledu na odjizdejici kamion nevim co si myslet. Jsem zklamany, protoze uz jsem se videl jak spim a vezu se nekam do vnitrozemi Francie. Po nekolika dalsich neuspesnych pokusech se nad nami slituje Francouz a bere nas k sobe do auta. Nepodarilo se mi sice presne zjistit kam jede, ale ani me to moc nevzrusuje. Francouz mluvi nemecky a tudiz nechavam Ottu sedet vepredu a sam podrimuji na zadni sedacce. Francouz nas vysazuje asi za hodinu a pul na odpocivadle u Nimes. Je nam hrozna zima (asi 15st.C) , blizi se pulnoc a nejlepsi co muzeme udelat je jit spat. To take s delame.