Cestou na Efes jsem si na plantazi podel silnice nakradl nekolik broskvi.

Dost jsem byl prekvapen jednim kopacem v Efesu, se kterym jsem se zastavil a on, kdyz uslysel ze jsem z Cech mi rekl "Dobry den" .

Zriceniny Efesu jsou rozlehle - drive to bylo mesto pro 200 000 lidi. Jsou dochovane hlavni ulice a maji tu 2 divadla. Velkou atrakci jsou dobre zachovale (multi)latriny, ktere mohlo najednou pouzit nekolik desitek lidi (akorat, ze nemeli zadne "intimco").

Navecer jsem se jel podivat k Egejskemu mori do vesnicky Pamucak na zapad Slunce - romantika, balada. Poprve jsem jel dolmusem (=turecky "nacpany"), coz je minibus pro 13 lidi, ktery jezdi po pevne trase, vyjizdi teprve az kdyz se naplni a eventualne bere lidi cestou. Plati se az pri vystupovani.

Den 7, streda 12. 8. - Ze Selcuku vyrazim na vychod do asi 170 km vzdaleneho Denizli, blizko nehoz se nachazi Pamukkale ("Bavlneny hrad"). Vsude kolem vlaku se vlni hory. Nejsou ale zalesnene jako u nas. Maji zlutou barvu se zelenymi teckami, pruhy nebo plochami. Za celou dobu co jsem tady vidim prvni mracky. V Denizli presedam na dolmus do Pamukkale.

Kdyz jsem tam, nemuzu nadsenim ani dychat. Zatimco nejkrasnejsi pamatka vytvorena lidskou rukou, kterou jsem tu videl, je Efes, pak nejhezci a nejvelkolepejsi prirodni utvar je Pamukkale - nahorni plosina, ktera je pokryta bilym povlakem ze soli vyverajicich na povrch a vytvarejicich roztomila jezirka. Je to tvrde lakadlo na turisty. Stoji ale za to. Kazdy kdo prijede do Turecka by se sem mel podivat. Jen se tak brouzdat v zelene, modre, bile, sedive nebo jine vode. Do udoli je pohled rozhodne hodny zaznamenani na fotografii. Uzasne a velkolepe. Je tu 40░C, ale cloveka schladi vitr, nebo se alespon osvezi ve vode (i kdyz skoro varici od slunce). Lze snadno rozeznat, kde je jen skala a kde uz zacina vapencova pokryvka - skala nesnesitelne pali do nohou, vapencove soli ne.

Neustale se mnou cloumaji obavy o mou financni situaci. Zmitam se mezi dvema stavy - pocitem, ze mam penez dost a ze mi jeste zbudou, a tusenim, ze jich mam na celou cestu malo a ze uviznu na zpatecni ceste nekde v syrske pousti. Extrapolace mych dosavadnich vydaju ukazuje na to prvni, nejistota o cenove hladine v zemich kam jedu me vsak stale strasi tim druhym.

Vecery na Blizkem vychode ve me vzdy vzbuzuji pohodu. Vsude je sice mumraj a zmatek, ale sedet pod palmami v tlumenem svetle lamp a poslouchat orientalni hudbu a v 10 vecer i modlitbu, je naprosta pohoda. Jako dnes v Denizli, kdyz cekam na nocni autobus do Antalye.

Nektere minarety maji pruhledne spicky, ktere v noci sviti zlutozelenym svetlem.

Moje telo uz si zvyklo na pravidelna dve jidla denne a 4-5 litru vody, takze zatim nemam v tomto smeru problemy. Jde jen o to, jak dlouho to vydrzim.

Popovidal jsem si s taxikarem. Cesta Denizli-Pamukkale (asi 10 km) stoji taxikem 100 000 lir (coz je ekvivalent jizdenky Istanbul - Izmir), dolmusem jen 3500 lir.

Den 8, ctvrtek 13. 8. - Brzy rano prijizdim do Antalye. Je jeste brzo, tak dospavam na lavicce mezi "homelessakama". Antalya je nadherne mesto na pobrezi Stredozemniho more. Jsou tu plaze, utesy (u jednoho jsem se vykoupal), stare mesto, hradby, zelen, parky. Ten park ve kterem ted jsem a pisu se jmenuje po Atatⁿrkovi - Turci jsou jim uplne posedli, maji v kazdem meste jeho tridu, ulici, park, sochu, muzeum. skolu atd. Neni se ale cemu divit, jelikoz osvobodil zemi od nadvlady Britu, Francouzu a Rusu.

V Antalyi jsem hlavne abych zjistil, jak jezdi lodi z Turecka na Kypr, popripade dal do Syrie. Dovidam se, ze z pristavu Tasucu (asi 400 km na vychod) jezdi Turkish Maritime Lines do Kyrenie na Kypru.

Dopoledne travim prochazkou po meste a povalovanim se u more. V 15.00 odjizdim do Tasucu. Bus jede 7 hodin. Po tech jejich silnicich, vecnych stoupanich a klesanich (jedeme po uzkych silnicich podel more - na jedne strane vysoka skala, na druhe utesy a more) a v tom vedru je to opravdu zazitek. Je to snad jeste horsi nez cesta Istanbul - Izmir. Jeste ze maji pohodlne autobusy. Na videu davaji nejakou tureckou "lovestory". Casto v ni zpivaji srdcervouci pisne - cervena knihovna hadr. Asi hodinu si pres slovnik povidam se dvema pomocniky ridice (asi 17leti). Jsou to strasne doterni frackove. Pozdeji mi rikaji ze jsou z vychodu (od jezera Van).

O pulnoci odjizdim z Tasucu na Kypr. Lod je celkem pohodlna, ale nema klimatizaci, takze je uvnitr vedro.

Den 9, patek 14. 8. - 7:00 - vystupuju na Kypru v mestecku Kyrenia. Z pristavu nemuzu jit nejkratsi cestou primo do mesta, ale musim obejit pul Kypru, nez se do Kyrenie dostanu - je tady nejaka vojenska zakladna. U celnice jsou zvlastni fronty pro Turky, obcany Severniho Kypru a cizince. Ta posledni je nejkratsi.

Severni Kypr je od roku 1974 okupovan Tureckem a od roku 1983 je vyhlasen samostatnym statem - Tureckou republikou Severniho Kypru. Zadny stat krome Turecka vsak tuto "republiku" neuznava a Kypr je pro ostatni svet jen jedna zeme, prestoze je rozdelen zdi na dve casti (podobne jako kdysi Berlin). Ja jsem ted v te severni, co je okupovana. Severni Kypr ma nicmene hezkou vlajku: podoba se izraelske, jen modre pruhy jsou nahrazeny cervenymi a misto sesticipe hvezdy je uprostred cerveny pulmesic a hvezda - znak Turecka.

Vykoupu se v mori a odjizdim dolmusem do Nikosie. Na severnim pobrezi Kypru se zvedaji hory, ktere jsou na severni strane porostle celkem bujnou vegetaci a na jizni strane jen posety stromky a keri, podobne jako hory turecke. Na jih za horami je jen vyprahla planina.

Nikosie je male mesto. Stara Nikosie je obklopena hradbami, ktere maji v pudorysu tvar ozubeneho kola. V Nikosii se nachazi jediny prechod mezi Severnim a Jiznim Kyprem: Ledra Palace Hotel, ktery je v soucasnosti v drzeni OSN. Za zavorou u hotelu je modra strazni budka a na hotelu pak vlajka OSN.

V tehle zemi se necitim prilis dobre. Turecka okupace je pravdepodobne duvodem proc tu nejsou skoro zadni turisti. Je tu velke mnozstvi vojaku - jak tureckych tak prislusniku modrych baretu OSN. Prirovnal bych to k pocitu ktery jsem mel v jiznim Libanonu na hranici s Izraelem, kde je izraelska bezpecnostni zona. Pravdou je, ze tam je situace ponekud ostrejsi, ale tady mi zase vadi, ze pokud vstoupim na Kypr z turecke strany, nesmim prekrocit hranici na Jizni Kypr.

Pravdepodobne ted probihaji hovory o budoucnosti Kypru, protoze jsem videl transparenty (i v anglictine) hlasajici podporu prezidentovi Severniho Kypru ve "spravedlivych" pozadavcich tureckych Kypranu (ty "spravedlive" pozadavky nejspis znamenaji zabrani celeho Kypru, protoze vsechny turisticke brozury tady "krmi" turisty frazemi o tureckem puvodu vsech kyperskych mest).

Kypr je mnohem vice zasazen Zapadem nez Turecko - vice reklam, vice znackovych prodejen a produktu. Na turisticky ruch vsak vubec nejsou zarizeni. Ze tri informacnich kancelari jsem nasel jen jednu. Jeste ze jsem si u Johna ofotil ty pasaze o Kypru z "Let's go".

Podobne jako v Turecku i tady ohrivaji vodu zasadne na strese pomoci slunecnich kolektoru nebo primo barelu s vodou.

Bydlim v jednom penzionu asi 200 metru od zelene linie (=zed rozdelujici Kypr) ve stare casti mesta. Obcas tu probehne 3 cm svab, ale jinak je to celkem OK. Prochazim se podel zelene linie. Nekde pusobi nebezpecne (budky s vojaky s kulomety), jinde to nechapu (napr. v jedne restauraci tvori jednu ze sten (rakosova rohoz), na ktere je povesen stejny panak s kulometem jako v Turecku u vojenskych zakladen s napisem FORBIDDEN ZONE).

Nikosie je pochmurna, opustena a prazdna. Celkove memu dojmu o Severnim Kypru prilis neprida.

Odsud z Kypru jsem chtel pokracovat dal do Syrie lodi, ale dozvedel jsem se, ze uz to neni mozne (nejspis i Syrie prerusila veskere styky se Severnim Kyprem). Musim tedy zpet do Tasucu a pak podel pobrezi do Mersinu a dal na vychod.

Na Kypru se jezdi i chodi vlevo. Nejprve jsem se vsem pletl pod nohy, ale ted jsem si uz zvykl. Jen porad jeste musim davat pozor pri prechazeni - pletu si na kterou stranu se mam podivat jako prvni.

Den 10, sobota 15. 8. - Rano odjizdim do Famagusty (druhy ze dvou pristavu pres nez se da na severni Kypr dostat).

Cestou jsem si vsiml vlajky vytesane na svahu severnich hor asi 20 km od Nikosie. Byla vyborna viditelnost, takze musim mit obrovske rozmery. Vedle byl vytesan turecky znak - stejny jako u Bergama.

Famagusta trochu spravila Severnimu Kypru reputaci. Je to hezke stredomorske mestecko. Stare mesto je cele obehnane hradbami (opravdu krasnymi) a je plne roztomilych malych ulicek, obchudku a mesit. Take je tu jeden kostel (mezi palmami!) a ma minaret!!

K mori se ve meste neda vubec dostat, protoze je tam pristav hlidany vojaky. Vojaci mi tady na Kypru jdou ponekud na nervy. Neni to jako v Izraeli, kde se clovek pod jejich ochranou citi v bezpeci. Tady nikdo nevi co muzou udelat, kdyz uz jednou tenhle ostrov napadli.

Az na jizni strane, v nove (a moderni) ctvrti Marus, je volny pristup k mori. Je neuveritelne modre a pruzracne, jsou v nem koraly.

Na Severnim Kypru je velke mnozstvi mest a mestecek pojmenovanych podle tureckych mist: Balikesir (velke mesto v Turecku), Kirikkale (mesto u Ankary), Incirlik (vojenska letecka zakladna NATO na jihu Turecka, kolem ktere taky pojedu do Syrie), i mista na Jiznim Kypru maji na mape vytistena turecka jmena: Canakkale (mesto blizko Troji), Silifke (pristav u Tasucu).

Obcas kolem mne projede auto OSN s modrymi barety. Nevim vubec, co se deje u nas doma. Nekdo mi rikal, ze uz jsme rozdeleni na 2 staty. Moc tomu ale neverim, vim jak se zpravy na dalku zkresluji.

Skoro na kazdem rohu tu je socha Atatⁿrka. Ti Turci to mysli s tim poturcenim Kypru asi vazne!!

Do mesit se smi vchazet jen v decentnim obleceni (= zadne kratke sukne, sortky nebo trika bez rukavu). Pokud jej vsak nekdo nema jsou na to v mesitach zarizeni: pujcuji velke satky, ktere si dotycny clovek prehodi pres sebe a zakryje inkriminovana mista.

Mnoho domacnosti ma ted kvuli vedru otevrene dvere dokoran. Maji celkem slusne a hezky zarizene byty a to i v (na prvni pohled) chudsich ctvrtich. Vetsina ma pracku, lednicku, barevny televizor.

Moji fotografii hlavni vstupni brany do stareho mesta prave zkazila kolona prijizdejicich tanku. Ma teorie o 3. invazi tureckych vojsk (prvni dve byli v 1970 a 1974) vsak vzala za sve, kdyz jsem si promluvil s jednim valecnym veteranem (20 let sluzby u britske RAF): dnes je to totiz presne 18 let co v roce 1974 zacala invaze Turku na Kypr. Famagusta byla postizena nejvice ze vsech mest. Ted se prave pripravuje nejaka vojenska prehlidka.

Pokazde, kdyz objevim nejaky zdroj vody, snazim se jeho polohu si co nejpresneji zapamatovat a vodu pak doplnuju vzdy kdyz jdu kolem, protoze nikdy nevim, kdy na ni zase narazim. Jako treba tenhle zdroj na autobusovem nadrazi v Nikosii. Pouzil jsem jej uz asi 4╫ nebo 5╫.

Vecer se vsichni muzsti obyvatele Kypru soustreduji v hospodach. Vetsinou ale sedi na vytazenych zidlich venku a skrz dvere sleduji televizi - to vedro uvnitr je totiz opravdu nesnesitelne.

Den 11, nedele 16. 8. - Dnes jsem "uveznen" v Nikosii, protoze lod zpet do Turecka jede az zitra. Nemam co delat a budu se tedy venovat pripravam na zbytek cesty. Uvazuju, ze ji zkratim jen na 3 tydny - z duvodu financnich a z duvodu vedra. Uvidim v Syrii.

V noci je asi pul hodiny slyset kulometna strelba. Nevim co se deje, asi nejaky problem na zelene linii.