Den 67/5, streda 3. 7. - Rano me ve vlaku oknem budi slunicko. Prijizdime do vesnicky Hell (Peklo). Jeden muj spolucestujici si dela srandu, ze Americani si s oblibou kupujou "one-way ticket to Hell" - jednosmerny listek do Pekla, a maji tak skvely suvenyr. Hell lezi 3 metry nad morem, takze uz znam dpoved na otazku kde je peklo - 3 metry nad morem.

V Trondheimu se poprve setkavam s norskymi oblibenymi skritky - Trolly. Trollove jsou tak trochu symbol Norska s Norove si velice zakladaji, ze neco takoveho maji. Pred nekterymi obchody maji Trolly ze dreva a slamy v zivotni velikosti (tj. asi do 1,5 metru vysoke). Trollove jsou vetsinou zarostli a ziji zpravidla v hlubokych lesich. Trollu je vice druhu - vodni, horsti ale i morsti, proste jakou ma kdo fantazii.

V Trondheimu je i skandinavska nejvetsi stredoveka stavba - katedrala Nidaros. Byla postavena uz roku 1183 nad svatou studankou, ktera vytryskla vedle hrobu svateho Olava. Na kopci nad mestem je velka pevnost Kristiansten. Dnes je bohuzel zavrena, takze ji jen obchazim.

Pres staromestsky most Gamble Bybro, odkud je pekny pohled na starou cast mesta s obchudky, se dostavam k pristavisti z 18. stoleti. Trondheim je na pobrezi more a v zalivu je videt ostruvek Munks holmen se zbytky stare pevnosti, ktera slouzila jako obavane vezeni.

Splham na kopec nad Trondheimem. Je to fuska. Je vedro a ja uz nemam zadnou vodu. Nastesti kolem tece potucek, takze piju z nej.

Navecer dokupuju nejake "jidelni" zasoby do vlaku. Norsko je pekelne drahe! Noc stravim ve vlaku a probudim se rano v Oslo - ty velke vzdalenosti mezi mesty jsou sice ubijejici, ale clovek alespon usetri za ubytovani.

Den 68/6, ctvrtek 4. 7. - V Oslu se opet pokousim byt trochu drzy a vyuzit AIESECare. Bohuzel jsou ale drsni a o "zbloudileho" cestovatele, i kdyz taky AIESECare, nejevi zajem. Z university se tedy s celym svym batohem znovu plouzim do centra mesta. Na vlakovem nadrazi se umeju a prevliknu. Pres noc budu zase asi cestovat. Pojedu do Bergenu, na zapadnim pobrezi, ale do Osla se jeste budu vracet. Nechavam si proto v uschovne na nadrazi batoh a jen s igelitkou vyrazim na obhlidku mesta.

Jako Helsinky i Oslo ma svoji turistickou Oslo Card, ktera plati na vstupy do vetsiny muzei. Oslo je prijemne zelene a ciste (jako cela Skandinavie, to se mi tady strasne libi). Pred moderni hranatou radnici je pristav a za rohem nekolik turistickych obchudku, pred kterym na me koukaji ... Trollove. Nakupuju nejake jidlo v centru a sedam si do zahrad kralovskeho palace Slottet (to je ale luxus, piknik v kralovskem palaci!).

Den se bohuzel krati a ja musim spechat, abych nezmeskal svuj vlak do Bergenu. Jak ve Finsku tak i tady vydavaji prehledne jizdni rady jednotlivych trati a dokonce jsme sehnal i jizdni rad pro celou Evropu. Oboji je zadarmo. Prosperita je videt na kazdem kroku a pozna se taky podle toho, za co jeste nechteji penize a za co uz jo. K tem vecem zdarma patri treba jeste tuny peknych informacnich brozur o jednotlivych regionech. Kazdy z nich ma co nabidnout, takze tady je docela velka konkurence.

Ve vlaku cestuju s anglickym parem, ktery ma InterRail. Nic proti Anglicanum, ale tihle se strasne divili, ze nejedu na jizdenku InterRail, ale na nejaky, jim neznamy ScanRail, a nemohli pochopit, ze jsem vsechny veci nechal v Oslu a to nenutnejsi mam jenom v igelitce.

Den 69/7, patek 5. 7. - Uz me ty nocni cesty vlakem zacinaji lezt krkem. Nastesti rano kdyz se probouzim tak zjistuju, ze jedeme horami a tak je alespon na co se divat. Nejedu primo do Bergenu, ale cestu prerusuju, abych se podival na fjord ve Flamu.

Brzy dopoledne vlak zastavuje v Myrdalu, kde se da presednou na motoracek do Flamu. Cesta motorackem je skvela. Z Myrdalu je to asi 20 km a trat je poradne strma, protoze Flam je az na urovni more (da se tam dostat i velkou lodi z more). Vrcholky hor jsou zasnezene, obcas projedeme nejakym tunelem prorazenym do uboci, nebo umele postavenym tunelem, ktery ma chranit vlak proti padajicimu snehu. Vlak zastavuje i na miste, odkud je videt dlouhy belostny vodopad. Vzduch je tady svezi a nebe blankytne modre.

Ve Flamu se trochu prochazim a obhlizim strme steny fjordu. Je to neco zvlastniho, co jsem jeste nikdy nevidel: norske fjordy se zarezavaji az 200 km do vnitrozemi a vypada to, jakoby se diky tomu cela zeme rozpadala. V okoli je spousta rozeklanych kanonu a vodopadu a samozrejme turistu

Dopoledne prijizdim z Flamu do Bergenu. Bergen bylo puvodni hlavni mesto Norska a je na nem hodne videt vliv jeho polohy: vypada tak trochu jako stare hanzovni mesto, a v minulosti opravdu melo s nemeckymi hanzovnimi mesty cile styky. Ted je Bergen pohodovym a klidnym mestem, pro svou polohu prezdivanym mestem 7 pohori.

Ve ctvrti Bryggen, ktera nejvice pripomina hanzovni minulost, jsou barevne stredoveke budovy s prikrymi strechami, ktere ac vetsinou ze dreva prezily nekolik nicivych pozaru a i explozi nacisticke municni lodi v den Hitlerovych narozenin roku 1944

Krome Bryggen, ktery povazuju za nejpritazlivejsi pamatku Bergenu, je mozne se podivat i do byvale pevnosti Bergenhaus, nebo na namesti s vezi Rosenkrantz. Ja jsem ale zase zamiril trochu do prirody, a sice pesky rozlehlym lesoparkem na kopec Floyfiell. Da se tam dojet i lanovkou, ale to neni ono. Krome skveleho vyhledu jsem si ze shora prinesl i zajimavy pohled, na kterem je rozfazovana draha slunce po obloze v dobe, kdy nezapada za obzor - jeho draha tvori zdanlive neco jako sinusoidu.

Po ceste lanovkou z Floyfiellu odpocivam v pristavisti mezi hromadami a vecerim svuj obligatni chleba se syrem.

Den 70/8, sobota 6. 7. - Rano jsem zpet v Oslu. Na nadrazi si z batohu vytahuju ciste veci a zase ho nechavam v uschovne - vecer budu pokracovat dal do Stockholmu. Mirim na poloostrov Bygdoy, kde je nekolik opravdu zajimavych muzei. Je bohuzel dal od centra, takze mi trva ponekud delsi dobu, nez se na nej dobelham (nemam tolik penez, abych mohl utracet za tu strasne drahou mestskou, uz i tak se bojim, jestli v Norsku vubec vystacim).

Prvni je Muzeum vikingskych lodi. Je fascinujici. Uvnitr jsou 3 cela stara vikingska plavidla. Kdyz si predstavim, ze na techhle kocabkach se dostali pres Gronsko az nekam do dnesni Kanady, musi smeknout klobouk, i kdyz to byly vlastne obycejni lupici placeni kralovskym dvorem. Nejzajimavejsi je lod z 9. st. s kruhem na pridi a drakem na kylu z obdobi Oseberg, ktera byla pouzita k pohrbu kralovny.

O kousek dal je Muzeum Kon-tiki. Uz nazev a jeho umisteni v Norsku napovida, o co jde. Ano je to muzeum venovane legendarnim plavbam Thora Heyrdahla na papyrovych vorech. Behem techto plaveb na vorech Kon-tiki a Ra I a II (postavenych v Egypte a na jezere Titicaca) se Heyrdahl s mezinarodni "posadkou" pokousel dokazat, ze na techto plavidlech bylo mozne ocean a sirit civilizaci touto cestou uz v davnych dobach pred Kolumbem a ostatnimi. V muzeu je cely jeden vor. Musela byt makacka uz ho jenom postavit, natoz se na nem udrzet a prekonat tisice kilometru.

Poslednim z techto cestovatelsko-objevitelskych muzei je Fram, Amundsenova polarni lod. Lod je zde vystavena a muzete primo nahlednout do zivotnich podminek polarniku v Amundsenove dobe. Nedivim se, ze zrovna Norove se tak snazili dobyvat extremni konciny zeme, protoze v norstine znamena Norsko "cestu na sever".

Vsechna 3 muzea jsou skvela a hlavne neobvykla a unikatni.

Tri muzea na jedno dopoledne je dost drsny navic se musim jeste (pesky) dopravit zpet do (vzdaleneho) centra.

Norsko je udesne drahe - odpocivam v centru a odpoledne, pri nastupovani do vlaku smer Stockholm, si uvedomuju, ze skoro utikam, aby me nezruinovalo.

Prejezdu hranice bych si, jako obvykle ve Skandinavii, vubec nevsiml, nebyt toho, ze jsem vedel, ze prejizdime hranici a ze se vymenila pruvodci. Kolem me ubiha krasna hornata krajina ozarena sluncem visicim na bezmracnem blankytnem nebi.

V noci prijizdim do Stockholmu a ubytovavam se v hostelu