Mam nekolik zamilovanych knih. A k jedne takove patri take Cesta tam a zase zpatky od J.R.R. Tolkiena. A tak kdyz jsem se doslechla, ze se na Tocniku v sobotu chysta Bitva peti armad, nedalo mi to a vypravila jsem se tam s kamaradkou, abych o neco neprisla. Zkratka damska jizda.

Den zacal destive. Skoro se mi nikam nechtelo, kdybych uz nebyla predem domluvena, tezko by me nekdo asi premlouval. Puvodne to vypadalo, ze na Tocnik pojedem vlakem, ale po zjisteni, ze jede uz v 6:50 jsem se zhrozila a radsi se poohledla po autobuse. Nastesti jel, v pul osme jsme si daly s Evou sraz na Florenci, v padesat to melo jet, rikala jsem si, ze bude dost casu koupit listky. Jenze to jsem jeste nevedela, ze bude narvano. Malem jsme se do autobusu nevesly. Nakonec zvitezila nase prirozena drzost a cena jizdenky, zaplacena az do Plzne. Berou prednostne na dlouhe trasy. Jsme nekdy zkratka potvory.

Cestu na Zebrak jsme stravily hned vedle ridice, na par ctverecnich centimetrech. Uchvatny zazitek... mohu vrele doporucit lidem s joginskou prupravou. Celou cestu jsem si vybirala polohu, ve ktere bych se mohla drzet a pritom se citit pohodlne. Eva na tom byla podobne. Za nami uz se tam nikdo nedostal, krome pani, ktera volala, ze tam ma dite. Ridicovi se ji zzelelo. Stala na schodech.

Hodina cesty v neprirozene poloze, s pocitem, ze tam snad nikdy ziva nedorazim a navic nepretrzity dest, ktery stekal po prednim skle autobusu. Tak bych mohla popsat jizdu na Zebrak. Dojely jsme, byly jsme tam. Dest ustal. Aspon neco. Vystoupili jsme na namesti a s nami jeste par nadsencu. Autobus odjel na Plzen a my jsme se mohly vydat na Tocnik. Nakoupily jsme neco jedlych zasob a vyrazily. Opacnym smerem, jak jsme zjistily asi po dvou kilometrech nepretrziteho rozhovoru, kdy nas vyrusila z reci cedule Chlustina. Tehdy ve me blikla jakasi posledni orientacni jiskra, obec tohoto jmena mela byt na druhem konci nasi cesty... Zkratka potvrdila se ma teorie, ze orientacni body je nutne prodiskutovat nejdrive, protoze v prubehu cesty se uz jim nikdo nevenuje. Takze otocit a zpatky. Teprve ted nam prislo divne, ze par lidi slo proti nam, ale nikdo nasim smerem. Takze jsme mapu jako orientacni pomucku zcela zavrhly a sly jsme po cuchu.

Aspon jsem si vyfotila vodni strouhu v Zebraku. Pak jsme presly namesti, zastavku autobusu na niz jsme pred hodinou vystoupily a ulickou mezi domy vyrazily jiz podruhe na Tocnik. Na kraji Zebraku jsme zahledly trampiky a vydaly se jejich smerem. Instinkty nezklamaly. Sly jsme pomalu lesni cestou a nedalo se zabloudit. V prvni zatocine jsme zahledly hrad ozdobeny vlajicimi prapory. Jedine, co mi chybelo, byly trubky vitajici navstevu. Dosly jsme k ceste vedouci na hrad, tedy skoro k dalnici... tak byla siroka. Vypadalo to, ze jdeme prave vcas. Na rozcesti kde se spojovaly dva ruzne smery stal jiz stanek, kde nabizeli usedlici burty, pivo a medovinu. Poradatele dezorganizovane pobihali tam a zase zpatky. Dokonce jsme zahledly i mobilniho operatora, zvlastni to kombinaci trampa a velitelskeho vozidla. Chodil dulezite sem a tam a nejvice me pobavila antena, ktera mu couhala z usarny na zadech. Vypadal velmi nepostradatelne.

Proud lidi smerujici na hrad zacinal houstnout. Vypadalo to, ze bude plno. Dosly jsme do udoli, kde byl na jedne strane pripraveny prostor pro divaky a na druhe jakesi jeviste pod zamracenym nebem. Rano to vypadalo na dlouhodoby dest, ale ted uz to nevypadalo tak beznadejne. Dokonce vykouklo na chvili slunicko.

Vyfotily jsme si skreti trun a hrad Zebrak... porozhledly se po louce.... videly jsme tam vypalena mista podle keru... a taky jahody... Ale moc jich tam nebylo. Navic byla trava jeste mokra. Eva proklina svoji obuv. Cesta na Tocnik je tocita. Po leve strane nas rozptylovaly cetne tresne, ktere lakaly k zastaveni. Odolaly jsme. Nemame boty na nejake splhani a navic tresne jsou jako vzdy pouze na stromech, na ktere se normalnim zpusobem neda vylezt. Posledni zatocina a objevuji se prvni muzikanti. Stoji na ponekud nepraktickem miste. Neni jeste videt hrad a tak je vsichni prechazeji, zvedavi, co je za nimi. Nakonec se presunuli bliz. Dosly k vstupni brane a koupily jsme si vstupenky. Osmdesat korun pro dospeleho, deti polovic... Nojo, jsme zvedavy. V duchu pocitam, kolik tady muzem jeste utratit, abychom se mohly vratit do Prahy. Me nechutne hotovostni myslenky jsou preruseny...

Miji nas trpaslik. V cervene vycpane cepici. Vestu zdobenou snurami a prezkami. Boty z kuze. S rolnickami na spickach. Prosel kolem nas. Cinkal. Usmal se. Tolkien... Vzdycky jsem si myslela, ze je nemozne vykouzlit podobu rozverneho trpaslika... A najednou tu byl... Zacala jsem se tesit na predstaveni. Ale to je jeste daleko. Mezitim jdeme k hradu, prechazime most a kolem nas zenou divky v dobovych satech husy. Docela pekny pohled... Na ty divky i na krajinu kolem. Vchazime na prvni hradni nadvori a kolem nas se rozprostre pravy trh. Koreni, keramika, kovove predmety a take sperky, sklenice, latky... medovina, parky s horcici... Nechybi ani loutkove divadlo, kovar a sklar. Prochazime na druhe nadvori a tam je dokonce domaci zvirectvo, krava, nekolik koz, husy...

Vprostred nadvori sedi zena u doboveho tkalcovskeho stavu a tak se divam, jak ji to pekne jde. Kolem chodi zvedavci a ona sedi a tka. Na trzisti mezitim probiha cily obchod, prerusovany jen cvakanim spousti a lelkujicimi rodinkami. Stoupame po schodisti na treti nadvori a tam nachazime ptacniky. Na ruce v kozene rukavici sedi vyr velky, ktereho takhle zblizka vidim poprve v zivote. Otaci hlavu o 180 stupnu a opravdu vyra. Mhouri oci a ja si jen rikam kolik asi muze vazit. Jeden z kolemstojicich si bere vyra na ruku a ja pri pohledu na ty drapy a zahnuty zobak jen trnu. Jdeme se podivat jeste kousek vys a najednou z jedne strany prileti na ruku jedna z mensich sov. Na bidylku sedi opravdicky modrocerny krkavec. Sokol sedici na druhe vetvi je ponekud ospaly. Teprve kdyz slysi pisknout postolku, nekolikrat zakrici.

Pokracovaly jsme do vnitrnich casti hradu odkud se ozyval zpev jeptisek. Ty jsem si aspon za tim zpevem predstavila. V mistnosti hradni kaple pela asi petice divek v prostych satech. V druhe mistnosti byly dve hradni pani, spici labrador na kuzi, dobove saty na vesacich. Pani u okna palickovala krajky a na sobe mela krasne zdobene saty. Moc ji to sluselo, vyfotila jsem ji, nemyslela jsem si, ze z te fotky neco bude, ale povedla se. Slibila jsem, ze ji fotku poslu...

Zvenku se ozyvaji prvni rozverne akordy a dole pod okny u Krcmy zacina stredoveke veseli. Skupina Krles v kostymech, se zajimavymi hudebnimi nastroji, zacali zpivat latinske hospodske, asi proto, aby nebylo rozumet, ze zase zpivaji o zenach a piti. Eva je odhalila diky sve znalosti spanelstiny.

Zacina predstaveni. Dobre pripravene, zajimave. Vy, kteri znate Hobita, nasledujici odstavec preskocte... Bilbo zacal vypravet o Bitve peti armad, a pokuroval svoji dymku. Byl jejim nepatrnym, ale velmi dulezitym ucastnikem. To bylo tehdy, kdyz se trpaslici usadili pod Horou v drakove jeskyni a drak Smak se nevracel, protoze lezel v troskach mesta u jezera, zabit cernym sipem Barda lucistnika. Kdyz se rozneslo, ze zahynul a tudiz je poklad volny, pro kohokoli, kdo prijde prvni, nevahali elfove, lide i trpaslici a prisli pod Horu. Zde byli prekvapeni tim, ze Thorin a jeho druhove dosud ziji a projevili narok na poklad, nebot mesto bylo zniceno. Ale trpasliky posedla touha po zlate, a protoze vedeli, ze se blizi posily (Dain s vojskem), zabarikadovali se v Hore. Nastalo oblehani. Vojsko elfu a lidi zautocili na pevnost, v tom se objevil Dain s posilami a uz to vypadalo, ze zacne hrozna mela, kdyz se ozvala hrozna rana a objevil se dym.

Uprostred louky, za hrozne rany a dymu, skryty od pocatku bitvy v sene, povstal Gandalf a velkym hlasem jim oznamil, ze se blizi nebezpecna vojska skretu. Prichazeli od vychodu a provazeli je Vrrci. Trpaslici, elfove a lide se proti nim spojili a zacala skutecna bitva. Skreti postupovali rychle a vypadalo to, ze zvitezi. Ale otevrely se brany a z Hory vysel Thorin a jeho druhove a zautocili velkou silou, prestoze to byli silni trpaslici, skretu bylo hodne a kdyby neprileteli Orli, spatne by bitva dopadla.

Technicka poznamka: Velmi mne zajimalo, jak si autor rezie poradi s faktem, ze Orlove by meli priletet, predpokladala jsem, ze to budou nejake technicke vymozenosti, ovsem skutecnost predcila me ocekavani. Orlove prisly - lidem s citlivym ceskym sluchem a zrakem se omlouvam, ale je to fakticky spravne. Orlove byly divky v cernem, ktere mely v rukach hnedy satek, jimz mavaly predstirajice vzlet. Baletni produkce to byla pekna, jen ponekud dlouha. Zaverem zdecimovaly Orlice kazdeho skreta ptacim perem.

Hlavniho skreta (muz v cernem vlevo) zabil hlavni elf primo na ceste. Celou produkci provazely hudebni kulisy, jen nekdy se stalo, ze vypadl zvuk. Potom byl slyset sepot na druhe strane udoli a smich na strane obecenstva. Ale rekla bych, ze celkovy dojem z predstaveni byl skvely. Diky tomu, ze Hobit neni zarazeny do zadneho historickeho obdobi, ve volbe kostymu se nikomu meze nekladly. Z nekolika ukazek je patrne, ze skreti byli v cernem, elfove ozdobeni lesnimi krovinami a v zelenem, lide byli odeni do brneni a kozenych vest a trpaslici byli korunovani cepicemi vseho druhu krome ksiltovek. Na predstaveni se seslo tak 1500 az 2000 lidi (na louce se to prilis nepozna), hercu bylo dohromady tak 150.

Na zaver predstaveni se sesli vsichni herci, poradatele a uklonili se divakum. Aplaus, ktery zaznel, byl pro ne urcite radostny. Za prve proto, ze predstaveni skoncilo a za druhe proto, ze mohli byt se sebou spokojeni.

Predstaveni i program na Tocniku byl dobre organizovan a vsichni, at uz profesionalni sermiri nebo amateri, se snazili ukazat vse, co umeli. Kdyz predstaveni skoncilo, stacily jsme jeste odchytit nekolik ucinkujicich a poridit par fotek zblizka, ale vsichni uz smerovali jinam, cestou dolu pravdepodobne si dat pivo v mistni krcme-jednote. My jsme se vydaly na cestu do Zebraku na autobus, zase bylo plno, postupne se zastavka autobusu lidnila a tentokrate jsme se dostaly do zadni casti autobusu. Ani nevim, jestli to bylo zlepseni. Vlastne ano, tentokrat se aspon nekonala joginska pruprava. Mela bych jedinou malou poznamku na zaver. Pokud pojedete autobusem vzadu po dlouhem dni, kdy je celkem teplo, nesedejte si jako ja vzadu na stupinek. Nechte se ovivat vzduchem z pootevreneho okenka a myslete na to, ze cil Vasi cesty se stale blizi. Usetrite si setkani s vuni cestovani...