|
Hlavni stranka
Cestina
Statistika
Zeme
Staty
Regionalni
informace
o jednotlivych
zemich ...
Ceska republika
Evropa
Afrika
Am. severni
Am. jizni
Asie
Australie
a Oceanie
Ostatni
Rubriky
Z historie
Nemoci
Prirodni jevy
Jidlo
Bazar
Vybaveni
Prednasky
Televize
Rozhlas
Vystavy
Kluby
Akce
Zajezdy
Fotografovani
Ze zivota
O nas
Internet
Mobil server
Neviditelny pes
Seznam
Limonadovy Joe
Zive kamery
Geoclock
Narodni parky USA
Hikenet
Pocasi I
Pocasi II
Internetove kavarny ve svete
|
Informacni server pro cestovatele - Cestovatele server
| Ziva Afrika - expedice v roce 1994 |
_______________________________________________________________________________________________________
 Vybiram z knihy autoru Hynka Adamka, Jiriho Hanzelky a Miroslava Zikmunda Ziva Afrika:
... Tatra pomalu pohnula ze Staromestskeho namesti. Nas pet vypada spokojene. Navenek pohoda v peclive pripravene expedici. Tak jsme si to prece predstavovali.
Klub novinaru v Parizske ulici. Odpoledni tiskova konference. Padaji otazky na nase plany, kolik ze to vezeme s sebou jidla, kdy se chceme vratit, co s ponorkovou nemoci, jak jsou upravena auta a proc zrovna Afrika. Odpovidame presvedcive, bez vahani. Vsichni se tvarime sebevedome, mame prece ve vsem jasno a pred nami je konecne uz jen cesta ...
 ... Neni na svete hotelu, ktery by se vyrovnal pousti. Odpadnou ti starosti s hledanim garaze, nerusi te sousede bouchanim dveri, tve oci nebicuje nezastavitelny prival neonovych reklam z protejsich pruceli. Ani nepotrebujes otevirat okna loznice, aby ses zbavil zatuchleho vzduchu.
Nocleh v pousti - ach, to je neco docela jineho. Vyber si, poust je tvoje. Zde, tam - ne - jeste nekolik kroku dopredu, kde se zdviha hebka pisecna navej. Proc by ses zdrzoval stlanim a kyprenim polstare, kdyz ti jej naval chamsin. Lehnes si na zada, pohnes se dvakrat, trikrat do stran a mas vymodelovano luzko, jake nema soupere. Chce se ti polaskat s hebouckym aksamitem pouste a noci, hladit oble boky dun a propoustet pramenky pisku mezi prsty, hrst za hrsti, jako v presypacich hodinach. Nikde nezaslechnes sevel travy ani sumeni stromu, jen hvezdna ban ti dustojne mlci nad hlavou, vtelena vznesenost ...
 ... Brzy rano secitame vsechny zasoby vody a urcujeme omezeny denni pridel. O potraviny nejde, protoze ve slunecni vyhni se nemuzeme na masne konservy ani podivat. A znovu zacina svizelne prokousavani terenem. Nekdy se zda, ze se Tatra nedostane dal, nebo ze se mezi skalami rozlomi. Upravujeme teren, prodirame se krovinami a piskem ve vyschlych recistich, klickujeme mezi skalisky a pisecnymi dunami, ztracime cim dal vice orientaci a snazime se instinktivne jen o to, abychom se priblizili co nejvic k zapadu, k vodam Nilu.
Pri jedne zastavce jsme s hruzou zpozorovali, ze ze splaskleho plateneho vaku vyteka pramenek vody. Nase posledni zasoba mizi v pisku. Neustalymi otresy se vak prodrel o nerovny okraj otvoru, ktery vyvrtali v Kahire pro upevneni konsoly na autoklubove odznaky. Spesne prelevame zbytek vody do lahvi a prevarujeme. Smutna bilance vykazuje dve plechovky ovocne stavy a necele dva litry caje. Na jak dlouho? ...
 ... Druhy den nas pohlti prales. Nehledame senzaci, chceme pouze dokumentovat soucasny stav a dojet co nejdal do pralesa, kde uz mozna nebude k dostani vsudypritomna coca-cola.
Silnice se neocekavane zuzi. A pak se objevi obrovska tabule s francouzskym napisem: "Passage du chemin interdit! Republique du Congo!" Zakaz prekroceni cesty! Republika Kongo!
Chvili na sebe nevericne zirame. Pak znovu studujeme mapu. Vypada to, ze s okolim moc nesouhlasi. Na druhe strane se krci mala chyse. Z ni vyleze tmavy pohranicnik. Na sobe teplaky, na nahe hrudi se houpe pistalka. "Hallo tady je Kongo! Vy jedete kam? A co to mate za auta?" Rychle a mlcky otacime a zpatky. Bez viz tu nemame co delat. Skoda, do Konga chybelo jen sest metru. Kdyby nebylo pohranicnika, mohli jsme si slapnout ...
 ... Prsi. Prichazi obdobi destu. Rybarske cluny zvolna vplouvaji do pristavu. Vetsinou je ovladaji zeny. Spis nez padla se uplatnuji dlouha bidla a prirovnani k Benatkam je opravdu na miste. V male hloubce, vodou, ktera pripomina diky zvirenemu bahnu stoku, se zeny brodi a tlaci cluny ke brehu. Nastava dohadovani s prekupniky ryb. Kolik dnes stoji velke ryby a kolik budou stat mensi. Vyklada se, kose ryb meni majitele. Slunce vystoupi jeste o kousek vys, prejdou dve destove prehanky a o nas se zajimaji ti, co maji volne cluny pro zpatecni cestu. "Chcete do vesnice ? Zadny problem. Nastupujte." Do kazdeho clunu se vejdou tri pasazeri a dva mistni. Rychle zjistujeme, ze cluny moc stabilni opravdu nejsou. Lodivod je opacneho nazoru. Par odpichnuti bidlem v melke vode a uz se vyklani pres okraj clunu, rozepina roztrhane kalhoty a ulevuje si. Diva se na nas, co my. My nic. Znudene se tvarime, jako bychom prislusnou exhibici zazivali dvakrat tydne a jeste z donuceni.
Na radu prijdou padla pripominajici velke varecky. Tvar neni podstatny, technika ano. Oba dva zurive zabiraji a clun klickuje po hladine sem a tam. Kormidelnik totiz neumi vzadu s padlem "ulomit". V oblasti, kde nemit clun je stejne, jako nemit nohy, to prekvapi. Oba
"vodaci" padluji chvili na jedne strane, chvili na druhe a clun klickuje po hladine jako by byl kapitan opily. Stesti, ze jezero je jen dva metry hluboke a to jeste ne vsude ...
 ... Jen pozemni spojeni mezi hornoegyptskym Asuanem a sudanskym Chartumem zustavalo tajuplnou hadankou. Ani v jedne z desitek cestopisnych knih nejcerstvejsiho data nebyla zminka o moznosti prujezdu timto uzemim. Vsechny vypravy, ktere byly kdy podniknuty v severojiznim smeru, uvazly v Asuanu a pokracovaly na jih jen po Nilu. V odbornych knihovnach a specialnich sbirkach silnicnich map nebylo nikde ani potuchy po podrobnejsich udajich o terenu na jih od Asuanu. Pokusy o vyplneni tohoto vakua, sirokeho vic nez 1000 km, zustavaly beznadejne. Jen v americkem valecnem atlase z roku 1945 byla zakreslena na mape Afriky v prilis hrubem meritku spojnice mezi Asuanem a Wadi Halfou po zapadnim brehu Nilu - v delce nejakych dvanacti milimetru. Nikde ani zminka o sjizdnosti a povaze terenu ...
 ... V kvetnu 1996 lezel prede mnou temer hotovy rukopis. Chybela posledni - trinacta kapitola. Domnival jsem se, ze by se mohla stat prostorem pro postrehy panu Hanzelky a Zikmunda. Prostorem pro jejich zamysleni nad minulou a dnesni Afrikou. Nesouhlasili se mnou.
"Pane Adamku my uz tam psat nebudeme. Kniha je spise o soucasne Africe, o Africe jakou jste zazili vy, a skutecnost, ze jsme se pro vasi cestu stali jednim z inspiracnich pramenu na tom nic nemeni. Naopak, je to podobna situace, jako kdyby jsme chteli my, pokud by to bylo mozne, aby do nasi knihy neco napsal pan Emil Holub - nase velka inspirace. Prave Emil Holub je podle nas ten, kdo tady byl prukopnikem objevitelskeho cestovatelstvi. V sedmdesatych letech minuleho stoleti si Holub, tehdy mlady a ambiciozni lekar pri pohledu na mapu Afriky uvedomil, ze zde stale jeste zustavaji mista, ktera sviti bilou barvou a rozhodl se zkusit je vymazavat. Podobne, jako daleko znamejsi osobnosti Livingstone ci Stanley. Nas na nem fascinovalo uz to, jak se neustale dokazal hlasit k tomu, ze je Cech a vsude to propagovat. Za Rakouska - Uherska.
V jeho knihach jsme objevili nadherne dobove rytiny, ktere vzbuzovaly predstavivost, podporovaly nasi fantazii. Postupem casu se pro nas Emil Holub stal velikanem, se kterym se zadny nas cestovatel nedal srovnat. A brali jsme to za stastny symbol, kdyz se v roce 1947, v roce naseho odjezdu do Afriky, slavilo sto let jeho narozeni."...
|
_______________________________________________________________________________________________________
URL: http://www.cestovatele.cz/afrika/1998042701.html
Datum: 27. dubna 1998 21:01
Autor: Hynek Adamek
Zasilejte nam sve pripominky a komentare
Vsechna prava vyhrazena ©1998 Cestovatele server
Jakekoli pouzivani fotografi, textu a ilustraci je mozne pouze se souhlasem autora.
|
