Lanzarote je nejsevernejsim a zaroven nejvychodnejsim ostrovem Kanarskeho souostrovi. Je 60 km dlouhy, v nejsirsim miste jen 21 km siroky a jeho plocha je 806 km². Do jeho oblasti patri dalsi skupina malych ostruvku na severu: La Graciosa (27 km²), Alegranza (10 km²), Montana Clara (1,25 km²), a skaliska Roque del Este a Roque del Oeste. Nejvyssi bod ostrova lezi ve vysce pouhych 670 m a je samozrejme obsazen vojenskou posadkou. Prestoze se na uzemi ostrova nachazi znacne mnozstvi vulkanickych kuzelu (vice jak 300), je to nejmene hornaty kanarsky ostrov.

Klima je velmi mirne a prijemne diky blizke Sahare a tlumeni rozdilu okolnim morem. Prumerna rocni teplota vzduchu je 20 stupnu a more ma mezi 17 a 18 stupni celsia v zime a 22 stupni v lete. Pro svoji blizkost k Sahare je pitna voda na ostrovech znacny problem. Uzitkova voda se ziskava v odsolovacich zarizenich, ale zkuste si ji ochutnat. Pit se neda a ani bych to nikomu nedoporucoval. Jiste jste si na svych cestach vsimli, ze v jiznejsich lokalitach byva stavebnictvi mene rozvinute jak u nas (minim tim pristup ke kvalite stavby). Takze odpady i vodovody jsou leckdy v udesnem stavu. Pitnou vodu si lze za asi 100 peset zakoupit v plastikovem soudku o objemu asi 7 az 10 litru.

Lanzarote vzniklo spolecne s Fuerteventurou zhruba pred 19 miliony let a jsou nejstarsi z Kanarskych ostrovu. V osmnactem a devatenactem stoleti prosel ostrov katastrofami v podobe dlouhych a hromadnych sopecnych erupci. Vzhled ostrova se velmi zmenil.

Na jihozapade se rozklada narodni park Parque Nacional de Timafaya. Jeho uzemi je tvoreno vylevy lavy ktere se vylily ze sopecnych kuzelu v obdobi mezi 1. zarim 1736 a 16. dubnem 1739. Tedy plnych pet a pul roku bylo uzemi o rozloze priblizne 200 ctverecnich kilometru zalevano lavou. Lava se spadem pokryla 11 vesnic a zpustosila skoro ctvrtinu ostrova (obrazek vlevo, tmava oblast v jihozapadni casti ostrova). Na prvnim obrazku (jpeg 29 kB) je pohled do krateru sopky Timanfaya, ktera za zniceni ctvrtiny ostrova muze. Horam se obcas rika take Montanas del Fuego (cesky Ohnove hory). Do oblasti parku neni vstup povolen mimo jediny vstup - k restauraci Islota de Hilario (jedte k nemu rano - otviraji v 9, odpoledne je tam velka fronta). U brany zaplatime vstupne, ktere je urceno na udrzbu parku a je v nem zahrnuta i okruzni jizda autobusem. Je to proto, ze cela oblast je stale jeste mirne aktivni. V hloubce pouhych deseti metru presahuje teplota 400 stupnu a misty je videt, jak se geotermalnim horkem teteli vzduch. Restaurace na vrcholku kopce vyuziva teplo k priprave jidel. Mistni zrizenci hned vedle dokazuji silu zeme na umelych gejzirech, kdy nalejou kybl vody do umeleho vrtu a rychle utecou. Voda se okamzite zmeni v paru, vyleti do nekolikametrove vyse a zkropi vsechny prihlizejici. O kousek dal vidlemi vhodi suche rosti do diry a to behem nekolika sekund vzplane. Chuze po krehke a ostre lave je nejista a mnoho lidi se jiz propadlo do podzemnich prostor. Take se lava chuzi nici - drobi se. Proto je zde prisny zakaz vstupu mimo oblast vymezenou k pohybu a nesmi se sbirat ani kameny jako suvenyry. Na parkovisti jsem nasel krasne barevny kamen s modrofialovym nadechem a neodolal, vzal jsem si ho s sebou do sve mineralogicke sbirky. Stejne by jej parkujici automobily rozjezdily na prach. Jeho obrazek zde muzete take najit (jpeg 31 kB). Ten nejvetsi kamen na obrazku ma rozmery 95x60x30 mm a vazi pouze 53 gramu - je velmi lehky.

Dnes po 250ti letech jsou okrajove casti premeneny na policka a roste na nich v krasnych kruhovych zidkach nejlepsi hroznove vino jake jsem kdy jedl. A kde je vino, jsou i vinne sklepy. Ve vesnici El Grifo v oblasti La Geria je vinarske muzeum. V tomto muzeu je take prodejna vina a zde si muzete zakoupit vynikajici (ze by to bylo od vina? vinikajici?) vina vsech druhu. Mym oblibenym se stalo Malvasia Dulce. Posledni lahev co mi zbyla jsem pro vas nacpal do skenru a tady je, bohuzel chut a vuni zatim Internet prenaset neumi. Je sladke, skoro az sirupovite, velmi aromaticke, se zvlastni ohnivou jiskrou a s nadhernou zlatou barvou slunce, ktera kontrastuje s tmave cernou barvou lavy. Nevite, jestli se tu da nekde v Cechach koupit? Dejte vedet!

Jak jsem jiz psal, je ostrov Lanzarote nejstarsi. Ale zaroven take nejmladsi. Ctvrtina ostrova byla zalita pred dvema a pul stoletimi lavou. Proto je zejmena v jeho zapadni casti zvane El Volcan mnoho geologicky zajimavych utvaru. Od vrcholku sopky Timanfaya se tahne dobre viditelny geologicky zlom a podle nej retez vulkanu az k pobrezi (obrazek vlevo) (jpeg 20 kB). Na samem konci retezce najdeme zaliv El Golfo. Skaly v okoli hraji vsemi barvami od bile az po cernou. Na snimku vpravo (jpeg 31 kB) jsou videt alespon nektere barvy. Pokud jej budete chtit navsivit, doporucuji odpoledne nebo vecer. Zaliv je pak nadherne osvetlen zapadajicim sluncem. El Golfo, stejne jako nedaleky zaliv Las Salinas (Laguna de Janubio), jsou byvale morske zalivy, ktere byly v letech 1730-1736 vyplneny oblazky a cernym piskem. Dostat se od pristupove silnice dolu na dno je trochu narocne, nejdrive se musime vysplhat nahoru a pak zase dolu po pisku - a ten se pekne sype. Obejit to kolem nejde, protoze skaly jsou neschudne a ostre. A tak jsme si po vystupu a opetovnem sestupu na cerny pisek v prostredku zalivu radi sedli a vyklepavali pisek z bot. Jak jsme tak sedeli a koukali na pisek, tak jsme si vsimli, ze se mezi cernymi zrnky pisku blyskaji zrnka zeleneho olivinu (obrazek vlevo) (jpeg 47 kB). A zacali jsme sbirat. Ostatni lide po cele plazi na nas zacali divne koukat, co to, ze jsme se zacali hrabat v pisku. Nekteri se nas zeptali co to delame a za chvili sbirala cela plaz. Mimochodem cerny pisek z plaze je pouzit jako podklad v titulku.

Pismo v titulku je z pisku ze druhe strany ostrova. Z bile plaze u Orzoly. Na severni strane sousedi s Lanzarote dalsi ostruvky: uz zminene La Graciosa , Alegranza a Montana Clara. Montana Clara je maly ostruvek s velmi vysokymi srazy. Tvar ostrova pripomina pismeno Y a je dobre videt pri letu z Prahy na prave strane letadla. La Graciosa je od Lanzarote oddelena nadhene azurove modrym prulivem Rio - foto vpravo (jpeg 25 kB). Nad nim ve vysce 479 metru je vyhlidka s nazvem Mirador del Rio. La Graciosa (cesky to znamena puvabna) je obyldena asi peti sty rybari, kteri bydli v jedine male vesnici na pobrezi prulivu. Pruliv ma pisecne dno a proto je modra brava more krasne azurova. Alegranza je od Lanzarote jiz dosti vzdalena a tak se ztraci v mlznem oparu.

Byvalym hlavnim mestem Lanzarote je Teguise. Nad mestem se tyci na kopci (opet sopka) pevnost. Je totalne vybrabcena (rozumej nic v ni puvodniho nezustalo). Dnes je v interieru muzeum imigrantu. Stoji za to se ale na kopec se vydrapat, je odtud vynikajici rozhled na tri ctvrtiny ostrova. Soucasnym hlavnim mestem je Arrecife na vychodnim pobrezi ostrova. Kousek od hlavniho mesta je mezinarodni letiste a za nim retez hotelovych komplexu a rekreacni oblast tahnouci se k jihu. Pohled z okna jednoho takoveho hotelu smerem do vnitrozemi je na obrazku vlevo (jpeg 30 kB).

Na severu se nachazi dlouhy lavovy tunel, tahnouci se od sopky Monte Corona az k asi 8 km vzdalenemu pobrezi. Tunel dal pak pokracuje az do vzdalenosti 1,5 km od pobrezni linie jeste pod hladinou. Podle rodiny, ktera se zabyvala vyzkumem tohoto systemu tunelu se dnes jeskynni system jmenuje Cueva de los Verdes. V jednom z mist, kde se propadl strop - Jameos del Agua se vyskytuji v prirozenem vodnim jezirku mali endemicti slepi slanovodni krabici. O kousek dal je umistena seismologicka stanice a expozice o geologickem vyvoji Kanarskych ostrovu. Dalsim zajimavym mistem je plaz El Papagayo na samem jihu ostrova. Je ale obtizneji pristupna - pouze terennim vozem asi za 30 minut jizdy. Dalsi nadherna plaz s nazvem Famara (cesky znama, povestna) je na zapadnim pobrezi. Je nekolik kilometru dlouha a pri jejim jiznim konci se tyci velky vrak jak z obrazu Salvatora Daliho. Posledni zajimavosti jsou morskym pribojem omyvane lavove tunely Los Hervideros (cesky vrici) mezi El golfo a Las Salinas - pozor z mnoha vyhlidek to silne taha do vody!

Do tvare ostrova se zapsal rodak z Lanzarote Caesar Manrique. Za sve sidlo si zvolil dum postaveny ve vzduchovych bublinach ztuhleho lavoveho proudu pobliz Tahiche (sakra, kde vsude se da bydlet?!). Pohled z okna jeho domu je na poslednim obrazku vpravo (jpeg 36 kB).

Na ostrove jsme zazili poradnou bourku s prudkym lijavcem. Trvala asi dvacet minut, ale za tu chvili dokazala rozbourit more takovym zpusobem, ze plavba na Fuerteventuru se stala otresnym zazitkem i pro otrle a ostrilene namorniky. Lod se kymacela na vsechny strrany, ze stolku padalo nadobi a nekteri pasazeri meli barvu kostelni svice. Na Fuerteventure pak takovato nenadala prehanka zpusobila, ze na silnicich (protoze nebuduji silnicni kanalizacni system) bylo asi dvacet centimetru vody a spousta ridicu mela s rizenim problemy (videli jsme peknou bouracku).