O slu₧b∞ World Wide Web, zkratkou WWW Φi pouze Web, se dnes hovo°φ jako o nosnΘ aplikaci Internetu, a je na ni soust°ed∞na opravdu velmi velkß pozornost - jak ze strany ÜirÜφ u₧ivatelskΘ ve°ejnosti, tak i ze strany poskytovatel∙ nejr∙zn∞jÜφch informaΦnφch slu₧eb. Ji₧ mΘn∞ se ale vφ, ₧e World Wide Web proÜel za dobu svΘ existence urΦit²m v²vojem, b∞hem kterΘho se pon∞kud m∞nily p°edstavy obou z·Φastn∞n²ch stran o tom, káΦemu a jak je vhodnΘ Web vyu₧φvat.

Web vzniknul jako slu₧ba pro sdφlenφ textov²ch informacφ

     Slu₧bu World Wide Web si pro svou pot°ebu p∙vodn∞ vyvinula komunita fyzik∙, zab²vajφcφch se vysok²mi energiemi. Jejich cφlem bylo co mo₧nß nejefektivn∞ji sdφlet mezi sebou mno₧stvφ dostupn²ch informacφ, ponejvφce textovΘ povahy. Tomuto ·Φelu pak vznikajφcφ Web takΘ uzp∙sobili - od zaΦßtku jej äpostavili" na myÜlence tzv. hypertextu (co₧ si zaslou₧φ samostatnΘ vysv∞tlenφ vánßsledujφcφm odstavci). Co do vznikajφcφho Web-u naopak zpoΦßtku nezabudovali, a to zßm∞rn∞, byla podpora grafiky. P∙vodnφ auto°i se toti₧ obßvali lidskΘ lennosti, konkrΘtn∞ toho, ₧e by se lidΘ nenamßhali p°evßd∞t textovΘ informace do takovΘho tvaru, jak² byl slu₧b∞ Web vrozen (tj. do tvaru jazyka HTML, HyperText Markup Language), a mφsto toho by nap°φklad nasnφmali strßnku psanΘho textu do podoby rastrovΘho obrßzku, a tento obrßzek pak na Internetu prost°ednictvφm slu₧by WWW vystavili. Rozdφl by byl dokonce n∞kolika°ßdov²: stejnß textovß informace ve formßtu HTML by m∞la nejspφÜe n∞kolik mßlo kilobyt∙, zatφmco ve form∞ obrßzku by stejnß informace m∞la objem n∞kolika megabyt∙. Auto°i zde tedy m∞li na z°eteli skromnost Web-u a jeho Üetrnost kádostupn²m p°enosov²m kapacitßm. Jak se pozd∞ji ukßzalo, jejich p°edpoklad nebyl ·pln∞ sprßvn² - jednφm záfaktor∙, kterΘ p°isp∞ly kádnes tak velkΘmu prosazenφ Web-u, byla z°ejm∞ i jeho pozd∞jÜφ neskromnost a dosti vysokΘ nßroky na p°enosovou kapacitu a poΦφtaΦ, na kterΘm b∞₧φ. OvÜem ne₧ se tak stalo, tedy ne₧ se Web p°em∞nil ze spφÜe skromnΘ a nenßroΦnΘ slu₧by na slu₧bu pom∞rn∞ nßroΦnou a neskromnou, musel jeÜt∞ projφt urΦit²m v²vojem. Proberme si jej postupn∞.

Co je hypertext?

     Zßkladnφ vlastnostφ, kterou Web dostal do vφnku okam₧it∞ p°i svΘm vzniku, byl koncept hypertextu. Ten ·zce souvisφ se zp∙sobem lidskΘho myÜlenφ: aΦkoli tato oblast nenφ v∞dou jeÜt∞ dostateΦn∞ prozkoumßna, ji₧ dnes se tuÜφ, ₧e lidΘ nemyslφ älineßrn∞" - tedy ne tak, ₧e by v₧dy vzali urΦitou myÜlenku, tu domysleli do konce, a pak obdobn²m zp∙sobem pokraΦovali dalÜφ myÜlenkou. LidΘ myslφ spφÜe äna p°eskßΦku" - tedy tak, ₧e uprost°ed urΦitΘ myÜlenky p°eskoΦφ na jinou myÜlenku, na zßklad∞ podn∞tu vyvolanΘho n∞jakou asociacφ. Mechanismus vzniku t∞chto podn∞t∙, resp. asociacφ takΘ nenφ dostateΦn∞ znßm, ale nejspφÜe bude mφt pon∞kud nedeterministick² charakter, zßvisl² na osobnosti, zkuÜenostech a mnoha dalÜφch subjektivnφch faktorech (mo₧nß ₧e prßv∞ tomu lidΘ vd∞Φφ za svou schopnost tv∙rΦφho myÜlenφ).

     Hypertext je pak stejnß mo₧nost äp°eskakovßnφ zámyÜlenky na myÜlenku", aplikovanß na textovΘ informace - tyto se rozd∞lφ na vhodn∞ velkΘ (Φi spφÜe malΘ) Φßsti, oznaΦovanΘ jako strßnky, a mezi t∞mito strßnkami se zavede mo₧nost p°eskok∙. Cφlem je umo₧nit Φtenß°i p°ijφmat textovΘ informace nelineßrn∞, ve snßze ävst°ebateln²ch" celcφch a sátakov²m postupem, kter² si dφky mo₧nosti p°eskok∙ Φtenß° volφ sßm podle svΘho uvß₧enφ, znalostφ, zßjmu Φi jin²ch motivacφ.