VyÜlo v t²denφku: | CHIPweek |
╚φslo: | 18/96 |
Datum: | 30. dubna 1994 |
Strana: | 25 |
Rubrika/kategorie: | Principy poΦφtaΦov²ch sφtφ |
Modul: | Taxonomie poΦφtaΦov²ch sφtφ |
Dφl: | 5 |
Prvnφ snahy o budovßnφ poΦφtaΦov²ch sφtφ rozlehlejÜφho charakteru se zaΦφnajφ objevovat zhruba v polovin∞ Üedesßt²ch let. V tΘ dob∞ samoz°ejm∞ ji₧ existoval dob°e zaveden² telekomunikaΦnφ sektor, kter² ji₧ takΘ m∞l velmi ustßlenou p°edstavu o tom, jak by p°enosovΘ sφt∞ m∞ly fungovat. èlo zejmΘna o p°edstavy a konvence, kterΘ sebou p°inßÜela jedna ji₧ tehdy existujφcφ a vcelku dob°e fungujφcφ sφ¥ s celosv∞tov²m dosahem - sφ¥ telefonnφ.
Princip, na kterΘm ve°ejnß telefonnφ sφ¥ fungovala a funguje, je dnes oznaΦovßn jako p°epojovßnφ okruh∙ (circuit switching). Jeho podstatou je zßsada, ₧e pro pot°eby komunikujφcφch stran (typicky dvou ·Φastnφk∙) se vyhradφ p°enosov² kanßl o urΦitΘ kapacit∞, kter² tyto strany budou mφt pln∞ a v²hradn∞ ke svΘ dispozici. Kdy₧ tedy n∞komu telefonem zavolßte, je mezi vßmi a volanou stranou vytvo°en kanßl, kter² mßte jen a jen pro sebe, a nikdo jin² vßm do n∞j nem∙₧e ämluvit". Na druhΘ stran∞ za n∞j takΘ podle toho platφte (typicky podle dΘlky spojenφ), a provozovateli telefonnφ sφt∞ je srdeΦn∞ jedno, jak vytvo°en² kanßl po celou dobu vyu₧φvßte - on vßm poskytnul urΦitou p°enosovou kapacitu, a je na vßs, zda na sebe s druhou stranou mluvφte, nebo naopak mlΦφte. V p°φpad∞ telefonnφch hovor∙ je takov²to p°φstup vcelku opodstatn∞n², proto₧e zde p°eci jen lze oΦekßvat jistou rovnom∞rnost vytφ₧enφ p°id∞lenΘho p°enosovΘho kanßlu. V p°φpad∞ datov²ch p°enos∙ je tomu ale jinak.
DatovΘ p°enosy mezi poΦφtaΦi a terminßly Φi mezi poΦφtaΦi navzßjem majφ naopak tendenci k nerovnom∞rnosti. Zde je spφÜe typickΘ to, ₧e komunikujφcφ strany pot°ebujφ p°enßÜet mezi sebou urΦitß data jen n∞kdy, zatφmco po v∞tÜinu Φasu ₧ßdnΘ po₧adavky na p°enos nemajφ. Pak je ale znaΦn∞ neefektivnφ p°id∞lit takto komunikujφcφm stranßm v²hradn∞ k jejich dispozici p°enosov² kanßl, proto₧e by jej nechßvali v∞tÜinu Φasu äle₧et ladem". Mφsto toho je v²hodn∞jÜφ za°φdit v∞ci tak, aby dostupnou p°enosovou kapacitu mohlo sdφlet vφce komunikujφcφch dvojic Φi skupin souΦasn∞. No a prßv∞ to umo₧≥uje mechanismus p°epojovßnφ paket∙.
![]() |
![]() |
P°i p°epojovßnφ paket∙ si tedy lze p°edstavit, ₧e vÜechny po₧adavky na p°enos se ädajφ na jednu hromadu", a pak postupn∞ vy°izujφ maximßlnφ mo₧nou rychlostφ. Aby ale toto korektn∞ fungovalo, musφ b²t pro ka₧d² datov² paket z°ejmΘ, od koho pochßzφ a komu je urΦen. Ka₧d² paket tedy musφ n∞jak²m zp∙sobem urΦovat svΘho p°φjemce a odesilatele (a¥ ji₧ p°φmo jeho adresou, nebo nep°φmo, prost°ednictvφm logickΘho spojenφ navßzanΘho mezi p°φjemcem a odesilatelem). To pak dßle znamenß, ₧e musφ existovat spoleΦnß konvence o tom, jak majφ b²t pakety velkΘ a jak² majφ mφt formßt (nap°. jakou majφ mφt hlaviΦku, ze kterΘ vyplynou ·daje pot°ebnΘ pro korektnφ p°enos). VÜichni tedy musφ pou₧φvat stejn² p°enosov² protokol, fungujφcφ na principu p°epojovßnφ paket∙, kter² tyto nßle₧itosti definuje.
DalÜφ d∙le₧itou odliÜnostφ p°epojovßnφ paket∙ od p°epojovßnφ okruh∙ je jejich äpr∙b∞₧nost": v p°φpad∞ p°epojovßnφ okruh∙ se p°enßÜenß data v mezilehl²ch uzlech ₧ßdn²m zp∙sobem nezastavujφ - jde o fungovßnφ vφcemΘn∞ v reßlnΘm Φase, kdy jedin²m vznikajφcφm zpo₧d∞nφm je p°enosovΘ zpo₧d∞nφ na p°enosov²ch cestßch, danΘ koneΦnou rychlostφ Üφ°enφ p°enßÜen²ch signßl∙. Naproti tomu p°epojovßnφ paket∙ funguje na principu oznaΦovanΘm jako store and forward (doslova: ulo₧ a p°edej dßl) - jednotlivΘ p°estupnφ uzly v₧dy p°ijmou urΦit² paket (ulo₧φ si jej do svΘ vyrovnßvacφ pam∞ti), a teprve pak jej zpracujφ (p°edajφ dßl). To ale m∙₧e trvat r∙zn∞ dlouho, v zßvislosti na momentßlnφ intenzit∞ provozu, vytφ₧enφ dostupn²ch p°enosov²ch kapacit i vytφ₧enφ p°estupnφch uzl∙. V d∙sledku toho pak p°i p°epojovßnφ paket∙ obecn∞ nenφ p°edem znßmo, za jak dlouhou dobu data dorazφ ke svΘmu cφli. Stejn∞ tak nelze p°i p°epojovßnφ paket∙ zaruΦit, ₧e data dorazφ nejpozd∞ji do urΦitΘ doby, ani ₧e budou doruΦovßna pravideln∞, se stejn²mi Φasov²mi odstupy (zatφmco p°i p°epojovßnφ okruh∙ to je mo₧nΘ zaruΦit).
D∙le₧itΘ je ovÜem uv∞domit si, ₧e ve°ejnß datovß sφ¥ je mnohdy äΦernou sk°φ≥kou", o jejφm₧ internφm fungovßnφ rozhoduje jejφ provozovatel (a Φasto nezve°ej≥uje ₧ßdnΘ podrobnosti), zatφmco z pohledu u₧ivatele jsou patrnΘ pouze jejφ vn∞jÜφ projevy. Je pak docela dob°e mo₧nΘ i to, aby konkrΘtnφ ve°ejnß datovß sφ¥ fungovala navenek urΦit²m zp∙sobem, zatφmco intern∞ fungovala jin²m zp∙sobem. D∙vodem pro takovouto zdßnlivou nelogiΦnost b²vß to, ₧e provozovatel ve°ejnΘ datovΘ sφt∞ (co₧ je typicky spojovß organizace, provozujφcφ i jinΘ telekomunikaΦnφ sφt∞) buduje svou ve°ejnou datovou sφ¥ nad ji₧ existujφcφ komunikaΦnφ infrastrukturou, kterß funguje na jinΘm principu (nejspφÜe na p°epojovßnφ okruh∙). Faktem je, ₧e änavenek" ve°ejnΘ datovΘ sφt∞ obvykle fungujφ na principu p°epojovßnφ paket∙.
Tak₧e a₧ si budeme povφdat o sφtφch na bßzi standardu X.25, kter² je nejstarÜφm standardem pro ve°ejnΘ datovΘ sφt∞, budeme mφt na pam∞ti ₧e jde o standard urΦujφcφ vn∞jÜφ chovßnφ takovΘ ve°ejnΘ datovΘ sφt∞.