Ji°φ Peterka

Napadlo vßs n∞kdy, zda kopie m∙₧e b²t stejn∞ tak dobrß jako originßl? Ve sv∞t∞ um∞nφ tomu tak z°ejm∞ nenφ, ale co nap°φklad ve sv∞t∞ datov²ch p°enos∙? Tady zßle₧φ na tom, zda jde o p°enos analogov², nebo digitßlnφ: u analogovΘho p°enosu toti₧ v₧dy dochßzφ k urΦitΘmu zkreslenφ, a p°enesen² signßl je proto v₧dy jen urΦitou aproximacφ p∙vodn∞ vyslanΘho originßlu. Naproti tomu u digitßlnφch p°enos∙ je mo₧nΘ p°enesenou veliΦinu p°esn∞ zrekonstruovat, tak₧e zde naopak platφ, ₧e kopie je stejn∞ kvalitnφ jako originßl. TotΘ₧ pak platφ i pro uchovßvßnφ dat v digitßlnφ podob∞.

Jak je tomu ale v samotnΘm sv∞t∞ poΦφtaΦ∙? Je nap°φklad mo₧nΘ vzφt neznaΦkovΘ komponenty a z nich sestavit v∞rnou kopii znaΦkovΘho poΦφtaΦe? V zßsad∞ ano, pokud si ovÜem vΦas ujasnφme, co si pod pojmem "v∞rnß kopie" v∙bec p°edstavujeme: nejspφÜe asi tzv. kompatibilitu, o kterΘ jsme si povφdali minule, neboli schopnost chovat se ve vÜem shodn∞ jako p∙vodnφ vzor.

PoΦφtaΦe pln∞ kompatibilnφ s jin²mi poΦφtaΦi se Φasto oznaΦujφ jako klony (clones) - v souladu s biologick²m v²znamem tohoto slova, naznaΦujφcφm shodn² genotyp originßlu i jeho klonu. PoΦφtaΦovΘ klony ovÜem p∙vodn∞ oznaΦovaly p°edevÜφm lacinΘ (a tudφ₧ neznaΦkovΘ) napodobeniny, zachovßvajφcφ plnou kompatibilitu se sv²mi znaΦkov²mi vzory, zejmΘna pak s poΦφtaΦi IBM PC: pojem "klon" se dostal do pov∞domφ ÜirokΘ u₧ivatelskΘ ve°ejnosti prßv∞ v souvislosti s lacin²mi napodobeninami t∞chto znaΦkov²ch, a tudφ₧ i dosti drah²ch osobnφch poΦφtaΦ∙.

OvÜem prßv∞ u osobnφch poΦφtaΦ∙ IBM PC a jejich pln∞ kompatibilnφch klon∙ doÜlo Φasem k paradoxnφ situaci: v²konnostnφ i jinΘ charakteristiky klon∙ se postupn∞ zvyÜovaly takov²m zp∙sobem, ₧e v urΦitΘm moment∞ p°erostly obdobnΘ charakteristiky sv²ch znaΦkov²ch vzor∙ - a v tom okam₧iku se vlastn∞ kopie stala lepÜφ, ne₧ byl jejφ originßl. V²robce vzoru na tuto situaci reagoval dosti svΘrßzn²m zp∙sobem: p°estal b²t kompatibilnφ sßm se sebou: poΦφtaΦe PC od firmy IBM p°estaly b²t IBM-kompatibilnφ (alespo≥ na ·rovni svΘho technickΘho vybavenφ). Stalo se tak s p°φchodem °ady PS/2, vybavenΘ tzv. mikrokanßlovou architekturou.

Termφn "klon" se vÜak ani p°es tento paradox nep°estal pou₧φvat. ZajφmavΘ ovÜem je, ₧e se pou₧φvß tΘm∞° v²luΦn∞ v souvislosti s hardwarem, a jen zcela v²jimeΦn∞ v souvislosti se softwarem. Souvisφ to nejspφÜe s tφm, ₧e programy nejsou ve svΘ podstat∞ niΦφm jin²m ne₧ digitßlnφmi daty, a ta - jak u₧ vφme - je mo₧nΘ reprodukovat se stoprocentnφ p°esnostφ - a¥ ji₧ legßln∞, nebo nelegßln∞; oproti tomu hardware se v∞tÜinou napodobuje tak, aby byl co mo₧nß nejvφce kompatibilnφ se sv²m vzorem. Programy se tedy kopφrujφ, zatφmco poΦφtaΦe se klonujφ. Podobn∞ jako v ₧ivΘ p°φrod∞ vÜak m∙₧e i zde dochßzet k zajφmav²m mutacφm, kterΘ jdou na ·kor stoprocentnφ kompatibility - tak₧e kdy₧ si koupφte n∞jak² nep°φliÜ vyda°en² klon, m∙₧ete mφt o zßbavu postarßno.