Chip 1998 July/Chip_1998-07_cd.bin/ctenari/Trejbal/sci-fi/MARK_STN.TXT

Text File | 1998-04-13 | 307KB | 4,510 lines

  MARK  STONE  V  ZAJETI  SOLANU  -  SCI-FI  PRO  OTRLE  ZNALCE  ZANRU





  Jiº více neº p╪tset let provádí Zemská Unie ( federace zahrnující 85 planet
  ) intenzívní  v∞zkum celé  galaxie. Postupem  ƒasu si  vτak vlády  zaƒínají
  uv╪domovat, ºe sbliºování s p²íliτ primitivními civilizacemi vyvolává mnoho
  zbyteƒn∞ch potíºí  a nep²ináτí  ºádné v∞razn╪  pozitivní v∞sledky.  V╪tτina
  domorodcà se  po prvních  kontaktech s  vysp╪lou technikou  federace stává
  pasivními ºebráky,  kte²í nijak neusilují o svàj dalτí samostatn∞ v∞voj. Je
  to pochopitelné.  Kulturní a  civilizaƒní τok  p²ináτí t╪mto  jednoduτe
  uvaºujícím bytostem  t╪ºké deprese  a postupem ƒasu i znechucení nad nízkou
  úrovní vlastních  v∞tvorà. Chybí jim jakákoliv snaha vytvo²it n╪co nového a
  to má  za následek tragick∞ konec cel∞ch  civilizací.   Proto vznikl  zákon
  o nevm╪τování  se. Jakmile  vesmírná lo╘  objevila planetu  s humanoidy,
  zaregistrovala ji,  ale posádka nikdy nevstupovala do kontaktu, dokud nebyl
  proveden peƒliv∞ pràzkum civilizaƒní úrovn╪ obyvatel.
     Jestliºe  dosáhli urƒitého  prahu technického  rozvoje, pak  s nimi
  Ministerstvo pro  záleºitosti Galaxie  navázalo diplomatické  styky. Jinak
  byly dokumentaƒní  materiály p²edány  Sluºb╪ pro  dohled nad  primitivními
  planetami, která pràb╪ºn╪ vypracovávala zprávy o rozvoji  domorodcà.
     K  tomu slouºily kontrolní mise, které se pro danou civilizaci opakovaly
  asi dvakrát  za sto  let. Na  primitivní planetu  byly vysílány  skupiny,
  sloºené z  agenta ƒinné  sluºby a  androida, kte²í  se zcela  diskrétn╪
  zamíchali do místní populace. Jedním z t╪chto agentà byl také Mark Stone.

                                                               1.


   Na  v∞chodním pob²eºí práv╪ vycházelo slunce. Zlatavá zá²e postupn╪ zalila
  vrτky st²ech  a po  chvíli pronikla  i na  betonov∞ plácek  p²ímo v  centru
  luxusního soukromého  komplexu Elsy  Svensonové, majitelky  akcií v╪tτiny
  v∞vojov∞ch laborato²í  pozemské unie  a pravd╪podobn╪  nejbohatτí ºeny
  galaxie. Její  bohatství si  vynutilo krutou  daσ ve form╪ dlouh∞ch nudn∞ch
  porad a  zbyteƒn╪ promarn╪ného  ƒasu na  zasedáních p²edstavenstev  ràzn∞ch
  spoleƒností. Proto  byla tato  mladá dáma  velice spokojena,  ºe si koneƒn╪
  màºe ud╪lat t∞den dovolené ve svém novém letním sídle.
     Elsa se zaƒala pod neƒekan∞m tlakem sluneƒních paprskà pomalu probouzet.
  Obrátila se  na lev∞  bok a  zat²ásla pe²inou  vedle sebe :"Marku, ..no tak
  Marku, vstávej,  je ráno  !"   Náhle se otev²ely dve²e a v nich se objevila
  svalnatá postava  kapitána Sluºby pro dohled nad primitivními civilizacemi.
  I p²es  jeho veτkerou  snahu o  normální vystupování se dalo vysledovat, ºe
  Mark je  n╪co víc neº jen dob²e stav╪n∞ usm╪vav∞ τestat²icátník. Jeho chàze
  p²ipomínala svojí  pruºností pohyb  nebezpeƒnné τelmy  a ostraºit∞  a p²ím∞
  pohled tmav∞ch  oƒí dával  tuτit odvahu a up²ímnost. Sn╪d∞ obliƒej, opálen∞
  mnoha slunci celé galaxie, se roztáhl τirok∞m úsm╪vem.
    "Dobré ráno Elso. Tak jaká byla noc ?"
  Elsa prudce  odhodila z  tvá²e pramen  tmav∞ch vlasà a vyskoƒila z postele.
  Up²ela na  Marka spalující  pohled sv∞ch  zelen∞ch oƒí srτících jisk²iƒkami
  smíchu. "Jak  se màºeτ  takhle ptát.  Nepokouτej se  mi namluvit, ºe tu byl
  místo tebe celou noc Ray."
    Markovi strnul úsm╪v na rtech. Ray byl jeho nejlepτí kamarád, android, se
  kter∞m se  pravideln╪ vydával  na mise  Sluºby. Mark mu bezmezn╪ dàv╪²oval,
  protoºe mu  jiº mnohokrát  zachránil ºivot.  P²estoºe byl  Ray prav∞m divem
  pozemsk∞ch technologií,  technici tvrdili,  ºe není schopen hlubτích cità a
  lidského pohledu na ºivot. To vτak odporovalo Markov∞m zkuτenostem. Ray jiº
  mnohokrát prokázal  v prekkérních situacích více citu neº v╪tτina ostatních
  lidí. Vrcholem   bylo,  kdyº minul∞  t∞den, kdy byl Mark obvin╪n Komisí pro
  nevm╪τování z  neuváºeného postupu  na jedné  z primitivních  planet, Ray
  originálním zpàsobem  zm╪nil rozhodnutí  p²edsedkyn╪ komise. Markovi nebylo
  dost dob²e jasné, kde si osvojil slovní zásobu zkuτeného svàdce ani vτechny
  související techniky,  ale pravdou zàstává, ºe p²edsedkyn╪ v pràb╪hu líƒení
  dost dlouho  trvala na  tvrzení, ºe  Ray p²eci nemàºe b∞t android. O dàvodu
  svého p²esv╪dƒení  pak s rozpaky mlƒela, ƒímº vytvo²ila prostor pro Markovu
  svéráznou obhajobu.  Veτkeré návrhy  na jeho  potrestání byly  po kratτí
  diskusi zamítnuty a tak mohl vzít Mark tentokrát Raye s sebou na dovolenou.
    Te╘ si vτak nebyl vàbec jist∞, jestli ud╪lal dob²e. Na okamºik zav²el oƒi
  a vyslal telepatickou zprávu. "Rayi, kdes byl minulou noc ?"
     Ray  byl jedním  z mála modelà, ker∞ byl vybaven psychick∞m zesilovaƒem,
  umoºσujícím telepatickou  komunikaci. Tato  moºnost jiº  Markovi zachránila
  n╪kolikrát ºivot.  Protoºe tento  druh domluvy nebyl p²íliº rozτí²en ani na
  Zemi, m╪l  Ray skv╪lé  p²edpoklady dostávat  Marka zcela  p²ekvapiv╪ z
  nebezpeƒn∞ch situací.  Nejnov╪jτí generace  androidà jiº  nebyla podobn∞m
  za²ízením vybavována,  nebo£ málokter∞  z aspirantà  Sluºby pro  dohled nad
  primitivními civilizacemi  ovládal alespoσ  ƒásteƒn╪ metapsychickou
  komunikaci. Mark  m╪l tu  v∞hodu, ºe se na jedné z misí setkal s rostlinn∞m
  spoleƒenstvím, které  disponovalo ohromn∞m  potenciálem v oblasti psychické
  komunikace a  pomohlo mu  pln╪ rozvinout  jeho skryté  schopnosti. Nyní  by
  dokázal Raye  zavolat i  kdyby byl  na druhé stran╪ planety. To vτak nebylo
  t²eba.   Druh∞mi dve²mi veτel do místnosti Ray. Podobnost androidà S.D.P.P.
  s lidmi byla tak²ka neuv╪²itelná. Jeho postava byla jeτt╪ o n╪co mohutn╪jτí
  neº Markova.  Sympatick∞ v∞raz  ve tvá²i  se mu  postupn╪ m╪nil  aº do
  rozpaƒitého. Pozorn╪  up²el svàj  hloubkov∞ pohled na Marka. Práv╪ post²ehl
  v∞razné zm╪ny  na kapitánov╪ obliƒeji v oblasti infraƒervené ƒásti  spektra
  a vydedukoval,  ºe Markovy  duτevní pochody  nejsou v  tuto chvíli  zcela
  korektní.    Ray se na Marka usmál. "Co je ?  N╪kdo vykradl v noci ledniƒku
  ?"
     Mark nem╪l pro Rayovy vtipy pochopení. "Ne, ledniƒku ne! Tak kde jsi byl
  dnes v  noci?"  " Hrál jsem poker s androidem vzadu u brány. Vyhrál jsem na
  n╪m dva úpln╪ nové akumulátory. Mám je venku v taτce." odv╪til Ray.
     Vtom  zasáhla Elsa: "Ale Marku, p²eci bys neºárlil. Ty vàbec nemáτ smysl
  pro humor.""Proƒ  bych m╪l  mít smysl  pro humor,  kdyº ho  tu mají vτichni
  ostatní ?"  uτklíbl se Mark. Na tyto nejapné vtipy opravdu nem╪l náladu. Na
  Else mu  totiº záleºelo jiº od chvíle, kdy se poprvé setkali. Tehdy to bylo
  sice za dosti neobvykl∞ch okolností a Mark byl nucen zachránit Else ºivot i
  ƒást jejího  bohatství, to  vτak pro  n╪ho nebylo to hlavní. Mark si velice
  cenil skuteƒnosti,  ºe Elza  je krásná a chytrá mladá dáma a snaºil se pln╪
  vychutnat kaºd∞  okamºik, kter∞  trávili spoleƒn╪.  Elza m╪la  na uºívání
  ºivota podobn∞  názor jako  on a  tak by  byl jejich  vztah ideální,  kdyby
  nedocházelo obƒas  k podobn∞m  nemístn∞m ºertíkàm. Alespoσ Mark stále jeτt╪
  v╪²il, ºe jsou to ºerty.
     Elza  pomalu proτla  místností, ozá²enou  ranním sluncem  a podívala  se
  Markovi zp²íma  do tvá²e.  Její zá²ící oƒi v∞razn╪ kontrastovaly se efektní
  koronou paprskà  v tmav∞ch  vlasech. Usmála  se a  p²istoupila k  Markovi.
  "Vºdy£ víτ, jak jsme byli vƒera unavení. S tím surfováním na vlnách jsme to
  trochu p²ehnali  a tak  ani nevím,  jak jsem  se dostala do postele. Ale co
  jsme zaspali,  màºeme jeτt╪ dohnat !" svàdn╪ naτpulila své rudé rty a mrkla
  na Marka.  Ten s úsm╪vem dodal: "Ale nejd²íve musím s Rayem opravit rozbité
  bezpeƒnostní za²ízení. Byl bych dost nerad, kdyby nás tu n╪kdo ruτil."
     "Tak  se do  toho pus£,  ale a£  jste do  ob╪da hotovi.  P²ichystám vám
  p²ekvapení." slíbila Elsa.  Ray dodal :"Já mám vτe p²ipraveno. Màºeme se do
  toho pustit hned."
     Mark  sundal ze  zdi v  chodb╪ braτnu  s m╪²ícími  p²ístroji, vyzkouτel
  generátor a  otev²el pancé²ované  dve²e do  dvora. Z  blízké dºugle  se
  rozléhaly nejràzn╪jτí  zvuky a  o nejbliºτí  plot, kter∞  m╪l b∞t  nabit∞
  elekt²inou se  zvenƒí klidn╪  opíral lín╪  vyƒkávající tygr.  Ray Marka
  informoval :  "Vƒera veƒer,  kdyº p²iτla ta hrozivá bou²ka, uhodil blesk do
  energetické sk²ín╪  laserového jiτt╪ní. Z²ejm╪ vyhodil hlavní jistiƒ. Jeτt╪
  stále jedeme na záloºní zdroj. "  Mark proklel okamºik, kdy Else navrhl, a£
  poτle správce  a pomocníky  objektu na  t∞den pryƒ.  Soukromí je sice hezká
  v╪c, ale  v tuto  chvíli mu  ukazovalo svoji  stinnou stránku. P²istoupil k
  hlavnímu rozvad╪ƒi a opatrn╪ zaƒal testovat jednotlivé okruhy. Tygr u plotu
  byl zatím zcela klidn∞ a vyh²íval se na slunci.
    Ray o kousek poodstoupil, protoºe vysoké nap╪tí pro n╪ho p²edstavovalo aº
  p²íliτ reálné nebezpeƒí. Jakoºto android byl imunní vàƒi v╪tτin╪ záludností
  okolního sv╪ta.  Infekce ani  zem╪t²esení jej p²íliº nevyvád╪ly z míry. Ale
  elekt²ina, to  bylo n╪co  jiného. P²estoºe  byl vybaven  dvojit╪ izolovan∞m
  pláτt╪m, nemohl  zaruƒit, ºe  si v  p²ípad╪ p²ímého  zásahu bleskem  udrºí
  kontrolu nad  sv∞m dezintegrátorem,  umíst╪n∞m v  levém záp╪stí.  Jedin∞
  v∞st²el, proveden∞  v okamºiku  nepozornosti, màºe mít za následek okamºité
  zmizení celé  budovy a  jeτt╪ k tomu silnou zbytkovou radiaci. To si nemàºe
  dovolit. Uº kvàli Markovi ne. A pak jsou tu jeτt╪ pam╪£ové krystaly. Tisíce
  fragmentà vzpomínek  na spoleƒné  expedice do nitra barbarsk∞ch civilizací.
  To vτe  màºe zmizet  v pràb╪hu jediného záblesku. Nyní byla opatrnost zcela
  na míst╪.
    Mark se koneƒn╪ propracoval k poτkozenému obvodu. Vym╪nil n╪kolik desek a
  pak, s  tich∞m cvaknutím,  se mu  poda²ilo zaklapnout  aretovan∞ spínaƒ
  hlavního okruhu.  Poté se událo n╪kolik v╪cí najednou. Tygr, opírající se o
  plot byl  neznámou silou  se such∞m  zapraskáním odhozen  kamsi do dºungle.
  Vesel∞ povyk  ptactva pro£al  táhl∞ hvizd  generátoru laserového  jiτt╪ní a
  dvàr se  pono²il do  tisícà zábleskà  energetick∞ch svazkà,  které velice
  efektivn╪ proƒesávaly  oblohu nad skupinkou budov. Po n╪kolika sekundách se
  dvàr pono²il  do absolutního  ticha. Laserové  zam╪²ovaƒe, v  okamºiku
  nouzového reºimu  p²epnuté na  maximální citlivost, se akusticky zam╪²ovaly
  na kaºd∞ τelest a neúprosn╪ zlikvidovaly jeho p²íƒinu.
     Mark,  ochromen∞ v  pàli pohybu  u rozvodné  sk²ín╪, vyslal  k Rayovi
  telepatickou poznámku  : "Taky  jsi m╪ mohl upozornit na to, jak nebezpeƒn∞
  màºe tenhle  systém b∞t."  Pokusil se  vτí silou  vypnout práv╪  nahozen∞
  jistiƒ, ale  marn╪. Systém  byl blokován  proti úmyslnému  rozpojení a Mark
  musel konstatovat,  ºe zcela  dokonale. Pak dodal: "S n╪ƒím takov∞m jsem se
  jeτt╪ nesetkal."
     "Já  také ne."  odv╪til android a pak dodal : "Jako bys nev╪d╪l, ºe Elsa
  chce mít doma vºdycky to nejlepτí."
  Mark se  na n╪ho  podíval "Máτ  pravdu. To  jsou ty nevyzkouτené systémy. Z
  laborato²e p²ímo na dvorek. Ale proƒ zrovna sem?"
    "Asi se cht╪l konstruktér dob²e zapsat u vedení firmy."
    "Tak to se mu tedy povedlo !" usmál se Mark "Co te╘ ?"
  Ray chvíli  vyhodnocoval p²ípadné  technické slabiny  systému a pak vyslal:
  "Musíme se  v absolutní  tichosti dostat  p²es dvàr k pancé²ovvan∞m dve²ím.
  Pouºil bych  antigrav a odnesl t╪ vzduchem, ale sytém má magnetická ƒidla a
  energetick∞ tok  v antigravitaaƒním  za²ízení by mne prozradil. Musíme tedy
  p╪τky. A naτlapuj opatrn╪!"
     Mark  se modlil,  aby pancé²ové  vstupní dve²e  nesk²ípaly. To je jejich
  jediná nad╪je  na p²eºití.  Opatrn╪ naτlapoval  a s  citem p²ekraƒoval
  zuhelnat╪lé zbytky  pestrobarevného zp╪vavého  ptactva. Vtom  se mu v hlav╪
  vyno²il spásn∞  nápad. Obrátil se na Raye :" Mám u sebe nouzov∞ komunikátor
  S.D.P.P. Mohu  vyslat kódov∞  signál a  oni vypnou  proud v celé oblasti."
  Android se  zasekl v  pàli kroku  a vyslal: "Ne, jen to ne. První ignorant,
  kter∞ τifru zachytí, bude chtít akustické potvrzení. Ta krabiƒka to na tebe
  zabuƒí a  neº se staƒíτ leknout, budeτ mít upálenou ruku s komunikátorem aº
  k lokti. Snaº se p²itom rad╪ji drºet stranou ode mne, a£ to neschytám taky.
  Nikdy nevíτ, kter∞ laser t╪ zabere."
     Mark se otráven╪ otoƒil a vydal se pomalu za androidem. Uv╪domil si, jak
  nebezpeƒná v╪c  svírá jeho záp╪stí. Jeτt╪ ºe Sluºba vyuºívá komunikátor jen
  v nouzov∞ch  situacích. Pravd╪podobnost,  ºe ho  s ním  te╘ n╪kdo zavolá je
  prakticky nulová.  I kdyº.... Marka polil studen∞ pot a chvílemi m╪l pocit,
  ºe má  na ruce  p²ipevn╪nou ƒasovanou bombu.   Pomalu a velice potichu uτli
  asi t²etinu  cesty, kdyº tu se náhle ozvalo z okna do dvora hlasité : "Ob╪d
  !!?....."
     Z  druhého konce  betonového plácku  vyτlehl oslniv∞  záblesk a  úzké
  plastexové okno  se zm╪nilo  v bublající  beztvarou hroudu  odporn╪ ƒpící
  hmoty. Mark se zastavil tak pruce, ºe se mu z opasku vyhákla m╪²ící sonda a
  s t²esknutím dopadla na kamennou podlahu t╪sn╪ vedle τpiƒky jeho levé boty.
  Energetick∞ v∞boj  kdoví odkud  se za²ízl  do kamenn∞ch  dlaºdic a  odhodil
  nerozbitnou sondu  o kus  dál spoleƒn╪  s rozpálen∞mi  úlomky popraskaného
  mramoru.     Ray s  Markem se  tak stali sv╪dky neuv╪²itelné podívané, kdyº
  oslnivé v∞boje  déle neº minutu p²ehazovaly sondu po celém dvo²e a pokaºdé,
  jakmile s t²esknutím dopadla, pro£al ionizovan∞ vzduch dalτí paprsek, kter∞
  ji odhodil  o kousek dál. Po minut╪ a pàl se ukázalo, ºe nezniƒitelná sonda
  do extrémních  podmínek nebyla  aº zase  tak úpln╪  nezniƒitelná. N╪kolik
  st²ípkà z  pouzdra sondy se vτak p²i její explozi bolestiv╪ zaseklo Markovi
  do l∞tka.  Ten za£al  zuby a  pomalu se vydal za Rayem na únavn╪ rozvleklou
  pou£ sm╪rem k pancé²ovan∞m dve²ím.


                                                               2.



     Generál  Khov m╪l  jiº od  rána velmi  τpatnou náladu.  Tento posadit∞
  chlapík, kter∞ uº více neº dvacet let vedl Sluºbu, m╪l dnes vτeho p²esn╪ aº
  po krk. Soust²ed╪n╪ procházel po kanceláá²i a usilovn╪ p²em∞τlel. Jeho holá
  lebka zá²ila mnoha odlesky v paprscích zapadajícího slunce, které pronikaly
  do kancelá²e τirokou prosklenou st╪nou. Náhle se zastavil a up²el své τikmé
  mongolské oƒi  do st╪ny,  za níº  se r∞sovaly  vznosné dominanty nejvyττích
  budov newyorské aglomerace.
     "Peggy, okamºit╪ mi sem p²ineste podrobnou anal∞zu z té poslední mise na
  Zird╪." zahuƒel do zdi.
    Z interkomu skrytého pod vrstvami papírà kdesi na stole se vzáp╪tí ozvalo
  medové "Hned to bude. " a z chodby zazn╪l energick∞ klapot podpatkà.
     Dve²e  se prudce  otev²ely a  do místnosti  vstoupila generálova  osobní
  sekretá²ka. Podala  Khovovi svazek papírà a up²ela na n╪ho skrz tlustá skla
  sv∞ch br∞lí  malá oƒka. Její hubená, kostnatá postava mírn╪ zakolísala, pak
  vτak op╪t získala stabilitu a zhluboka se nadechla. " Doufám generále, ºe s
  tím p²ípadem  na Zird╪ n╪co ud╪láte. Vτem je moc líto, co se stalo poruƒíku
  Johnosonovi na té hrozné planet╪ a myslí si, ºe byste tam m╪l poslat n╪koho
  zkuτen╪jτího. N╪koho,  kdo nebude  zbyteƒn╪ uvaºovat  nad pouºitím  mezních
  prost²edkà, jako chudák Johnson."
     "Ale  Peggy," konejτil  ji generál  "vºdy£ ten chlapík p²eci není mrtv∞.
  Jeτt╪ stále je tu nad╪je, ºe nám n╪co poví."
     Peggy  zalapala po  dechu "Po  tom pekle,  kter∞m proτel  se jiº  nikdy
  nevzpamatuje. A vy to víte, generále !"
     Khov  náhle vypadal, jako by zestárl o deset let "Samoz²ejm╪, ºe to vím.
  Ale pochopte,  ºe pro  mne není  vàbec jednoduché  poslat na  smrt n╪koho
  dalτího. Ten Johnson alespoσ nev╪d╪l do ƒeho jde."
     Peggy  zavzlykala "To tedy nev╪d╪l. Mluvila jsem s ním jeτt╪ p²ed misí a
  tolik se t╪τil na svji dovolenou, aº se vrátí. M╪l na Venusii p²edplacen∞ i
  pokoj."
     "Tak  tím se  vysv╪tluje, proƒ tolik stál o rizikové p²íplatky. Pobyt na
  Venusii není vàbec levn∞!" odpov╪d╪l Khov.
     Venusie  pat²ila mezi nejlepτí rekreaƒní centra v celé galaxii. Postupn╪
  se stala oblíben∞m sídlem milioná²à a nejbohatτích vrstev. Ohromné mnoºství
  hazardních heren  a prudce  pulzující noƒní  ºivot se stovkami podnikà, kde
  m╪l solventní  zákazník prakticky  neomezené moºnosti,  jí vybudovalo
  fantastickou pov╪st.  Místní ú²ady  byly velice  benevolentní a vycházely z
  p²edpokladu, ºe  co je  dobré pro  Venusii, to  je dovoleno.  Proto m╪la
  galaktická policie s touto planetou obƒas drobné problémy, které vτak nikdy
  nedosáhly takov∞ch  rozm╪rà, jako v╪ƒné spory s právníky ze Solanu. Ten byl
  totiº vzhledem  ke své  smí²livé politice  k pirátství  trnem v  oku jak
  Galaktické policie,  tak i  Sluºby pro dohled. Nitky v╪tτiny loupeºí z celé
  galaxie vedly  p²eváºn╪ práv╪  na Solan.  P²i st²etu  s jeho zástupci, vτak
  nikdy nedoτlo  k ºádn∞m  v∞razn∞m pokrokàm.  Proto byl  Solan neoficiáln╪
  povaºován za centrum vτech pirátà.
     "Stejn╪  mne ten  mladík p²ekvapil  svojí vytrvalostí, kdyº cht╪l dostat
  práv╪ tuto  misi, "  pokraƒoval Khov.  "Upozorσoval jsem  ho, ºe  tato
  teramorfní planeta  se nachází v t╪sném sousedství Solanu ale necht╪l o tom
  nic slyτet.  Chvílemi jsem  m╪l pocit,  ºe cht╪l  tuto misi  schváln╪ vzít
  kapitánu Stoneovi,  kter∞ byl  na ²ad╪.  Je také  pravda, ºe  Stone díky
  podobn∞m riskantním  opracím vede  v S.D.P.P.  v ƒele  tabulky vyplacen∞ch
  honorá²à, ale myslím, ºe z této mise nebude mít ºádnou radost."
    Generál se temn╪ pousmál :"Ale má smàlu, uº je zase na ²ad╪."
     Peggy op╪t nasadila komisní v∞raz a suτe Khovovi sd╪lila : "Kapitán Mark
  Stone si tento t∞den vybírá svoji rok starou dovolenou."
     "Tak  to je  mi ho líto, bude ji muset p²eruτit." pokrƒil rameny generál
  "Máme tady  mimio²ádnou situaci a nikdo se Stoneovou kvalifikací práv╪ není
  k dispozici."Peggy  se ost²e  podívala   generálovi do  oƒí: " Víte do ƒeho
  toho chlapce posíláte ? T²eba se uº vàbec nevrátí."
     "Cha,  to je  dobr∞ vtip."  zasmál se  generál "Stone  se vrací  stejn╪
  spolehliv╪ jako bumerang. Pokaºdé, kdyº konƒí misi, zavolá mi p²ímo domà. A
  zatím si vybral skoro vºdycky ten nejnevhodn╪jτí okamºik. Kdyº jdu veƒer do
  postele, manºelka  mi pokaºdé  ²íká, jak  se t╪τí,  aº nám  zase ten  Stone
  zavolá."
    "Vidím, ºe je to v podstat╪ váτ dobr∞ p²ítel." utrousila Peggy.
     "Dobr∞  ? Jeden  z nejlepτích.  Je to  jeden z  mála lidí  na které  je
  absolutní spolehnutí.  Bohuºel ve  vτem. I  v t╪ch  noƒních telefonátech."
  dodal Khov.
     Peggy  se na  n╪j usmála:  "Takºe tentokrát mu to màºete vrátit. Slyτela
  jsem, ºe odjel s Elsou Svensonovou n╪kam k pacifiku. Mám mu zavolat ?"
     Generál  otev²el tlust∞  svazek, kter∞  m╪l na  stole a  zamyslel se. Po
  chvilce odpov╪d╪l  : "Zavolejte  mu, a£ se do hodiny hlásí i s Rayem zpátky
  do sluºby. K doprav╪ màºe pouºít nejbliºτího vojenského letadla. Jedná se o
  stav nejvyττí nouze."
   Peggy  pot²ásla hlavou:  "Aha, tak  to tedy  mohu pouºít  p²ímo jeho
  komunikátor a  nemusím hledat  ºádné telefonní  ƒíslo." Otoƒila se a prudce
  vyrazila z místnosti.
     Generál  si sedl zpátky za stàl, zapálil si doutník a pomalu a dlouze se
  nadechl. Siluety m╪sta za prosklenou st╪nou se pomalu utáp╪ly v houstnoucím
  τeru, kter∞m probleskávaly tisíce drobn∞ch sv╪télek vzdálen∞ch transvozide-
  l, proudících po m╪stsk∞ch komunikacích. Khovovi zaƒínalo b∞t pomalu jasné,
  ºe dnes p²ijde domà hodn╪ pozd╪.



                                                              3.



   Elsa  se práv╪ probrala z τoku a zaƒala se pomalu zvedat ze zem╪. To co se
  stalo t╪sn╪ p²edtím, neº ji neznámá síla odhodila proti kamenné zdi chodby,
  si vybavovala  jen velice  nejasn╪. Krom╪ ƒerstv∞ch od²enin a poτramocen∞ch
  zad byla  prakticky v  po²ádku. Opatrn╪ vstala a snaºila se rozpomenout, co
  p²edcházelo tomuto  podivnému v∞voji  událostí. Poslední  v╪c, kterou  si
  pamatovala, byla  skuteƒnost, ºe  τla n╪co  Markovi sd╪lit. Ale co to mohlo
  b∞t ?  Pomalu se pootoƒila a oƒi se jí rozτí²ily údivem. Kde je to nádherné
  okno do  dvora ?  A co  mají znamenat oho²elé kamenné desky, které na první
  pohled vyvolávají  iluzi st²edov╪ké  t²ílny, jeº  dostala pln∞ zásah. Co se
  tady vlastn╪ stalo ?
     Podivné  otázky se  jí honily  hlavou a  Elsa zaƒínala  b∞t ƒím  dál
  zv╪dav╪jτí. Opatrn╪  p²istoupila k  zaƒouzenému otvoru a nakoukla do dvora.
  Naskytl se  jí neuv╪²iteln∞  pohled. Cel∞  dvàr byl  poset zuhelnat╪l∞mi
  mrτinami zp╪vného  ptactva a  uprost²ed této  τílené podívané  opatrnn╪
  naτlapovaly dv╪  postavy. Mimochodem  si vybavila  humornou scénu z jednoho
  magazínu, ale  velice rychle  ji pustila  z hlavy.  V podez²el∞ch postavách
  práv╪ poznala Marka s Rayem. Mark na ni zamával a práv╪ kdyº na n╪ho cht╪la
  zavolat, co  to tam  vlastn╪ d╪lá, p²iloºil si prst na ústa. Elza zàstala v
  tichosti, vyklonila se z okna a se zájmem pozorovala, co se bude dít dál.
  "Marku vydrº, uº budeme u cíle" odvysílal Ray.
     "Vºdy£  uº je na ƒase. Nikdy by mne nenapadlo, ºe cesta p²es tenhle dvàr
  màºe trvat pàl hodiny." odpov╪d╪l mu telepaticky Mark.
     Ray p²istoupil ke dve²ím a opatrn╪ stiskl zelené tlaƒítko ovládání. Mark
  tiτe doufal,  ºe magnetické  panty nezabzuƒí  p²íliτ hlasit╪,  protoºe
  detektory laserà  jsou z²ejm╪  aº p²íliτ  citlivé. Reklamní slogan k tomuto
  druhu dve²í  sice hlásal  "Panty, které  vám nikdy nebudou vrzat", ale Mark
  m╪l na reklamu svàj vlastní názor. P²ikrƒil se a tiτe vyƒkával.
    Nestalo se vτak vàbec nic.
     "Elektronick∞  zámek je  jiτt╪n zevnit².  Základní zabezpeƒovací  okruh
  nedovolí tyto  dve²e otev²ít  jinak neº  z druhé strany. " informoval Marka
  android. "Musíme  se domluvit  s Elsou."   Mark  vzáp╪tí udivil  vτechny
  p²ítomné sv∞m  hereck∞m v∞konem. Snaºil se totiº pantomimou Elze vysv╪tlit,
  ºe pot²ebuje  odemknout a  to se  mu da²ilo  tak dob²e,  ºe se Elza nemohla
  odtrhnout od  okna, aby  náhodou o  n╪co nep²iτla.  Mark, kter∞  si její
  vyƒkávání vykládal  jako nepochopení,  p²idával dalτí  a dalτí  ƒísla a
  v∞sledkem bylo  p╪timinutové p²edstavení, za které by se nemusel styd╪t ani
  velmi zkuτen∞ baviƒ.
     Kdyº se Mark unavil, Elsa seb╪hla ze schodà a p²iloºila prst na detektor
  zámku. T╪ºké  pancé²ové dve²e  se s  jemn∞m τelestem  zaƒaly velmi  pomalu
  otevírat. Ray  se protáhl  rozτi²ující se  τkvírou dovnit²  a Mark se hrnul
  t╪sn╪ za ním.
     Náhle  se Rayàv obliƒej zk²ivil zd╪τením a Markovi prob╪hlo p²es neurony
  d╪sivé varování.  "Marku, pozor  !   Práv╪ jsem zachytil satelitní vysílání
  pro tvàj komunikátor. Do dvou sekund zaƒne pípat. Rychle se ho zbav!"
    Markàv obliƒej se protáhl údivem :"Coºe ??"
  Na vysv╪tlování  vτak uº  nebyl ƒas.  ¼erná krabiƒka  na Markov╪  záp╪stí
  zacvrlikala vlastním ºivotem a Mark si uvv╪domil, ºe jestliºe se bude chtít
  protáhnout skrz  dve²e, uvnit² uº bude jenom jako popálená postava bez levé
  ruky a bez komunikátoru. Nemàºe riskovat, ºe laserové záblesky urƒené jemu,
  poraní Elsu  nebo Raye.  Okamºit╪ se  rozhodl a  ve chvíli,  kdy se  z
  komunikátoru zaƒalo  drát protivné  pípání, uº  velice sviºn╪ poskakoval po
  dvo²e.    Generátory laserového zdroje táhle zavily a vzduch kolem Marka se
  rozºhavil energetick∞mi v∞boji.
     Ray  v návalu  zd╪τení na  Marka hlasit╪  zavolal: "Vydrº, b╪ºím vypnout
  proud !!",  ƒímº si  vykoledoval p²ím∞  zásah do  ocelového rámu  pohyblivé
  konstrukce, zpoza  které vykukoval. Dve²e zamrzly v napàl pootev²ené poloze
  a nad╪je,  ºe by  jimi mohl  prob╪hnout pln╪  rozeb╪hnut∞ Mark  se rapidn╪
  blíºila k  nule. Android  prudce vyrazil  do schodà  a zastavil  se aº  ve
  ƒtvrtém pat²e u sk²íσky s ovládáním energetického zdroje. Jeho temné tuτení
  se rázem  prom╪nilo v holou skuteƒnost. Zámek jistiƒe byl na osmimístn∞ kód
  a ten  znal z²ejm╪  stejn╪ jenom  správce. Vyklonil  se z  okna a  spat²il
  desítky laserov∞ch zam╪²ovaƒà po obou stranách betonového plácku, na kterém
  chvatn╪ poskakoval  Mark s pípajícím p²ístrojem na ruce.  Ray se vyklonil z
  okna co  to τlo  a zamí²il ukazováƒkem pravé ruky na nejbliºτí zam╪²ovaƒ. Z
  prstu mu vytryskl tenk∞ laserov∞ paprsek, kter∞ se vτak zachytil na vnit²ní
  stran╪ neviditelné  bubliny silového  pole, které  obklopovalo kaºdé  okno
  budovy. Nyní  bylo Rayovi  jasné, jak∞m  zázrakem Elsa p²eºila p²ím∞ zásah.
  Te╘ ale  musí silovou  st╪nu prorazit  a co  nejrychleji zachránit  Markovi
  ºivot. Dal do v∞st²elu maximální energii, kterou m╪l k dispozici a s hràzou
  pozoroval, jak  se mu prav∞ ukazováƒek zaƒíná tavit. Jeτt╪ pár sekund. Musí
  to vydrºet.  Energetick∞ zdroj  budovy p²ece  nemàºe b∞t  neomezen∞. Pak,
  stejn╪ náhle  jako se  objevila, energetická  bublina praskla. Ze sk²íσky s
  jistiƒi se ozvalo tiché lupnutí.
    Ray jiº neváhal ani okamºik a snaºil se mí²it co nejp²esn╪ji. Z ukazováku
  mu pravideln╪  tryskal tenk∞  laserov∞ paprsek a záblesky na dvo²e postupn╪
  pohasínaly. V  okamºiku, kdy  zhasl poslední  generátor, ukonƒil  Mark svàj
  τílen∞ tanec,  zhluboka se nadechl a tup∞m úderem p²es komunikátor potvrdil
  p²íjem.
    Z krabiƒky zakrákoral nep²íjemn∞ hlas: "Kapitán Stone ?  Co je s vámi ?"
     "Ahoj  Peggy, trefila  ses trochu nevhod." odpov╪d╪l Mark "práv╪ jsem si
  vychutnával zaslouºenou dovolenou."
     "Musím  vás bohuºel upozornit, ºe vaτe dovolená práv╪ skonƒila." sd╪lila
  mu Peggy "Do hodiny se máte i s Rayem hlásit u generála Khova."
    "Tak to budou zase p²íplatky." zaradoval se Mark, "Uº se t╪τím, aº budu v
  bezpeƒí na palub╪ svého astronefu."
    "Doƒkáte se velmi brzy. " odpov╪d╪la Peggy a hovor utichl.
  Mark posbíral  ná²adí, které  se mu  p²ed chvílí povedlo rozmetat po dvo²e,
  rozlouƒil se s Elzou a uº sed╪l i s Rayem v transvozidle za domkem. Zamával
  Else na  rozlouƒenou a  odstartoval.    Stroj se  pomalu odlepil  od zem╪,
  postupn╪ nabíral  rychlost a po chvíli se jiº zb╪sile ²ítil t╪sn╪ nad vodní
  hladinou vst²íc  zapadajícímu slunci.  Mark p²enechal ²ízení Rayovi a zaƒal
  se zaobírat  myτlenkou, co by po n╪m asi tak mohl generál Khov chtít. Kdyby
  to b∞val  v╪d╪l, ani  by se  tolik net╪τil a moºná, ºe by si stihl sehnat i
  neschopenku.




                                                                 4.


  Neuplynula více neº hodina a kapitán Mark Stone vstoupil do moderní v∞τkové
  budovy z  oceli a  plastexu, kde  jiº n╪kolik let sídlila Sluºba pro dohled
  nad primitivními  planetami. Z  jedné z  mnoha kapes  své kombinézy vylovil
  svoji identifikaƒní  kartu a  navykl∞m pohybem  ji zastrƒil  do p²ísluτné
  τt╪rbiny kontrolního  robota. Následovalo  n╪kolik sekund nap╪tí, neº tento
  metr a pàl vysok∞ ovoid ukonƒil ov╪²ení Stoneovy totoºnosti. Ten si mezitím
  vzpomenul na  politováníhodn∞ incident,  kter∞ se  p²i podobné p²íleºitosti
  p²ihodil jeho kolegovi Oliveru Standmanovi.
       Tento  aspirant Sluºby  byl p²i  svém p²íchodu  do budovy  ovoidem z
  nepochopiteln∞ch dàvodà  zadrºen a  jeho doklady  se v  pràb╪hu n╪kolika
  dlouh∞ch sekund  prom╪nily v  hromádku drobn╪  ²ezan∞ch prouºkà  plastexu,
  kterou mu  ovoid úsluºn╪  vrátil. P²ekvapen∞  Oliver se nestaƒil ani divit,
  kdyº se  u stropu  p²ijímací haly  rozhoukala aº p²íliτ hlasitá siréna a ze
  vτech dve²í  zaƒali p²ekotn╪  vybíhat p²ísluτníci  po²ádkov∞ch jednotek.
  Pozd╪ji se  mu sice  dostalo omluvy  a vysv╪tlení,  ºe v centrální databázi
  jakousi podivnou  shodou okolností  figurovalo jeho  jméno pod  kolonkou
  nebezpeƒn∞ch uprchlíkà  z lágru  vyd╪d╪ncà, ale  to jiº  nemohlo napravit
  Oliveràv záporn∞ postoj k identifikaƒním robotàm.
    Markovi se naτt╪stí nic takového nestalo a ovoid mu doklad v bez problémà
  vrátil. "Vτechno  je v  po²ádku, kapitáne  Stone." zask²ehotalo  to n╪kde v
  hlubinách robotov∞ch  útrob "Kancelá² generála Khova se nachází v nejvyττím
  poschodí. V∞tahy  jsou na  konci chodby   vlevo."   "Taky by té bedn╪ τrotu
  mohlo jednou  dojít, ºe  uº tu  nejsem poprvé."  zahuƒel Mark  a vydal se k
  v∞tahàm.
     Naho²e u v∞tahové τachty uº na n╪ho ƒekal generál. "Marku, star∞ brachu,
  to jsem rád, ºe vás zase vidím." zahlaholil jeτt╪ ve dve²ích."Poj╘te dál. "
     Peggy,  trànící za  baterií poƒítaƒov∞ch  obrazovek se práv╪ probudila a
  k∞vla Stoneovi na pozdrav.
     Generál  zavedl Marka do své pracovny a velice peƒliv╪ zav²el dve²e. Pak
  pomalu p²istoupil  k velké  sk²íni uprost²ed místnosti a zapnul ventilátor,
  kter∞ se  zaƒal velmi  zvolna roztáƒet.   "Práv╪  jsem vy²adil  vτechny
  odposlechy z  místnosti." poznamenal  Khov "Tahle  sk²íσ vytvá²í  nesmírn╪
  intenzivní kolísavé  elektromagnetické pole.  Chci, abyste  v╪d╪l, ºe tento
  hovor je skuteƒn╪ jen mezi námi dv╪ma."
     Mark se pousmál "Dob²e, ale stále mi není jasné, o co vlastn╪ jde. Stalo
  se snad  n╪co vaτí ºen╪ ?  Jestli ano, tak s tím nemám nic spoleƒného. Já i
  Ray jsme byli minulé dva dny u Elsy Svensonové na druhé stran╪ Zem╪koule."
    "Ale ne. "odv╪til generál  "Jedná se o p²ísn╪ tajné záleºitosti Sluºby."
    Mark se zatvá²il ustaran╪ "A myslíte, ºe to skuteƒn╪ musím v╪d╪t ?  Víte,
  já bych  se cht╪l  doºít alespoσ  dàchodu a kaºdé podobné tajemství mi tuto
  vizi oddaluje. "
     "  Mil∞ Stone, niƒeho se nemusíte bát. Te╘ nás skuteƒn╪ nikdo neuslyτí."
  hájil se  generál.   Peggy v  sousední místnosti práv╪ ztlumila odposlech a
  nasadila si  sluchátka. Uv╪domila  si, ºe  musí p²íτt╪ Khova upozornit, aby
  p²i podobn∞ch  p²íleºitostech nezapom╪l  vypnout interkom.     "Jak uº jsem
  ²íkal," pokraƒoval  generál komisním  hlasem "je  nutné abyste  znal urƒitá
  fakta."   Mark se  pohodln╪ usadil v k²esle a se zaujetím pozoroval, jak se
  Khov pomalu  utápí v  mlºné clon╪  ze svého ƒerstv╪ zapáleného doutníku. Po
  chvíli zaƒal  mít pociit,  ºe zàstal  v místnosti  sám a  za generála mluví
  n╪jak∞ monotónní  automat na  jeho stole.  Iluze byla  dokonalá. Mark  si v
  houstnoucím d∞mu nevid╪l ani na τpiƒky sv∞ch bot.
     Khov  vτak p²em∞τlel tak intenzivn╪, ºe si ani neuv╪domil, jak rychle se
  vzduch kolem  n╪ho zamlºuje. Kdyby jej te╘ vid╪l n╪kdo z pod²ízen∞ch, kte²í
  mu tento  doutník z  obchodu se  ºertovn∞mi p²edm╪ty  p²ibalili mezi  jeho
  ku²ácké náƒiní, urƒit╪ by zajásal.
     "P²i  poslední misi na Zird╪ se nám vyskytly urƒité t╪ºkosti." rozvláƒn╪
  pokraƒoval ve  v∞kladu generál  "Jednalo se  ostandartní misi,  která byla
  souƒástí dlouhodobého  sledování tamn╪jτí  humanoidní civilizace,  jejíº
  úroveσ se  podle posledních  údajà pohybovala  kdesi na  hranici naτeho
  st²edov╪ku. P²estoºe  toto obdobbí je souƒástí vaτí specializace, zàƒastnil
  se mise poruĒk Johnson."
     Mark  si mimod╪k  vybavil vyƒáhlého snaºivce, kter∞ se proslavil tím, ºe
  navázal na  jedné ze  sv∞ch prvních  misí p²átelské  vztahy s  domorod∞mi
  pavouky, kte²í  mu pak  p²es noc  naleptali androida  do té  míry, ºe nebyl
  schopen zavolat  ani p²istávací modul. Johnsona po pàl roce zachránil práv╪
  aspirant Standman. Ten jeτt╪ dlouho po návratu vypráv╪l, jak hledal po celé
  planet╪ tu  nejhorτí pavuƒinu  a v ní pak objevil zapleteného Johnsona, jak
  si hraje  na pavouka a ƒeká na svou ko²ist. Podle vypráv╪ní se dalo soudit,
  ºe to  nebylo nijak  p²íjemné. Ale  Johnson byl velice p²izpàsobiv∞ a od té
  doby se mu ve Sluºb╪ p²ezdívalo Pavouk.
    "Bohuºel Johnson m╪l na své misi z²ejm╪ urƒité problémy," pokraƒoval dále
  Khov "  a proto se v∞sledky této mise rapidn╪ blíºí nule. Nyní jste na ²ed╪
  vy, Stone a oƒekává se, ºe opravíte vaτí skupin╪ její poτramocenou pov╪st z
  minulé mise.  Po pravd╪  ²eƒeno, stále  jeτt╪ mi  není jasné,  proƒ jste ty
  barbary vedl  do sebevraºedného  boje proti  civilizované sekt╪ v horách."
  "To uº  jsem jednou vysv╪tloval." odrazil útok Stone "Stráºci sekty mi byli
  prost╪ nesympatiƒtí. A Ray m╪l nabit∞ generátor a cht╪l si zast²ílet."
     Generál  prudce zrudl:  "Marku, jsem  vám vd╪ƒn∞, ºe alespoσ p²ed komisí
  jste pouºil jiná slova."
     "Ale  zp╪t k  mé misi,  generále." nedal se zastavit Mark "Planeta Zirda
  leºí v t╪sné blízkosti Solanu. Piráty se to tam jen hemºí. P²edpokládám, ºe
  to, co se stalo Johnsonovi nebyla jenom jeho chyba, jako obvykle. Je docela
  dob²e moºné, ºe mu n╪kdo i pomohl. Co se tam tedy vlastn╪ stalo ?"
     "To práv╪ nikdo netuτí" odv╪til sklesle Khov "Johnsona naτli polomrtvého
  ve v∞sadkovém  modulu, kdyº  krouºil kolem  Zirdy. Dle  stavu zásob  se dá
  usuzovat, ºe strávil na ob╪ºné dráze asi t²i m╪síce. Jeho astronef zmizel a
  ºádné nouzové  hláτení jsme nezachytili. Johnson je stále jeτt╪ v bezv╪domí
  a léka²i jsou znaƒn╪ skeptiƒtí. Jediné, co jsme u n╪ho naτli, byly pam╪£ové
  krystaly z  jeho androida. Vkládali jsme do nich znaƒné nad╪je, ale bohuºel
  zcela zbyteƒn╪.  N╪kdo je  prohnal tak  siln∞m magnetick∞m  polem, ºe by to
  roztavilo i  skelet této  budovy. Na  Johnsonovi jsme  dokonce naτli  stopy
  radioaktivního ozá²ení  a tak  máme dàvod p²edpokládat, ºe se na Zird╪ d╪ly
  p²íτerné v╪ci,  které vàbec  nezapadají do  kontextu civilizaƒní  úrovn╪
  tamních obyvatel.  Proto jsem  vám cht╪l  zcela diskrétn╪ poradit, abyste v
  p²ípad╪ ohroºení  pouºil vτech,  opakuji vτech  prost²edkà, které  máte k
  dispozici."
     "D╪kuji  za radu,  generále" zasmál se Stone "ale nemusíte se obávat, ºe
  bych se  dopustil n╪jak∞ch zbyteƒn∞ch chyb. Budu pouze chránit svàj ºivot a
  ostatní majetek  sluºby."    Khov se naklonil p²es stàl a up²en╪ se podíval
  p²es mlºnou  clonu Markovi  do oƒí. "Co se t∞ká majetku Sluºby, mám pro vás
  smutnou zprávu. Johnsonàv astronef byl poslední voln∞ provozuschopn∞ stroj,
  kter∞ m╪la  sluºba k dispozici. Budu vás muset poprosit, abyste pouºil svàj
  soukrom∞ astronef  Merkur. P²ípadné  v∞daje vám  uhradí po  návratu màj
  finanƒní asistent."   "Ten  vyd²iduch !" pomyslel si Mark, "Nechce riskovat
  stroj ani peníze a jestli to takhle pàjde dál, tak si budu za chvíli platit
  i v∞platu ze svého."
   Ob╪  postavy na  sebe chvíli  up²en╪ zíraly  a pak  Stone prohlásil "Dob²e
  generále, ale  to je  naposled, co  na akcích  Sluºby riskuji svàj soukrom∞
  majetek."
    "D╪kuji vám Marku." usmál se Khov "Ani nevíte, jak se mi ulevilo. Uº jsem
  myslel, ºe  si budu  muset pàjƒovat  astronef od  galaktické policie. Vºdy£
  víte, jak  t╪ºko se  s nimi jedná."  "To vím." odtuτil Stone "Uº n╪kolikrát
  mi nabídli velice dob²e placené místo, ale já to zatím nep²ijal."
       "Hmm."  zamyslel se generál a snaºil se odboƒit hovor jin∞m sm╪rem "Do
  t²iceti minut màºete odstartovat. Chcete zavolat taxi ?"
     "Ne."  ov╪til Mark  "p²ed chvílí jsem se telepaticky domlouval s Rayem a
  práv╪ te╘ by jeho transvozidlo m╪lo p²istávat p²ed hlavním vchodem."
     "Tak  hodn╪ τt╪stí  a drºím vám palce." dodal Khov a tentokrát to myslel
  mimo²ádn╪ up²ímn╪.     Stone pomalu vyτel z budovy a zhluboka se nadechl. Z
  této mise nem╪l vàbec dobr∞ pocit. Bude si muset dávat opravdu velk∞ pozor,
  aby nedopadl  stejn╪ jako  smola² Johnson.  Pozorn╪ se  rozhlédl a  spat²il
  tiché transvozidlo,  p²istavené t╪sn╪  vedle chodníku.  Uvnit² sed╪l
  usmívající se Ray, kter∞ se zjevn╪ t╪τil na novou misi.
     "Za  dvacet minut startujeme, sm╪r Solan. " sd╪lil mu Mark a pohodln╪ se
  usadil do p²íjemn╪ tvarované sedaƒky. V pràb╪hu n╪kolika okamºikà se jejich
  transvozidlo vyhouplo  nad nejvyττí  budovy aglomerace,  kterou vzáp╪tí
  zanechalo kdesi vzadu.
   Generál  Khov pozoroval  p²es prosklenou  st╪nu, jak  se Markàv  dopravní
  prost²edek m╪ní  v nepatrnou  teƒku na  obzoru. Po chvíli i ta zamihotala a
  ztratila se  docela. µéf  sluºby si nyní up²ímn╪ p²ál, aby dneτní den nebyl
  poslední, kdy toho p²íτerného Stonea spat²il.


                                                                     5.


  Motory astronefu  tiτe ví²ily  a jejich  pacovní teplota  se jiº  zaƒínala
  stabilizovat. Dispeƒer  z v╪ºe ohlásil Rayovi zaƒátek odpoƒítávání. Zb∞valo
  pouze pár posledních formalit.
       "Jak∞  je cíl  vaτeho letu  ?" zahlaholil  p²ijímaƒ a  na obrazovce se
  objevila zvídavá dispeƒerova tvá².
     Ray  se usadil  proti komunikaƒnímu  za²ízení a  s klidem  odpov╪d╪l :
  "Venusie. "  "Aha." pousmál se z obrazovky dispeƒer a nasadil chápav∞ v∞raz
  " Za  dvacet sekund  máte zelenou.  P²eji vám  p²íjemnou zábavu."  Monitor
  pohasl a  na obraz  ²ídícího stanoviτt╪  z v╪ºe vyst²ídala rychle se m╪nící
  Ēsla.
     Ray  se obrátil  na Marka.  "Myslím, ºe  Venusie jako  cíl cesty  je
  nejbezpeƒn╪jτí. Nikdy  nemàºeτ v╪d╪t,  kde vτude  má Solan  své τpehy a rád
  bych nás udrºel v anonymit╪ alespoσ dokud to pàjde."
    Mark k∞vl na souhlas a pohodln╪ se usadil do anatomického k²esla. Bylo to
  jedno z mnoha vylepτení, kter∞mi se astronef Merkur liτil od b╪ºn∞ch strojà
  Sluºby. Mark jej dostal jako dar od myslících bytostí z jiné ƒásti galaxie.
  Tento unikát  spojoval vysokou  operativnost strojà  S.D.P.P. s  bojovou
  kvalitou stíhaƒek  Galaktické policie.  Nejv╪tτí v∞hodou  Merkura byl ovτem
  jeho civilní  vzhled, kter∞ vytvá²el iluzi bezbranného kosmického plavidla.
  Toto zdání  jiº n╪kolikrát  Markovi zachránilo  ºivot a  proto si  svého
  astronefu velice cenil.
   Velká  obrazovka na  hlavním panelu  zaplála zelen╪  a kabinou se rozlehla
  dlouho oƒekávaná v╪ta  "Start povolen !"
     Ray  se op²el o ²ídící páku. Motory zakvílely a silné p²etíºení zarazilo
  Marka do k²esla. V pràb╪hu n╪kolika okamºikà byli na ob╪ºné dráze.
    "Pono²ení do subprostoru za dv╪ minuty." hlásil Ray.
    "Proƒ aº tak pozd╪ ?" podivil se Mark.
     "Podle  nové vyhláτky  se smí  do subprostoru  pronikat aº  za Marsem.
  Materializaƒní t²esk  p²i dimenzionálním  p²echodu d╪lal  n╪jaké problémy
  satelitàm a  na stacionární kosmické stanici p²ed Marsem uº z toho pr∞ byli
  vτichni radisti  nahluchlí." objasσoval  situaci android.   "Tak já to tedy
  radτi zaspím. Podej mi ten neuronov∞ induktor, a£ se ve spánku nauƒím jazyk
  humanoidà na Zird╪. " poºádal Mark.
     Ray  se na n╪ho usmál " Jak to tak sleduji, tak si myslím, ºe vystaƒíτ i
  se Solanτtinou.  A tu  uº umíτ  velice dob²e  ze sv∞ch d²ív╪jτích setkání s
  piráty."
     " Nestraτ. "odtuτil kapitán " T²eba se Johnsonovi p²i p²istávání p²eh²ál
  generátor. Uvoln╪n∞  iontov∞ svazek  má pak  za následek  nemoc z  ozá²ení,
  astronef mu  vybuchl a  on se dostal na ob╪ºnou dráhu ve v∞sadkovém modulu.
  Pak by  to mohla  b∞t mise  jako kaºdá jiná."  "Ty si to malujeτ." houkl na
  n╪j Ray  "Ani nevíτ,  jak bych  si p²ál,  abys m╪l  pravdu."Android se
  intenzivn╪ p²ehraboval  ve vzd╪lávacím  boxu. Po  chvíli vylovil  podivnou
  drát╪nou sí£ku, p²ipojil k ní plastov∞ váleƒek a podal vτe Markovi.
      "Doufám, ºe ses nespletl jako posledn╪. Víτ, jak∞ to byl τok, kdyº jsem
  se probudil  a místo  jednoho z  galaktick∞ch ná²eƒí jsem perfektn╪ ovládal
  znakovou komunikaci  kamenn∞ch struktur z Xenu." prohodil Mark a navlékl si
  sí£ku.
    "Niƒeho se neboj." uklidσoval ho Ray " Kazetu z Xenu uº jsem vy²adil."
  Mark pohodln╪  ulehl do  k²esla, zlehka stiskl drobn∞ v∞ƒn╪lek na plastovém
  válci a  vzáp╪tí se  propadl do  ²íτe vzd╪lávacích  snà. Proto  jiº ani
  nezaregistroval, jak  se astronef,  kter∞ jiº  p²ekonal pásmo Marsu, ot²ásl
  mohutn∞m v∞bojem a provedl mimoprostorov∞ skok nap²íƒ galaxií.

     Vyno²ení  ze subprostoru  prob╪hlo bez  problémà. Mark s Rayem se velice
  rychle vzpamatovali  z gravitaƒního  τoku a  zaujali svá  místa u  ²ízení.
  Teprve te╘  si mohli po²ádn╪ prohlédnout planetární systém Zirdy. Centrální
  hv╪zda se  o své absolutní panství d╪lila s b∞valou vládkyní, která se vτak
  jiº p²ed dlouhou dobou gravitaƒn╪ zhroutila a te╘ se projevovala pouze jako
  ledov╪ temn∞  bod, kter∞  odsával z  velkého slunce v ohromn∞ch vírech jeho
  zá²ící hmotu.  Byla to  ƒerná díra,  jedno z  nejnebezpeƒn╪jτích a nejzáha-
  dn╪jτích t╪les  vesmíru. Podle  rychlosti, jakou  odƒerpávala masu  z druhé
  hv╪zdy se  dalo p²edpokládat, ºe tento relativn╪ stabilní stav vydrºí jeτt╪
  n╪kolik miliard let.
     V  bezpeƒné vzdálenosti  od t╪chto  gravitaƒních obrà zaƒínal planetární
  systém. Vτechny  planety zde  byly pusté a zcela bez ºivota. Pouze na τesté
  planet╪ systému,  která m╪la  dostateƒnou gravitaci,  se kdysi dávno zaºehl
  termonukleární plamen.  Následkem toho se tato ob╪ºnice systému prom╪nila v
  prapodivné malé  slunce, kolem  kterého obíhala skupinka m╪sícà úctyhodn∞ch
  rozm╪rà. A  jedním z  t╪chto m╪sícà  byla i Zirda, jediné teramorfní t╪laso
  soustavy. Zde se vyvinul humanoidní ºivot.
     "Zirda  má v pràm╪rru 1,2 velikosti Zem╪. Gravitace je taky mírn╪ vyττí,
  ale alespoσ  budeme mít  po návratu  lepτí kondiƒku."  informoval Marka
  android." Den  zde trvá  27 hodin  a planeta, jestli se jí tak dá ²íkat, má
  dva malé  m╪síce. Sloºení  vzduchu je  podobné jako  na Zemi."   "Tak to je
  dob²e." zaradoval  se kapitán "Po poslední implantaci kyslíkového p²ístroje
  mám jeτt╪ ƒerstvé jizvy a nerad bych si to zopakoval zbyteƒn╪ brzy."
     "Civilizace  je zde  soust²ed╪na do  dvou oblastí.  V∞vojov╪ dále  je
  velkostrovní ²íτe,  ale slibn╪  vypadá i  technická civilizace  na jihu
  nejv╪tτího kontinentu." dodal Ray.
     Mark  si se  zájmem prohlíºel  pestrou planetu,  která postupn╪ zaplnila
  celou obrazovku. "Necháme autopilota zaparkovat astronef na ob╪ºné dráze za
  menτím m╪sícem  a dolà sestoupíme jen s v∞sadkov∞m modulem. Pràzkum zaƒneme
  na ostrovní ²íτi. Dolà zami²íme po nejstrm╪jτí dráze, kdyby tam byly n╪jaké
  radary, tak  a£ nemají zbyteƒné starosti se zam╪²ováním. Máτ vτe p²ipraveno
  ?" obrátil se na Raye.
     O  chvilku pozd╪ji  se od  astronefu odd╪lil mal∞ modul, kter∞ se prudce
  propadl do  husté atmosféry planety. Na n╪kolik okamºikà zazá²il jako jasn∞
  asteroid a  pak beze stopy zmizel v neproniknutelné tm╪ odvrácené polokoule
  Zirdy.




                                                                  6.
  Hustá atmosféra  zaplála ohnivou  stopou a  keramick∞ povrch  p²istávacího
  modulu se  rozºhavil do  b╪la. Ray provedl n╪kolik obratn∞ch manévrà, které
  vyrazily Markovi  slzy z  oƒí. P²etíºení  bylo tém╪²  nesnesitelné, ale
  bezpeƒnost mise  a její  utajení bylo  na prvním míst╪. Pravd╪podobnost, ºe
  takto prudce  sestupující stroj zachytí n╪jak∞ radar byla prakticky mizivá.
  Ale p²esto tu n╪jaká byla.
     Práv╪  kdyº Ray  odpoƒítával poslední  sekundy p²ed  provedením prudkého
  p²istávacího manévru,  zat²ásla modulem  dutá detonace,  která se  sice v
  kvíliv∞ch vibracích  brzdících trysek  tém╪² ztratila,  ale p²esto  m╪la
  zásadní vliv na dalτí sled událostí.
     "Te╘  !" prohlásil  Ray a energicky zabral za páku spínaƒe plného v∞konu
  brzdících trysek. Nestalo se vτak vàbec nic a st²emhlav∞ let proti pevnin╪,
  pomalu prosvítající ²ídk∞mi mraky pokraƒoval s d╪sivou neodvratností.
     Ray vyk²ikl : "Marku, je zle. Neumím si to vysv╪tlit, ale brzdící okruhy
  nefungují."   "Ouhhhoooouuuu." odpov╪d╪l  mu kapitán,  kkter∞ m╪l  v tuto
  chvíli dost problémà sám se sebou. Nesnesitelné p²etíºení jej zalisovalo do
  popruhà a  práv╪ te╘  m╪l pocit, ºe mu na plicích leºí dv╪st╪kilové závaºí.
  Nemohl se  nadechnout, oƒi ho pálily a v uτích mu uº n╪kolik sekund podivn╪
  pískalo. Jediná myτlenka, která se mu honila hlavou, byla nad╪je, ºe takové
  utrpení nemàºe  trvat v╪ƒn╪. Aº se vrátí s Rayem na Zemi, nechá mu prov╪²it
  n╪které jistící  obvody, protoºe  android chce  te╘ z²ejm╪  spáchat
  sebbevraºdu. Ale proƒ mu to ne²ekl p²edem !   A bylo hà². Ray provedl dalτí
  prudkou zm╪nu  sm╪ru a  Markovo v╪domí  se rozt²íτtilo  na tisíce  kouskà a
  pokraƒovvalo samo  n╪kam dál  v pàvodním  sm╪ru. Kapitán  zàstal bezvládn╪
  leºet v  anatomickém k²esle a moºná, ºe to tak bylo pro n╪ho lepτí. Dokonce
  i android  poci£oval chvilkové  motorické v∞padky  a to byl projektován pro
  extrémn╪ nároƒné mise.
     Za pràhlednou ƒelní st╪nou se rozprchly zbytky mrakà a Rayovi se otev²el
  perfektní v∞hled  na skupinku  sedmi hn╪dozelen∞ch  ostràvkà v  temn╪ modré
  t²pytivé ploτe planetárního oceánu. Na obzoru zvolna zapadalo slunce a celá
  plocha se pomalu no²ila do temného stínu. Pohled to byl tak úchvatn∞, ºe by
  jej dobr∞  malí² vydrºel  sledovat mnoho  desítek hodin.  Android ale tolik
  ƒasu n╪m╪l.  Nejbliºτí z  ostràvkà se  zaƒal prudce  zv╪tτovat a  v pràb╪hu
  n╪kolika sekund  zabral skoro  cel∞ v∞hled.  Ray se zoufale pokouτel brzdit
  silov∞m polem  o okolní  rozpálen∞ vzduch,  ale marn╪. Rychlost byla p²íliτ
  vysoká.
     Proto alespoσ zmírnil úhel sestupu a bez ohledu na pravidla o absolutním
  utajení zamí²il  k²íºem p²es pevninu. Náhle se na horiizontu objevil mlhav∞
  odlesk vodní  hladiny. Android  provedl bleskurychl∞  v∞poƒet a okamºit╪ se
  rozhodl. Rozºhaven∞  modul s hlasit∞m kvílením zamí²il k vodní hladin╪, nad
  kterou se  elegentn╪ prohán╪li  nic netuτící ptáci, velmi podobní pozemsk∞m
  rackàm. Ti  byli vzáp╪tí  rozplaτeni syƒiv∞m  v∞buchem, kdyº se stroj dotkl
  vodní plochy.  Modul se  odrazil od  hladiny jako ºabka a pokraƒoval ve své
  zb╪silé dráze.  Aº po  n╪kolika skocích  koneƒn╪ vyƒerpal svoji energii a s
  posledním ºbluσknutím se zabo²il hluboko do bahna dalτího z ostràvkà.
    Za mihotavého sviitu hv╪zd vyprostil android Marka z t╪sn∞ch popruhà jeho
  k²esla a táhl ho hust∞m bahnem a podivnou vegetací ke b²ehu. Vτude kolem to
  ºbluσkalo, kuσkalo  a jakoukoliv  zvukovou orientaci  neesmírn╪ zt╪ºovala
  kulisa neúnavného  cvrlikání bahenních  obyvatel. Ray  se vτak  dokázal
  orientovat i  v naprosté  tmm╪ a  tak prudce  zrychlil, kdyº  uvid╪l dva
  podez²elé plazy, kte²í se nehluƒn╪ odlepili od b²ehu zamí²ili p²ímo k ob╪ma
  návτt╪vníkàm. Vyτlo  to jen  taktak a zad∞chan∞ Ray uloºil Marka do vlhkého
  písku. Sám  vylezl na  nejbliºτí strom  a pozorn╪  se rozhlédl  po okolní
  krajin╪. Podél  pob²eºí byl  absolutní klid,  nikde ºádné  lod╪ ani  nic
  podobného. Ale  ve vnitrozemí  ostrova plápolaly  desítky velik∞ch  ohσà a
  androidovy sennzory pomalu zalévaly jednotlivé vlny parapsychickk∞ch proudà
  jakéhosi náboºenského  transu. Hlubτí  anal∞zou se  nezab∞val a spokojen se
  zajiτt╪ním nouzového  p²istání se  vrátil na  pob²eºí ke  svému p²íteli.
  Pohodln╪ se  op²el o  nejbliºτí ploch∞  kámen a  trp╪liv╪ vyƒkával vzdálen∞
  v∞chod slunce.
     Kdyº  se Mark  ráno probral,  nev╪²il sv∞m  oƒím. Vτude  kolem n╪ho byla
  spousta zelen╪, drobn∞ch tvorà, hmyzu a bahna. V blízkém leºícím kusu bláta
  rozeznal dokonce i Raye, ale stále nemohl najít p²istávací modul.
    Otoƒil se na androida s tichou v∞ƒitkou "Taky jsi mohl p²i p²istání dávat
  trochu pozor."  Ray se prudce zvedl "P²istával jsem bezchybn╪ jako vºdycky,
  ale selhaly kompletn╪ vτechny p²istávací trysky."
     "To  není moºné,  jsou tam  jeτt╪ dv╪ záloºní. A tento druh poruchy není
  normáln╪ bez  vn╪jτího poτkození  moºn∞. Cel∞  mechanismus je  umíst╪n pod
  pancé²ovan∞m pláτt╪m  na boku  stroje." odv╪til  Mark a  pokusil se  vstát.
  Krutá bolest  zad i  vτech konƒetin mu vτak okamºit╪ p²ipomenula intenzivní
  záºitky p²edeτlého dne.
     Ray  se nasupil "Já vím také, ºe to není  moºné, ale prost╪ se to stalo.
  T²eba jsme se potkali s meteoritem."
       "Tak  to je  opravdu hodn╪  pravd╪podobné." ironicky ukonƒil neplodnou
  diskusi kapitán  a znovu se pokusil vstát. Android mu pomohl a tak se mu to
  tentokrát poda²ilo.  Pomalu se  odτoural do p²íjemného stínu blízkého lesa,
  protoºe zdejτí  slunce zaƒínalo  b∞t opravdu  ºhavé.   "Tva² se  trochu
  dàstojn╪, zapínám  nahrávání. A£  màºeme komisi  po návratu ukázat, ºe jsme
  tady vàbec byli." prohlásil Ray.
    Mark se upravil, nasadil optimistick∞ úsm╪v kosmického veterána a mávl na
  androida, kter∞  zbyteƒn╪ neváhal  a zaƒal  podávat vτechny  p²edpisové
  informace :  " Po  pravd╪podobné kolizi  a následné  poruτe motoru prob╪hlo
  nouzové p²istání úsp╪τn╪. Modul je ztracen v baºin╪, ale stále máme spojení
  s naτím  astronefem. P²i  p²istání nebyly zjiτt╪ny ve vzduchu ºádné toxické
  látky. Nejbliºτí v∞spa civilizace leºí asi sedm kilometrà na sever."
     "Dob²e.  Zatím prozkoumáme  nejbliºτí okolí a pak se pokusíme proniknout
  mezi místní  domorodce. P²edpokládám, ºe jsi z modulu zachránil naτi v∞bavu
  vyrobenou podle dostupn∞ch informací ." odpov╪d╪l komisn╪ kapitán.
     Ray se mírn╪ pousmál "Samoz²ejm╪. Máme p²ipraveno obleƒení podle padesát
  let staré  módy a  tady máτ  svàj ochrann∞  pás." a podal Markovi st²íb²it∞
  opasek ve kterém rud╪ zá²il velik∞ syntetick∞ krystal.
     Byla  to jedna  z modifikací  energetického opasku, kter∞ nosili vτichni
  agenti S.D.P.P.  na primitivních  planetách. Miniaturní  generátor v p²ezce
  vytvá²el intenzivní  silové pole,  které chránilo  svého majitele  p²ed
  neƒekan∞m útokem.  Ovτem ochrana  nebyla aº  zas tak  dokonalá. P²i  zásahu
  laseru nebo ocelové τipky nepocítil agent ani τkrábnutí, ale po rán╪ palicí
  nebo sekyrou  byl zlikvidován  stejn╪ spolehliv╪,  jako kdyby  ºádn∞ silov∞
  τtít nem╪l.  Θdery t╪ºk∞ch  p²edm╪tà silové pole pouze tlumilo, ale zároveσ
  se pod  nimi deformovalo,  coº m╪lo  za následek, ºe nejprimitvn╪jτí zbran╪
  byly vlastn╪  nejnebezpeƒn╪jτí. Naτt╪stí  se na  opasku dal regulovat v∞kon
  generátoru, kter∞  byl p²i  plném vybuzení  schopen jednorázov╪  pohltit i
  n╪kolik p²ím∞ch  útokà. Pak  mohl ovτem  agent tento  vybit∞ opasek  rovnou
  zahodit a proto nouzov∞ obrann∞ reºim nikdo nepouºíval.
     Mark  si oblékl  τedivou tuniku,  p²ipjal plastexov∞  meƒ a vτe p²epásal
  energetick∞m opaskem.  Teprve nyní  byl android  spokojen. Po  dohodnutém
  znamení ukonƒil  nahrávání a  vesele na  Marka zahlaholil  "Moºná, ºe to tu
  bude klidn╪jτí  neº naτe  pozemská dovolená."  "To doufám." utrousil Mark a
  vzpom╪l si  na hràzné scény na Elsin╪ letním sídle.  Ray vyndal z ocelového
  pouzdra n╪kolik  v∞ºivn∞ch tabletek  a podal  je kapitánovi.  Ten je  zapil
  n╪kolika hrstmi  vody z  blízkého pramene  a pak spoleƒn╪ vyrazili sm╪rem k
  nejbliºτí vesnici.
     Odeτli  práv╪ vƒas,  aby nezaslechli  tich∞ svist  vrtulníku, kter∞  se
  vzáp╪tí vyhoupl  nad les a pomalu se p²esunul nad baºinu, kde zàstal viset,
  jakoby n╪co  hledal. ªhavé  slunce jiº  dorazilo k  horizontu a  neúnavn╪
  praºilo do  pob²eºního písku,  ze kterého  zaƒali postupn╪  vylézat drobní
  ƒlenovci na  svàj denní  lov. PlẠ se hemºila  drobn∞m ºivotem  a pouze
  vzdálen∞ klapot  vrtulí p²ipomínal,  ºe tato planeta není tak pustá, jak se
  na první pohled zdá.



  Nejmladτí kn╪ºka ²ádu sluºebnic svatého paprsku m╪la dnes velmi τpatn∞ den.
  P²estoºe m╪la  stejnou zlatou  ƒelenku, jako  vτechny její  druºky, stal se
  tento prost²edek  splynutí s  bohem dàvodem  jejího vnit²ního  utrpení.
  Nechápala to.  Vºdy£ s  bohem vºdycky  vycházela tak dob²e. Nikdy jí ne²ekl
  k²ivého slova. Vºdycky ji nazval jejím dívƒím jménem a instrukce byly jasné
  a p²ehledné.  A te╘  najednou samé  "Rayi sem,  Rayi tam, vτechno vpo²ádku,
  postupujeme vp²ed.". Co to má znamenat ?
     Zaƒalo to ƒasn╪ zrána. V pràb╪hu ranní bohosluºby, kdy upnula svoji mysl
  ke stráºci  slunce a ve zlaté ƒelence, která jí dávala právo hovo²it s bohy
  a vládnout  poddan∞m, n╪co  náhle podivn╪  zasyƒelo. V  mysli se  jí místo
  zá²ící tvá²e s koronou duhov∞ch paprskà spl∞vajících v boºské zjevení náhle
  objevila ost²e  ²ezaná muºská  tvá², která  jí vyjevila  d╪sivou   pravdu :
  "Kdyº to takhle pàjde dál, je s námi ámen. A nepokouτej se o spojení, je to
  marn∞ !".   Subtilní  dívka se   rozplakala.  Tak d╪sivou  v╪τtbu se  ani
  neodvaºovala znovu  vyslovit. Copak upadl cel∞ kláτter v nemilost ? Proƒ uº
  nemohou mluvit  s bohem  ? A   kdo je  ten nov∞ bàh ? A proƒ d╪lají vτechny
  ostatní kn╪ºky,  ºe   nic neslyτí ? Proƒ je práv╪ ona tou vyvolenou ?  Kdyº
  si vzpom╪la  na vzteklou sta²enu, ke které chodil kaºd∞, kdo dostal od bohà
  n╪jakou τpatnou  zv╪st, rozhodla se, ºe bude své zjevení tajit. Bohové jsou
  moud²í. Tak  jim to snad dojde, p²estanou jí komplikovat ºivot a vyjeví své
  pravdy n╪komu  jinému. T²eba  zrovna ta sta²ena by na to byla vhodná. Ta uº
  se s tím n╪jak urƒt╪ vyrovná.
     Ale  ƒelenka byla  neànavná. Bàh  se jiº  sice nezjevoval, ale o to více
  mluvil. Jenºe mluvil n╪jak divn╪. Copak se màºe bàh nekoho obávat ? A co je
  to to  SDPP ?  A modul  ? Snad  n╪jaká tajemná formule. Ani  nev╪d╪la jak a
  ocitla se  v knihovn╪.  S mokr∞m  hadrem na  ƒele zaƒala  zb╪sile hledat ve
  svaté knize zjevení.


  Ray spustil svàj pohled  z oblohy  a obrátil se zp╪t k Markovi.
  "Já si  nemyslím, ºe  by to  bylo marn∞."  zakroutil hlavoou "Modul se sice
  neoz∞vá, ale  chaotick∞ τum  na nouzové  frekvenci vypadá, jako by ji n╪kdo
  pro komunikaci stále pouºíval." "To není moºné. Jsme na primitivní planet╪."
     "M╪ je to také divné, ale vypadá to na p²ímou nervovou modulaci." hlásil
  android "Budu  tam vysílat  nesouvislé útrºky  naτich rozhovorà  a t²eba se
  n╪kdo ƒasem ozve."
     "No,  moc chytré  ²eτení to sice není, ale jinou moºnost stejn╪ nemáme."
  zhodnotil Rayàv plán Mark.
     "A te╘ kup²edu. K civilizaci to máme jeτt╪ hodn╪  daleko."
       " To jo. Jeτt╪ n╪jak∞ch tisíc let klidného a niƒím neruτeného v∞voje."
  doplnil android.Laserová  maƒeta zasviτt╪la  a v  bujné vegetaci  se zaƒala
  r∞sovat úzká  p╪τinka, kterou se  oba pozemτ£ané vzáp╪tí pono²ili do hlubin
  lesa.


  Θzká τlachovitá  solanská tvá²  velitele helikoptéry  se sev²ela  v krutém
  úτklebku. Jeho  cynick∞ pohled  spoƒinul na  vraku modulu SDPP, kter∞ práv╪
  vyproτ£ovali dva potáp╪ƒi ze zm╪ti lián, mrτin a mazlavého bahna.
  " M╪li  smàlu, hoτi.  Naτe ²ízené  st²ely jsou  jedny z  nejlepτích. Uº jen
  proto, ºe jsou p²ímo z arzenálu kosmické policie."
  Z komunikátoru  u stropu ²ídící kabiny se ozvalo vzteklé zachrƒení : " Xer,
  hlaste se. Uº jste n╪co naτlli ?"
   " Zatím jen modul, ale nemàºou b∞t daleko." odpov╪d╪l solaσan.
   "  Tak najít a zlikvidovat !  Nezapomeσte, ºe kousek odtud máme transmisní
  centrum pro  severní galaktickou  oblast. Je  to p²ísn╪  tajná pozemská
  technologiie a nesmíme dopustit, aby se tam dostali. Alespoσ ne ºiví !"
    " Toho bych se nebál." prohlásil Xer " Naτe kn╪ºky jsou dob²e vycviƒené a
  kdyº jim n╪co dob²e vyjevíte, tak v okolí kláτtera nep²eºije ani myτ."
   "  Dík za  radu, ale  chci, abyste  je dostali  jeτt╪ v lese. Nesmíme naτe
  v╪²ící p²íliτ znepokojovat. Dávám ti to na starost !"
     Hlas  z komunikátoru  utichl a Xer se zaƒal potit. Taková smàla. Proƒ se
  nedokáºe nikdy  ovládnout a vºdycky nad²ízen∞m poradí, co mají d╪lat. Uº se
  vid╪l, jak  letí s  modulem na  základnu a  te╘ aby  honil po  lese n╪jaké
  pozemτ£any. On,  zkrachoval∞ filozof,  kter∞ hledal  na Solanu  práci a
  agentura mu  dohodila skv╪lé  místo za  nadstandartní plat.  Místo práce  v
  knihovn╪ te╘ lítá s vrtulníkem a nyní bude jeτt╪ lovit n╪jaké neτ£astníky v
  té odporné,  husté, lepkavé,  tmavé a  nebezpeƒné dºungli.  Proƒ to vlastn╪
  d╪lá. Z  p²ízp╪vku v  nezam╪stnanosti si  mohl ºít  cellkem v klidu, doma a
  moºná ºe  by si i vyºebral víc, neº mu dávají tihle vyd²iduτi. A ty v∞ƒitky
  sv╪domí a  d╪sivé noƒní   màry. Stále se vracející p²edtuchy, kdy osamocená
  kosmická lo╘  pod tlakem  p╪ti navád╪n∞ch  st²el naráz  exploduje, ocelové
  pláty pomalu  pukají a  do vesmíru  se zlov╪stn∞m syƒením utíká ºivotodárn∞
  kyslík. A  on, Xer,  nev╪²ícn╪ zírá na monitor, kde mu ten pozemsk∞ zabiják
  Stone stálle  jeτt╪   slibuje, ºe nevyst²elí  jako první. A pak tma. Konec.
  D╪sivé probuzení a dalτí pracovní den ve sluºbách solanské tajné sluºby.
  "Konec pràzkumu ! Zp╪t na b²eh, jdeme hledat troseƒníky !" zachrchlal Xer z
  helikoptéry na  své t²i  muºe. Pozorn╪  pohlédl na  infrazam╪²ovaƒ, kde  se
  mlhav╪ chv╪ly dv╪ naràºov╪lé stopy, mizící v husté zeleni lesa.
     "Postupujte  v rojnici  vp²ed sm╪rem k severozápadu a v p²ipad╪ kontaktu
  protivníka okamºit╪ zlikvidujte ! "
     Vτichni  potáp╪ƒi zmizeli  na chvíli  v druhé  helikopté²e a  o n╪kolik
  okamºikà pozd╪ji  vystoupili jako  opancé²ovaná monstra,  vybavená nejt╪ºτí
  kosmickou technikou.  Po zkouτce arzenálu, kdy vypálili polovinu baºiny, se
  jejich plamenomety  za²ízly do  husté vegetace.  S azbestov∞mi  obleky
  postupovali mnohem rychleji neºli prchající pozemská dvojice a t╪ºkotonáºní
  ovoid s  dezintegrátory, £apkající za nimi, jenom dokresloval dílo zkázy.
  "To je  ale hràza,"  povzdychl si  Xer "  A to  jsem byl  za mlada aktivním
  ƒlenem Greenpece za ochranu p²írody."
       Pohled  z vrtulníku  byl skuteƒn╪ úchvatn∞. Cel∞ pruh pralesa v jednom
  ohni kolem sebe  τí²il husté a temné mraky τtiplavého d∞mu.
       "Zvyτuji  v∞τku a  ztrácím s vámi vizuální kontakt, bu╘te na p²íjmu na
  frekvenci 47."  chrmlal Xer  do tlampaƒe  a prchal  i se  sv∞m strojem  do
  p²ízniv╪jτích podmínek. P²esto, ºe na Solanu je relativn╪ mén╪ kyslíku, neº
  zde, zhorτené  rozptylové podmínky  mu rozhodn╪ ned╪laly dob²e.  Na planin╪
  pod ním  se mezitím  rozpoutalo pravé  peklo. Bojov∞  ovoid, jehoº  radar
  nefungoval v hustém d∞mu pálící se dºungle zrovna nejlépe, zmaten╪ pálil po
  drobn∞ch tvorech  ²inoucích se  z pekelné  v∞hn╪ a pouºíval k tomu laserové
  d╪lo, které  po kaºdém  v∞st²elu zanechávalo  v krajin╪  n╪kolikametrové
  krátery. Nakonec  ztratil spojení  se vzdalující  se rojnicí  s plamenomety
  úpln╪ a  zàstal uv╪zn╪n  v bludném kruhu vysok∞ch hromad popela, do kter∞ch
  systematicky provrtával nové a nové τkva²ící se díry.


  "Rayi, cítím  n╪jak∞ kou²  " prohlásil  Mark a  op²el se o nejbliºτí palmu,
  která na  n╪j zlov╪stn╪ zasyƒela a had se rychle odvinul dolà s kmene kamsi
  do chv╪jící se zelen╪.
  "O analyzátory  pachà jsem  p²iτel kdyº  jsme p²istávali, takºe ti màºu te╘
  jenom v╪²it." odpov╪d╪l android a pozorn╪ na svého p²ítele pohlédl.
  "Vidím na tob╪ znaƒné známky únavy, m╪l by sis vzít v∞ºivnou tabletu."
  " To  je dobr∞,  stejn╪ tam  snad uº  brzy budem,  ne ?  " odpov╪d╪l Mark a
  zahled╪l se  na mítinku,  kde se  jako zázrakem pásl dobytek. Hned za ní se
  r∞sovala neuv╪²itelná  stavba. P╪t  v╪ºí, tyƒících  se hrd╪ k obloze dávalo
  tuτit, ºe  stavitel urƒit╪  nemusel s  niƒím τet²it.  Opevn╪ní i  st²ílny
  dodávaly stavb╪  v╪rohodn∞ dojem  nedobytného sídla.  Ale ƒill∞  ruch kolem
  prozrazoval, ºe práv╪ dnes nikdo ºádn∞ útok neƒeká. Hradní most byl spuτt╪n
  a hust∞  proud obchodníkà   a  trhovcà p²etékal  p²es chatrné  zábradlí
  p²ístupové cesty.
     "Poj╘,  budeme se  vydávat za místní." zaτeptal Mark "Já jsem hluchon╪m∞
  ºebrák a tob╪ vy²ízli jazyk p²i loupeºném p²epadení v lese."
     "No to mám radost, ºe t╪ napadne vºdycky n╪co originálního." odtuτil Ray
  a zaƒal  si vyτroubovávat  z nitra lebky jazyk. Kdyº byl hotov uschoval jej
  do tajného  pouzdra   na   náhradní díly  v levém  stehn╪, kde  nosil také
  lékárniƒku a záloºní akumulátor.  "Huuu...hu!" sd╪lil Markovi.
  Mark si nasadil kapuci více do ƒela, sundal br∞le proti slunci a polil sebe
  i Raye  odporn╪ páchnoucí  tekutinou, aby  nebyli mezi vesniƒany podez²elí.
  Bohuºel to tentokrát trochu p²ehnal.
  "Jdeme."
  Uº dvacet   krokà p²ed mostem se jim lidé zaƒali vyh∞bat a neb∞t obchodníka
  s dobytkem,  ke kterému  se nakonec  p²idali, nikdy  by se  p²es stráºe
  nedostali. Takhle  vτak získali  nového spojence, p²estoºe Stone pozd╪ji na
  Zemi v protokolu uvedl, ºe onen muº páchl tak nesnesiteln╪, ºe nebylo moºné
  se s ním na rozumnou vzdálenost ani domluvit. Rayovi to vτak tolik problémà
   ned╪lalo a tak brzy zjistil, kde je zde nejbliºτí hostinec.
     V∞v╪sní  τtít sice  nevypadal, ºe  d╪lá ƒest  n╪jakému prosperujícímu
  podniku, ale  zase tak  straτn╪, jako  ta chalupa,  kde chytl  Mark toho
  dot╪rného parazita ze zkaºené polévky, to také nevypadalo.
    "Riskneme to, ne ?" prohlásil Ray.
    "No, já nevím. Je to nutné ?" Markovy vnit²nosti se p²i pohledu na sv╪tle
  zelen∞ lektvar v mastn∞ch miskách na τpinav∞ch stolech podivn╪ sev²ely.
     "Samoz²ejm╪. Musíme navázat spontánní kontakt. Jedu záznam." Ray nasadil
  optimistick∞ v∞raz  a Mark ho cht╪ necht╪ následoval. V SDPP se totiº t╪ºko
  vysv╪tluje, proƒ se na primitrivní planet╪ tvá²íte stejn╪ kysele jako doma.
  Jeτt╪ jednou  a máte  dàtku za reprezentaci a uº vás poτlou akorát tak mezi
  delfíny. A tam zase nesmíte myslet na ºádn∞ oτkliv∞ vtip o rybách. Na Grahu
  jsou totiº  vτichni straτn╪  zv╪daví, ale  také hrozn╪  vztahovaƒní. Jak
  ²eknete ryba jako ryba, tak jsou schopni vyhlásit vám válku. Stone, kter∞ o
  tom velmi dob²e v╪d╪l, nasadil oslniv∞ úsm╪v a vstoupil do lokálu.
    "Máσo, vyve╘ to ho dementa !" za²val n╪kdo z hostà " Tvá²í se jak pitomec
  a smrdí jako  tcho²."
     Následovala  salva hromového  smíchu na  adresu nov╪  p²íchozích, kdy se
  nesmálli pouze ti, co stáli nejblíºe a to jen proto, ºe se dusili.
     "N╪co  jim na  nás asi  vadí ."obrátil  se Mark  na Raye  "Nemohl bys je
  nenápadn╪ vypa²it dezintegrátorem, dnes se mi prát n╪jak nechce."
     "  To asi  nepàjde. Je  to proti p²edpisàm. Vyber si  toho vlevo. Ten je
  opil∞. Jedna rána  staƒí."Mark se rozhlédl a vyrazil.
    "Ale ne !  Toho vedle !!" vyk²ikl  Ray , ale pozd╪.
  Stone pomalu  p²istoupil k  nejv╪tτímu svalovci  a pomalu  mu pohlédl  do
  skeln∞ch oƒí. Ten si odhodil slepené vlasy z ƒela, které mu svírala ocelová
  ƒelenka. Sehnul se k Markovi a bouchl do stolu.
    "Nemám t╪ zabíjet, kdyº pàjdeτ hodn╪ rychle se mnou."
  Mark nic  nechápal. Proƒ  se s  ním nikdo nepral ? Proƒ mu Ray nepomohl ? A
  kam ho to, ksakru,  ten obr práv╪ te╘ vleƒe ?
     T╪ºká  dubová vrata druh∞ch vnit²ích hradeb se se sk²ípotem otev²ela a k
  pozemτ£anovi p²istoupila  dlouhovlasá dívka  se zlatou  ƒelenkou. Kolem
  prstenu na  levé ruce  jí slab╪  srτela namodralá  zá²e. Pozvedla  hlavu a
  zp²íma se zahled╪la Markovi do oƒí.
     "Ha, hlobková mentální sonda." pomyslel si v duchu a snaºil se rozpt∞lit
  pronikav∞ a  drtiv∞ pohled  temn∞ch oƒí  kn╪ºky. Nezvládl to. Jeho narychlo
  vystavená psychická  bariéra se  sesula jak domek z karet a mentální pohled
  proƒesával nitro  bou²ící se  mysli. Nejzajímav╪jτí  na tom bylo, ºe z²ejm╪
  stále nic nenacházel. To, ºe Marka cht╪li kvàli chaotickému zpàsobu myτlení
  vyhodit uº z prvního kola p²ijímacích zkouτek SDPP, se ukázalo nakonec jako
  v∞hoda. Jenom τkoda, ºe peníze, které rozdal Stoneàcv str∞ƒek na úplatcích,
  mu jiº nikdo nevrátí. Co se dá d╪lat.
     Kn╪ºka se otoƒila a p²istoupila k hromotlukovi. Opatrn╪ p²iloºila prsten
  k jeho ƒelence aº se ozvalo suché zapraskání. Primitivní obliƒej umolousané
  postavy se  rozá²il blahem a obr se sesul k zemi v nezvladateln∞ch k²eƒích.
  Zpoza sloupà u vchodu se vyno²ily stráºe.
    " Ráno ho vyho╘te na ulici." otoƒila se na Marka "A vy poj╘te se mnou."
  P²ed kapitánem se otev²ely t╪ºké kamenné dve²e a kn╪ºka jej vyzvala, aby do
  nich vstoupil  jako první.  Dlouhé toƒté schodiτt╪ se n╪kolikrát zalomilo a
  pak vyústilo  v úzkou dlouhou chodbu. Mihotavé louƒe na st╪nách osv╪tlovaly
  zatuchlé prostory  jen velmi  slab╪, ale  i tak  si Mark  vτiml nenápadn∞ch
  orientaƒních znaƒek,  vytesan∞ch v kamenn∞ch st╪nách chodeb. U jedné z nich
  náhle kn╪ºka  zastavila a  pono²ila své  τtíhlé prsty  do p╪ti  nenápadn∞ch
  prohlubní pod  zvláτtními znaky.  Mark m╪l  co d╪lat, aby nevyk²ikl údivem.
  Ne, nemohl  se m∞lit. Ty znaky byly skuteƒn╪ solanské. Ale tady ? Proƒ ? ªe
  by se  snad agenerál  Khov se  sv∞mi podezírav∞mi  dom╪nkami koneƒn╪ jednou
  trefil do  ƒerného ?  To je  ale nepravd╪podobné.  Na generálovy  úsudky je
  p²eci spolehnutí, jeτt╪ nikdy se totiº netrefil. Alespoσ ne p²esn╪.  "Jd╪te
  dovnit²." p²eruτila  Stoneovy zb╪silé  úvahy kn╪ºka  a ukázala na nepatrnou
  τkvíru ve zdi, která se z rachotem pomalu rozτi²ovala.
     "Jeτt╪,  ºe nejsem  ku²ák." pomyslel  si kapitán "Te╘ by mi totiº údivem
  urƒit╪ vypadla  cigareta z  pusy a  propálil bych  si syntetick∞  oblek."
  Vzpomínka na  neúsp╪τné kou²ení  d∞mky míru  na jedné primitivní planet╪ se
  Markovi vybavovalo  pom╪rn╪ ƒasto. Tehdy  to  vypadalo velmi slibn╪. I kdyº
  m╪l Ray  poruchu a  indiáni na  n╪ho navrτili  mohylu, Stoneovi se poda²ilo
  p²eºít a  p²esv╪dƒit cel∞  kmen o  své nadp²irozené  moci. Tak t╪ºké to zas
  nebylo. V  podstat╪ mimod╪k  skolil místního τamana, kdyº si mezi ostatními
  zajatci nervózn╪  pohrával s  laserovou pistolí.  Poslepu zaτátral  ve svém
  batohu, pak  to v  n╪m zasyƒelo  a uº  ho²el. Kdyº  Mark zadupal plameny do
  zem╪, ƒímº  si zniƒil v╪tτinu v∞bavy vƒetn╪ nouzové vysílaƒky, uv╪domil si,
  ºe ten  obtíºn∞ sta²ec,  kter∞ kolem  n╪ho stále p²eτlapoval, n╪kam zmizel.
  Popálen∞ kouzelník zmaten╪ prchal k lesu a hlasit╪ proklínal zajatce i cel∞
  svàj kmen.  To se  mu stalo  osudn∞m a  tak mohl  Mark   nastoupit  do jeho
  funkce. Ovτem  d∞mka míru  pat²ila k nezbytn∞m ceremoniím, kter∞mi se musel
  prokousat. A  kdyº mu  p²i kou²ení  chytla od τpatn╪ nasypaného prskajícího
  tabáku vesta,  zahodil d∞mku  a v  ohnivém démonickém  tanci p²ivodil
  náƒelníkovi kmene  infarkt. Na  místní pom╪ry ud╪lal neuv╪²itelnou kariéru,
  ovτem ºivot v indiánském leºení nebyl ani tak ºádn∞ med. Mark m╪l velmi rád
  zví²ata a  docela mu vadilo, kdyº jednoho dne dostal svého nejoblíben╪jτího
  psa k  ob╪du. A  pak ty  ob²ady. Jako  τaman a  náƒelník v  jedné osob╪ byl
  pracovn╪ vytíºen  od rána  do veƒera.  P²ivolávat déτ£,  vyhán╪t zlé duchy,
  plánovat války  se sousedními  kmeny, aby  se bojovníci nenudili a neustále
  uspokojovat sv∞ch sedm ºen. Jeτt╪ τt╪stí, ºe p²iτel ten velk∞ lesní poºár a
  Markovi se  poda²ilo nepozorovan╪  zmizet, opravit Raye a nakonec zavolat i
  záchrann∞ modul. P²edstava, ºe by tam byl jeτt╪ dnes, byla  d╪sivá.  "Jd╪te
  dovnit² !" obrátila se na kapitána kn╪ºka pon╪kud drsn╪jτím tónem.
    "Poj╘te dál, Marku. Jste vítán." ozvalo se z tajemné místnosti.
  Stone se nenechal dvakrát pobízet a zv╪dav╪ vstoupil. Hlas, kter∞ ho vyzval
  mu byl  velmi pov╪dom∞.  Co by  tu ale,  proboha, d╪lala  manºelka generála
  Khova. Není  to snad p²íliτ velké riziko, cestovat za trochou dobrodruºství
  a erotiky  aº na  druh∞ konec galaxie ? A ºe by na to generál nep²iτel ? Je
  to skuteƒn╪ ona ?
    Mark se zv╪dav╪ rozhlédl po místnosti. Pravidelné mramorové st╪ny zdobily
  desítky holografick∞ch  obrazà a z hadích hlav u fantasticky vyornamentova-
  ného stropu  se linula  h²ejivá zá²e,  která spl∞vala s tich∞mi tóny jakési
  líbivé varhanní  skladby. Dlaºdice  v hale vytvá²ely magické obrazce, které
  cht╪ necht╪  nutily oko pozorovatele sledovat jedno jediné místo. Tím bodem
  byl τirok∞ majestátn∞ tràn, na n╪mº hrd╪ sed╪la tmavovlasá dívka s boºsk∞mi
  rysy. Její  sv╪tlá tunika  spl∞vala v  bohat∞ch záhybech  aº k  podlaze a
  zajímav∞ st²ih τatà odhaloval v╪tτinu vnad dívƒiny krásné postavy.
     "Poj╘  bllíº." pohodila hlavou a dlouhé havraní vlasy, které se svezly s
  ƒela, odkryly zlatou ƒelenku, jakoby p²irostlou ke spánkàm sedící kn╪ºky.
    "Odkud znáte mé jméno ?" vzpamatoval se Stone.
    "Od tebe." usmála se dívka "A víme toho o tobb╪ mnohem více. P²iτel jsi z
  hv╪zd. Znáτ  v╪ci, které  nikoho z nás nikdy ani nenapadly a p²esto po²ádn╪
  nevíτ, co  tady vlastn╪  d╪láτ. Radily  jsme se  o tob╪  a te╘ ti màºu ²íct
  pravdu, kdo skuteƒn╪ jsi."
     "Tak   to jsem zv╪davej." pomyslel si Mark "Doufám, ºe si alespoσ splete
  moji hodnost u SDPP, vºdy£ uº jsem m╪l b∞t dvakrát pov∞τen."
     Kn╪ºka nasadila váºn∞ v∞raz a ukázala na Stonnea chv╪jící se rukou " Jsi
  bàh. Vím  to."   Mark se mírn╪ pousmál "S  tím  jasnovidectvím to tu nebude
  aº zas tak slavné."  Kn╪ºka vτak nemínila p²estat : "Tak dokaº, ºe jsi bàh.
  Te╘ kdyº o tom víτ, uº ti nic nebrání, abys splnil prastarou legendu."
     P²i  pohledu na  nechápav∞ Markàv  v∞raz sice  trochu zaváhala,  ale pak
  pokraƒovala :  "Celé generace  ƒekáme na  tvàj p²íchod.  M╪l ses  nejd²íve
  zjevit v  naτich myslích a pak p²ijít do kláτtera p²estrojen za venkovského
  obchodníka. My  víme kdo  jsi. Jedna  mladá kn╪ºka  t╪ poznala  jiº   p²i
  vƒerejτím zjevení.  A te╘  nadeτel ƒas,  kdy potvrdíτ  i ty,  ºe vyvolená z
  kn╪ºek màºe stát po tvém boku a vládnout svému lidu pod boºí ochranou."
    Mark nevycházel z údivu.
  " Neumíτ  si p²edstavit, jak dlouho na tebe ƒekáme. A zprávy, které jsi nám
  celou dobu  posílal, byly tak jednoduché, tak p²ímoƒaré, nebyl v nich ºádn∞
  rozmar ani  boºská proroctví. Aº dnes ráno, kdy jsme nad tv∞mi slovy musely
  skuteƒn╪ dlouho  p²em∞τlet, pochpopily jsme, ºe jsi setoupil a p²ijdeτ mezi
  nás."
    Podala Markovi ƒelenku zá²ící diamanty.
    "Jsem bàh." prohlásil zpitom╪l∞  Stone a nasadil si ƒelenku.
     Byl  to τok.  Tisíce pocità  vτeho druhu.  Pohledy. Zv╪davé, nestoudné i
  hràzné. Byl  naráz v  desítkách myslí,  které se  k n╪mu  hlásily o  radu a
  povzbuzení. Mezi nimi zachytil i slabou mentální v∞zvu od Raye, kter∞ práv╪
  drtil zoufalému stráºci vnit²ní brány kláτtera vaz.  "Poj╘ ke m╪ a splyneme
  v jednu bytost." nedala si pokoj knاka.
  Mark pocítil, ºe z ƒelenky sálá jeτt╪ n╪co jiného. Váτeσ a síla. Moc, které
  se nemohl  bránit. Musel.  Musel se  jí poddat a skoƒit do rozbou²en∞ch vln
  emocí a  neskuteƒné váτn╪.  Nemohl jinak.  ¼elenka, jakoby  se náhle  stala
  souƒástí jeho  mozku, podílela  se na  kaºdém jeho  pohybu. Jako  nám╪síƒn∞
  p²istoupil ke  kn╪ºce a  pak skuteƒn╪  splynuli v  jednu bytost.  A nejen
  fyzicky. Kaºdá  myτlenka, i  ten nejslabτí  pocit, byl  pro oba  spoleƒn∞.
  Nemohl si  b∞t vàbec  jist, ve  které hlav╪  se zrodil.  Na dlouhé  minuty
  splynuli   v jednu  jedinou duτi  a poté si Mark s hràzou uv╪domil, ºe tato
  kn╪ºka je  jedin∞m tvorem  ve vesmíru,  p²ed kter∞m  nemá ºádné  tajemství.
  Krásné i  d╪sivé zároveσ.  Ale síla toho pocitu byla fantastická. M╪l by to
  tak n╪kdy vyzkouτet i s Elsou. Ale dají se ty ƒelenky n╪kde koupit ?
     "To  byla nádhera." vydechla kn╪ºka, odpoƒívající vedle Marka na τirokém
  trànu.   "To teda  jo." potvrdil  Stone a pokouτel se strhnout si ƒelenku z
  hlavy, protoºe ho n╪jak∞  pastevec práv╪ obt╪ºoval s h²íchy, na které vàbec
  nem╪l chu£. Kapitán se vzep²el vτí silou o masivní op╪radlo trànu a ƒelenka
  s dusiv∞m  lupnutím náhle povolila. Mark vyjeven╪ zíral na drobné jehliƒky,
  které z ƒelenky za tu krátkou dobu vyraτily a zaƒaly  si navrtávat cestu do
  jeho spánkà  a pak  moºná i  dál, n╪kam  do nitra jeho lebky. Temné struºky
  krve, které  kapitánovi vyraτily na lících a pomalu odkapávaly snící kn╪ºce
  na její  bíl∞ τat, sv╪dƒily o tom, ºe se mu to skuteƒn╪ nezdá.
    "Do háje !"zavrƒel Mark "Tak tohle Else nabízet nebudu."
  P²i p²edstav╪,  ºe by  se musel  i s  ƒelenkou potácet cel∞ zbytek ºivota a
  poslouchat problémy, které nejsou jeho, se mu ud╪lalo nevolno.
    "Rayi, kde jsi ?" posteskl si Mark.
     "Tady  jsem !"  do dve²í  sálu vpadl  ud∞chan∞ Ray  a za ním cel∞ zástup
  zu²iv∞ch kn╪ºek.Mark  ztuhnul jako opa²en∞ a rozhlédl se po st╪nách. Jediné
  dve²e   v této místnosti byly ty, kter∞mi práv╪ p²iτel jeho v╪rn∞ android i
  s doprovodem. O n╪jakém út╪ku nemohlo b∞t ani ²eƒi. Ray mezitím dob╪hl aº k
  trànu a p²isedl si k Markovi a vyjevené kn╪ºce, která vypadala, ºe se práv╪
  probudila do zlého snu.
     "Ty......Ty sis sundal boºskou ƒelenku. Ty jsi ╘ábel." blábolila zmaten╪
  a Stone  jí rad╪ji  nic ani  nevysv╪tloval. V  tuto chvíli  by to  bylo asi
  stejn╪ zbyteƒné.  Zniƒil jim  tady takovou  krásnou ƒelenku,  poτpinil ƒest
  kn╪ºky zaslíbené  bohu a  te╘ si jeτt╪ Ray sedl na ten divn∞ tràn ve kterém
  náhle zaƒalo podez²ele praskat. To nevypadá dob²e.
    Kn╪ºky pomalu obestoupily celou místnost podél st╪n. Pak jejich velitelka
  s odhodlan∞m  v∞razem vyndala  spoza pasu  nebezpeƒn╪ vypadající  d∞ku a
  nap²áhla se k rán╪. Ostatní kn╪ºky ji bleskurychle napodobily.
     "To  se na  nás vrhnou,  nebo budou t╪mi noºíky házet ?" zeptal se Mark,
  kter∞ m╪l odjaºiva smysl pro detaily.
    "Budou házet. To je konec !" zajeƒela kn╪ºka na  tràn╪ a  p²ikrƒila se za
  Raye.  "Nastav si energetick∞ opasek na maximální v∞kon a já t╪ budu kr∞t."
  zvolal Ray  na svého  spoleƒníka a víc uº nestaƒil. Desítky noºà zasviτt╪ly
  naráz vzduchem  a zpàsobily  pravé divy.  N╪které kn╪ºky  nebyly v  házení
  p²íliτ dobré  a jejich  ostré d∞ky  p²elet╪ly svàj  cíl a naτly si náhradní
  cíle mezi  kn╪ºkami na  druhé stran╪  mítnosti. Jedna  z útoƒnic se dokonce
  po²ezala sama a druhou zranil její vlastní nàº, kter∞ se po odrazu od trànu
  vrátil.
       Ale  p²esto ƒást  ostr∞ch a  záke²n∞ch zbraní  naτla svàj  cíl mezi
  pozemτ£any, se kter∞mi to te╘ nevypadalo vàbec dob²e.


  Ve chvíli,  kdy generátory  energetick∞ch opaskà obou astronautà kvílely na
  maximální v∞kon a silové krystaly v p²ezkách se rozºhavily do b╪la, zajeƒel
  v nedaleko  poletující helikopté²e  elektronick∞ alarm  komunikátoru, kter∞
  vytrhl zdeptaného  solaσana z  jeho chmurn∞ch úvah.  " Xer na p²íjmu, co se
  d╪je ?", zachraplal do mikrofonu.
     "  Stav nejvyττí  pohotovosti. Zapn╪te skupinov∞ p²íjem. Vτichni ƒlenové
  jednotky musí b∞t informováni o krizové situaci."
    " Moment..." zavrƒel velitel a marn╪ p²em∞τlel, jak zdàvodní, ºe se sv∞mi
  lidmi uº p²ed pàl hodinou ztratil spojení. Rozhodl se lhát.
    " Spojení provedeno. Nastaven τifrovací kód 52.", hlásil Xer a rachotil s
  vysílaƒkou.   " P²ed  deseti minutami jsme zcela ztratili mentální kontrolu
  nad kn╪ºkami  z kláτtera  slunce. V  kláτte²e doτlo  ke vzpou²e.  Podle
  posledních zpráv  mají nového  boha, kter∞m  je podle  vτeho pozemτ£an Mark
  Stone. Je  to jeden  z nejnebezpeƒn╪jτích  agentà SDPP a vesmírné policie a
  nyní pronikl  do naτí  nejp²ísn╪ji st²eºené  zóny. Vτichni  víte, ºe  zde
  chráníme jeden z nejv╪tτích a nejtajn╪jτích vynálezà s jehoº pomocí jednoho
  dne  dobudeme  vesmír.
     Te╘  máte vτichni  jeden jedin∞  úkol. Ve  jménu budoucnosti.  Zabijte
  pozemτ£any s  vyuºitím jak∞chkoliv  prost²edkà i  za cenu  zniƒení naτí
  transgalaktické základny. Naτe technologie nesmí b∞t vyzrazena.
     Tímto  povoluji samostatné  akce v  plném rozsahu bez ohledu na ztráty a
  τkody na  za²ízení. "   "Potvrzuji   p²íjem. Zahajuji akci.", vyτt╪kl Xer a
  uv╪domil si,  ºe krom╪  pilota vrtulníku  uº nemá  ºádné dalτí  bojeschopné
  muºe. Ti τílenci v azbestu, kte²í se propalují zelení n╪kde hluboko pod ním
  jsou nyní nepouºitelní a to znamená pro velitele jedinou straτnou v╪c. Kdyº
  do akce  nikoho nepoτle,  tak definitivn╪  skonƒil. Nad  místem akce je te╘
  sám. Co  se dá  d╪lat ?  "Ten Stone...." huƒel si pro sebe solaσan, "Já mám
  prost╪ straτnou smàlu."
  O n╪kolik  okamºikà pozd╪ji  se nad  kláτterem objevila  burácející
  helikoptéra, ze  které se  na pruºném  lan╪ bleskurychle  spustila drobná
  postava po zuby ozbrojeného Xera.
     Pruºn∞ dopad. Rychle vstát a dop²edu. Te╘ ke stran╪. Rychleji, rychleji.
  Víc p²i  zdi. Zatracená  stará dlaºba.  Solaσanàv mozek  pracoval na  plné
  obrátky. Te╘ jde o vτechnno. Je tu sám a musí b∞t p²esn∞.
     Mlhav╪ si vybavil instruktáºní mapku sít╪ podzemních chodeb, spojujících
  tajné laborato²e  s kláτterním  sklepením. Ze  vτech sil  vyrazil, jak
  nejrychleji um╪l, p²es nekoneƒn╪ dluh∞ dvàr. ¼ekal odpor a n╪jaké problémy,
  ale tady  nebyla ani  hlídka, dokonce  ani jediná  kn╪ºka.    " Tím  líp. "
  pomyslel si  Xer. " Alespoσ nebudu muset zabít nikoho nevinného."P²ib╪hl ke
  kláτterní studni.  D²ev╪n∞ rummpál se jeτt╪ k∞val a plné v╪dro stálo kousek
  vedle.   "Skv╪lé." dlouho  se nerozm∞τlel  a skoƒil.  Na poslední chvíli. O
  n╪kolik minut  pozd╪ji uº  byla studna  prázdná,   p²esn╪ v  souladu   s
  nouzov∞mi pokyny pro p²ípad ohroºení solanské základny.



  "Dostal jsem  to." sípal  Mark a  m╪l pravdu.  Lesklá ocelová d∞ka pronikla
  silov∞m polem  a bolestiv╪  mu p²ibodla   plastexovou  koτili k  trànu tak
  τikovn╪, ºe se zaƒal dusit.  " Poƒkej !" Ray propadl panice. Kdyº vid╪l jak
  se jeho  p²ítel dusí,  odhodil kn╪ºku,  která se  ho drºela,  stranou a vτí
  silou ude²il  do základní  desky trànu.  V temn╪  mahagonovém materiálu se
  objevila podivn╪ nazelenalá prasklina.
     Tím  se Mark  trochu uvolnil, ale stále jeτt╪ se nemohl h∞bat. Vτí silou
  viklal s d∞kou, doufaje, ºe ji snad p²eci jen povolí. A povedlo se.
     "Koneƒn╪." Mark vydechl a otoƒil se. Uºasle sledoval zb╪silé kn╪ºky, jak
  se hrnou  p²es sál  p²ímo na  n╪j a  na jeho  masívní tràn.  Ten se  jeºil
  zabodan∞mi noºi, jako n╪jaké bodlinaté zví²e. Pozemτ£an povstal.
    " Jsem váτ bàh. Odho╘te zbran╪ a modlete se !" zah²ímal hromov∞m hlasem.
  Mezi kn╪ºkami  se objevila  nejednotnost. N╪které  poslechly a  jiné ho  s
  pochybami pozorovaly.   Této  chvíle vτak  vyuºila i  nejmocn╪jτí z kn╪ºek,
  která se práv╪ mátoºn╪ zvedala  z trànu a uv╪domila si, ºe musí získat zp╪t
  svou autoritu.
    " Nev╪²te mu. Je to ╘ábel. Posedne vaτe duτe a zniƒí vás v pekelném ohni.
  Zabte ho."  ²vala zajíkav∞m  hlasem a  marn╪ se pokouτela vytrhnout z trànu
  nejbliºτí d∞ku, aby mohla demonstrovat, ºe svàj ƒin myslí skuteƒn╪ váºn╪.
     Mark  mezitím sklesle  meditoval nad  p²íƒinami sv∞ch  neúsp╪chà u
  p²íleºitostn∞ch partnerek.  Nebylo to poprvé, co se ho n╪která snaºí zabít.
  Ale proƒ  ? Vºdy£ si tak dob²e rozum╪li. A není to tak dlouho. Otoƒil se na
  Raye.
    "Co to d╪láτ ?"
     "  Moje detektory  zaregistrovaly v trànu n╪jaké energetické za²ízení. A
  cel∞ tenhle  sál vypadá  v rentgenovém  spektru jako  n╪jaká tavící  pec.
  Nejenom, ºe  je to  tu nezdravé,  ale je  tu na  màj vkus  aº p²íliτ  mnoho
  radiace." Ray se na okamºik zamyslel a nap²áhl se k rán╪. " Snad jako kdyby
  bylo pod  trànem n╪jaké  τílené za²ízení."  prohlásil a  zaƒal systematicky
  demolovat desky trànu, p²iƒemº odkr∞val útroby ƒehosi neznámého.
   "  Jak τílené  za²ízení ?"  podivil se  Mark a s obavami sledoval váhající
  kn╪ºky.   " Náτ  astronef Merkur  je proti  tomu d╪tská   hraƒka. Ale nevím
  p²esnn╪ o  co jde."  ucedil android  a pono²il  ruku do  zeleného slizu
  proudícího mezi krychliƒkami pod deskou trànu.   Odstrƒená kn╪ºka se nedala
  odb∞t :  " Tak  na co ƒekáte. Roztrhejte je. Jsou to ╘áblové."  V tu chvíli
  android nahmátl  v útrobách  trànu n╪jak∞  v∞stupek a  ozvalo se  hlasité
  cvaknutí.  " A sakra." Ray zbledl.
  Na vzdálen∞ch  st╪nách se  zajisk²ilo a  s temn∞m vytím fiƒel τkvírami mezi
  kamenn∞mi bloky do sálu zatuchl∞ vzduch z podzemí. Kn╪ºky padly na kolena.
     "  Co je  ?" otoƒil  se Mark,  kter∞ dosud  zv╪dav╪ pozoroval nerozhodné
  kn╪ºky.   " Probudilo se to k ƒinnosti. Celá místnost se aktivovala. Nastav
  si radiaƒní spektrum τtítu na maximum. Tràn pod námi se asi za chvíli zaƒne
  ttavit.", pronesl android hysterick∞m hlasem.   A nem∞lil se. Tràn se zaƒal
  nebezpeƒn╪ rozºhavovat a celou místnost zachvátily podivné vibrace. Vτechny
  kn╪ºky padly  hlavami k  podlaze. Jejich druºka seskoƒila z trànu a opatrn╪
  se p²ikrƒila mezi n╪, oƒekávajíc hn╪v bohà.
    "Marku drº se, uº tuτím, co se stane." zajeƒel Ray.
     Astronaut na androida tázav╪ pohlédl, ale zeptat uº se nestaƒil. Hlubok∞
  hvizd z  útrob kláτtera  ohluτil vτechny jeho smysly a místnost se pono²ila
  do namodralé  mlhy. Setm╪lo  se. Mráz  pronikall aº do morku kostí a d╪sivá
  síla zalisovala  Marka do  trànu. Obrazce  na podlaze  v sále  n╪kolikrát
  zazá²ily a  pak zmizely  zároveσ s celou realitou. Oba pozemτ£any obklopila
  mrazivá tma.



     Xer  putoval sklepením pomaleji neº p²edpokládal. Ob²í pavouci, které tu
  p²ed n╪kolika lety vysadili, se tu cítili jako doma a  útoƒili na vτe ºivé.
  Zuhelnat╪lé zbytky odporn∞ch potvor sv╪dƒily o nerovném, ale vyƒerpávajícím
  boji, kter∞  tu p²ed  chvílí prob╪hl.  Solaσan cel∞  zpocen∞ prchal  z této
  ƒásti labyrintu  o to  rychleji, ºe  st╪ny, roztavené  laserem jeτt╪ sálaly
  horkem a  pavuƒiny u stropu práv╪ doho²ívaly. Xer p²idal a nervózn╪ pohlédl
  na energetické  ukazatele sv∞ch  zbraní. Paprskomet  uº m╪l  akumulátor z
  poloviny vybit∞ a to solaσan neurazil jeτt╪ ani dv╪  t²etiny cesty.
       Podíval  se do  elektronické mapky.  Pseudointeligentní ukazatel  mu
  bleskurychle naτel pozici. Pod energetick∞m generátorem.
   "To  není dobré.  " ucedil  solaσan a  zamyslel se.  Olov╪né desky  sice
  zadrºují v╪tτinu zá²ení, ale ionizovan∞ vzduch a podivné τelesty ve st╪nách
  dávají tuτit,  ºe systém  je stále  v chodu.  Je t²eba  co nejrychleji
  absolvovat tutu  ƒást trasy a dostat se zezadu do  korunního sálu.  Xer  se
  otoƒil a  vyst²elil nad sebe magnetickou skobu od které se  pomalu odvíjelo
  dlouhé ocelové  llano. Vτí  silou zabral  a zaƒal sse pomalu sunout vzhàru.
  Protáhl se  poklopem a  pokraƒoval stále v∞τ a v∞τe. Jeho pohledu se zaƒala
  odkr∞vat gigantická  podzemní stavba,  která jako  ohromn∞ monument  v
  pravidelné struktu²e  obsahovala prvky  snad vτech  existujících stavebních
  slohà. Ne  to nebyla  stavba. Byl  to hlavní  generátor a nad ním jako malá
  teƒka se  sunul solaσan  k velk∞m  olov╪n∞m dve²ím s dvojit∞m elektronick∞m
  jiτt╪ním. Sáhl  rukou k  pasu a  aktivoval bbezpeƒnostní  program svého
  sektoru, doufaje,  ºe nebudou  ºádné problémy.   Nebyly. Ocitl se v jedné z
  boƒních   chodeb a  opatrn╪ nakoukl  pootev²en∞mi dve²mi  do sálu.  Oba
  pozemτ£ané kutili  na trànu  cosii podez²elého  a kn╪ºky  stály v  uctivé
  vzdálenosti kolem.   "  Jsem bàh."  ozvalo se  ze sálu,  práv╪, kdyº si Xer
  p²ipravoval zam╪²ovaƒ.
     " Doufám, ºe ne." ucedil solaσan a vloºil do své odst²elovaƒské varianty
  p╪chotní zbran╪  v∞buτnou st²elu  s nervov∞m  plynem. Ale  n╪co se mu stále
  nezdálo. Otoƒil  se. P²ímo  za ním  se pomalu  blíºil po  vyleτt╪n∞ch
  kolejnicích v mramorové podlaze nízk∞ hranol s τirokou trubicí vp²edu.
     Xer  ztuhl. Vzáp╪tí uskoƒil a p²itiskl se ke st╪n╪. Hranol se t╪sn╪ p²ed
  ním zastavil   a  pak se nic ned╪lo. Napoƒítal do desíti, pomalu se odlepil
  od chladné kamenné zdi a zblízka si to podivné za²ízení prohlédl. Do oka mu
  padl τtítek s náppisem : Tajná technologie pozemské unie - zákaz exportu.
     "Ale  ne." pomyslel  si " Jeτt╪, ºe se odsud te╘ uº nelítá. Jinak by mne
  mohl n╪jak∞ dobrák vyslat ve svém paprsku n╪kam do vesmíru a sloºili by mne
  t²eba aº  na druhém  konci galaxie.  A   tahle hraƒka  by p²i  tom urƒit╪
  pomohla."
     Uklidnil se a poklekl ke dve²ím. Dalekohled se pomalu zaost²il a solaσan
  zamí²il. Jeho cílem byla sehnutá postava pozemτ£ana, lovícího z útrob trànu
  n╪jakou odpornou  ºelatinu. St²ed  zám╪rného k²íºe  se nehybn╪  promítal na
  krƒní tepnu. Xer pomalu vydechl a zesíllil tlak na spouτti. Ob╪ti uº nebylo
  pomoci. Dokonce  i solaσan,  jakkoliv m╪l  dobr∞ v∞cvik,  pocítil náznak
  lítosti nad  tímto rychl∞m koncem. Ale úkol je úkol. V následující okamºiku
  absolutního klidu a soust²ed╪ní zah²m╪l v∞st²el.
       Do  Xera n╪co zezadu lehce £uklo. Otoƒil se a vyd╪τen╪ zíral na zá²iv∞
  objekt na  rozºhaven∞ch kolejnicích. To, co bylo jeτt╪ p²ed chvílí chladn∞m
  a temn∞m  kusem kovu,  te╘ osv╪tlovalu svou energetickou zá²í celou chodbu.
  Solaσan ucítil spáleninu a pohlédl na své boty. Pak zavyl.
       Tím  pro n╪ho  pobyt na této planet╪ skonƒil. Energetick∞ vír hlavního
  generátoru prorazil  strop p²íƒné  chodby a  s hlasit∞m  lomozem ho vrhl do
  sálu, kde  se práv╪  rozkládala realita  do hust∞ch  sítí informaƒních dat.
  Kn╪ºky uº  byly dávno  pryƒ a tak nikdo nevid╪l, jak se vyd╪τen∞ Xer taví v
  chuchvalcích um╪lé  mlhy, která rozkládala kaºd∞ atom jeho ºivé tkán╪. N╪m∞
  v∞k²ik byl  mrτt╪n neuv╪²itelnou  energií systémem  podzemních zá²iƒà pryƒ,
  daleko, daleko, ke hv╪zdám, aº na druh∞ konec známého vesmíru.


     Na  solanské kolonii  v systému  Delta ƒty²i byl stejn╪ vτední den, jako
  kaºd∞ jin∞.  Operátor u  transgalaktického p²ijímaƒe práv╪ dojedl svaƒinu a
  t╪τil se  na brzsk∞  konec své nudné τestadvacetihodinové sluºby. A  pak se
  to stalo.
     Alarm  u ²ídícího panelu nemohl nechat nikoho na pochybách. Systém práv╪
  absorboval data z planety, která nebyla nikdy v seznamu aktivních vysílaƒà.
  To vypadalo na pràτvih. Titulek "Maximální utajení " to potvrzoval.
     " To vypadá na stav nouze." Prohlásil druh∞ operátor, kdyº zvedl zrak od
  sloupcà dat z obrazovky.
     "  Data nejsou  kompletní a  budeme je muset doplσovat um╪le. Navíc jsme
  nezachytili   kompletní signál  a poslední  sekvence nám  utekla o  t²icet
  stupσà mimo."
    " Takºe ten t²etí má smàlu ?"
     " Ale ne. Za pàl roku  ho zachytí naτe stanice na asteroidu Vega 5 a tam
  ho zmrazí. ¼asem si pro n╪ho n╪kdo urƒit╪ p²iletí."
    " No, to urƒit╪. Víτ, jak je to daleko? Ten nás nejspíτ vτechny p²eºije."
     "  To je  dost dob²e  moºné " , potvrdil operátor a up²el zrak do mlhy v
  kondenzaƒní komo²e. " Za chvíli je tu máme."
     Nejd²íve  se zhmotnil  Mark, hned  po n╪m  Ray a  nakonec i  v∞buτná
  paralyzující st²ela,  která vykrystalizovala  n╪kolik centimetrà  od
  androidovy hlavy  a upadla  neτkodn╪ na  zem." Materializace  ukonƒena. "
  zaharaτil syntetick∞  zvuk z kabiny. Mezitím ventilátory s hlasit∞m lomozem
  rozhán╪ly zbytky  mlhy do rohà místnosti, kde se vsakovaly drobn∞mi kanálky
  kamsi pod podlahu.
     Oba  pozemτ£ané opatrn╪  otev²eli ooƒi  a nev╪²ícn╪  zíraly na postavy v
  solansk∞ch uniformách za pancé²ovan∞∞m sklem. Ventilátory náhle ztichly.
    " Kdo jste ? " ozvala  se energicky menτí z obou uniformovan∞ch postav.
    Mark se pokusil vydat n╪jak∞ zvuk, ale neda²ilo se mu. Snaºil se dál.
     "  Uàààà.........ààààà........úƒastníci zkuτební  mise." koneƒn╪ pronesl
  nacviƒenou v╪tu.  " ¼eho ?"
    " Mise s tajn∞m posláním."
    " Jaká  je  vaτe identifikace ? "
   Android  se koneƒnn╪   probral  a prohlásil : " Ray Zerg. Kapitán solanské
  tajné sluºby.  A toto  je Mark Lork, krycí vojensk∞ dàstojník. Oba jsme  se
  podrobili plastické  operaci pro  akce na  planetách pozemské unie. Bohuºel
  jsme se dostali do nep²ehledné situace v pràb╪hu v╪deckého experimentu, kdy
  doτlo k  destrukci za²ízení.  Kupodivu jsme  to p²eºili."     Oba  solaσané
  chvíli pozorovali  monitory, kde  se p²elévaly  dlouhé ²ady  ƒísel a  pak,
  z²ejm╪ uspokojeni v∞sledky se obrátili k pozemτ£anàm.
     " Tak  vás vítáme na solanské rekreaƒní koloni. " ozval se  vyττí z obou
  solansk∞ch dàstojníkà  " Dokud  se  nespojíme s centrem a neov╪²íme si vaτi
  totoºnost, zàstaσte   v  naτem komplexu.  Pozd╪ji budete mít volnou moºnost
  pohybu po celé planet╪ a p²íτtí  t∞den vás paprskneme zp╪t na Solan. "
   Muº  v uniform╪  rozdal ob╪ma  kosmonautàm jejich  nové provizorní
  identifikaƒní karty  a vzáp╪tí  se pono²il  zp╪t, mezi  desítky ovládacích
  panelà aby  p²ipraviil hláτení  pro evidenƒní centum. P²ed ob╪ma pozemτ£any
  se s  tich∞m τelestem  odsunula jedna  z boƒníích  st╪n místnosti.  Vzáp╪tí
  vstoupili doo  τiroké chodby,  která sm╪²ovala  k jedné  z dopravních tepen
  podzemní dráhy.
     "No  nazdar." povzdychl si Mark. "Na Solanu uº nám moºná práv╪ te╘ n╪kdo
  kope p╪kné hrobeƒky. Ty jejich v∞slechy nemàºeme nikdy p²eºít. Známe jejich
  metody."
     "Klid."  ucedil android  "Nemusíτ si  s tím  lámat hlavu.  Naτe mozkové
  implantáty nám  p²i hlubτích  impulsech v∞slech  urƒit╪ zkrátí.  Krátce to
  cukne a  konec. Pr∞  to ani  nebolí."   "Ha, ha."  kapitán nasadil  cynick∞
  úsm╪v. "  Snad m╪  nechceτ p²esv╪dƒovat,  abych t╪m  felƒaràm z SDPP v╪²il.
  Johnsona taky  urƒit╪ vysl∞chali, vymyli mu mozek a p²esto se vrátil ºiv  a
  zdráv."
   " Podle léka²ské zprávy moc zdráv nebyl."
   "  Podle m╪  nebyl zdráv  ani p²edtím, neº let╪l na misi." prohlásil Mark,
  kdyº míjeli vchod do podzemní dráhy. " Druh∞ho takov∞ho snaºivce jsem nikdy
  nevid╪l. Ten si ty maléry snad vyrábí opravdu sám."
     "  No, uvidíme."  zasmál se  Ray a  p²itiskl svoji  novou solanskou
  identifikaƒní kartu  k senzoru  u dve²í  podzemní dráhy,  která se práv╪ se
  sk²ípotem zastavila.  ¼idlo krátce  písklo, rozsvítila  se zelená  a oba
  pozemτ£ané vstoupili do útrob soupravy, která se  vzáp╪tí dala do pohybu.
  Mark si  tu p²ipadal  jako na Zemi. Velkoploτné projektory na obou stranách
  vagónu vytvá²ely  fantastick∞ v∞hled na otev²enou krajinu, kterou se ²ítili
  úchvatnou rychlostí.  N╪které z  boƒních oken  zàstaly kou²ov╪  ƒerné, jiné
  dokreslovaly panoramatick∞  v∞hled na  vzdalující se  stádo pobíhajících
  zeber, v  dáli zapadající  rudé africké  slunce a  nádherné temné  dravce,
  vznáτející se vysoko na obloze.
     "  Nechcete ƒervené  kredity, dnes mám velmi dobr∞ kurz. " p²itoƒil se k
  Markovi podez²ele  vypadající starτí  muº, zatímco  nejbliºτí cestující  se
  otoƒili na druhou stranu a d╪lali, ºe nic nevidí ani neslyτí.
    " Za kolik ? " zeptal se p²ekvapen∞  pozemτ£an, kter∞ absolutn╪ netuτil o
  ƒem je ²eƒ, ale snaºil se neb∞t v ºádném p²ípad╪ nápadn∞.
    " Sedmdesát ƒerven∞ch za jeden ºlut∞. "
  Mark se  zasmál. Smlouvání  byla jeho  silná stránka  jiº od  dob, kdy jako
  aspirant vstupoval  do sluºeb  SDPP a  po dvouhodinové  diskusi s generálem
  Khovem dostal  takov∞ plat,  ºe si  o n╪m  mohli nechat  zdát i velmi sta²í
  veteráni této  instituce. Poslední  dobou byl  vτak v akci tak ƒasto, ºe ze
  svého platu  stejn╪ ºádn∞  v∞razn╪jτí uºitek  nem╪l. A  pak tu  byla Elsa.
  Milioná²ka Elsa, která sponzorovala jejich spoleƒné dovolené. Elsa. Jak rád
  by te╘  byl n╪kde  hodn╪ daleko  odsud. N╪kde  na pláºi,  kousek od  jejich
  letního sídla  a díval  se do modravé nádhery p╪nících vln. Na její pruºnou
  postavu, t²pytící  se tisíci  záblesky   drobn∞ch kapek.  Na zá²iv∞ úsm╪v a
  jisk²ivé svàdn╪  zelené oƒi,  ve kter∞ch  si mohl  p²eƒíst i ta nejtajn╪jτí
  p²ání.   " Osmdesát  ƒerven∞ch." vytrhl  kapitána ze  zamyτlení ten podivn∞
  chlápek.
     "  Ne. To  je málo.  Po sto nejdu." prohlásil Mark a up²el na to podivné
  individuum svàj zdrcující pohled.
     "  Devadesát p╪t. A  víc uº opravdu nemàºu, t╪ch zb∞vajících p╪t je moje
  provize."   " M╪l  bys to  vzít." radil  Ray " Ten chlápek je na dn╪. Jeτt╪
  chvíli ho  budeτ deptat  a máme  ho na  sv╪domí. Zkus  z n╪j  dostat n╪jaké
  informace."
     "  Tak jo.  Beru." ²ekl Mark a podal chlápkovi svou identifikaƒní kartu.
  Ten ji  p²iloºil k  ƒidlu nejbliºτího  pen╪ºního automatu, zamrkal a zàstal
  zírat na mihotav∞ displej.
    " Co je ?" zeptal se Ray " ºe by ten automat probíjel ?"
     "  Ne....." blekotal  chlápek "  Ale vy... Proƒ chcete ƒervené krediity,
  kdyº z  nich stejn╪  nemàºete nic  mít ?  Máte tu  spoustu ºlut∞ch,  které
  fungují v  luxusních podnicích, ale taky tu máte omezení, podle kterého vás
  okamºit╪ zatknou,  jakmile opustíte  oblast vojenského sektoru. Takºe svoje
  peníze v podstat╪ nemáte za co utratit. " zalapal po dechu, "Kdo jste a kde
  jste ty karty  vzali ?"
     " Ztratili jsme ty svoje a tak nám dali nové. Bohuºel máme zatím omezení
  pohybu, neº se to vyτet²í. " vychrlil pohotov╪ Ray.
     "  Tak to se máte na co t╪τit." τklebil se podivn∞ cestující. "Za ztrátu
  karty a  její   zneuºitíí tu  byly loni  ƒty²i tresty  smrti. No,  to víte.
  Chrán╪ná technologie  a kdo ji chce rozluτtit, ten si za dàsledky màºe sám.
  Doufám, ºe uº se neuvidíme.."
    Chlápek se zasmál a vydal se rychle nap²íƒ vagónem pryƒ.
    " Poƒkejte." zvolal Mark.
    " Co je ? Chcete si jeτt╪ n╪co vym╪nit ?"
     "  Ne, ale  chceme ty  ƒervené n╪kde utratit. Copak tu opravdu nikde nic
  není ?" rozƒiloval se Ray.
     "  Bohuºel. Nejbliºτí   je disco club v p²esp²íτtí stanici, ale to uº je
  mimo vaτe  povolené pásmo. P²i vstupu do budovy karty vyτlou své impulsy do
  sít╪ a v p²íτtích p╪ti minutách jste zatƒeni. B∞t vámi, vystoupil bych."
     Souprava  s huƒením  zastavila a  mírné p²etíºení  p²itisklo Raye  k
  projekƒnímu plátnu.  Uv╪domil si to p²íliº pozd╪ a tak nyní zíral na ƒernou
  trhlinu ve  fiktivním okn╪ do nedotƒené zelené p²írody. Podivn∞ chlápek p²i
  pohledu na  zniƒenou scenérii  zakroutil hlavou  a vyrazil do jiného vagónu
  hledat dalτí klienty pro svoji pokoutní obchodní ƒinnost.
    " Nevystoupíme ? " zeptal se stále jeτt╪ vyjeven∞ Ray.
    " Ne." zasmál se Mark " P²i troτe τt╪stí nás v disco baru hned nenajdou a
  pak je  tu urƒitá  nad╪je, ºe se u n╪koho schováme nebo tak n╪co. V  kaºdém
  p²ípad╪ je  to lepτí,  neº ƒekat  v klidu  na p²epravu  na Solan  a pak  na
  popravu.

  Ve stejném  okamºiku se  v p²ijímací  intergalaktické centrále  solanského
  velitelství rozdrnƒel  poplachov∞ signál.  Centrála ze  Solanu potvrdila
  totoºnost obou  pozemτ£anà a  vydala p²íkaz  k jejich  okamºiitému zatƒení,
  v∞slechu a  likvidaci. Vτechny sekce na planet╪ obdrºely jejich identifika-
  ƒní kódy  a fotografie  a vzáp╪tí  zaƒala vyτet²ovací  akce úctyhodn∞ch
  rozm╪rà, která na této pom╪rn╪ klidné a tolerantní rekreaƒní planet╪ nem╪la
  obdoby a p²edznamenávala brzsk∞ konec klidného ºivota v této ƒásti vesmíru.
  V╪ƒn∞ b╪h d╪jin se vτak nedá zastavit a vτechno má svàj ƒas. A ƒas vym╪²en∞
  n╪kolika obyvatelàm  této planety  se práv╪  nach∞lil bez  ohledu na jejich
  vinu ƒi  nevinu. To  jim vτak nebrání, aby si poslední okamºiky své svobody
  jeτt╪ v klidu uºili.



   V  disco baru  bylo plno.  Mark s  Rayem veτli  postranním vchodem  a
  bleskurychle se zamíchali mezi chaotické skupinky tanƒících postav.
   "To  bylo jen  taktak." ucedil  Mark a  s obavami  se podíval  sm╪ram ke
  hlavnímu vchodu,  kter∞m práv╪ vstoupili p²ísluτníci po²ádkov∞ch jednotek a
  zaƒali systematicky proƒesávat sál z druhé strany.
   "Musíme  pryƒ !"  otoƒil se  na Raye, kter∞ nepatrn╪ k∞vl hlavou, ƒímº dal
  Markovi na  v╪domí, ºe  i kdyº  je v  sále takov∞  rámus, ºe  není slyτet
  vlastního ²evu,  sloºité obvody  v androidov╪  uτních boltcích jsou schopny
  vykonávat pravé  zázraky. Na  to, aby  Mark v  duchu pod╪koval  τikovn∞m
  technikàm z SDPP vτak uº nem╪l ƒas.
   Jak  se Ray  pomalu proplétal  sálem, dostal  se pod  intenzivní k²emíkov∞
  zá²iƒ, kter∞ rozsv╪cel na parketu a od╪vech taneƒníkà neuv╪²itelné grafické
  struktury a na androidov╪ syntetické tkáni dokázal pravé zázraky.
   "  Koukn╪te na  n╪j !   Svítí mu holá kàºe. " Zak²iƒel jeden z taneƒníkà a
  ukázal na  Raye. Ten  s údivem  zíral na  vlastní t╪lo,  které nepoznával a
  reflexní obvody nouzov∞ch reakcí prudce τkubaly jednotliv∞mi konƒetinami ve
  snaze zbavit  se toho  svítícího d╪su,  ale marn╪. Ray se pomalu, ale jist╪
  stával st²edem  pozornosti. Dav  vytvo²il kolem τílícího taneƒníka jásající
  kruh a Mark m╪l co d╪lat, aby ho povykující nadτenci neuτlapali.
   "Rayi,  vzpamatuj se ! Nad tebou je zá²iƒ. D╪lej jako by nic a zamíchej se
  do davu,  musíme pryƒ."  Vyslal telepaticky  Mark a  s hràzou  se ohlíºel k
  blíºícím se  p²ísluτníkàm po²ádkov∞ch  jednotek. Ti  aº nápadn╪  ƒasto
  kontrolovali taneƒníky,  kte²í se  v∞τkou a vzhledem podobali Markovi. T╪ch
  tu vτak  naτt╪stí bylo  dost a  tak kontrolo²i  zatím jeτt╪  postávali v
  bezpeƒné vzdálenosti.
     Ray se uklidnil, vypadl z rytmu dunivé hudby a ustoupil n╪kolik krokà do
  stínu od  jasného kuºelu  k²emíkového sv╪tla,  jeº zelen╪  opalizovalo v
  τedavém d∞mu,  kter∞ mezitím  odkudsi zaplnil  sál. S  odlehƒením sledoval
  svojí znovu  získanou normální  kàºi a opatrn╪ se rozhlíºel sálem, kde jsou
  dalτí k²emíkové  zá²iƒe. A  nebylo jich  málo. Solaσané  na sv∞ch zábavních
  podnicích rozhodn╪  neτet²ili a  podobná centra  vybavovali nejlepτími
  technick∞mi novinkami p²ímo ze Zem╪.
     Mark  si pomalu  razil cestu  nap²íƒ sálem,  p²iƒemº v∞razn╪ podupával v
  rytmu komíhavé  hudby tak, jak ho to uƒili p²i v∞cviku pro p²ípad, ºe by se
  na p²echodnou  dobu musel  stát τamanem  n╪jakého primitivního  domorodého
  kmene. Na svoji dàslednost vτak v záp╪tí doplatil. V reproduktorech po obou
  stranách sálu zazn╪ly dàrazné bubny a halou se rozezn╪l hukot psychedelické
  hudby t²íτtící  se v  chaosu t╪ºk∞ch  kopyt bizoních  stád. Silné  laserové
  reflektory jakoby  zázrakem oºivly  a zasypaly  taneƒníky dlouhou  sérií
  mihotav∞ch zábleskà,  ve kter∞ch  se realita rozpadala v trhav∞ a zpomalen∞
  film. Markova  souseda popadl  amok a  s p╪nou  u úst  p²edvád╪l na podlaze
  fantastické taneƒní  kreace. Jeho spolutaneƒníci na n╪ho zírali s posvátnou
  úctou jako  na zjevení  a sborov╪ zavili, kdyº si nepozorn∞ Mark p²idupl do
  rytmu a  omylem rozdrtil  pancé²ovou podráºkou  své plastexové  boty
  neτ£astníkovo levé záp╪stí. Následovalo d╪sivé zavití svíjející se postavy,
  která znásobila  svàj jiº  tak nároƒn∞  taneƒní v∞kon,  p²iƒemº opisovala
  soust²edné kruºnice v d╪siv╪ rychl∞ch obrátkách.
    Mark pocíítil, ºe jej n╪kdo dost drsn╪ uchopil za rameno.
   "Situace  je kritická  a vyºaduje nouzová ²eτení." zahuƒel si pro sebe. Na
  okaºik ztuhl  na míst╪,  aby v  záp╪tí dot╪rného obt╪ºováka pro tento veƒer
  zcela umlƒel prudk∞m úderem za kter∞ by se nemusel styd╪t ani n╪kolikanáso-
  bn∞ mistr  karate, ke  kterému Mark  chodil dlouhá  léta na soukromé hodiny
  jeτt╪ jako student akademie SDPP.
     "Marku,  jdu k  tob╪. "  zaslechl Rayovu telepatickou v∞zvu a po²ádn╪ se
  rozhlédl. N╪kolik  krokà od n╪ho se vyno²il z davu vyjeven∞ Ray. Nebyl vτak
  sám. Kolem  n╪ho totiº  vesele poskakovaly v rytmu ví²ivé hudby dv╪ nadτené
  dívenky, které  jásaly τt╪stím,  ºe práv╪  naτly svého vyvoleného taneƒníka
  pro dneτní den.
    " Tak to nepàjde. T╪ch se musíme rychle zbavit !" Zavrƒel Mark v jednom z
  galaktick∞ch ná²eƒí a Rayovi ztuhnul jeho optimistick∞ úsm╪v.
    " Ale proƒ, vºdy£ nás mohou docela dob²e kr∞t. Stejn╪ tu nikoho neznáme a
  màºeme se od nich dozv╪d╪t  n╪co o místních zvyklostech."
     "  To se  dozvíme asi  stejn╪ co  nevid╪t." prohlásil Mark a znepokojen╪
  sledoval, jak  se ob╪  krásné dívky  bezvadn╪ sehrané  v rytmickém  tanci k
  Rayovi mají.  Ten zcela  v souladu se sv∞mi programy jiº od d╪vƒat odkoukal
  základní taneƒní  sestavy a  te╘ z  nich byla  na parket╪  trojice radost
  pohled╪t. Mark  mezi nimi  trapn╪ podupával  a vysílal  k Rayovi  vyƒítavé
  pohledy.   " Jak  si tohle  zdàvodníme p²ed komisí ? Vºdy£ jim moºná nebylo
  jeτt╪ ani  patnáct. "  zaúp╪l.  " Ale bylo !" zasmál se na n╪j android." Uº
  jsem se  od nich  dozv╪d╪l, ºe  podle místního  zvyku musí  den po  sv∞ch
  patnáct∞ch narozeninách  protancovat celou  noc a  najít si  partnera pro
  následující rok. "
     " Ale ne !" vyt²eτtil se Mark. " To je tady chceτ cel∞ rok tahat sebou ?
  Stejn╪ nevydrºíτ  tancovat celou  noc. Vybijou  se ti  baterie a já t╪ budu
  muset zase  táhnout pryƒ."   " Neboj, za chvíli pàjdem. S tím tancováním uº
  to tu neberou aº zas tak váºn╪. Vybrali si a pàjdeme pryƒ."
       "  Rayi.. Mám  dojem, ºe to p²eháníτ. Víτ co je to za p²ít╪º, utíkat a
  jeτt╪ tady s t╪mi...." Mark se soucitn╪ podíval do usm╪vav∞ch dívƒích tvá²í
  a s hràzou si uv╪domil, ºe p²i pohledu na sviºná opálená t╪la, p²edvád╪jící
  svou mladou  krásu a  pàvab ladn∞ch  pohybà jej  zaƒínají napadat myτlenky,
  které jsou  zcela v  rozporu s  kodexem pravidel  kontaktu s  domorod∞mi
  obyvateli.
    " No tak, Marku, vºdy£ na tob╪ vidím na co myslíτ." zazubil se Ray.
     " Tak schváln╪, na co myslím ?" up²el Stone svàj zlostn∞ pohled do tvá²e
  tanƒícího androida  a p²itom  se pomalu  dostával do  rytmu zu²iv╪  tanƒící
  trojice.
     Ray se pomalu rozhlédl po sále a v obliƒeji se mu zraƒilo nap╪tí "Rychle
  se rozhodni.  Bu╘ pàjdeτ  s námi  a nebo  budeτ muset  utíkat sám  s tou
  blond∞nkou co  uº chvíli  kolem tebe tanƒí. "  Mark s sebou trhl a uv╪domil
  si, ºe  Ray má  na mysli   to  divoké individuum,  které mu  kaºdou chvíli
  zastínilo v∞hled.
    " Tak jo, jdu s vámi. Ale jak to vysv╪tlím Else ....."
    "Nemusíτ nic vysv╪tlovat. Vypnul jsem nahrávání." ucedil android.
     "Paráda."  Mark se zbavil v∞ƒitek sv╪domí a uº ho jen trochu tíºil fakt,
  ºe Ray  p²evzal veτkerou  iniciativu a  on, τéf  v∞pravy, se  tu potácí jak
  nesvéprávn∞.
     "Alespoσ  n╪jaká zm╪na."  pomyslil   si "stejn╪  m╪ ta  zodpov╪dnost a
  p²íkladnost τla poslední dobou uº dost na nervy. Kdyº se n╪co stane, odnese
  si to  Ray a  pak to  stejn╪ svedeme  na techniky z SDPP." Markovy myτlenky
  vτak náhle  p²eruτil podez²el∞  pohled, kter∞ se mu naskytl, kdyº nejbliºτí
  dvojice taneƒníkà  náhle o kus ustoupila a t╪sn╪ za nimi stáli uniformovaní
  stráºci po²ádku.
  " Rychle pryƒ. Mizíme ! " vyτt╪kl na Raye a oba se v rytmu veselého tance v
  doprovodu τevelících d╪vƒat vydali k v∞chodu.
    "M╪li jsme veliké τt╪stí. " oddychl si venku Ray a vzal do náruƒí sm╪jící
  se dívku se st²íbrnou ƒelenkou, kterou si evidentn╪ pro dneτek vybral.
     Mark,  p²estoºe znal  androidovy sklony  k prozkoumávání vτeho moºného i
  nemoºného vƒetn╪ k²ehk∞ch mezilidsk∞ch vztahà se nestaƒil divit.
  " Za  rohem mám zaparkovan∞ modul." ozvala se rozpaƒit╪ druhá dívka. Dlouhé
  havraní vlasy  jí jemn╪ spl∞valy s p²iléhav∞mi τaty a mnohoznaƒn∞ úsm╪v ani
  jisk²iƒky v  oƒích nenechávaly Marka na pochybách o dalτím pràb╪hu v∞pravy.
  Mimochodem si  vybavil slova kn╪ze, kter∞ mu p²ed kaºdou v∞pravou na Elsinu
  prosbu zvláτt╪  kladl na  srdce n╪které  poloºky z  desatera, které  se te╘
  práv╪ chystal  poruτit. Ale  co, alespoσ  dá jednou  zapravdu té  d╪sivé
  pov╪sti, kterou  o n╪m  roznáτí Ray po vτech stopatnácti patrech úst²edního
  sídla SDPP.  Tomu, ºe  není sukniƒká²  uº nev╪²ila  ani upjatá  sekretá²ka
  nejvyττího τéfa  generála Khova  a jeho  odm╪²ená manºelka  mu dokonce  p²i
  poslední návτt╪v╪  uƒinila takovou  nabídku, ºe zƒervenal i te╘, kdyº si na
  to vzpom╪l.
  " Koukám, ºe  se ti vrací barva do tvá²í. "zahlaholil Ray a opatrn╪ nasedal
  do modulu, aby nep²ilehl dívku, kterou drºel v náruƒí.
  " Hmmmm...."  zahuƒel Mark,  políbil svojí  novou spolujezdkyni  a seτlápl
  pedál akscelerace.  " Kde  jste se  nauƒil tak  skv╪le ²ídit  ?" zeptala se
  uτt╪paƒn╪ dívka,  kdyº vτichni  celí zelení  tápav╪ vysedali p²ed nádhernou
  vilou z transvozidla.
   Mark p²emohl nutkání zvracet a s ledov∞m klidem odpov╪d╪l " Ani nevím. Asi
  nejsem dnes  ve své kàºi."
  " Ale  to se  dá spravit  " zasmál  se Ray  a p²átelsky  poplácal kolegu po
  zádech. Nechyb╪lo mnoho a ono poplácání mohlo mít osudné následky. Naτt╪stí
  se kapitán ovládl a p²emohl svoji nevolnost.
   O  chvíli pozd╪ji  jiº sed╪l  Mark o  samot╪ se svojí novou dívkou a oba s
  rozpaky poslouchali ze sousední místnosti tlumené vzdechy.
     Mark se p²istihl, ºe si n╪kdy p²eje, aby se v androidovi n╪co porouchalo
  a aby  se alespoσ  chvíli nemusel snaºit dohán╪t Rayovy kaskadérské v∞kony,
  které ho n╪kdy dohán╪ly k τíllenství. Vºdy£ tu dívku proti sob╪ ani neznal.
  P²ipadala mu  tak mladá,  krásná, nezkuτená.....   A ten pitomec Ray si tam
  vedle bez  jak∞chkoliv skrupulí  uºívá jako   by se nechumelilo. Ne, to ne.
  Bude   muset technikàm v servisu domluvit, aby dali Rayoivi n╪jaká omezení.
  I kdyº.....   Pak  uº by  Markovi nikdo  nepomohl, kdyby  se stalo  n╪co
  podobného, jako kdyº se p²ed pàl rokem ukr∞val v královském harému na jedné
  primitivní planet╪  a neb∞t  Rayov∞ch schopností, tak by to tam nep²eºil. I
  tak se  z toho  léƒil jeτt╪ dva m╪síce a dodnes se necítí úpln╪ v po²ádku.
  Obrátil se  zp╪t ke  své partnerce.  Pohlédl jí  up²en╪ do  oƒí, ale víc uº
  nestihl. Celá  jedna st╪na  bytu s oslniv∞m zábleskem explodovala a kdyº se
  Mark rozkoukal,  zíral do dlouh∞ch trubic laserov∞ch zam╪²ovaƒà p²ísluτníkà
  po²ádkov∞ch jednotek, kte²í se hrnuli do místnosti jako mravenci.
    "Kapitán Stone ?", zaslechl za sebou pov╪dom∞ hlas.
    "Coo.... Já jsem....."
   "Já  vím. Obchodní  cestující zvedající morálku kolonií náleºících Solanu.
  Pàjdete se mnou. " vyτt╪kl mu do tvá²e τéf p²epadové jednotky.
   Jeτt╪  kdyº Mark  nastupoval do  modulu, naposledy  si prohlédl  nádhernou
  budovu obklopenou zelení, ze které ho p²ed chvílí vyvedli. Ta, jakoby náhle
  tála p²ed oƒima, se velmi rychle propadala pod zem.
     "Rayàv  dezintegrátor asi  te╘ jede  na maximální  v∞kon." ucedil Mark a
  nem∞lil se.


  Záblesky. Tisíce  zábleskà a  ohniv∞ svist trhající uτní bubínky. Tak n╪jak
  by mohl  Mark ve  struƒnosti líƒit  záºitky následujících  n╪kolika hodin.
  Psychická sonda  uº pronikla  hluboko do  podv╪domí a obrazovky kontrolních
  snímaƒà zaplnily  útrºky vzpomínek z nedávného bujarého veƒírku SDPP, kter∞
  bohat╪ zasponzorovala Markova p²ítelkyn╪ Elsa. Její pàvabná τtíhlá postava,
  h∞²ící smysln∞mi  gesty v  mlhavém svitu  lampiónové zahradní  slavnosti
  p²ivád╪la operaƒní  techniky v  solanské v∞slechové  komo²e do vytrºení. Ve
  chvíli, kdy  hlahol Markov∞ch  kolegà utichl  kdesi v dáli a kolem blízkého
  k²oví se  mihla lysá  lebka generála  Khova, kter∞  z²ejm╪ n╪co  hledal,
  zazá²ily z monitoru jasn╪ zelené Elsiny oƒi.
    Její nádherná tvá² náhle zváºn╪la : "Tak mi to ²ekni."
    "Zapn╪te záznam !" za²val od monitoru τéf sm╪ny.
    "Ale co ?? " divil se Mark.
    "Záznam jede !" potvrdil technik.
    "Ned╪lej ºe nevíτ, co m╪ tak zajímá !"
    "Nevím. U tebe ƒlov╪k nikdy neví. "
     "Vid╪la  jsem ty nahrávky, co Ray zcenzuroval a cht╪la jsem se t╪ zeptat
  jaké to  bylo."   "Ale co  ?   S tou medv╪dicí v jeskyni jsem nic nem╪l. To
  jenom tak vypadalo..."  "Ty víτ co, jen se tak hloup╪ nevymlouvej."
    "Víτ o tom, ºe mi na poslední periodické prohlídce doktor naτel soustavn∞
  pokles inteligence ?" zkusil Mark odboƒit hovor.
    "To m╪ nezajímá, to s tím nemá co d╪lat." zv∞τila hlas Elsa.
    "Já myslím, ºe jo. Nic si totiº nepamatuju." vymlouval se Mark.
    "Jo od toho je tam vºdycky Ray, aby to nahrál."
    "Víτ  co ?" zm╪nil Mark tón.
    "Co ?"
    "Zkusíme si to zrekonstruovat. T²eba si vzpomenu."
    Elsin obliƒej se roztáhl do τirokého úsm╪vu a monitory zahalil ràºov∞ τum
  s hlasit∞mi  vzdechy. Elsa  byla tak aktivní, ºe se jiº i technici zaƒínali
  potit a  obsluha musela  zapnout automatickou  cenzuru nep²etrºitého proudu
  citoslovcà.
    Náhle pro²ízl syntetické ticho hromov∞ hlas : "Kapitáne Stone !!"
     "Co  je ?  Co... co  tu  d╪láte, pane generále ? " zíral Mark do vzteklé
  tvá²e generála  Khova posiln╪ného  alkoholem, kter∞  nad ním  vztekle
  p²eτlapoval.
     "Cel∞  veƒer se kaºdého ptám, jestli náhodou nevid╪l mé br∞le. Prohledal
  jsem kde  co. A  te╘, kdyº  jsem dal  data do  centrálního poƒítaƒe  a on
  analyzoval moji  cestu po  této zahrad╪ a br∞le lokalizoval...... " admirál
  cel∞ vzteky  zrudl a Stone mimod╪k zalapal po dechu.  " Te╘ vás tady najdu,
  Stone, jak  se mi  tu se  svojí p²ítelkyní  válíte po  br∞lích. ªe vám není
  hanba. To jste si nemohli lehnout kousek vedle ?"
  Mark sebral  obrouƒku i  ob╪ sklíƒka  a podával  je zu²ícímu  admirálovi.
  "Promiσte, nevid╪l jsem je a ani jsem nev╪d╪l, ºe jsou vaτe...."
   Admirál  se uτklíbl. "Moje nejsou, jsou mé ºeny. To je jeτt╪ horτí. Jak jí
  to te╘  vysv╪tlím ? "Mark bezradn╪ pokrƒil rameny a Elsa se dusila záchvaty
  smíchu jeτt╪  ve chvíli,  kdy se  admirál prodíral  masoºrav∞m houτtím  na
  druhém konci zahrady.
  "Zítra mu nechám poslat n╪co proti opuchlinám, a£ si ho udob²íme."
  "Tak jo."  ²ekl Mark  a s  obavami sledoval  potácející se  postavu svého
  nad²ízeného.Zdáli zazn╪lo tlumené volání o pomoc.
  "To je  zase dneska párty. Jeτt╪ ºe jsem poslala sluºebnou pryƒ, aby jí tví
  kolegové neznásilnili jako posledn╪."
  "Coºe? "  divil se Mark "Ona m╪la b∞t pryƒ ? P²ed chvílí jsem m╪l pocit, ºe
  jí támhle  vidím."   "T²eba je  to n╪kdo  jin∞. Dnes  veƒer se  m╪la p²ijít
  podívat na  mou zahradu  p²edsedkyn╪ komise  pro evidenci  majetku." dodala
  Elsa.
     "Tak to si p²edsedkyn╪ vybrala dost τpatnou chvíli." ucedil Mark.
  "Pomoc !" zazn╪lo znovu z druhého konce zahrady.
  "Jeτt╪, ºe  tu není Ray, ten by zase zachraσoval, aº by hlavy lítaly a SDPP
  by pak musela d╪lat nov∞ nábor agentà." oddychl si Mark.
  "To máτ  pravdu." povzdechla si Elsa "Raye uº na party nikdy nepozvu. Vºdy£
  d╪lal jenom  ostudu a  nepo²ádek. Já  nevím, jak s ním màºeτ na t╪ch misích
  vàbec vydrºet."
    Mark cht╪l n╪co ²íct, ale jeho slova zanikla v mohutném hromobití bleskà,
  které ozá²ily celé luxusní sídlo.
    "Kter∞ idiot objednal bou²ku ?" divil se Mark.
     "To je urƒit╪ dárek od Raye. Asi se urazil, ºe jsme ho nepozvali." mávla
  rukou Elsa.   "Kdo to tu o mne tak τpatn╪ mluví." ozvalo se z oblohy, odkud
  se za pomoci antigravu práv╪ snáτel usm╪vav∞ Ray.
     "Uº  to nevydrºím  ani minutu  !" za²val  Solaσan u  ²ídícího monitoru.
  "Spus£te hloubkovou sondu úroveσ bé τest. !!"
     "Bé  τest ?" divil se technik, "Ale podle tabulek má te╘ p²ijít á ƒty²i.
  Jinak by mohlo dojít ke spálení nervov∞ch tkání."
     "Vy  mi nebudete radit nebo dostanete bé τestku taky a hned !!" rozlítil
  se τéf.  "Tak jedem. Bé τest."
  Vτechny obrazovky pohasly.
    "Co se d╪je ?"
    "Nevíme."
    "Proƒ svítí jenom nouzová sv╪tla ?"
    "Spus£te poplach. N╪kdo se nám dostal do systému !"
  Místnost zahalilo ticho.
    "Dejte vysl∞chanému paralyzující injekci, a£  nám neuteƒe."
     "Kde  je ?  Te╘ tu byl ." ozval se vyd╪τen∞ hlas z v∞slechové komory " A
  co je tohle ?"V popelavém svitu práv╪ probuzeného nouzového osv╪tlení zíral
  solansk∞ technik na dva malé odjiτt╪né termické granáty.


  Ale stihli  jsme to  o fous.  Pochvaloval si  úsp╪τnou akci  Ray, zatímco v
  pozadí s  velmi efektními  erupcemi odhazovala  do v∞τky  jednotlivá patra
  centrální budova  po²ádkové správy  tohoto sektoru.  Kdyº explodovalo  i
  p²ízemí, Markovi se koneƒn╪ vrátil hlas.
    "Máme jeτt╪ n╪jaké termické granáty ?"
    "Ne. To bylo posledních padesát, co jsem m╪l sebou."
     "Kaºdou misi ti musím znovu a znovu p²ipomínat, ºe s nimi musíτ τet²it."
  rozƒílil se  kapitán, kter∞  se uº  vid╪l doma,  jak mu  ƒást vypl∞tvaného
  arzenálu strhnou z platu.
    "Kdyº  t╪ zachraσuji, tak s niƒím τet²it nebudu." zaprotestoval Ray.
     "Tak  ti dík."  usmál se  Mark a  pozorn╪ se podíval na svàj lokalizaƒní
  displej, o  kter∞ p²ed  chvílí dvakrát  málem zakopl.  Malá sk²íσka  h∞²ila
  vτemi barvami a p²estoºe kapitán absolvoval mnoho speciálních kurzà, jak ji
  pouºívat, nemohl  se stále  rozpomenout, co  by mohly  ty pípající  teƒky
  znamenat.
     "Jeτt╪ dvakrát mi vymyjí mozek a màºu jít rovnoou do dàchodu.",  zahuƒel
  Stone.   "Já myslím,  ºe bys  m╪l jít  do dàchodu  hned." p²esv╪dƒoval  ho
  android.
  Marka zaplavily  stísn╪né pocity,  jak se k smrti nudí v n╪kterém pozemském
  luxusním sídle své p²ítelkyn╪ a jediné dobrodruºství, které  ho màºe potkat
  je, ºe  se jim  rozbije sekaƒka  a bude ji opravovat pod proudem, coº se mu
  konec koncà  uº stejn╪  jednou stalo.  Naτt╪stí   tentokrát posbíral  Ray
  amputované prsty vƒas. Chvála bohu technikàm z SDPP.
     "Kam  to vlastn╪ jdeme ? " , zeptal se kapitán, kdyº p²ekraƒoval jeden z
  m╪lk∞ch hrobà, kter∞ch tady bylo vτude plno.
     "Za  h²bitovem je  kontrolní zóna  a pod  ní jsem lokalizoval transmisní
  stanici. Musíme  se tam  dostat a  nechat se  paprsknout zase  zp╪t na naτi
  oblíbenou primitivní  planetu. "  "Kdyº to  tak hezky  vyprávíτ," zasmál se
  Mark a zastínil si oƒi p²ed ostr∞m svitem zapadajícího solanského slunce, "
  skoro bych v╪²il, ºe se nám to i povede."



     Ostnaté  dráty byly  nep²íjemn╪ ostré  a kdyby  je Ray  neuzemnil vƒas,
  jisk²ily by  jeτt╪ te╘, kdyº p²es n╪ s vyp╪tím vτech sil p²elézal unaven∞ a
  narkotiky otup╪l∞  Mark. V  postupu mu  bránily i  nízké ke²íky  a spousta
  bodavého hmyzu.  Kaºd∞ krok  byl provázen  nesmírnou námahou  a terén  byl
  neskuteƒn╪ strm∞.  Nakonec to  vτak p²eci  jenom dokázali.  Otev²el se  jim
  v∞hled na  kosmickou základnu,  která nijak  nezapadala do struktury tohoto
  relativn╪ klidného  a dàmysln╪  vybudovaného turistického centra. O to vτak
  byla impozantn╪jτí  a d╪siv╪jτí  s desítkami podivn∞ch strojà zaparkovan∞ch
  po stranách  od startovních  ramp a  ohromn∞m bojov∞m  monstrem kosmického
  k²iºníku, pevn╪  zaklesnut∞m v  hlavní ramp╪. Tlumené vibrace zpod letiτtní
  plochy dávaly  tuτit, ºe  se antigravitaƒní  motory tohoto v∞konného stroje
  roztáƒejí na plné obrátky.
    Ve chvíli, kdy kapitán vylezl na h²bet svahu, se náhle stalo n╪kolik v╪cí
  najednou. Z  ke²íku za  Markovou hlavou se zasyƒením vyrazily zubaté jazyky
  plamenà, které se rychle rozτi²ovaly vτude kolem tak, jak automatick∞ laser
  ze stráºní  v╪ºe propaloval  okolí obou  pozemτ£anà. Zároveσ  se odn╪kud  z
  nitra nejv╪tτí  budovy rozezn╪l  tich∞ hvizd  polaτné sirény.   Ray  hodil
  Markovi svàj  laser a  prudce vyrazil  vp²ed. Dezorientovan∞  Mark chvíli
  zíral, jak  mu po silovém poli generovaném jeho opaskem, sjíºd╪jí namodralé
  stuhy prskajících  laserov∞ch v∞bojà.  Pak generátor v p²ezce náhle hlasit╪
  zabzuƒel a  kapitán si  s hràzou uv╪domil, ºe energetická rezerva opasku je
  pryƒ a  kaºd∞ dalτí  zásah uº  bude smrteln∞.  Vτechna únava jako by z n╪ho
  naráz spadla.  Rozeb╪hl se  a skoƒil dolà ze svahu práv╪ v okamºiku, kdy na
  letiτtní plochu  zaƒaly vybíhat  ozbrojené stráºe.  Za hlasitého  dupání
  t╪ºk∞ch solansk∞ch  bot se  Mark skulil  do stínu  jednoho z  palivov∞ch
  kontejnerà a s obavami sledoval, jak se temné postavy blíºí k ƒerpadlàm, za
  kter∞mi se  krƒil Ray.  Nad celou  základnou se  náhle roze²vala  siréna a
  kapitán si  instinktivn╪ zakryl  uτi dlan╪mi.  "To bude  dnes zase  pekelná
  noc." Pomyslil si a vàbec se nem∞lil.


     Sarga  byl starτí,  proτediv╪l∞ muº  a jen  málokdo by  uhádl, ºe  jeho
  τlachovitá postava  není v∞sledkem  dlouhodobé a  namáhavé práce  v suchém
  prost²edí, ale  d╪dictvím po  solansk∞ch p²edcích.  Obleƒen byl  vkusn╪ a
  p²im╪²en╪ prost²edí. Jeho sv╪tlé tren∞rky ost²e kontrastovaly s ƒokoládovou
  pletí smyslné mulatky, která mu práv╪ velmi citliv╪ masírovala záda. Byl na
  zaslouºené dovolené. Mnohaletá a nároƒná práce pro solanskou tajnou sluºbu,
  kdy ²ídil  a vym∞τlel nejrafinovan╪jτí akce v celé galaxii, ho v jeho oboru
  ²adila k  absolutní τpiƒce  a tak  si nyní  dle sv∞ch p²edstav uºíval svojí
  odpoƒinkovou dovolenou.  Namodralé h²ebeny  vln jisk²ily sluneƒním svitem a
  on se  kochal pohledem  na krásné  opálené postavy  sv∞ch p²echodn∞∞ch
  spolupracovnic. Kdyby  tu tak  mohl b∞t déle neº t²i t∞dny. V╪²il, ºe by se
  koneƒn╪ p²iblíºil  nirván╪, tak  jak ji  znal z  jednoho z  pozemsk∞ch
  náboºenství.
     " Ta prokletá Zem╪." pomyslil si. Zem╪ a celá pozemská unie komplikovaly
  jeho planet╪  ºivot od  té doby,  co byl na sv╪t╪. Solanská civilizace byla
  postavená p²edevτím  na naprosto  volném obchodu  s k∞mkoliv a£ uº pocházel
  odkudkoliv. A  te╘ ty pozemské diktátorské zákony. Zboºí se musí prov╪²ovat
  na náklady  Solanu. Ze  vτeho se  musí platit  unii dan╪,  aby z  nich pak
  financovala své  akce v  úpln╪ jin∞ch oblastech galaxie. A jeτt╪ hà². Sarga
  si s  odporem vzpom╪l  na jednu  nechutnou deklaraci,  která m╪la  povinn╪
  zajiτ£ovat  kterémukoliv obyvateli unie, aby ve volbách svobodn╪ rozhodoval
  o v╪cech  ve²ejn∞ch té planety, na které práv╪ je. Tím dosáhli pozemτ£ané v
  rámci pomoci  jedné planet╪  postiºené sopeƒn∞mi erupcemi státního p²evratu
  pokojnou cestou.  Staƒilo, kdyº  se záchranné  t∞my a pracovníci podpàrného
  pràmyslu z  jiné planety  zàƒastnily místních  voleb a vτechno bylo naruby.
  Ovτem bohuºel  zcela legáln╪, ke τkod╪ Solanu, kter∞ tím ztratil jednoho ze
  sv∞ch nejv╪tτích spojencà. Pak teprve solanská vláda rozhodla, ºe neustoupí
  unii ani  o pí╘  a tajná sluºba zaƒala dostávat na starost n╪které vyloºen╪
  záτkodnické akce.  A práv╪  v té  dob╪ se  stal velitelem  severního
  galaktickkého sektoru tehdy jeτt╪ velmi mlad∞ Sarga.
     M╪l  τt╪stí a  zatím se mu da²ilo udrºet velmi labilní situaci, kdy unie
  musí trp╪t  obchodní v∞st²elky  Solanu s  odvoláním na  hrozbu konfliktu  a
  teroristick∞ch akcí.  O ty  akce se  práv╪ Sarga  a n╪kte²í  piráti v╪rní
  solanské vlád╪  v pravideln∞ch ƒasov∞ch intervalech starali.   Masérka se s
  úsm╪vem zvedla  a solaσan  se spokojen╪  otoƒil na  záda. Hlavou mu prob╪hl
  temn∞ stín  myτlenky, která  mu   jiº n╪kolik  dní i  p²es vynikající snahu
  místního personálu nedala spát. Atentát. Uº zase ten atentát. Letos m╪l b∞t
  proveden atentát na prezidenta pozemské uniie. Byl to krok velice riskantní
  a bylo  t²eba, aby  to ud╪lal  pozemτ£an. N╪kdo  dàv╪ryhodn∞, kdo  se màºe
  dostat dostateƒn╪  blízko. Ale  kdo ?  Solan k  dispozici takového  ƒlov╪ka
  nem╪l. Byla  to Sargova  starost. Nep²íjemná  starost. Ale  co. Vy²eτí  ji
  stejn╪ obratn╪  jako tu akci s tím dot╪rn∞m pozemτ£anem od SDPP. Jak jen se
  jmenoval ?  Johnson. Agent Johnson. Takov∞ váºn∞ a ambiciózní mladík. Aº mu
  ho bylo  líto, kdyº mu vymyli mozek, smazali identitu a jako nepopsan∞ list
  papíru ho poslali zp╪t na Zemi. A to jeτt╪ ani nikdo neví, ºe ten mladík má
  v sob╪  zároodek bakterie,  která zaƒne  do p╪ti  m╪sícà napadat  krystaly
  centrálních generátorà  v╪tτiny raketov∞ch  motorà pouºívan∞ch na planetách
  pozemské unie.  Sarga musel  vzdát svàj dík solansk∞m v╪dcàm. Genetika byla
  jejich silnou  stránkou. To  bude p²ekvapení  aº selºe cal∞ pozemsk∞ systém
  raketové dopravy.  Jedna, dv╪  v╪tτí katastrofy a s lítáním je konec. Musel
  se spokojen╪ usmát. Vτechny solanské raketoplány budou mezitím p²ed╪lány na
  jinou variantu  pohonu vyvinutou  v∞zkumn∞m ústavem,  kter∞ sídlí  na jedom
  mennτím asteroidu, nedaleko odtud.
     Zasn╪n╪  se podíval  vzhàru. Cesta k úsp╪chu nestojí na silné ekonomice,
  ani na  velké armád╪,  ale jen  a jen  na v∞konn∞ch mozcích. T╪ch m╪l solan
  díky své  dlouhodobé a promyτlené politice dost a dost a te╘ by m╪l koneƒn╪
  zaƒít sklízet  ovoce sv∞ch snà. První úsp╪chy uº by tu byly. Technologie, o
  nichº se  nikomu ani  nesnilo, jsou práv╪ nyní testovány na pseudointelige-
  ntních autonomních  bojov∞ch raketoplánech  na letiτtích  n╪kde na  druhé
  stran╪ planety.
     Te╘  uº jen  aby na  solanské zám╪ry nep²iτel ºádn∞ pozemskk∞ τpión. Ten
  Johnson byl nebezppeƒn╪ blízko. Nechyb╪lo mnoho a akce mohla b∞t vyzrazena.
  Ale nyní se stal zbraní ve sluºbách Solanu a ani o tom neví. Jaká smàla.
     Sargàv  obliƒej se  roztáhl ve  spokojeném úsm╪vu,  kter∞ vyst²ídalo
  zklamání, kdyº  se na  stolku vedle n╪j rozdrnƒel videofon. Nebyl to takov∞
  ten levn∞  plastikov∞ model,  kter∞ si  màºete koupit  na kaºdém  rohu, ale
  peƒliv╪ a  s láskou ve d²ev╪ provedená replika sk²íσky z jedné z prastar∞ch
  solansk∞ch bájí  o bohu,  kter∞ touto  sk²íσkou hovo²il se sv∞mi poddan∞mi,
  kdyº putovali  nap²íƒ velkou solanskou pouτtí. Nádherná v╪c vypadala jako z
  jiného sv╪ta, ale p²esto sem pat²ila, fungovala a byla stejn╪ luxusní, jako
  vτechno ostatní tady.
     Jedna z krásek, ta s mírn╪ asijsk∞mi rysy v pozemskkém stylu se na Sargu
  omluvn╪ podívala  a podala  mu sluchátko  od p²ístroje, kter∞ mezitím znovu
  neodbytn╪ zavrƒel. Sarga se zachmu²il a stiskl spínaƒ. Na malém monitoru se
  objevila vyd╪τená operátorova tvá².
    " Promiσte pane, ºe vás ruτíme tak nevhod. Vím o vaτich p²íkazech..."
     Sargou  cloumala zlost.  Nejenom, ºe  ho hloup╪  vyruτili z  relaxace a
  klidného uvaºování na jehoº bezchybnosti závisí budoucnost celého severního
  sektoru galaxie,  ale jeτt╪  jim neskuteƒn╪  dlouho trvá,  neº mu  koneƒn╪
  ²eknou o co jde.
    " O co jde !  Rychle !! "
     "  Na planet╪ jsou dva pozemsτtí τpióni. Kosmonaut a android. Dostali se
  sem paprskem  z naτí  tajné základny  a práv╪  napadli letiτt╪ s prototypy.
  Tento p²ípad má nejvyττí prioritu a proto spadá pouze pod vás."
     Na Sargu τly mrákoty. Dovolená konƒí. Moºná, ºe by se to obeτlo v pohod╪
  i bez  n╪ho, ale  jestli n╪kdo  n╪co zkazí,  pak si  to bude  muset Sarga
  zodpov╪d╪t. Musí  b∞t u  toho. Asi  jsou to dost prohnaní zabijáci, kdyº se
  dostali aº  sem. Kdoví, kolik jich doopravdy je. P²es obliƒej se mu rozlila
  vlna nevole.  Jeho τest∞  smysl mu  ²íkal, ºe tato akce neprob╪hne lehce. A
  nem∞lil se.   "  Poτlete mi  vrtulník a  nasa╘te do akce speciální komando,
  bojové ovoidy  a infiltraƒní  jednotku. P²ebírám  velení !"  vyτt╪kl do
  mikrofonu a zav╪sil.
     "  Budete si  jeτt╪ n╪co  p²át ?  " zeptala se ho medov∞m hlasem smyslná
  mulatka, jejíº  kypré tvary  vynikaly práv╪ nyní, kdyº se ladn╪ sehnula nad
  p²ístroj, aby ho vypnula do pohotovostního stavu.
     "  Ne. Dnes uº ne." odpov╪d╪l smutn╪ Sarga a obdivn∞m pohledem zhodnotil
  její krásu.  Pak se  zaposlouchal do  klidného p²íboje vln a ƒekal aº se za
  nízk∞m domkem vyno²í τevelící rotory vrtulníku. Akce práv╪ zaƒala.


    Na letiτtní ploτe bylo ruτno. Solaσané se hemºili jako mravenci a peƒliv╪
  proƒesávali kaºd∞ stín, kaºd∞ v∞klenek budovy, kaºd∞ létající stroj.
     Mark  se s  obavami podíval  na Raye. "To nemàºe trvat dlouho. Za chvíli
  jsou u  nás a  pak to  zaƒne. Energetick∞  τtít mám skoro na nulové úrovni,
  takºe to stejn╪ d²íve nebo pozd╪ji schytám."
     Rayova  telepatická odpov╪╘  na sebe  nedala dlouiho  ƒekat. " Niƒeho se
  neboj. Odjistil  jsem dezintegrátor  a kdyº  to bude  pot²eba, tak  odpa²ím
  pàlku základny.  Hlavn╪ se  za n╪co  p²ikrƒ, a£  neschytáτ vτechnu radiaci.
  Nemám tady s sebou ºádné siln╪jτí léky. "
     Mark se p²ikrƒil a tiτe sledoval blíºící se siluety solaσanà, kdyº v tom
  ztichla siréna  a vyst²ídal  ji energick∞  hlas, kter∞  z tlampaƒà  vydal
  nesmysln∞ p²íkaz.
     "  Tady je  generál Sarga,  hlavní velitel akcí v tomto sektoru. Vτechen
  letiτtní personál  vƒetn╪ bezpeƒnostních  sloºek okamºit╪ opustí p²istávací
  plochu. Opakuji."
     Mark  p²ekvapen╪ zíral  na ozbrojené  postavy, jak  se p²ekotn╪  hrnou k
  podzemním v∞chodàm. Poslední vystoupila posádka bojového k²iºníku z rampy a
  zmizela stejn╪ jako vτichni ostatní kdesi v podzemí. Za n╪kolik okamºikà uº
  nebyl na letiτti krom╪ dvou pozemτ£anà vàbec nikdo. Rozhostilo se ticho.
     "  Marku, máme  τanci." zahlaholil  Ray. "  Ten k²iºník na ramp╪. Musíme
  pryƒ."   Oba vyrazili  tém╪² souƒasn╪.  Ray mírn╪  vpravo a  Mark zàstával
  trochu pozadu.  B╪h mu stále jeτt╪ d╪lal problémy a tak s vyp╪tím vτech sil
  hekal a upíral oƒi sm╪rem k dv╪st╪ metrà vzdálenému bojovému k²iºníku. Snad
  práv╪ proto  si jako  první vτiml,  ºe n╪co na temné obloze není v po²ádku.
  Vzáp╪tí uº  bylo pozd╪. Na letiτtní plochu mezi oba pozemτ£any a startovací
  rampu se s hromov∞m zavytím snesly z oblohy t²i létající stroje, ze kter∞ch
  se zaƒaly  p²ekotn╪ hrnout tmaví ozbrojenci. Ti postupn╪ zaujali své pozice
  v kaºdém v╪tτím stínu, kde se mohli skr∞t.
      Ray práv╪ dob╪hl za servisní vozík, naloºen∞ jak∞msi objemn∞m za²ízením
  a s  obavami sledoval Marka, jak unaven╪ dobíhá po letiτtním betonu, jeτtt╪
  vlhkém po  veƒerním deτti.  Sekundy se  neskuteƒn╪ táhly a kapitán klop∞tal
  vyƒerpáním. Ray  mu mimod╪k  p²ipravil jednu  v∞ºivnou tabletku  od SDPP,
  kterou si vyndal ze zásobníku v levém stehn╪. Byla poslední.  Náhle t²eskly
  první v∞st²ely  a z  betonu kolem  Marka se  zakou²ilo. Uº  mu chyb╪lo  jen
  n╪kolik metrà, kdyº zaslechl energick∞ hlas z tlampaƒe.
    " Stone. Okamºit╪  se zastavte a vzdejte se, jinak konƒíte! "
     Mark  zmobilizoval vτechny  síly a  zrychlil. A  pak se to stalo. T²eskl
  pouze jedin∞  v∞st²el a  kapitán m╪l  pocit, ºe  mu n╪kdo utrhl levou nohu.
  Krutá a  palƒivá bolest  se rozlila  cel∞m t╪lem  a tak  uº pouze  ze
  setrvaƒnosti dopadl za servisní vozík, kde v Rayov∞ch rukou ztratil v╪domí.
  Z roztrºené nohy mu pr∞τtily husté proudy tmavé krve, které si tiτe bublaly
  po betonu  a ztrácely  se v  úzkém kanálku slouºícím k odvodσování letiτtní
  plochy.
     Raye  se zmocnila  panika. Zatímco  z Marka  jedin∞m τkubnutím  strhl
  kombinézu a  omotával ji kolem τiroké rány v marné snaze zastavit krvácení,
  v jeho  syntetick∞ch neuronech  probíhala d╪sivá  elektronická bou²e.
  P²edstava, ºe  se vrátí  z mise  bez svého  kolegy a velitele byla pro n╪ho
  nemyslitelná a naprosto nep²ijatelná. Byl naprogramován, aby ud╪lal cokoliv
  pro jeho záchranu a tak to ud╪lal.
     Vyskoƒil  ze stínu  vozíku a aktivoval svàj dezintegrátor na pln∞ v∞kon.
  Salva v∞st²elà,  která vzáp╪tí  zah²m╪la, mu rozervala kombinézu na hrudi a
  odhalila pancé²ové  útroby i   s   drobn∞mi  mikrospínaƒi a  podpovrchov∞mi
  senzory. Z Raye se kou²ilo, ale zastavit se nedal. Bolest necítil a tak ani
  nepost²ehl, jak  mu jedna  ze st²el projela pláτt╪m lebky a uvízla  kdesi u
  temene.    Aktivovan∞ dezintegrátor  koneƒn╪ zavil  a nad  letiτtní plochou
  zazá²il ví²iv∞  plazmatick∞ v∞boj.  Namodral∞ záblesk  roztavil v  jediném
  okamºiku v╪tτinu  solanské techhniky  a jen  zázrakem se  nedotkl bojového
  k²iºníku stojícího  na startovací  ramp╪. N╪kte²í  odst²elovaƒi se  prost╪
  vypa²ili, jiní  se s  t╪ºk∞mi popáleninami  soukali ze  sv∞ch skr∞τí,  kde
  zanechali do  ruda rozºhavené zbran╪. Kou²ící letiτtní beton byl rozbrázd╪n
  desítkami doutnajících  r∞h a  obnaºené silové  kabely v  zemi zaƒaly
  nebezpeƒn╪ jisk²it. Znovu se rozhoukala siréna.
     Ray,  kter∞ práv╪  p²iτel o  v╪tτinu své  energie, vzal opatrn╪ Marka do
  náruƒí a  tápav∞m krokem se vydal k bojovému k²iºníku. Cesta to byla dlouhá
  a nároƒná  a oba  pozemτ£ané za sebou zanechávali dlouhou krvavou stopu. Ve
  chvíli, kdy  opatrn╪ stoupal  po schàdcích do kompresní komory, objevili se
  na doutnající  letiτtní ploτe  první odváºlivci  od po²ádkov∞ch jednotek. V
  dálce zarachotily v∞st²ely a kolem vstupních dve²í zasviτt╪ly kulky. Ray se
  opatrn╪ protáhl  dovnit², p²iƒemº  strkal Marka p²ed sebou. P²es pootev²ené
  dve²e vid╪l  rychle se blíºící postavy. Namí²il na n╪ svàj laser a odpálil.
  A nic.
     V  energetickém zdroji  lehce písklo.  ªádná energiie.  Má p²ed  sebou
  maximáln╪ tak  deset minut funkƒního ºivota. Pak konec. Ne. Nebude to smrt.
  Bude to  jen prázdno.  A aº  se znovu  probudí, stane se n╪k∞m úpln╪ jin∞m.
  Pam╪£ové krystaly  budou vymazány  a vτechny  p²íhody, radosti i strasti ve
  sluºbách SDPP  zmizí navºdy  n╪kam pryƒ.  Jako by  nikdy nebyly.     Zvenku
  zah²m╪la dalτí  vlna v∞st²elà.  Pootev²en∞mi dve²mi  prosviτt╪la kulka  a k
  Rayovu zd╪τení  se zavrtala  do ²ídícího panelu ovládání vstupních dve²í. V
  záp╪tí se  na monitoru  rozblikal nápis "Ruƒní ovládání vn╪jτích dve²í mimo
  provoz." Ray  opatrn╪ vykoukl  ze dve²í a spat²il, jak se skupinky technikà
  spolu s odst²elovaƒi pomalu blíºí k lodi.
       Neváhal  ani okamºik.  Odhodil Mark na podlahu a rozeb╪hl se ke druh∞m
  pancé²ovan∞m dve²ím  kompresní komory. Rozrazil plastex s ƒervenou páƒkou a
  uvolnil zámek.  Kolem otevírajících  se pantà  to zlov╪stn╪ zasyƒelo a p²ed
  androidem se  otev²ela   dlouhá osv╪tlená  chodbba do  útrob lodi.  Vyrazil
  vp²ed. Podle  koncepce konstrukcí bojov∞ch k²iºníkà je ²ídící kabina p²esn╪
  v centru  lodi, obklopena  silov∞mi τtíty, které ji chrání jak proti zásahu
  zvenƒí, tak  proti explozi  reaktoru. Utíkal chodbou a ud∞chan╪ odpoƒítával
  jednotlivé dve²e  kabin. Pak  zahnul doprava a zarazil se. P²ímo proti n╪mu
  stál bojov∞  ovoid. Raye  polila vlna hràzy.   Dostal se tak daleko. Kousek
  odsud mu  umírá p²ítel  a on tu takhle ostudn╪ skonƒí. To je smàla. Nehybn╪
  zíral na  monstrum, vybavené  ostr∞mi univerzálními  ²ezaƒkami a  paralyzu-
  jícími kleτt╪mi. Pak si uv╪domil, ºe se neh∞bá.
     "  Není aktivován."  oddechl si.  N╪kdo p²i  odchodu omylem  vypnull i
  bezpeƒnostní okruhy.  Bleskurychle se  kolem ovoida  protáhl a  vstoupil do
  kabiny. Na  monitorech bezpeƒnostních  okruhà spat²il,  jak se  postavy   v
  kombinézách hrnou po schàdcích do pootev²en∞ch dve²í, kde leºí Mark.
     Neváhal  ani okamºik  a aktivoval  ovládací pult dvojicí zelen∞ch klíƒà,
  které trƒely  z ²ídící  desky. Stovky kontrolek zamihotaly a celá raketa se
  mírn╪  zachv╪la.
     "  Hlásím poruchu ovládání vstupních dve²í. P²echázím na nouzov∞ reºim."
  ozvalo se z reproduktoru u stropu a místnost se zalila ƒerven∞m sv╪tlem.
    " Aktivuji systém interní obrany. Identifikujte se !!"
  Ray zbledl a nev╪²ícn╪ zíral na poblikávající ukazatel na ƒteƒce kódovacích
  karet v  ²ídícím pultu. Uslyτel nep²íjemné zaτramocení za dve²mi a okamºit╪
  se rozhodl.  Vytáhl svoji  novou solanskou  kartu a p²iloºil ji k za²ízení.
  Zelená kotrolka  potvrdila datov∞  vstup. Chvíli  bylo ticho  a android
  znepokojen╪ sledoval  na monitorech  lesklé postavy, jak se dob∞vají dve²mi
  dovnit² do  p²echodové komory.  V reproduktoru zapraskalo a ozval se mnohem
  nep²íjemn╪jτí hlas.
    " Agente Rayi, jste zatƒen. Ve vlastním zájmu nekla╘te odpor."
    Ray se prudce otoƒil a zíral na práv╪ aktivovaného bojového ovoida, kter∞
  se k  n╪mu pomalu  sunul. Android  se mírnn╪  sehnul a rozhodl se ke skoku.
  Energetick∞ ukazatel  mu dával  jiº pouze  3 minuty  ºivota. Ale  musí to
  dokázat. Za  ovoidem se  na zadním  ovládacím panelu  centrálního poƒítaƒe
  leskl velk∞  nápis. "  Autonomní ²ídící  systém. Pam╪£ové  ƒipy."   Ray se
  odrazil, ale  nebyl dost rychl∞. ⁿezaƒka v ovoidov∞ch chapadlech zasviτt╪la
  a vysunula mu do cesty svá zubatá ost²í.



     Sarga  z vrtulníku  obhlíºel situaci.  V∞sadkové jednotky   pat²ily mezi
  planetární elitu.  Po bezchybn╪  provedeném p²istání  p²evzaly kontrolu nad
  letiτtní plochou  a te╘  uº bylo pouze v╪cí ƒasu, kdy si pozemτ£ané uv╪domí
  svoji situaci.  Rozkaz zn╪l st²ílet, ale nezasáhnout. Ten pozmτ£an tam dole
  by mohl b∞t vhodn∞m kandidátem na provedení atentátu. Pr∞ má vlivné známé z
  nejvyττích míst,  ten Stone.  Te╘ uº  jen ho  p²esv╪dƒit, aby  se p²edtím
  nenechal hloup╪ zabít. To bude t╪ºké.
     Solansk∞  generál se  zamyslel a  vyτt╪kl z  tlampaƒe v∞zvu.  " Stone,
  okamºit╪ se  zastavte a  vzdejte se.  Jinak konƒíte."  Stone vτak vzbuzoval
  dojem hluchého  a natvrdlého  ƒlov╪ka. Nedalo se nic d╪lat. Odst²elovaƒi ho
  musí dostat d²íve, neº se dostane za ten proklet∞ vozík. Stiskl tlaƒítko na
  komunikátoru, které  povolovalo st²elbu  na nohy.  V pràb╪hu p²íτtí sekundy
  vyτt╪klo souƒasn╪ n╪kolik v∞st²elà a pozemτ£an se skácel do stínu vozíku.
     "Doufám,  ºe mu  ten android alespoσ dá první pomoc, jinak jsme p²iτli o
  klíƒového ƒlov╪ka."  pomyslel si  Sarga a  s uspokojením  sledoval, jak  za
  menτí letiτtní  halou p²istál  ƒlun s  p²ísluτníky infiltraƒnních jednotek.
  Nebylo jich  mnoho. Vτech  p╪t odst²elovaƒà  bylo vybaveno  mikroƒipov∞mi
  st²elami, které  umoºσovaly ovládání  zasaºen∞ch robotà a androidà p²ímo ze
  stanoviτt╪ st²elce.  M╪lo to  vτak jeden  háƒek. St²ela se musela dostat do
  kontaktu se  syntetickou nervovou tkání objektu. Jinak za²ízení nefungovalo
  a st²ela provedla okamºitou samodestrukci mal∞m v∞buchem.
     Koneƒn╪.  Android se vyno²il zpoza vozíku a z levého p²edloktí mu vyjela
  hlaveσ dezintegrátoru.
    " Infiltraƒní jednotka pal !" vyτt╪kl Sarga.
    Mí²ili rychle, ale snaºili se. ¼ty²i souƒasn╪ se snaºili provrtat hrudním
  pláτt╪m, pát∞  mí²il na  hlavu. Androidovi  explodovala hru╘,  ale nic  se
  nestalo. Zato poslední st²ela, která uvízla u telmene Rayova elektronického
  mozku byla  úsp╪τná. Infiltrátor zahájil aktivaci.   " Do dvaceti sekund ho
  máme pod kontrolou. "
     Z androidova p²edloktí vτak náhle vyτlehl plazmov∞ v∞boj a Sarga ztratil
  spojení. V  komunikátoru suτe  praskalo a  p²ekvapen∞ generál  s údivem
  sledoval, jak  letiτtní plochu  dole pod  ním om∞vají  energetické gejzíry,
  které seºehávají vτechno ºivé.
     Sargovi  se ud╪lalo  zle. Zase jedna ztrátová akce. P²iiτel o dv╪ elitní
  jednotky a  to jeτt╪  na planet╪,  která podléhá solanské správ╪. Z toho se
  bude t╪ºko zodpovídat.
   "  Ale   ten ppozemτ£an  mi to  vτechno zaplatí.  Bude màj  a ten  atentát
  provede. Nedám  mu τanci."  zahuƒel si pro sebe a vytoƒil ƒíslo nejbliºτího
  infiltraƒního centra,  které sídlilo  na blízkém  asteroidu, hned  vedle
  solanského v∞zkumného ústavu.




  Ray uº  let╪l vzduchem,  kdyº si  vτiml, ºe  mezi ním  a pam╪£ov∞mi  ƒipy
  centrálního poƒítaƒe  sviτtí diamantové  zuby rotující  ²ezaƒky bojového
  ovoida. Bylo pozd╪.
     Vτí  silou vykopl,  ƒímº odsunul  ovoidovo chapadlo  kousek stranou  a
  odvrátil tak p²ím∞ zásah do hlavy. Svou ruku vτak jiº zachránnit nestihl. V
  místnosti se  zajisk²ilo a  Ray nev╪²ícn╪ zíral, jak jeho plastexová ruka s
  dezintegrátorem pokraƒuje  v letu  zcela samostatn╪  jin∞m sm╪rem.   Ray se
  zcela ochromen  záτkuby v  levém rameni  skroutil ke  st╪n╪ a  vτí silou se
  pokouτel zajistit  poruchové obvody,  které v pràb╪hu zrychleného testování
  svíjely celou  jeho postavou  v nezvladateln∞ch  k²eƒích. Ovoid  se velmi
  pomalu otáƒel a chapadlo s ví²ící pilou namí²il na androidàv krk.
     Jeτt╪ pár okamºikà a je konec. Ray zmobilizoval veτkeré úsilí a pokouτel
  se vstát.  Marn╪. Ovoidovo  druhé chapadlo  zachytilo t²esoucí  se ruku  a
  nesmírnou silou  ji p²imáƒklo  k podlaze.  Android jen  nev╪²ícn╪ zíral  na
  posla svého  blíºícího se konce. Ten p²isouval pilu hypnoticky stále blíº a
  blíº a  pak se  rozmáchl v  naprogramovaném gestu  milosrdenství, p²ipraven
  jedin∞m τvihnutím  ukonƒit Rayàv  elektronick∞ ºivot.  Android zav²el  oƒi,
  smí²il se s osudem a pak se to stalo.
     Za ovoidem se s tich∞m τelestem otev²ely dve²e a do místnosti vevrávoral
  potácející se krvácející Mark. Za sebou táhl zbytky kombinézy a v oƒích m╪l
  nep²ítomn∞ v∞raz.  Tápav╪ namí²iil  na ovoida  svàj paprskomet  a stiskl
  spouτ£. Z ochranného plastexového krytu robota se zakou²ilo, ale nic víc se
  ned╪lo. Ovoid  se bleskurychle  ootoƒil a  chapadlo s  rotaƒní pilou  se
  natoƒilo na  Marka. Ten zatápal a podlomila se mu kolena. Jak se hroutil na
  podlahu, jeτt╪ jednou stiskl spouτ£. Nic se nestalo. Generátor byl prázdn∞.
  Mark okamºik nev╪²ícn╪ zíral na svou neúƒinnou zbraσ a pak ztratil v╪domí.
    V kabin╪ n╪co cvaklo a sv╪tla u stropu zamihotala. Ovoid se otoƒil zp╪t k
  Rayovi a  τvihl chapadlem.  Pozd╪. V  tu chvíli  jiº android pevn╪ svíral v
  jediné ruce  desku s  pam╪£ov∞mi ƒipy  ²ídícího poƒítaƒe,  kterou vzáp╪tí
  vytrhl ze  stojanu. ⁿídící pult pohasl a ovoid znehybn╪l. V nenadálém tichu
  si android  uv╪domil, ºe slyτí n╪jaké tiché a nep²íjemné syƒení. Vzhlédl na
  monitory u  stropu a zd╪sil se. Letiτtní technici propalovali do lodi sv∞mi
  svá²ecími automaty dlouhé ƒerné r∞hy se zjevn∞m úmyslem dostat se dovnitt².
     Ray  se pomalu  nadzvedl, p²iƒemº se musel p²idrºovat svou jedinou rukou
  vnit²ní konstrukce energetické sít╪ centrálního poƒítaƒe, jejíº víko odkopl
  stranou. Energetická   rezerva  hlásila 30  sekund funkƒního provozu, neºli
  upadne do  elektronického komatu.  Bleskurychle odjistil pancé²ové kryty na
  prsou a t²esoucí se rukou vysunul dvojici drátà. Pak zaƒal pozvolna ztrácet
  v╪domí a  orientaci. Z poslednních sil zalovil v jisk²ícím silovém vedení a
  namátkov╪ je  n╪kam p²ipojil.  Obraz se  znovu rozjasnil  a do androidov∞ch
  obvodà se  zaƒala vracet  ºivotn╪ dàleºitá energie. Ray se sesul ke st╪n╪ a
  usilovn╪ p²em∞τlel.
     Kdyº  má lo╘ pam╪£ové ƒipy, znamená to, ºe musí mít i pseudointeligentní
  ²ídící systém.  Androidi mají  také pam╪£ové ƒipy. Nic podobného sice zatím
  nikdy na  ºádné lodi  nevid╪l, ale  proƒ by to nemohlo existovat. Te╘, kdyº
  naruτil systém  autonomního rozhodování,  je lo╘  zcela neovladatelná. Musí
  tam ƒipy zase vrátit, jinak neodletí. Ale jakmile ty ƒipy vrátí, probudí se
  vτichni bojoví  ovoidi a  postupn╪ oba  pozemτ£any roz²eºou na kousky. Kdyº
  desku dost  rychle nezapojí,  propálí se sem solanτtí technici a to je také
  konec. Musí  desku zapojit.   Ale p²edtím by ji mohl zkusit p²eprogramovat.
  T²eba p²esypat  do ²ídících bioƒipà svoji vlastní digitalizovanou osobnost.
  Raye tato  myτlenka pobavila. Velmi opatrn╪ vsunul pam╪£ovou desku do sv∞ch
  útrob a  zaƒal testovat  její funkce. Je kompatibilní. Kdo by  to byl ²ekl.
  Nadτen∞ android desku smazal a v pràb╪hu n╪kolika dalτích sekund ji naplnil
  sv∞m druh∞m já. Pak ji spokojen╪ zasunul zp╪t do ²ídícího poƒítaƒe.
     Ovoid za jeho zády se nebezpeƒn╪ pohnul a ²ezaƒka v jeho chapadle prudce
  zavila. Vzáp╪tí  ucouvl a  chapadlo v  klidu kleslo  k zemi.  ⁿídící pult
  zamihotal a  na monitorech  naskoƒilo hláτení.  " Systém  Ray 2  p²evzal
  kontrolu."
    Android se otoƒil k pultu a vyτt╪kl. "Nahlaτ situaci a p²iprav start !"
     V  reproduktoru zachrƒelo  a neosobní hlas, kter∞ zaƒal dostávat nápadn╪
  Rayàv odstín  hlásil :  " Obal  k²iºníku mírn╪ naruτen leptáním a svá²ením.
  Zatím bez  funkƒních závad.  Vysílám do  pláτ£à elektrické  τoky. Dalτí
  naruτování zastaveno. Dve²e v kompresní komo²e uzav²eny. Start p²ipraven za
  dv╪ minuty. Posílám k vám sanitárnního a opravá²ského robota. "
   Ray  si oddychl.  Uº aby  byli pryƒ. Vyƒerpáním tém╪² usnul, kdyº se znovu
  ozval Ray 2. " Motory p²ipraveny na pln∞ záºeh. Màºete povolit start."
    " START  POVOLEN."
       Ray  se shroutil  na podlahu a uº ani nezaregistroval, ºe p²etíºení po
  chvíli pominulo a dvojice ovoidà ho pomalu sune do opravá²ského sálu. T²etí
  ovoid, kter∞  £apkal za nimi s Rayovou rukou v krátk∞ch chapadlech, vypadal
  tém╪² komicky. O kousek dál druhá dvojice robotà odnáτela ran╪ného Marka.
     K²iºník  opustil solanskou  kolonii, zapnul um╪lou gravitaci a zamí²il v
  souladu s  autonomním ²ídícím programem ke svému cíli. Tím cílem nebylo nic
  jiného neºli  blízk∞ asteroid,  kde se  nacházely jak  solanskké tajné
  laborato²e, tak  i záloºní  infiltraƒní jednotka.  Kdyº se  Ray 2  dostal k
  t╪mto údajàm,  nestaƒil se  divit. Ale  kurz zm╪nit  nemohl, ten  byl
  naprogramován jeτt╪  na letiτti a tak mu nezb∞valo, neºli znud╪n╪ ƒekat, aº
  se jeho dva ºiví kosmonauti a vyno²í ze sv∞ch léƒebn∞ch blokà.


  Sarga zu²il  a nervózn╪  p²echázel po  konferenƒní místnosti  sem a  tam. V
  kostnaté ruce stále jeτt╪ drºel komunikátor a v obliƒeji byl rud∞ zlostí.
     "  To je absolutní neschopnost. Dva pozemτ£ani v naτem rekreaƒním centru
  provád╪jí τpionẠa my jim k tomu poskytujeme ty nejdokonalejτí prost²edky.
  Uprchli v nejmodern╪jτím kosmickém k²iºníku a nic jim nestojí v cest╪. "
     "  Za   to p²ece  nemàºeme. " blekotal zpravodajsk∞ dàstojník. " Byla to
  neτ£astná shoda  okolností. Androidi  SDPP v  ƒinné sluºb╪ mají mít sníºen∞
  v∞kon dezintegrátoru na t²icet procent."
    " M╪ se nezdálo, ºe by m╪l sníºen∞ v∞kon." ucedil Sarga.
     "  Podle naτich  v∞poƒtà to vypadá, ºe n╪jak∞m záhadn∞m zpàsobem android
  zablokoval svàj  energetick∞ systém  a cel∞  v∞kon p²evedl  do zbran╪."
  pokraƒoval dàstojník.
    " A seºehl celou elitní jednotku a pàlku letiτt╪. To jsem vid╪l."
    " Co tedy navrhujete, generále ? "
     "  Nejd²íve lokalizovat  a p²evzít ovládání lodních robotà, pak zajistit
  toho nebezpeƒného androida."
     "  Infiltraƒní jednotka  uº na  tom pracuje.  Podle posledních  zpráv se
  k²iºník blíºí  k asteroidu Quark 7. Máme tam v╪decké laborato²e a pokouτíme
  se zam╪²it ovládací systémy."   Na displeji p²ed dàstojníkem zablikala nová
  zpráva. Mlad∞ muº se naklonil nad monitor a usmál se.
     "  Dobré zprávy,  generále. Androida  ani palubní  poƒítaƒ sice  zatím
  neovládáme, ale  poda²ilo se  nám zasáhnout  jednoho robota se samostatn∞mi
  funkcemi, kter∞ má voln∞ pohyb po lodi bez jak∞chkoliv omezení. "
    " Co je to za robota ? Snad ne n╪kter∞ z t╪ch st²epà od uklízecí ƒety ? "
    " Ne. Je to palubní zuba². "
     "  No tak  to je  úsp╪ch." zavrƒel  Sarga a  zhroutil se  do jednoho  z
  hlubok∞ch k²esel. P²es nepràst²elné okno pomalu probleskovaly první paprsky
  vycházejícího slunce,  které pro  Solan nev╪stily  nic dobrého.  Trvá to uº
  p²íliτ dlouho  a stojí  to mnoho  solanské krve.  Ti pozemτ£ané uº m╪li b∞t
  dávno mrví  nebo zajati a ne aby mu takhle komplikovali ºivot. Nenávid╪l je
  vτechny i tu jejich planetu. Kvàli nim si bude muset moºná jeτt╪ dnes zajít
  za sv∞m psychoanalytikem a to m╪l jeτt╪ vƒera takovou pohádkovou dovolenou.
     Sekretá²ka,  jako by tuτila jeho chmurné myτlenkové pochody z niƒeho nic
  prohlásila :  " Nem╪l  byste si to tak brát. Vºdy£ máte vlastn╪ dovolenou a
  zatím vám ji nikdo oficiáln╪ nep²eruτil. Nemám vám zavolat n╪koho z obsluhy
  ?" v∞mluvn╪ se usmála a vy£ukala cosi na svém terminálu. Na projekƒní st╪n╪
  se zaƒaly  míhat siluety  od╪n∞ch i  spo²eji od╪n∞ch  dívek, které  se
  p²edstavovaly v  t╪ch nejv∞mluvn╪jτích  pozicích. Vpravo  dole se  m╪nila
  jejich katalogová ƒísla.
    " Tak vybral jste si ? " zeptala se sekretá²ka, kdyº st╪na op╪t ztmavla a
  poƒítaƒ vyƒerpal seznam vτech zam╪stnankyσ solanského rekreaƒního centra  v
  ƒinné sluºb╪.
     "  Nevybral, ale  bylo to hezk∞. " odtuτil Sarga " Nechte m╪ te╘ v klidu
  p²em∞τlet a  já si  n╪co vyberu  ƒasem. Doufám,  ºe mezitím  nikdo nebude
  cenzurovat seznamy,  mám dojem,  ºe t╪ch  dívek bylo  podstatn╪ mén╪  neº
  posledn╪."
    " Cht╪li jsme pro vás jen to nejlepτí."
     "  Rád bych  vám v╪²il." usmál se generál " ale s tou korupcí se tu taky
  bude muset ƒasem n╪co ud╪lat."
     Sekretá²ka  na n╪j  rozpaƒit╪ zírala  a obávala  se nejhorτího.  Byla
  p²ipravena nabídnout  generálovi cokoliv,  jen aby  nezaƒal vyτet²ovat
  podloudné provize  a úniky tohoto odd╪lení. P²es její dosud úsp╪τnou hv╪zdu
  práv╪ p²elétl stín a hrozil, ºe ji smete. Vºdy£ neud╪lala ºádnou chybu, tak
  proƒ je generál dnes tak nesnesiteln╪ komisní. Dívƒino zd╪τení uvedlo Sargu
  do rozpakà a tak dodal : " Samoz²ejm╪, ºe ne dneska. Moºná n╪kdy ƒasem. Ale
  te╘ màºete  odejít a  a£ mne  nikdo neruτí.  Pot²ebuji klid  a beru  jenom
  spojení p²ímo  s Quarkem  7. Krom╪  asteroidu a  toho k²iºníku  mne nic
  nezajímá.."
     Dívka  se otoƒila  a s  úlevou prchala  z místnosti,  ve které  za sebou
  zanechala zachmu²eného  Sargu. Ten  práv╪ p²em∞τlel  nad dàsledky nouzového
  vysílání z  bojového k²iºníku, které p²ed ním vyjíºd╪lo na displeji. N╪jak∞
  Ray 2 zde osoƒoval Solan z útoku na agenty SDPP a vyºadoval okamºit∞ zákrok
  vesmírné policie.  Hláτení m╪lo naτt╪stí jedinou chybiƒku. Ray 2 neznal své
  sou²adnice a  tak udával  své poslední  koordináty ze  zcela jiného sektoru
  galaxie. To  màºe sice  vyvolat nep²íjemnosti, ale nakonec se pozemská unie
  bude muset stejn╪ omluvit a celá situace se uklidní.
    Sarga se otoƒil ke komunikátoru. " Kdo je to ten Ray 2 ?"
     "  Podle naτich  zpráv ²ídí  cel∞ provoz  na k²iºníku. Ale zatím nevíme,
  jestli se jedná o toho androida nebo o ²ídící program."
     " Dob²e. Je jeτt╪ n╪co nového ? "
    " Po²ád jeτt╪ nic. V╪dci sice naladili androidovu sondu, kterou si odnesl
  z letiτt╪  v lebce,  ale neda²í se nám ji aktivizovat. Podle nich je nutné,
  aby android nebyl od ovladaƒe dále, neº padesát  metrà."
     "  Tak poƒkáme."   generál  se zamyslel  " Máte  jeτt╪ nahranou v naτich
  schránkách tu   syntetickou  osobnost agenta Johnsona p²ed tím, neº jsme mu
  vymyli mozek ? "
    " Máme. Je stále jeτt╪ kompletní a práv╪ vƒera ji testovali."
     "  Pohrajte si  s ním u vysílaƒe a donu£te naτe p²átele, aby p²istáli na
  asteroidu. V╪²ím, ºe  se vám to povede." .
    " Rozkaz generále." ozvalo se ze sluchátka a bylo ticho.
    Sarga se s pocitem dob²e  vykonané práce op╪t pohodln╪ rozvalil do k²esla
  a spokojen╪ usnul. Jeho spánek vτak nem╪l trvat dlouho.



  "Proƒ jste  mi to  ne²ekli." rozƒilovala  se Elsa.  " To  je ostuda,  ºe mi
  takovou zprávu musí p²inést aº màj informátor."
     "Uklidn╪te  se madam."  chlácholil ji  admirál Neumann. " Jiº léta velím
  galaktické policii  a zatím se nám nikdy nic podobného nestalo. Nev╪²ím, ºe
  by ta  informace byla  pravdivá."   " Màj  ƒlov╪k tvrdí, ºe to bylo nouzové
  volání a spolehliv╪ identifikoval i sm╪r, odkud se vysílalo."
     " Ale sleƒno Svensonová, usmíval se admirál. " P²ed chvílí jsem mluvil s
  generálem Khovem  a podle n╪ho by m╪l b∞t Mark s Rayem na misi SDPP úpln╪ v
  jiném sektoru galaxie, neº udává váτ informátor."
     Else vstoupila barva do tvá²í a bylo na ní jasn╪ vid╪t, ºe se velmi brzy
  p²estane ovládat.  Admirál, kter∞  o jejím temperamentu velmi dob²e v╪d╪l z
  nedávn∞ch veƒírkà SDPP, kam byl také pozván, velice rychle zm╪nil taktiku.
     "  Samoz²ejm╪, ºe  vτechno prov╪²íme.  Vaτe postavení  nejbohatτí ºeny
  galaxie vám  dává jisté,  no ,  ²ekn╪m╪ v∞sady  a tak  se nemusíte  bát, ºe
  bychom n╪co zanedbali. "
     "  Ne toho se skuteƒn╪ nebojím." uτklíbla se Elsa " Jenom mi ²ekn╪te, co
  opravdu chcete  d╪lat."
     "  Vy jste  civilista a  já nemám  pravomoc vyzradit  vojenské zám╪ry
  jakékoliv civilní osob╪." ohradil se Neumann.
     "  V tom  p²ípad╪ si  od armády  Venusie pronajmu  jejich bitevní  lo╘ a
  poletím tam  sama. Jenom vás upozorσuji, ºe jestli vás cestou n╪kde potkám,
  máte u m╪ zamluvenou salvu raket s jadern∞mi hlavicemi."
     " No, to jste hodná. Dnes jsou s v∞zbrojí docela problémy a kaºd∞ dar je
  pro nás   vítan∞."   "  Ne, vy  jste mne nepochopil. Kdyº vás tak sleduji a
  vidím, jak  jste ochotn∞ n╪co ud╪lat pro jednoho z vaτich nejlepτích lidí."
  pronesla Elsa ironicky. " Mám v úmyslu na vás ty rakety vyst²ílet."
     Admirál nev╪²ícn╪ na mladou ºenu zíral. " Hmmm.. Dob²e. Stone sice nebyl
  naτím zam╪stnancem,  jenom jsme  s ním  obƒas spolupracovali,  ale budiº.
  Vyτleme záchrannou misi do vámi zam╪²eného systému. Ale v p²ípad╪ neúsp╪chu
  mise hradíte  polovinu nákladà." Opatrn╪ zaτátral ve stole, aby se nebodl o
  nàºky jako  vƒera a  po chvíli  vytáhl tlusté desky se smlouvami. O n╪kolik
  okamºikà pozd╪ji  jiº oba  stvrdili sv∞m podpisem platnost jedné z nich.  "
  Nevím, jestli  to od  vás bylo  moudré rozhodnutí."  obrátil se  admirál na
  Elsu. " Vaτe koordináty leºí na druhé straσe galaxie, neº kde byla poslední
  mise kapitána Stonea. Opravdu jste se nespletli ?"
     "  Vlastním továrny  a  laborato²e na zam╪²ovací techniku, kterou od nás
  kupujete krom╪  jin∞ch i vy. Ne, my jsme se nespletli. Ale b╪da vám, jestli
  n╪co spletete  vy. Zkazili  jste m╪  i Markovi  dovolenou a  te╘ mi  n╪co
  dluºíte."
     S  t╪mito slovy  Elsa Svensonová  admirála opustila  a ten  se otoƒil  k
  interkomu.  " Poplach pro bitevní k²iºník A12. P²ipravit pro dálkov∞ let do
  sektoru Gama  9. Jedná se o záchrannou misi. Plná v∞zbroj není nutná, staƒí
  základní vybavení  podle nejnov╪jτích sm╪rnic."  Neumann se otoƒil na svého
  finanƒního asistenta.
  " Myslím, ºe jsem uτet²il galaktické policii n╪kolik tisíc dolsà. Obƒas mám
  sice pocit,  ºe  ty nové sm╪rnice píτe n╪jak∞ solaσan, ale p²ece si nevezmu
  na sebe  zodpov╪dnost za  poruτení platn∞ch  ²ádà. Nízkov∞konové  lasery a
  konvenƒní hlavice  by m╪ly  na záchrannou misi staƒit. " chvíli p²em∞τlel a
  pak dodal.  " Ale  jestli nebudou,  tak mám po prémiích a vy taky."  " Máme
  více akceschpn∞ch  bojov∞ch k²iºníkà  a tak  màºeme náτ stroj podle pot²eby
  podpo²it. To se pak vyúƒtovává jinak. Jako interní akce."
    " Tak to jste mne uklidnil, ale doufám, ºe k ºádné interní akci nedojde."
  Admirál se  naklonil k  oknu a  se zaujetím  sledoval, jak  se τtíhlá  Elsa
  Svensonová souká  do svého  transvozildla a  s divokou  akscelerací mizí za
  nejbliºτím obytn∞m  blokem.   " Má to ten Stone ale τt╪stí. " pomyslil si "
  kdybych se  na misi  ztratil já v dob╪, kdy jsem m╪l jeho hodnost, nikdo by
  si toho  ani nevτiml  a moºná  ºe by  n╪kte²í byli  i rádi."  Vzpom╪l si na
  dlouhé zástupy  sv∞ch nep²átel,  které si  ƒlov╪k postupn╪ vytvá²í úsp╪τn∞m
  budováním své  pracovní kariéry.  Dnes je  z n╪ho úsp╪τn∞ a vlivn∞ ƒlov╪k s
  neomezenou pravomocí,  ale na  jak dlouho.  Samoz²ejm╪. Byla tu ta solanská
  nabídka dlouhodobého  postu a hlavn╪ doºivotního vysokého platu, pokud bude
  spolupracovat a  neohroºovat solanské  zájmy, ale  dá se  tomu v╪²it  ? Jak
  dlouho by  takov∞ doºivotní  plat bral  ? Ale  moºná by  to p²eci jenom m╪l
  vzít. Je  to dlouhodobá jistota a pro rodinu by to bylo urƒit╪ dobré. Aº mu
  to nabídnou  p²íτt╪, asi to vezme. Vτichni jeho zap²ísáhlí sokové pr∞ budou
  odstran╪ni a pak bude mít polovinu problémà. Vlastn╪ nebude mít ºádné. Kdyº
  postupn╪ utlumí  vτechny akce  proti solansk∞m  pirátàm, tak bude mít úpln∞
  klid. Krásná p²edstava.
     Admirál vτak bohuºel netuτil, ºe práv╪ v tuto chvíli podepisují solanτtí
  agenti smlouvu  s jedním  z jeho  pod²ízen∞ch, kter∞ jim vyslovil absolutní
  loajalitu v∞m╪nou za zmizení svého τéfa. To ovτem Neumannovi nebránilo, aby
  se v  klidu t╪τil  na p²íτtí  p²íchod solansk∞ch  agentà, kte²í  oficiáln╪
  p²ináτeli zprávu o efektivit╪ práce jednotliv∞ch odd╪lení vesmírné policie,
  zkoumané nezávislou  agenturou. Ve  sloºce vºdy  bylo i  n╪kolik velmi
  zajímav∞ch nabídkov∞ch listà. M╪li by p²ijít uº pozít²í.


   Systém, kter∞ provád╪l opravy Rayov∞ch systémà, se dostal p²ed ne²eτiteln∞
  problém. V  temeni androida  byl zasekl∞  projektil, kter∞ vykazoval známky
  v∞buτniny kombinované  s velmi  vysp╪lou elektronikou. Za²ízení vysunulo do
  Rayova elektronického mozku desítky ƒidel, která reagovala i na nejjemn╪jτí
  pohyby hmoty  v androidov╪ lebce. Riziko v∞buchu bylo p²íliτ veliké. P²esto
  k ºádn∞m funkƒním závadám v Rayov∞ch systémech nedocházelo a tak se situace
  dala zhodnotit,  jako komplexní  odstran╪ní vτech  funkƒních závad. To také
  automat nakonec  ud╪lal a  zaƒal pomalu  oºivovat androidovy okruhy, ²ídící
  jeho samostatnou ƒinnost.
     Mezitím  se v úpln╪ jiném podlaºí ohromného prostoru kosmického k²iºníku
  probral ze  své elektronické  d²ímoty jeden  ze speciálních  zdravotních
  robotà. Pomalu  se vysunul  z antigravitaƒního  stojanu a  jeho tiché  pásy
  zabzuƒely po  drsné podlaze.  Stroj se  p²i svém  líném pohybu  podobal
  pojízdnému k²eslu,  nad kter∞m viselo n╪kolik τtíhl∞ch a leskl∞ch chapadel,
  zakonƒen∞ch ostr∞mi  kovov∞mi nástroji.  Byl to  palubní dentista,
  naprogramovan∞ na  opravy zubà i zobákovit∞ch chrupà prakticky vτech tvorà,
  s nimiº  by se  mohl k²iºník  ve vesmíru setkat, p²ípadn╪ je p²ebrat do své
  posádky. V  pam╪£ov∞ch ƒipech  stroje se  kdovíproƒ aktivizovala  banka,
  obsahující seznam  moºn∞ch zákrokà,  provediteln∞ch na  pozemτ£anech. Robot
  vτak neobsahoval  ºádné funkce,  které by  mu umoºnily zab∞vat se p²íƒinami
  svého probuzení. Jinak to ovτem bylo s bezpeƒnostním systémem, kter∞ m╪l na
  starosti Ray  2.   Zubní robot  se pomalu  p²isunul ke  vstupním dve²ím
  léka²ského bloku.
     "  Identifikaci a  oprávn╪ní." vyτt╪kl  zabezpeƒovací automat  k tiτe
  bzuƒícímu k²eslu na pásech.  " Dentista 2. Pozemτ£an Mark utrp╪l p²i pádu v
  ²ídící kabin╪ poτkození dvou zubà. Ovládací poƒítaƒ mne aktivizoval."
     " A hele, jak to tady vτechno funguje. Ten p²íkaz byl vydán z²ejm╪ jeτt╪
  p²ed tím, neº jsem to tu p²evzal." uvaºoval Ray 2.
     "  Vstup do  léka²ského bloku povolen." zasyƒel interkom nad polopràhle-
  dn∞mi plastikov∞mi dve²mi, které se pomalu odsouvaly do st╪ny.
       Dentista  2 se  rozjel a  pozvolna se sunul k operaƒnímu sálu, zalitém
  intenzivními sv╪tly  reflektorà, kde pod zakrvácen∞m biologick∞m sarkofágem
  nabíral Mark  novou sílu  a enrgii.     "  µok pacienta  se nám  poda²ilo
  p²ekonat, zran╪ní  se jiº zacelilo a  ztráta krve byla nahrazena preparátem
  z palubního  kontejneru. Subjek  je stále jeτt╪ pod vlivem narkotik a proto
  doporuƒuji provést  doplσkové operace  okamºit╪. "  hlásil léka²sk∞ automat
  p²er∞van╪.   Robot se  p²isunul k  làºku a  opatrn╪ sejmul  jedním leskl∞m
  chapadlem pruºn∞  cíp sarkofágu  z Markov∞ch úst. Nepot²ebné k²eslo odsunul
  stranou a  vysunul nad  n╪j stojan  s nástroji.  Druhé chapadlo  s jemn∞mi
  p²ísavkami bleskurychle  odebralo z  pozemτ£anov∞ch úst  vzorky tkán╪  k
  p²íprav╪ rychlé  regeneraƒní sm╪si.  Vτechno probíhalo  zdánliv╪ zcela
  normáln╪, ale pak se to stalo.
     V  okamºiku, kdy vyτet²ovací ƒidla Dentisty 2 nahlásila k záznamu rozsah
  poτkození chrupu,  kter∞ byl  zcela nepochopiteln╪ nulov∞, jedno z chapadel
  robota provedlo  n╪co straτného.  V n╪kolika  zlomcích vte²iny  nabralo ze
  zásobníku nástrojà  skalpel a  zamí²ilo s   ním do Markov∞ch úst. Pozemτ£an
  m╪l τt╪stí,  ºe stále  jeτtt╪ d²ímal  v hluboké  narkóze, protoºe  v bd╪lém
  stavu by z²ejm╪ hràzou zeτílel. A bylo hà².
     Ostr∞  b²it nástroje  lehce pronikl  Pozemτ£anov∞m hrdlem  a zasekl se o
  krƒní obratel.  Mezitím uº  dalτí chapadlo pro£alo vzduch, kdyº se nap²áhlo
  pro masivní  kovové kleτt╪.  Proudy temné bublající krve pomalu prosakovaly
  operaƒním làºkem  a stávaly  se viditeln∞mi  i pro  senzory, registrující
  ƒistotu v operaƒním sále. Robot mlátil do beztvarého pozemτ£anova t╪la jako
  τílen∞ a  jeho snaºení  vyvolávalo nekoneƒné  ²ady prokázan∞ch  funkƒních
  pporuch na  nízkém informaƒním  panelu, kter∞ stál hned vedle làºka a práv╪
  zaƒínal ƒerven╪  poblikávat.   " Neƒekané  naruτení ºivotních funkcí. Nutná
  okamºitá operace "



    Ray 2 mezitím zam╪²il veτkerou pozornost na prohlídku asteroidu Quark 7.
  Nedokázal sledovat zdlouhavé operace svého pozemského druha a tak se rad╪ji
  v╪novval radiovému  pràzkumu a  intenzivn╪ se  snaºil nemyslet na to, co se
  d╪je na  operaƒním sále.  Podle toho,  co mu Mark kdysi vypráv╪l o opravách
  zubà, musí  to b∞t  úpln∞ horor. Byl rád, ºe je ve svém pàvodním t╪le pouze
  androidem a podobné v╪ci nezná. P²esto mu soucit s pozemmτ£anem znemoºσoval
  i pouhé pozorování operace. Rad╪ji odpojil vτechna ƒidla z léka²ského bloku
  a p²edal  dozor interní  jednotce, p²estoºe  o ní  nem╪l valné  mín╪ní. Ta
  operace je  v   podstat╪ triviální,  ale i p²estoºe v╪d╪l, ºe se nemàºe nic
  stát, cítil urƒit∞ neklid, skoro n╪co jako lidskou p²edtuchu.



  Plukovník Parker  nebyl nijak  v∞razn╪ nadτen∞,  ºe má  jeho k²iºník
  pohotovost. Jeτt╪ menτí radost m╪l z toho, ºe poletí do neprobádané oblasti
  galaxie a  to práv╪  te╘, kdyº  si m╪l  za   dv╪ hodiny zaƒít vybírat svoji
  dvout∞dení dovolenou.  Vτechno se  ruτí. A  kdo za  to màºe  ? N╪jaká Elsa,
  Markova p²ítelkyn╪.  Marka Stonea  m╪l rád  a ud╪lal  by pro  n╪ho cokoliv.
  Studovali spolu  na elitní  letecké τkole,  jeτt╪ p²ed  tím, neº  Marka
  vyhodili. Od  té doby se obƒas vídali p²i spoleƒn∞ch akcích SDPP a vesmírné
  policie, kdy Mark plukovníkovi n╪kolikrát zachránil dokonce i ºivot. Parker
  z vd╪ƒnosti  zasílal p²i  kaºdé p²íleºitosti  sv∞m nad²ízen∞m doporuƒení na
  p²e²azení Stonea  do sluºby u vesmírné policie, jejíº nabídky Mark vytrvale
  odmítal a  generál Khov  od SDPP  Markovi odm╪nou za jeho v╪rnost pokaºdé o
  n╪co zv∞τil jeho uº tak dost vysok∞ plat. Prost╪ dokonalá spolupráce. Navíc
  Stone i  ta jeho  p²ítelkyn╪ Elsa  plukovníka ƒasto  zvali na velice bujaré
  veƒírky od  SDPP, které kazil pouze Markàv android, jehmuº n╪kdo z technikà
  vloºil do  programu nesmyslné zábrany ve spoleƒenské zábav╪ a tím vτem dost
  zkomplikoval ºivot.  Toho androida,  Ray se  jmenoval, by  Parker s  chutí
  zabil, kdykoliv  si vzpom╪l,  jak android  p²i posledním  veƒírku objednal
  um╪lou bou²ku, p²i které dostal plukovník zásah bleskem.
     Ale  co te╘  ? Rád, nerad, musí vyrazit a zachraσovat. A jeτt╪ s minimem
  v∞zbroje. Ta   nová  úsporná opat²ení uº mu lezla hodn╪ na nervy. Jeτt╪ pár
  let a  vyfasuje akorát  tlampaƒ a baterky a bude zloƒince p²esv╪dƒovat, aby
  se vzdali  po dobrém, jinak n╪koho zavolá. Vid╪l to úpln╪ jasn╪. A to jeτt╪
  ani netuτil, jak blízko se ocitl k pravd╪.
    " Start p²ipraven za dvacet sekund." ozval se jeden z pilotà od ²ízení.
     Parker  p²elétl pohledem  vτechny zelené  kontrolky. Naτt╪stí  jich byla
  v╪tτina, coº znamenalo bezchybn∞ chod, a vydal verdikt.
    " Start povolen."
     O  p╪t sekund  pozd╪ji se s hromov∞m zah²m╪ním monstrum dalo do pohybu a
  Parker si vyd╪τen╪ uv╪domil, ºe zapom╪l vƒas odloºit sluchátko komunikátoru
  a to  mu te╘  d╪sivou silou  drtí pravé  záp╪stí. Po  n╪kolika minutách
  p²etíºení pominulo  a lo╘  se s  dut∞m lupnutím  pono²ila do subprostoru. K
  plukovníkovi bleskurychle  p²isp╪chal jeden  ze   zdravotnick∞ch robotà  a
  zaƒal mu fixovat zlomenou ruku jeτt╪ p²edtím, neº se Parker probral z mdlob.
     "  Za dv╪  hodiny jsme  nad cílem." hlásil palubní poƒítaƒ nad sténající
  postavou druhého  pilota, kter∞  se stejn╪  jako vτichni ostatní, jen velmi
  t╪ºce vzpamatovával z nep²íjemného ƒasoprostorového skoku.




     "  ¼eká nás  p╪kná návτt╪va.  Ta pozemská  milioná²ka nám  sem posílá
  policejní dárek. " ºoviáln╪ hlásil jeden z p²id╪lencà od informaƒní sluºby,
  zatímco popelav∞ Sarga p²em∞τlel co dál.
    " Dokáºeme sem dostat naτe bojové k²iºníky vƒas ? " zeptal se generál.
    " Ne, to nedokáºeme. Máme jen malé bojové ƒluny. Nejbliºτí k²iºník se sem
  màºe dostat nejd²íve dv╪ hodiny po vyno²ení plavida vesmírné policie."
     "  Tak to  se nedá  nic d╪lat.  Okamºit╪ p²emalujte  na naτich  strojích
  vτechny solanské znaky a dejte tam n╪jaké pirátské symmboly."
    " Proƒ ? Generále vºdy£ jsou to naτe nejlepτí stroje ."
     "  To jenom pro p²ípad, ºe by se nám to nepoda²ilo. Pak by se pozemτ£ané
  utkali s n╪jak∞mi piráty, kte²í nemají se solanem nic spleƒného."
    " Ale co naτi piloti ?"
     "  Vy neznáte  nouzové na²ízení  ? Nikdo  se nesmí  dostat do  zajetí.
  Automatická destrukce bude zapnuta a jedové dávky v kombinézách aktivní."
    " Mám o tom piloty informovat ? "
    " Ne. proƒ ?? " usmál se Sarga.
    Poddàstojníka p²eτel humor a utíkal z místnosti p²edat rozkazy osobn╪ své
  sekci. Na  svou p²ísluτnost u letectva byl vºdycky hrd∞, ale dnes si poprvé
  p²ipadal jako bezcenn∞ stroj. Taková bezcitnost. Je ten Sarga vàbec solaσan
  ?
    A Sarga solaσan byl.
     "  Na²i╘te v╪dcàm  na asteroidu,  a£ p²ipraví  holografické i gravitaƒní
  projektory na  maximálnní v∞kon.  V datové  bance mají p²ipraveny kompletní
  kopie naτich  sedmi bojov∞ch k²iºníkà."  Zpravodaj p²edal rozkaz interkomem
  a tázav╪ se na Sargu podíval.
    " Vy je chcete napadnout holografick∞mi obrazy ?"
     Sarga  se uτklíbl  a zaτeptal  : "  Na fiktivní k²iºníky budou st²ílet a
  mezitím je napadnou naτe bojové ƒluny. Tak to bude alespoσ trochu vyrovnané
  "
     Bylo  to nepochopitelné,  ale generál se na tento podivn∞ boj t╪τil. M╪l
  riziko rád. A také se cht╪l pomstít t╪m samolib∞m pozemτ£anàm. Vid╪t jejich
  hrdou lo╘  explodovat v  obláƒku namodralé páry a v╪d╪t, ºe koneƒn╪ pomstil
  smrt sv∞ch elitních jednotek. Nemohl se doƒkat.


  Ray se zvolna probíral z elektronického spánku. Tich∞ τum p²eτel postupn╪ v
  ràºové bzuƒení,  které sílilo  aº do  nesnesitelného ²evu.  S námahou strhl
  sluchátka z hlavy a zaƒal se zvedat. Pomalu se posadil na làºku a projíºd╪l
  testovacími soubory  vτechny své t╪lesné funkce. Dobré. Na to, jak vypadal,
  kdyº ho  sem roboti odtahovali, to bylo p²ímo skv╪lé. Dezintegrátor v levém
  záp╪stí byl  op╪t p²ipraven  k plnému  v∞konu a  po τrámech  od diamantové
  ²ezaƒky stráºního  robota uº  nebylo na androidov╪ rameni ani stopy. Prost╪
  nádhera.
     Aktivoval svàj pohybov∞ systém. Uτel n╪kolik krokà a s radostí vyb╪hl do
  chodby. M╪l  pocit, jako  by znovu  opustil montáºní  halu. Vzpom╪l  si na
  Marka. M╪l  by na tom b∞t podobn╪ jako on a z²ejm╪ jeτt╪ stále hluboce spí.
  Neτkodilo by  zajít se  za ním  podívat. Alespoσ  pro jistotu. Ray se trohu
  bál, ºe  ho kapitán  po probuzení  hned nepozná.  U lidí  je pr∞ po hluboké
  narkóze normální,  ºe si  na poslední  události vzpomínají  postupn╪ a
  vzpomínky na  obvzláτt╪ traumatické  záºitky velmi  t╪ºce nesou.  M╪l by  u
  Marka b∞t, aº se zaƒne probouzet.
     Android  zamí²il ke  vchodu do  léka²ského bloku.  Vstupní propust  se
  automaticky otev²ela  a to,  co uvid╪l pak, nemohl zapomenout prost╪ nikdy.
  Ve ztichlé  hale byla  tma, jen  nad operaƒním  sálem zá²ily  dva silné
  reflektory. Vτechny  monitory pro kontrolu ºivotních funkcí svítily ƒerven╪
  a hlásaly  pacientàv kritick∞  stav. Markovo  t╪lo leºelo  bezvládn╪ v
  zakrvácen∞ch zbytcích  biologického sarkofágu, kter∞ se p²i sníºené t╪lesné
  teplot╪ velmi  rychle rozkládal.  Odporné monstrum  s mnoha  chapadly v
  pravideln∞ch ƒasov∞ch  intervalech mlátilo  n╪ƒím t╪ºk∞m do bezvládné hmoty
  na operaƒním  stole a zb∞vajícími p╪ti chapadly s ostr∞mi nástroji odhán╪lo
  dot╪rn╪ útoƒící  malé úklidové  roboty, z  nichº n╪kolik  s pro²íznut∞mi
  hadicemi od hydraulick∞ch p²evodà tiτe skomíralo u zakrvácené st╪ny.
     Ray  neváhal ani  vte²inu. Dezintegrátor  se mu  automaticky vysunul  za
  záp╪stí a ve zlomku sekundy oºehl polovinu operaƒního sálu. Jen na poslední
  chvíli dokázal  zd╪τen∞ android  ztrhnout svoji  d╪sivou zbraσ stranou, aby
  nezniƒil jedinou  nad╪ji na  Markovu záchranu.  Jednal bleskurychle a tém╪²
  instinktivn╪. Uº  kdyº se  odráºel ke  skoku, aktivoval  lasery, které mu v
  obou ukazováƒcích  tiτe bzuƒely.  Jeτt╪ v pràb╪hu letu odsekl ze zuba²ského
  robota nejnebezpeƒn╪jτí  chapadla a  po dopadu roztavil zbytek. Uboh∞ robot
  nem╪l ani  ƒas zaregistrovat  Rayovu p²ítomnost  a zm╪nil  se v  hromadu
  rozºhaven∞ch na jemno
  naporcovan∞ch trosek,  které zaƒali  zbylí roboti  z úklidové ƒety okamºit╪
  odnááτet do kontejnerà.
     Android  zprudka vydechoval  a t²el si rozºhavené dlan╪. Z ukazováƒkà se
  jeτt╪ kou²ilo.  Opatrn╪ se nahnul nad operaƒní stàl. Mark vypadal p²íτern╪,
  ale p²ístroje signalizovaly slabé d∞chání a nepravideln∞ tep. Náhle vτechny
  displeje zhasly  , làºko s pozemτ£anem s sebou τkublo a závratnou rychlostí
  zmizelo v úzké chodb╪ do sousedního sálu. Ray byl tak vyd╪τen∞, ºe ke svému
  t╪ºce ran╪nému  p²íteli dob╪hl  aº za  n╪kolik sekund, kdy mu jiº roboti ze
  záloºní operaƒní ƒety nasazovali kyslík a dezinfekƒní automat s namodral∞mi
  záblesky ionizoval  sterilní vzduch,  kter∞ vhán╪l  pod tlakem  do uzav²ené
  místnosti. Ray  si uv╪domil,  ºe vτechny  v∞chody byly  práv╪ neprodyτn╪
  uzav²eny kvàli  desinfekci a aktériím. Nápis " Oºivovací operace zahájeny "
  ho informoval,  ºe se  práv╪ te╘  stane necht╪n∞m sv╪dkem jedné z nejnároo-
  ƒn╪jτích operací  vàbec. Nejrad╪ji  by utekl.  Ne, na tohle se p²ece nemàºe
  dívat. Jeho  nejlepτí p²ítel  zde bojuje  se smrtí  a on  je nucen  neƒinn╪
  p²ihlíºet a trnout hràzou s kaºd∞m dalτím za²íznutím skalpelu.
     Otoƒil  se k  nejbliºτím dve²ím  do chodby.  Dva bezpeƒnostní  roboti za
  nepràst²eln∞m plastikem  nep²etrºit╪ hlídkovali  nad p²esn∞m  dodrºováním
  hygieny na  operaƒním sále. To Rayovi aº zas tolik nevadilo. Daleko více ho
  d╪sil nápis   nade dve²mi : " Cel∞ operaƒní sál pracuje v nezávislém reºimu
  ". Takºe  Ray 2  se na  to vykaτlal. Z²ejm╪ je stejn╪ p²ecitliv╪l∞ jako já,
  pomyslel si  android, a  nemohl se  na to dívat. Hràza. V rohu místnosti se
  náhle cosi  pohnulo.  Od tmavé st╪ny se odtrhla nízká silueta dezinfekƒního
  robota a  pomalu se  sunula k  plastikov∞m dve²ím. Android si set²el z ƒela
  syntetick∞ pot.  Robot se náhle prudce rozjel k Rayovi a zamával kolem n╪ho
  sv∞mi detektory.  Kovová tykadla jemn╪ pleskala po androidov╪ hrudi, aby ji
  vzáp╪tí zalila  odporn╪ páchnoucí  neutralizaƒní hmotou.  Ray si  zdrcenn╪
  sedl. Nedá  se nic  d╪lat, musí  to tu  n╪jak p²eƒkat.  Ale jak dlouho màºe
  taková operace  trvat ? Dv╪ hodiny ? P╪t ? Moºná, ºe i víc. Doufal alespoσ,
  ºe bude úsp╪τná.



  Mlad∞ solaσan,  kter∞ opatrn╪ vysouval obsah datové banky, se na dneτní den
  velice t╪τil. Jako mnohalet∞ student v╪tτiny kybernetick∞ch oborà univerzit
  pozemské unie  získal rozsáhlé technické znalosti, ale aº zde, ve v∞vojovém
  centru solanské  civilizace, mohl  nalézt uplatn╪ní.   Dnes  uº nemusí, tak
  jako na  Zemi, trávit  celé dny  nad poƒítaƒov∞mi projekty, které se ke své
  realizaci nep²iblíºí  nikdy o  nic víc,  neºli Solan ke svému slunci. Uº je
  konec nudné a úmorné práce v╪deckého pracovníka, kter∞ p²edává své návrhy a
  nápady desítkám  dalτích zaslouºil∞ch  v╪dcà, kte²í  sedí ve  v╪decké
  hierarchii o  pár stupínkà  v∞τe, protoºe  jim kdysi  dal n╪kdo  τanci nebo
  prost╪ ƒekali  tak dlouho, ºe n╪koho koneƒn╪ nahradili. On τanci nem╪l. Byl
  solaσan. Jeho  samostatné v╪decké  projekty se  na sympóziích rozm╪lnily do
  nicne²íkajících neov╪²en∞ch  teorií. A ty ostatní práce pro pozemské ústavy
  nesly uº  te╘ jména  desítek lidí, kte²í s projekty nem╪li nic spoleƒného a
  jejich jediná zásluha spoƒívala v tom, ºe naτli odvahu, poslat spis o jednu
  kancelá² dál.  P²em∞τlel nad  tím, co  si od té práce tam vlastn╪ sliboval.
  Byly to  státní laborato²e.  Nízké platy,  dlouhodobé jistoty,  finanƒní
  podpora zajímav∞ch projektà. Plat ho moc nezajímal. Jistoty také ne. Ale od
  podpory projektà  si hodn╪ sliboval. A to byla chyba.  Projekty pro ud╪lení
  podpory vybírali  stejní lidé,  kte²í je  p²edkládali k  posouzení. Ti
  nejvyττí. Byly  to také  v╪tτinou jejich projekty, nebo z nich alespoσ m╪li
  sluτn∞ zisk. A v∞sledky ? Ty nikdo necht╪l. Ti lidé m╪li v╪deckou autoritu,
  kterou získali  svou opatrností  v p²ijímání ƒehokoliv nového. Proƒ by tedy
  riskovali a práv╪ kvàli n╪jakému solaσanovi.
     Kdyº  pot²etí nepotvrdili  podporu jeho  projektu datového  záznamu
  osobnosti, byl  rozhodnut odejít.  To byl  krok, ke  kterému se  v ústavu
  odhodlal jen  málokdo. V╪tτina  v╪dcà by  se v soukromém sektoru neuºivila.
  Pravda, m╪li obƒas n╪jaké vedlejτí projekty, t²eba pro tu podnikatelku Elsu
  Svensonovou a  její laborato²e,  ale to  byly v╪tτinou  jen opisy v╪deck∞ch
  prací nováƒkà,  kte²í m╪li  jeτt╪ nápady  a ty  pak pozemské  soukromé
  laborato²e rozpracovávaly do komerƒn╪ pouºiteln∞ch za²ízení.
       Na ten den, kdy p²iτel ten nenápadn∞ chlápek v tmavém saku, si solaσan
  velmi dob²e pamatoval. P²inesl mu nabídku, i kdyº to v tu chvíli nevypadalo
  úpln╪ jasn╪.
    ⁿekl : "Jsem analytik z t∞mu pro v∞voj pam╪£ov∞ch technologií a práv╪ te╘
  pracujeme na   vaτem  projektu. Je  zapot²ebí, abyste na n╪m ud╪lal n╪kolik
  zm╪n."
    " Jak to myslíte ? " divil se solaσan " Ten projekt je v po²ádku."
     Analytik  se zachmu²il. " No práv╪. V tom je ten problém. Váτ projekt se
  na Zemi  musí zamítnout.  Trochu to  zpochybníme, najít  pár nepodloºen∞ch
  odhadà nebude  problém, ale  co kdyby  p²ece jenom  n╪kdo ƒasem zkusil n╪co
  takového postavit  ? Podle modelu v naτich poƒítaƒích to funguje a to je ta
  chyba. Musíte tam n╪co p²idat."
     "  Ale já jsem rád, ºe to funguje. Proƒ bych tam m╪l n╪co p²idávat ? Ten
  projekt je  ucelen∞."   " Tak  ho p²epracujte.  My uº  jsme vτechny  vaτe
  materiály skartovali  a nahradíme  je nov∞mi. A aº s tím skonƒíte, máme pro
  vás letenku  na Solan.  Povedete v╪deck∞  t∞m a  dotáhnete váτ  nápad k
  dokonalosti, ale ne pro pozemskou unii. Platí ?"
     Analytik se na n╪ho pátrav╪ zahled╪l. Jeτt╪ dnes, kdyº si na to vzpom╪l,
  mu b╪hal  mráz po  τlachovit∞ch zádech.  Nebyl si  tím jist,  ale v p²ípad╪
  nesouhlasu by  ho z²ejm╪ okamºit╪ zabil. Naτt╪stí se rozhodl správn╪. Θpln╪
  správn╪. Nikdy  nemohl zapomenout  na to,  jak ho  p²ed vedením ústavu jeho
  nad²ízení shodili  jak malého  kluka, jen  aby ukázali,  ºe v jeho projektu
  dokázali najít  chybu, kterou  jim sám  podstrƒil. T╪ch  dvou dalτích uº si
  nevτimli.  Pak p²iτla ºaloba z ústavu sleƒny Svensonové za sabotování práce
  jejího t∞mu a poskytování nepodloºen∞ch v╪deck∞ch podkladà. Neºli se nadál,
  p²iτel o  místo a  p²i pov╪sti,  kterou stihl  získat, se  s odpovídající
  kvalifikací mohl  v klidu  rozlouƒit. N╪kolik ƒlánkà a polemik ve v╪deck∞ch
  ƒasopisech na  téma jeho  spekulací mu  ud╪lalo d╪sivou  reklamu na v╪tτin╪
  planet pozemské  unie. Te╘  se mohl v klidu vydat na Solan a pak sem, p²ímo
  do v∞zkumného  ústavu.   Doklapl v∞lisek s bioƒipy do vysílacího za²ízení a
  oºivil integraƒní  okruhy. N╪kolik  minut vybíral  simulované situace  z
  kombinované nabídky,  neºli naτel  koneƒn╪ tu  pravou. Potvrdil  vstup.
  Elektronick∞ zázrak  se nepatrn╪  zachv╪l a z mikrofonu se vydral p²er∞van∞
  muºsk∞ hlas.  " Tady agent Johnson. Slyτíte m╪ ? "
  Solaσan vydechl  úlevou. Podv╪dom╪  stále jeτt╪  nev╪²il, ºe  jeho za²ízení
  bude skuteƒn╪ spolehliv╪ fungovat. Simulované situace nikdy nejsou dokonalé
  a vyvolat  sérií elektronick∞ch  impulsà u  biologického média  tu správnou
  odezvu, bylo  v╪tτinou úsp╪τné stejn╪, jako kdyº se sází v loterii. Θsp╪chu
  v elektronicky  simulovan∞ch projektech  dosáhli teprve  minul∞ m╪síc, kdyº
  jim ten  nov∞ génius  ze Zem╪, o kterém p²iτla hláτka, ºe je tajn∞m agentem
  vesmírné policie,  poradil nov∞  postup. I  kdyº to byl τpión, byl skv╪l∞ a
  solaσan si s ním docela rád povídal. M╪l rád ty jejich pseudorozhovory, kdy
  z n╪ho  pozemτ£an nenápadn╪ páƒil detaily o místním v∞zkumu a solaσan mu je
  v bohaté  mí²e poskytoval.  Jednou m╪síƒn╪  pak nasadili  pozemmτ£anovi
  pracovníci infiltraƒního  sektoru psychosondu  a ve  spánku mu implantovali
  vzpomínku, ºe  práv╪ vƒera  odvysílal vτechny  své poznatky a údaje zp╪t na
  Zemi. Ten  pak v  klidu pracoval  cel∞ dalτí  m╪síc a  pak se  vτe znovu
  opakovalo. Ani  neprahnul po  pov∞τení a  peníze ho z²ejm╪ také nezajímaly.
  Skv╪l∞ pracovník a krom╪ toho má dokonce i v∞sledky.  " Tady agent Johnson.
  Slyτí m╪ proboha n╪kdo ? Ozv╪te se." stísn╪n∞ hlas nabíral na intenzit╪.
     Solaσan  p²ipravil vysílaƒ  a zamí²il parabolickou anténu sm╪rem, kde se
  m╪l podle  posledních informací  nacházet nep²átelsk∞  k²iºník. Chvíli  mu
  trvalo, neºli oºivil vτechny okruhy a z éteru se ozvalo p²er∞vané :
     "  Ozv╪te se.  Pomozte mi. Nenechte m╪ tady. P²ece m╪ tady nenecháte....
  Jsem Johnson.  Agent Johnson  od SDPP.  To mi opravdu nikdo nepomàºe ? Jsem
  ztracen....." syntetick∞  hlas ubohého pozemτ£ana propukl v depresivní pláƒ
  zlomeného ƒlov╪ka, kdyº se z p²ijímaƒe ozvalo.
     "  Tady Ray 2. Udejte p²esnou pozici, zapn╪te si zam╪²ovací vysílaƒ a my
  vás najdeme."V  éteru zapraskalo  a pak  se rozhostilo  ticho. Solaσan
  p²em∞τlel, jaké  emoce asi  musí cloumat  zlomenou bytostí,  uv╪zn╪nou v
  bioƒipech kovov╪ lesklého hranolu.
     "  Vy..., vy  jste tady  ? Skuteƒn╪  ? Já...já...tomu  nev╪²ím. Já
  umírám....Pomoc ! .....pom...."Solaσan postupn╪ zeslaboval v∞kon vysílaƒe a
  poslední pozemτ£anova  slova utichla  v τumu.  Necht╪l riskovat,  ºe jeho
  v∞tvor ²ekne  n╪co nemístného,  jako ºe  t²eba nemàºe  najít zam╪²ovací
  vysílaƒ, protoºe nemá ºádné t╪lo nebo n╪co podobného.
     Nadefinoval zam╪²ovací kmitoƒet SDPP podle nejnov╪jτích tabulek a zapnul
  solansk∞ vysílací  automat. O  chvilku pozd╪ji  dorazily slabé vlny a tiché
  hvizdy i k zam╪²ovacím detektoràm u kter∞ch vyƒkával Ray 2.
    " Vydrº a pokus se p²eºít. Zam╪²ili jsme t╪ a dostaneme t╪ odtamtud."
       Solaσan  závid╪l pozemτ£anàm  jejich sebedàv╪ru  a trochu τkodolib╪ se
  t╪τil, aº  se pokusí dom╪lého Johnsona skuteƒn╪ zachraσovat. To bude teprve
  legrace. Musí  si dob²e naladit odposlechovou vlnu. Specialisté ze zásahové
  jim pr∞ p²ipravili spoustu p²ekvapení. Dokonce uº se sázeli, jak dlouho kdo
  z nich  vydrºí. Vsadil  si nejvíc. Cel∞ch dvacet minut. Kdyby to vyτlo, m╪l
  by velmi  dobr∞ sázkov∞ pom╪r. A jestli ne, alespoσ se pobaví. Kdyby tu tak
  cht╪l p²istát  n╪kdo z pozemského v∞zkumného ústavu. Solaσan vτak cítil, ºe
  se mu toto p²ání asi nesplní.



  P²edstartovní p²ípravy  na odvrácené stran╪ asteroidu práv╪ vrcholily. Sedm
  leskl∞ch bojov∞ch strojà pomalu rolovalo k hlavní ranweyi. Byla to nádhera.
  Desítky tun  pancé²ované oceli  ve spojení s nejmodern╪jτí technikou dávaly
  údern∞m stíhaƒkám solanského letectva impozantní vzhled a neobvyklé letecké
  vlastnosti. Tyto  nové prototypy  zde nechalo  letectvo pouze  p²echodn╪
  uskladnit, ale  p²ed n╪kolika  hodinami velení  rozhodlo, ºe pàjdou do boje
  hned napoprvé naostro.
    Skupinka pilotà opustila pohotovostní vozidlo a zamí²ila ke strojàm.
     "  Henry, to je nádhera, kdyº za nás ty automaty naparkujou i na start a
  my se  na to  màºeme klidn╪  koukat zvenku." otoƒil se vousat∞ pozemτ£an ke
  svému solanskému  kolegovi.   " Já  tomu moc  nev╪²ím. První zkouτka a hned
  naostro. Brede,  to je n╪jak∞ divn∞." zasyƒel solaσan a udiven╪ nahmatal na
  l∞tku podivn∞  polτtá²ek s  kapalinou, zaτit∞  v kombinéze.  Pozemτ£an ho s
  údivem pozoroval.
     " Co je ? Ty si ten chlast musíτ tahat s sebou i do akce ? "
     " Já nevím, co to je ? Podívej se, jestli to nemáτ taky. "
  Vτichni piloti  si s údivem prohmatávali záhyby sv∞ch kombinéz a objevovali
  to samé.  P²ekvapen╪ na  sebe zírali  a nikdo  nev╪d╪l, co ²íct. N╪kde mezi
  nimi vsklíƒilo  temné tuτení,  kterému vτak  rad╪ji nikdo  necht╪l uv╪²it.
  Lepτí klidná  nev╪domost, neºli krutá skuteƒnost.   V∞jimkou byl Henry. Jiº
  od τkolních  let m╪l  problémy se  svou zvídavostí,  která aƒkoliv by podle
  oficiálních instrukcí  m╪la b∞t  v solansk∞ch  τkolách vítaná,  p²ináτela
  mladému solaσanovi  nevraºivost uƒitelà,  které sv∞mi  dot╪rn∞mi otázkami
  p²ivád╪l aº na pokraj τílenství. Tehdy si  jeτt╪ neuv╪domoval, jak neúnosná
  màºe b∞t  otázka, nad  kterou uƒitel  nikdy nep²em∞τlel  a která je natolik
  sloºitá, ºe  ji nedokáºe  p²ed ƒekající t²ídou zodpov╪d╪t. O to horτí bylo,
  ºe vτichni  ºáci jako  naschvál dávali  pozor, ƒímº  pedagoga uvedli  do
  rozpakà. Ten,  kdyby p²iznal, ºe neví, ztatil by nad sv∞mi studenty p²evahu
  i ƒást  autority. Kdyº zaƒal improvizovat a vykládat bludy, to zvídavé dít╪
  ho zesm╪τnilo dalτími dot╪rn∞mi otázkami.
     Te╘  Henry své  dávné uƒitele  zcela chápal  a proto  práv╪ intenzivn╪
  p²em∞τlel, jestli  by svou doplσující otázkou nemohl n╪komu ublíºit. T╪ºko.
  Kdyº jim  n╪co zaτili do kombinéz, museli o tom v╪d╪t. T²eba jim to ne²ekli
  pouze nedopat²ením  a kdyº  se te╘  zeptá, budou vτichni piloti klidn╪jτí a
  celá dn╪τní  ostrá akce  bude úsp╪τn╪jτí.  Myslel to vlastn╪ vτechno dob²e.
  Stiskl vysílaƒku.
    " ªádám spojení s velitelsk∞m centrem."
    " Máte minutu do startu. Je to nutné ? " zachrapt╪l mu do uτí operátor.
     Ostatní piloti se na Henryho udiven╪ dívali a ºasli nad jeho odvahou. Za
  moºné dàsledky  své zv╪davosti  si te╘ uº màºe sám, ale vτichni se dozv╪dí,
  co cht╪li  v╪d╪t. N╪kte²í mu byli vd╪ƒni, ale v╪tτina si práv╪ myslela n╪co
  o do nebe volající hlouposti.
    " Je to nutné." odpov╪d╪l klidn╪ solaσan.
    " Jste p²epojen do velitelské místnosti. Màºete mluvit."
     "  Promiσte, ºe  ruτím p²edletové  p²ípravy, ale  objevil jsem  ve svém
  skafandru plastikovou  ampulku s  tekutinou, o  které mne  p²ed akcí  nikdo
  neinformoval. Cht╪l  bych v╪d╪t,  jestli se  jedná o n╪ƒí omyl, nebo jestli
  jde o  n╪jak∞ zám╪r,  pokud to  není tajné."  potil se do mikrofonu Henry a
  kdovíproƒ m╪l  práv╪ te╘  pocit, ºe  ud╪lal velikou  chybu. Kdyby  mu snad
  zb∞valo více  ºivota, neºli  následující dv╪  hodiny, mohl  by toho  velmi
  litovat.



  Zesilovaƒ na Sargov╪ stole vychrchlal pilotovu zprávu a generál se usmál na
  své dàstojníky.   "  Tak tady  vidíme typyck∞  dàsledek za²azení ƒlov╪ka do
  nevhodné funkce."
  Pak si  na monitorech  vτiml, ºe  se o  pilota pokouτejí  mrákoty a  vypnul
  mikrofon p²ístroje.   " Ten chlapec m╪l b∞t u rozv╪dky nebo kdekoliv jinde,
  kde je  zapot²ebí samostatn╪  myslet. Tam  by se  mohl ptát do omrzení. Ale
  tady musí b∞t zticha a poslouchat."
  Leteck∞ dàstojník se nahnul k Sargovi.
     "  Je to  jeden z  naτich nejlepτích  lidí. Vede  t∞m v akci a má skv╪lé
  v∞sledky. "   "  Tak to  je skv╪lé,  jestli se toho doºije, tak ho zítra za
  odm╪nu p²e²adím  do n╪jaké  kancelá²ské funkce.  Nemám rád  tyhle dot╪rné
  myslitele na  v∞konn∞ch místech.  Jsou nespolehliví.  Pochyby, emoce a zase
  pochyby, d²íve  nebo pozd╪ji  se zaƒnou  viklat. Nesm╪jí  se p²et╪ºovat,
  protoºe pak  jsou jeτt╪  více vτímaví.  Takové nepot²ebujeme.  Te╘ máme  o
  problém navíc, ale já ho ²eτit nebudu !"
     Sarga  se otoƒil  ke svému  psychoanalytikovi, kter∞  postával za  jeho
  k²eslem.    " Jste psycholog, máte armádní v∞cvik a také máte omezovat moje
  nervové vyp╪tí po dobu dovolené. Tak si n╪co vymyslete."
     Psycholog byl velmi pohotov∞ a bleskurychle p²istoupil k aparátu. Stiskl
  tlaƒítko mikrofonu.   " Chytrá otázka." pronesl klidn╪ a mezitím intenzivn╪
  p²em∞τlel. Byl  jedním z  t╪ch lidí,  jejichº duτevní  vyp╪tí vyvolávalo
  pohybové zm╪ny  v okolních prostorách. Na Venusii, odkud pocházel, se mu to
  da²ilo dost  dlouho tajit,  ale kdyº  s tím  vyd╪sil jednoho  svého velmi
  bohatého pacienta,  poτkodil si pov╪st tak, ºe musel uprchnout aº na Solan.
  Teprve zde  mu se  vstupem do  armádních sluºeb  zaƒala p²icházet  skuteƒn╪
  dobrá klientela. S financemi uº problémy také nem╪l a n╪kdy byla jeho práce
  dokonce velmi  vzruτující, jako  t²eba te╘.  Na jeho  v∞roku závisí duτevní
  rozpoloºení vτech  letcà v akci. Jestli budou s vyp╪tím vτech sil ƒekat, aº
  jim jehla s jedem na dálkov∞ pokyn vnikne pod kàºi, nebude to dobré.
    " Nevím, jak je  to moºné, ºe vám o dneτním speciálním vybavení ne²ekli."
  pokraƒoval a  uv╪domil si,  ºe te╘  uº bude  muset ²íct  n╪co opravdu
  konkrétního, aby to pilotàm nebylo podez²elé.
     Na  st╪n╪ místnosti  se pohnul obraz a v sousední kancelá²i vyskoƒilo od
  telefonu sluchátko  a s  hlasit∞m ²inƒením dopadlo mezi kancelá²ské pot²eby
  generálova zapisovatele.     Psychlog se usmál. M╪l to. Koneƒn╪ ºivotascho-
  pná v∞mluva,  za kterou  se nemusí  styd╪t. Mezitím,  co zapisovatel sbíral
  rozházené tuºky  a diktafony,  naklonil se  analytik nad  p²istroj a  zaƒal
  vysv╪tlovat.
    " Z²ejm╪ vám to ne²ekli, protoºe se jednalo o utajovanou skuteƒnost. M╪li
  jste se  to dozv╪d╪t aº v kabin╪, ale kdyº to pot²ebujete v╪d╪t uº te╘, tak
  vám to  ²eknu o  n╪co d²íve."   Nechal  svá slova  doznít a  s uspokojením
  sledoval pohledy,  kter∞mi se ostatní piloti s despektem dívali na Henryho.
  Ten v tuto chvíli uº jen trpce litoval, ºe se kdy na n╪co vàbec ptal.
     " Jedná se o akci bojovou, kdy je váτ nep²ítel vyzbrojen o n╪co lépe neº
  vy. Poƒítáme  s t²icetiprocentními  ztrátami na  strojích, ale  nechceme
  ztratit nikoho  z vás.  V p²ípad╪  zásahu vás  stroj automaticky  okamºit╪
  katapultuje a  vy se  dostanete do  volného kosmického prostoru. Pokud bude
  mít   nep²ítel p²evahu,  màºeme mít problémy se k vám dost rychle dostat. V
  ampulích skafandru  máte kapsle  s nitroºilní v∞ºivou, kterou vám bude malé
  za²ízení, zaτité  ve vnit²ní  kombinéze, vst²ikovat  v pravideln∞ch
  intervalech. Màºete tak p²eºít ve vesmíru bez naτí pomoci i n╪kolik dní. "
     Henrymu  se zdála taková péƒe o piloty dost nepravd╪podobná, ale necht╪l
  si jeτt╪ více komplikovat ºivot. Dneska uº si uτkodil aº dost.
    " D╪kuji za informace." odpov╪d╪l a odpojil vysílaƒ.
     Nad  budovami se rozsvítila zelená sv╪tla a stroje se zaƒaly t²ást. Nové
  solanské energobloky  v reaktivních  motorech pracovaly  naplno a  kotvící
  desky se  prohybaly extrémní  zát╪ºí. Vzduch se chv╪l ionizací a Henrymu se
  pod helmou zjeºily vτechny vlasy.
    " A  to nám tvrdili, ºe p²ilba má radiaƒní i magnetické stín╪ní. Houby ! "
       Piloti  se rozeb╪hli  ke sv∞m  strojàm, zatímco odcházející technici s
  p²áním dobrého  letu prchali  z letiτtní plochy. O n╪kolik okamºikà pozd╪ji
  jiº byli  vτichni na sv∞ch místech a oblaka modré mlhy, která se uvolσovala
  z roztaveného  povrchu plastotitanov∞ch  drºákà ²voucích  strojà, zakryla
  celou plochu  letiτt╪ i  s p²ilehl∞mi  budovami. ¼istiƒe  vzduchu pracovaly
  naplno a v Sargov╪ τtábu byla atmosfééra k zalknutí.
    " Tak jedeme do toho ! " vyτt╪kl generál.
   Letouny  se mírn╪  zachv╪ly, a  pak v  okamºiku odpojení  kotvících desek,
  jedin∞m skokem  zmizely naráz  v blankytn╪ modrém nebi. Ionizace pominula a
  tich∞ v╪t²ík  pomalu rozfoukával  zbytky nafialov╪lého  oparu po p²ilehl∞ch
  farmách, kde  se drobné  splodiny zvolna  snáτely do zrajících lánà ºlut∞ch
  zrajících klasà.
     " Zase o pár stopov∞ch prvkà v potrav╪ víc." uτklíbl se Sarga a napil se
  p╪nivého povzbuzujícího nápoje.
     " Kontakt s pozemsk∞m k²iºníkem za ƒty²i minuty. Holografické projektory
  uº pracují na pln∞ v∞kon. " hlásil zpravoddajsk∞ dàstojník.
     "  Te╘ jsou na tahu pozemτ£ané." pronesl generál " Ale jestli budou hrát
  podle m∞ch pravidel, mají smàlu."
    Pozorn╪ se naklonil nad projekƒní stàl, kde mu p²esn╪ tak, jak poºadoval,
  práv╪ promítali  struƒn∞ rozbor  osobnosti, chyb  a klíƒov∞ch  zpàsobà
  rozhodování velitele  pozemského k²iºníku.  Jak∞si plukovník  Parker.
  Sv╪domit∞, vytrval∞,  p²esn∞, trochu  komisní. Dokonal∞ voják, jeho jedinou
  slabinou byly  τpatné odhady,  na které  jiº n╪kolikrát  doplatil. Ano. Byl
  povrchní.
     Sarga  se zmítal  ve svém  ºivlu. Te╘,  kdyº znal  svého protivníka  do
  nejmenτích detailà,  cítil se  mnohem lépe.  Proti n╪mu  nestojí smrtonosn∞
  nep²ítel, ale  pouze ƒlov╪k.  ¼lov╪k, kter∞  má svá  slabá místa, o kter∞ch
  ƒasto nev╪dí  ani jeho  nad²ízení a  v╪tτinou ani  on sám.   Jiº dvakrát se
  nechal hloup∞m  pirátsk∞m trikem,  nebo τpatn∞m  odhadem palebné  síly i se
  sv∞m k²iºníkem  sest²elit, ale  pokaºdé se  mu poda²ilo  se katapultovat na
  n╪jakou blízkou  primitivní planetu.  Sám by  tam samoz²ejm╪ nikdy nep²eºil
  ani dva dny, ale pokaºdé ho zachránil kapitán Stone, kter∞ byl náhodou vºdy
  nablízku. P╪kná  náhoda. Vºdy£  Stone je  tu dnes taky. A Parker mu te╘ asi
  letí splatit dluh. No tak uvidíme.




  Bojov∞ k²iºník galaktické policie se s velmi efektní materializaƒní explozí
  vyloupl z  nicoty a  vzáp╪tí se  pono²il do  mrazivého stínu ƒtvrté planety
  soustavy. Plukovník  Parker m╪l  plné ruce  práce a  snaºil se  p²edvídat
  vτechny následující  situace. Celá  posádka ve  stavu maximální  bojové
  pohotovosti zaujala  svá místa  u jednotliv∞ch  obrann∞ch sekcí a plukovník
  marn╪ p²em∞τlel,  jak mohla  pràzkumná sonda  vyst²elená z lodi okamºit╪ po
  vstupu do standartního prostoru, p²inést tak τokující informace.
     "  Mám na monitorech sedm solansk∞ch bojov∞ch k²iºníkà obklopen∞ch rojem
  útoƒn∞ch strojà. " hlásil velící dàstojník.
    " P²ipravte útok." zavelel Parker.
     " Coºe ?? " vyjekl p²ekvapen∞ dàstojník. " Vºdy£ to je jasná sebevraºda.
  Nikdy nemàºeme odolávat takové p²esile."
     "  V na²ízeních  stojí, ºe  jsme vyzbrojeni  dostateƒn╪ pro  jakoukoliv
  situaci. Tak si to vyzkouτíme."
     "  Ale pane,  to p²ece  nemàºete myslet  váºn╪. Vºdy£  vτichni víme,  ºe
  admirál Neumann  je zastáncem  p²ehnané úsporné politiky a t╪m jeho odhadàm
  se nedá v╪²it. Zavoláme posily. Za hodinu jsou tu a màºeme zaƒít akci. "
     "  Poruƒíku, vy  pochybujete o  kvalit╪ naτí  v∞zbroje ??  Jeτt╪ jednou
  uslyτím n╪co  podobného a dám to do hláτení. Jsme vybaveni zcela dostateƒn╪
  k likvidaci vτech t╪ch solansk∞ch zastaral∞ch lodí. "
     " Ale plukovníku. Ty lod╪ asi vàbec nebudou zastaralé. Kontrolovali jsme
  jejich gravitaƒní  i magnetické  obrazy a  nic. Musí  mít kolem  sebe
  neprostupné silové pole. P²i p²ímém útoku nemáme τanci. "
     " Tak je necháme zaútoƒit jako první. Budou muset vypnout τtíty a pak je
  zasypeme mí²en∞mi st²elami."
     "  Slyτel jsem dob²e ??  ⁿíkal jste mí²en∞mi st²elami ? Proƒ nepouºijeme
  navád╪né hlavice ? " zíral dàstojník na svého nad²ízeného.
     "  V dob╪  naτeho startu  byly dv╪  t²etiny naτich  ²ízen∞ch hlavic  na
  pravidelném se²ízení  a nevidím  dàvod, proƒ  by dálkov╪ ²ízené st²ely m╪ly
  mít niºτí  vojensk∞ efekt.  V∞cvik na  to máte,  tak zaujm╪te  své místo  u
  ²ízení. Prvních p╪t st²el ²ídíte vy. A mi²te p²esn╪ ! "  " P²esn╪ na co ? "
     "  To je  snad jasné,  ºe na  malé útoƒné  stroje. Aº  kdyº zachytíte
  gravitaƒní obraz  solansk∞ch k²iºníkà, znamená to, ºe vypnuly silové pole a
  pak pouºijeme  naτich zb∞vajících  p╪t ²ízen∞ch  st²el s  jadernou náloºí.
  Okamºit╪ po  jejich odpálení  letíme zp╪t  za ƒtvrtou planetu. Nevím, kolik
  toho náτ  τtít dokáºe  vst²ebat." plukovník  se na  svého pod²ízeného
  povzbudiv╪ usmál  a doufal, ºe tím diskuse skonƒí. Uº mu docházela fantazie
  a v  povzbuzování posádky m╪l jiº od prvních letà znaƒné problémy. Nikdy mu
  nev╪²ili, ºe  to dopadne  dob²e. Nechápal  proƒ. Je  pravda, ºe  v╪tτinou
  ztroskotali a  prohráli co  τlo, ale  to uº  je asi  v╪ƒn∞ úd╪l  galaktické
  policie. Parker  m╪l tuto  práci rád.  Cítil se dàleºit∞ a hlavn╪ uºiteƒn∞.
  Vºdy£ je  to vlastn╪  on, kdo  tvo²í d╪jiny  pozemské unie  a zb∞vajícího
  vesmíru, kdykoliv  bojuje s  piráty, se  solaσanny nabo  s dezertéry  z
  vlastních ²ad.  Kdyby tu  nebyl on  a jemu  podobní, tak  by tém╪² polovina
  pozemsk∞ch novin  nem╪la o  ƒem psát.  Skuteƒn╪. Vºdy£  poslední dobou  uº
  pravideln╪ dostával  od n╪kter∞ch  redaktorà provize  za záznam  dostateƒn╪
  dramatick∞ch kosmick∞ch  soubojà, o  které poslední  dobou nebyla   vàbec
  nouze. Postupn╪ mu tak vznikl docela sluτn∞ vedlejτí p²íjem.
     Co  na tom, ºe byli τpatn╪ vyzbrojeni, ºe nem╪li odpovídající vybavení a
  ºe jich v╪tτinou bylo p²íliτ málo. Plukovník dob²e v╪d╪l, ºe kdyº se stihne
  katapultovat vƒas, urƒit╪ n╪kdo vyτle záchrannou v∞pravu. A£ jiº d²íve nebo
  pozd╪ji, nakonec  ho n╪kdo  najde a  pokud nebude  v pràb╪hu nudného ƒekání
  vylézat z  modulu nebo neud╪lá n╪jakou jinou hloupost, p²i které by ho n╪co
  seºralo, seºehlo  nebo beze stopy rozpustilo, na Zemi ho ƒeká sláva a pocty
  náleºející fanatickému  bojovníkovi za  po²ádek, spravedlnost  a práva
  pozemské unie.
      " ⁿíkal jste, ºe jadern∞ch hlavic máme p╪t. " ozval se znovu poruƒík ."
  Ale solansk∞ch k²iºníkà je tam p²ece sedm. " dodal vyƒítav╪.
     "  Mi²te p²esn╪  a ono  to n╪jak ddopadne. Hájíme tady zájmy unie a cel∞
  civilizovan∞ sv╪t  se na  nás dívá."  pronesl pateticky  Parker a odeτel se
  p²ipoutat do  sprchového koutu,  kde trávil v╪tτinu podobn∞ch útokà. Proudy
  vody mu  p²ináτely uvoln╪ní  a antigravitaƒní  vybavení hygienick∞ch  blokà
  vyrovnávalo nep²íjemná  p²etíºení lépe,  neºli v╪tτina   k²esel  v pilotní
  kabin╪. Bloky  byly dodány  do lodi  pozd╪ji a  v∞robce jiº  m╪l z²ejm╪
  modern╪jτí p²ístrojové vybavení.
    Na tento svàj objev byl plukovník hrd∞, ale nikomu o n╪m ne²íkal. Vτichni
  jeho pod²ízení si mysleli, ºe je stále na p²íjmu a pouze striktn╪ dodrºuuje
  fakt, ºe  p²edal velení  sv∞m dàstojníkàm,  p²iƒemº si zapisuje a analyzuje
  chyby vτech  zàƒastn╪n∞ch. Bylo  to tak  lepτí.  Vτichni se báli mu cokoliv
  ²íct a  Parker m╪l  úpln∞ klid. Sprchu v╪tτinou opouτt╪l aº v okamºiku, kdy
  se záchrann∞  modul i  s hygienick∞m  blokem odpoutal  od lodi a vydal se k
  nejbliºτí planet╪. Ani dnes nep²edpokládal, ºe by to mohlo dopadnou jinak.
       "  Cel∞ sv╪t  se na  nás dívá ?  Já vidím jen solanské k²iºníky, jinak
  nikde nikdo  ! "  remcal velící dàstojník a rychle p²ekontrolovával vτechny
  bojové sekce.  Desítky chv╪jících  se dlaní  na ovládacích  mechanismech
  p²ipraven∞ch a  odjiτt╪n∞ch raket  vyvolávaly v jeho mysli mrazivé nadτení.
  Musí zaútoƒit  co nejd²íve, neºli zaƒnou nervózní st²elci otupovat. Vzpom╪l
  si na  jeden z  cviƒn∞ch útiokà,  kdy ƒekali v bojové pozici tak dlouho, aº
  selhalo vτech  patnáct st²elcà,  kte²í nevydrºeli  muka ƒekání  a nakonec
  vypálili své  rakety nazda²bàh,  jen aby odlehƒili sv∞m vypjat∞m nervàm. To
  byl extrémní p²ípad. Nikdo nevydrºí ƒekat ƒty²i hodiny s prstem na spouτti.
  Ale te╘  je ta pravá chvíle. Nap╪tí vrcholí a st²elci se sv∞ch smrtonosn∞ch
  sv╪²encà rádi  zbaví. Zásahy  se zaznamenávají  a ti  nejlepτí získají  po
  návratu na základu od letectva prémie. Musí se snaºit.
    " Za dvacet sekund vyletíme ze stínu planety. Okamºit╪ se zam╪²te na cíle
  a palte.  "   Poruƒík prudce  vydechl a  sehnul se  nad konzoli  ovládacích
  jednotek. Stiskl ƒervené tlaƒítko a bojov∞ k²iºník se dal do pohybu.



  Henry je  uvid╪l první.  Ale radost  z toho  nem╪l. Okamºit╪ po zaparkování
  stroje po  boku jednoho z kosmick∞ch obrà, ve chvíli, kdy jeτt╪ cel∞ útoƒn∞
  a zam╪²ovací  systém nebyl  pln╪ aktivován,  prozá²ily bezednou  vesmírnou
  temnotu nafialov╪lé  navád╪cí paprsky,  které pomalu vycházely zpoza ƒtvrté
  planety soustavy.  Podle vτech  odhadà by  se m╪l  v pràb╪hu  následujících
  n╪kolika sekund vyno²it cel∞ bojov∞ k²iºník vesmírné policie.
     "  Nep²ítel lokalizován.  Pozice t╪sn╪  za Alfa ƒty²i. Jedniƒka a dvojka
  mají povolení odpálit." vydal Henry svàj verdikt.
  " Rozkaz potvrzen. Odpalujeme první salvu. "
     Od  dvojice bojov∞ch  strojà v  ƒele formace se odd╪lilo n╪kolik raket a
  zvolna zamí²ilo  k vycházející  lesklé kovové konstrukci pozemského stroje.
  Ten se  velmi pomalu  otáƒel, aº  nabral sm╪r  p²ímo na  solanskou flotilu.
  Naprogramované letící  hlavice se  v sev²eném τiku blíºilly p²ímo k hlavním
  motoràm. N╪kolik  po²ádn∞ch detonací  by mohlo v n╪kolika sekundách vy²adit
  cel∞ generátor  z provozu  a pak by byl osud k²iºníku zpeƒet╪n. Silové pole
  nebylo zapnuté  a to  bylo pro  solaσany dobré  znamení. Uº  nezbude ƒas na
  odvetnou salvu,  kterou armádní  p²edpisy povolovaly  aº po  prvním útoku
  nep²ítele. Henry  byl nadτen. Vypadalo to na ƒisté vít╪zství. A beze ztrát.
  V duchu  d╪koval solanské  tajné sluºb╪,  ºa p²iτla  na ten  skv╪l∞ nápad
  spolupracovat s  nejvyττími pozemsk∞mi  veliteli p²i  vytvá²ení jejich
  sloºit∞ch a  nep²ehledn∞ch armádních  p²edpisà. Leccos se tam ztratilo, ale
  dost v╪cí  se tam  poda²ilo i  p²idat. T²eba práv╪ tato poloºka zabraσující
  meziplanetárním incidentàm  a nedorozum╪ním. Aº dostanou zásah, bude jasné,
  ºe nejde o nedorozum╪ní. Ale to uº bude pozd╪. Henry se uvoln╪n╪ usmál.
     Do  zásahu zb∞valo  dvacet sekund,  kdyº v  bojovém ƒlunu nastal polach.
  Kontrolky na  displeji zá²ily jasn╪ ƒerven╪ a solaσan nechápal, co se d╪je.
  Faleτn∞ polach  ? Ohroºení  systému ?   Ne, to nebyl omyl. Henry zpozoroval
  úzk∞ laserov∞  paprsek, kter∞  spojoval jeho  ƒlun se  vzdálen∞m pozemsk∞m
  strojem. Oza²oval kabinu a kaºdou chvíli solaσana oslnil. Navád╪cí paprsek.
  To není  dobré. Snaºil  se p²ekonat  mihotavé mºitky  p²ed oƒima a tápal po
  komunikátoru.   " Volám zástupce velitele roje. Mám tu poplachové hláτení z
  vaτich strojà. Nede jak jste na tom ?   "
    " Zam╪²ili nás. Vτichni jsme pod jejich lasery. Máme vyƒkávat v pozici ? "
    " Jak jsou na tom naτe holovizní k²iºnníky ? Mí²í na n╪ n╪jak∞ paprsek ? "
     "  Ne. Vτechny  jdou na  nás. Já  mám na  sob╪ dva.  " Relaci  p²eruτilo
  praskání a lomoz v kabin╪. " Nic nevidím, vàbec nic nevidím. Ty bastardi mi
  vypálili oƒi. Dostal jsem p²ím∞ zásah do obliƒeje..."
    Henry se ovládal a snaºil se nepanika²it. Se zav²en∞ma oƒima se sout²edil
  na v∞voj  situace. Kaºdou  chvíli m╪l  p²ijít signál  úsp╪τného zásahu
  jadern∞ch hlavic,  ale sekundy  se nekoneƒn╪  táhly. Zv╪davost  ho nutila
  otev²ít oƒi,  ale ºhav∞  tlak na  víƒkách ho  utvrzoval v  p²esv╪dƒení, ºe
  pohled, kter∞ se mu naskytne, bude poslední v ºivot╪.
     Proƒ  proboha pouºívají navád╪cí paprsky ? Kdyby vyslali normální ²ízené
  st²ely, m╪li  by mnohem  v╪tτí τanci na úsp╪τn∞ zásah. P²ece nemohli v╪d╪t,
  ºe piloti  nebudou mít  v p²ilbách  ochranné filtry  a jiº pouze zam╪²ovací
  paprsek bude  staƒit na  to, aby  je zcela  paralyzoval.   Ticho v  kabin╪
  prolomil palubní  poƒítaƒ :  " Nep²átelská  lo╘ vyst²elila  salvu jedenácti
  raket s  laserov∞m zam╪²ováním.  Hlavice jsou konvenƒní. Doba do zásahu pàl
  minuty. "
     Henry  se vzpamatoval  a vyk²ikl  : "  Odlet. Vτichni  ze sv∞ch  pozic.
  Kliƒkujte a  útoƒte st²emhlav.  Oƒi otev²ete,  teprve aº  po dvou manévrech
  naslepo. První manévr vτichni doprava a pak nahoru."
     Prudké  p²etíºení jej  zalisovalo do  anatomické sedaƒky  a solaσan  si
  uv╪domil, ºe  mu v záhybu kombinézy cosi cuklo. Odjiτt╪ná kapsle nep²íjemn╪
  studila na holé kàºi a Henryho se zmocnil pocit zoufalství.  Tak tohle jsou
  ty jejich vitamíny a v∞ºivné látky. P²i prvním náznaku nebezpeƒí se odjistí
  a jekmile  se pokusí  se katapultovat,  jehla mu automaticky vpálí do ºíly
  svou dávku  smrtelného jedu. Vºdy£ se to prosl∞chalo uº  na  letecké τkole,
  i kdyº  tomu nikdo  z pilotà nev╪²il. Tolikrát ho cviƒili, aby ovládal svou
  pamm╪£ a  ani p²i  nejhlubτích psychick∞ch  sondách nic nevyzradil a te╘ mu
  evidentn╪ nev╪²í.  Rad╪ji ho  zabijí, neº by riskovali prohru. Ten technik,
  co tvrdil,  ºe dnes  nejsou na  strojích v∞sostné  solanské znaky  asi
  nevtipkoval. No  a co. Uº je stejn╪ pozd╪. Deprese vrcholila a Henry sev²el
  ²ídící páku  a opatrn╪ otev²el oƒi.  Nafialov╪l∞ paprsek pronásledoval jeho
  ƒlun stejn╪  tak jako  v╪tτinu ostatních  v t╪sném  záv╪su a  nev╪stil nic
  dobrého. Vyd╪τení  piloti splaτen╪  prolétávali solansk∞mmi  k²iºníky, ƒímº
  pozemτ£anàm, kte²í vτe z dálky sledovali, zpàsobovali t╪ºké τoky.
    Na obrazovce videorádia zablikala  tvá² pozemského dàstojníka.
    " Solanτtí piloti, vaτe vlast Vás poslala na smrt, ale my vám dáme τanci.
  Pokud se  okamºit╪ vzdáte,  deaktivujeme naτe  hlavice a  vezmeme vás  do
  zajetí. "
     Henry  m╪l pocit,  ºe se  jehla s  jedem v  kombinéze nepatrn╪ zachv╪la.
  Jediné τpatné  slovo a  skonƒil jednou  provºdy. Sarga to vτechno urƒit╪ na
  asteroidu poslouchá.



  O Sargu se pokouτel infarkt. Tolik se na bitvu t╪τil. Ale jeho váleƒná lest
  nevyτla. Jak  to ?  Nebyla sice  úpln╪ dokonalá,  ale velitel  lodi m╪l b∞t
  p²eci dost unáhlen∞ ƒlov╪k. Prvd╪podobnost chyby a impulsivního rozhodování
  byla u  plukovníka Parkera  velmi vysoká,  tak jak  je tedy moºné, ºe d╪lá,
  jako by solanské k²iºníky vàbec nevid╪l ?
     "  Ani vaτe  k²iºníky vám  nepomáhají. "  h²m╪l z vidoerádia demagogick∞
  hlas. " Neº aby  vypnuli své silové pole, rad╪ji se podívají na vaτi zkázu.
  "
     Tak  a je to. Silové pole. Neútoƒí na n╪ prost╪ proto, ºe si netroufnou.
  Proƒ si  ale myslí, ºe mají silové pole ?  ªe by je kontrolovali zblízka ?
  Nebo mají n╪jaké nové p²ístroje ? To je ale smàla.
    " Za p╪t sekund p²estanete existovat. Máte poslední τanci. "
     Sarga  se vztyƒil  a za²val  : " Na to nemám nervy. Kaºdého, kdo se vzdá
  nebo se  pokusí katapultovat, okamºit╪ zabíít. " pak pon╪kud tiτeji na²ídil
  " Vydejte  p²íkaz nejbliºτímu  solanskému k²iºníku,  aby okamºit╪ zamí²il k
  naτemu systému."
    Generál se pomalu posadil a snaºil se nemyslet na to, co se d╪je naho²e v
  kosmu. Armádní   psycholog se k n╪mu nenápadn╪ natoƒil a v pràb╪hu n╪kolika
  minut odpoutal  Sargovu mysl  od d╪siv∞ch  galaktick∞ch problémà k τokující
  vizi p²ekvapivé  návτt╪vy generálovy  manºelky. Detaily  jejího moºného
  p²íjezdu do  rekreaƒního centra  vybaveného pro  generálovu pot²ebu  Sargu
  vyd╪sily natolik,  ºe by se nejrad╪ji na cel∞ kosmick∞ konflikt  vykaτlal a
  okamºit╪ odjel  zahladit stopy své bujaré relaxace, rozpustit t∞m masérek a
  p²euspo²ádat videotéku.  P²edstava, ºe  je jeho  manºelka   mimo kontrolu
  p²id╪len∞ch expertà  sluºby byla d╪sivá. T╪ch nep²íjemností a ty zdlouhavé,
  úmorné a nikdy nekonƒící hádky. Skoro jako tekrát, kdyº jí jak∞si pozemskk∞
  agent prodal  za n╪kolik  tisíc dolsà  rozsáhlé materiály  o generálov∞ch
  veƒírcích na  Venusii. A to tam jeτt╪ ani nebylo vτechno, ale nep²íjemnosti
  z toho  m╪l p²ímo  kosmické. Tehdy se také rozhodl, ºe uº nikdy nepojede na
  ºádnou svoji  dovolenou nikam  mimo kolonie  solanu. A dob²e ud╪lal. Zatím.
  Ale kdyby  na n╪ho  m╪lo zase n╪co prasknout, pak zodpov╪dné osoby nedoºijí
  rána.
     Generál  na chvíli  zapom╪l, co  se d╪je  v sektoru Alfa ƒty²i a to bylo
  dob²e, protoºe  se tam  práv╪ odehrávaly  samé pro  Solan velmi  nep²íjemné
  v╪ci.


  Henry se  v prudk∞ch  poryvech p²etíºení  potil v pilotním k²esle a zd╪τen╪
  sledoval oslσující  exploze, ve  kter∞ch se  ztrácely stroje  v╪tτiny jeho
  kolegà. T╪sn╪  za sebou  m╪l stále n╪kolik navád╪n∞ch st²el, které mu velmi
  záke²n╪ nadbíhaly,  aby na  n╪ho vzáp╪tí  st²emhlav útoƒily, netrefily se a
  cel∞ vyƒerpávající  hon mohl pokraƒovat dál. Solaσana deptala p²edstava, ºe
  ten, kdo  ty prokleté st²ely ²ídí, sedí v klidu za konzolí svého poƒítaƒe a
  s joystickem  v ruce se oddává dojmu, ºe hraje videohru. Ani by se nedivil,
  kdyby na  takové akce armáda pouºívala d╪ti, které byly co se t∞ƒe reakcí a
  rychl∞ch rozhodnutí  v pràb╪hu  hry, mnohonásobn╪  rychlejτí neºli  jejich
  dosp╪lí kolegové.  Jednou, jeτt╪ za τkolních let, ƒetl na Solanu studii, ze
  které jasn╪  vypl∞valo, ºe  ƒím mén╪  toho ²ídící osoba ví, tím rychleji se
  rozhoduje. A  v boji,  kdy na  rychlosti reakcí a momentu p²ekvapení záleºí
  ƒasto více,  neºli na  dalekosáhl∞ch strategick∞ch  úvahách, to  platí
  dvojnásob.
     Prudce  uhnul doleva  a vyd╪τen╪  sledoval jednu  ze st²el,  která jen o
  n╪kolik metrà  minula levé  k²ídlo. Ne,  to nevydrºí. Z jednotky uº zb∞valo
  jen p╪t  strojà a  husté mraky  kovov∞ch úlomkà,  kter∞mi prolétával,  mu
  p²ipomínaly jeho  jiº neexistující  kolegy, kte²í  se rozplynuli v duhov∞ch
  zásazích smrtonosn∞ch  st²el. Netuτil,  ºe t²i z p╪ti solansk∞ch strojà jiº
  letí pouze ze setrvaƒnosti, protoºe kapsle s jedem v kombinéze vykonaly své
  poslání v okamºiku, kdy  se piloti pokusili katapultovat.
     Dalτí  zásah. Oslniiv∞  záblesk Henryho  na okamºik oslepil a kdyº se mu
  op╪t vrátil  zrak, zjistil,  ºe jeho  pronásledovatelé zmizeli.  Hlavice
  prolétávaly bezcíln╪  prázdn∞m prostorem a nafialov╪lé paprsky pro n╪ marn╪
  hledaly vytouºen∞  cíl. Prémie  nebudou. Mezi  mal∞m bojov∞m  strojem a
  pozemsk∞m k²iºníkem  se jako  dar z  nebes objevil  meteorick∞ roj,  kter∞
  Henrymu zastínil v∞hled na nep²átelsk∞ stroj. Opatrn╪ srovnal rychlost lodi
  s rojem  a nechal  se unáτet  pryƒ, daleko  od vraºd╪ní,  utrpení a nemilo-
  srdn∞ch jatek  v provedení  odpovídajícím t²iadvacátému  století datování
  pozemské unie.
     Henry byl τ£astn∞. Podle vτeho byl jedin∞, kdo z celé letky p²eºil. Bylo
  to kruté,  ale solaσanovi  to práv╪  te╘ p²ipadalo  spravedlivé. Vτechno to
  vyptávání p²ed  akcí, nep²íjemnosti  a sloºité  vedení operace,  která je
  p²edem odsouzena  k neúsp╪chu.  Vºdy£ by  to bylo  tak kruté,  zahynout
  nevlastní vinou,  bez τpetky  nad╪je, jako  odeƒitatelná poloºka  ve
  statistick∞ch materiálech.  V duchu  se mu  vybavil hlas  : "  Poƒítáme s
  t²icetiprocentními ztrátami.  Máte moment  p²ekvapení." Ztráty  byly
  devadesátiprocentní a  moment p²ekvapení  se nekonal.  Jak byl  naivní ve
  chvílích, kdy  sv∞m velitelàm  v╪²il. Uº  nikdy, nikdy  nebude bojovat  pod
  cizím velením.  Nést odpov╪dnost  za chyby  druh∞ch a  pykat za  n╪. Ne, uº
  nikdy. V  Henrym pomalu  dozrávalo ºivotní  rozhodnutí. Dezerce. A ºivot na
  volné noze.  T²eba se dá s pozemτ£any mluvit. Pr∞ jsou tak zkorumpovaní, ºe
  p²istoupí na  cokoliv, z  ƒeho jim  plyne zisk.  A Henry  m╪l co nabídnout.
  Perfektní znalost  solansk∞ch zam╪²ovacích systémà ho stav╪la mezi leteckou
  elitu v  tomto oboru.  M╪l toho  v hlav╪  víc, neºli mohl kdy jak∞ pozemsk∞
  agent nakrást  z p²ísn╪ st²eºen∞ch solansk∞ch archivà. Vyplatí se jim. Snad
  nebudou nevd╪ƒní.
    Rozhodl se. Opatrn╪ vyndal ze zásuvky tavn∞ nຠa centimetr po centimetru
  vydolovával jedovou  kapsli ze  své kombinézy. Z lesklé tkaniny se vyno²ila
  nejd²íve malá  plastická nádobka  se zelenou  tekutinou a hned za ní kovov╪
  chladn∞ mechanismus, ze kterého vykukovalo tenké lanko antény, která mizela
  kdesi v útrobách skafandru. V okamºiku, kdy celé za²ízení vysunul ze záhybu
  látky, jehla  s sebou  prudce τkubla  a post²íkala  palubní desku  zelen∞mi
  kuliƒkami, které  se drolily,  odráºely, znovu  drolily a  znovu odráºely a
  vytvo²ily tak v kabin╪ jemnou nazelenalou atmosféru.
     Henry se naklonil k ovladaƒi odsávání a nastavil ƒistící reºim. P²estoºe
  ho vzduchot╪sná p²ilba chránila p²ed  jedem více neº dostateƒn╪, obával se,
  ºe se  zelené kuliƒky ƒasem dostanou do kombinézy ƒerstv╪ vy²ízl∞m otvorem.
  Naklonil se  pro lepicí  pásku a  pak spat²il  svàj zl∞  sen. Jedna   ze
  zbloudil∞ch solansk∞ch  st²el práv╪  prosviτt╪la kolem lodi a naτla si svàj
  cíl práv╪  v nedalekém  meteorickém roji. Záblesk jasn╪jτí neº tisíc sluncí
  ozá²il cel∞  planetární systém  a vypa²il  cel∞ roj  v n╪kolika  desetinách
  sekundy. Pozemské  zzam╪²ovaƒe vzáp╪tí  naτly svàj  cíl a  n╪kolik raket
  bleskurychle zamí²ilo  k malému stroji. Solaσan automaticky zatáhl za ruƒní
  katapult a  v následujícím okammºiku jiº z volného vesmíru sledoval efektní
  v∞buch své  lodi. Ud╪lal,  co mohl  a vτechno  by bylo  v po²ádku, kdyby...
  Kdyby mu  pod nafouknut∞  krun∞² kombinézy nezaƒal pronikat mraziv∞ chlad a
  ruƒiƒka zásoby  kyslíku neklesala  prudce k  nule. Vyjeven╪  zíral na temn∞
  otvor v  levé nohavici,  kter∞m zprudka  unikal ºivotodárn∞  kyslík a  v
  tisících drobn∞ch  krystalcích zmrzlého  plynu se  rozpl∞val v  otev²eném
  prostoru. Henry  nebyl hlupák. V╪d╪l, ºe je konec. ªivot mu uº ºádnou dalτí
  τanci nedá.  Smutn╪ se zahled╪l k solanskému asteroidu a  v hrdle mu zamrzl
  n╪m∞ v∞k²ik beznad╪je.




     V  pozemském k²iºníku  vládla povznesená nálada. N╪kte²í st²elci se sice
  mezi sebou  stále jeτt╪  hádali, komu  pat²í prémie  za poslední  oslniv∞
  záblesk, kter∞  pomalu pohasínal  v temn╪  rud∞ch skvrnách  na monitorech
  v╪tτiny st²eleck∞ch  kabin, ale  ƒlenové dàstojnického  sboru byli vyloºen╪
  spokojeni.
    " O tom, kdo dostal ten poslední ƒlun, rozhodne aº komise na Zemi." vydal
  svàj verdikt  zástupce velícího  dàstojníka. " Zatím se tady moc nehádejte,
  nevíme, co nás jeτt╪ dneska ƒeká."  Hluƒící muºstvo se pomalu rozcházelo do
  sv∞ch kójí  a obƒas  n╪kdo hlasit╪ zanadával. Prémie za ostré bojové zásahy
  byly poslední  dobou jedin∞m  v∞razn∞m p²ilepτením k jinak ºebráckému platu
  ²adov∞ch p²ísluτníkà  vesmírné policie,  a tak  by kaºd∞  nejrad╪ji sám
  povraºdil nejmén╪ polovinu pilotà t╪ch pirátsk∞ch ƒlunà.
     Dàstojník  pomalu procházel  poloprázdn∞m sálem,  aº doτel  k radarovému
  pultu.   " Máte tam n╪co ? "
     "  Ne. Nic, co by zatím bylo jisté..." v operátorov╪ tvá²i se na okamºik
  mihl faleτn∞  úτklebek, ale  rozplynul se  tak rychle,  ºe si  ho nikdo ani
  nestihl vτimnout.  Tento specialista  byl naverbován  n╪kolik dní  p²ed
  pohotovostním startem  a ledabyl∞ kontrolor si p²i jeho registraci nevτiml,
  ºe v╪tτinu ze sv∞ch odborn∞ch vysv╪dƒení získal na solansk∞ch universitách.
  I kdyby  si toho ale b∞val povτiml, mohl mu pouze do dokladà zanést razítko
  " ¼ASTO
  PROV╖ⁿOVAT ",  coº by  ale t²eba  práv╪ dnes  mohlo odvrátit  osudnou
  katastrofu.    Tento mladík, stejn╪ jako v╪tτina dalτích, kte²í studovali v
  solanském systému,  poci£oval znaƒné  sympatie k  reºimu, kter∞  si vytyƒil
  jako hlavní  cíl vzd╪lanost  a v╪du.  K tomu  p²ispívalo i to, ºe ho poznal
  práv╪ z  té lepτí  stránky perfektn╪  vybaven∞ch laborato²í  τpiƒkov∞ch
  universit.    A tady se m╪lo pr∞ zasahovat proti tomuto systému. Ne, nebude
  nikomu τkodit,  ani nic  sabotovat. Bude jenom naprosto p²esn∞ a bude d╪lat
  vτechno p²esn╪ podle p²edpisà. To úpln╪ staƒí. Takºe t²eba ten stín neznámé
  velké kosmické  lodi, která  se k  nim práv╪  te╘ p²ibliºuje  meziprostorem
  nadsv╪telnou rychlostí, rad╪ji nikomu nenahlásí. Jeτt╪ není jisté, ºe se tu
  vyno²í.  Její obraz si p²ece mohl splést s meteorick∞m rojem, i kdyº ten by
  asi nevykazoval zápornou gravitaci. Operátor si uv╪domil, ºe vτechna m╪²ení
  jedou do  záznamu a bleskurychle stáhl gravitaƒní sondu z podez²elé oblasti
  a zaƒal  intenzivn╪ m╪²it parametry kovov∞ch úlomkà, které zbyly po v∞buchu
  jednoho z posledních strojà.
    Dàstojník se naklonil nad obrazovku a podíval se technikovi zp²íma do oƒí.
    " Jak to myslíte, ºe nic, co by bylo jisté ? "
     Operátor  se nervózn╪ podrbal za krkem a znovu up²el svàj zrak na τiroce
  zá²ící pestrobarevné  vzorky na stolním projektoru. Pak zvedl hlavu a zaƒal
  svou ²eƒ  : "  Máme tady  tisíce faleτn∞ch  odrazà od  rozt²íτt╪n∞ch zbytkà
  mal∞ch bojov∞ch  ƒlunà, pak  je tu  n╪kolik meteorick∞ch rojà a navíc mi tu
  jeτt╪ ruτí  obraz ty  veliké holografické  projece bojov∞ch  k²iºníkà ze
  sousedního asteroidu.  Myslíte, ºe  je p²es to jeτt╪ n╪co vid╪t ? Za odrazy
  nevidím, màºu jenom odhadovat."
     Dàstojník  se p²ísn╪  zahled╪l do  obrazovky, která  mu sice  ve svém
  mihotavém reji sv╪télek docela imponovala, ale sm╪sice sou²adnic v jednom z
  galaktick∞ch ná²eƒí  nedávaly ºádn∞  ucelen∞ v∞znnam.  Hlavou mu  prolétla
  úvaha o  tom, ºe  uº bylo  dávno na  ƒase uzákonit  desítkovou soustavu pro
  vτechny planety vesmíru, ale ta se v záp╪tí rozplynula v záblesku poznání.
    " Takºe vy ²íkáte, ºe ty projekce p²icházejí z asteroidu ? "
    " Ano."
    " A jste si tím naprosto jist∞ ? "
    " Samoz²ejm╪. Zam╪²il jsem projektor."
     Dàstojníkàv  sebev╪dom∞ úsm╪v ƒlov╪ka spokojeného sama se sebou se náhle
  rozplynul a jeho obliƒej se zk²ivil zlostí.
    " Tak proƒ jste mi to okamºit╪ nehlásil ?  To je p²ece sabotẠ."
    Operátor litoval, ºe tomu blbovi vàbec n╪co ²íkal a pokouτel se hájit.
    " P²iτel jsem na to práv╪ te╘. Aº kdyº jste se mne zeptal. "
    Dàstojník se uklidnil." Tak to je v po²ádku. Màºete sledovat dál." Pak se
  naklonil k  interkomu a  vyτt╪kl :  " Nastavit kurs na asteroid a p²ipravit
  útok na  jejich pozemní  za²ízení. Povoluji  pouºití hloubkov∞ch  hlavic s
  jadern∞mi náloºemi."
     "  Budeme je  muset p²emontovat  z útoƒn∞ch  st²el, které  jsme m╪li
  p²ipravené na solanské k²iºníky." ozval se z reproduktoru ustraτen∞ hlas.
    " Tak je p²emontujte. Máte na to deset minut."
    " Rozkaz."
  Pozemsk∞ hv╪zdolet  nabral kurs  p²ímo na  nedalek∞ asteroid  a zaƒal  se
  pozvolna s  hrozivou neodvratností p²ibliºovat ke koneƒnému cíli své dlouhé
  cesty.



     Sarga  sed╪l shroucen∞ v k²esle a své okolí evidentn╪ nevnímal. Vyd╪τen∞
  léka² za  stolkem intenzivn╪  míchal povzbuzující  lektvary a  s obavami
  sledoval potícího  se psychologa,  kter∞ se  marn╪ snaºil  se solansk∞m
  generálem zap²íst jak∞koliv smyslupln∞ rozhovor.
     Velitel akce tup╪ zíral a nereagoval. Ztrátu sv∞ch lodí vnímal aº p²íliτ
  bolestn╪. Vojenská  disciplína ho  nutila p²ijmout  d╪sivou skuteƒnost jako
  hol∞ fakt,  ale jeho lidské já ho sºíralo k nevydrºení. Nervy mu povolovaly
  s kaºd∞m dalτím smrtícím zásahem pozemsk∞ch st²el. Kdyº jednotlivé monitory
  pilotà zhasínaly  a ukazatele  ºivotních funkcí  se m╪nily v nehybnou ƒáru,
  vyno²ila se  mu v mysli tr∞znivá p²edstava z doby, kdy slouºil u letectva a
  p²i cviƒném letu omylem odtrhl konektor biosnímaƒà z ²ídící desky.
     Stalo se to velice snadno, kdyº jeden z bezpeƒnostních popruhà nevydrºel
  extrémní p²etíºení  akrobatick∞ch kouskà,  které rád p²edvád╪l nad letiτtní
  v╪ºí, a  p²etíºení ho  vytrhlo ze  sedaƒky a  p²irazilo nesmírnou  silou ke
  st╪n╪ kabiny.  Nikdy nezapomene,  jak vyjeven╪  zíral na  chuchvalce drátà
  mizející v  útrobách lesklého  skafandru a  hlavou mu  prolétávala divoká
  sm╪sice nadávek ve v╪tτin╪ soplansk∞ch dialektà.
     V  záp╪tí automat  p²epnul na automatického pilota, kter∞ se zaƒal velmi
  zvolna navád╪t  na p²istání.  Trvalo to  nesnesiteln╪ dlouho.  Automatick∞
  detektor ºivotních  funkcí byl  bez signálu a tak v souladu se sm╪rnicí pro
  nouzové stavy  kdesi ve  svém bioƒipovém  mozku konstatoval  smrt pilota  a
  vypnul p²ívod  kyslíku, aby zbyla v╪tτí rezerva pro st²elce, kter∞ se krƒil
  v odd╪lené  spodní kabin╪  stroje. Sarga  se zaƒal dusit. Nejd²íve pomalu a
  nenápadn╪. Vzduch,  kter∞ d∞chal, byl ƒím dál prázdn╪jτí. Musel d∞chat více
  a hloub╪ji  a p²esto  m╪l pocit,  ºe se dusí. Panika, k²eƒe, horeƒka, pot a
  τiroce rozev²ené  oƒi v  namodralé tvá²i  ujistily vyproτ£ovací  ƒetu o
  skuteƒném stavu  pilota hned,  jak ho  uvid╪li. Dávali mu padesátiprocentní
  τanci na  p²eºití a tvrdili cosi o celoºivotním poτkození mozku. M∞lili se.
  Kdyº se  tehdy Sarga  probral, byl  to zase on. Sv╪ºí, energick∞ a rozhodn∞
  velitel. Nic  mu nechyb╪lo. Snad... Snad jenom drobnost. Ale ta se objevila
  aº mnohem  pozd╪ji. Aº poté, co se stal nejvyττím velitelem tajné sluºby, a
  p²i jedné  z extrémn╪ nároƒn∞ch akcí se náhle shroutil. Ne, nebylo to pravé
  nervové shroucení.  Prost╪ vypnul.  Usnul s  otev²en∞ma oƒima. Zdánliv╪ bez
  p²íƒiny, ale  vzbudit se  nedal. Probral  se aº  po p╪ti  hodinách a nic si
  nepamatoval.
       Tehdy  to vτechny  dost vyd╪silo  a vzáp╪tí  mu za²ídili  kaºdoroƒní
  dovolenou na  zotavení, kam  jezdil jiº  ƒtvrt∞ rok  práv╪ do  nedalekého
  rekreaƒního centra.  Cel∞ ostrov  pro sebe,  krásné dívky,  zp╪v exotického
  ptactva a τum╪ní vln. Prost╪ dokonalá relaxace.
     Dokto²i  tvrdili, ºe maximální riziko opakování podobn∞ch stavà je práv╪
  te╘, v  solanském letním  období, kdy metabolismus pracuje rychleji a emoce
  jsou intenzivn╪jτí. Toto rizikové období by normáln╪ trávil zcela neruτen v
  absolutním klidu,  neb∞t t╪ch dvou proklet∞ch pozemτ£anà. Ten Stone od SDPP
  a jeho záke²n∞ android. Za vτechno mohou jen a pouze oni.

  Mark se  zvolna probíral  z narkózy a první, co uvid╪l, byla ustraτená tvá²
  jeho syntetického p²ítele. Pokusil se vstát, ale lokty se mu podlomily.
     "  Jeτt╪ chvilku leº, Marku, neº se probereτ úpln╪." Prolomil Ray tíºivé
  bzuƒení ventilace  a desinfekƒních  p²ístrojà, do  kter∞ch práv╪  ƒty²i
  chirurgiƒtí roboti  odkládali zbytky  zakrváceného biologického sarkofágu a
  desítky leskl∞ch ostr∞ch nástrojà.
     Moderní  medicína se stala kombinací kybernetiky a klasického léka²ství,
  p²iƒemº slep╪ napodobovala v╪tτinu operací vykonávan∞ch lidsk∞mi léka²i bez
  n╪jak∞ch v╪tτích  technick∞ch vylepτení. Jedním z dàvodà byla i skuteƒnost,
  ºe unie  pozemsk∞ch léka²à  vydala prohláτení,  které povolovalo  operace
  vykonávané automaty  pouze v  p²ípad╪, nemàºe-li b∞t p²ítomen lidsk∞ léka².
  Odvolávala se  p²itom na  humální etiku a moºnost zneuºití strojà, které se
  podle prohláτení  zabrání tím,  ºe stroje  nesmí improvizovat,  ale budou
  vykonávat naprogramované  operace p²esn╪  v p²edepsané  kvalit╪, která byla
  nepatrn╪ niºτí, neº kterou by mohl poskytnou st²edn╪ dobr∞ pozemsk∞ léka².
     Mark  byl samá  jizva a  bolelo ho  celé t╪lo.  Nechápal, co se to s ním
  vlastn╪ stalo.  Od okamºiku,  kdy spolu  s Rayem  utíkali jako o ºivot p²es
  vlhk∞ letiτtní  beton, si uº vàbec nic nepamatoval. Znovu se pokusil vstát.
  Dalo to  nesmírnou práci  a kaºdou  chvilku sykal bolestí. Nakonec se p²ece
  jen odlepil  od làºka  a spustil nohy na podlahu. Promnul si oƒi.  " Kde to
  jsem ?? "
     Ray  se pokouτel  nepanika²it a n╪jak ohledupln╪ svému p²íteli vysv╪tlit
  souƒasn∞ stav  situace.    " Víτ, Marku, tam na tom letiτti t╪ trefili, pak
  jsi omdlel  v kabin╪,  pokusil se  t╪ zabít  zuba²sk∞ robot  a mezitím jsme
  uprchli v  solanském bojovém k²iºníku, kde jsme jeτt╪ práv╪ te╘."  Mark jen
  tup╪ zíral.  Po chvilce  mu doτlo,  co to  vlastn╪ android ²íkal a udivenn╪
  zakroutil hlavou. Znovu sykl bolestí a chytl se za zátylek. ¼erstvá jizva o
  sob╪ dala  v╪d╪t a  bolestivé svrb╪ní  kàºe se  tém╪² nedalo  vydrºet. V
  diagnostickém automatu  cosi písklo a ke Stoneovi p²i£apkal jeden z menτích
  zdravotních robotà  a p²est²íkl  mu zátylek n╪jak∞m chladiv∞m sprejem. Mark
  byl od  tohoto okamºiku  cel∞ ztuhl∞  a snaºil se moc neh∞bat. Ptal se vτak
  dál. "  Kdo tedy  te╘ vlastn╪  ²ídí tenhle  k²iºník ?  Ti roboti  jsou na
  solaσany n╪jak moc p²átelτtí." usmál se kapitán.
    " Správu lodi p²evzal Ray 2, moje softwareová kopie. P²ed tvou operací se
  z tohoto  sektoru odpojil,  ale nedivil  bych se,  kdyby nás  uº zase
  poslouchal."
    Mark se p²estal usmívat. " Odkdy ²ídí k²iºníky samostatné programy ? "
    Ray odpov╪d╪l. " Od té doby, co si vede Solan svàj vlastní tajn∞ vojensk∞
  v∞zkum."   " Hmmm....  Tak to bude asi jeτt╪ veselé." ucedil Mark a obrátil
  ²eƒ jin∞m sm╪rem. " Kde se tedy práv╪ te╘ nacházíme ? "
     Práv╪  kdyº se  android chystal  k odpov╪di,  ozval se  z reproduktoru u
  stropu Ray  2.   " Nacházíme  se na stacionární ob╪ºné dráze nad asteroidem
  Alfa ƒty²i.  Pod námi  jsou pravd╪podobn╪  solanské v∞zkumné  laborato²e a
  z²ejm╪ i  jejich v╪znice. V pràb╪hu kapitánovy operace jsem provád╪l v∞zkum
  v radarovém  spektru a  zjistil jsem, ºe z podzemních urychlovaƒà asteroidu
  unikají silné neutronové svazky. Podle zbytkové radiace z obletov∞ch snímkà
  to vypadá na dv╪ atomové elektrárny v blízkosti magnetick∞ch pólà t╪lesa."
  Ray se  otoƒil ke  stropu a  vyƒítav╪ vyk²ikl  : "  To jsi celou dobu jenom
  studoval snímky, zatímco tady Markovi τlo o ºivot ? "
     V reproduktoru u stropu zaτumn╪lo a ozval se o poznání stísn╪n╪jτí hlas.
  " Vím  co se  stalo. Proτel  jsem zrychlené  záznamy. Ale v té dob╪ jsem se
  zab∞val zam╪²ováním nouzového radiového volání z asteroidu."
     Místnost zaplnil jednolit∞ τum, ze kterého obƒas vyráºel hysterick∞ hlas
  agenta Jonese.  Zpráva nebyla  ucelená, ale bylo z ní jasné, ºe Jones je ve
  váºném nebezpeƒí."
    První se vzpamatoval Mark : " Ale vºdy£ Jones se vrátil zp╪t na Zemi. Byl
  sice ve τpatném stavu, ale vrátil se. Co by tedy d╪lal te╘ a tady ? "
    Ray se zamyslel. " M╪ se ten Jonees na Zemi n╪jak nezdál. Nedalo se s ním
  mluvit, nevtipkoval, ztratil zájem o kariéru, vºdy£ to snad ani nebyl on."
    " ⁿíkalo se, ºe mu n╪kdo vypláchl mozek." dodal Mark.
     "  A co kdyº to nebyl vàbec on, ale jeho identická rychlokopie z DNA. Tu
  p²eci dokáºeme  vyrobit do m╪síce i na Zemi a jedin∞ problém b∞vá s tím, ºe
  má úpln╪  prázdn∞ mozek."   "  Ty myslíτ, ºe nám poslali zpátky jeho kopii,
  robota s  prázdn∞mi krystaly a opravdového Jonese drºí tady dole pod zámkem
  ? "
    " Vypadá to tak."
     "  Ale to  by musel  b∞t moc dobrej, aby se dokázal dostat k vysílaƒce a
  volat pomoc." divil se Mark. " Jones nikdy moc dobrej nebyl. To se mi n╪jak
  nezdá."
     " Vypadalo to v╪rohodn╪." p²esv╪dƒoval Ray. " P²ece ho tam nenecháme jen
  tak chcípnout. Ray 2 mu uº stejn╪ slíbil pomoc."
     "  Ray 2  si màºe pro m╪ za m╪ slibovat co chce komu chce. µéf jsem tady
  já."   Ray p²iloºil prst na svá syntetická ústa a podíval se na Marka. " Ne
  tak nahlas, co kdyby se urazil. Nezapom╪σ, ºe má celou lo╘ pod kontrolou."
    Mark se zarazil. " Coºe ??"
     Sv╪tla  u stropu zamihotala a v místnosti vypadl proud. Hlídací androidi
  vstoupili do  dve²í a  ztuhli v  pohotovostní pozici. Reproduktory u stropu
  znovu oºivly, tentokrát stroh∞m a nep²íjemn∞m hlasem.
     "  Marku, urƒit╪  sis uº n╪kolikrát vτiml, ºe se u mne objevují i lidské
  emoce. Vτiml sis ?"  " No to víτ, ºe jsem si toho vτiml." ucedil znechucen╪
  kapitán a  marn╪ uvaºoval, jak∞m sm╪rem to asi kopie androidovy mysli mí²í.
  Podle n╪j  byl Ray  psychopat, moºná jeτt╪ o dost nebezpeƒn╪jτí neº on sám.
  Ale m╪li  se rádi.  Zachraσovali si  navzájem ºivot, kter∞  pro oba vºdycky
  znamenal spoleƒné vzpomínky na desítky akcí v mnoha soustavách náleºících k
  pozemské unii.  A pak i v n╪kolika, co se k unii p²idaly aº jejich po akci.
  Co to tedy ta Rayova kopie màºe chtít ?
    " Objevil jsem dalτí lidskou vlastnost. Je to jeτitnost. Urƒit╪ o ní n╪co
  víτ.."   Mark se  zaƒal potit,  ale rad╪ji nic ne²íkal. ⁿíkali o n╪m, ºe je
  jeτitn∞, ale  on to  vºdycky povaºoval  za hloupé  ºvásty pod²adn∞ch
  závistivcà, kte²í mu cht╪li τkodit.
     "  Slíbil jsem  agentu Johnsonovi pomoc. Podle kodexu SDPP je povinností
  kaºdého androida  chránit agenty  v akcích.  Já vím, ºe ty jsi Johnsona rád
  nem╪l. Ale to nevadí. Pomoc jsem mu slíbil a své slovo dodrºím."
     "  Tak tam  poτli samonavád╪cí  ƒlun s roboty." p²esv╪dƒoval do tlampaƒe
  kapitán.   " Tak  jednoduché to  není. Roboti ho nenajdou, chybí jim lidská
  zkuτenost a úsudek. Pomàºeτ mu ty."
     " Ale já jsem po operaci. Málem jsem to nep²eºil. M╪l bych b∞t v klidu a
  nep²et╪ºovat se."   "  Ale Marku.  Dob²e vím  o tvé  skv╪lé regeneraƒní
  schopnosti, kterou  disponujeτ. Vºdy£  jsi ji  získal jako  dárek od  cizí
  bytosti na  jedné z  naτich prvních akcí. Do pàl hodiny jsi úplnn╪ fit. Víτ
  to lépe neº já. V∞sadkov∞ modul uº jsem ti p²ipravil."
    " Já  mu nechci pomáhat. On by mi taky nepomohl."
    " Kdyby m╪l s sebou androida, tak by musel."
    Mark se otoƒil na Raye." Co ty si o tom myslíτ ?  Není n╪jak moc dàsledn∞
  ? "   Ray  si posteskl.  " Promiσ,  pospíchal jsem  a nestihl  jsem provést
  cenzuru na²ízení  SDPP. Tohle  je jejich originální verze mého programu. Já
  se ²ídím  podle n╪ƒeho  úpln╪ jiného,  ale bál  jsem se,  ºe by to nemuselo
  fungovat a to by byl náτ konec."
     "  Hmm... Tak  to je  tedy skv╪lé."  Mark se  dlouze zamyslel  s údivem
  pozoroval, ºe ho jizva ze krkem p²estává bolet. Pokusil se podrbat a nic se
  ned╪lo. Skv╪lé. Takºe zázraƒná uzdravovací schopnost nezmizela.
     Tlampaƒ  u stropu  znovu spustil." Jste povinni zachránit kaºdého agenta
  ohroºeného v  akci. Pokud  do v∞sadkového  modulu nesestoupíte  dobrovoln╪,
  budete k  tomu donuceni  násilím."   Oba stráºní  roboti ud╪lali  n╪kolik
  rychl∞ch krokà vp²ed.
     "  Tak já  to beru.  Zachráním ho." Vyk²ikl Mark. " Stejn╪ mi nic jiného
  nezb∞vá."   Kapitán otráven╪ sv╪sil hlavu a seskoƒil z lehátka. P²ed chvílí
  se probral,  a uº znovu do akce. ¼ert aby to vzal. Pohlédl vyƒítav╪ na Raye
  a pak  oba spoleƒn╪  vyrazili sm╪rem k vyƒkávajícím stráºn∞m robotàm, kte²í
  p²ed nimi úsluºn╪ pootev²eli protáƒecí dve²e. O n╪kolik minut pozd╪ji se od
  k²iºníku odlepil mal∞ v∞sadkov∞ modul a zamí²il k asteroidu.



     Zatímco t╪ºkého Sargu vynáτeli p²ivolaní nosiƒi ven z místnosti, ujal se
  jeden ze  starτích solansk∞ch dàstojníkà velení. Byl to sn╪d∞ energick∞ muº
  s vystoupl∞mi  lícními kostmi,  typick∞mi pro obyvatele solanské galaktické
  oblasti. Na rozdíl od obƒasného Sargova dobromyslnéého v∞razu, dàstojníkovu
  tvá² pokr∞vala  nem╪nná seτklebená maska permanentn╪ zu²ícího hráƒe pokeru.
  Otoƒil se k ostatním dàstojníkàm a hlasit╪ pronesl.
     " P²iτli jsme sice o n╪kolik bojov∞ch ƒlunà a náτ velitel je práv╪ te╘ v
  dost τpatném  stavu, ale  bitva jeτt╪ nekonƒí. Podle nejnov╪jτích informací
  se do  systému blíºí  nadsv╪telnou rychlostí  jeden z  naτich bojov∞ch
  k²iºníkà. M╪l  by se  vyno²it v  pràb╪hu p²íτtích n╪kolika minut."  Jeden z
  dàstojníkà chvíli  p²em∞τlel a  pak se zeptal. " Myslíte, ºe bude jeden náτ
  k²iºník staƒit  ? Pozemτ£ané mohou b∞t dob²e vyzbrojeni a v podstat╪ mají v
  tuto chvíli v naτem systému pod kontrolou dva bojeschopné k²iºníky."
     " Podle naτich informací dob²e vyzbrojeni nejsou. Minul∞ m╪síc vstoupila
  v pozemské unii v ƒinnost úsporná vyhláτka o vybavení a v∞zbroji galaktické
  policie, takºe  práv╪ te╘ vyst²íleli zhruba polovinu své munice." dàstojník
  se dramaticky  odmlƒel a  pak dodal.  " A  co se  t∞ká druhého k²iºníku, je
  stále jeτt╪  ve stínu  za naτím asteroidem a vàbec netuτí, co se tady d╪je.
  Navíc z  n╪j p²ed  okamºikem odstartoval  záchrann∞ modul  pro fiktivního
  agenta Johnsona. Takºe Stone uº na palub╪ není. ªádn∞ strach."
     Dàstojník  ud╪lal n╪kolik  krokà ke spojovému technikovi a pokusil se na
  tvá²i vykouzlit  τkleb vzdálen╪  p²ipomínající dobráck∞  úsm╪v svého
  p²edchàdce.
     "  P²ipravte pro  náτ k²iºník  instrukce k  útoku, jakmile se vyloupne z
  meziprostoru. Θtok  provést ºárovou  plazmou, a£ máme jeτt╪ n╪jaké zajatce.
  Naτi v╪dci  pot²ebují d╪lat  hodn╪ pokusà  a dobrovolníkà  je stále  mén╪ a
  mén╪. Ale  jinak a£  to vy²ídí  co nejrychleji. Uº by se m╪li kaºdou chvíli
  vyno²it kousek od nich."
     Operátor  p²ekotn╪ datloval instrukce do kódovacího za²ízení a dàstojník
  si poodstoupil  od obrazovek a spokojen╪ se usadil do k²esla. Jeho p²íkladu
  následoval i  zbytek solanského velícího sboru, takºe to v generálním τtábu
  vypadalo v  tuto chvíli  jako v  kin╪ p²ed  premiérou. Vτichni  upírali své
  zraky do  zá²e velkého  projektoru, na  temnou siluetu  pozemského k²iºníku
  obletovaného troskami  drobn∞ch úlomkà  a z  celého srdce  mu p²áli  ten
  nejhorτí konec. Do akce zb∞valo pouze n╪kolik sekund.



    Plukovník Parker se z posledních sil sunul úzkou chodbou sm╪rem ke dve²ím
  do v∞stupní  τachty záchrann∞ch modulà. Ot²esy byly velmi silné. Krvácení z
  bolestivé τiroké  rány na  temeni hlavy  mu kaºdou  chvíli zaclonilo v∞hled
  bublajícími temn∞mi skvrnami, které zaplavovaly jeho hràzou zúºené oƒi. Te╘
  p²iτel siln╪jτí  náraz. Zá²ivky  u stropu pohasly a na obou stranách chodby
  se rozsvítila  mihotavá nouzová  sv╪tla. Plukovník  se zapotácel  a ztratil
  rovnováhu. P²i svém pádu se pokusil op²ít o τikmou ze╘ chodby, kde za sebou
  zanechal dlouhou rudou skvrnu.
     Voda z hygienického bloku pr∞τtila v dalτích vlnách z pootev²en∞ch dve²í
  za Parkerov∞mi  zády a  om∞vala jeho zhroucenou postavu chladiv∞mi poryvy v
  rytmu neustál∞ch ot²esà lodi.   " Nouzová situace. Stav nejvyττího ohroºení
  !! "  chrlil automatick∞  hlásiƒ u  stropu uº  kdovípokolikáté své zbyteƒné
  hláτení, které  uº nikdo  nepot²eboval, protoºe  ti, co  jeτt╪ ºili,  dob²e
  v╪d╪li, jak je situace váºná.
     Plukovník  se pod dalτí sprτkou vody znovu probral a pokusil se vstát. S
  nejvyττím vyp╪tím  sil se  mu to  nakonec poda²ilo a tápav∞m krokem zamí²il
  dál ke  vzdálenému konci  chodby. P²i  kaºdém dalτím nárazu zavrávoral, ale
  p²esto pokraƒoval  nejist∞m krokem  stále vp²ed, za sv∞m cílem. Doufal jen,
  ºe mu na palub╪ nechali alespoσ jeden záchrann∞ modul.
   Nemohl  tuτit, ºe  moduly jsou  na sv∞ch  místech skoro  vτechny, protoºe
  ²ídící kabina  dostala p²ím∞  zásah a vzáp╪tí se kosmick∞ k²iºník samoƒinn╪
  rozpojil na  uzav²ené menτí  moduly, které  se od zasaºené ƒásti vzdalovaly
  maximální rychlostí.  Byla to  p²edem naprogramovaná  taktika, p²i které se
  m╪lo alespoσ  ƒásti posádky  poda²it ve své izolaci p²eºít, dokud nep²iletí
  záchranné t∞my.  Zde ovτem  tato pomoc  nep²icházela v  úvahu. Nep²átelsk∞
  k²iºník vytrvale  pokraƒoval v  postupné likvidaci jednotliv∞ch válcovit∞ch
  segmentà, které  se v kosmické tm╪ rozpoτt╪ly do nádhern∞ch duhov∞ch oblakà
  jeden po druhém.
     O  tom vτm  nem╪l naτt╪stí  Parker ani  tuτení, protoºe  celou dobu boje
  strávil ve  své oblíbené van╪, chrán╪né v∞konn∞m antigravitaƒním za²ízením.
  Byla to  absolutní pohoda aº do okamºiku, kdy pozemsk∞ k²iºník dostal p²ím∞
  zásah. To  nebyl normmální  zásah. Bylo to mnohem horτí neº vτechno, co kdy
  plukovník zaºil. A ºe uº toho bylo hodn╪.
     Jako  první vypadla antigravitaƒní ochrana a záloºní zdroje nenaskoƒily.
  P²i dalτím  prudkém nárazu  se utrhl  t╪ºk∞ bojler  s vodou,  vyroben∞ ve
  starodávném stylu  z odlehƒeného plastexového stropu kabiny a s rachotem se
  z²ítil Parkerovi  na hlavu. V tom okamºiku dostal sousední odd╪len∞ segment
  dalτí p²ím∞  zásah a  plukovníkova τiroká  vana se  prom╪nila v  rozbou²en∞
  oceán. Dusivé  p²ívaly vτudyp²ítomné  vody byly nesnesitelné. Zkroucen∞ pod
  t╪ºk∞m bojlerem  nebyl schopen  se sám vyprostit a tak musel neteƒn╪ ƒekat,
  aº desítky  litrà vzácné vody vyteƒou proraºenou boƒní st╪nou ven z nádoby.
  Hladina ve  van╪ se  stále zvyτovala.  Krev se ²inula z rány a o Parkera se
  zaƒalo pokouτet  bezv╪domí. Vysoké  trumpetky v  uτích ho  varovaly p²ed
  blízk∞m koncem  a svaly zvolna ochably. Naposledy se vzep²el a vτechnu svou
  sílu namí²il proti závaºí, které ho pomalu ale jist╪ lisovalo k zrcadlovému
  dnu vany. Tíha náhle povolila a poloprázdn∞ sud se odvalil stranou. Koneƒn╪
  mohl polomrtv∞  plukovník vylézt z vody. Jeho první myτlenkou byl záchrann∞
  modul.


    Krutá zima a nedostatek kyslíku. To byly základní dva problémy, nad nimiº
  práv╪ intenzivn╪  p²em∞τlel radarov∞  operátor, kter∞ po útoku ve své sekci
  zàstal jako  jediná ºivá  bytost. Na  n╪kolika zb∞vajících  funkƒních
  monitorech zvolna  popraskával nekoneƒn∞  ohσostroj elektrick∞ch  v∞bojà v
  jednotliv∞ch úsecích.  P²eruτená vedení  vesele jisk²ila  po chodbách  a
  vybíjela svoji p²ebyteƒnou energii do vτeho, co jim stálo v cest╪.
     Tenkou  τkvírou ve  strop╪ s  hlasit∞m sykotem  unikaly zbytky vzduchu a
  teplota v  místnosti klesala  na operátoràv vkus aº p²íliτ rychle. Marn╪ si
  snaºil vzpomenout,  co se  vlastn╪ stalo.  Bylo to  jen pár  okamºikà a pak
  nastal konec.  Konec vτech  jistot, konec  k²iºníku i posádky, konec vτeho.
  Snad m╪l  tomu nadutému  dàstojníkovi p²eci  jenom ²íct  o sv∞ch soukrom∞ch
  pozorováních. Ovτem  te╘ uº se zase nemusel bát, ºe by n╪kdy n╪kdo studoval
  záznamy m╪²ících  p²ístrojà a odhalil tak jeho zradu. Ne. Ta zem²e spoleƒn╪
  s tímto vrakem. Ale to nesmí b∞t upln∞ konec. Myτlenky na smrt ho p²ivád╪ly
  na pokraj  τílenství. Chce ºít. Je mu teprve t²icet a nestudoval cel∞ ºivot
  jen proto, aby tu te╘ úpln╪ zbyteƒn╪ zem²el. Vºdy£ se jeτt╪ na Zemi nestihl
  ani p²ipojistit.  Tehdy mu  to nep²ipadalo  dàleºité. Ale  te╘ ?     Jeho
  pozornost upoutal neobvykl∞ pohyb na jedom z monitorà. Nemohl se m∞lit. Byl
  to ƒlov╪k.  ªiv∞ ƒlov╪k.  Tápavá postava  plukovníka Parkera  se pomalu
  protáhla kolem kamery a sunula se dál.
     "  Ten tedy vypadá." ucedil operátor. Nep²ekvapilo ho ani tolik, ºe jeho
  nad²ízen∞ není obleƒen, ale nechápal, kde mohl p²ijít k tak oτklivé rán╪ na
  hlav╪. Pravda,  tady sice  byli také vτichni mrtví, tedy aº na n╪ho, ale za
  to si  mohli sami.  V okamºiku,  kdy se  s jasn∞m  zábleskem vyloupl  z
  meziprostoru solansk∞  hv╪zdolet, v╪tτina  posádky relaxovala  po snadném
  vít╪zství. Pak  uº bylo  pozd╪. V  raketov∞ch zásobnících byly pouze st²ely
  pro p²ím∞  raketov∞ útok  na pozemské  cíle a  s t╪mi  si odoln∞  τtít
  nep²átelského k²iºníku  hrav╪ poradil. Stejn╪ jich nebylo mnoho. Nebyl ƒas.
  Pak, zcela  bez varování,  vyτlehl z  boku k²iºníku záblesk a  zcela seºehl
  velitelské ²ídící centrum. Okamºit∞ v∞buch i únik kyslíku nad╪laly straτnou
  paseku a  operátor byl z²ejm╪ jedin∞, kdo n╪co podobného oƒekával. Toho, ºe
  mu n╪kolik  okamºikà p²ed  touto osudnou  p²íhodou p²inesl  jeden z  robotà
  azbestov∞ skafandr,  si vτiml  pouze druh∞  operátor a  reagoval tím,  ºe
  pronesl cosi  o ustraτen∞ch  zbab╪lcích. Více  uº ²íct nestaƒil. Ve schonu,
  kdy vτichni  p²ekvapen╪ zírali  na nep²átelskou  lo╘, si  operátor stihl
  kombinézu obléct  a pak  se to stalo. Kabina pukla a úzkou τkvírou u stropu
  se v²ítila  do místnosti  záplava zapálené  plazmy. Ta v n╪kolika sekundách
  zmizela jako  by tu  nikdy nebyla  a zanechala za sebou dílo zkázy. Plastex
  vydrºel, ale  lidé ne.  ªár vyst²ídal mráz, ale proti n╪mu nebyl odoln∞ ani
  jeho azbestov∞  skafandr. Vytáp╪ní b╪ºelo naplno, ale rezerva staƒila sotva
  na ƒtvrt hodiny. Za chvíli bude konec.
      Technik se zamyslel. Jestli tam n╪kde venku Parker màºe chodit, znamená
  to, ºe je tam kyslík a normální teplota. Jeτt╪ jednou se podíval na monitor
  a z  displeje urƒil  chodbu. Musí se tam dostat, d²ív neº bude pozd╪. Moºná
  ºe je to jediná ƒást sektoru, která má jeτt╪ vlastní vzduch a teplo.
     Sehnul se nad spálen∞mi zbytky jednoho z dàstojníkà a odepnul mu od pasu
  laserovou pistoli.  Opatrn╪ ji  vsunul do  postranního laloku svého od╪vu a
  vydal se ke dve²ím.


     Parker  vrávoral vyƒerpáním.  Nedokáºe to. Vτudyp²ítomná únava ze ztráty
  krve mu vzala v╪tτinu sil i p²esto, ºe se krvácení jiº tém╪² zastavilo. Byl
  u konce  sv∞ch sil,  ale τachta  s moduly  se táhla  jiº za p²íτtím záhybem
  chodby. Zatnul  zuby a  ud╪lal posledních  pár krokà.  Kdyº se  mu otev²el
  v∞hled na desítky nepouºit∞ch a p²ipraven∞ch strojà, poklesla mu ƒelist. To
  není moºné.  Vºdy£ s ním na palub╪ bylo tolik zbab╪lcà. Kdyby mohli, urƒit╪
  by okamºit╪ ulet╪li. Takºe... Takºe musí b∞t vτichni mrtví.....Mrtví !
     "  To je hràza ! " zak²iƒel do prázdného hangáru a sv╪t se mu p²ed oƒima
  zatoƒil. Jeτt╪   neº  ztratil v╪domí, pocítil mraziv∞ chlad a siln∞ záchvat
  nevolnosti z  nedostatku kyslíku.  Poté jiº  pro n╪ho  jakékoliv starosti
  p²estaly existovat.


     Opreátor  se sklán╪l  nad plukovníkov∞m  t╪lem a snaºil se nahmatat tep.
  Slabé záτkuby  v pravém záp╪stí sv╪dƒily o Parkerov╪ tuhém ko²ínku. Technik
  se sehnul a p²ehodil si svého nad²ízeného p²es rameno.
     Za  galaktické války,  kterou vedly  mezi sebou  Solan a τest sousedních
  planet, by  mu z²ejm╪  podobn∞ hrdinsk∞  ƒin vynesl vysoké vyznameání, nebo
  alespoσ doºivotní  úctu vτech  spolubojovníkà, ale tady nic podobného ƒekat
  nemohl. Vlastn╪  ani nev╪d╪l,  proƒ práv╪  te╘ zachraσuje  ºivot n╪jakému
  vojákovi, kterého  ani po²ádn╪  nezná. Ale  to práv╪  te╘ ani  v╪d╪t
  nepot²eboval. Prost╪  ho cht╪l  zachránit a to staƒilo. T²eba  uº je stejn╪
  pozd╪..   Opatrn╪ naloºil  Parkera do  modulu a  p²iloºil mu na hlavu sondu
  diagnostického programu.  M╪l trochu  v∞ƒitky sv╪domí,  ºe sv∞m  p²íchodem
  naruτil vzduchot╪snost celého systému a nebyl si ani jist, zda se plukovník
  nezhroutil vinou tepelného τoku nebo p²echodného nedostatku kyslíku. Te╘ uº
  na tom  nezáleºelo. Automat navlékl Parkerovi speciální kombinézu, ze které
  mu zaƒaly  do ºil  proudit husté  sm╪si vitamínov∞ch  koncentrátà a
  povzbuzujících prost²edkà.  Jistící popruhy  obepjaly jiº  tak nehybnoou
  sedící postavu a automat hlásil p²ípravu na start.
     Radarov∞  technik si  utáhl jistící  popruhy a  zkontroloval pojistku
  katapultu. Na  ²ídícím panelu nastavil nacviƒen∞m pohybem automatick∞ reºim
  a se  zatajen∞m dechem  stiskl tlaƒítko  start. V modulu byl zatím poprvé a
  vτechny testy  absolvoval pouze  na trenaºérech.  S nep²íjemn∞m  pocitem si
  uv╪domil, jak  je nervózní.  Nem╪l rád  závrat╪. Zav²el  oƒi. Sv╪t se s ním
  trochu zakymácel  a kdyº  oƒi po  chvilce znovu  otev²el, spat²il pod sebou
  τiroké barevné  plochy asteroidu,  na kter∞  m╪l pozemsk∞ k²iºník zaútoƒit.
  Jaká ironie. Zbytky po kdysi hrdém a krásném skvostu pozemsk∞ch technologií
  zàstaly kdesi  vysoko nad  ním a  on se te╘ snáτel spoleƒn╪ s ran╪n∞m τéfem
  v∞pravy dolà  do neznáma,  vst²íc civilizaci,  kterou se  jeτt╪ p²ed chvílí
  chystali zniƒit.
     Modul  zaºehl své  raketové motory  a v  ho²ících gejzírech tryskajících
  plynà zamí²il  vst²íc svému  poslednímu cíli,  kter∞ v  temném kosmickém
  prostoru osam╪le  zá²il desítkami  pestrobarevn∞ch odstínà  odraºen∞ch
  paprskà, jimiº ho zalilo místní naràºov╪lé slunce.












     Rozºhaven∞  modul se  zaburácením práv╪  proráºel nejvyττí  vrstvy um╪lé
  atmosféry asteroidu.  Ví²ivé turbulence  rozechvívaly kaºdiƒk∞ segment jeho
  sloºité konstrukce  aº na  hranici únosnosti  a oba  agenti SDPP  se chv╪li
  dychtiv∞m oƒekáváním  ve sv∞ch v∞sadkov∞ch kapslích.  Mark si práv╪ zmaten╪
  opakoval d╪tskou ²íkaƒku, kterou mu poradil v∞cvikov∞ psycholog a snaºil se
  zapomenout na  podivnou sm╪sici  nervozity, nap╪tí,  rozjit²en∞ch smyslà  a
  neidentifikovatelného strachu,  která v  bou²liv∞ch poryvech  cloumala jeho
  neurony. Ray  v sousední  kapsli na  tom byl o poznání lépe. I elektronick∞
  mozek si  byl schopen  uv╪domit hrozící  nebezpeƒí, ale  bylo to  nebezpeƒí
  p²edem naprogramované, neodvratné a prost╪ k n╪mu dojde. Andrid sed╪l zcela
  klidn╪ a  soust²edil se  na správné naƒasování v∞sadku. Na n╪m te╘ záviselo
  vτechno. Pravd╪podobnost zásahu v atmosfé²e nep²átelské planety byla vysoká
  a b╪ºn∞  v∞sadkov∞ modul  v takov∞ch podmínkách nem╪l skoro ºádnou τanci na
  p²eºití. Protiradarová ochrana pracovala jiº n╪kolik sekund na pln∞ v∞kon a
  rozst²ikovala do  étheru kolem  v∞sadkového ƒlunu sm╪sici vln nejràzn╪jτích
  kmitoƒtà, které  spoleƒn╪ s  doho²ívajícími zbytky  vn╪jτího radiaƒního
  krun∞²e, rozprsklého  p²ed n╪kolika  okamºiky do atmosféry, dávaly τanci na
  n╪kolikaminutové zmatení  nep²ítele. Modul  vτak p²esto  nebyl bezpeƒn∞.
  Podle interních  sm╪rnic SDPP  se jednalo  o vojenskou  záchrannou akci  na
  cizím území  a proto musely b∞t pouºity kapsle. Marka to nijak nepot╪τilo a
  kdyº zjistil,  ºe mu  palubní poƒítaƒ  p²ibalil do  v∞bavy i malou p²íruƒní
  jadernou pumu,  proklel vτechny  fanatiky, kte²í  v teple sv∞ch kancelá²í v
  pohod╪ vym∞τlejí  váleƒné sm╪rnice.  Vºdy£ jdou  jenom zachránit  n╪jakého
  agenta, kterého  podle Markova  ƒist╪ soukromého  názoru stejn╪  není vàbec
  ºádná τkoda. Tak proƒ, proboha, pl∞tvají tolika prost²edky a energií. A te╘
  jeτt╪ ty kapsle.
    " Dvacet sekund do odpálení." hlásil strojov╪ chladn∞m hlasem Ray.
     Mark  se zaƒal  potit. P²etíºení dvanáct gé, které ho v p²íτtím okamºiku
  oƒekávalo, mu  d╪lalo dost  t╪ºkou hlavu.  A bude jeτt╪ t╪ºτí. Bude to sice
  jenom okamºik,  kdy speciální  náloº v  kapsli zmírní  náraz v∞st²elu,  ale
  stejn╪ to  bude straτné.  Kapitán proklel vτechny Solaσany, kte²í p²iτli na
  ten hloup∞  nápad, vybavit své k²iºníky tímto pozemsk∞m váleƒn∞m vynálezem.
  Kapsle byly  sice praktické  pro vojenské  akce typu  komandos, kdy jste ze
  stratosfééry vyst²íleli  nad kontinent  svou elitní jednotku a pak uº jen s
  uspokojením sledovali, jak tam vτechno ho²í a doutná, ale na akcích SDPP se
  podobn∞ch vymoºeností obvykle nepouºívalo.
     Pravda. Pat²ilo to k základnímu v∞cviku. Ale to uº je dávno a Markovi na
  to zàstaly  jen hràzné  vzpomínky ve  kter∞ch mu  spl∞val d╪s  a utrpení  z
  odpáleného v∞sadku  s bolestmi  hlavy z  levného alkoholu, kter∞m se snaºil
  nab∞t op╪t  duτevní rovnováhy.  A te╘  je to  tu zas.  Zlomysln∞ poƒítaƒov∞
  program Ray  2 pro n╪ho p²ipravil hotové peklo. Dokáºe to p²eºít ? Nebyl si
  vàbec jist.
    " T²i sekundy do odpálení."
     Samoƒinné  popruhy se  za²ízly do  svalà. Siln∞ tlak pono²il kapitána do
  rosolovité anatomické  vyst∞lky. Oba  uzáv╪ry kapsle  souƒasn╪ cvakly  a
  uvolnily pojistky  projektilu. Mark  se zaƒal  potit. Musí  myslet na  n╪co
  p²íjemného. Za n╪kolik okamºikà se propadne o desítky kilometrà do hloubky,
  kde bude  muset sám  ²ídit svàj  pád. Vzpom╪l  si na  Elsu. Vybavila  se mu
  usm╪vavá, krásná,  zá²ící vitalitou a τt╪stím. Byla p²esn╪ taková, jakou ji
  cht╪l práv╪ te╘ mít. A pak se to stalo.
     Mohutná  exploze zat²ásla realitou a ob╪ kapsle naráz opustily v∞sadkov∞
  modul, kter∞  pokraƒoval v pozvolném p²edem naprogramovaném sestupu. Mark s
  Rayem se  ve sv∞ch  uzav²en∞ch elektronick∞ch  rakvích bleskurychle
  provrtávali atmosféérou níº a níº dolà ke svému cíli.
    Zp╪n╪ná krev, prudk∞ tlukot srdce, bolest v celém t╪le. Kapitán cítil, ºe
  se zaƒíná  probírat. Nemá  moc ƒasu.  Kryt v  p²ilb╪ se  s tich∞m  τelestem
  pomalu odsouval  a odhaloval  fantatastick∞ v∞hled  na neznámou  krajinu.
  Vysoké tóny  generátoru postupn╪  sílily, aº  donutily Marka  úpln╪ otev²ít
  oƒi. Opatrn╪  zamrkal a  snaºil se  najít n╪jak∞  orientaƒní bod.  V této
  neznámé krajin╪ to nebyl ºádn∞ velk∞ problém. Trojice pyramidov∞ch v∞ƒn╪lkà
  nad obzorem  byla jedin∞m  spolehliv∞m ukazatelem  v této nep²ehledné zm╪ti
  zelen╪ a  horsk∞ch masívà.  Aniº si  to uv╪domil,  nasm╪roval kapitán svoji
  kapsli tím sm╪rem.
     "  Cíl identifikován,  vysílaƒ Johnson  lokalizován t²i  kilometry pod
  povrchem severn╪ od pyramid. " hlásil Ray.
    " A co modul, jak je na tom ? " zeptal se Mark.
     "  Zatím se bez problémà navádí na p²istání v dºungli." konstatoval suτe
  android.   Kapitánem zacloumala  vlna spravedlivého  hn╪vu. Takové utrpení,
  spousta bezpeƒnostních opat²ení a vτechno zbyteƒn╪. Taková byrokracie.
    Náhle Markovi zadrnƒel v p²ilb╪ vzruτen∞ Rayàv hlas. " Modul práv╪ dostal
  p²ím∞ zásah  jadernou st²elou.  Okamºit╪ p²estal  existovat. Od této chvíle
  jsme bez  spojení se  základnou. "   Kapitán pocítil zcela nepatrn∞ záchv╪v
  spokojenosti. Alespoσ,  ºe to nebylo zbyteƒné. Naklonil se ke komunikátoru.
  " A proƒ ta panika. To se p²ece dalo ƒekat, ºe na nás zaútoƒí."  Vzáp╪tí se
  ozval op╪t chladn∞ syntetick∞ hlas. " Jenºe oni nezaútoƒili."
    " Coºe ?  A kdo tedy ?"
    " St²ela p²ilétla zvenku. "
     "  Takºe ne  z asteroidu ?  Jak je to moºné ?  Vºdy£ tam nikdo krom╪ nás
  nebyl."   " No  práv╪." ucedil  android. " Podle m∞ch v∞poƒtà vyslal st²elu
  Ray 2 z naτeho k²iºníku, ale nevím proƒ a nemohu se s ním spojit."
    " Jak dlouho nemáτ spojení ? "
    " Teprve n╪kolik sekund. Od v∞buchu."
     Mark se zamyslel. " To tedy zaƒíná p╪kn╪. Na nep²átelském asteroidu, bez
  prost²edkà, bez  základny, bez  spojení...." Zaƒaly  ho pomalu  p²emáhat
  deprese.
     "  Prost²edky máτ.  Jsi vybaven  pro p²eºití  na t∞den  a na  zádech máτ
  atomovou bombu."  " Jo." ucedil sarkasticky kapitán." Aº budu chtít spáchat
  sebevraºdu, tak kolem sebe alespoσ vτechno zamo²ím."
     " To vy²eτíme. V╪nuj se ²ízení." pobídl Marka android. "Vchod do podzemí
  má b∞t podle snímkà n╪kde mezi pyramidami."
     Ob╪ kapsle vzáp╪tí zaví²ily nad trojicí obrovsk∞ch kamenn∞ch jehlanà a o
  chvilku pozd╪ji dopadly na mal∞ v∞ƒn╪lek na boku jedné z nich.



  Duté lupnutí  a vτude  bylo plno  sv╪tla. Po  puklé kapsli  zbyla spousta
  tmav∞ch st²epà,  které dokonale  absorbovaly energii nárazu. Mark se zhoupl
  do kolen  a okamºit╪ vyrazil vp²ed po mírn╪ τikmém povrchu rampy nebo co to
  vladtn╪ bylo.  Koutkem oka stihl jeτt╪ sledovat Raye, kter∞ o n╪kolik metrà
  vlevo drºel  své k²ídlo p²esn╪ v souladu se vτemi p²edpisy o útoƒné formaci
  a práv╪  dobíhal s laserov∞m d╪lem v ruce k oválnému kamennému sloupu, jenº
  podpíral klenbu  vstupní bránny  od úzkého vchodu do pyramidy. Napoƒítal do
  t²í a  hodil p²ed  sebe d∞movnici.  Ta vzáp╪tí  zakryla cel∞  vchod hustou
  sm╪sicí τedavého  aerosolu, kter∞  zanechával na  temn╪ ƒern∞ch kombinézách
  obou astronautà  velké τedivé  skvrny. Ray  se neklonil ke vchodu a vysypal
  dovnit² celou energetickou dávku ze své zbran╪. Vzáp╪tí couvl a p²itiskl se
  ke st╪n╪.  To byl  ten prav∞  okamºik pro  Marka. Vyrazil vp²ed a vτí silou
  proskoƒil kou²ovou  clonou dovnit²  s prstem  na spouτti  svého akustického
  zá²iƒe. Byl v pohotovosti, p²ipraven okamºit╪ st²ílet.
     O  chvilku pozd╪ji  zazn╪lo z  hustého d∞mu  táhlé zavytí a úzk∞ sloupec
  energie odkudsi  z nitra  chodby p²e£al  jeden z  vn╪jτích sloupà  drºících
  klenbu. Kamenné  τt╪piny se rozst²íkly do okolí a stavba se zaƒala hroutit.
  Ray se  na poslední  chvíli odrazil  od st╪ny  skoƒil za  Markem do  útrob
  podivného jehlanu.  Nutno dodat,  ºe ani  on nep²edpokládal,  ºe za  hustou
  clonou d∞mu  se nacházejí dlouhé, prudké kamenné schody, které mizí kdesi v
  podzemí. O  n╪kolik okamºikà  pozd╪ji následoval  svého kolegu  od SDPP,
  τkobrtl o  první schod  a pak mu jiº nebylo pomoci. Gravitace zde byla sice
  podstatn╪ menτí  neº na  Zemi, ale správn╪ seτikmené schodiτt╪ dokáºe pravé
  divy. Alespoσ  ºe se ovládl a nevyst²elil z dezintegrátoru. Mohlo b∞t jeτt╪
  o n╪co  hà².   Kdyº se  t╪ºce pomlácen∞  Mark znovu  postavil a  podpírán
  Androidem váhav∞m  krokem vykroƒil  do spletitého  labyrintu chodeb, zazn╪l
  odn╪kud shora  hromov∞ rachot.   "  Tlaková vlna v∞buchu ƒlunu z²ejm╪ práv╪
  dorazila." hlásil Ray.
    Mark se podivil. " Není to n╪jak moc silné ? Co to bylo za bombu ? "
    " To nejsiln╪jτí, co na k²iºníku bylo."
    " Asi jsme Raye 2 n╪ƒím dost naτtvali."
   Android  kroutil zamyτlen╪  hlavou a  pravideln∞m krokem  táhl svého tém╪²
  bezvládného p²ítele pryƒ, dál temnou chodbou.



  Radarov∞ technik  si prohlíºel terén na ploché obrazovce záchranného modulu
  a se  znepokojením si  uv╪domoval, ºe  tento asteroid je aº p²íliτ ºiv∞. Má
  tém╪² pozemskou atmosféru. ⁿekl by spíτe, ºe solanskou, ale ta vegetace, to
  je neuv╪²itelné.  Práv╪ pp²elétávali  nad rozlehlou  dºunglí a tak sledoval
  dvojici bleskurychl∞ch  τelem, jak  vytrvale pronásleduje zb╪sile prchající
  stádo vyd╪τen∞ch b∞loºravcà. N╪co se mu na tom nezdálo, ale stále si nemohl
  uv╪domit, co  to je.  Aº pak  na to  p²iτel. Obraz  divoƒiny n╪co  takového
  nezná. µelmy  nikdy neloví pro zábavu, ale z nutnosti. Tohle vτak bylo n╪co
  jiného. Za  stádem se  svíjely desítky  umírajících zví²at,  ale dravci
  vytrvale hnali  stádo p²ed  sebou n╪kam  pryƒ. Kam ? T╪ºko ²íct.  Plukovník
  Parker na vedlejτím sedadle se práv╪ zaƒal probírat z bezbv╪domí a proto se
  technik, aƒ  nerad, odpoutal  od sledování  d╪sivého dramatu na obrazovce a
  na²ídil modulu dalτí oblet asteroidu.
     Plukovník  zamrkal a  up²el na  technika svàj stále jeτt╪ mírn╪ zakalen∞
  zrak.  " Kdo jste ?"
   "  Radarov∞ operátor  τest, pane.  Poda²ilo se  mi zachránit  modul i vás.
  Práv╪ provádíme t²etí oblet nad asteroidem."
    Parker zavzpomínal. V útrºcích se mu vybavovala vana, vytékající bojler s
  teplou vodou,  porouchané antigravitaƒní  za²ízení a  vyƒerpávající cesta
  dlouhou chodbou nap²íƒ k²iºníkem. A pak nic.
    " Co se stalo s lodí ? "
    " Nevím, pane. Ale je moºné, ºe uº neexistuje."
    " A posádka ?"
     "  Nikdo nep²eºil." technik cítil v∞ƒitky sv╪domí, ale uv╪domoval si, ºe
  je to  vτechno uº  dávno pryƒ.  T²eba tomu ani nemohl zabránit. Velitel byl
  takov∞ natvrdlík,  ºe neº  by mu to doτlo, p²ím∞ zásah by uº stejn╪ mezitím
  m╪li. Uklidnil se.
     "  Promiσ." plukovník  si jeho  rozpaky vyloºil  jako hluboké  pohnutí a
  litoval ho.  Parker byl  star∞ voják  a o  posádku jiº  n╪kolikrát p²iτel.
  Nebylo to  nic nového.  Bude to  p╪kná d²ina,  zapamatovat si  jména nov∞ch
  ƒlenà posádky,  aº se  vrátí na  Zemi. Jestli se vrátí. Ale tenhle nováƒek,
  kterého ani  neznal, to  z²ejm╪ nesnáτí  nejlépe. Bude nutné rozjet n╪jakou
  akci, aby  nem╪l ƒas  podléhat depresím.  Parker si  vzpom╪l na  poslední
  protiτokové τkolení,  které absolvoval  krátce p²ed  odletem a  zavelel : "
  Jdeme na p²istání, a£ to máme za sebou."  " Ale kam ? " podivil se technik.
  " Uº jsem to oblétl pot²etí a ºádné centrum civilizace jsem nenaτel. "
    " Zapni infradetektor. Zjistíme, kde mají energetické zdroje."
     Zelená  barva obrazovek  se p²elila v ƒerveσ, která se hemºila desítkami
  drobn∞ch pohybliv∞ch bodà."
    " Vypni záznam pohybu, zví²ata nás nezajímají."
  Technik p²evolil  logiku a  sledoval dlouhé ƒerné pásy temné krajiny, která
  se pod nimi míhala závratnou rychlostí. Obrazovky zm╪nily jas.
     " Mám to." vyk²ikl operátor a zabrzdil modul. P²epnul na normální vid╪ní
  a neubránil  se v∞k²iku  zklamání. P²ímo  pod nimi  práv╪ zu²il velk∞ lesní
  poºár.
    " No nic." uklidnil ho Parker. " Letíme dál."
     Po  dalτích p╪ti  obletech zmohla  plukovníka d²ímota  a tak  p²ekvapen╪
  vyt²eτtil oƒi, kdyº ho p²i sedmém obletu technik probudil.
    " Mám to. "
    " Uº zas ? "
   "  Ne, te╘ to doopravdy mám. Klidn∞ energetick∞ zdroj p²ímo pod povrchem .
  Teplo, radiace,  prost╪ super.  Civilizace, jak  má b∞t.  Mám sestoupit ? "
  tázal se  nadτen∞ technik.   Parker  se zamyslel. Nebude to jednoduché, ale
  moc moºností nemají.
    " Jedem dolà ve spirálách a zkusíme objevit n╪jak∞ vchod. Dej mi obraz na
  normální spektrum." Parker se zadíval na obrazovku, kde ho upoutala trojice
  vysok∞ch pyramid o n╪kolik kilometrà dál, tyƒících se hrd╪ v zelené pustin╪.
     "  N╪co vidím.  " prohlásil  technik. "  Boƒní otvor ve skalní st╪n╪ pod
  námi. " podíval se na monitory, "Jde odtamtud teplo. Musí to vést dolà."
     " Tak a£ uº jsme tam." Plukovník se nemohl doƒkat. Kdyº kapitulovat, tak
  co nejrychleji.  Vysoká hodnost  mu zajiτ£ovala  urƒité v∞hody i v zajetí a
  nyní m╪l  v úmyslu  jich pro  tentokrát hojn╪  vyuºít i  za cenu  vyzrazení
  n╪kter∞ch závaºn∞ch vojensk∞ch tajemství. Bohuºel netuτil, ºe solaσané je v
  tuto chvíli  znají jiº  z první  ruky p²ímo  od nov╪  jmenovaného velitele
  galaktické policie, kter∞ práv╪ nastoupil do svého ú²adu.



  " Admirále,  to je  nesl∞chané. Váτ  k²iºník byl zniƒen a vy d╪láte jako by
  nic." ƒertila  se Elsa.  " Promoσte madam, ala v tuto chvíli hovo²íte pouze
  s civilní  osobou, tak  vás ºádám, abyste mi nezd╪lovala ºádné p²ísn╪ tajné
  informace. " ozvalo se z druhého konce telefonního vedení.  Elsa se snaºila
  obraz na  monitoru vyladit,  aby alespoσ  ropzpoznala tvá²,  ale marn╪.
  Podp╪tí, které  poslední dobou z nepochopiteln∞ch dàvodà zachvátilo severní
  b²eh atlantiku,  ovlivσovalo i  telefonní spojení.  V╪dci tvrdili  n╪co o
  poruchách energetick∞ch  generátorà. ªe je pr∞ napadla n╪jaká bakterie nebo
  co, ale  tomu Elsa  nerozumn╪la. Zato  velice dob²e  rozum╪la svému
  informátorovi, kter∞  jí p²ed hodinou sd╪lil, ºe zachytil nouzovou zprávu z
  k²iºníku vesmírné policie.
    " Hovo²ím s admirálem Neumannem ? " otázala se p²ík²e.
     " Neumann u telefonu, ale p²ed deseti minutami jsem byl zbaven hodnosti,
  takºe uº  vám asi  nikdy nebudu  muset pomáhat.  Zkuste to  s m∞m  nov∞m
  nástupcem. Sbohem."
     Ve  sluchátku suτe  zapraskalo a  Elsa zàstala  vyjeven╪ zírat  do tmavé
  obrazovky. On zav╪sil. To by si normáln╪ nikdy nemohl dovolit. Elsa vlastní
  polovinu firem,  od kter∞ch  bere kosmická  policie za  pauτální ceny  své
  vybavení. To tedy znamená, ºe ho skuteƒn╪ vyhodili. Ale proƒ ? Vºdy£ se tak
  snaºil. Byl  na svém  postu jiº více neº deset let. Tohle se p²ece normáln╪
  nikdy ned╪lá.
     Elsa  v zamyτlení  vy£ukala dalτí  ƒíslo, pomocí  softwareového klíƒe se
  probourala p²es p╪t kódov∞ch blokád, které byly krom╪ jiného také produktem
  z jejích laborato²í a uº tu bylo spojení.
     "  ╡áá, sleƒna  Swensonová..." usmál  se z obrazovky telefonu sympatick∞
  ƒty²icátník se   samolib∞m  úsm╪vem v  tvá²i. "  To jsem  rád, ºe  voláte.
  Myslím, ºe mám pro vás dost dàleºitou zprávu..." dramaticky se odmlƒel.
     "  Já pro  vás taky."  nevydrºela Elsa.  " Máte  o jeden  k²iºník mén╪ a
  generál Neumann mi n╪co slíbil."
    Muº na obrazovce se uτklíbl a nasadil autoritativní tón. " Sliby b∞valého
  generála mne  nezajímají. A  ztráty k²iºníkà  jsou p²i naτí práci jevem, se
  kter∞m se poƒítá. Piráty sledujeme a aº nás dovedou k cíli, zaútoƒíme..."
    " Coºe ???..." nechápala Elsa. " A co záchranná v∞prava ? "
     " Podle naτich informací nikdo nep²eºil, takºe není koho zachraσovat. Je
  to daleko a i pouh∞ pràzkum by byl p²íliτ nákladn∞ na naτe moºnosti."
    " Ale já to zaplatím." vyjekla Elsa.
     "  To asi  ne." tvrd╪  odsekl nov∞  generál. "  Energetické generátory z
  vaτich laborato²í,  které máme  ve v∞bav╪,  vykazují poslední  dobou vysoké
  procento selhání. Dáváte desetiletou záruku, nejdelτí v celé pozemské unii.
  Proto jste  také vyhrála  konkurs. Takºe  te╘ chceme  vrátit naτe  peníze,
  protoºe Solan nám p²inesl bezkonkurenƒní nabídku spolehliv╪jτích za²ízení."
   To  bylo i  na Elsu  moc. Okamºit╪  zav╪sila a  dalτí telefonát jiº pat²il
  firemnímu právníkovi.  Mark i  Parker v  sest²eleném k²iºníku  τli stranou,
  protoºe te╘  jde o  vτechno. Akcie,  prodat, rychle..  V t╪chto chvílích by
  Elsa mohla  klidn╪ nahradit  t²i spojovatelky naráz v mezinárodní úst²edn╪.
  Telefonní smrτ£,  kterou vyvolala, doznívala jeτt╪ dlouho do noci a nazít²í
  se burzy s cenn∞mi papíry p╪kn╪ zprudka ot²ásly.


  Modul se n╪kolikrát zprudka zachv╪l a potom tvrd╪ dosedl do bujné vegetace,
  která se pod ním rozestoupila aby ho zase vzáp╪tí dokonale pohltila.
     "  Jestli nás  budou zkouτet  z ob╪ºné  dráhy hledat,  tak nemají ºádnou
  τanci." zahlaholil s uspokojením radarov∞ technik.
     "  No, hlavn╪,  ºe jsme  to p²eºili." odtuτil plukovník Parker " Jen tak
  mimochodem, na jakém trenaºeru jste se, mladíku, uƒil létat s modulem ? "
     "  Na trenaºéru  galaktické policie,  dv╪ hodiny  p²ed odletem." odv╪til
  technik." Moc mi to neτlo, ale pat²í to k v∞cviku."
    " M╪l jsi m╪ na to upozornit d²íve, pilotoval bych já."
    " Byl jste v bezv╪domí, pane."
     "  To nevadí ! ", odsekl Parker." I v bezv╪domí bych pilotoval lépe, neº
  vy."  " Dob²e." ucedil technik " Aº budete p²íτt╪ v bezv╪domí ...."
    Nedo²ekl. Nebyl zvykl∞ p²íliτ ƒasto lhát a v tuto chvíli up²ímn╪ litoval,
  ºe vàbec  kdy Parkera  do modulu bral. Taková nevd╪ƒnost. Kdyby m╪l alespoσ
  τpetku uznání.  On je p²ece radarov∞ specialista, a dobr∞. To potvrzovala i
  skuteƒnost, ºe  se p²edpokládan∞ solansk∞ k²iºník z mezipropstopru skuteƒn╪
  vyloupl. To  p²ece nikdo  jin∞ nep²edpokládal. Ale létat s modulem ? Proƒ ?
  Transvozidlo se  ²ídí jinak  a podstatn╪  lépe. Míσ  τkube a  p²istává
  automaticky. Tyhle  zastaralé moduly  stejn╪ vyhrabali  urƒit╪ odn╪kud  z
  p²edpotopních skladà.  N╪kdo musel  dostat p╪kn∞  úplatek, aby  je policie
  za²adila do v∞zbroje.
     Technik  cel∞ vztekl∞  sed╪l ztuhle  u ²ízení  a p²emítal  o nevd╪ku  a
  p²íko²ích sv╪ta, zatímco Parker s hlasit∞m τátráním hledal spínaƒ osv╪tlení
  kabiny. Tisíce  stonkà rostlin  se nad  kopulí z  pràhledného plastexu op╪t
  sepjaly do neproniknuteln∞ch snopà a v modulu p²estávalo b∞t vid╪t.
     Z  palubní desky  náhle zaτum╪lo a z komunikátoru zazn╪l ohlaτovací sled
  tónà práv╪  probuzené nouzové  vysílaƒky. Následovala  dutá rána, kdy sebou
  plukovník leknutím  trhl a  temenem propleτat╪lé  lebky koneƒn╪  zavadil o
  spínaƒ vnit²ního  oosv╪tlení. Vedle  sedící technik  se probral  z apatie a
  otoƒil se k nad²ízenému.
    " Proƒ jste to ud╪lal ?  Zam╪²í nás d²íve, neº se staƒíme leknout."
     Parker se sv∞m samolib∞m úsm╪vem si práv╪ masíroval levou rukou rostoucí
  bouli na  hlav╪. Jiº  n╪kolik let  byl pon╪kud  nedosl∞chav∞, ale p²ed sv∞m
  okolím tuto  závadu dovedn╪  skr∞val. Dokonce  zjistil, ºe  jeho zamyτlené
  mlƒení ve  chvílích kdy  n╪kdo vznesl nep²íjemnou otázku, b∞vá ƒasto mnohem
  úsp╪τn╪jτí, neºli  vyh∞bavé odpov╪di  kolegà v  dàstojnickém τtábu.  Jednou
  dokonce díky  nedosl∞chavosti získal  vyznamenání za  rozvahu, protooºe
  nezpanika²il, kdyº  za ním  n╪kdo prohlásil,  ºe dochází  vzduch. Získal si
  dàv╪ru vτech  tím, ºe  jako jedin∞  se ani  nehnul a  d╪lal, ºe neslyτel tu
  d╪sivou zv╪st. Ostatní po chvíli τílení následovali jeho p²íkladu a v klidu
  vyƒkávali vst²íc  osudu. Pomoc  p²iτla kupodivu  vƒas a  Patrker se  aº
  dodateƒn╪ dozv╪d╪l,  ºe je  vlastn╪ hrdina. To se mu stávalo poslední dobou
  celkem ƒasto.  Uº se  t╪τil, jestli ho Mark zase jako vºdycky zachrání, jak
  mu bude admirál Neumann p²edávat vyznamenání. Za co ? Ono uº se n╪co najde.
  Kdyº jsou  ztráty, musí  b∞t projev  v televizi.  A to  je pak  vhodné aby
  promluvil velící dàstojník o odvaze, hrdinství a podobn∞ch v╪cech. N╪kdo uº
  p²ed lety  zjistil, ºe  úpln╪ nejlépe  vypadá, kdyº dostanou ob╪ti posmrtné
  vyznamenání. Pak  ale musí n╪co dostat i dàstojník, kter∞ p²eºil. Tím se mu
  zvedne i  plat a  pak je  to lepτí  a lepτí.     Parker  se t╪τil  ze sv∞ch
  soustavn∞ch úsp╪chà.  Náhle si  vτak s  údivem uv╪domil, ºe na n╪ho technik
  n╪jak podez²ele  zírá. Napadlo ho, ºe by m╪l asi n╪co neutrálního ²íct, ale
  to uº bohuºel nestihl.
     "  Koneƒn╪, ºe jste se ozvali. Tak p²ece n╪kdo p²eºil. Udejte polohu, a£
  vás odtamtud  dostanem." ozvala  se znenadání  lámaná galaktτtina  z
  komunikátoru.
    " Kdo to màºe b∞t ? " divil se technik.
     "  Nevím ."  ucedil Parker,  kter∞ si  aº nyní  uv╪domil, ºe  musí hodn╪
  napínat sluch,  aby technikovi rozum╪l. Uº je to tak. Sluchov∞ implantát se
  z²ejm╪ p²i  ot²esu poτkodil  a te╘  asi dod╪lává. Jeτt╪ pár minut τelestà a
  pak úplné ticho. Nesnesitelná myτlenka.
     "  Tady je  posádka druhého záchranného modulu. Poda²ilo se nám p²istát.
  Udejte svou pozici."
     Technik  se zamyslel.  ªádn∞ jin∞  modul nevystartoval.  Vτedchny byly v
  boxech. Kdo to tedy màºe b∞t ?  Má dost solansk∞ p²ízvuk.
    " Neznáme svou pozici."
    " Tak udejte n╪jak∞ v∞razn∞ bod v krajin╪." zchrchlalo to znovu z bedny.
    " No, jsou tu takové t²i...." náhle se zarazil. Proƒ to pot²ebují v╪d╪t ?
  Jestli p²istáli  v modulu,  uº stejn╪  nevzlétnou. Záchranné  moduly jsou
  jednoúƒelové. P²istát  a konec.  A ºe  by je hledali p╪τky ?  P²ece nemohou
  znát zdejτí krajinu.
     "  T²i coo  ?..... Pyramidy  ?? "  zah²m╪l divn∞  hlas z tlampaƒe. Siln∞
  solansk∞ p²ízvuk se jiº nedal zast²ít. Bylo to jasné a zaslechl to i Parker.
    " S k∞m se to bavíτ ? "
     " Nevím ."
    " Coo ?? "
     " ⁿíkám, ºe nevím." technikovi zaƒaly povolovat nervy. Rozhodl se, ºe se
  zeptá p²ímo.  " Z jaké jste sekce ? "
     Hlas  z komunikátoru okamºit╪ odpov╪d╪l, jako by na tuto otázku ƒekal. "
  Sektor bé ƒty²i."  " A hodnost ? "
    " Já jsem pilot a dalτí t²i se mnou v modulu jsou velící dàstojníci."
    " To není moºné ! " rozzu²il se technik. " Vid╪l jsem je vτechny um²ít."
     Parker  se prudce  otoƒil a  pátrav╪ se na technika zadíval. Tak a je to
  venku. Operátor  trpce litoval  své unáhlenosti  a p²em∞τlel, jak se z toho
  dostat. Jeτt╪  mu nakonec  na Zemi p²iτijou soud. Tato starost, stejn╪ jako
  v╪tτina ostatních  byla zcela  zbyteƒná, ale o tom naτt╪stí zatím nikdo nic
  netuτil. Snad  jen majitel  hlasu na  druhé stran╪  étheru, kter∞  se náhle
  zaƒal hlasit╪ smát a blábolit do stanice n╪co v solanτtin╪.
     "  Co ²íká  ?" obrátil  se technik  k Parkerovi, kter∞ si ho stále jeτt╪
  m╪²il vytrval∞m podezírav∞m pohledem. Po chvilce ticha plukovníkovi posunky
  naznaƒil, a£ se nakloní k bedn╪. Pak zesílil p²íjem na maximum.
     Parker  zpopelav╪l. "  Musíme pryƒ. Rychle." vyk²ikl a vykopl plastexové
  dve²e modulu. "Zam╪²ili nás."
    " Kolik máme ƒasu ? " zajíkl se technik.
     "  Podle τelestà  ve spojení moc blízko nebudou. Tipuju tak t²i minuty."
  zajeƒel plukovník  a pono²il  se do  husté trávy.  Operátor jeho  p²íkladu
  bleskurychle následoval  a tak  se za  n╪kolik okamºikà  oba energicky
  prodírali zvln╪nou trávou se zjevnou snahou dostat se co nejdále od modulu.
     " Au. Co to bylo ? " hekl technik a s úºasem si vytrhl ze záp╪stí dlouh∞
  trn.    " Nevτímej si toho, ºádné dalτí trny tu nevidím. Jdeme rychle dál."
  sykl plukovník.     A  pak se  to stalo.  Ob╪ma pozemτ£anàm  chyb╪lo uº jen
  n╪kolik krokà  k okraji  paseky, kdyº  tráva kolem  nich náhle  zhoustla
  desítkami ostr∞ch  trnà, které  v jemn∞ch  vibracích ƒe²ily  okraje temn╪
  zelené masy dlouh∞ch stonkà.
     "  Jak to ? Vºdy£ to tu jeτt╪ p²ed chvílí nebylo. " vztekal se technik a
  opatrn╪ si vyτlapával agresivní vegetací úzkou cestiƒku vp²ed. Plukovník ho
  následoval, ale  nep²etrºit╪ ho  nabádal ke  sp╪chu. Ten  byl také zcela na
  míst╪. Minuty nemilosrdn╪ plynuly a velitel právem oƒekával v následujících
  okamºicích n╪co  straτného. Jenom  doufal, ºe  solaσané nepouºijí  jaderné
  zbran╪. Marn╪.
     V  okamºiku, kdy  celí rozdrásaní  koneƒn╪ vstoupili  na volnou  mítinu,
  vyhoupla se nad obzor vzdálená ²ízená st²ela. Lín╪ za sebou táhla svàj bíl∞
  chvost a  nezadrºiteln╪ se  sunula vst²íc  ob╪ma pozemτ£anàm.  O chvilku
  pozd╪ji se z dálky ozvalo slabé zaburácení.
    Byl to souboj ƒasu. Oba p²ísluτníci vesmírné policie vyrazili p²es mítinu
  k úzkému  otvoru ve  skalní st╪n╪  a ani  netuτili, ºe krom╪ elektronick∞ch
  senzorà blíºící  se st²ely  je práv╪  zaregistrovala i dvojice temn╪ rud∞ch
  oƒí krvelaƒné  τelmy, v  klidu vyƒkávající  v k²oví vedle zdánliv╪ poklidné
  mítiny.
     Pak se stalo n╪kolik v╪cí najednou. µelma se mohutn∞m skokem vyno²ila ze
  svého úkrytu  a p²i  dopadu na  planinu roztrhla  sv∞mi ostr∞mi drápy práv╪
  probíhajícímu Parkerovi titanovou kombinézu na zádech. Technik, kter∞ b╪ºel
  za ním,  zpanika²il a  vytrhl zpoza  pasu p²íruƒní  plamenomet. Prom╪nil
  vτechno kolem  sebe vƒetn╪  bot svého nad²ízeného v ho²ící spouτt. Parkr se
  vzáp╪tí odvallil  stranou a  strhl ze  zad hasící  p²ístroj. V  poslením
  okamºiku si  stihl zachránit  zbytky obuvi.  Mezitím skuƒící  psovitá τelma
  mohutn∞m skokem  zmizela op╪t  kdesi v  k²oví a  v praskotu  burácejících
  plamenà bylo  slyτet uº  jen její  hlasité a  pronikavé kσuƒení.   Oba
  pozemτ£ané setrvaƒností spíτe prolet╪li, neºli proskoƒili otvorem do skalní
  st╪ny a  propadli se  kamsi do  hlubin skalního  masívu, kter∞  vzáp╪tí bez
  problémà absorboval  radiaci jaderné exploze nevídané síly. Nutno dodat, ºe
  to nebylo  poprvé, ani  naposled, kdy  dob²e naƒasovan∞  sled akcí  dohnal
  troseƒníky na  pokraji τílenství  aº sem,  kde byli  vydáni na  milost a
  nemilost pánàm  z podzemí. Práv╪ dnes odsud vedla pouze jediná chodba. A ta
  se m╪la v p²íτtích hodinách stát i jejich osudem.








  Oba agenti  SDPP τli jiº nekolik minut jednou z p²íƒn∞ch podzemních chodeb.
  Syrov∞ zatuchl∞  vzduch zt╪ºoval  Markovi d∞chání.  Pozemτ£anem zacloumaly
  kaºdou chvíli  prudké záchvaty  dusivého kaτle.  Ray se na kapitána sklesle
  podíval.
   " Dal bych ti n╪co pro uklidn╪ní, ale nejde to."
    Mark p²emohl nutkání ke kaτli a vyjeven╪ na androida pohlédl.
     "  Proƒ to nejde? Jindy m╪ na misích cpeτ preparáty, ºe ani nemusím jíst
  místní stravu  a dneska  to nejde.  Zrovna kdyº  je mi  doopravdy zle.
  Nezapomeσ, ºe jsem po operaci."
     Dalτí  kapitánova slova  se vzáp╪tí  ztratila v  explozi dusivého kaτle,
  kter∞ Ray sledoval s oƒividn∞m znepokojením.
   " Ty sis musel p²i pádu zpàsobit n╪jaké zran╪ní."
    " To je moºné, vºdy£ jsi na mne spadl i ty a bez antigravu váºíτ p²es sto
  kilo."  Android se zamyslel.
     "  Poƒkej Marku, tuhletu hláτku budu muset zcenzurovat, jinak budu mít u
  technikà z SDPP problémy."
     "  A to  ti vàbec nevadí, ºe já mám problémy uº te╘ ? " sípal Mark." Jsi
  povinen mi pomáhat, tak mi proboha n╪co dej."
    " Θtlumové prost²edky zpàsobují otup╪lost a proto jsou na bojov∞ch akcích
  nep²ípustné. Ray 2 mi nedovolil, abych si cokoliv bral s sebou."
     Mark  se zarazil  v pàli  kroku a  vysypal ze  sebe nesrozumiteln∞ proud
  nadávek t╪ºkého  kalibru. Pak  se znovu  zaƒal dusit.  Kdyº se  po chvíli
  vzpamatoval, prohlásil :
    " Na to, ºe jsme tu jako záchranná mise, jsme v dost τpatn∞ form╪. "
     " Co se dá d╪lat. Johnsona odsud dostat musíme. Snad pro nás Ray 2 poτle
  n╪jak∞ modul.  " odpov╪del  android nejist╪ a naznaƒil Markovi, a£ zastaví.
  Ud╪lal n╪kolik  krokà vp²ed  a zahled╪l se do dálky. V temném τeru mírn╪ se
  svaºující chodby  se z  dálky oz∞val  τelest pravideln∞ch  krokà. Musel tam
  n╪kdo b∞t.  A nebyl  jeden. Kroky  nab∞valy na síle. Te╘ uº je slyτel zcela
  bezpeƒn╪. O  tom nemohlo b∞t pochyb. Blíºili se p²ímo k nim. Od τera chodby
  se odloupla  dvojice tmav∞ch  siluet a  s d╪sivou  pravidelností bot
  dopadajících na  kamennou dlaºbu  chodby se  p²ibliºovala blíº  a blíº. Ray
  strhl Marka  k podlaze a zadusil mu v hrdle dalτí nával dusivého kaτle. Te╘
  se nesm╪li  prozradit. Ray  se zm╪nil  ve smrtonosnou  τelmu. Generátory  v
  hrudi b╪ºely na maximum a nabíjely syntetické svaly hust∞mi proudy energie,
  pot²ebné k  smrtícímu skoku. Android pustil Marka a v okamºiku, kdy jedna z
  postav zastavila a znepokojen╪ se rozhlédla, skoƒil. Zá²iƒ m╪l nastaven∞ na
  pln∞ v∞kon.



  Solansk∞ technik  od infiltraƒní jednotky pohlédl na displej a nev╪²il sv∞m
  oƒím. Tak brzy to jeτt╪ neƒekal. Zajásal.
     "  Máme androida  pod kontrolou.  Dostal se  do dosahu naτich tunelov∞ch
  vedení."µéf sm╪ny odmáƒkl stopky a suτe pronesl :
   "  Tak hoτi,  zaƒínáme. Kontakt  se sondou  v jeho  hlav╪ máme,  te╘ si ho
  trochu otestujem. Za chvíli se setkají s druhou dvojicí. Nastavte zabijáck∞
  mód."
    " Na koho ho mám nasm╪rovat ? "
    " T²eba na toho menτího pozemτ£ana. Dàstojníka si necháme na potom."
    " Test p²ipraven."
    " Aktivujte."
   Monitory  v sále  se probudily  ze svého  klidu a nabízely nudn∞ pohled na
  tichou τerou chodbu. O chvilku pozd╪ji se ze tmy odd╪lila dvojice postav.
    " Takºe ten menτí ? " cht╪l se ujistit technik.
    " Jo. Start za τest sekund a pak odpojit."
    " Myslíte, ºe to dotáhne sám ? "
    " Musí, byl tak naprogramován."
    " Tak jo." dopoƒítal technik a stiskl spouτ£ injektoru.
   Androidovo  nitro zaplavila  impulsivní myτlenka.  Odrazil se  ke skoku na
  jist∞ cíll.  Desetiny sekund  ve vzduchu  se v  jeho mysli  protahovaly na
  neuv╪²iteln╪ dlouhou  dobu. Jeτt╪  v letu  zapnul zá²iƒ  a vyslal  jedin∞
  smrtící impuls. Okamºik p²ekvapení byl straτn∞.


  Plukovník Parker  se t²ásl  jako sulc  a pomalu se vzpamatovával ze silného
  τoku. Bylo  to jako  ze zlého snu. Jeτt╪ p²ed n╪kolika okamºiky tu bloudili
  spoleƒn╪ s  radarov∞m technikem, kdyº marn╪ hledali n╪jak∞ nouzov∞ v∞chod z
  této nekoneƒné  chodby. A  pak, zniƒeho  nic, se  od kamené dlaºby odlepila
  zabijácká postava toho nemilosrdného androida a v desetin╪ sekudy zpeƒetila
  jeden lidsk∞ osud.
     Oho²elé  cáry, které  zbyly z radarového operátora, práv╪ Ray skládal do
  úhledné hromádky  u st╪ny chodbby. Cítil se dost provinile. Nebylo mu vàbec
  jasné, proƒ  to ud╪lal.  Musel. Asi má n╪jakou poruchu. Ale jakou, a proƒ ?
  Moºná z  toho d╪sivého  pádu. T²eba se zp²etrhalo centrální vedení datov∞ch
  zp╪tn∞ch vazeb.  Ale pak  by byl  hodn╪ nebezpeƒn∞.  Vτem. I  Markovi. A to
  necht╪l. Pojala  ho d╪sivá  p²edtucha. Jeτt╪  jeden takov∞ impuls a musí se
  sám zniƒit.  Jinak to nepàjde. Desítky let pam╪£ov∞ch záznamà u SDPP pàjdou
  k ƒertu, ale Markovi nesmí ublíºit. Nikdy. NIKDY!
    Mark se jen velmi pomalu vzpamatovával ze silného τoku. N╪co podobného se
  snad jeτt╪  nikdy nestalo  a podle  vτech tvrzení  SDPP se  ani nikdy  stát
  nem╪lo. A  p²esto to  byla pravda.  Te╘ a  tady. Neuplynula  jeτt╪ ani celá
  minuta od  chvíle, kdy  jeho v╪rn∞  android p²evzal veτkerou iniciativu. Na
  tom nebylo vcelku nic divného. D╪lával to ƒasto, kdyº se nas ràzn∞ch misích
  dostávali do  sloºit∞ch situací,  které Mark  nedokázal okamºit╪ uspokojiv╪
  vy²eτit. Ale tohle bylo n╪co jiného. Ray v tu chvíli Marka zcela zabo²il do
  podlahy a  naprosto automaticky  provedl dokonalou  vraºdu n╪koho, koho ani
  neznal. To  bylo divné.  Vºdy£ nem╪l  dokonce ani  ºádnou záminku. Tohle se
  bude t╪ºko vysv╪tlovat komisi pro nevm╪τování. Ale nejhorτí na tom bylo, ºe
  se Ray  zachoval naprosto  v rozporu  s naprogramovan∞mi  instrukcemi. Ano,
  obƒas n╪co  zcenzuroval, ale  tohle by  si nikdy  nedovolil. A navíc by m╪l
  vid╪t i  po tm╪  naprostro dokonale  a poznad p²ísluτníka vesmírné policie.
  Tak jak se to mohlo stát ?   Markem zat²ásl prudk∞ záchvat zimnice. Zase ty
  nervy. Uº  by m╪l  téhle profese  nechat. Bylo to p²íliτ nároƒné. Jestli se
  odsud dostane,  tak uº  toho opravdu  nechá. V pam╪ti se mu vybavilo stejné
  p²edsevzetí, které  si ²íkal  pokaºdé, kdyº  se dostal do svízelné situace.
  Jenºe z t╪ch ho obvykle bez problémà dostával jeho v╪rn∞ android.
     Ray.  Ten Ray, kter∞ p²ed n╪kolika okamºiky jen tak mimochodem zpopelnil
  nevinného ƒlov╪ka.  T²eba nebyl tak úpln╪ nevinn∞, ale to Ray stejn╪ nemohl
  v╪d╪t. Bu╘to  má poruchu,  nebo se  z n╪ho  stal psychopatick∞ zabiják. Ani
  jedna vyhlídka  za nic  nestála. Mark se rozhodl, ºe ho bude muset odpojit.
  Pokusí se  jeτt╪ zachránit  z androidova  nitra mikroƒipy  s desítky  let
  spoleƒn∞ch vzpomínek. Nesmí naráz zkratovat vτechny okruhy. Ale to se lehce
  ²ekne a  hà²e provádí.  Hlavn╪ se  k androidovi  dostat nenápadn╪  a pak mu
  odrazyt krytku  od centrálního  rozvodu pod zátylkem. Je naprogramován, aby
  ho poslouchal.  Nem╪l by se bránit.  Kapitán se prudce otoƒil ke st╪n╪, kde
  se zmítal  v k²eƒích  z práv╪ prod╪laného τoku zvracející plukovník Parker.
  T╪sn╪ vedle  n╪j postával  Ray a  tvá²il se  dost rozpaƒit╪. St²ídav╪ zíral
  prázdn∞m pohledem  na Marka  a na  zuhelnat╪lou ƒadící  hromádku hadrà  a
  kdovíƒeho o  kousek dál.  Vypadalo to, ºe má dost starostí sám se sebou. To
  se Markovi  hodilo. Ud╪lal  krok vp²ed.   " Co to bylo, Rayi ?  Màºeτ mi to
  vysv╪tlit ? "
     Android  se zakoktával  a opatrn╪ p²ed kapitánem ustupoval. " Já, já, já
  nevím. N╪co se se mnou d╪je."
     Mark  uº neƒekal  a vyrazil  vp²ed, s  rukou nap²aºenou k p²esnému úderu
  malíkovou hranou  do syntetického  zátylku androida, kde byl krom╪ jiného i
  nouzov∞ vypínaƒ celého Rayova ºivotního systému.
     Androidova reakce byla neƒekaná. V prvním okamºiku se mu zaleskl v oƒích
  záblesk pochopení  a odhodlan╪ se pootoƒil ke kapitánovi bokem. Bylo jasné,
  ºe se  nebude bránit.  Vzáp╪tí mu  vτak p²es  syntetick∞ obliƒej  prolétl
  τkubav∞ stín  d╪sivého chaosu  a v  posledním okamºiku uckl stranou a strhl
  p²ed sebe  dusícího se Parkera, jenº od Marka poté inkasoval úder, kter∞ by
  porazil i  slona. S  v∞k²ikem rozhodil  ruce a  se zadun╪ním dopadl zády na
  chladnou kamenou  st╪nu, na  které zústal chvilku jako p²ilepen∞ a pak se v
  bezv╪domí shroutil k podlaze.
    Mark se rozzu²il a otoƒil se od bezvládného plukovníka zp╪t k androidovi.
     "  Rayi. Poj╘  ke m╪."  Pokusil se  o k²eƒovit∞  úsm╪v, kter∞  se mu moc
  neda²il a  tak ho  rad╪ji vyst²ídal  sv∞m klasick∞m autoritativním v∞razem,
  kter∞ nasazoval  pokaºdé, kdyº  byl vysl∞chán komisí pro nevm╪τovaní. Zatím
  mu to pokaºdé pomohlo. Jenºe tady to bylo n╪co jiného. Ray ho znal.
    " Ty m╪ vypneτ, ºe jo ?" zahuhlal android.
    " A co mám s tebou d╪lat ? " ptal se popravd╪ Mark. " Poj╘ blíº a bude to
  pro nás pro oba to nejlepτí. Nic jiného se d╪lat nedá. Víτ to sám."
     Ray se klepal, jako by se m╪l kaºd∞m okamºikem rozpadnout. Mark chvílemi
  pochyboval, jestli  má p²ed  sebou skuteƒn╪  jenom v∞robek z laborato²í své
  p²ítelkyn╪ Elsy.  Ach Elsa.  Uº aby  byl zase  s ní.  Bez Raye  i celého
  dot╪rného SDPP  a jeho  misí. Jenºe  te╘ je  tady a  musí ²eτit neoƒekávané
  problémy. Jeden  stojí práv╪  te╘ p²ed  ním a  nechce se nechat vypnout.  "
  Marku, to ti vàbec nezáleºí na naτich spoleƒn∞ch vzpomínkách ?  Ty to chceτ
  opravdu vτechno vymazat tím, ºe mne vypneτ ? "
    Androidovi p²eskakoval hlas a Mark se neubránil pohnutí. Bylo mu ho líto.
     " Musím t╪ vypnout. Dob²e víτ, ºe jsi nebezpeƒn∞." odmlƒel se " Tady jsi
  t²eba zabil n╪koho na kom vcelku nezáleºelo, ale co kdybys t²eba ublíºil m╪
  nebo Parkerovi ? "
    " Tob╪ ublíºit nemohu, mám blokace."
     "  Ty jsi  m╪l i  na zabití  kohokoliv, kdo  nebyl v  seznamu justiƒního
  poƒítaƒe. Takºe  vidíτ, ºe  nefungujou. Nebo  byl tenhle chlápek, co jsi ho
  usmaºil, v justiƒním poƒítaƒi pod kolonkou vrazi ? "
    " Víτ Marku, ...chvíli jsem m╪l pocit, ºe jo."
    " No jo, pocity. Ty nemáτ mít ºádn∞ pocity."
     "  Ale ty  dob²e víτ,  ºe je  mám. A  nikdy ti to nevadilo, kdyº jsem t╪
  chránil."   Mark nem╪l  tyhle v∞ƒitky rád. Rozhodl se, ºe to zkrátí. Stejn╪
  ta diskuse vàbec nikam nevedla.
     "  Podívej Rayi, pokusím se tvé pam╪£ové krystaly zachránit. Slibuji ti,
  ºe ud╪lám vτechno, co bude v m∞ch silách."
     "  Jenºe já  vím, ºe  jsi na  τkole dvakrát propadl z kybernetiky, takºe
  vàbec nepochybuju o tom, ºe to dopadne τpatn╪. "
    " Tak ti je vyndá Parker, koukni, uº se zaƒíná probírat."
     "  Tak to  ne, Parkerovi  bych nedal  opravit ani mixér. Vºdy£ nikdy nic
  rukama ned╪lal.  Moºná, ºe  umí nosit  papíry, zalepovat obálky a tvá²it se
  dàleºit╪, ale  na mne  sahat nebude.  To uº  bych radd╪ji  m╪l jeτt╪  jednu
  poruchu."
     O  tom, jakou  poruchu m╪l  android na  mysli, se  nedalo ani na okamºik
  pochybovat. Vyplynulo  z toho  více neº jasn╪, ºe plukovník by byl tím, kdo
  by ji  nep²eºil, takºe  se Mark  ani moc  nedivil, kdyº  se zraky  práv╪ se
  nadzvedávajícího Parkera op╪t obrátily v sloup a plukovník znovu omdlel.
     "  Vidíτ, co  d╪láτ. Aº  se vrátíme,  tak z   toho urƒit╪ budeme mít oba
  nep²íjemnosti."    Mark se opatrn╪ p²ibliºoval k androidovi blíº a blíº a v
  okamºiku, kdy uº si myslel, ºe je na dosah, Ray znouvu ucukl a ustoupil dál
  do tmavé chodby.
     "  Ty mne  chceτ opravdu  vypnout. "  zablekotal android " Tob╪ vàbec na
  niƒem nezáleºí. Vτechny ty roky.....Ty..."
    Mark se ho snaºil uchlácholit a p²itom se op╪t p²itoƒil o trochu blíº.
     " Neboj se, vàbec to nebolí. Je to jenom jako kdyº zhasnou sv╪tlo. Ani o
  tom nebudeτ v╪d╪t. A probudíτ se jako vym╪n╪n∞ a v po²ádku."
    Rayovi stuhly rysy.
    " Nenechám se vypnout. Nikdy. A od nikoho. To se radτi zniƒím sám."
     Prudce  se otoƒil  a bleskurychle  vyrazil do  vτeobjímající tmy  ponuré
  chodby. Kapitán  po n╪m  znovu skoƒil, ale bylo pozd╪. Rayovi nemohl v tuto
  chvíli staƒit  nikdo. Sprintoval tmou jako o závod a vzáp╪tí se pozemτ£ano-
  v∞m oƒím  beznad╪jn╪ ztratil.  Jeτt╪ dlouhou  chvíli dozníval  klapot
  androidov∞ch v∞sadkov∞ch  bot a  pak se  i poslední  zbytky jejich  ozv╪ny
  ztratily za  vzdálen∞m zákoutím  boƒní chodby.  Byl pryƒ.  Ale opravdu
  definitivn╪ ?  Hrozba stále  zústávala. Mark  se otoƒil  zp╪t ke  ºhnoucím
  zuhelnat╪l∞m zbytkàm  ƒehosi, co  b∞valo p²ed  chvílí p²ísluτníkem vesmírné
  policie. Pak  se znechucen╪  sehnul a  energick∞mi fackami  zaƒal probírat
  Parkera k v╪domí.


  Odpoƒat∞ Sarga  vstoupil do  ²ídící místnosti  celé operace  a zá²il
  spokojeností. N╪kolik hodin spánku spoleƒn╪ s koσskou dávkuo povzbuzujících
  prost²edkà vykonalo své a armádní psycholog také dokázal pravé divy. Prost╪
  ten muº, kter∞ práv╪ vstoupil, nem╪l vàbec nic spoleƒného s troskou, kterou
  odsud p²ed  n╪kolika hodinami  odnáτeli na  nosítkách. Snad  jenom tvá²  a
  postavu, ale to bylo v tuto chvíli nepodstatné.
    Velící dàstojník ustoupil do pozadí a uctiv╪ veliteli zasalutoval.
     "  Dobrá práce  p²átelé. Máme je tam, kde je pot²ebujeme mít. Te╘ uº jen
  zajmout toho Stonea."
    Dàstojník se na Sargu vyjeven╪ podíval. " Coºe ??"
   "  Zatkneme Stonea.  Proto tu  akci p²ece  d╪láme." zopakoval mu spokojen∞
  generál trp╪liv╪  zpàsobem, jak∞m  se opakují  nechápavému d╪cku  základní
  pravdy, jako ºe nahoru nikdy prτet nebude nebo n╪co hodn╪ podobného.
     "  To jste nám ne²ekl, ºe chcete zatknout Stonea. P²ed chvílí jsme o n╪j
  málem p²iτli."   "  A p²edtím  asi dvakrát  taky. V  podstat╪ uº ºije jenom
  zázrakem." dodal  druh∞ dàstojník,  kter∞ slyτel jen poslední v╪tu, ale byl
  natolik ambiciózní,  ºe se cht╪l za kaºdou cenu zúƒastnit práv╪ probíhající
  diskuse s generálem.
     Na Sargu uº zase lezly chmury. Θsm╪v se mu vytratil kdesi v nenávratnu a
  ost²e vyτt╪kl :  " Podejte hláτení !!"
     Velící  dàstojník sklapl  podpatky a  spustil : " P²ed n╪kolika minutami
  jsme nad  androidem op╪t získali kontrolu. V rámci otestování spolehlivosti
  tvrzení odborníkà  z infiltraƒní  jednotky jsme  se rozhodli  vyzkouτet
  ovladaƒ. Nastala  k tomu  vhodná p²íleºitost  v okamºiku  setkání s  dojicí
  která se  katapultovala z  rozst²íleného k²iºníku  galaktické policie. Test
  prob╪hl úsp╪τn╪,  ale Stone  se pokusil  androida odpojit.  Byli jsme
  p²ipraveni v  p²ípad╪ nutnosti  Stonea okamºit╪  p²es ovladaƒ  zabít, ale
  android kupodivu poruτil vτechny programové p²íkazy od SDPP a utekl chodbou
  pryƒ."
    " Máte s ním jeτt╪ stále spojení ? "
     "  Ano." dàstojník  ukázal na  jeden z monitorà, na kterém se bez ustání
  k∞vala hluboká  temná τachta.  " Z²ejm╪  se odhodlává  k sebevraºd╪.  Chce
  skoƒit do  propasti nad  naτím pancé²ovan∞m  centrem, ale  podle informací
  naτich ƒidel  v jeho  lebce jsou blokády autodestrukce stále aktivní, takºe
  nebezpeƒí jeho zniƒení nehrozí. Nedokáºe to."

   Ray  v záchvatu  zoufalství nap²el  vτechnu svoji  energii do svého nitra.
  Musí se  zbavit okovà,  které ho  stále svazují  a diktují mu, co má d╪lat.
  Chce b∞t  svobodn∞. Ne  jenom otrok.  Uº nikdy.  Chce zem²ít  jako svobodn∞
  tvor. Z  vlastní vàle  a nikdo  mu v  tom nazabrání.  P²ál si to. Moc si to
  p²ál, ale  nap╪tí, které  ho svíralo,  se tém╪²  nedalo vydrºet. Na ƒele mu
  perlily kapky  syntetického potu a cel∞ se chv╪l v nezvladateln∞ch k²eƒích.
  Záblesk. A  náhle klid.  Uvoln╪ní. Absolutní  klid. Splynutí  s prostorem a
  ƒasem. Vydechl. Ud╪lal dva kroky vzad a rozeb╪hl se vst²íc svému konci.

   Na  ovladaƒi se  rozzá²ila ƒervená.  V místnosti  zavládl chaos.  Zmatené
  v∞k²iky technikà  z infiltraƒní  jednotky protínaly  ²ízné rozkazy  jejich
  velitelà.
    " Získat zp╪t kontrolu."
    " Nemáme ji, poruτil v╪tτinu okruhà."
    " Nesmysl. To se nedá. Je to jenom stroj."
    " Vy²adil nouzové pojistky. ⁿídí se bez omezení."
    " Co chce d╪lat ?"
     "  Chce tam  skoƒit. Uº  asi ƒtvrt  hodiny." ²val od monitoru hystericky
  technik." Tak te╘ tam skoƒí."
    " Kolik máme ƒasu ? "
    " Snad pár sekund."
     "  Komu   se povede   ho  okamºit╪ vypnout,  dostane pàl roku dovolené."
  pro²ízl chaos  energick∞ Sargàv hlas. " Jinak máte τest m╪sícà po prémiích.
  Vτichni. "
     "  Rizikové operace  povoleny !  " k²ikl τéf sm╪ny a u klávesnic zavládl
  dokonal∞ chaos.  Kaºd∞ cht╪l  b∞t tím  prvním, kdo androida prost²ednictvím
  sondy vypne  a terminály  nep²etrºit╪ kvílely  záplavou chybov∞ch  hláτení.
  Náhle ƒervené  sv╪tlo zhaslo  a v  místnosti se rozhostilo absolutní ticho.
  Dokonce i Sarga se bál zeptat, co se stalo.


   Ray  se naprosto  uvolnil a  chvilku vychutnával  opojn∞ pocit  absolutní
  svobody. Svoboda.  To slovo  v n╪m vºdycky vzbuzovalo podivné pocity. Mnoho
  lidí pr∞  pro ni umíralo, davy v ní v╪²ily, ale co to vlastn╪ je, na tom se
  nikdy nikdo  neshodl. Pro  kaºdého to  slovo m╪lo  zcela jin∞  v∞znam. Pro
  spoustu lidí byla svoboda pouhou iluzí. Ale staƒila. Kaºd∞ je svobodn∞, ale
  jen do  urƒté míry,  neº mu  n╪kdo zaƒne stát v cest╪. Ale to se androidovi
  nestane.   Pocítil svobodu  absolutní, nehmatatelnou a vτeobjímající. N╪co,
  co se  nedá vy²knout  slovy. Uº ºádné úkoly, na²ízení, cíle a taktiky. Màºe
  si d╪lat,  co ho napadne. A te╘ ho práv╪ napadla hrozivá v╪c. P²edtucha, ºe
  takov∞ stav  mu urƒit╪  dlouho nevydrºí.  Bu╘to se  setká s  Markem a je po
  svobod╪ nebo  ho uloví  nep²átelé a  v∞sledek je  stejn∞. Navíc by se mohla
  znovu dostavit  n╪jaká nep²íjemná porucha, jako p²ed chvílí. Ne. Svoboda je
  opojná, ale  netrvá v╪ƒn╪.  Cht╪l zem²ít svobodn∞, voln∞, τ£astn∞ a p²i tom
  b∞t sám  sebou. Ud╪lá  to. Nic  ho nemàºe  zastavit. Je  to jeho  vlastní
  rozhodnutí.
     Android  se plavn∞m  pohybem odlepil  od st╪ny a ud╪lal n╪kolik rychl∞ch
  krokà k okraji propasti. Uº se mu rozev²el v∞hled na její bezednou hloubku,
  v∞hled, kter∞ ho p²ed n╪kolika minutami tak tr∞znil. Te╘ nic. Uº nikdy nic.
  Jeden krok, druh∞, a pak skok. Uvolnil se a v letu se p²ipravil na poslední
  odraz.
     Náhle  se mu  podlomily kolena a v lebce zavládl chaos. Síly ho opustily
  naráz a  jeho t╪lo ho úpln╪ zradilo. Sesul se na hranu útesu nad propastí a
  vyhasínajícími zorniƒkami uºasle sledoval vzdálen∞ mizící cíl sv∞ch snà.



   µéf  sm╪ny se  nervózn╪ naklán╪l  nad terminálem  a p²ekotn╪  kontroloval
  rozsah poτkození  androidov∞ch funkcí.  Mezitím se  v pravém  spodním rohu
  obrazovky objevilo jméno autora úsp╪τného destrukƒního programu.
    Sarga se koneƒn╪ osm╪lil. " Takºe ??"
    Technik se zvedl od monitoru a s ulehƒením se usmál.
     "  Màºeme si  ho jít  sebrat, generále.  Leºí na  p²evisu skalní st╪ny a
  jestli ho  oºivíme do  t²iceti minut, bude op╪t pln╪ funkƒní, ale tentokrát
  pro nás."
    Generál si oddychl, pot²epal nejrychlejτímu τ£astlivci rukou a uº vydával
  instrukce k vyslání záchranného t∞mu.
   Nadτen∞  úsp╪τn∞ technik  spokojen╪ odcházel  z místnosti,  pronásledovan∞
  nenávistn∞mi pohledy  sv∞ch kolegà,  p²iƒemº ani  on, ani nikdo z ostatních
  p²ítomn∞ch, s  v∞jimkou Sargy, netuτil, ºe se práv╪ vydává na dalekou cestu
  do naprosté  izolace a ºe bude nejτ£astn╪jτím ƒlov╪kem ze vτech lidí, aº se
  mu po  pàl roce  zase poτt╪stí  p²ijít zp╪t  do práce  mezi normální lidi s
  jejich normálními  problémy. Luxusní  dovolená nakomandovaná tajnou sluºbou
  má tu  nev∞hodu, ºe  vás luxusní  androidi obsluhují  a uspokojují ve vτech
  sm╪rech, jsou  ochotní, nápadití, sympatiƒtí a p²átelτtí, vaτe partnerka je
  krásná a  svàdná, ale kdyº si s n╪k∞m chcete normáln╪ popovídat, je to jako
  kdybyste narazili  na ze╘.  Zdvo²ilé odmítnutí,  nechápavá gesta nebo zm╪na
  témat jsou  spolehlivé metody,  které vás  odradí, pokouτet  se nap²íτt╪
  zap²ádat hovory  neºádoucím sm╪rem.  Sm╪rem, kter∞m  byste mohli  ƒasem
  vyzradit t²eba i n╪co velmi nevhodného. Jen se hezky uvoln╪te a poddejte se
  p²íjemné iluzi,  ºe máte vτechno, co màºete mít. Ostatní si to o vás urƒit╪
  myslí taky, tak tomu v╪²te.
     Zatímco  v╪tτina technikà,  kte²í rozpaƒit╪  postávali kolem  poblikáva-
  jícíéch terminálà  skryt╪ a  v n╪kter∞ch  p²ípadech i  otev²en╪ závid╪la
  vít╪znému τ£astlivci,  Sarga nechal  zformovat pohotovostní  ƒetu. Skupinka
  v╪dcà a  vojákà urychlen╪ opustila místnost a o n╪kolik okamºikà pozd╪ji se
  i se  sv∞m t╪ºk∞m  a sloºit∞m  technick∞m vybavením  vydala vzhàru po strmé
  skalní st╪n╪.  Horolezeck∞ v∞cvik byl nezbytnou podmínkou pro sluºbu v této
  oblasti a dnes se koneƒn╪ po letech ukázala opodstatn╪nost tohoto poºadavku
   jako  oprávn╪ná. T╪ºké  technické vybavení  pro p²ípad, ºe by snad android
  p²eci jenom  zmobilizoval vτechny  své síly  a pokusil  se o  odpor, dávalo
  jednotce po²ádn╪  zabrat. Ale  i p²es nep²íjemnou gravitaci, která zde byla
  alespoσ o  poznání menτí  neºli na  mate²ské planet╪,  se po  ƒtvrt hodin╪
  usilovné d²iny  koneƒn╪ vyhoupl  velitel jednotky  p²es ostr∞ skalní okraj,
  n╪kolik centimetrà od mírn╪ krvácející Rayovy bezvládné hlavy.
    " Syntetická krev. To nic neznamená. Po²ád platí plná pohotovost !" k²ikl
  τéf oddílu  ke sv∞m  kolegàm, kte²í se jeden po druhém odlepovali od skalní
  st╪ny a p²eskakovali na vyv∞τenou ploτinu, kde stál a velel celé akci.
   "Generátor sem !"  Vyτt╪kl a otoƒil se zp╪t k androidovi.
     Skupinka  s t╪ºkou  v∞bavou zaƒala pomalu smontovávat jakési energetické
  monstrum. P²estoºe  pod tíhou  jednotliv∞ch segmentà vrávorali z posledních
  sil, za  pár minut  sesadili poslední  díly k  sob╪. Zelené  ukazatele na
  palubní desce  generátoru se  rozzá²ily do  prostoru, p²iƒemº  vrhaly ostré
  sv╪tlo i  na napjaté  v∞razy technikà,  kte²í androida  s t╪ºce  skr∞van∞m
  strachem stále jeτt╪ obcházeli ve velk∞ch kruzích.
     "  Nami²te to  na n╪j  a dejte  tam maximum.  My uº  mu tu jeho osobnost
  vykou²íme z  lebky." ucedil  velitel a kysele se usmál do videokomunikátoru
  na p²ihlíºejícího Sargu. Ten jeho snahu ocenil mírn∞m k∞vnutím hlavy.
    " Te╘ !!"
  Namodral∞ záblesk,  kter∞ zapraskal  ionizovan∞m vzduchem,  byl mnohem
  siln╪jτí, neº  cokoliv, co  kdo z  p²ítomn∞ch kdy  vid╪l. Síla  v∞boje
  rozechv╪la skalní  st╪nu a  zasáhla naplno  Rayovy energetické  okruhy.
  Plastexová kombinéza  v n╪kolika  okamºicích zmizela  a pod  ní zaƒaly
  prosvítat rozpálené  pláty oceli  a syntetické  kàºe androida.  V n╪kolika
  k²eƒovit∞ch záτkubech  se zachv╪l  a pak  zàstal zcela  nehybn╪ leºet.
  Namodralé jazyky  v∞bojà s  neutuchající vytrvalostí rozpalovaly androidovy
  okruhy a  po dvou  minutách srτení  a τkví²ící  se spáleniny  jiº nikoho
  nenechávaly na pochybách, ºe je skuteƒn╪ a definitivn╪ po vτem. Z Raye zbyl
  jen vyhasl∞  a doƒerna  oºehnut∞ skelet,  se kter∞m  vτak m╪li  solaσané do
  budoucna velké plány.  " Dost !!"
     Nep²etrºit∞  hluk náhle  ustal a jen vzdálenná ozv╪na od ƒlenit∞ch ploch
  okolních skal  vracela jeτt╪ chvíli dozvuky bou²e, která zde práv╪ utichla.
  Rozpálen∞ a  popraskan∞ povrch,  na n╪mº  stále jeτt╪  spoƒívala kovová
  konstrukce androida,  zniƒeho nic  lupnul a  na jeho  r∞hované kresb╪  se
  objevila dalτí puklina.
     " Konƒíme. Skli╘te vτechno a dolà." zakonƒil akci velitel a sám zaƒal se
  sestupem jako první. O chvíli pozd╪ji byl android, nebo spíτe to, co z n╪ho
  zbylo, zabalen  do azbestového  vaku a  opatrn╪ spuτt╪n z útesu dolà. Krom╪
  zdevastovan∞ch skal  a τtiplavého zápachu spáleného plastexu zde nezàstallo
  nic, co  by sv╪dƒilo  o definitivním  konci jednoho  syntetického ºivota,
  kterého byly  tyto skály  n╪m∞mi sv╪dky. Seτplhávající solaσané se postupn╪
  zm╪nili v  malé teƒky, které se zvolna no²ily do stínu p²íkrého srázu. Mezi
  skalisky znovu  zavládlo v╪ƒné  mrtvé ticho  a jen vzdálené τelesty slab∞ch
  hlasà prozrazovaly  pomíjivou p²ítomnost  ƒlov╪ka. Poté  i ony  odezn╪ly do
  absolutního ticha  a tato  ƒást podzemí  se op╪t  pono²ila do svého v╪ƒného
  klidu.

  Else se  splnil její  nejhorτí sen. Vºdycky se bála toho, ºe jednou zàstane
  chudá a opuτt╪ná a dnes ve ƒtrnáct nula p╪t se tato hràzná vize prom╪nila v
  holou skuteƒnost.  Jeτt╪ stále  p²em∞τlela, jak  k tomu  vlastn╪ mohlo  tak
  rychle dojít,  ale a£ si lámala hlavu, jak cht╪la, p²íƒina i její ²eτení se
  jevilo stále  v nedohlednu.  Moºná n╪jaká  vadná technologie.  Nebo snad
  sabotẠ? Doufala, ºe uº se kaºdou chvíli probudí ze svého zlého snu, kter∞
  vτak zaƒínal mít aº p²íliτ realistickou podobu.
     Stalo  se toho  n╪jak moc  najednou. Mark  byl odvolán na akci a vzáp╪tí
  prohláτen za  nezv╪stného. Pak  zachytila ten  signál kódované v∞zvy SDPP o
  pomoc a  informovala admirála  Neumanna. Ten  vyslal záchrannou  misi s
  plukovníkem Parkerem  a ta  vzáp╪tí zmizela  také. Pak  Neumanna odvolali.
  Potom Else  kosmická policie  vypov╪d╪la vτechny  smlouvy na  energetické
  generátory. A  pak se  p²idali i  vτichni ostatní. Nakonec p²iτel absolutní
  finanƒní krach, akcie Elsin∞ch podnikà spadly prudce dolà a uº se nezvedly.
  Doufala. Doufala cel∞ch dvanáct hodin, ºe to není pravda. Marn╪.
    Dnes, v τest hodin ráno, p²iτel p²íkaz banky k zabavení veτkerého majetku
  a jako  by ani  tohle nestaƒilo,  vytáhl na ni tisk tu podlou a zahanbující
  aféru z  její mlhavé  minulosti, kterou  neodkr∞vala ani  Markovi. Taková
  záke²nost. Jindy  by takovou  aféru zlikvidovala hned v poƒátku a staƒil by
  na to  pouh∞ jeden  jedin∞ rychl∞  telefonát. Ale  te╘ ?  Uº vidí,  jak si
  agentury mezi  sebou za  klesající ceny  prodávají její choulostivé obrázky
  jen proto,  aby je  uve²ejnily na  titulních stránkách  sv∞ch bulvárních
  plátkà. Jakpak  by ne.  Vºdy£ jí  to tam sluτí. Jen kdyby ty fotky nem╪ly i
  dalτí aktéry.  Ano. Zná  ty záb╪ry.  Jiº dvakrát  ji s  nimi zkouτel  n╪kdo
  vydírat, ale  nikdy jí nestálo za to, aby je od n╪ho koupila. Jak on, tak i
  ona v╪d╪li,  ºe takové  snímky nejbohatτí  ºeny galaxie  si nikdo uve²ejnit
  nedovolí. Ale  dnes byla  situace jiná. O hodn╪ jiná. A snímky jiº m╪ly své
  kupce.
    Pov╪st. O tu jí nikdy moc neτlo. Byla cílev╪domá a ctiºádostivá. Ve vτem,
  co d╪lala,  cht╪la b∞t  nejlepτí. Nejlepτí  byla i  tehdy, kdyº ji kdosi za
  polopràhledn∞m zrcadlem v noƒním podniku nevalné pov╪sti nafotil. Nestyd╪la
  se za  sebe. Dokonce  by se dalo ²íct, ºe na to, jak tam vypadá, byla hrdá.
  To byl  z²ejm╪ také  jeden z dàvodà, proƒ se nikdy nestarala o to, jak tyto
  fotografie zniƒit.  Byl to kus jejího ºivota. Byla mladá, stipendium nízké,
  ambice vysoké  a d╪dictví  v nedohlednu.  A pak  jí to  také dost  lákalo.
  Myslela si,  ºe na to má. Tak proƒ to nezkusit. Tak to zkusila. Tehdy jí to
  p²ipadalo docela zajímavé.
     Ale  dnes ?   Práv╪  dnes se  to obrátilo proti ní. Samoz²ejm╪, ºe by se
  jeτt╪ vτechno  dalo zvrátit.  Moºná, ºe ne úpln╪ vτechno, ale jistá moºnost
  tady byla.  Pàjƒit si.  Takov∞ch sedmdesát,  osmdesát miliónà  dolsà a
  stabilizovat ceny  akcií.. Zaƒít  nov∞ v∞zkumn∞ program na odstran╪ní závad
  generátorà a  rozjet vτechny  náhradní v∞roby,  které p²icházejí  v úvahu.
  Moºná, ºe  by tentokrát  byla na  míst╪ i spolupráce se Solanem. Situace je
  opravdu t╪ºká. Jenºe, kde vzít peníze ? Kdo jí dneska pàjƒí ?
     Samoz²ejm╪,  ºe má  spoustu vlivn∞ch  znám∞ch a p²átel. Jsou sice trochu
  vypoƒítaví, ale  jinak docela  p²íjemní. Bohuºel uznávají, tak jako v╪tτina
  boháƒà, jednu  zásadu. N╪co  za n╪co.  A ona jim dnes nemàºe nic nabídnout.
  Navíc jim  hrozí, ºe  se s  ní zkompromitují. Po tom, co si p²eƒetla dneτní
  ranní ƒlánky,  o tom  jiº ani  trochu nepochybuje. Ne. Nikdo jí nepàjƒí. Je
  sama a  chudá. Bude  muset jít  pracovat. Ale  to jenom  v p²ípad╪,  jestli
  zàstane na  svobod╪. A práv╪ te╘ to vypadá, ºe bude mít moºná po starostech
  na delτí dobu.
     "  Jestli nám okamºit╪ ne²eknete, kde se nachází sedm∞ sektor v∞zkumného
  st²ediska, které  m╪lo b∞t  podle v∞nosu  soudu zabaveno  kompletn╪ dnes
  ráno...." p²edsedkyn╪  senátu komise  ud╪lala dlouhou  pauzu. "  Hrozí vám
  dvacet let  v╪zení pro  dluºníky. Màºete  povaºovat za  zázrak, ºe  banka
  poºaduje na kompenzaci ztrát v souvislosti s vaτimi nekryt∞mi závazky pouze
  cel∞ váτ  majetek a  vás chce  nechat voln╪  odejít. Na  vaτem míst╪  bych
  pod╪kovala panu Whitcombovi, kter∞ se vás zastal a zbyteƒn╪ bych nepl∞tvala
  trp╪livostí sv∞ch  v╪²itelà." Ostr∞  a jeƒiv∞  hlas p²edsedkyn╪  se Else
  zavrtával do mozku jak smrtící ƒerv. Jeτt╪, ºe tento druh trestu smrti uº v
  Pozemské unii  zruτili. Jinak by si nikdy nemohla b∞t jista dne ani hodiny,
  kdy se  z nebe p²i²ítí n╪jaká katastrofa, která bude mít jeτt╪ horτí dohru,
  neº je ta dneτní.  P²estoºe byla u v∞slechu, snaºila se soust²edit. Musí si
  urƒiit, co  je nejdàleºit╪jτí  a co  je aº  druhotné. V  tuto chvíli  je
  nejdàleºit╪jτí nep²ijít  úpln╪ o vτechno. Alespoσ jeden milión si schovat a
  zaƒít znovu  podnikat. Jakmile  p²ijde o  vτechno, jiº  nikdy se  z toho
  nevybabrá a  ona, její  d╪i a jejich d╪ti, vτichni budou ºít uº navºdy jako
  chudí. Mimod╪k  zapnula p²íruƒní diá², kter∞ jí zaƒal okamºit╪ vypisovat na
  obrazovku p²ekotn╪  p²icházející vzkazy  a zprávy  posledních hodin.  Jedna
  horτí neº  druhá. Samé dluhy, poºadavky, v∞hràºky a upomínky. Ale mezi nimi
  se naτlel  i jeden docela odliτn∞ vzkaz. Zasmála se. Ne, nezdá se jí to. Je
  to skuteƒn╪  vzkaz z  noƒního klubu  na v∞chodním pob²eºí. To p²ece nemohou
  myslet váºn╪. Ale vypadalo to tak. P²estala vnímat okolí a ƒetla :

     Naτe  spoleƒnost Vám  d╪kuje za  popularitu, kterou  díky Vaτí  osob╪ v
  posledních dnech získala a p²estoºe pro Vás pravd╪podobn╪ toto období není,
  alespoσ po  finanƒní stránce  z²ejm╪ p²íznivé, rozhodli jsme se Vám alespoσ
  ƒásteƒn╪ vykompenzovat  Vaτí souƒasnou ºivotní situaci naτí nabídkou. Pokud
  budete mít  zájem, màºete  u nás  jiº od  zít²ka znovu  nastoupit. Za
  diskrétnost ruƒíme  a ºádné  incidenty s fotografy se jiº nebudou opakovat.
  Naτi zákazníci Váτ talent jist╪ ocení. Blabla bla bla bla........

  Zamyslela se.  Jako p²echodné  útoƒiτt╪ to  rozhodn╪ není  τpatné. A  aº se
  situace uklidní,  tak zaƒne  znovu podnikat. Ale p²edtím se musí uskrovnit.
  Co tady  není Mark, tak se cítí n╪jak divn╪. Odjakºiva byla temperamentní a
  v urƒit∞ch  oblastech dost nezdrºenlivá a tato nabídka p²iτla v tuto chvíli
  jako velmi  vítaná kompenzace.  Nebyla si  ani jistá, jestli by ji dokázala
  odmítnout, kdyby  jeτt╪ m╪la tolik pen╪z, co m╪la p²ed t∞dnem. Lákalo by jí
  to. Ale  odmítla by.  Nemohla si to dovolit. Ale dnes ? Vºdy£ je to vlastn╪
  jediná moºnost zam╪stnání, kterou jí kdo nabídl. Tak co má d╪lat ? A Mark ?
  Ten je  zatím stále  jeτt╪ nezv╪stn∞ a moºná, ºe uº se ani nevrátí. Snad je
  to pro  n╪ pro  oba takhle  lepτí. Kdyº  se poznali,  byla ona  bohatá a on
  úsp╪τn∞. Kdoví, jak by mohlo vypadat takové shledání nyní.













     Zpoza  dve²í se  ozvalo enrgické zaklepání a mohutn∞ stín promítan∞ skrz
  matné sklo  v∞pln╪ lucernou  p²ed vchodem  dával tuτit,  ºe ten,  kdo p²ede
  dve²mi stojí,  má vyloºen╪  gorilí postavu.     Elsa  s sebou  cukla. Tyhle
  nenadálé p²íchody  klientà jí  ned╪laly vàbec  dob²e. Za  t╪ch n╪kolik  let
  pohodlného ºivota  si zvykla,  ºe vτechno  d╪ní ve  svém okolí organizovala
  sama, nebo  se na  n╪m alespoσ  v∞razn╪ podílela. Tady to bylo n╪co jiného.
  P²ipadala si  jako h²íƒka  v rukou  osudu. I  kdyº to  bylo obƒas  docela
  zajímavé.
    "Vstupte." pronesla nejmilejτím hlasem, kterého byla schopna a zv╪dav╪ se
  zadívala ke dve²ím. Vzáp╪tí málem omdlela leknutím.
     "Dobr∞  veƒer." do  dve²í vstoupil generál Khov. Usmíval se na Elsu a ta
  absolutn╪ netuτila,  jestli sem  p²ichází jako star∞ p²ítel, jako nad²ízen∞
  jejího milého  Marka a  nebo jako  náruºiv∞ zákazník,  kterého zv╪davost
  donutila jít se podívat na novou hv╪zdu podniku.
     "Dobr∞ veƒer generále. Co si dáte ?" plavn╪ se natoƒila k baru a vytáhla
  generálovu oblíbenou  znaƒku, které  dával p²ednost  na vτech  bujar∞ch
  veƒírcích, po²ádan∞ch  za asistence  SDPP.   " Jste bystrá." usmál se Khov,
  kter∞ nikdy netuτil, ºe Elsa v pràb╪hu oslav a p²ípitkà registruje i to, co
  si kter∞  z hostà  nalévá. Znovu  si ji  prohlédl od  hlavy aº  k pat╪  tak
  dàkladn╪, ºe  by se  i otrlá zam╪stnankyn╪ podobného podniku zaƒervenala. S
  Elsou to vτak ani nehnulo. Zasmála se.
     " To jsem. Ale jak se tak na vás dívám, nejsem si vàbec jistá, proƒ jste
  sem p²iτel. ªe by náhodou ?"
      " Ne, to ne. Já sem chodím pravideln╪ a tak jsem si ²ekl, ºe se za vámi
  stavím."   "Hmm..." odtuτila  Elsa. "A  to mi  tady slibovali  absolutní
  diskrétnost. To je ale kτeft."  "Nic si z toho ned╪lejte. To vím jen já. "
    " A za chvíli je tady i admirál Neumann, ºe jo.."
     "  Ne, ten  nep²ijde. Sesadili  ho a te╘ uº na podobné vylomeniny nemá."
  usmál se  Khov.   " Tak  to je  skv╪lé. A  co byste  si p²ál ?  Máte n╪jaké
  zprávy o Markovi ?" obrátila se k n╪mu s nad╪jí v hlase.
    " Nejsem tu pracovn╪. Jsem tu soukrom╪."
    " Takºe na relaxaci." ucedila Elsa." To bych do vás ne²ekla. "
     "  Co je  na tom  τpatného. Vºdycky jste mi byla sympatická, ale pokaºdé
  mezi námi byly urƒité bariéry." zdàvodσoval generál.
    " A co manºelka, ta o tom ví ?"
    " No, ta má slabost pro Marka a já zase pro vás. Pochopila by to."
     "  Coºe ??"  Elsa zústala  tup╪ zírat  a jen nev╪²ícn╪ sledovala, jak ji
  generál opatrn╪ stahuje jemnou polopràhlednou blàzku a odhaluje její krásné
  a opálené mladé t╪lo.
    " Co kdyº se to dozví Mark ? Jak mu to vysv╪tím ?" blekotala.
     "  Je nezv╪stn∞  a já  mám alibi.  Práv╪ jsem  na porad╪  vedení SDPP."
  zachrƒel Khov.   "  Tak jo."  Elsa se  zvolna poddala p²ívalu sílící váτn╪,
  která se  z generála  velice rychle p²enesla i na ni. Obrovitá postava τéfa
  SDPP ji  natolik zaujala,  ºe si ani nevτimla temné postavy, která se mihla
  za pootev²en∞m  oknem a  vzáp╪tí zapadla  do stínu  mezi balkóny. Neslyτela
  ani, jak  si sundavá  odst²elovaƒskou puτku  a jak  nabíjí. V bou²i pocità,
  které ji  zcela oslepily,  dnes jiº po n╪kolikáté, byla natolik otup╪lá, ºe
  si ani  neuv╪domila, ºe  zah²m╪l v∞st²el.  Pouze udiven╪  sledovala, jak
  generálova paºe,  kterou m╪la  kolem krku,  s sebou  náhle trhla  a pak
  explodovala siln∞mi proudy temné krve do místnosti. Khov se svezl z gauƒe a
  dopadl na podlahu, kde v záp╪tí ztratil v╪domí.
     Vtom  zaharaτil dalτí  v∞st²el. Tentokrát  explodovala malá  lampiƒka na
  noƒním stolku, t╪sn╪ vedle její hlavy. Probrala se. Vτechny p²íjemné pocity
  zàstaly kdesi  daleko v  minulosti a  jí zbyla  pouze chladná  a prázdná
  p²ítomnost, bezvládná  postava generála  na podlaze a p²edtucha, ºe tady se
  svou profesí práv╪ definitivn╪ skonƒila. Neváhala ani okamºik. P²ekulila se
  p²es hranu gauƒe a jedin∞m skokem byla u sk²ƒín╪ s líbiv∞m obleƒením, které
  m╪lo vτechny  moºné funkce,  jen ne tu, aby h²álo. Rozbit∞m oknem vnikal do
  místnosti chladn∞  vzduch. Sehnula se a rázn╪ vytrhla spodní poliƒku, která
  jako by  do této  sk²ín╪ ani  nepat²ila. Na  podlahu vypadl mastn∞ hadr a z
  n╪ho vyklouzl tmav∞ sportovní revolver 38 speciál, se kter∞m kdysi s Markem
  sout╪ºila ve st²elb╪. Jedin∞ majjetek, kter∞ jí po konfiskaci zbyl. Snad aº
  na jeden  sektor v∞zkumného  st²ediska n╪kde  pod zemí,  ale o  tom stejn╪
  nev╪d╪la, kde je a kdyº to z ní u soudu nedostali ani hloubkovou psychickou
  sondou, nechali  ji jít. Pro ni to neexistovalo. Nemohla to ani pouºít. Ale
  revolver ano.  Vyklopila bubínek.  Nabit∞ ostr∞mi.  Cukla rukou  a chladn∞
  mechanismus s  cvaknutím zapadl  na své místo. Natáhla kohoutek a p²ikrƒila
  se k zemi.  ¼ekala. Dlouho ƒekala. ªádné dalτí v∞st²ely se neoz∞valy a Elsa
  se jiº  zaƒínala pomalu  rozhodovat, jestli  by nem╪la opustit svàj úkryt a
  zaƒít oºivovat  ran╪ného Khova.  Vtom z  dálky zazn╪ly blíºící se policejní
  sirény a  tém╪² ve  stejném okamºiku  vpadla do  místnosti s fotoaparátem v
  ruce tmavá  postava, která siln╪ p²ipomínala ninju z levn∞ch hongkongksk∞ch
  filmà.
     Prob╪hl  místností tam  a zpátky  a vypadal, jako by n╪co hledal. Potom,
  snad ze  zoufalství, doτel aº ke dve²ím a opatrn╪ nakoukl do chdby. Elsa se
  pomalu zvedla  ze zem╪  a po  τpiƒkách doτla  aº k n╪mu. V okamºiku, kdy se
  rozhlédl a  cht╪l znovu zav²ít pootev²ené dve²e, dopadl její revolver celou
  svou vahou,  kterou do  n╪ho vloºila,  na jeho zahalenou τíji a ninja, nebo
  kdo to vlastn╪ byl, se shroutil na podlahu vedle Khova s p²echodnou ztrátou
  v╪domí. N╪co  chrƒel a  oƒi m╪l  vyt²eτt╪né, ale  nebylo mu  rozum╪t. Elsa
  roztrhla ƒern∞  oblek. Hledala  doklady, ale  marn╪. Náhle  jí mezi  prsty
  uvízla malá  plastová kartiƒka,  kterou se  prokazovali vτichni zam╪stnanci
  jejích laborato²í  p²i vstupu  do podniku.  Pràhledná, bez  oznaƒení, ale s
  miniaturním ƒipem.
     Takºe  o tohle  tady τlo.  Byl to  n╪kdo od ní. Cht╪l tedy zabít ji a ne
  Khova. Ten  m╪l jenom  tu smàlu,  ºe tu  práv╪ te╘  byl. µkoda.  To bylo
  naposled. Else se honily myτlenky hlavou jako o závod jeτt╪ v okamºiku, kdy
  u automatu  v blízké  stanici podzemní  dráhy volala  záchrannou sluºbu. Ta
  byla rychlá  a o  n╪kolik chvil pozd╪ji vynáτela generála i neznámého ninju
  na nosítkách z budovy.
     "Co te╘ ?" posteskla si. "Uº nikdy nebudu mít klid. Nikdy to nebude jako
  d²ív. Proƒ  já jsem  vàbec cht╪la  b∞t bohatá  ?" zavzlykala  a pozorn╪  se
  rozhlédla kolem, kde by tuto noc mohla v klidu a bezpeƒn╪ p²espat.








  Mark s  Elsou se  pomalu blíºili  k hustému  davu, kter∞ s nadτen∞m jásotem
  vítal usm╪vavého  a v╪ƒn╪  optimistického prezidenta  pozemské unie.  Jeho
  obrn╪né vozidlo  se na okamºik zastavilo, aby se hned v záp╪tí op╪t dalo do
  svého klouzavého  pohybu p²epln╪nou  ulicí. Jedna  z maminek  strhla na
  poslední chvíli  své d╪cko  z cesty  a náhle opuτt╪né pestrobarevné mávátko
  zústalo jako  n╪m∞ sv╪dek n╪kolik okamºikà leºet na rozpáleném asfaltu, neº
  jej t╪ºká  kola pancé²ového  monstra zalisovala do temného povrchu silnice.
  Jásání neutichalo a jelo se dál.  Elsa se na Marka usmála.
    " Mám pro tebe dobrou zprávu. "
   Stone  se skepticky  podíval své  partnerce do oƒí. Nem╪l rád p²ekvapení a
  v╪tτina p²ekvapiv∞ch  zv╪stí od jeho krásné p²ítelkyn╪ pro n╪ho mívala dost
  nep²íjemné dàsledky.  Na mysli mu vytanula vzpomínka, jak mu Elsa p²ed lety
  jen tak  mimochodem p²i  veƒe²i v  restauraci ²ekla,  ºe banka, do které si
  dev╪t let  poctiv╪ ukládal  své úspory  z SDPP,  práv╪ zkrachovala.  Hezká
  zajímavost. A  v novinách to vyτlo aº druh∞ den. Elsa prost╪ v╪d╪la vºdycky
  vτechno z první ruky. Byl up²ímn╪ zv╪dav, co to bude tentokrát.
     Znovu si ji prohlédl. Ne, dít╪ s ním asi neƒeká. To by se tvá²ila jinak.
  Na pov∞τení to taky nevypadá. Nic slavnostního. Zase ten její svàdn∞ smích.
  Na co tak asi màºe práv╪ te╘ myslet ? Hlavn╪ a£ ho nenapíná dlouho. Rozhodl
  se, ºe se zeptá.
    " Jakou zprávu ? "
    Elsa se znovu svàdn╪ usmála. " Skv╪lou zprávu. M╪l jsi b∞t dnes odpoledne
  osobn╪ vyznamenán prezidentem unie, vi╘ . "
    " To souhlasí. " ucedil Stone.
    " Ale ty jsi o setkání s podobn∞mi osobnostmi nikdy moc nestál, ºe jo ."
    " To je pravda, ale prezident....."
   "  Vyznamenání dostaneτ v zastoupení od generála Khova. V novinách to bude
  stejn╪ a my máme dneτní odpoledne volné. No není to nádhera ?? "
     Mark zalapal po dechu.
    " Ale.."
    " Ale co ? Koneƒn╪ budeme mít chvíli ƒasu pro sebe. Vτechny ty v∞slechy a
  vyτet²ování, co ses vrátil, skonƒily. Te╘ na to màºeme spoleƒn╪ zapomenout.
  Ty nemáτ  radost ?" udiven╪ se na Marka podívala a p²es oƒi jí p²elétl stín
  pochybností.
    " Ale proƒ ? Vºdy£ mi slíbili, ºe prezident..."
     "  Protoºe mé slovo má svou váhu." zaƒep∞²ila se Elsa. " Protoºe jsem se
  stavila v  jeho organizaƒním  t∞mu a  vysv╪tlila jsem  jim, jak moc pro nás
  znamená voln∞  ƒas. M╪li  pochopení. Nev╪²il  bys, ale prezident má podobné
  problémy."
    " Takºe oni mne jen tak τkrtli ze seznamu ?"
     "  A proƒ  ne ?  D╪láτ, jako by t╪ to mrzelo. Já t╪ nepoznávám. Snad ses
  nezaƒal zajímat o politiku ? "
    Mark usilovn╪ p²em∞τlel a bylo to na n╪m vid╪t.
     " Ale no tak, Marku. Po²ádn╪ si prezidenta prohlédni. Vidíτ ho naposled.
  P²íτt╪ snad  moºná v  televizi, protoºe  tohle je pr∞ jeho poslední ve²ejné
  vystoupení v  tomto období.  Prosl∞chá se,  ºe rozv╪dka  zjistila, ºe  ho
  solaσané cht╪jí  zabít. Takov∞  nesmysl. Vºdy£  za kaºd∞m druh∞m rohem ƒeká
  podobn∞ panák na svou ºivotní τanci a mohli by je, pro mne, za mne, st²ílet
  t²eba kaºd∞ t∞den."
     Elsa  se vlídn╪  usmála a  otoƒila se  k Markovi,  ale ten  se nesmál.
  Energick∞m pohybem  odstrƒil svoji p²ekvapenou partnerku stranou a zahled╪l
  se p²es  davy sm╪rem k nám╪stí, kam mí²ila prezidentská limuzína. Jeho tvá²
  se zk²ivila  soust²ed╪ním, kdyº  odhadoval ƒas  pot²ebn∞ ke  zdolání
  n╪kolikasetmetrové vzdálenosti.  Vyjde to.  Nic jiného mu nezb∞vá. Z pln∞ch
  sil vyrazil  do husté  zm╪ti t╪l,  které rozráºel  hlava nehlava.  Zd╪τené
  v∞k²iky nebral na v╪domí a bezohledn╪ postupoval stále vp²ed, jako p²írodní
  ºivel. Ztrnulá  Elsa jen  beze slova  zírala na  spouτ£, kterou p²ed jejíma
  oƒima práv╪  zpàsobil jeden  z nejv╪tτích  a nejohledupln╪jτích gentlemanà,
  jaké kdy  potkala. Byla  v τoku.  Desítky ran╪n∞ch a na²íkajících postav se
  pomalu trousily  z davu.  Ten vτak  paradoxn╪ nijak  ne²ídl. Byly tu tisíce
  lidí a  vτichni cht╪li  vid╪t svého  milovaného prezidenta.  ¼lov╪ka, kter∞
  reprezentuje vτechno dobré, co se ve vesmíru za poslední desetileté volební
  období událo.  ¼lov╪ka, kter∞  dovedl unii  k prosperit╪,  kter∞ v∞hodn∞mi
  smlouvami s  jin∞mi civilizacemi  zajistil zásoby  energie pro  p²íτtí
  desetiletí. ¼lov╪ka,  kter∞ snad  ani nebyl ƒlov╪k. Masmédia ho pov∞τily na
  boha. Byl  to symbol.  Symbol síly  a úsp╪chu. Kdo ho uvidí ºivého, màºe se
  tím chlubit do konce ºivota. A to práv╪ dnes platilo dvojnásob.
     Mark  uº skoro  nemohl a  tak spíτe  tuτil, neº  vnímal, jak  mu v  paºi
  implantovaná ampulka vst²íkla do ºíly roztok se solanskou drogou. Zaváhal a
  p²ikrƒil se.  To bylo  rychlé. Uº  to nebyl  Stone. Ten  p²em∞τliv∞ kapitán
  Stone, chladn╪  kalkulující a vºdy rozvaºující vτechny své kroky. Stal se z
  n╪j stroj  na zabíjení.  P²estal se  potit a zrychlil se mu tep. Sv╪t kolem
  n╪ho, jako  by se náhle zpomalil. Vτechno, kaºd∞ krok, kaºdé k∞vnutí hlavou
  lidí v  davu kolem,  vτechno trvalo  neskuteƒn╪ dlouho.  Necítil uº  ºádnou
  bolest. N╪kdo,  komu τlápl  p²ed chvílí  na nohu, se po n╪m tvrd╪ ohnal. Na
  kapitánov╪ líci  se objevil  ƒerstv∞ krvav∞ τrám. Aniº se otoƒil, sekl svou
  pravou rukou sm╪rem k neτ£astníkovi a s uspokojením zaregistroval dut∞ zvuk
  pukající lebky.     Mark se prudce otoƒil k blíºícímu se prezidentovu vozu.
  Taková snobská  poτetilost. Prezident  se tu  vozil v  pravém pozemském
  automobilu z  p²elomu století.  ¼ern∞ lak  se leskl  ve svitu  zapadajícího
  slunce a  temn╪ rudé  a ºluté vlajky pozemské unie visely schlíple z mal∞ch
  ºerdí na blatnících. Tak jako v t╪ch prastar∞ch filmech. Stone se nechal na
  okamºik unést  vzpomínkami na  studentská léta,  která trávil  p²eváºn╪ v
  projekƒním sále  university, p²i  prohlíºení filmà,  o jejichº  existenci
  nem╪la v╪tτina pozemτ£anà uº n╪kolik desetiletí ani tuτení.   Droga se vτak
  p²ipom╪la velice rychle. Mark pocítil n╪co nového. N╪co neznámého, s ƒím se
  dosud nikdy  nesetkal. Byl  to hlad  po krvi.  A m╪la  to b∞t  krev jednoho
  urƒitého ƒlov╪ka.  Pocítil nesnesitelné  nap╪tí, které  se dalo vydrºet jen
  velmi t╪ºce.  Musí ho zabít . Musí to ud╪lat hned nebo snad zeτílí. Podíval
  se znovu sm╪rem k prezidentskému vozu.
     Politik  sed╪l na zadním sedadle a zvesela kynul davàm. V obliƒeji se mu
  zraƒila únava  a do oƒí mu zaƒal pomalu prosakovat nepatrn∞ náznak pohrdání
  a apatie.  Silové generátory,  umíst╪né ve  dve²ích limuzíny,  generovaly
  extrémí silové pole, které pr∞ bylo schopno odolat i jadernému v∞buchu. Ale
  kdo by  to, proboha,  zkouτel ?  ªhav∞ vzduch  se ví²il  a klokotal  nad
  neviditelnou nepràst²elnou  kopulí, která nepropustn╪ odd╪lovala prezidenta
  od jeho  obdivovatelà. Bylo  slyτet kaºdé slovo, kdokoli mu mohl pohlédnout
  zp²íma do tvá²e, ale pro vτechny zústával nedotknuteln∞.
     Pro Marka ne. V pam╪ti se mu vybavil seznam elektrického rozvodu vozidla
  vƒetn╪ nouzov∞ch  okruhà energetick∞ch  generátorà. V∞sledky  práce desítek
  ob╪tovan∞ch solansk∞ch  τpionà práv╪  p²ináτely své  ovoce. Jeτt╪  n╪kolik
  sekund a prezidentàv ochrann∞ τtít se stane v╪cí minulosti.
    Stone p²iv²el oƒi a upadl do hlubokého transu. S p╪nou u úst se vyno²il z
  davu a n╪kolika bleskurychl∞mi skoky se objevil t╪sn╪ vedle ƒerné limuzíny.
  Na st²echách blízk∞ch budov padlo n╪kolik rozkazà a odst²elovaƒi se dali do
  práce. V  bd╪lém stavu  by kapitán  nem╪l nejmenτí τanci. Ale te╘ p²i sv∞ch
  τkubav∞ch a nevyzpytateln∞ch pohybech k²eƒovit╪ proskakoval mezi sviτtícími
  kulkami, které  se v  oslniv∞ch záblescích  utáp╪ly v  silovém poli vozidla
  nebo s τustiv∞m ƒvachtáním mizely kdesi ve vyd╪τeném davu.
    Mark v pràb╪hu n╪kolika sekund zp²etrhal vτechny rozvody pod pancé²ovanou
  karoserií a  ochrann∞ systém  vozu s kvílením p²eτel na interní generátor v
  prezidentov╪ zadním  sedadle. Neviditelná  kupole nad  vozem praskla  a
  zakrvácen∞ ²idiƒ  se shroutil k podlaze zasaºen v∞buτnou st²elou jednoho ze
  vzdálen╪jτích odst²elovaƒà.  Hedvábné potahy a ƒaloun╪ní auta explodovaly v
  desítkách mal∞ch  v∞buchà a  prezident jen  vyt²eτt╪n╪ zíral,  jak se  jeho
  nádhern∞ muzeální  exponát pod  palbou odst²elovaƒà  m╪ní v hromadu plsti a
  zohybaného plechu.   Mezitím  Stone neuv╪²iteln╪  rychle prokliƒkovával  v
  krupobití ví²ících  st²el, které  mu p²edevτím  sklízely z cesty jednotlivé
  p²ísluτníky prezidentovy  ochranky. Myslel  na jednu  jedinou v╪c.  Musí to
  skonƒit. A£  uº to dopadne  jak chce, ten  tlak se prost╪ nedá vydrºet. M╪l
  pocit, ºe mu kaºdou chvíli pukne hlava. To, ºe mu levou rukou práv╪ projela
  rozºhavená v∞buτná  st²ela nebylo  nic proti  d╪siv∞m vlnám  emocí a
  nesnesiteln∞m tlakàm,  které zaplavovaly  celé jeho nitro. Skonƒit. N╪kde v
  skrytu duτe  si dokonce  p²ál, aby m╪li odst²elovaƒi lepτí muτku a skonƒili
  to o  trochu d²íve. Ale ne. St²elci byli odsud dost daleko, armádní poƒítaƒ
  jim vytypoval  nejpravd╪podobn╪jτí místa  moºn∞ch atentátà,  a tak v╪tτinou
  marn╪ ozobávali  fasádu prot╪jτí budovy. Jen ƒást ze st²el nalezla své cíle
  v prezidentovv╪  nejbliºτím okolí  a to jeτt╪ v╪tτinou mezi jeho stráºci ƒi
  obdivovateli.
     Mark  nemohl jinak. Vyskoƒil na sedadlo vedle politika a pohlédl na jeho
  generátor. Prezident  drºel své  krystaly pevn╪  v rukou  uvnit² ochranného
  pole a  nemínil je  v ºádném  p²ípad╪ pustit. Nebyla τance se k nim dostat.
  Stone se  jen letmo  dotkl okraje  silového pole  a energetick∞  v∞boj ho
  odmrτtil o  pàl metru  zp╪t. V  popálené ruce  τkubalo mnohem  více neº  ve
  zbytku kapitánova  t╪la, které  se pomalu  vyƒerpávalo. Cítil  únavu. Jeho
  pohyby uº  nebyly tak  rychlé a  chápal, ºe v pràb╪hu p²íτtích minut p²ijde
  jeho konec.  Absolutní vyƒerpání.  Neodvratné, nevuhnutelné,  definitivní.
  Natáhl se  za jedno  ze zadních sedadel a k prezidentov╪ velkému p²ekvapení
  vylovil mal∞, úhledn∞ kuf²ík. Bleskurychle jej otev²el.
    Nad st²echou sousední budovy se náhle vyhouply dva vrtulníky se záloºními
   odst²elovaƒi,  kte²í zaƒali  pálit, jakmile  se jim  otev²el v∞hled  na
  vozidlo. Rozhodli  se k  taktice likvidace vτeho ºivého, zatímco prezidenta
  ochrání jeho energetick∞ τtít. Krupobití st²el bylo husté a Stone jiº nebyl
  tak rychl∞  jako d²ív.  V jednom  jediném okamºiku  mu explodoval  gejzír
  bolesti v  ràzn∞ch ƒástech t╪la. V posledním záchv╪vu agónie otev²el kuf²ík
  a p²ed  vyt²eτt╪n∞ma prezidentov∞ma  oƒima stiskl  zcela v  rozporu s pudem
  sebezáchovy spouτ£  jaderné náloºe.  V p²íτtím  okamºiku vτechny  oslepila
  oslnivá zá²e.
     Na  záv╪r je  nutno dodat,  ºe v∞robci  prezidentova energetického τtítu
  kvalitu svého  v∞robku pon╪kud  p²ecenili, coº se stalo p²íƒinou pozd╪jτích
  vytrval∞ch soudních  sporà. Kdyº  v╪t²ík rozfoukal  zbytky radioaktivního
  popela, po  aktérech akce  nezbyl ani  pomysln∞ mastn∞  flek. Snad  jen pár
  zajímav∞ch stínà,  vypálen∞ch v betonov∞ch blocích stále jeτt╪ doutnajících
  ruin, které  zàstaly jako  památka po jednom z nejreprezentativn╪jτích m╪st
  pozemské unie.




  PS : Není to dopsané, ale pokud se najde vydavatel za rozumn∞ch podmínek,
       tak to moºná i dopíτu. ¼au.

       KONTAKT TEL.: 02 / 961 439 69   záznam nonstop - reakce do 24 hod.