MARK STONE V ZAJETI SOLANU - SCI-FI PRO OTRLE ZNALCE ZANRU Ji§ v¡ce ne§ pØtset let prov d¡ Zemsk  Unie ( federace zahrnuj¡c¡ 85 planet ) intenz¡vn¡ vìzkum cel‚ galaxie. Postupem Ÿasu si vçak vl dy zaŸ¡naj¡ uvØdomovat, §e sbli§ov n¡ s pý¡liç primitivn¡mi civilizacemi vyvol v  mnoho zbyteŸnìch pot¡§¡ a nepýin ç¡ § dn‚ vìraznØ pozitivn¡ vìsledky. VØtçina domorodc… se po prvn¡ch kontaktech s vyspØlou technikou federace st v  pasivn¡mi §ebr ky, kteý¡ nijak neusiluj¡ o sv…j dalç¡ samostatnì vìvoj. Je to pochopiteln‚. Kulturn¡ a civilizaŸn¡ çok pýin ç¡ tØmto jednoduçe uva§uj¡c¡m bytostem tاk‚ deprese a postupem Ÿasu i znechucen¡ nad n¡zkou £rovn¡ vlastn¡ch vìtvor…. Chyb¡ jim jak koliv snaha vytvoýit nØco nov‚ho a to m  za n sledek tragickì konec celìch civilizac¡. Proto vznikl z kon o nevmØçov n¡ se. Jakmile vesm¡rn  loÔ objevila planetu s humanoidy, zaregistrovala ji, ale pos dka nikdy nevstupovala do kontaktu, dokud nebyl proveden peŸlivì pr…zkum civilizaŸn¡ £rovnØ obyvatel. Jestli§e dos hli urŸit‚ho prahu technick‚ho rozvoje, pak s nimi Ministerstvo pro z le§itosti Galaxie nav zalo diplomatick‚ styky. Jinak byly dokumentaŸn¡ materi ly pýed ny Slu§bØ pro dohled nad primitivn¡mi planetami, kter  pr…bاnØ vypracov vala zpr vy o rozvoji domorodc…. K tomu slou§ily kontroln¡ mise, kter‚ se pro danou civilizaci opakovaly asi dvakr t za sto let. Na primitivn¡ planetu byly vys¡l ny skupiny, slo§en‚ z agenta Ÿinn‚ slu§by a androida, kteý¡ se zcela diskr‚tnØ zam¡chali do m¡stn¡ populace. Jedn¡m z tØchto agent… byl tak‚ Mark Stone. 1. Na vìchodn¡m pobýe§¡ pr vØ vych zelo slunce. Zlatav  z ýe postupnØ zalila vrçky stýech a po chv¡li pronikla i na betonovì pl cek pý¡mo v centru luxusn¡ho soukrom‚ho komplexu Elsy Svensonov‚, majitelky akci¡ vØtçiny vìvojovìch laboratoý¡ pozemsk‚ unie a pravdØpodobnØ nejbohatç¡ §eny galaxie. Jej¡ bohatstv¡ si vynutilo krutou daå ve formØ dlouhìch nudnìch porad a zbyteŸnØ promarnØn‚ho Ÿasu na zased n¡ch pýedstavenstev r…znìch spoleŸnost¡. Proto byla tato mlad  d ma velice spokojena, §e si koneŸnØ m…§e udØlat tìden dovolen‚ ve sv‚m nov‚m letn¡m s¡dle. Elsa se zaŸala pod neŸekanìm tlakem sluneŸn¡ch paprsk… pomalu probouzet. Obr tila se na levì bok a zatý sla peýinou vedle sebe :"Marku, ..no tak Marku, vst vej, je r no !" N hle se otevýely dveýe a v nich se objevila svalnat  postava kapit na Slu§by pro dohled nad primitivn¡mi civilizacemi. I pýes jeho veçkerou snahu o norm ln¡ vystupov n¡ se dalo vysledovat, §e Mark je nØco v¡c ne§ jen dobýe stavØnì usmØvavì çestatýic tn¡k. Jeho ch…ze pýipom¡nala svoj¡ pru§nost¡ pohyb nebezpeŸnn‚ çelmy a ostra§itì a pý¡mì pohled tmavìch oŸ¡ d val tuçit odvahu a upý¡mnost. SnØdì obliŸej, op lenì mnoha slunci cel‚ galaxie, se rozt hl çirokìm £smØvem. "Dobr‚ r no Elso. Tak jak  byla noc ?" Elsa prudce odhodila z tv ýe pramen tmavìch vlas… a vyskoŸila z postele. Upýela na Marka spaluj¡c¡ pohled svìch zelenìch oŸ¡ srç¡c¡ch jiskýiŸkami sm¡chu. "Jak se m…§eç takhle pt t. Nepokouçej se mi namluvit, §e tu byl m¡sto tebe celou noc Ray." Markovi strnul £smØv na rtech. Ray byl jeho nejlepç¡ kamar d, android, se kterìm se pravidelnØ vyd val na mise Slu§by. Mark mu bezmeznØ d…vØýoval, proto§e mu ji§ mnohokr t zachr nil §ivot. Pýesto§e byl Ray pravìm divem pozemskìch technologi¡, technici tvrdili, §e nen¡ schopen hlubç¡ch cit… a lidsk‚ho pohledu na §ivot. To vçak odporovalo Markovìm zkuçenostem. Ray ji§ mnohokr t prok zal v prekk‚rn¡ch situac¡ch v¡ce citu ne§ vØtçina ostatn¡ch lid¡. Vrcholem bylo, kdy§ minulì tìden, kdy byl Mark obvinØn Komis¡ pro nevmØçov n¡ z neuv §en‚ho postupu na jedn‚ z primitivn¡ch planet, Ray origin ln¡m zp…sobem zmØnil rozhodnut¡ pýedsedkynØ komise. Markovi nebylo dost dobýe jasn‚, kde si osvojil slovn¡ z sobu zkuçen‚ho sv…dce ani vçechny souvisej¡c¡ techniky, ale pravdou z…st v , §e pýedsedkynØ v pr…bØhu l¡Ÿen¡ dost dlouho trvala na tvrzen¡, §e Ray pýeci nem…§e bìt android. O d…vodu sv‚ho pýesvØdŸen¡ pak s rozpaky mlŸela, Ÿ¡m§ vytvoýila prostor pro Markovu sv‚r znou obhajobu. Veçker‚ n vrhy na jeho potrest n¡ byly po kratç¡ diskusi zam¡tnuty a tak mohl vz¡t Mark tentokr t Raye s sebou na dovolenou. TeÔ si vçak nebyl v…bec jistì, jestli udØlal dobýe. Na okam§ik zavýel oŸi a vyslal telepatickou zpr vu. "Rayi, kdes byl minulou noc ?" Ray byl jedn¡m z m la model…, kerì byl vybaven psychickìm zesilovaŸem, umo§åuj¡c¡m telepatickou komunikaci. Tato mo§nost ji§ Markovi zachr nila nØkolikr t §ivot. Proto§e tento druh domluvy nebyl pý¡li§ rozç¡ýen ani na Zemi, mØl Ray skvØl‚ pýedpoklady dost vat Marka zcela pýekvapivØ z nebezpeŸnìch situac¡. NejnovØjç¡ generace android… ji§ nebyla podobnìm zaý¡zen¡m vybavov na, neboœ m lokterì z aspirant… Slu§by pro dohled nad primitivn¡mi civilizacemi ovl dal alespoå Ÿ steŸnØ metapsychickou komunikaci. Mark mØl tu vìhodu, §e se na jedn‚ z mis¡ setkal s rostlinnìm spoleŸenstv¡m, kter‚ disponovalo ohromnìm potenci lem v oblasti psychick‚ komunikace a pomohlo mu plnØ rozvinout jeho skryt‚ schopnosti. Nyn¡ by dok zal Raye zavolat i kdyby byl na druh‚ stranØ planety. To vçak nebylo týeba. Druhìmi dveými veçel do m¡stnosti Ray. Podobnost android… S.D.P.P. s lidmi byla takýka neuvØýiteln . Jeho postava byla jeçtØ o nØco mohutnØjç¡ ne§ Markova. Sympatickì vìraz ve tv ýi se mu postupnØ mØnil a§ do rozpaŸit‚ho. PozornØ upýel sv…j hloubkovì pohled na Marka. Pr vØ postýehl vìrazn‚ zmØny na kapit novØ obliŸeji v oblasti infraŸerven‚ Ÿ sti spektra a vydedukoval, §e Markovy duçevn¡ pochody nejsou v tuto chv¡li zcela korektn¡. Ray se na Marka usm l. "Co je ? NØkdo vykradl v noci ledniŸku ?" Mark nemØl pro Rayovy vtipy pochopen¡. "Ne, ledniŸku ne! Tak kde jsi byl dnes v noci?" " Hr l jsem poker s androidem vzadu u br ny. Vyhr l jsem na nØm dva £plnØ nov‚ akumul tory. M m je venku v taçce." odvØtil Ray. Vtom zas hla Elsa: "Ale Marku, pýeci bys ne§ rlil. Ty v…bec nem ç smysl pro humor.""ProŸ bych mØl m¡t smysl pro humor, kdy§ ho tu maj¡ vçichni ostatn¡ ?" uçkl¡bl se Mark. Na tyto nejapn‚ vtipy opravdu nemØl n ladu. Na Else mu toti§ z le§elo ji§ od chv¡le, kdy se poprv‚ setkali. Tehdy to bylo sice za dosti neobvyklìch okolnost¡ a Mark byl nucen zachr nit Else §ivot i Ÿ st jej¡ho bohatstv¡, to vçak pro nØho nebylo to hlavn¡. Mark si velice cenil skuteŸnosti, §e Elza je kr sn  a chytr  mlad  d ma a sna§il se plnØ vychutnat ka§dì okam§ik, kterì tr vili spoleŸnØ. Elza mØla na u§¡v n¡ §ivota podobnì n zor jako on a tak by byl jejich vztah ide ln¡, kdyby nedoch zelo obŸas k podobnìm nem¡stnìm §ert¡k…m. Alespoå Mark st le jeçtØ vØýil, §e jsou to §erty. Elza pomalu proçla m¡stnost¡, oz ýenou rann¡m sluncem a pod¡vala se Markovi zpý¡ma do tv ýe. Jej¡ z ý¡c¡ oŸi vìraznØ kontrastovaly se efektn¡ koronou paprsk… v tmavìch vlasech. Usm la se a pýistoupila k Markovi. "V§dyœ v¡ç, jak jsme byli vŸera unaven¡. S t¡m surfov n¡m na vln ch jsme to trochu pýehnali a tak ani nev¡m, jak jsem se dostala do postele. Ale co jsme zaspali, m…§eme jeçtØ dohnat !" sv…dnØ naçpulila sv‚ rud‚ rty a mrkla na Marka. Ten s £smØvem dodal: "Ale nejdý¡ve mus¡m s Rayem opravit rozbit‚ bezpeŸnostn¡ zaý¡zen¡. Byl bych dost nerad, kdyby n s tu nØkdo ruçil." "Tak se do toho pusœ, ale aœ jste do obØda hotovi. Pýichyst m v m pýekvapen¡." sl¡bila Elsa. Ray dodal :"J  m m vçe pýipraveno. M…§eme se do toho pustit hned." Mark sundal ze zdi v chodbØ braçnu s mØý¡c¡mi pý¡stroji, vyzkouçel gener tor a otevýel panc‚ýovan‚ dveýe do dvora. Z bl¡zk‚ d§ugle se rozl‚haly nejr…znØjç¡ zvuky a o nejbli§ç¡ plot, kterì mØl bìt nabitì elektýinou se zvenŸ¡ klidnØ op¡ral l¡nØ vyŸk vaj¡c¡ tygr. Ray Marka informoval : "VŸera veŸer, kdy§ pýiçla ta hroziv  bouýka, uhodil blesk do energetick‚ ský¡nØ laserov‚ho jiçtØn¡. ZýejmØ vyhodil hlavn¡ jistiŸ. JeçtØ st le jedeme na z lo§n¡ zdroj. " Mark proklel okam§ik, kdy Else navrhl, aœ poçle spr vce a pomocn¡ky objektu na tìden pryŸ. Soukrom¡ je sice hezk  vØc, ale v tuto chv¡li mu ukazovalo svoji stinnou str nku. Pýistoupil k hlavn¡mu rozvadØŸi a opatrnØ zaŸal testovat jednotliv‚ okruhy. Tygr u plotu byl zat¡m zcela klidnì a vyhý¡val se na slunci. Ray o kousek poodstoupil, proto§e vysok‚ napØt¡ pro nØho pýedstavovalo a§ pý¡liç re ln‚ nebezpeŸ¡. Jako§to android byl imunn¡ v…Ÿi vØtçinØ z ludnost¡ okoln¡ho svØta. Infekce ani zemØtýesen¡ jej pý¡li§ nevyv dØly z m¡ry. Ale elektýina, to bylo nØco jin‚ho. Pýesto§e byl vybaven dvojitØ izolovanìm pl çtØm, nemohl zaruŸit, §e si v pý¡padØ pý¡m‚ho z sahu bleskem udr§¡ kontrolu nad svìm dezintegr torem, um¡stØnìm v lev‚m z pØst¡. Jedinì vìstýel, provedenì v okam§iku nepozornosti, m…§e m¡t za n sledek okam§it‚ zmizen¡ cel‚ budovy a jeçtØ k tomu silnou zbytkovou radiaci. To si nem…§e dovolit. U§ kv…li Markovi ne. A pak jsou tu jeçtØ pamØœov‚ krystaly. Tis¡ce fragment… vzpom¡nek na spoleŸn‚ expedice do nitra barbarskìch civilizac¡. To vçe m…§e zmizet v pr…bØhu jedin‚ho z blesku. Nyn¡ byla opatrnost zcela na m¡stØ. Mark se koneŸnØ propracoval k poçkozen‚mu obvodu. VymØnil nØkolik desek a pak, s tichìm cvaknut¡m, se mu podaýilo zaklapnout aretovanì sp¡naŸ hlavn¡ho okruhu. Pot‚ se ud lo nØkolik vØc¡ najednou. Tygr, op¡raj¡c¡ se o plot byl nezn mou silou se suchìm zaprask n¡m odhozen kamsi do d§ungle. Veselì povyk ptactva proœal t hlì hvizd gener toru laserov‚ho jiçtØn¡ a dv…r se ponoýil do tis¡c… z blesk… energetickìch svazk…, kter‚ velice efektivnØ proŸes valy oblohu nad skupinkou budov. Po nØkolika sekund ch se dv…r ponoýil do absolutn¡ho ticha. Laserov‚ zamØýovaŸe, v okam§iku nouzov‚ho re§imu pýepnut‚ na maxim ln¡ citlivost, se akusticky zamØýovaly na ka§dì çelest a ne£prosnØ zlikvidovaly jeho pý¡Ÿinu. Mark, ochromenì v p…li pohybu u rozvodn‚ ský¡nØ, vyslal k Rayovi telepatickou pozn mku : "Taky jsi mØ mohl upozornit na to, jak nebezpeŸnì m…§e tenhle syst‚m bìt." Pokusil se vç¡ silou vypnout pr vØ nahozenì jistiŸ, ale marnØ. Syst‚m byl blokov n proti £mysln‚mu rozpojen¡ a Mark musel konstatovat, §e zcela dokonale. Pak dodal: "S nØŸ¡m takovìm jsem se jeçtØ nesetkal." "J  tak‚ ne." odvØtil android a pak dodal : "Jako bys nevØdØl, §e Elsa chce m¡t doma v§dycky to nejlepç¡." Mark se na nØho pod¡val "M ç pravdu. To jsou ty nevyzkouçen‚ syst‚my. Z laboratoýe pý¡mo na dvorek. Ale proŸ zrovna sem?" "Asi se chtØl konstrukt‚r dobýe zapsat u veden¡ firmy." "Tak to se mu tedy povedlo !" usm l se Mark "Co teÔ ?" Ray chv¡li vyhodnocoval pý¡padn‚ technick‚ slabiny syst‚mu a pak vyslal: "Mus¡me se v absolutn¡ tichosti dostat pýes dv…r k panc‚ýovvanìm dveý¡m. Pou§il bych antigrav a odnesl tØ vzduchem, ale syt‚m m  magnetick  Ÿidla a energetickì tok v antigravitaaŸn¡m zaý¡zen¡ by mne prozradil. Mus¡me tedy pØçky. A naçlapuj opatrnØ!" Mark se modlil, aby panc‚ýov‚ vstupn¡ dveýe neský¡paly. To je jejich jedin  nadØje na pýe§it¡. OpatrnØ naçlapoval a s citem pýekraŸoval zuhelnatØl‚ zbytky pestrobarevn‚ho zpØvav‚ho ptactva. Vtom se mu v hlavØ vynoýil sp snì n pad. Obr til se na Raye :" M m u sebe nouzovì komunik tor S.D.P.P. Mohu vyslat k¢dovì sign l a oni vypnou proud v cel‚ oblasti." Android se zasekl v p…li kroku a vyslal: "Ne, jen to ne. Prvn¡ ignorant, kterì çifru zachyt¡, bude cht¡t akustick‚ potvrzen¡. Ta krabiŸka to na tebe zabuŸ¡ a ne§ se staŸ¡ç leknout, budeç m¡t up lenou ruku s komunik torem a§ k lokti. Sna§ se pýitom radØji dr§et stranou ode mne, aœ to neschyt m taky. Nikdy nev¡ç, kterì laser tØ zabere." Mark se otr venØ otoŸil a vydal se pomalu za androidem. UvØdomil si, jak nebezpeŸn  vØc sv¡r  jeho z pØst¡. JeçtØ §e Slu§ba vyu§¡v  komunik tor jen v nouzovìch situac¡ch. PravdØpodobnost, §e ho s n¡m teÔ nØkdo zavol  je prakticky nulov . I kdy§.... Marka polil studenì pot a chv¡lemi mØl pocit, §e m  na ruce pýipevnØnou Ÿasovanou bombu. Pomalu a velice potichu uçli asi týetinu cesty, kdy§ tu se n hle ozvalo z okna do dvora hlasit‚ : "ObØd !!?....." Z druh‚ho konce betonov‚ho pl cku vyçlehl oslnivì z blesk a £zk‚ plastexov‚ okno se zmØnilo v bublaj¡c¡ beztvarou hroudu odpornØ Ÿp¡c¡ hmoty. Mark se zastavil tak pruce, §e se mu z opasku vyh kla mØý¡c¡ sonda a s týesknut¡m dopadla na kamennou podlahu tØsnØ vedle çpiŸky jeho lev‚ boty. Energetickì vìboj kdov¡ odkud se zaý¡zl do kamennìch dla§dic a odhodil nerozbitnou sondu o kus d l spoleŸnØ s rozp lenìmi £lomky popraskan‚ho mramoru. Ray s Markem se tak stali svØdky neuvØýiteln‚ pod¡van‚, kdy§ oslniv‚ vìboje d‚le ne§ minutu pýehazovaly sondu po cel‚m dvoýe a poka§d‚, jakmile s týesknut¡m dopadla, proœal ionizovanì vzduch dalç¡ paprsek, kterì ji odhodil o kousek d l. Po minutØ a p…l se uk zalo, §e nezniŸiteln  sonda do extr‚mn¡ch podm¡nek nebyla a§ zase tak £plnØ nezniŸiteln . NØkolik stý¡pk… z pouzdra sondy se vçak pýi jej¡ explozi bolestivØ zaseklo Markovi do lìtka. Ten zaœal zuby a pomalu se vydal za Rayem na £navnØ rozvleklou pouœ smØrem k panc‚ýovanìm dveý¡m. 2. Gener l Khov mØl ji§ od r na velmi çpatnou n ladu. Tento posaditì chlap¡k, kterì u§ v¡ce ne§ dvacet let vedl Slu§bu, mØl dnes vçeho pýesnØ a§ po krk. SoustýedØnØ proch zel po kancel  ýi a usilovnØ pýemìçlel. Jeho hol  lebka z ýila mnoha odlesky v paprsc¡ch zapadaj¡c¡ho slunce, kter‚ pronikaly do kancel ýe çirokou prosklenou stØnou. N hle se zastavil a upýel sv‚ çikm‚ mongolsk‚ oŸi do stØny, za n¡§ se rìsovaly vznosn‚ dominanty nejvyçç¡ch budov newyorsk‚ aglomerace. "Peggy, okam§itØ mi sem pýineste podrobnou analìzu z t‚ posledn¡ mise na ZirdØ." zahuŸel do zdi. Z interkomu skryt‚ho pod vrstvami pap¡r… kdesi na stole se vz pØt¡ ozvalo medov‚ "Hned to bude. " a z chodby zaznØl energickì klapot podpatk…. Dveýe se prudce otevýely a do m¡stnosti vstoupila gener lova osobn¡ sekret ýka. Podala Khovovi svazek pap¡r… a upýela na nØho skrz tlust  skla svìch brìl¡ mal  oŸka. Jej¡ huben , kostnat  postava m¡rnØ zakol¡sala, pak vçak opØt z¡skala stabilitu a zhluboka se nadechla. " Douf m gener le, §e s t¡m pý¡padem na ZirdØ nØco udØl te. Vçem je moc l¡to, co se stalo poruŸ¡ku Johnosonovi na t‚ hrozn‚ planetØ a mysl¡ si, §e byste tam mØl poslat nØkoho zkuçenØjç¡ho. NØkoho, kdo nebude zbyteŸnØ uva§ovat nad pou§it¡m mezn¡ch prostýedk…, jako chud k Johnson." "Ale Peggy," konejçil ji gener l "v§dyœ ten chlap¡k pýeci nen¡ mrtvì. JeçtØ st le je tu nadØje, §e n m nØco pov¡." Peggy zalapala po dechu "Po tom pekle, kterìm proçel se ji§ nikdy nevzpamatuje. A vy to v¡te, gener le !" Khov n hle vypadal, jako by zest rl o deset let "SamozýejmØ, §e to v¡m. Ale pochopte, §e pro mne nen¡ v…bec jednoduch‚ poslat na smrt nØkoho dalç¡ho. Ten Johnson alespoå nevØdØl do Ÿeho jde." Peggy zavzlykala "To tedy nevØdØl. Mluvila jsem s n¡m jeçtØ pýed mis¡ a tolik se tØçil na svji dovolenou, a§ se vr t¡. MØl na Venusii pýedplacenì i pokoj." "Tak t¡m se vysvØtluje, proŸ tolik st l o rizikov‚ pý¡platky. Pobyt na Venusii nen¡ v…bec levnì!" odpovØdØl Khov. Venusie patýila mezi nejlepç¡ rekreaŸn¡ centra v cel‚ galaxii. PostupnØ se stala obl¡benìm s¡dlem milion ý… a nejbohatç¡ch vrstev. Ohromn‚ mno§stv¡ hazardn¡ch heren a prudce pulzuj¡c¡ noŸn¡ §ivot se stovkami podnik…, kde mØl solventn¡ z kazn¡k prakticky neomezen‚ mo§nosti, j¡ vybudovalo fantastickou povØst. M¡stn¡ £ýady byly velice benevolentn¡ a vych zely z pýedpokladu, §e co je dobr‚ pro Venusii, to je dovoleno. Proto mØla galaktick  policie s touto planetou obŸas drobn‚ probl‚my, kter‚ vçak nikdy nedos hly takovìch rozmØr…, jako vØŸn‚ spory s pr vn¡ky ze Solanu. Ten byl toti§ vzhledem ke sv‚ sm¡ýliv‚ politice k pir tstv¡ trnem v oku jak Galaktick‚ policie, tak i Slu§by pro dohled. Nitky vØtçiny loupe§¡ z cel‚ galaxie vedly pýev §nØ pr vØ na Solan. Pýi stýetu s jeho z stupci, vçak nikdy nedoçlo k § dnìm vìraznìm pokrok…m. Proto byl Solan neofici lnØ pova§ov n za centrum vçech pir t…. "StejnØ mne ten mlad¡k pýekvapil svoj¡ vytrvalost¡, kdy§ chtØl dostat pr vØ tuto misi, " pokraŸoval Khov. "Upozoråoval jsem ho, §e tato teramorfn¡ planeta se nach z¡ v tØsn‚m sousedstv¡ Solanu ale nechtØl o tom nic slyçet. Chv¡lemi jsem mØl pocit, §e chtØl tuto misi schv lnØ vz¡t kapit nu Stoneovi, kterì byl na ýadØ. Je tak‚ pravda, §e Stone d¡ky podobnìm riskantn¡m oprac¡m vede v S.D.P.P. v Ÿele tabulky vyplacenìch honor ý…, ale mysl¡m, §e z t‚to mise nebude m¡t § dnou radost." Gener l se temnØ pousm l :"Ale m  sm…lu, u§ je zase na ýadØ." Peggy opØt nasadila komisn¡ vìraz a suçe Khovovi sdØlila : "Kapit n Mark Stone si tento tìden vyb¡r  svoji rok starou dovolenou." "Tak to je mi ho l¡to, bude ji muset pýeruçit." pokrŸil rameny gener l "M me tady mimioý dnou situaci a nikdo se Stoneovou kvalifikac¡ pr vØ nen¡ k dispozici."Peggy se ostýe pod¡vala gener lovi do oŸ¡: " V¡te do Ÿeho toho chlapce pos¡l te ? Týeba se u§ v…bec nevr t¡." "Cha, to je dobrì vtip." zasm l se gener l "Stone se vrac¡ stejnØ spolehlivØ jako bumerang. Poka§d‚, kdy§ konŸ¡ misi, zavol  mi pý¡mo dom…. A zat¡m si vybral skoro v§dycky ten nejnevhodnØjç¡ okam§ik. Kdy§ jdu veŸer do postele, man§elka mi poka§d‚ ý¡k , jak se tØç¡, a§ n m zase ten Stone zavol ." "Vid¡m, §e je to v podstatØ v ç dobrì pý¡tel." utrousila Peggy. "Dobrì ? Jeden z nejlepç¡ch. Je to jeden z m la lid¡ na kter‚ je absolutn¡ spolehnut¡. Bohu§el ve vçem. I v tØch noŸn¡ch telefon tech." dodal Khov. Peggy se na nØj usm la: "Tak§e tentokr t mu to m…§ete vr tit. Slyçela jsem, §e odjel s Elsou Svensonovou nØkam k pacifiku. M m mu zavolat ?" Gener l otevýel tlustì svazek, kterì mØl na stole a zamyslel se. Po chvilce odpovØdØl : "Zavolejte mu, aœ se do hodiny hl s¡ i s Rayem zp tky do slu§by. K dopravØ m…§e pou§¡t nejbli§ç¡ho vojensk‚ho letadla. Jedn  se o stav nejvyçç¡ nouze." Peggy potý sla hlavou: "Aha, tak to tedy mohu pou§¡t pý¡mo jeho komunik tor a nemus¡m hledat § dn‚ telefonn¡ Ÿ¡slo." OtoŸila se a prudce vyrazila z m¡stnosti. Gener l si sedl zp tky za st…l, zap lil si doutn¡k a pomalu a dlouze se nadechl. Siluety mØsta za prosklenou stØnou se pomalu ut pØly v houstnouc¡m çeru, kterìm problesk valy tis¡ce drobnìch svØt‚lek vzd lenìch transvozide- l, proud¡c¡ch po mØstskìch komunikac¡ch. Khovovi zaŸ¡nalo bìt pomalu jasn‚, §e dnes pýijde dom… hodnØ pozdØ. 3. Elsa se pr vØ probrala z çoku a zaŸala se pomalu zvedat ze zemØ. To co se stalo tØsnØ pýedt¡m, ne§ ji nezn m  s¡la odhodila proti kamenn‚ zdi chodby, si vybavovala jen velice nejasnØ. KromØ Ÿerstvìch odýenin a poçramocenìch zad byla prakticky v poý dku. OpatrnØ vstala a sna§ila se rozpomenout, co pýedch zelo tomuto podivn‚mu vìvoji ud lost¡. Posledn¡ vØc, kterou si pamatovala, byla skuteŸnost, §e çla nØco Markovi sdØlit. Ale co to mohlo bìt ? Pomalu se pootoŸila a oŸi se j¡ rozç¡ýily £divem. Kde je to n dhern‚ okno do dvora ? A co maj¡ znamenat ohoýel‚ kamenn‚ desky, kter‚ na prvn¡ pohled vyvol vaj¡ iluzi stýedovØk‚ tý¡lny, je§ dostala plnì z sah. Co se tady vlastnØ stalo ? Podivn‚ ot zky se j¡ honily hlavou a Elsa zaŸ¡nala bìt Ÿ¡m d l zvØdavØjç¡. OpatrnØ pýistoupila k zaŸouzen‚mu otvoru a nakoukla do dvora. Naskytl se j¡ neuvØýitelnì pohled. Celì dv…r byl poset zuhelnatØlìmi mrçinami zpØvn‚ho ptactva a uprostýed t‚to ç¡len‚ pod¡van‚ opatrnnØ naçlapovaly dvØ postavy. Mimochodem si vybavila humornou sc‚nu z jednoho magaz¡nu, ale velice rychle ji pustila z hlavy. V podezýelìch postav ch pr vØ poznala Marka s Rayem. Mark na ni zam val a pr vØ kdy§ na nØho chtØla zavolat, co to tam vlastnØ dØl , pýilo§il si prst na £sta. Elza z…stala v tichosti, vyklonila se z okna a se z jmem pozorovala, co se bude d¡t d l. "Marku vydr§, u§ budeme u c¡le" odvys¡lal Ray. "V§dyœ u§ je na Ÿase. Nikdy by mne nenapadlo, §e cesta pýes tenhle dv…r m…§e trvat p…l hodiny." odpovØdØl mu telepaticky Mark. Ray pýistoupil ke dveý¡m a opatrnØ stiskl zelen‚ tlaŸ¡tko ovl d n¡. Mark tiçe doufal, §e magnetick‚ panty nezabzuŸ¡ pý¡liç hlasitØ, proto§e detektory laser… jsou zýejmØ a§ pý¡liç citliv‚. Reklamn¡ slogan k tomuto druhu dveý¡ sice hl sal "Panty, kter‚ v m nikdy nebudou vrzat", ale Mark mØl na reklamu sv…j vlastn¡ n zor. PýikrŸil se a tiçe vyŸk val. Nestalo se vçak v…bec nic. "Elektronickì z mek je jiçtØn zevnitý. Z kladn¡ zabezpeŸovac¡ okruh nedovol¡ tyto dveýe otevý¡t jinak ne§ z druh‚ strany. " informoval Marka android. "Mus¡me se domluvit s Elsou." Mark vz pØt¡ udivil vçechny pý¡tomn‚ svìm hereckìm vìkonem. Sna§il se toti§ pantomimou Elze vysvØtlit, §e potýebuje odemknout a to se mu daýilo tak dobýe, §e se Elza nemohla odtrhnout od okna, aby n hodou o nØco nepýiçla. Mark, kterì si jej¡ vyŸk v n¡ vykl dal jako nepochopen¡, pýid val dalç¡ a dalç¡ Ÿ¡sla a vìsledkem bylo pØtiminutov‚ pýedstaven¡, za kter‚ by se nemusel stydØt ani velmi zkuçenì baviŸ. Kdy§ se Mark unavil, Elsa sebØhla ze schod… a pýilo§ila prst na detektor z mku. Tاk‚ panc‚ýov‚ dveýe se s jemnìm çelestem zaŸaly velmi pomalu otev¡rat. Ray se prot hl rozçiýuj¡c¡ se çkv¡rou dovnitý a Mark se hrnul tØsnØ za n¡m. N hle se Ray…v obliŸej zkýivil zdØçen¡m a Markovi probØhlo pýes neurony dØsiv‚ varov n¡. "Marku, pozor ! Pr vØ jsem zachytil satelitn¡ vys¡l n¡ pro tv…j komunik tor. Do dvou sekund zaŸne p¡pat. Rychle se ho zbav!" Mark…v obliŸej se prot hl £divem :"Co§e ??" Na vysvØtlov n¡ vçak u§ nebyl Ÿas. ¬ern  krabiŸka na MarkovØ z pØst¡ zacvrlikala vlastn¡m §ivotem a Mark si uvvØdomil, §e jestli§e se bude cht¡t prot hnout skrz dveýe, uvnitý u§ bude jenom jako pop len  postava bez lev‚ ruky a bez komunik toru. Nem…§e riskovat, §e laserov‚ z blesky urŸen‚ jemu, poran¡ Elsu nebo Raye. Okam§itØ se rozhodl a ve chv¡li, kdy se z komunik toru zaŸalo dr t protivn‚ p¡p n¡, u§ velice svi§nØ poskakoval po dvoýe. Gener tory laserov‚ho zdroje t hle zavily a vzduch kolem Marka se roz§havil energetickìmi vìboji. Ray v n valu zdØçen¡ na Marka hlasitØ zavolal: "Vydr§, bا¡m vypnout proud !!", Ÿ¡m§ si vykoledoval pý¡mì z sah do ocelov‚ho r mu pohybliv‚ konstrukce, zpoza kter‚ vykukoval. Dveýe zamrzly v nap…l pootevýen‚ poloze a nadØje, §e by jimi mohl probØhnout plnØ rozebØhnutì Mark se rapidnØ bl¡§ila k nule. Android prudce vyrazil do schod… a zastavil se a§ ve Ÿtvrt‚m patýe u ský¡åky s ovl d n¡m energetick‚ho zdroje. Jeho temn‚ tuçen¡ se r zem promØnilo v holou skuteŸnost. Z mek jistiŸe byl na osmim¡stnì k¢d a ten znal zýejmØ stejnØ jenom spr vce. Vyklonil se z okna a spatýil des¡tky laserovìch zamØýovaŸ… po obou stran ch betonov‚ho pl cku, na kter‚m chvatnØ poskakoval Mark s p¡paj¡c¡m pý¡strojem na ruce. Ray se vyklonil z okna co to çlo a zam¡ýil ukazov Ÿkem prav‚ ruky na nejbli§ç¡ zamØýovaŸ. Z prstu mu vytryskl tenkì laserovì paprsek, kterì se vçak zachytil na vnitýn¡ stranØ neviditeln‚ bubliny silov‚ho pole, kter‚ obklopovalo ka§d‚ okno budovy. Nyn¡ bylo Rayovi jasn‚, jakìm z zrakem Elsa pýe§ila pý¡mì z sah. TeÔ ale mus¡ silovou stØnu prorazit a co nejrychleji zachr nit Markovi §ivot. Dal do vìstýelu maxim ln¡ energii, kterou mØl k dispozici a s hr…zou pozoroval, jak se mu pravì ukazov Ÿek zaŸ¡n  tavit. JeçtØ p r sekund. Mus¡ to vydr§et. Energetickì zdroj budovy pýece nem…§e bìt neomezenì. Pak, stejnØ n hle jako se objevila, energetick  bublina praskla. Ze ský¡åky s jistiŸi se ozvalo tich‚ lupnut¡. Ray ji§ nev hal ani okam§ik a sna§il se m¡ýit co nejpýesnØji. Z ukazov ku mu pravidelnØ tryskal tenkì laserovì paprsek a z blesky na dvoýe postupnØ pohas¡naly. V okam§iku, kdy zhasl posledn¡ gener tor, ukonŸil Mark sv…j ç¡lenì tanec, zhluboka se nadechl a tupìm £derem pýes komunik tor potvrdil pý¡jem. Z krabiŸky zakr koral nepý¡jemnì hlas: "Kapit n Stone ? Co je s v mi ?" "Ahoj Peggy, trefila ses trochu nevhod." odpovØdØl Mark "pr vØ jsem si vychutn val zaslou§enou dovolenou." "Mus¡m v s bohu§el upozornit, §e vaçe dovolen  pr vØ skonŸila." sdØlila mu Peggy "Do hodiny se m te i s Rayem hl sit u gener la Khova." "Tak to budou zase pý¡platky." zaradoval se Mark, "U§ se tØç¡m, a§ budu v bezpeŸ¡ na palubØ sv‚ho astronefu." "DoŸk te se velmi brzy. " odpovØdØla Peggy a hovor utichl. Mark posb¡ral n ýad¡, kter‚ se mu pýed chv¡l¡ povedlo rozmetat po dvoýe, rozlouŸil se s Elzou a u§ sedØl i s Rayem v transvozidle za domkem. Zam val Else na rozlouŸenou a odstartoval. Stroj se pomalu odlepil od zemØ, postupnØ nab¡ral rychlost a po chv¡li se ji§ zbØsile ý¡til tØsnØ nad vodn¡ hladinou vstý¡c zapadaj¡c¡mu slunci. Mark pýenechal ý¡zen¡ Rayovi a zaŸal se zaob¡rat myçlenkou, co by po nØm asi tak mohl gener l Khov cht¡t. Kdyby to bìval vØdØl, ani by se tolik netØçil a mo§n , §e by si stihl sehnat i neschopenku. 4. Neuplynula v¡ce ne§ hodina a kapit n Mark Stone vstoupil do modern¡ vìçkov‚ budovy z oceli a plastexu, kde ji§ nØkolik let s¡dlila Slu§ba pro dohled nad primitivn¡mi planetami. Z jedn‚ z mnoha kapes sv‚ kombin‚zy vylovil svoji identifikaŸn¡ kartu a navyklìm pohybem ji zastrŸil do pý¡sluçn‚ çtØrbiny kontroln¡ho robota. N sledovalo nØkolik sekund napØt¡, ne§ tento metr a p…l vysokì ovoid ukonŸil ovØýen¡ Stoneovy toto§nosti. Ten si mezit¡m vzpomenul na politov n¡hodnì incident, kterì se pýi podobn‚ pý¡le§itosti pýihodil jeho kolegovi Oliveru Standmanovi. Tento aspirant Slu§by byl pýi sv‚m pý¡chodu do budovy ovoidem z nepochopitelnìch d…vod… zadr§en a jeho doklady se v pr…bØhu nØkolika dlouhìch sekund promØnily v hrom dku drobnØ ýezanìch prou§k… plastexu, kterou mu ovoid £slu§nØ vr til. Pýekvapenì Oliver se nestaŸil ani divit, kdy§ se u stropu pýij¡mac¡ haly rozhoukala a§ pý¡liç hlasit  sir‚na a ze vçech dveý¡ zaŸali pýekotnØ vyb¡hat pý¡sluçn¡ci poý dkovìch jednotek. PozdØji se mu sice dostalo omluvy a vysvØtlen¡, §e v centr ln¡ datab zi jakousi podivnou shodou okolnost¡ figurovalo jeho jm‚no pod kolonkou nebezpeŸnìch uprchl¡k… z l gru vydØdØnc…, ale to ji§ nemohlo napravit Oliver…v z pornì postoj k identifikaŸn¡m robot…m. Markovi se naçtØst¡ nic takov‚ho nestalo a ovoid mu doklad v bez probl‚m… vr til. "Vçechno je v poý dku, kapit ne Stone." zaskýehotalo to nØkde v hlubin ch robotovìch £trob "Kancel ý gener la Khova se nach z¡ v nejvyçç¡m poschod¡. Vìtahy jsou na konci chodby vlevo." "Taky by t‚ bednØ çrotu mohlo jednou doj¡t, §e u§ tu nejsem poprv‚." zahuŸel Mark a vydal se k vìtah…m. Nahoýe u vìtahov‚ çachty u§ na nØho Ÿekal gener l. "Marku, starì brachu, to jsem r d, §e v s zase vid¡m." zahlaholil jeçtØ ve dveý¡ch."PojÔte d l. " Peggy, tr…n¡c¡ za bateri¡ poŸ¡taŸovìch obrazovek se pr vØ probudila a kìvla Stoneovi na pozdrav. Gener l zavedl Marka do sv‚ pracovny a velice peŸlivØ zavýel dveýe. Pak pomalu pýistoupil k velk‚ ský¡ni uprostýed m¡stnosti a zapnul ventil tor, kterì se zaŸal velmi zvolna rozt Ÿet. "Pr vØ jsem vyýadil vçechny odposlechy z m¡stnosti." poznamenal Khov "Tahle ský¡å vytv ý¡ nesm¡rnØ intenzivn¡ kol¡sav‚ elektromagnetick‚ pole. Chci, abyste vØdØl, §e tento hovor je skuteŸnØ jen mezi n mi dvØma." Mark se pousm l "Dobýe, ale st le mi nen¡ jasn‚, o co vlastnØ jde. Stalo se snad nØco vaç¡ §enØ ? Jestli ano, tak s t¡m nem m nic spoleŸn‚ho. J  i Ray jsme byli minul‚ dva dny u Elsy Svensonov‚ na druh‚ stranØ ZemØkoule." "Ale ne. "odvØtil gener l "Jedn  se o pý¡snØ tajn‚ z le§itosti Slu§by." Mark se zatv ýil ustaranØ "A mysl¡te, §e to skuteŸnØ mus¡m vØdØt ? V¡te, j  bych se chtØl do§¡t alespoå d…chodu a ka§d‚ podobn‚ tajemstv¡ mi tuto vizi oddaluje. " " Milì Stone, niŸeho se nemus¡te b t. TeÔ n s skuteŸnØ nikdo neuslyç¡." h jil se gener l. Peggy v sousedn¡ m¡stnosti pr vØ ztlumila odposlech a nasadila si sluch tka. UvØdomila si, §e mus¡ pý¡çtØ Khova upozornit, aby pýi podobnìch pý¡le§itostech nezapomØl vypnout interkom. "Jak u§ jsem ý¡kal," pokraŸoval gener l komisn¡m hlasem "je nutn‚ abyste znal urŸit  fakta." Mark se pohodlnØ usadil v kýesle a se zaujet¡m pozoroval, jak se Khov pomalu ut p¡ v ml§n‚ clonØ ze sv‚ho ŸerstvØ zap len‚ho doutn¡ku. Po chv¡li zaŸal m¡t pociit, §e z…stal v m¡stnosti s m a za gener la mluv¡ nØjakì monot¢nn¡ automat na jeho stole. Iluze byla dokonal . Mark si v houstnouc¡m dìmu nevidØl ani na çpiŸky svìch bot. Khov vçak pýemìçlel tak intenzivnØ, §e si ani neuvØdomil, jak rychle se vzduch kolem nØho zaml§uje. Kdyby jej teÔ vidØl nØkdo z podý¡zenìch, kteý¡ mu tento doutn¡k z obchodu se §ertovnìmi pýedmØty pýibalili mezi jeho kuý ck‚ n Ÿin¡, urŸitØ by zaj sal. "Pýi posledn¡ misi na ZirdØ se n m vyskytly urŸit‚ tاkosti." rozvl ŸnØ pokraŸoval ve vìkladu gener l "Jednalo se ostandartn¡ misi, kter  byla souŸ st¡ dlouhodob‚ho sledov n¡ tamnØjç¡ humanoidn¡ civilizace, jej¡§ £roveå se podle posledn¡ch £daj… pohybovala kdesi na hranici naçeho stýedovØku. Pýesto§e toto obdobb¡ je souŸ st¡ vaç¡ specializace, z…Ÿastnil se mise poruŸ¡k Johnson." Mark si mimodØk vybavil vyŸ hl‚ho sna§ivce, kterì se proslavil t¡m, §e nav zal na jedn‚ ze svìch prvn¡ch mis¡ pý telsk‚ vztahy s domorodìmi pavouky, kteý¡ mu pak pýes noc naleptali androida do t‚ m¡ry, §e nebyl schopen zavolat ani pýist vac¡ modul. Johnsona po p…l roce zachr nil pr vØ aspirant Standman. Ten jeçtØ dlouho po n vratu vypr vØl, jak hledal po cel‚ planetØ tu nejhorç¡ pavuŸinu a v n¡ pak objevil zapleten‚ho Johnsona, jak si hraje na pavouka a Ÿek  na svou koýist. Podle vypr vØn¡ se dalo soudit, §e to nebylo nijak pý¡jemn‚. Ale Johnson byl velice pýizp…sobivì a od t‚ doby se mu ve Slu§bØ pýezd¡valo Pavouk. "Bohu§el Johnson mØl na sv‚ misi zýejmØ urŸit‚ probl‚my," pokraŸoval d le Khov " a proto se vìsledky t‚to mise rapidnØ bl¡§¡ nule. Nyn¡ jste na ýedØ vy, Stone a oŸek v  se, §e oprav¡te vaç¡ skupinØ jej¡ poçramocenou povØst z minul‚ mise. Po pravdØ ýeŸeno, st le jeçtØ mi nen¡ jasn‚, proŸ jste ty barbary vedl do sebevra§edn‚ho boje proti civilizovan‚ sektØ v hor ch." "To u§ jsem jednou vysvØtloval." odrazil £tok Stone "Str §ci sekty mi byli prostØ nesympatiŸt¡. A Ray mØl nabitì gener tor a chtØl si zastý¡let." Gener l prudce zrudl: "Marku, jsem v m vdØŸnì, §e alespoå pýed komis¡ jste pou§il jin  slova." "Ale zpØt k m‚ misi, gener le." nedal se zastavit Mark "Planeta Zirda le§¡ v tØsn‚ bl¡zkosti Solanu. Pir ty se to tam jen hem§¡. Pýedpokl d m, §e to, co se stalo Johnsonovi nebyla jenom jeho chyba, jako obvykle. Je docela dobýe mo§n‚, §e mu nØkdo i pomohl. Co se tam tedy vlastnØ stalo ?" "To pr vØ nikdo netuç¡" odvØtil sklesle Khov "Johnsona naçli polomrtv‚ho ve vìsadkov‚m modulu, kdy§ krou§il kolem Zirdy. Dle stavu z sob se d  usuzovat, §e str vil na obاn‚ dr ze asi týi mØs¡ce. Jeho astronef zmizel a § dn‚ nouzov‚ hl çen¡ jsme nezachytili. Johnson je st le jeçtØ v bezvØdom¡ a l‚kaýi jsou znaŸnØ skeptiŸt¡. Jedin‚, co jsme u nØho naçli, byly pamØœov‚ krystaly z jeho androida. Vkl dali jsme do nich znaŸn‚ nadØje, ale bohu§el zcela zbyteŸnØ. NØkdo je prohnal tak silnìm magnetickìm polem, §e by to roztavilo i skelet t‚to budovy. Na Johnsonovi jsme dokonce naçli stopy radioaktivn¡ho oz ýen¡ a tak m me d…vod pýedpokl dat, §e se na ZirdØ dØly pý¡çern‚ vØci, kter‚ v…bec nezapadaj¡ do kontextu civilizaŸn¡ £rovnØ tamn¡ch obyvatel. Proto jsem v m chtØl zcela diskr‚tnØ poradit, abyste v pý¡padØ ohro§en¡ pou§il vçech, opakuji vçech prostýedk…, kter‚ m te k dispozici." "DØkuji za radu, gener le" zasm l se Stone "ale nemus¡te se ob vat, §e bych se dopustil nØjakìch zbyteŸnìch chyb. Budu pouze chr nit sv…j §ivot a ostatn¡ majetek slu§by." Khov se naklonil pýes st…l a upýenØ se pod¡val pýes ml§nou clonu Markovi do oŸ¡. "Co se tìk  majetku Slu§by, m m pro v s smutnou zpr vu. Johnson…v astronef byl posledn¡ volnì provozuschopnì stroj, kterì mØla slu§ba k dispozici. Budu v s muset poprosit, abyste pou§il sv…j soukromì astronef Merkur. Pý¡padn‚ vìdaje v m uhrad¡ po n vratu m…j finanŸn¡ asistent." "Ten vydýiduch !" pomyslel si Mark, "Nechce riskovat stroj ani pen¡ze a jestli to takhle p…jde d l, tak si budu za chv¡li platit i vìplatu ze sv‚ho." ObØ postavy na sebe chv¡li upýenØ z¡raly a pak Stone prohl sil "Dobýe gener le, ale to je naposled, co na akc¡ch Slu§by riskuji sv…j soukromì majetek." "DØkuji v m Marku." usm l se Khov "Ani nev¡te, jak se mi ulevilo. U§ jsem myslel, §e si budu muset p…jŸovat astronef od galaktick‚ policie. V§dyœ v¡te, jak tاko se s nimi jedn ." "To v¡m." odtuçil Stone "U§ nØkolikr t mi nab¡dli velice dobýe placen‚ m¡sto, ale j  to zat¡m nepýijal." "Hmm." zamyslel se gener l a sna§il se odboŸit hovor jinìm smØrem "Do týiceti minut m…§ete odstartovat. Chcete zavolat taxi ?" "Ne." ovØtil Mark "pýed chv¡l¡ jsem se telepaticky domlouval s Rayem a pr vØ teÔ by jeho transvozidlo mØlo pýist vat pýed hlavn¡m vchodem." "Tak hodnØ çtØst¡ a dr§¡m v m palce." dodal Khov a tentokr t to myslel mimoý dnØ upý¡mnØ. Stone pomalu vyçel z budovy a zhluboka se nadechl. Z t‚to mise nemØl v…bec dobrì pocit. Bude si muset d vat opravdu velkì pozor, aby nedopadl stejnØ jako smolaý Johnson. PozornØ se rozhl‚dl a spatýil tich‚ transvozidlo, pýistaven‚ tØsnØ vedle chodn¡ku. Uvnitý sedØl usm¡vaj¡c¡ se Ray, kterì se zjevnØ tØçil na novou misi. "Za dvacet minut startujeme, smØr Solan. " sdØlil mu Mark a pohodlnØ se usadil do pý¡jemnØ tvarovan‚ sedaŸky. V pr…bØhu nØkolika okam§ik… se jejich transvozidlo vyhouplo nad nejvyçç¡ budovy aglomerace, kterou vz pØt¡ zanechalo kdesi vzadu. Gener l Khov pozoroval pýes prosklenou stØnu, jak se Mark…v dopravn¡ prostýedek mØn¡ v nepatrnou teŸku na obzoru. Po chv¡li i ta zamihotala a ztratila se docela. æ‚f slu§by si nyn¡ upý¡mnØ pý l, aby dneçn¡ den nebyl posledn¡, kdy toho pý¡çern‚ho Stonea spatýil. 5. Motory astronefu tiçe v¡ýily a jejich pacovn¡ teplota se ji§ zaŸ¡nala stabilizovat. DispeŸer z vاe ohl sil Rayovi zaŸ tek odpoŸ¡t v n¡. Zbìvalo pouze p r posledn¡ch formalit. "Jakì je c¡l vaçeho letu ?" zahlaholil pýij¡maŸ a na obrazovce se objevila zv¡dav  dispeŸerova tv ý. Ray se usadil proti komunikaŸn¡mu zaý¡zen¡ a s klidem odpovØdØl : "Venusie. " "Aha." pousm l se z obrazovky dispeŸer a nasadil ch pavì vìraz " Za dvacet sekund m te zelenou. Pýeji v m pý¡jemnou z bavu." Monitor pohasl a na obraz ý¡d¡c¡ho stanoviçtØ z vاe vystý¡dala rychle se mØn¡c¡ Ÿ¡sla. Ray se obr til na Marka. "Mysl¡m, §e Venusie jako c¡l cesty je nejbezpeŸnØjç¡. Nikdy nem…§eç vØdØt, kde vçude m  Solan sv‚ çpehy a r d bych n s udr§el v anonymitØ alespoå dokud to p…jde." Mark kìvl na souhlas a pohodlnØ se usadil do anatomick‚ho kýesla. Bylo to jedno z mnoha vylepçen¡, kterìmi se astronef Merkur liçil od bاnìch stroj… Slu§by. Mark jej dostal jako dar od mysl¡c¡ch bytost¡ z jin‚ Ÿ sti galaxie. Tento unik t spojoval vysokou operativnost stroj… S.D.P.P. s bojovou kvalitou st¡haŸek Galaktick‚ policie. NejvØtç¡ vìhodou Merkura byl ovçem jeho civiln¡ vzhled, kterì vytv ýel iluzi bezbrann‚ho kosmick‚ho plavidla. Toto zd n¡ ji§ nØkolikr t Markovi zachr nilo §ivot a proto si sv‚ho astronefu velice cenil. Velk  obrazovka na hlavn¡m panelu zapl la zelenØ a kabinou se rozlehla dlouho oŸek van  vØta "Start povolen !" Ray se opýel o ý¡d¡c¡ p ku. Motory zakv¡lely a siln‚ pýet¡§en¡ zarazilo Marka do kýesla. V pr…bØhu nØkolika okam§ik… byli na obاn‚ dr ze. "Ponoýen¡ do subprostoru za dvØ minuty." hl sil Ray. "ProŸ a§ tak pozdØ ?" podivil se Mark. "Podle nov‚ vyhl çky se sm¡ do subprostoru pronikat a§ za Marsem. MaterializaŸn¡ týesk pýi dimenzion ln¡m pýechodu dØlal nØjak‚ probl‚my satelit…m a na stacion rn¡ kosmick‚ stanici pýed Marsem u§ z toho prì byli vçichni radisti nahluchl¡." objasåoval situaci android. "Tak j  to tedy radçi zasp¡m. Podej mi ten neuronovì induktor, aœ se ve sp nku nauŸ¡m jazyk humanoid… na ZirdØ. " po§ dal Mark. Ray se na nØho usm l " Jak to tak sleduji, tak si mysl¡m, §e vystaŸ¡ç i se Solançtinou. A tu u§ um¡ç velice dobýe ze svìch dý¡vØjç¡ch setk n¡ s pir ty." " Nestraç. "odtuçil kapit n " Týeba se Johnsonovi pýi pýist v n¡ pýehý l gener tor. UvolnØnì iontovì svazek m  pak za n sledek nemoc z oz ýen¡, astronef mu vybuchl a on se dostal na obاnou dr hu ve vìsadkov‚m modulu. Pak by to mohla bìt mise jako ka§d  jin ." "Ty si to malujeç." houkl na nØj Ray "Ani nev¡ç, jak bych si pý l, abys mØl pravdu."Android se intenzivnØ pýehraboval ve vzdØl vac¡m boxu. Po chv¡li vylovil podivnou dr tØnou s¡œku, pýipojil k n¡ plastovì v leŸek a podal vçe Markovi. "Douf m, §e ses nespletl jako poslednØ. V¡ç, jakì to byl çok, kdy§ jsem se probudil a m¡sto jednoho z galaktickìch n ýeŸ¡ jsem perfektnØ ovl dal znakovou komunikaci kamennìch struktur z Xenu." prohodil Mark a navl‚kl si s¡œku. "NiŸeho se neboj." uklidåoval ho Ray " Kazetu z Xenu u§ jsem vyýadil." Mark pohodlnØ ulehl do kýesla, zlehka stiskl drobnì vìŸnØlek na plastov‚m v lci a vz pØt¡ se propadl do ý¡çe vzdØl vac¡ch sn…. Proto ji§ ani nezaregistroval, jak se astronef, kterì ji§ pýekonal p smo Marsu, otý sl mohutnìm vìbojem a provedl mimoprostorovì skok napý¡Ÿ galaxi¡. Vynoýen¡ ze subprostoru probØhlo bez probl‚m…. Mark s Rayem se velice rychle vzpamatovali z gravitaŸn¡ho çoku a zaujali sv  m¡sta u ý¡zen¡. Teprve teÔ si mohli poý dnØ prohl‚dnout planet rn¡ syst‚m Zirdy. Centr ln¡ hvØzda se o sv‚ absolutn¡ panstv¡ dØlila s bìvalou vl dkyn¡, kter  se vçak ji§ pýed dlouhou dobou gravitaŸnØ zhroutila a teÔ se projevovala pouze jako ledovØ temnì bod, kterì ods val z velk‚ho slunce v ohromnìch v¡rech jeho z ý¡c¡ hmotu. Byla to Ÿern  d¡ra, jedno z nejnebezpeŸnØjç¡ch a nejz ha- dnØjç¡ch tØles vesm¡ru. Podle rychlosti, jakou odŸerp vala masu z druh‚ hvØzdy se dalo pýedpokl dat, §e tento relativnØ stabiln¡ stav vydr§¡ jeçtØ nØkolik miliard let. V bezpeŸn‚ vzd lenosti od tØchto gravitaŸn¡ch obr… zaŸ¡nal planet rn¡ syst‚m. Vçechny planety zde byly pust‚ a zcela bez §ivota. Pouze na çest‚ planetØ syst‚mu, kter  mØla dostateŸnou gravitaci, se kdysi d vno za§ehl termonukle rn¡ plamen. N sledkem toho se tato obاnice syst‚mu promØnila v prapodivn‚ mal‚ slunce, kolem kter‚ho ob¡hala skupinka mØs¡c… £ctyhodnìch rozmØr…. A jedn¡m z tØchto mØs¡c… byla i Zirda, jedin‚ teramorfn¡ tØlaso soustavy. Zde se vyvinul humanoidn¡ §ivot. "Zirda m  v pr…mØrru 1,2 velikosti ZemØ. Gravitace je taky m¡rnØ vyçç¡, ale alespoå budeme m¡t po n vratu lepç¡ kondiŸku." informoval Marka android." Den zde trv  27 hodin a planeta, jestli se j¡ tak d  ý¡kat, m  dva mal‚ mØs¡ce. Slo§en¡ vzduchu je podobn‚ jako na Zemi." "Tak to je dobýe." zaradoval se kapit n "Po posledn¡ implantaci kysl¡kov‚ho pý¡stroje m m jeçtØ Ÿerstv‚ jizvy a nerad bych si to zopakoval zbyteŸnØ brzy." "Civilizace je zde soustýedØna do dvou oblast¡. VìvojovØ d le je velkostrovn¡ ý¡çe, ale slibnØ vypad  i technick  civilizace na jihu nejvØtç¡ho kontinentu." dodal Ray. Mark si se z jmem prohl¡§el pestrou planetu, kter  postupnØ zaplnila celou obrazovku. "Nech me autopilota zaparkovat astronef na obاn‚ dr ze za menç¡m mØs¡cem a dol… sestoup¡me jen s vìsadkovìm modulem. Pr…zkum zaŸneme na ostrovn¡ ý¡çi. Dol… zamiý¡me po nejstrmØjç¡ dr ze, kdyby tam byly nØjak‚ radary, tak aœ nemaj¡ zbyteŸn‚ starosti se zamØýov n¡m. M ç vçe pýipraveno ?" obr til se na Raye. O chvilku pozdØji se od astronefu oddØlil malì modul, kterì se prudce propadl do hust‚ atmosf‚ry planety. Na nØkolik okam§ik… zaz ýil jako jasnì asteroid a pak beze stopy zmizel v neproniknuteln‚ tmØ odvr cen‚ polokoule Zirdy. 6. Hust  atmosf‚ra zapl la ohnivou stopou a keramickì povrch pýist vac¡ho modulu se roz§havil do bØla. Ray provedl nØkolik obratnìch man‚vr…, kter‚ vyrazily Markovi slzy z oŸ¡. Pýet¡§en¡ bylo t‚mØý nesnesiteln‚, ale bezpeŸnost mise a jej¡ utajen¡ bylo na prvn¡m m¡stØ. PravdØpodobnost, §e takto prudce sestupuj¡c¡ stroj zachyt¡ nØjakì radar byla prakticky miziv . Ale pýesto tu nØjak  byla. Pr vØ kdy§ Ray odpoŸ¡t val posledn¡ sekundy pýed proveden¡m prudk‚ho pýist vac¡ho man‚vru, zatý sla modulem dut  detonace, kter  se sice v kv¡livìch vibrac¡ch brzd¡c¡ch trysek t‚mØý ztratila, ale pýesto mØla z sadn¡ vliv na dalç¡ sled ud lost¡. "TeÔ !" prohl sil Ray a energicky zabral za p ku sp¡naŸe pln‚ho vìkonu brzd¡c¡ch trysek. Nestalo se vçak v…bec nic a stýemhlavì let proti pevninØ, pomalu prosv¡taj¡c¡ ý¡dkìmi mraky pokraŸoval s dØsivou neodvratnost¡. Ray vykýikl : "Marku, je zle. Neum¡m si to vysvØtlit, ale brzd¡c¡ okruhy nefunguj¡." "Ouhhhoooouuuu." odpovØdØl mu kapit n, kkterì mØl v tuto chv¡li dost probl‚m… s m se sebou. Nesnesiteln‚ pýet¡§en¡ jej zalisovalo do popruh… a pr vØ teÔ mØl pocit, §e mu na plic¡ch le§¡ dvØstØkilov‚ z va§¡. Nemohl se nadechnout, oŸi ho p lily a v uç¡ch mu u§ nØkolik sekund podivnØ p¡skalo. Jedin  myçlenka, kter  se mu honila hlavou, byla nadØje, §e takov‚ utrpen¡ nem…§e trvat vØŸnØ. A§ se vr t¡ s Rayem na Zemi, nech  mu provØýit nØkter‚ jist¡c¡ obvody, proto§e android chce teÔ zýejmØ sp chat sebbevra§du. Ale proŸ mu to neýekl pýedem ! A bylo h…ý. Ray provedl dalç¡ prudkou zmØnu smØru a Markovo vØdom¡ se roztý¡çtilo na tis¡ce kousk… a pokraŸovvalo samo nØkam d l v p…vodn¡m smØru. Kapit n z…stal bezvl dnØ le§et v anatomick‚m kýesle a mo§n , §e to tak bylo pro nØho lepç¡. Dokonce i android pociœoval chvilkov‚ motorick‚ vìpadky a to byl projektov n pro extr‚mnØ n roŸn‚ mise. Za pr…hlednou Ÿeln¡ stØnou se rozprchly zbytky mrak… a Rayovi se otevýel perfektn¡ vìhled na skupinku sedmi hnØdozelenìch ostr…vk… v temnØ modr‚ týpytiv‚ ploçe planet rn¡ho oce nu. Na obzoru zvolna zapadalo slunce a cel  plocha se pomalu noýila do temn‚ho st¡nu. Pohled to byl tak £chvatnì, §e by jej dobrì mal¡ý vydr§el sledovat mnoho des¡tek hodin. Android ale tolik Ÿasu nØmØl. Nejbli§ç¡ z ostr…vk… se zaŸal prudce zvØtçovat a v pr…bØhu nØkolika sekund zabral skoro celì vìhled. Ray se zoufale pokouçel brzdit silovìm polem o okoln¡ rozp lenì vzduch, ale marnØ. Rychlost byla pý¡liç vysok . Proto alespoå zm¡rnil £hel sestupu a bez ohledu na pravidla o absolutn¡m utajen¡ zam¡ýil ký¡§em pýes pevninu. N hle se na horiizontu objevil mlhavì odlesk vodn¡ hladiny. Android provedl bleskurychlì vìpoŸet a okam§itØ se rozhodl. Roz§havenì modul s hlasitìm kv¡len¡m zam¡ýil k vodn¡ hladinØ, nad kterou se elegentnØ proh nØli nic netuç¡c¡ pt ci, velmi podobn¡ pozemskìm rack…m. Ti byli vz pØt¡ rozplaçeni syŸivìm vìbuchem, kdy§ se stroj dotkl vodn¡ plochy. Modul se odrazil od hladiny jako §abka a pokraŸoval ve sv‚ zbØsil‚ dr ze. A§ po nØkolika skoc¡ch koneŸnØ vyŸerpal svoji energii a s posledn¡m §bluåknut¡m se zaboýil hluboko do bahna dalç¡ho z ostr…vk…. Za mihotav‚ho sviitu hvØzd vyprostil android Marka z tØsnìch popruh… jeho kýesla a t hl ho hustìm bahnem a podivnou vegetac¡ ke býehu. Vçude kolem to §bluåkalo, kuåkalo a jakoukoliv zvukovou orientaci neesm¡rnØ ztاovala kulisa ne£navn‚ho cvrlik n¡ bahenn¡ch obyvatel. Ray se vçak dok zal orientovat i v naprost‚ tmmØ a tak prudce zrychlil, kdy§ uvidØl dva podezýel‚ plazy, kteý¡ se nehluŸnØ odlepili od býehu zam¡ýili pý¡mo k obØma n vçtØvn¡k…m. Vyçlo to jen taktak a zadìchanì Ray ulo§il Marka do vlhk‚ho p¡sku. S m vylezl na nejbli§ç¡ strom a pozornØ se rozhl‚dl po okoln¡ krajinØ. Pod‚l pobýe§¡ byl absolutn¡ klid, nikde § dn‚ lodØ ani nic podobn‚ho. Ale ve vnitrozem¡ ostrova pl polaly des¡tky velikìch ohå… a androidovy sennzory pomalu zal‚valy jednotliv‚ vlny parapsychickkìch proud… jak‚hosi n bo§ensk‚ho transu. Hlubç¡ analìzou se nezabìval a spokojen se zajiçtØn¡m nouzov‚ho pýist n¡ se vr til na pobýe§¡ ke sv‚mu pý¡teli. PohodlnØ se opýel o nejbli§ç¡ plochì k men a trpØlivØ vyŸk val vzd lenì vìchod slunce. Kdy§ se Mark r no probral, nevØýil svìm oŸ¡m. Vçude kolem nØho byla spousta zelenØ, drobnìch tvor…, hmyzu a bahna. V bl¡zk‚m le§¡c¡m kusu bl ta rozeznal dokonce i Raye, ale st le nemohl naj¡t pýist vac¡ modul. OtoŸil se na androida s tichou vìŸitkou "Taky jsi mohl pýi pýist n¡ d vat trochu pozor." Ray se prudce zvedl "Pýist val jsem bezchybnØ jako v§dycky, ale selhaly kompletnØ vçechny pýist vac¡ trysky." "To nen¡ mo§n‚, jsou tam jeçtØ dvØ z lo§n¡. A tento druh poruchy nen¡ norm lnØ bez vnØjç¡ho poçkozen¡ mo§nì. Celì mechanismus je um¡stØn pod panc‚ýovanìm pl çtØm na boku stroje." odvØtil Mark a pokusil se vst t. Krut  bolest zad i vçech konŸetin mu vçak okam§itØ pýipomenula intenzivn¡ z §itky pýedeçl‚ho dne. Ray se nasupil "J  v¡m tak‚, §e to nen¡ mo§n‚, ale prostØ se to stalo. Týeba jsme se potkali s meteoritem." "Tak to je opravdu hodnØ pravdØpodobn‚." ironicky ukonŸil neplodnou diskusi kapit n a znovu se pokusil vst t. Android mu pomohl a tak se mu to tentokr t podaýilo. Pomalu se odçoural do pý¡jemn‚ho st¡nu bl¡zk‚ho lesa, proto§e zdejç¡ slunce zaŸ¡nalo bìt opravdu §hav‚. "Tvaý se trochu d…stojnØ, zap¡n m nahr v n¡. Aœ m…§eme komisi po n vratu uk zat, §e jsme tady v…bec byli." prohl sil Ray. Mark se upravil, nasadil optimistickì £smØv kosmick‚ho veter na a m vl na androida, kterì zbyteŸnØ nev hal a zaŸal pod vat vçechny pýedpisov‚ informace : " Po pravdØpodobn‚ kolizi a n sledn‚ poruçe motoru probØhlo nouzov‚ pýist n¡ £spØçnØ. Modul je ztracen v ba§inØ, ale st le m me spojen¡ s naç¡m astronefem. Pýi pýist n¡ nebyly zjiçtØny ve vzduchu § dn‚ toxick‚ l tky. Nejbli§ç¡ vìspa civilizace le§¡ asi sedm kilometr… na sever." "Dobýe. Zat¡m prozkoum me nejbli§ç¡ okol¡ a pak se pokus¡me proniknout mezi m¡stn¡ domorodce. Pýedpokl d m, §e jsi z modulu zachr nil naçi vìbavu vyrobenou podle dostupnìch informac¡ ." odpovØdØl komisnØ kapit n. Ray se m¡rnØ pousm l "SamozýejmØ. M me pýipraveno obleŸen¡ podle pades t let star‚ m¢dy a tady m ç sv…j ochrannì p s." a podal Markovi stý¡býitì opasek ve kter‚m rudØ z ýil velikì syntetickì krystal. Byla to jedna z modifikac¡ energetick‚ho opasku, kterì nosili vçichni agenti S.D.P.P. na primitivn¡ch planet ch. Miniaturn¡ gener tor v pýezce vytv ýel intenzivn¡ silov‚ pole, kter‚ chr nilo sv‚ho majitele pýed neŸekanìm £tokem. Ovçem ochrana nebyla a§ zas tak dokonal . Pýi z sahu laseru nebo ocelov‚ çipky nepoc¡til agent ani çkr bnut¡, ale po r nØ palic¡ nebo sekyrou byl zlikvidov n stejnØ spolehlivØ, jako kdyby § dnì silovì çt¡t nemØl. édery tاkìch pýedmØt… silov‚ pole pouze tlumilo, ale z roveå se pod nimi deformovalo, co§ mØlo za n sledek, §e nejprimitvnØjç¡ zbranØ byly vlastnØ nejnebezpeŸnØjç¡. NaçtØst¡ se na opasku dal regulovat vìkon gener toru, kterì byl pýi pln‚m vybuzen¡ schopen jednor zovØ pohltit i nØkolik pý¡mìch £tok…. Pak mohl ovçem agent tento vybitì opasek rovnou zahodit a proto nouzovì obrannì re§im nikdo nepou§¡val. Mark si obl‚kl çedivou tuniku, pýipjal plastexovì meŸ a vçe pýep sal energetickìm opaskem. Teprve nyn¡ byl android spokojen. Po dohodnut‚m znamen¡ ukonŸil nahr v n¡ a vesele na Marka zahlaholil "Mo§n , §e to tu bude klidnØjç¡ ne§ naçe pozemsk  dovolen ." "To douf m." utrousil Mark a vzpomØl si na hr…zn‚ sc‚ny na ElsinØ letn¡m s¡dle. Ray vyndal z ocelov‚ho pouzdra nØkolik vì§ivnìch tabletek a podal je kapit novi. Ten je zapil nØkolika hrstmi vody z bl¡zk‚ho pramene a pak spoleŸnØ vyrazili smØrem k nejbli§ç¡ vesnici. Odeçli pr vØ vŸas, aby nezaslechli tichì svist vrtuln¡ku, kterì se vz pØt¡ vyhoupl nad les a pomalu se pýesunul nad ba§inu, kde z…stal viset, jakoby nØco hledal. ¦hav‚ slunce ji§ dorazilo k horizontu a ne£navnØ pra§ilo do pobýe§n¡ho p¡sku, ze kter‚ho zaŸali postupnØ vyl‚zat drobn¡ Ÿlenovci na sv…j denn¡ lov. Pl § se hem§ila drobnìm §ivotem a pouze vzd lenì klapot vrtul¡ pýipom¡nal, §e tato planeta nen¡ tak pust , jak se na prvn¡ pohled zd . Nejmladç¡ knاka ý du slu§ebnic svat‚ho paprsku mØla dnes velmi çpatnì den. Pýesto§e mØla stejnou zlatou Ÿelenku, jako vçechny jej¡ dru§ky, stal se tento prostýedek splynut¡ s bohem d…vodem jej¡ho vnitýn¡ho utrpen¡. Nech pala to. V§dyœ s bohem v§dycky vych zela tak dobýe. Nikdy j¡ neýekl kýiv‚ho slova. V§dycky ji nazval jej¡m d¡vŸ¡m jm‚nem a instrukce byly jasn‚ a pýehledn‚. A teÔ najednou sam‚ "Rayi sem, Rayi tam, vçechno vpoý dku, postupujeme vpýed.". Co to m  znamenat ? ZaŸalo to ŸasnØ zr na. V pr…bØhu rann¡ bohoslu§by, kdy upnula svoji mysl ke str §ci slunce a ve zlat‚ Ÿelence, kter  j¡ d vala pr vo hovoýit s bohy a vl dnout poddanìm, nØco n hle podivnØ zasyŸelo. V mysli se j¡ m¡sto z ý¡c¡ tv ýe s koronou duhovìch paprsk… splìvaj¡c¡ch v bo§sk‚ zjeven¡ n hle objevila ostýe ýezan  mu§sk  tv ý, kter  j¡ vyjevila dØsivou pravdu : "Kdy§ to takhle p…jde d l, je s n mi  men. A nepokouçej se o spojen¡, je to marnì !". Subtiln¡ d¡vka se rozplakala. Tak dØsivou vØçtbu se ani neodva§ovala znovu vyslovit. Copak upadl celì kl çter v nemilost ? ProŸ u§ nemohou mluvit s bohem ? A kdo je ten novì b…h ? A proŸ dØlaj¡ vçechny ostatn¡ knاky, §e nic neslyç¡ ? ProŸ je pr vØ ona tou vyvolenou ? Kdy§ si vzpomØla na vzteklou staýenu, ke kter‚ chodil ka§dì, kdo dostal od boh… nØjakou çpatnou zvØst, rozhodla se, §e bude sv‚ zjeven¡ tajit. Bohov‚ jsou moudý¡. Tak jim to snad dojde, pýestanou j¡ komplikovat §ivot a vyjev¡ sv‚ pravdy nØkomu jin‚mu. Týeba zrovna ta staýena by na to byla vhodn . Ta u§ se s t¡m nØjak urŸtØ vyrovn . Ale Ÿelenka byla ne…navn . B…h se ji§ sice nezjevoval, ale o to v¡ce mluvil. Jen§e mluvil nØjak divnØ. Copak se m…§e b…h nekoho ob vat ? A co je to to SDPP ? A modul ? Snad nØjak  tajemn  formule. Ani nevØdØla jak a ocitla se v knihovnØ. S mokrìm hadrem na Ÿele zaŸala zbØsile hledat ve svat‚ knize zjeven¡. Ray spustil sv…j pohled z oblohy a obr til se zpØt k Markovi. "J  si nemysl¡m, §e by to bylo marnì." zakroutil hlavoou "Modul se sice neozìv , ale chaotickì çum na nouzov‚ frekvenci vypad , jako by ji nØkdo pro komunikaci st le pou§¡val." "To nen¡ mo§n‚. Jsme na primitivn¡ planetØ." "MØ je to tak‚ divn‚, ale vypad  to na pý¡mou nervovou modulaci." hl sil android "Budu tam vys¡lat nesouvisl‚ £tr§ky naçich rozhovor… a týeba se nØkdo Ÿasem ozve." "No, moc chytr‚ ýeçen¡ to sice nen¡, ale jinou mo§nost stejnØ nem me." zhodnotil Ray…v pl n Mark. "A teÔ kupýedu. K civilizaci to m me jeçtØ hodnØ daleko." " To jo. JeçtØ nØjakìch tis¡c let klidn‚ho a niŸ¡m neruçen‚ho vìvoje." doplnil android.Laserov  maŸeta zasviçtØla a v bujn‚ vegetaci se zaŸala rìsovat £zk  pØçinka, kterou se oba pozemçœan‚ vz pØt¡ ponoýili do hlubin lesa. ézk  çlachovit  solansk  tv ý velitele helikopt‚ry se sevýela v krut‚m £çklebku. Jeho cynickì pohled spoŸinul na vraku modulu SDPP, kterì pr vØ vyproçœovali dva pot pØŸi ze zmØti li n, mrçin a mazlav‚ho bahna. " MØli sm…lu, hoçi. Naçe ý¡zen‚ stýely jsou jedny z nejlepç¡ch. U§ jen proto, §e jsou pý¡mo z arzen lu kosmick‚ policie." Z komunik toru u stropu ý¡d¡c¡ kabiny se ozvalo vztekl‚ zachrŸen¡ : " Xer, hlaste se. U§ jste nØco naçlli ?" " Zat¡m jen modul, ale nem…§ou bìt daleko." odpovØdØl solaåan. " Tak naj¡t a zlikvidovat ! Nezapomeåte, §e kousek odtud m me transmisn¡ centrum pro severn¡ galaktickou oblast. Je to pý¡snØ tajn  pozemsk  technologiie a nesm¡me dopustit, aby se tam dostali. Alespoå ne §iv¡ !" " Toho bych se neb l." prohl sil Xer " Naçe knاky jsou dobýe vycviŸen‚ a kdy§ jim nØco dobýe vyjev¡te, tak v okol¡ kl çtera nepýe§ije ani myç." " D¡k za radu, ale chci, abyste je dostali jeçtØ v lese. Nesm¡me naçe vØý¡c¡ pý¡liç znepokojovat. D v m ti to na starost !" Hlas z komunik toru utichl a Xer se zaŸal potit. Takov  sm…la. ProŸ se nedok §e nikdy ovl dnout a v§dycky nadý¡zenìm porad¡, co maj¡ dØlat. U§ se vidØl, jak let¡ s modulem na z kladnu a teÔ aby honil po lese nØjak‚ pozemçœany. On, zkrachovalì filozof, kterì hledal na Solanu pr ci a agentura mu dohodila skvØl‚ m¡sto za nadstandartn¡ plat. M¡sto pr ce v knihovnØ teÔ l¡t  s vrtuln¡kem a nyn¡ bude jeçtØ lovit nØjak‚ neçœastn¡ky v t‚ odporn‚, hust‚, lepkav‚, tmav‚ a nebezpeŸn‚ d§ungli. ProŸ to vlastnØ dØl . Z pý¡zpØvku v nezamØstnanosti si mohl §¡t cellkem v klidu, doma a mo§n  §e by si i vy§ebral v¡c, ne§ mu d vaj¡ tihle vydýiduçi. A ty vìŸitky svØdom¡ a dØsiv‚ noŸn¡ m…ry. St le se vracej¡c¡ pýedtuchy, kdy osamocen  kosmick  loÔ pod tlakem pØti nav dØnìch stýel nar z exploduje, ocelov‚ pl ty pomalu pukaj¡ a do vesm¡ru se zlovØstnìm syŸen¡m ut¡k  §ivotod rnì kysl¡k. A on, Xer, nevØý¡cnØ z¡r  na monitor, kde mu ten pozemskì zabij k Stone st lle jeçtØ slibuje, §e nevystýel¡ jako prvn¡. A pak tma. Konec. DØsiv‚ probuzen¡ a dalç¡ pracovn¡ den ve slu§b ch solansk‚ tajn‚ slu§by. "Konec pr…zkumu ! ZpØt na býeh, jdeme hledat troseŸn¡ky !" zachrchlal Xer z helikopt‚ry na sv‚ týi mu§e. PozornØ pohl‚dl na infrazamØýovaŸ, kde se mlhavØ chvØly dvØ nar…§ovØl‚ stopy, miz¡c¡ v hust‚ zeleni lesa. "Postupujte v rojnici vpýed smØrem k severoz padu a v pýipadØ kontaktu protivn¡ka okam§itØ zlikvidujte ! " Vçichni pot pØŸi zmizeli na chv¡li v druh‚ helikopt‚ýe a o nØkolik okam§ik… pozdØji vystoupili jako opanc‚ýovan  monstra, vybaven  nejtØ§ç¡ kosmickou technikou. Po zkouçce arzen lu, kdy vyp lili polovinu ba§iny, se jejich plamenomety zaý¡zly do hust‚ vegetace. S azbestovìmi obleky postupovali mnohem rychleji ne§li prchaj¡c¡ pozemsk  dvojice a tاkoton §n¡ ovoid s dezintegr tory, œapkaj¡c¡ za nimi, jenom dokresloval d¡lo zk zy. "To je ale hr…za," povzdychl si Xer " A to jsem byl za mlada aktivn¡m Ÿlenem Greenpece za ochranu pý¡rody." Pohled z vrtuln¡ku byl skuteŸnØ £chvatnì. Celì pruh pralesa v jednom ohni kolem sebe ç¡ýil hust‚ a temn‚ mraky çtiplav‚ho dìmu. "Zvyçuji vìçku a ztr c¡m s v mi vizu ln¡ kontakt, buÔte na pý¡jmu na frekvenci 47." chrmlal Xer do tlampaŸe a prchal i se svìm strojem do pý¡znivØjç¡ch podm¡nek. Pýesto, §e na Solanu je relativnØ m‚nØ kysl¡ku, ne§ zde, zhorçen‚ rozptylov‚ podm¡nky mu rozhodnØ nedØlaly dobýe. Na planinØ pod n¡m se mezit¡m rozpoutalo prav‚ peklo. Bojovì ovoid, jeho§ radar nefungoval v hust‚m dìmu p l¡c¡ se d§ungle zrovna nejl‚pe, zmatenØ p lil po drobnìch tvorech ýinouc¡ch se z pekeln‚ vìhnØ a pou§¡val k tomu laserov‚ dØlo, kter‚ po ka§d‚m vìstýelu zanech valo v krajinØ nØkolikametrov‚ kr tery. Nakonec ztratil spojen¡ se vzdaluj¡c¡ se rojnic¡ s plamenomety £plnØ a z…stal uvØznØn v bludn‚m kruhu vysokìch hromad popela, do kterìch systematicky provrt val nov‚ a nov‚ çkvaý¡c¡ se d¡ry. "Rayi, c¡t¡m nØjakì kouý " prohl sil Mark a opýel se o nejbli§ç¡ palmu, kter  na nØj zlovØstnØ zasyŸela a had se rychle odvinul dol… s kmene kamsi do chvØj¡c¡ se zelenØ. "O analyz tory pach… jsem pýiçel kdy§ jsme pýist vali, tak§e ti m…§u teÔ jenom vØýit." odpovØdØl android a pozornØ na sv‚ho pý¡tele pohl‚dl. "Vid¡m na tobØ znaŸn‚ zn mky £navy, mØl by sis vz¡t vì§ivnou tabletu." " To je dobrì, stejnØ tam snad u§ brzy budem, ne ? " odpovØdØl Mark a zahledØl se na m¡tinku, kde se jako z zrakem p sl dobytek. Hned za n¡ se rìsovala neuvØýiteln  stavba. PØt vا¡, tyŸ¡c¡ch se hrdØ k obloze d valo tuçit, §e stavitel urŸitØ nemusel s niŸ¡m çetýit. OpevnØn¡ i stý¡lny dod valy stavbØ vØrohodnì dojem nedobytn‚ho s¡dla. Ale Ÿillì ruch kolem prozrazoval, §e pr vØ dnes nikdo § dnì £tok neŸek . Hradn¡ most byl spuçtØn a hustì proud obchodn¡k… a trhovc… pýet‚kal pýes chatrn‚ z bradl¡ pý¡stupov‚ cesty. "PojÔ, budeme se vyd vat za m¡stn¡." zaçeptal Mark "J  jsem hluchonØmì §ebr k a tobØ vyý¡zli jazyk pýi loupe§n‚m pýepaden¡ v lese." "No to m m radost, §e tØ napadne v§dycky nØco origin ln¡ho." odtuçil Ray a zaŸal si vyçroubov vat z nitra lebky jazyk. Kdy§ byl hotov uschoval jej do tajn‚ho pouzdra na n hradn¡ d¡ly v lev‚m stehnØ, kde nosil tak‚ l‚k rniŸku a z lo§n¡ akumul tor. "Huuu...hu!" sdØlil Markovi. Mark si nasadil kapuci v¡ce do Ÿela, sundal brìle proti slunci a polil sebe i Raye odpornØ p chnouc¡ tekutinou, aby nebyli mezi vesniŸany podezýel¡. Bohu§el to tentokr t trochu pýehnal. "Jdeme." U§ dvacet krok… pýed mostem se jim lid‚ zaŸali vyhìbat a nebìt obchodn¡ka s dobytkem, ke kter‚mu se nakonec pýidali, nikdy by se pýes str §e nedostali. Takhle vçak z¡skali nov‚ho spojence, pýesto§e Stone pozdØji na Zemi v protokolu uvedl, §e onen mu§ p chl tak nesnesitelnØ, §e nebylo mo§n‚ se s n¡m na rozumnou vzd lenost ani domluvit. Rayovi to vçak tolik probl‚m… nedØlalo a tak brzy zjistil, kde je zde nejbli§ç¡ hostinec. VìvØsn¡ çt¡t sice nevypadal, §e dØl  Ÿest nØjak‚mu prosperuj¡c¡mu podniku, ale zase tak straçnØ, jako ta chalupa, kde chytl Mark toho dotØrn‚ho parazita ze zka§en‚ pol‚vky, to tak‚ nevypadalo. "Riskneme to, ne ?" prohl sil Ray. "No, j  nev¡m. Je to nutn‚ ?" Markovy vnitýnosti se pýi pohledu na svØtle zelenì lektvar v mastnìch misk ch na çpinavìch stolech podivnØ sevýely. "SamozýejmØ. Mus¡me nav zat spont nn¡ kontakt. Jedu z znam." Ray nasadil optimistickì vìraz a Mark ho chtØ nechtØ n sledoval. V SDPP se toti§ tاko vysvØtluje, proŸ se na primitrivn¡ planetØ tv ý¡te stejnØ kysele jako doma. JeçtØ jednou a m te d…tku za reprezentaci a u§ v s poçlou akor t tak mezi delf¡ny. A tam zase nesm¡te myslet na § dnì oçklivì vtip o ryb ch. Na Grahu jsou toti§ vçichni straçnØ zvØdav¡, ale tak‚ hroznØ vztahovaŸn¡. Jak ýeknete ryba jako ryba, tak jsou schopni vyhl sit v m v lku. Stone, kterì o tom velmi dobýe vØdØl, nasadil oslnivì £smØv a vstoupil do lok lu. "M åo, vyveÔ to ho dementa !" zaýval nØkdo z host… " Tv ý¡ se jak pitomec a smrd¡ jako tchoý." N sledovala salva hromov‚ho sm¡chu na adresu novØ pý¡choz¡ch, kdy se nesm lli pouze ti, co st li nejbl¡§e a to jen proto, §e se dusili. "NØco jim na n s asi vad¡ ."obr til se Mark na Raye "Nemohl bys je nen padnØ vypaýit dezintegr torem, dnes se mi pr t nØjak nechce." " To asi nep…jde. Je to proti pýedpis…m. Vyber si toho vlevo. Ten je opilì. Jedna r na staŸ¡."Mark se rozhl‚dl a vyrazil. "Ale ne ! Toho vedle !!" vykýikl Ray , ale pozdØ. Stone pomalu pýistoupil k nejvØtç¡mu svalovci a pomalu mu pohl‚dl do skelnìch oŸ¡. Ten si odhodil slepen‚ vlasy z Ÿela, kter‚ mu sv¡rala ocelov  Ÿelenka. Sehnul se k Markovi a bouchl do stolu. "Nem m tØ zab¡jet, kdy§ p…jdeç hodnØ rychle se mnou." Mark nic nech pal. ProŸ se s n¡m nikdo nepral ? ProŸ mu Ray nepomohl ? A kam ho to, ksakru, ten obr pr vØ teÔ vleŸe ? Tاk  dubov  vrata druhìch vnitý¡ch hradeb se se ský¡potem otevýela a k pozemçœanovi pýistoupila dlouhovlas  d¡vka se zlatou Ÿelenkou. Kolem prstenu na lev‚ ruce j¡ slabØ srçela namodral  z ýe. Pozvedla hlavu a zpý¡ma se zahledØla Markovi do oŸ¡. "Ha, hlobkov  ment ln¡ sonda." pomyslel si v duchu a sna§il se rozptìlit pronikavì a drtivì pohled temnìch oŸ¡ knاky. Nezvl dl to. Jeho narychlo vystaven  psychick  bari‚ra se sesula jak domek z karet a ment ln¡ pohled proŸes val nitro bouý¡c¡ se mysli. Nejzaj¡mavØjç¡ na tom bylo, §e zýejmØ st le nic nenach zel. To, §e Marka chtØli kv…li chaotick‚mu zp…sobu myçlen¡ vyhodit u§ z prvn¡ho kola pýij¡mac¡ch zkouçek SDPP, se uk zalo nakonec jako vìhoda. Jenom çkoda, §e pen¡ze, kter‚ rozdal Stone…cv strìŸek na £platc¡ch, mu ji§ nikdo nevr t¡. Co se d  dØlat. Knاka se otoŸila a pýistoupila k hromotlukovi. OpatrnØ pýilo§ila prsten k jeho Ÿelence a§ se ozvalo such‚ zaprask n¡. Primitivn¡ obliŸej umolousan‚ postavy se roz ýil blahem a obr se sesul k zemi v nezvladatelnìch kýeŸ¡ch. Zpoza sloup… u vchodu se vynoýily str §e. " R no ho vyhoÔte na ulici." otoŸila se na Marka "A vy pojÔte se mnou." Pýed kapit nem se otevýely tاk‚ kamenn‚ dveýe a knاka jej vyzvala, aby do nich vstoupil jako prvn¡. Dlouh‚ toŸt‚ schodiçtØ se nØkolikr t zalomilo a pak vy£stilo v £zkou dlouhou chodbu. Mihotav‚ louŸe na stØn ch osvØtlovaly zatuchl‚ prostory jen velmi slabØ, ale i tak si Mark vçiml nen padnìch orientaŸn¡ch znaŸek, vytesanìch v kamennìch stØn ch chodeb. U jedn‚ z nich n hle knاka zastavila a ponoýila sv‚ çt¡hl‚ prsty do pØti nen padnìch prohlubn¡ pod zvl çtn¡mi znaky. Mark mØl co dØlat, aby nevykýikl £divem. Ne, nemohl se mìlit. Ty znaky byly skuteŸnØ solansk‚. Ale tady ? ProŸ ? ¦e by se snad agener l Khov se svìmi podez¡ravìmi domØnkami koneŸnØ jednou trefil do Ÿern‚ho ? To je ale nepravdØpodobn‚. Na gener lovy £sudky je pýeci spolehnut¡, jeçtØ nikdy se toti§ netrefil. Alespoå ne pýesnØ. "JdØte dovnitý." pýeruçila Stoneovy zbØsil‚ £vahy knاka a uk zala na nepatrnou çkv¡ru ve zdi, kter  se z rachotem pomalu rozçiýovala. "JeçtØ, §e nejsem kuý k." pomyslel si kapit n "TeÔ by mi toti§ £divem urŸitØ vypadla cigareta z pusy a prop lil bych si syntetickì oblek." Vzpom¡nka na ne£spØçn‚ kouýen¡ dìmky m¡ru na jedn‚ primitivn¡ planetØ se Markovi vybavovalo pomØrnØ Ÿasto. Tehdy to vypadalo velmi slibnØ. I kdy§ mØl Ray poruchu a indi ni na nØho navrçili mohylu, Stoneovi se podaýilo pýe§¡t a pýesvØdŸit celì kmen o sv‚ nadpýirozen‚ moci. Tak tاk‚ to zas nebylo. V podstatØ mimodØk skolil m¡stn¡ho çamana, kdy§ si mezi ostatn¡mi zajatci nerv¢znØ pohr val s laserovou pistol¡. Poslepu zaç tral ve sv‚m batohu, pak to v nØm zasyŸelo a u§ hoýel. Kdy§ Mark zadupal plameny do zemØ, Ÿ¡m§ si zniŸil vØtçinu vìbavy vŸetnØ nouzov‚ vys¡laŸky, uvØdomil si, §e ten obt¡§nì staýec, kterì kolem nØho st le pýeçlapoval, nØkam zmizel. Pop lenì kouzeln¡k zmatenØ prchal k lesu a hlasitØ prokl¡nal zajatce i celì sv…j kmen. To se mu stalo osudnìm a tak mohl Mark nastoupit do jeho funkce. Ovçem dìmka m¡ru patýila k nezbytnìm ceremoni¡m, kterìmi se musel prokousat. A kdy§ mu pýi kouýen¡ chytla od çpatnØ nasypan‚ho prskaj¡c¡ho tab ku vesta, zahodil dìmku a v ohniv‚m d‚monick‚m tanci pýivodil n Ÿeln¡kovi kmene infarkt. Na m¡stn¡ pomØry udØlal neuvØýitelnou kari‚ru, ovçem §ivot v indi nsk‚m le§en¡ nebyl ani tak § dnì med. Mark mØl velmi r d zv¡ýata a docela mu vadilo, kdy§ jednoho dne dostal sv‚ho nejobl¡benØjç¡ho psa k obØdu. A pak ty obýady. Jako çaman a n Ÿeln¡k v jedn‚ osobØ byl pracovnØ vyt¡§en od r na do veŸera. Pýivol vat d‚çœ, vyh nØt zl‚ duchy, pl novat v lky se sousedn¡mi kmeny, aby se bojovn¡ci nenudili a neust le uspokojovat svìch sedm §en. JeçtØ çtØst¡, §e pýiçel ten velkì lesn¡ po§ r a Markovi se podaýilo nepozorovanØ zmizet, opravit Raye a nakonec zavolat i z chrannì modul. Pýedstava, §e by tam byl jeçtØ dnes, byla dØsiv . "JdØte dovnitý !" obr tila se na kapit na knاka ponØkud drsnØjç¡m t¢nem. "PojÔte d l, Marku. Jste v¡t n." ozvalo se z tajemn‚ m¡stnosti. Stone se nenechal dvakr t pob¡zet a zvØdavØ vstoupil. Hlas, kterì ho vyzval mu byl velmi povØdomì. Co by tu ale, proboha, dØlala man§elka gener la Khova. Nen¡ to snad pý¡liç velk‚ riziko, cestovat za trochou dobrodru§stv¡ a erotiky a§ na druhì konec galaxie ? A §e by na to gener l nepýiçel ? Je to skuteŸnØ ona ? Mark se zvØdavØ rozhl‚dl po m¡stnosti. Pravideln‚ mramorov‚ stØny zdobily des¡tky holografickìch obraz… a z had¡ch hlav u fantasticky vyornamentova- n‚ho stropu se linula hýejiv  z ýe, kter  splìvala s tichìmi t¢ny jak‚si l¡biv‚ varhann¡ skladby. Dla§dice v hale vytv ýely magick‚ obrazce, kter‚ chtØ nechtØ nutily oko pozorovatele sledovat jedno jedin‚ m¡sto. T¡m bodem byl çirokì majest tnì tr…n, na nØm§ hrdØ sedØla tmavovlas  d¡vka s bo§skìmi rysy. Jej¡ svØtl  tunika splìvala v bohatìch z hybech a§ k podlaze a zaj¡mavì stýih çat… odhaloval vØtçinu vnad d¡vŸiny kr sn‚ postavy. "PojÔ bll¡§." pohodila hlavou a dlouh‚ havran¡ vlasy, kter‚ se svezly s Ÿela, odkryly zlatou Ÿelenku, jakoby pýirostlou ke sp nk…m sed¡c¡ knاky. "Odkud zn te m‚ jm‚no ?" vzpamatoval se Stone. "Od tebe." usm la se d¡vka "A v¡me toho o tobbØ mnohem v¡ce. Pýiçel jsi z hvØzd. Zn ç vØci, kter‚ nikoho z n s nikdy ani nenapadly a pýesto poý dnØ nev¡ç, co tady vlastnØ dØl ç. Radily jsme se o tobØ a teÔ ti m…§u ý¡ct pravdu, kdo skuteŸnØ jsi." "Tak to jsem zvØdavej." pomyslel si Mark "Douf m, §e si alespoå splete moji hodnost u SDPP, v§dyœ u§ jsem mØl bìt dvakr t povìçen." Knاka nasadila v §nì vìraz a uk zala na Stonnea chvØj¡c¡ se rukou " Jsi b…h. V¡m to." Mark se m¡rnØ pousm l "S t¡m jasnovidectv¡m to tu nebude a§ zas tak slavn‚." Knاka vçak nem¡nila pýestat : "Tak doka§, §e jsi b…h. TeÔ kdy§ o tom v¡ç, u§ ti nic nebr n¡, abys splnil prastarou legendu." Pýi pohledu na nech pavì Mark…v vìraz sice trochu zav hala, ale pak pokraŸovala : "Cel‚ generace Ÿek me na tv…j pý¡chod. MØl ses nejdý¡ve zjevit v naçich mysl¡ch a pak pýij¡t do kl çtera pýestrojen za venkovsk‚ho obchodn¡ka. My v¡me kdo jsi. Jedna mlad  knاka tØ poznala ji§ pýi vŸerejç¡m zjeven¡. A teÔ nadeçel Ÿas, kdy potvrd¡ç i ty, §e vyvolen  z knاek m…§e st t po tv‚m boku a vl dnout sv‚mu lidu pod bo§¡ ochranou." Mark nevych zel z £divu. " Neum¡ç si pýedstavit, jak dlouho na tebe Ÿek me. A zpr vy, kter‚ jsi n m celou dobu pos¡lal, byly tak jednoduch‚, tak pý¡moŸar‚, nebyl v nich § dnì rozmar ani bo§sk  proroctv¡. A§ dnes r no, kdy jsme nad tvìmi slovy musely skuteŸnØ dlouho pýemìçlet, pochpopily jsme, §e jsi setoupil a pýijdeç mezi n s." Podala Markovi Ÿelenku z ý¡c¡ diamanty. "Jsem b…h." prohl sil zpitomØlì Stone a nasadil si Ÿelenku. Byl to çok. Tis¡ce pocit… vçeho druhu. Pohledy. ZvØdav‚, nestoudn‚ i hr…zn‚. Byl nar z v des¡tk ch mysl¡, kter‚ se k nØmu hl sily o radu a povzbuzen¡. Mezi nimi zachytil i slabou ment ln¡ vìzvu od Raye, kterì pr vØ drtil zoufal‚mu str §ci vnitýn¡ br ny kl çtera vaz. "PojÔ ke mØ a splyneme v jednu bytost." nedala si pokoj knاka. Mark poc¡til, §e z Ÿelenky s l  jeçtØ nØco jin‚ho. V çeå a s¡la. Moc, kter‚ se nemohl br nit. Musel. Musel se j¡ poddat a skoŸit do rozbouýenìch vln emoc¡ a neskuteŸn‚ v çnØ. Nemohl jinak. ¬elenka, jakoby se n hle stala souŸ st¡ jeho mozku, pod¡lela se na ka§d‚m jeho pohybu. Jako n mØs¡Ÿnì pýistoupil ke knاce a pak skuteŸnØ splynuli v jednu bytost. A nejen fyzicky. Ka§d  myçlenka, i ten nejslabç¡ pocit, byl pro oba spoleŸnì. Nemohl si bìt v…bec jist, ve kter‚ hlavØ se zrodil. Na dlouh‚ minuty splynuli v jednu jedinou duçi a pot‚ si Mark s hr…zou uvØdomil, §e tato knاka je jedinìm tvorem ve vesm¡ru, pýed kterìm nem  § dn‚ tajemstv¡. Kr sn‚ i dØsiv‚ z roveå. Ale s¡la toho pocitu byla fantastick . MØl by to tak nØkdy vyzkouçet i s Elsou. Ale daj¡ se ty Ÿelenky nØkde koupit ? "To byla n dhera." vydechla knاka, odpoŸ¡vaj¡c¡ vedle Marka na çirok‚m tr…nu. "To teda jo." potvrdil Stone a pokouçel se strhnout si Ÿelenku z hlavy, proto§e ho nØjakì pastevec pr vØ obtاoval s hý¡chy, na kter‚ v…bec nemØl chuœ. Kapit n se vzepýel vç¡ silou o masivn¡ opØradlo tr…nu a Ÿelenka s dusivìm lupnut¡m n hle povolila. Mark vyjevenØ z¡ral na drobn‚ jehliŸky, kter‚ z Ÿelenky za tu kr tkou dobu vyraçily a zaŸaly si navrt vat cestu do jeho sp nk… a pak mo§n  i d l, nØkam do nitra jeho lebky. Temn‚ stru§ky krve, kter‚ kapit novi vyraçily na l¡c¡ch a pomalu odkap valy sn¡c¡ knاce na jej¡ b¡lì çat, svØdŸily o tom, §e se mu to skuteŸnØ nezd . "Do h je !"zavrŸel Mark "Tak tohle Else nab¡zet nebudu." Pýi pýedstavØ, §e by se musel i s Ÿelenkou pot cet celì zbytek §ivota a poslouchat probl‚my, kter‚ nejsou jeho, se mu udØlalo nevolno. "Rayi, kde jsi ?" posteskl si Mark. "Tady jsem !" do dveý¡ s lu vpadl udìchanì Ray a za n¡m celì z stup zuýivìch knاek.Mark ztuhnul jako opaýenì a rozhl‚dl se po stØn ch. Jedin‚ dveýe v t‚to m¡stnosti byly ty, kterìmi pr vØ pýiçel jeho vØrnì android i s doprovodem. O nØjak‚m £tØku nemohlo bìt ani ýeŸi. Ray mezit¡m dobØhl a§ k tr…nu a pýisedl si k Markovi a vyjeven‚ knاce, kter  vypadala, §e se pr vØ probudila do zl‚ho snu. "Ty......Ty sis sundal bo§skou Ÿelenku. Ty jsi Ô bel." bl bolila zmatenØ a Stone j¡ radØji nic ani nevysvØtloval. V tuto chv¡li by to bylo asi stejnØ zbyteŸn‚. ZniŸil jim tady takovou kr snou Ÿelenku, poçpinil Ÿest knاky zasl¡ben‚ bohu a teÔ si jeçtØ Ray sedl na ten divnì tr…n ve kter‚m n hle zaŸalo podezýele praskat. To nevypad  dobýe. Knاky pomalu obestoupily celou m¡stnost pod‚l stØn. Pak jejich velitelka s odhodlanìm vìrazem vyndala spoza pasu nebezpeŸnØ vypadaj¡c¡ dìku a napý hla se k r nØ. Ostatn¡ knاky ji bleskurychle napodobily. "To se na n s vrhnou, nebo budou tØmi no§¡ky h zet ?" zeptal se Mark, kterì mØl odja§iva smysl pro detaily. "Budou h zet. To je konec !" zajeŸela knاka na tr…nØ a pýikrŸila se za Raye. "Nastav si energetickì opasek na maxim ln¡ vìkon a j  tØ budu krìt." zvolal Ray na sv‚ho spoleŸn¡ka a v¡c u§ nestaŸil. Des¡tky no§… zasviçtØly nar z vzduchem a zp…sobily prav‚ divy. NØkter‚ knاky nebyly v h zen¡ pý¡liç dobr‚ a jejich ostr‚ dìky pýeletØly sv…j c¡l a naçly si n hradn¡ c¡le mezi knاkami na druh‚ stranØ m¡tnosti. Jedna z £toŸnic se dokonce poýezala sama a druhou zranil jej¡ vlastn¡ n…§, kterì se po odrazu od tr…nu vr til. Ale pýesto Ÿ st ostrìch a z keýnìch zbran¡ naçla sv…j c¡l mezi pozemçœany, se kterìmi to teÔ nevypadalo v…bec dobýe. Ve chv¡li, kdy gener tory energetickìch opask… obou astronaut… kv¡lely na maxim ln¡ vìkon a silov‚ krystaly v pýezk ch se roz§havily do bØla, zajeŸel v nedaleko poletuj¡c¡ helikopt‚ýe elektronickì alarm komunik toru, kterì vytrhl zdeptan‚ho solaåana z jeho chmurnìch £vah. " Xer na pý¡jmu, co se dØje ?", zachraplal do mikrofonu. " Stav nejvyçç¡ pohotovosti. ZapnØte skupinovì pý¡jem. Vçichni Ÿlenov‚ jednotky mus¡ bìt informov ni o krizov‚ situaci." " Moment..." zavrŸel velitel a marnØ pýemìçlel, jak zd…vodn¡, §e se svìmi lidmi u§ pýed p…l hodinou ztratil spojen¡. Rozhodl se lh t. " Spojen¡ provedeno. Nastaven çifrovac¡ k¢d 52.", hl sil Xer a rachotil s vys¡laŸkou. " Pýed deseti minutami jsme zcela ztratili ment ln¡ kontrolu nad knاkami z kl çtera slunce. V kl çteýe doçlo ke vzpouýe. Podle posledn¡ch zpr v maj¡ nov‚ho boha, kterìm je podle vçeho pozemçœan Mark Stone. Je to jeden z nejnebezpeŸnØjç¡ch agent… SDPP a vesm¡rn‚ policie a nyn¡ pronikl do naç¡ nejpý¡snØji stýe§en‚ z¢ny. Vçichni v¡te, §e zde chr n¡me jeden z nejvØtç¡ch a nejtajnØjç¡ch vyn lez… s jeho§ pomoc¡ jednoho dne dobudeme vesm¡r. TeÔ m te vçichni jeden jedinì £kol. Ve jm‚nu budoucnosti. Zabijte pozemçœany s vyu§it¡m jakìchkoliv prostýedk… i za cenu zniŸen¡ naç¡ transgalaktick‚ z kladny. Naçe technologie nesm¡ bìt vyzrazena. T¡mto povoluji samostatn‚ akce v pln‚m rozsahu bez ohledu na ztr ty a çkody na zaý¡zen¡. " "Potvrzuji pý¡jem. Zahajuji akci.", vyçtØkl Xer a uvØdomil si, §e kromØ pilota vrtuln¡ku u§ nem  § dn‚ dalç¡ bojeschopn‚ mu§e. Ti ç¡lenci v azbestu, kteý¡ se propaluj¡ zelen¡ nØkde hluboko pod n¡m jsou nyn¡ nepou§iteln¡ a to znamen  pro velitele jedinou straçnou vØc. Kdy§ do akce nikoho nepoçle, tak definitivnØ skonŸil. Nad m¡stem akce je teÔ s m. Co se d  dØlat ? "Ten Stone...." huŸel si pro sebe solaåan, "J  m m prostØ straçnou sm…lu." O nØkolik okam§ik… pozdØji se nad kl çterem objevila bur cej¡c¡ helikopt‚ra, ze kter‚ se na pru§n‚m lanØ bleskurychle spustila drobn  postava po zuby ozbrojen‚ho Xera. Pru§nì dopad. Rychle vst t a dopýedu. TeÔ ke stranØ. Rychleji, rychleji. V¡c pýi zdi. Zatracen  star  dla§ba. Solaåan…v mozek pracoval na pln‚ obr tky. TeÔ jde o vçechnno. Je tu s m a mus¡ bìt pýesnì. MlhavØ si vybavil instrukt §n¡ mapku s¡tØ podzemn¡ch chodeb, spojuj¡c¡ch tajn‚ laboratoýe s kl çtern¡m sklepen¡m. Ze vçech sil vyrazil, jak nejrychleji umØl, pýes nekoneŸnØ dluhì dv…r. ¬ekal odpor a nØjak‚ probl‚my, ale tady nebyla ani hl¡dka, dokonce ani jedin  knاka. " T¡m l¡p. " pomyslel si Xer. " Alespoå nebudu muset zab¡t nikoho nevinn‚ho."PýibØhl ke kl çtern¡ studni. DýevØnì rummp l se jeçtØ kìval a pln‚ vØdro st lo kousek vedle. "SkvØl‚." dlouho se nerozmìçlel a skoŸil. Na posledn¡ chv¡li. O nØkolik minut pozdØji u§ byla studna pr zdn , pýesnØ v souladu s nouzovìmi pokyny pro pý¡pad ohro§en¡ solansk‚ z kladny. "Dostal jsem to." s¡pal Mark a mØl pravdu. Leskl  ocelov  dìka pronikla silovìm polem a bolestivØ mu pýibodla plastexovou koçili k tr…nu tak çikovnØ, §e se zaŸal dusit. " PoŸkej !" Ray propadl panice. Kdy§ vidØl jak se jeho pý¡tel dus¡, odhodil knاku, kter  se ho dr§ela, stranou a vç¡ silou udeýil do z kladn¡ desky tr…nu. V temnØ mahagonov‚m materi lu se objevila podivnØ nazelenal  prasklina. T¡m se Mark trochu uvolnil, ale st le jeçtØ se nemohl hìbat. Vç¡ silou viklal s dìkou, doufaje, §e ji snad pýeci jen povol¡. A povedlo se. "KoneŸnØ." Mark vydechl a otoŸil se. U§asle sledoval zbØsil‚ knاky, jak se hrnou pýes s l pý¡mo na nØj a na jeho mas¡vn¡ tr…n. Ten se je§il zabodanìmi no§i, jako nØjak‚ bodlinat‚ zv¡ýe. Pozemçœan povstal. " Jsem v ç b…h. OdhoÔte zbranØ a modlete se !" zahý¡mal hromovìm hlasem. Mezi knاkami se objevila nejednotnost. NØkter‚ poslechly a jin‚ ho s pochybami pozorovaly. T‚to chv¡le vçak vyu§ila i nejmocnØjç¡ z knاek, kter  se pr vØ m to§nØ zvedala z tr…nu a uvØdomila si, §e mus¡ z¡skat zpØt svou autoritu. " NevØýte mu. Je to Ô bel. Posedne vaçe duçe a zniŸ¡ v s v pekeln‚m ohni. Zabte ho." ývala zaj¡kavìm hlasem a marnØ se pokouçela vytrhnout z tr…nu nejbli§ç¡ dìku, aby mohla demonstrovat, §e sv…j Ÿin mysl¡ skuteŸnØ v §nØ. Mark mezit¡m sklesle meditoval nad pý¡Ÿinami svìch ne£spØch… u pý¡le§itostnìch partnerek. Nebylo to poprv‚, co se ho nØkter  sna§¡ zab¡t. Ale proŸ ? V§dyœ si tak dobýe rozumØli. A nen¡ to tak dlouho. OtoŸil se na Raye. "Co to dØl ç ?" " Moje detektory zaregistrovaly v tr…nu nØjak‚ energetick‚ zaý¡zen¡. A celì tenhle s l vypad  v rentgenov‚m spektru jako nØjak  tav¡c¡ pec. Nejenom, §e je to tu nezdrav‚, ale je tu na m…j vkus a§ pý¡liç mnoho radiace." Ray se na okam§ik zamyslel a napý hl se k r nØ. " Snad jako kdyby bylo pod tr…nem nØjak‚ ç¡len‚ zaý¡zen¡." prohl sil a zaŸal systematicky demolovat desky tr…nu, pýiŸem§ odkrìval £troby Ÿehosi nezn m‚ho. " Jak ç¡len‚ zaý¡zen¡ ?" podivil se Mark a s obavami sledoval v haj¡c¡ knاky. " N ç astronef Merkur je proti tomu dØtsk  hraŸka. Ale nev¡m pýesnnØ o co jde." ucedil android a ponoýil ruku do zelen‚ho slizu proud¡c¡ho mezi krychliŸkami pod deskou tr…nu. OdstrŸen  knاka se nedala odbìt : " Tak na co Ÿek te. Roztrhejte je. Jsou to Ô blov‚." V tu chv¡li android nahm tl v £trob ch tr…nu nØjakì vìstupek a ozvalo se hlasit‚ cvaknut¡. " A sakra." Ray zbledl. Na vzd lenìch stØn ch se zajiskýilo a s temnìm vyt¡m fiŸel çkv¡rami mezi kamennìmi bloky do s lu zatuchlì vzduch z podzem¡. Knاky padly na kolena. " Co je ?" otoŸil se Mark, kterì dosud zvØdavØ pozoroval nerozhodn‚ knاky. " Probudilo se to k Ÿinnosti. Cel  m¡stnost se aktivovala. Nastav si radiaŸn¡ spektrum çt¡tu na maximum. Tr…n pod n mi se asi za chv¡li zaŸne ttavit.", pronesl android hysterickìm hlasem. A nemìlil se. Tr…n se zaŸal nebezpeŸnØ roz§havovat a celou m¡stnost zachv tily podivn‚ vibrace. Vçechny knاky padly hlavami k podlaze. Jejich dru§ka seskoŸila z tr…nu a opatrnØ se pýikrŸila mezi nØ, oŸek vaj¡c hnØv boh…. "Marku dr§ se, u§ tuç¡m, co se stane." zajeŸel Ray. Astronaut na androida t zavØ pohl‚dl, ale zeptat u§ se nestaŸil. Hlubokì hvizd z £trob kl çtera ohluçil vçechny jeho smysly a m¡stnost se ponoýila do namodral‚ mlhy. SetmØlo se. Mr z pronikall a§ do morku kost¡ a dØsiv  s¡la zalisovala Marka do tr…nu. Obrazce na podlaze v s le nØkolikr t zaz ýily a pak zmizely z roveå s celou realitou. Oba pozemçœany obklopila mraziv  tma. Xer putoval sklepen¡m pomaleji ne§ pýedpokl dal. Obý¡ pavouci, kter‚ tu pýed nØkolika lety vysadili, se tu c¡tili jako doma a £toŸili na vçe §iv‚. ZuhelnatØl‚ zbytky odpornìch potvor svØdŸily o nerovn‚m, ale vyŸerp vaj¡c¡m boji, kterì tu pýed chv¡l¡ probØhl. Solaåan celì zpocenì prchal z t‚to Ÿ sti labyrintu o to rychleji, §e stØny, roztaven‚ laserem jeçtØ s laly horkem a pavuŸiny u stropu pr vØ dohoý¡valy. Xer pýidal a nerv¢znØ pohl‚dl na energetick‚ ukazatele svìch zbran¡. Paprskomet u§ mØl akumul tor z poloviny vybitì a to solaåan neurazil jeçtØ ani dvØ týetiny cesty. Pod¡val se do elektronick‚ mapky. Pseudointeligentn¡ ukazatel mu bleskurychle naçel pozici. Pod energetickìm gener torem. "To nen¡ dobr‚. " ucedil solaåan a zamyslel se. OlovØn‚ desky sice zadr§uj¡ vØtçinu z ýen¡, ale ionizovanì vzduch a podivn‚ çelesty ve stØn ch d vaj¡ tuçit, §e syst‚m je st le v chodu. Je týeba co nejrychleji absolvovat tutu Ÿ st trasy a dostat se zezadu do korunn¡ho s lu. Xer se otoŸil a vystýelil nad sebe magnetickou skobu od kter‚ se pomalu odv¡jelo dlouh‚ ocelov‚ llano. Vç¡ silou zabral a zaŸal sse pomalu sunout vzh…ru. Prot hl se poklopem a pokraŸoval st le vìç a vìçe. Jeho pohledu se zaŸala odkrìvat gigantick  podzemn¡ stavba, kter  jako ohromnì monument v pravideln‚ struktuýe obsahovala prvky snad vçech existuj¡c¡ch stavebn¡ch sloh…. Ne to nebyla stavba. Byl to hlavn¡ gener tor a nad n¡m jako mal  teŸka se sunul solaåan k velkìm olovØnìm dveý¡m s dvojitìm elektronickìm jiçtØn¡m. S hl rukou k pasu a aktivoval bbezpeŸnostn¡ program sv‚ho sektoru, doufaje, §e nebudou § dn‚ probl‚my. Nebyly. Ocitl se v jedn‚ z boŸn¡ch chodeb a opatrnØ nakoukl pootevýenìmi dveými do s lu. Oba pozemçœan‚ kutili na tr…nu cosii podezýel‚ho a knاky st ly v uctiv‚ vzd lenosti kolem. " Jsem b…h." ozvalo se ze s lu, pr vØ, kdy§ si Xer pýipravoval zamØýovaŸ. " Douf m, §e ne." ucedil solaåan a vlo§il do sv‚ odstýelovaŸsk‚ varianty pØchotn¡ zbranØ vìbuçnou stýelu s nervovìm plynem. Ale nØco se mu st le nezd lo. OtoŸil se. Pý¡mo za n¡m se pomalu bl¡§il po vyleçtØnìch kolejnic¡ch v mramorov‚ podlaze n¡zkì hranol s çirokou trubic¡ vpýedu. Xer ztuhl. Vz pØt¡ uskoŸil a pýitiskl se ke stØnØ. Hranol se tØsnØ pýed n¡m zastavil a pak se nic nedØlo. NapoŸ¡tal do des¡ti, pomalu se odlepil od chladn‚ kamenn‚ zdi a zbl¡zka si to podivn‚ zaý¡zen¡ prohl‚dl. Do oka mu padl çt¡tek s n ppisem : Tajn  technologie pozemsk‚ unie - z kaz exportu. "Ale ne." pomyslel si " JeçtØ, §e se odsud teÔ u§ nel¡t . Jinak by mne mohl nØjakì dobr k vyslat ve sv‚m paprsku nØkam do vesm¡ru a slo§ili by mne týeba a§ na druh‚m konci galaxie. A tahle hraŸka by pýi tom urŸitØ pomohla." Uklidnil se a poklekl ke dveý¡m. Dalekohled se pomalu zaostýil a solaåan zam¡ýil. Jeho c¡lem byla sehnut  postava pozemçœana, lov¡c¡ho z £trob tr…nu nØjakou odpornou §elatinu. Stýed z mØrn‚ho ký¡§e se nehybnØ prom¡tal na krŸn¡ tepnu. Xer pomalu vydechl a zes¡llil tlak na spouçti. ObØti u§ nebylo pomoci. Dokonce i solaåan, jakkoliv mØl dobrì vìcvik, poc¡til n znak l¡tosti nad t¡mto rychlìm koncem. Ale £kol je £kol. V n sleduj¡c¡ okam§iku absolutn¡ho klidu a soustýedØn¡ zahýmØl vìstýel. Do Xera nØco zezadu lehce œuklo. OtoŸil se a vydØçenØ z¡ral na z ýivì objekt na roz§havenìch kolejnic¡ch. To, co bylo jeçtØ pýed chv¡l¡ chladnìm a temnìm kusem kovu, teÔ osvØtlovalu svou energetickou z ý¡ celou chodbu. Solaåan uc¡til sp leninu a pohl‚dl na sv‚ boty. Pak zavyl. T¡m pro nØho pobyt na t‚to planetØ skonŸil. Energetickì v¡r hlavn¡ho gener toru prorazil strop pý¡Ÿn‚ chodby a s hlasitìm lomozem ho vrhl do s lu, kde se pr vØ rozkl dala realita do hustìch s¡t¡ informaŸn¡ch dat. Knاky u§ byly d vno pryŸ a tak nikdo nevidØl, jak se vydØçenì Xer tav¡ v chuchvalc¡ch umØl‚ mlhy, kter  rozkl dala ka§dì atom jeho §iv‚ tk nØ. NØmì vìkýik byl mrçtØn neuvØýitelnou energi¡ syst‚mem podzemn¡ch z ýiŸ… pryŸ, daleko, daleko, ke hvØzd m, a§ na druhì konec zn m‚ho vesm¡ru. Na solansk‚ kolonii v syst‚mu Delta Ÿtyýi byl stejnØ vçedn¡ den, jako ka§dì jinì. Oper tor u transgalaktick‚ho pýij¡maŸe pr vØ dojedl svaŸinu a tØçil se na brzskì konec sv‚ nudn‚ çestadvacetihodinov‚ slu§by. A pak se to stalo. Alarm u ý¡d¡c¡ho panelu nemohl nechat nikoho na pochyb ch. Syst‚m pr vØ absorboval data z planety, kter  nebyla nikdy v seznamu aktivn¡ch vys¡laŸ…. To vypadalo na pr…çvih. Titulek "Maxim ln¡ utajen¡ " to potvrzoval. " To vypad  na stav nouze." Prohl sil druhì oper tor, kdy§ zvedl zrak od sloupc… dat z obrazovky. " Data nejsou kompletn¡ a budeme je muset doplåovat umØle. Nav¡c jsme nezachytili kompletn¡ sign l a posledn¡ sekvence n m utekla o týicet stupå… mimo." " Tak§e ten týet¡ m  sm…lu ?" " Ale ne. Za p…l roku ho zachyt¡ naçe stanice na asteroidu Vega 5 a tam ho zmraz¡. ¬asem si pro nØho nØkdo urŸitØ pýilet¡." " No, to urŸitØ. V¡ç, jak je to daleko? Ten n s nejsp¡ç vçechny pýe§ije." " To je dost dobýe mo§n‚ " , potvrdil oper tor a upýel zrak do mlhy v kondenzaŸn¡ komoýe. " Za chv¡li je tu m me." Nejdý¡ve se zhmotnil Mark, hned po nØm Ray a nakonec i vìbuçn  paralyzuj¡c¡ stýela, kter  vykrystalizovala nØkolik centimetr… od androidovy hlavy a upadla neçkodnØ na zem." Materializace ukonŸena. " zaharaçil syntetickì zvuk z kabiny. Mezit¡m ventil tory s hlasitìm lomozem rozh nØly zbytky mlhy do roh… m¡stnosti, kde se vsakovaly drobnìmi kan lky kamsi pod podlahu. Oba pozemçœan‚ opatrnØ otevýeli ooŸi a nevØý¡cnØ z¡raly na postavy v solanskìch uniform ch za panc‚ýovanììm sklem. Ventil tory n hle ztichly. " Kdo jste ? " ozvala se energicky menç¡ z obou uniformovanìch postav. Mark se pokusil vydat nØjakì zvuk, ale nedaýilo se mu. Sna§il se d l. " U………….........……………........£Ÿastn¡ci zkuçebn¡ mise." koneŸnØ pronesl nacviŸenou vØtu. " ¬eho ?" " Mise s tajnìm posl n¡m." " Jak  je vaçe identifikace ? " Android se koneŸnnØ probral a prohl sil : " Ray Zerg. Kapit n solansk‚ tajn‚ slu§by. A toto je Mark Lork, kryc¡ vojenskì d…stojn¡k. Oba jsme se podrobili plastick‚ operaci pro akce na planet ch pozemsk‚ unie. Bohu§el jsme se dostali do nepýehledn‚ situace v pr…bØhu vØdeck‚ho experimentu, kdy doçlo k destrukci zaý¡zen¡. Kupodivu jsme to pýe§ili." Oba solaåan‚ chv¡li pozorovali monitory, kde se pýel‚valy dlouh‚ ýady Ÿ¡sel a pak, zýejmØ uspokojeni vìsledky se obr tili k pozemçœan…m. " Tak v s v¡t me na solansk‚ rekreaŸn¡ koloni. " ozval se vyçç¡ z obou solanskìch d…stojn¡k… " Dokud se nespoj¡me s centrem a neovØý¡me si vaçi toto§nost, z…staåte v naçem komplexu. PozdØji budete m¡t volnou mo§nost pohybu po cel‚ planetØ a pý¡çt¡ tìden v s paprskneme zpØt na Solan. " Mu§ v uniformØ rozdal obØma kosmonaut…m jejich nov‚ provizorn¡ identifikaŸn¡ karty a vz pØt¡ se ponoýil zpØt, mezi des¡tky ovl dac¡ch panel… aby pýipraviil hl çen¡ pro evidenŸn¡ centum. Pýed obØma pozemçœany se s tichìm çelestem odsunula jedna z boŸn¡¡ch stØn m¡stnosti. Vz pØt¡ vstoupili doo çirok‚ chodby, kter  smØýovala k jedn‚ z dopravn¡ch tepen podzemn¡ dr hy. "No nazdar." povzdychl si Mark. "Na Solanu u§ n m mo§n  pr vØ teÔ nØkdo kope pØkn‚ hrobeŸky. Ty jejich vìslechy nem…§eme nikdy pýe§¡t. Zn me jejich metody." "Klid." ucedil android "Nemus¡ç si s t¡m l mat hlavu. Naçe mozkov‚ implant ty n m pýi hlubç¡ch impulsech vìslech urŸitØ zkr t¡. Kr tce to cukne a konec. Prì to ani nebol¡." "Ha, ha." kapit n nasadil cynickì £smØv. " Snad mØ nechceç pýesvØdŸovat, abych tØm felŸar…m z SDPP vØýil. Johnsona taky urŸitØ vyslìchali, vymyli mu mozek a pýesto se vr til §iv a zdr v." " Podle l‚kaýsk‚ zpr vy moc zdr v nebyl." " Podle mØ nebyl zdr v ani pýedt¡m, ne§ letØl na misi." prohl sil Mark, kdy§ m¡jeli vchod do podzemn¡ dr hy. " Druhìho takovìho sna§ivce jsem nikdy nevidØl. Ten si ty mal‚ry snad vyr b¡ opravdu s m." " No, uvid¡me." zasm l se Ray a pýitiskl svoji novou solanskou identifikaŸn¡ kartu k senzoru u dveý¡ podzemn¡ dr hy, kter  se pr vØ se ský¡potem zastavila. ¬idlo kr tce p¡sklo, rozsv¡tila se zelen  a oba pozemçœan‚ vstoupili do £trob soupravy, kter  se vz pØt¡ dala do pohybu. Mark si tu pýipadal jako na Zemi. Velkoploçn‚ projektory na obou stran ch vag¢nu vytv ýely fantastickì vìhled na otevýenou krajinu, kterou se ý¡tili £chvatnou rychlost¡. NØkter‚ z boŸn¡ch oken z…staly kouýovØ Ÿern‚, jin‚ dokreslovaly panoramatickì vìhled na vzdaluj¡c¡ se st do pob¡haj¡c¡ch zeber, v d li zapadaj¡c¡ rud‚ africk‚ slunce a n dhern‚ temn‚ dravce, vzn çej¡c¡ se vysoko na obloze. " Nechcete Ÿerven‚ kredity, dnes m m velmi dobrì kurz. " pýitoŸil se k Markovi podezýele vypadaj¡c¡ starç¡ mu§, zat¡mco nejbli§ç¡ cestuj¡c¡ se otoŸili na druhou stranu a dØlali, §e nic nevid¡ ani neslyç¡. " Za kolik ? " zeptal se pýekvapenì pozemçœan, kterì absolutnØ netuçil o Ÿem je ýeŸ, ale sna§il se nebìt v § dn‚m pý¡padØ n padnì. " Sedmdes t Ÿervenìch za jeden §lutì. " Mark se zasm l. Smlouv n¡ byla jeho siln  str nka ji§ od dob, kdy jako aspirant vstupoval do slu§eb SDPP a po dvouhodinov‚ diskusi s gener lem Khovem dostal takovì plat, §e si o nØm mohli nechat zd t i velmi staý¡ veter ni t‚to instituce. Posledn¡ dobou byl vçak v akci tak Ÿasto, §e ze sv‚ho platu stejnØ § dnì vìraznØjç¡ u§itek nemØl. A pak tu byla Elsa. Milion ýka Elsa, kter  sponzorovala jejich spoleŸn‚ dovolen‚. Elsa. Jak r d by teÔ byl nØkde hodnØ daleko odsud. NØkde na pl §i, kousek od jejich letn¡ho s¡dla a d¡val se do modrav‚ n dhery pØn¡c¡ch vln. Na jej¡ pru§nou postavu, týpyt¡c¡ se tis¡ci z blesky drobnìch kapek. Na z ýivì £smØv a jiskýiv‚ sv…dnØ zelen‚ oŸi, ve kterìch si mohl pýeŸ¡st i ta nejtajnØjç¡ pý n¡. " Osmdes t Ÿervenìch." vytrhl kapit na ze zamyçlen¡ ten podivnì chl pek. " Ne. To je m lo. Po sto nejdu." prohl sil Mark a upýel na to podivn‚ individuum sv…j zdrcuj¡c¡ pohled. " Devades t pØt. A v¡c u§ opravdu nem…§u, tØch zbìvaj¡c¡ch pØt je moje provize." " MØl bys to vz¡t." radil Ray " Ten chl pek je na dnØ. JeçtØ chv¡li ho budeç deptat a m me ho na svØdom¡. Zkus z nØj dostat nØjak‚ informace." " Tak jo. Beru." ýekl Mark a podal chl pkovi svou identifikaŸn¡ kartu. Ten ji pýilo§il k Ÿidlu nejbli§ç¡ho penاn¡ho automatu, zamrkal a z…stal z¡rat na mihotavì displej. " Co je ?" zeptal se Ray " §e by ten automat prob¡jel ?" " Ne....." blekotal chl pek " Ale vy... ProŸ chcete Ÿerven‚ krediity, kdy§ z nich stejnØ nem…§ete nic m¡t ? M te tu spoustu §lutìch, kter‚ funguj¡ v luxusn¡ch podnic¡ch, ale taky tu m te omezen¡, podle kter‚ho v s okam§itØ zatknou, jakmile opust¡te oblast vojensk‚ho sektoru. Tak§e svoje pen¡ze v podstatØ nem te za co utratit. " zalapal po dechu, "Kdo jste a kde jste ty karty vzali ?" " Ztratili jsme ty svoje a tak n m dali nov‚. Bohu§el m me zat¡m omezen¡ pohybu, ne§ se to vyçetý¡. " vychrlil pohotovØ Ray. " Tak to se m te na co tØçit." çklebil se podivnì cestuj¡c¡. "Za ztr tu karty a jej¡ zneu§it¡¡ tu byly loni Ÿtyýi tresty smrti. No, to v¡te. Chr nØn  technologie a kdo ji chce rozluçtit, ten si za d…sledky m…§e s m. Douf m, §e u§ se neuvid¡me.." Chl pek se zasm l a vydal se rychle napý¡Ÿ vag¢nem pryŸ. " PoŸkejte." zvolal Mark. " Co je ? Chcete si jeçtØ nØco vymØnit ?" " Ne, ale chceme ty Ÿerven‚ nØkde utratit. Copak tu opravdu nikde nic nen¡ ?" rozŸiloval se Ray. " Bohu§el. Nejbli§ç¡ je disco club v pýespý¡çt¡ stanici, ale to u§ je mimo vaçe povolen‚ p smo. Pýi vstupu do budovy karty vyçlou sv‚ impulsy do s¡tØ a v pý¡çt¡ch pØti minut ch jste zatŸeni. Bìt v mi, vystoupil bych." Souprava s huŸen¡m zastavila a m¡rn‚ pýet¡§en¡ pýitisklo Raye k projekŸn¡mu pl tnu. UvØdomil si to pý¡li§ pozdØ a tak nyn¡ z¡ral na Ÿernou trhlinu ve fiktivn¡m oknØ do nedotŸen‚ zelen‚ pý¡rody. Podivnì chl pek pýi pohledu na zniŸenou scen‚rii zakroutil hlavou a vyrazil do jin‚ho vag¢nu hledat dalç¡ klienty pro svoji pokoutn¡ obchodn¡ Ÿinnost. " Nevystoup¡me ? " zeptal se st le jeçtØ vyjevenì Ray. " Ne." zasm l se Mark " Pýi troçe çtØst¡ n s v disco baru hned nenajdou a pak je tu urŸit  nadØje, §e se u nØkoho schov me nebo tak nØco. V ka§d‚m pý¡padØ je to lepç¡, ne§ Ÿekat v klidu na pýepravu na Solan a pak na popravu. Ve stejn‚m okam§iku se v pýij¡mac¡ intergalaktick‚ centr le solansk‚ho velitelstv¡ rozdrnŸel poplachovì sign l. Centr la ze Solanu potvrdila toto§nost obou pozemçœan… a vydala pý¡kaz k jejich okam§iit‚mu zatŸen¡, vìslechu a likvidaci. Vçechny sekce na planetØ obdr§ely jejich identifika- Ÿn¡ k¢dy a fotografie a vz pØt¡ zaŸala vyçetýovac¡ akce £ctyhodnìch rozmØr…, kter  na t‚to pomØrnØ klidn‚ a tolerantn¡ rekreaŸn¡ planetØ nemØla obdoby a pýedznamen vala brzskì konec klidn‚ho §ivota v t‚to Ÿ sti vesm¡ru. VØŸnì bØh dØjin se vçak ned  zastavit a vçechno m  sv…j Ÿas. A Ÿas vymØýenì nØkolika obyvatel…m t‚to planety se pr vØ nachìlil bez ohledu na jejich vinu Ÿi nevinu. To jim vçak nebr n¡, aby si posledn¡ okam§iky sv‚ svobody jeçtØ v klidu u§ili. V disco baru bylo plno. Mark s Rayem veçli postrann¡m vchodem a bleskurychle se zam¡chali mezi chaotick‚ skupinky tanŸ¡c¡ch postav. "To bylo jen taktak." ucedil Mark a s obavami se pod¡val smØram ke hlavn¡mu vchodu, kterìm pr vØ vstoupili pý¡sluçn¡ci poý dkovìch jednotek a zaŸali systematicky proŸes vat s l z druh‚ strany. "Mus¡me pryŸ !" otoŸil se na Raye, kterì nepatrnØ kìvl hlavou, Ÿ¡m§ dal Markovi na vØdom¡, §e i kdy§ je v s le takovì r mus, §e nen¡ slyçet vlastn¡ho ýevu, slo§it‚ obvody v androidovØ uçn¡ch boltc¡ch jsou schopny vykon vat prav‚ z zraky. Na to, aby Mark v duchu podØkoval çikovnìm technik…m z SDPP vçak u§ nemØl Ÿas. Jak se Ray pomalu propl‚tal s lem, dostal se pod intenzivn¡ kýem¡kovì z ýiŸ, kterì rozsvØcel na parketu a odØvech taneŸn¡k… neuvØýiteln‚ grafick‚ struktury a na androidovØ syntetick‚ tk ni dok zal prav‚ z zraky. " KouknØte na nØj ! Sv¡t¡ mu hol  k…§e. " ZakýiŸel jeden z taneŸn¡k… a uk zal na Raye. Ten s £divem z¡ral na vlastn¡ tØlo, kter‚ nepozn val a reflexn¡ obvody nouzovìch reakc¡ prudce çkubaly jednotlivìmi konŸetinami ve snaze zbavit se toho sv¡t¡c¡ho dØsu, ale marnØ. Ray se pomalu, ale jistØ st val stýedem pozornosti. Dav vytvoýil kolem ç¡l¡c¡ho taneŸn¡ka j saj¡c¡ kruh a Mark mØl co dØlat, aby ho povykuj¡c¡ nadçenci neuçlapali. "Rayi, vzpamatuj se ! Nad tebou je z ýiŸ. DØlej jako by nic a zam¡chej se do davu, mus¡me pryŸ." Vyslal telepaticky Mark a s hr…zou se ohl¡§el k bl¡§¡c¡m se pý¡sluçn¡k…m poý dkovìch jednotek. Ti a§ n padnØ Ÿasto kontrolovali taneŸn¡ky, kteý¡ se vìçkou a vzhledem podobali Markovi. TØch tu vçak naçtØst¡ bylo dost a tak kontroloýi zat¡m jeçtØ post vali v bezpeŸn‚ vzd lenosti. Ray se uklidnil, vypadl z rytmu duniv‚ hudby a ustoupil nØkolik krok… do st¡nu od jasn‚ho ku§elu kýem¡kov‚ho svØtla, je§ zelenØ opalizovalo v çedav‚m dìmu, kterì mezit¡m odkudsi zaplnil s l. S odlehŸen¡m sledoval svoj¡ znovu z¡skanou norm ln¡ k…§i a opatrnØ se rozhl¡§el s lem, kde jsou dalç¡ kýem¡kov‚ z ýiŸe. A nebylo jich m lo. Solaåan‚ na svìch z bavn¡ch podnic¡ch rozhodnØ neçetýili a podobn  centra vybavovali nejlepç¡mi technickìmi novinkami pý¡mo ze ZemØ. Mark si pomalu razil cestu napý¡Ÿ s lem, pýiŸem§ vìraznØ podup val v rytmu kom¡hav‚ hudby tak, jak ho to uŸili pýi vìcviku pro pý¡pad, §e by se na pýechodnou dobu musel st t çamanem nØjak‚ho primitivn¡ho domorod‚ho kmene. Na svoji d…slednost vçak v z pØt¡ doplatil. V reproduktorech po obou stran ch s lu zaznØly d…razn‚ bubny a halou se rozeznØl hukot psychedelick‚ hudby tý¡çt¡c¡ se v chaosu tاkìch kopyt bizon¡ch st d. Siln‚ laserov‚ reflektory jakoby z zrakem o§ivly a zasypaly taneŸn¡ky dlouhou s‚ri¡ mihotavìch z blesk…, ve kterìch se realita rozpadala v trhavì a zpomalenì film. Markova souseda popadl amok a s pØnou u £st pýedv dØl na podlaze fantastick‚ taneŸn¡ kreace. Jeho spolutaneŸn¡ci na nØho z¡rali s posv tnou £ctou jako na zjeven¡ a sborovØ zavili, kdy§ si nepozornì Mark pýidupl do rytmu a omylem rozdrtil panc‚ýovou podr §kou sv‚ plastexov‚ boty neçœastn¡kovo lev‚ z pØst¡. N sledovalo dØsiv‚ zavit¡ sv¡jej¡c¡ se postavy, kter  zn sobila sv…j ji§ tak n roŸnì taneŸn¡ vìkon, pýiŸem§ opisovala soustýedn‚ kru§nice v dØsivØ rychlìch obr tk ch. Mark poc¡¡til, §e jej nØkdo dost drsnØ uchopil za rameno. "Situace je kritick  a vy§aduje nouzov  ýeçen¡." zahuŸel si pro sebe. Na oka§ik ztuhl na m¡stØ, aby v z pØt¡ dotØrn‚ho obtاov ka pro tento veŸer zcela umlŸel prudkìm £derem za kterì by se nemusel stydØt ani nØkolikan so- bnì mistr karate, ke kter‚mu Mark chodil dlouh  l‚ta na soukrom‚ hodiny jeçtØ jako student akademie SDPP. "Marku, jdu k tobØ. " zaslechl Rayovu telepatickou vìzvu a poý dnØ se rozhl‚dl. NØkolik krok… od nØho se vynoýil z davu vyjevenì Ray. Nebyl vçak s m. Kolem nØho toti§ vesele poskakovaly v rytmu v¡ýiv‚ hudby dvØ nadçen‚ d¡venky, kter‚ j saly çtØst¡m, §e pr vØ naçly sv‚ho vyvolen‚ho taneŸn¡ka pro dneçn¡ den. " Tak to nep…jde. TØch se mus¡me rychle zbavit !" ZavrŸel Mark v jednom z galaktickìch n ýeŸ¡ a Rayovi ztuhnul jeho optimistickì £smØv. " Ale proŸ, v§dyœ n s mohou docela dobýe krìt. StejnØ tu nikoho nezn me a m…§eme se od nich dozvØdØt nØco o m¡stn¡ch zvyklostech." " To se dozv¡me asi stejnØ co nevidØt." prohl sil Mark a znepokojenØ sledoval, jak se obØ kr sn‚ d¡vky bezvadnØ sehran‚ v rytmick‚m tanci k Rayovi maj¡. Ten zcela v souladu se svìmi programy ji§ od dØvŸat odkoukal z kladn¡ taneŸn¡ sestavy a teÔ z nich byla na parketØ trojice radost pohledØt. Mark mezi nimi trapnØ podup val a vys¡lal k Rayovi vyŸ¡tav‚ pohledy. " Jak si tohle zd…vodn¡me pýed komis¡ ? V§dyœ jim mo§n  nebylo jeçtØ ani patn ct. " za£pØl. " Ale bylo !" zasm l se na nØj android." U§ jsem se od nich dozvØdØl, §e podle m¡stn¡ho zvyku mus¡ den po svìch patn ctìch narozenin ch protancovat celou noc a naj¡t si partnera pro n sleduj¡c¡ rok. " " Ale ne !" vytýeçtil se Mark. " To je tady chceç celì rok tahat sebou ? StejnØ nevydr§¡ç tancovat celou noc. Vybijou se ti baterie a j  tØ budu muset zase t hnout pryŸ." " Neboj, za chv¡li p…jdem. S t¡m tancov n¡m u§ to tu neberou a§ zas tak v §nØ. Vybrali si a p…jdeme pryŸ." " Rayi.. M m dojem, §e to pýeh n¡ç. V¡ç co je to za pý¡tا, ut¡kat a jeçtØ tady s tØmi...." Mark se soucitnØ pod¡val do usmØvavìch d¡vŸ¡ch tv ý¡ a s hr…zou si uvØdomil, §e pýi pohledu na svi§n  op len  tØla, pýedv dØj¡c¡ svou mladou kr su a p…vab ladnìch pohyb… jej zaŸ¡naj¡ napadat myçlenky, kter‚ jsou zcela v rozporu s kodexem pravidel kontaktu s domorodìmi obyvateli. " No tak, Marku, v§dyœ na tobØ vid¡m na co mysl¡ç." zazubil se Ray. " Tak schv lnØ, na co mysl¡m ?" upýel Stone sv…j zlostnì pohled do tv ýe tanŸ¡c¡ho androida a pýitom se pomalu dost val do rytmu zuýivØ tanŸ¡c¡ trojice. Ray se pomalu rozhl‚dl po s le a v obliŸeji se mu zraŸilo napØt¡ "Rychle se rozhodni. BuÔ p…jdeç s n mi a nebo budeç muset ut¡kat s m s tou blondìnkou co u§ chv¡li kolem tebe tanŸ¡. " Mark s sebou trhl a uvØdomil si, §e Ray m  na mysli to divok‚ individuum, kter‚ mu ka§dou chv¡li zast¡nilo vìhled. " Tak jo, jdu s v mi. Ale jak to vysvØtl¡m Else ....." "Nemus¡ç nic vysvØtlovat. Vypnul jsem nahr v n¡." ucedil android. "Par da." Mark se zbavil vìŸitek svØdom¡ a u§ ho jen trochu t¡§il fakt, §e Ray pýevzal veçkerou iniciativu a on, ç‚f vìpravy, se tu pot c¡ jak nesv‚pr vnì. "Alespoå nØjak  zmØna." pomyslil si "stejnØ mØ ta zodpovØdnost a pý¡kladnost çla posledn¡ dobou u§ dost na nervy. Kdy§ se nØco stane, odnese si to Ray a pak to stejnØ svedeme na techniky z SDPP." Markovy myçlenky vçak n hle pýeruçil podezýelì pohled, kterì se mu naskytl, kdy§ nejbli§ç¡ dvojice taneŸn¡k… n hle o kus ustoupila a tØsnØ za nimi st li uniformovan¡ str §ci poý dku. " Rychle pryŸ. Miz¡me ! " vyçtØkl na Raye a oba se v rytmu vesel‚ho tance v doprovodu çevel¡c¡ch dØvŸat vydali k vìchodu. "MØli jsme velik‚ çtØst¡. " oddychl si venku Ray a vzal do n ruŸ¡ smØj¡c¡ se d¡vku se stý¡brnou Ÿelenkou, kterou si evidentnØ pro dneçek vybral. Mark, pýesto§e znal androidovy sklony k prozkoum v n¡ vçeho mo§n‚ho i nemo§n‚ho vŸetnØ kýehkìch mezilidskìch vztah… se nestaŸil divit. " Za rohem m m zaparkovanì modul." ozvala se rozpaŸitØ druh  d¡vka. Dlouh‚ havran¡ vlasy j¡ jemnØ splìvaly s pýil‚havìmi çaty a mnohoznaŸnì £smØv ani jiskýiŸky v oŸ¡ch nenech valy Marka na pochyb ch o dalç¡m pr…bØhu vìpravy. Mimochodem si vybavil slova knØze, kterì mu pýed ka§dou vìpravou na Elsinu prosbu zvl çtØ kladl na srdce nØkter‚ polo§ky z desatera, kter‚ se teÔ pr vØ chystal poruçit. Ale co, alespoå d  jednou zapravdu t‚ dØsiv‚ povØsti, kterou o nØm rozn ç¡ Ray po vçech stopatn cti patrech £stýedn¡ho s¡dla SDPP. Tomu, §e nen¡ sukniŸk ý u§ nevØýila ani upjat  sekret ýka nejvyçç¡ho ç‚fa gener la Khova a jeho odmØýen  man§elka mu dokonce pýi posledn¡ n vçtØvØ uŸinila takovou nab¡dku, §e zŸervenal i teÔ, kdy§ si na to vzpomØl. " Kouk m, §e se ti vrac¡ barva do tv ý¡. "zahlaholil Ray a opatrnØ nasedal do modulu, aby nepýilehl d¡vku, kterou dr§el v n ruŸ¡. " Hmmmm...." zahuŸel Mark, pol¡bil svoj¡ novou spolujezdkyni a seçl pl ped l akscelerace. " Kde jste se nauŸil tak skvØle ý¡dit ?" zeptala se uçtØpaŸnØ d¡vka, kdy§ vçichni cel¡ zelen¡ t pavØ vysedali pýed n dhernou vilou z transvozidla. Mark pýemohl nutk n¡ zvracet a s ledovìm klidem odpovØdØl " Ani nev¡m. Asi nejsem dnes ve sv‚ k…§i." " Ale to se d  spravit " zasm l se Ray a pý telsky popl cal kolegu po z dech. NechybØlo mnoho a ono popl c n¡ mohlo m¡t osudn‚ n sledky. NaçtØst¡ se kapit n ovl dl a pýemohl svoji nevolnost. O chv¡li pozdØji ji§ sedØl Mark o samotØ se svoj¡ novou d¡vkou a oba s rozpaky poslouchali ze sousedn¡ m¡stnosti tlumen‚ vzdechy. Mark se pýistihl, §e si nØkdy pýeje, aby se v androidovi nØco porouchalo a aby se alespoå chv¡li nemusel sna§it doh nØt Rayovy kaskad‚rsk‚ vìkony, kter‚ ho nØkdy doh nØly k ç¡llenstv¡. V§dyœ tu d¡vku proti sobØ ani neznal. Pýipadala mu tak mlad , kr sn , nezkuçen ..... A ten pitomec Ray si tam vedle bez jakìchkoliv skrupul¡ u§¡v  jako by se nechumelilo. Ne, to ne. Bude muset technik…m v servisu domluvit, aby dali Rayoivi nØjak  omezen¡. I kdy§..... Pak u§ by Markovi nikdo nepomohl, kdyby se stalo nØco podobn‚ho, jako kdy§ se pýed p…l rokem ukrìval v kr lovsk‚m har‚mu na jedn‚ primitivn¡ planetØ a nebìt Rayovìch schopnost¡, tak by to tam nepýe§il. I tak se z toho l‚Ÿil jeçtØ dva mØs¡ce a dodnes se nec¡t¡ £plnØ v poý dku. Obr til se zpØt ke sv‚ partnerce. Pohl‚dl j¡ upýenØ do oŸ¡, ale v¡c u§ nestihl. Cel  jedna stØna bytu s oslnivìm z bleskem explodovala a kdy§ se Mark rozkoukal, z¡ral do dlouhìch trubic laserovìch zamØýovaŸ… pý¡sluçn¡k… poý dkovìch jednotek, kteý¡ se hrnuli do m¡stnosti jako mravenci. "Kapit n Stone ?", zaslechl za sebou povØdomì hlas. "Coo.... J  jsem....." "J  v¡m. Obchodn¡ cestuj¡c¡ zvedaj¡c¡ mor lku koloni¡ n le§¡c¡ch Solanu. P…jdete se mnou. " vyçtØkl mu do tv ýe ç‚f pýepadov‚ jednotky. JeçtØ kdy§ Mark nastupoval do modulu, naposledy si prohl‚dl n dhernou budovu obklopenou zelen¡, ze kter‚ ho pýed chv¡l¡ vyvedli. Ta, jakoby n hle t la pýed oŸima, se velmi rychle propadala pod zem. "Ray…v dezintegr tor asi teÔ jede na maxim ln¡ vìkon." ucedil Mark a nemìlil se. Z blesky. Tis¡ce z blesk… a ohnivì svist trhaj¡c¡ uçn¡ bub¡nky. Tak nØjak by mohl Mark ve struŸnosti l¡Ÿit z §itky n sleduj¡c¡ch nØkolika hodin. Psychick  sonda u§ pronikla hluboko do podvØdom¡ a obrazovky kontroln¡ch sn¡maŸ… zaplnily £tr§ky vzpom¡nek z ned vn‚ho bujar‚ho veŸ¡rku SDPP, kterì bohatØ zasponzorovala Markova pý¡telkynØ Elsa. Jej¡ p…vabn  çt¡hl  postava, hìý¡c¡ smyslnìmi gesty v mlhav‚m svitu lampi¢nov‚ zahradn¡ slavnosti pýiv dØla operaŸn¡ techniky v solansk‚ vìslechov‚ komoýe do vytr§en¡. Ve chv¡li, kdy hlahol Markovìch koleg… utichl kdesi v d li a kolem bl¡zk‚ho kýov¡ se mihla lys  lebka gener la Khova, kterì zýejmØ nØco hledal, zaz ýily z monitoru jasnØ zelen‚ Elsiny oŸi. Jej¡ n dhern  tv ý n hle zv §nØla : "Tak mi to ýekni." "ZapnØte z znam !" zaýval od monitoru ç‚f smØny. "Ale co ?? " divil se Mark. "Z znam jede !" potvrdil technik. "NedØlej §e nev¡ç, co mØ tak zaj¡m  !" "Nev¡m. U tebe ŸlovØk nikdy nev¡. " "VidØla jsem ty nahr vky, co Ray zcenzuroval a chtØla jsem se tØ zeptat jak‚ to bylo." "Ale co ? S tou medvØdic¡ v jeskyni jsem nic nemØl. To jenom tak vypadalo..." "Ty v¡ç co, jen se tak hloupØ nevymlouvej." "V¡ç o tom, §e mi na posledn¡ periodick‚ prohl¡dce doktor naçel soustavnì pokles inteligence ?" zkusil Mark odboŸit hovor. "To mØ nezaj¡m , to s t¡m nem  co dØlat." zvìçila hlas Elsa. "J  mysl¡m, §e jo. Nic si toti§ nepamatuju." vymlouval se Mark. "Jo od toho je tam v§dycky Ray, aby to nahr l." "V¡ç co ?" zmØnil Mark t¢n. "Co ?" "Zkus¡me si to zrekonstruovat. Týeba si vzpomenu." Elsin obliŸej se rozt hl do çirok‚ho £smØvu a monitory zahalil r…§ovì çum s hlasitìmi vzdechy. Elsa byla tak aktivn¡, §e se ji§ i technici zaŸ¡nali potit a obsluha musela zapnout automatickou cenzuru nepýetr§it‚ho proudu citoslovc…. N hle proý¡zl syntetick‚ ticho hromovì hlas : "Kapit ne Stone !!" "Co je ? Co... co tu dØl te, pane gener le ? " z¡ral Mark do vztekl‚ tv ýe gener la Khova posilnØn‚ho alkoholem, kterì nad n¡m vztekle pýeçlapoval. "Celì veŸer se ka§d‚ho pt m, jestli n hodou nevidØl m‚ brìle. Prohledal jsem kde co. A teÔ, kdy§ jsem dal data do centr ln¡ho poŸ¡taŸe a on analyzoval moji cestu po t‚to zahradØ a brìle lokalizoval...... " admir l celì vzteky zrudl a Stone mimodØk zalapal po dechu. " TeÔ v s tady najdu, Stone, jak se mi tu se svoj¡ pý¡telkyn¡ v l¡te po brìl¡ch. ¦e v m nen¡ hanba. To jste si nemohli lehnout kousek vedle ?" Mark sebral obrouŸku i obØ skl¡Ÿka a pod val je zuý¡c¡mu admir lovi. "Promiåte, nevidØl jsem je a ani jsem nevØdØl, §e jsou vaçe...." Admir l se uçkl¡bl. "Moje nejsou, jsou m‚ §eny. To je jeçtØ horç¡. Jak j¡ to teÔ vysvØtl¡m ? "Mark bezradnØ pokrŸil rameny a Elsa se dusila z chvaty sm¡chu jeçtØ ve chv¡li, kdy se admir l prod¡ral maso§ravìm houçt¡m na druh‚m konci zahrady. "Z¡tra mu nech m poslat nØco proti opuchlin m, aœ si ho udobý¡me." "Tak jo." ýekl Mark a s obavami sledoval pot cej¡c¡ se postavu sv‚ho nadý¡zen‚ho.Zd li zaznØlo tlumen‚ vol n¡ o pomoc. "To je zase dneska p rty. JeçtØ §e jsem poslala slu§ebnou pryŸ, aby j¡ tv¡ kolegov‚ nezn silnili jako poslednØ." "Co§e? " divil se Mark "Ona mØla bìt pryŸ ? Pýed chv¡l¡ jsem mØl pocit, §e j¡ t mhle vid¡m." "Týeba je to nØkdo jinì. Dnes veŸer se mØla pýij¡t pod¡vat na mou zahradu pýedsedkynØ komise pro evidenci majetku." dodala Elsa. "Tak to si pýedsedkynØ vybrala dost çpatnou chv¡li." ucedil Mark. "Pomoc !" zaznØlo znovu z druh‚ho konce zahrady. "JeçtØ, §e tu nen¡ Ray, ten by zase zachraåoval, a§ by hlavy l¡taly a SDPP by pak musela dØlat novì n bor agent…." oddychl si Mark. "To m ç pravdu." povzdechla si Elsa "Raye u§ na party nikdy nepozvu. V§dyœ dØlal jenom ostudu a nepoý dek. J  nev¡m, jak s n¡m m…§eç na tØch mis¡ch v…bec vydr§et." Mark chtØl nØco ý¡ct, ale jeho slova zanikla v mohutn‚m hromobit¡ blesk…, kter‚ oz ýily cel‚ luxusn¡ s¡dlo. "Kterì idiot objednal bouýku ?" divil se Mark. "To je urŸitØ d rek od Raye. Asi se urazil, §e jsme ho nepozvali." m vla rukou Elsa. "Kdo to tu o mne tak çpatnØ mluv¡." ozvalo se z oblohy, odkud se za pomoci antigravu pr vØ sn çel usmØvavì Ray. "U§ to nevydr§¡m ani minutu !" zaýval Solaåan u ý¡d¡c¡ho monitoru. "Spusœte hloubkovou sondu £roveå b‚ çest. !!" "B‚ çest ?" divil se technik, "Ale podle tabulek m  teÔ pýij¡t   Ÿtyýi. Jinak by mohlo doj¡t ke sp len¡ nervovìch tk n¡." "Vy mi nebudete radit nebo dostanete b‚ çestku taky a hned !!" rozl¡til se ç‚f. "Tak jedem. B‚ çest." Vçechny obrazovky pohasly. "Co se dØje ?" "Nev¡me." "ProŸ sv¡t¡ jenom nouzov  svØtla ?" "Spusœte poplach. NØkdo se n m dostal do syst‚mu !" M¡stnost zahalilo ticho. "Dejte vyslìchan‚mu paralyzuj¡c¡ injekci, aœ n m neuteŸe." "Kde je ? TeÔ tu byl ." ozval se vydØçenì hlas z vìslechov‚ komory " A co je tohle ?"V popelav‚m svitu pr vØ probuzen‚ho nouzov‚ho osvØtlen¡ z¡ral solanskì technik na dva mal‚ odjiçtØn‚ termick‚ gran ty. Ale stihli jsme to o fous. Pochvaloval si £spØçnou akci Ray, zat¡mco v pozad¡ s velmi efektn¡mi erupcemi odhazovala do vìçky jednotliv  patra centr ln¡ budova poý dkov‚ spr vy tohoto sektoru. Kdy§ explodovalo i pý¡zem¡, Markovi se koneŸnØ vr til hlas. "M me jeçtØ nØjak‚ termick‚ gran ty ?" "Ne. To bylo posledn¡ch pades t, co jsem mØl sebou." "Ka§dou misi ti mus¡m znovu a znovu pýipom¡nat, §e s nimi mus¡ç çetýit." rozŸ¡lil se kapit n, kterì se u§ vidØl doma, jak mu Ÿ st vyplìtvan‚ho arzen lu strhnou z platu. "Kdy§ tØ zachraåuji, tak s niŸ¡m çetýit nebudu." zaprotestoval Ray. "Tak ti d¡k." usm l se Mark a pozornØ se pod¡val na sv…j lokalizaŸn¡ displej, o kterì pýed chv¡l¡ dvakr t m lem zakopl. Mal  ský¡åka hìýila vçemi barvami a pýesto§e kapit n absolvoval mnoho speci ln¡ch kurz…, jak ji pou§¡vat, nemohl se st le rozpomenout, co by mohly ty p¡paj¡c¡ teŸky znamenat. "JeçtØ dvakr t mi vymyj¡ mozek a m…§u j¡t rovnoou do d…chodu.", zahuŸel Stone. "J  mysl¡m, §e bys mØl j¡t do d…chodu hned." pýesvØdŸoval ho android. Marka zaplavily st¡snØn‚ pocity, jak se k smrti nud¡ v nØkter‚m pozemsk‚m luxusn¡m s¡dle sv‚ pý¡telkynØ a jedin‚ dobrodru§stv¡, kter‚ ho m…§e potkat je, §e se jim rozbije sekaŸka a bude ji opravovat pod proudem, co§ se mu konec konc… u§ stejnØ jednou stalo. NaçtØst¡ tentokr t posb¡ral Ray amputovan‚ prsty vŸas. Chv la bohu technik…m z SDPP. "Kam to vlastnØ jdeme ? " , zeptal se kapit n, kdy§ pýekraŸoval jeden z mØlkìch hrob…, kterìch tady bylo vçude plno. "Za hýbitovem je kontroln¡ z¢na a pod n¡ jsem lokalizoval transmisn¡ stanici. Mus¡me se tam dostat a nechat se paprsknout zase zpØt na naçi obl¡benou primitivn¡ planetu. " "Kdy§ to tak hezky vypr v¡ç," zasm l se Mark a zast¡nil si oŸi pýed ostrìm svitem zapadaj¡c¡ho solansk‚ho slunce, " skoro bych vØýil, §e se n m to i povede." Ostnat‚ dr ty byly nepý¡jemnØ ostr‚ a kdyby je Ray neuzemnil vŸas, jiskýily by jeçtØ teÔ, kdy§ pýes nØ s vypØt¡m vçech sil pýel‚zal unavenì a narkotiky otupØlì Mark. V postupu mu br nily i n¡zk‚ keý¡ky a spousta bodav‚ho hmyzu. Ka§dì krok byl prov zen nesm¡rnou n mahou a ter‚n byl neskuteŸnØ strmì. Nakonec to vçak pýeci jenom dok zali. Otevýel se jim vìhled na kosmickou z kladnu, kter  nijak nezapadala do struktury tohoto relativnØ klidn‚ho a d…myslnØ vybudovan‚ho turistick‚ho centra. O to vçak byla impozantnØjç¡ a dØsivØjç¡ s des¡tkami podivnìch stroj… zaparkovanìch po stran ch od startovn¡ch ramp a ohromnìm bojovìm monstrem kosmick‚ho kýi§n¡ku, pevnØ zaklesnutìm v hlavn¡ rampØ. Tlumen‚ vibrace zpod letiçtn¡ plochy d valy tuçit, §e se antigravitaŸn¡ motory tohoto vìkonn‚ho stroje rozt Ÿej¡ na pln‚ obr tky. Ve chv¡li, kdy kapit n vylezl na hýbet svahu, se n hle stalo nØkolik vØc¡ najednou. Z keý¡ku za Markovou hlavou se zasyŸen¡m vyrazily zubat‚ jazyky plamen…, kter‚ se rychle rozçiýovaly vçude kolem tak, jak automatickì laser ze str §n¡ vاe propaloval okol¡ obou pozemçœan…. Z roveå se odnØkud z nitra nejvØtç¡ budovy rozeznØl tichì hvizd polaçn‚ sir‚ny. Ray hodil Markovi sv…j laser a prudce vyrazil vpýed. Dezorientovanì Mark chv¡li z¡ral, jak mu po silov‚m poli generovan‚m jeho opaskem, sj¡§dØj¡ namodral‚ stuhy prskaj¡c¡ch laserovìch vìboj…. Pak gener tor v pýezce n hle hlasitØ zabzuŸel a kapit n si s hr…zou uvØdomil, §e energetick  rezerva opasku je pryŸ a ka§dì dalç¡ z sah u§ bude smrtelnì. Vçechna £nava jako by z nØho nar z spadla. RozebØhl se a skoŸil dol… ze svahu pr vØ v okam§iku, kdy na letiçtn¡ plochu zaŸaly vyb¡hat ozbrojen‚ str §e. Za hlasit‚ho dup n¡ tاkìch solanskìch bot se Mark skulil do st¡nu jednoho z palivovìch kontejner… a s obavami sledoval, jak se temn‚ postavy bl¡§¡ k Ÿerpadl…m, za kterìmi se krŸil Ray. Nad celou z kladnou se n hle rozeývala sir‚na a kapit n si instinktivnØ zakryl uçi dlanØmi. "To bude dnes zase pekeln  noc." Pomyslil si a v…bec se nemìlil. Sarga byl starç¡, proçedivØlì mu§ a jen m lokdo by uh dl, §e jeho çlachovit  postava nen¡ vìsledkem dlouhodob‚ a nam hav‚ pr ce v such‚m prostýed¡, ale dØdictv¡m po solanskìch pýedc¡ch. ObleŸen byl vkusnØ a pýimØýenØ prostýed¡. Jeho svØtl‚ trenìrky ostýe kontrastovaly s Ÿokol dovou plet¡ smysln‚ mulatky, kter  mu pr vØ velmi citlivØ mas¡rovala z da. Byl na zaslou§en‚ dovolen‚. Mnohalet  a n roŸn  pr ce pro solanskou tajnou slu§bu, kdy ý¡dil a vymìçlel nejrafinovanØjç¡ akce v cel‚ galaxii, ho v jeho oboru ýadila k absolutn¡ çpiŸce a tak si nyn¡ dle svìch pýedstav u§¡val svoj¡ odpoŸinkovou dovolenou. Namodral‚ hýebeny vln jiskýily sluneŸn¡m svitem a on se kochal pohledem na kr sn‚ op len‚ postavy svìch pýechodnììch spolupracovnic. Kdyby tu tak mohl bìt d‚le ne§ týi tìdny. VØýil, §e by se koneŸnØ pýibl¡§il nirv nØ, tak jak ji znal z jednoho z pozemskìch n bo§enstv¡. " Ta proklet  ZemØ." pomyslil si. ZemØ a cel  pozemsk  unie komplikovaly jeho planetØ §ivot od t‚ doby, co byl na svØtØ. Solansk  civilizace byla postaven  pýedevç¡m na naprosto voln‚m obchodu s kìmkoliv aœ u§ poch zel odkudkoliv. A teÔ ty pozemsk‚ dikt torsk‚ z kony. Zbo§¡ se mus¡ provØýovat na n klady Solanu. Ze vçeho se mus¡ platit unii danØ, aby z nich pak financovala sv‚ akce v £plnØ jinìch oblastech galaxie. A jeçtØ h…ý. Sarga si s odporem vzpomØl na jednu nechutnou deklaraci, kter  mØla povinnØ zajiçœovat kter‚mukoliv obyvateli unie, aby ve volb ch svobodnØ rozhodoval o vØcech veýejnìch t‚ planety, na kter‚ pr vØ je. T¡m dos hli pozemçœan‚ v r mci pomoci jedn‚ planetØ posti§en‚ sopeŸnìmi erupcemi st tn¡ho pýevratu pokojnou cestou. StaŸilo, kdy§ se z chrann‚ tìmy a pracovn¡ci podp…rn‚ho pr…myslu z jin‚ planety z…Ÿastnily m¡stn¡ch voleb a vçechno bylo naruby. Ovçem bohu§el zcela leg lnØ, ke çkodØ Solanu, kterì t¡m ztratil jednoho ze svìch nejvØtç¡ch spojenc…. Pak teprve solansk  vl da rozhodla, §e neustoup¡ unii ani o p¡Ô a tajn  slu§ba zaŸala dost vat na starost nØkter‚ vylo§enØ z çkodnick‚ akce. A pr vØ v t‚ dobØ se stal velitelem severn¡ho galaktickk‚ho sektoru tehdy jeçtØ velmi mladì Sarga. MØl çtØst¡ a zat¡m se mu daýilo udr§et velmi labiln¡ situaci, kdy unie mus¡ trpØt obchodn¡ vìstýelky Solanu s odvol n¡m na hrozbu konfliktu a teroristickìch akc¡. O ty akce se pr vØ Sarga a nØkteý¡ pir ti vØrn¡ solansk‚ vl dØ v pravidelnìch Ÿasovìch intervalech starali. Mas‚rka se s £smØvem zvedla a solaåan se spokojenØ otoŸil na z da. Hlavou mu probØhl temnì st¡n myçlenky, kter  mu ji§ nØkolik dn¡ i pýes vynikaj¡c¡ snahu m¡stn¡ho person lu nedala sp t. Atent t. U§ zase ten atent t. Letos mØl bìt proveden atent t na prezidenta pozemsk‚ uniie. Byl to krok velice riskantn¡ a bylo týeba, aby to udØlal pozemçœan. NØkdo d…vØryhodnì, kdo se m…§e dostat dostateŸnØ bl¡zko. Ale kdo ? Solan k dispozici takov‚ho ŸlovØka nemØl. Byla to Sargova starost. Nepý¡jemn  starost. Ale co. Vyýeç¡ ji stejnØ obratnØ jako tu akci s t¡m dotØrnìm pozemçœanem od SDPP. Jak jen se jmenoval ? Johnson. Agent Johnson. Takovì v §nì a ambici¢zn¡ mlad¡k. A§ mu ho bylo l¡to, kdy§ mu vymyli mozek, smazali identitu a jako nepopsanì list pap¡ru ho poslali zpØt na Zemi. A to jeçtØ ani nikdo nev¡, §e ten mlad¡k m  v sobØ z roodek bakterie, kter  zaŸne do pØti mØs¡c… napadat krystaly centr ln¡ch gener tor… vØtçiny raketovìch motor… pou§¡vanìch na planet ch pozemsk‚ unie. Sarga musel vzd t sv…j d¡k solanskìm vØdc…m. Genetika byla jejich silnou str nkou. To bude pýekvapen¡ a§ sel§e calì pozemskì syst‚m raketov‚ dopravy. Jedna, dvØ vØtç¡ katastrofy a s l¡t n¡m je konec. Musel se spokojenØ usm t. Vçechny solansk‚ raketopl ny budou mezit¡m pýedØl ny na jinou variantu pohonu vyvinutou vìzkumnìm £stavem, kterì s¡dl¡ na jedom mennç¡m asteroidu, nedaleko odtud. ZasnØnØ se pod¡val vzh…ru. Cesta k £spØchu nestoj¡ na siln‚ ekonomice, ani na velk‚ arm dØ, ale jen a jen na vìkonnìch mozc¡ch. TØch mØl solan d¡ky sv‚ dlouhodob‚ a promyçlen‚ politice dost a dost a teÔ by mØl koneŸnØ zaŸ¡t skl¡zet ovoce svìch sn…. Prvn¡ £spØchy u§ by tu byly. Technologie, o nich§ se nikomu ani nesnilo, jsou pr vØ nyn¡ testov ny na pseudointelige- ntn¡ch autonomn¡ch bojovìch raketopl nech na letiçt¡ch nØkde na druh‚ stranØ planety. TeÔ u§ jen aby na solansk‚ z mØry nepýiçel § dnì pozemskkì çpi¢n. Ten Johnson byl nebezppeŸnØ bl¡zko. NechybØlo mnoho a akce mohla bìt vyzrazena. Ale nyn¡ se stal zbran¡ ve slu§b ch Solanu a ani o tom nev¡. Jak  sm…la. Sarg…v obliŸej se rozt hl ve spokojen‚m £smØvu, kterì vystý¡dalo zklam n¡, kdy§ se na stolku vedle nØj rozdrnŸel videofon. Nebyl to takovì ten levnì plastikovì model, kterì si m…§ete koupit na ka§d‚m rohu, ale peŸlivØ a s l skou ve dýevØ proveden  replika ský¡åky z jedn‚ z prastarìch solanskìch b j¡ o bohu, kterì touto ský¡åkou hovoýil se svìmi poddanìmi, kdy§ putovali napý¡Ÿ velkou solanskou pouçt¡. N dhern  vØc vypadala jako z jin‚ho svØta, ale pýesto sem patýila, fungovala a byla stejnØ luxusn¡, jako vçechno ostatn¡ tady. Jedna z kr sek, ta s m¡rnØ asijskìmi rysy v pozemskk‚m stylu se na Sargu omluvnØ pod¡vala a podala mu sluch tko od pý¡stroje, kterì mezit¡m znovu neodbytnØ zavrŸel. Sarga se zachmuýil a stiskl sp¡naŸ. Na mal‚m monitoru se objevila vydØçen  oper torova tv ý. " Promiåte pane, §e v s ruç¡me tak nevhod. V¡m o vaçich pý¡kazech..." Sargou cloumala zlost. Nejenom, §e ho hloupØ vyruçili z relaxace a klidn‚ho uva§ov n¡ na jeho§ bezchybnosti z vis¡ budoucnost cel‚ho severn¡ho sektoru galaxie, ale jeçtØ jim neskuteŸnØ dlouho trv , ne§ mu koneŸnØ ýeknou o co jde. " O co jde ! Rychle !! " " Na planetØ jsou dva pozemsçt¡ çpi¢ni. Kosmonaut a android. Dostali se sem paprskem z naç¡ tajn‚ z kladny a pr vØ napadli letiçtØ s prototypy. Tento pý¡pad m  nejvyçç¡ prioritu a proto spad  pouze pod v s." Na Sargu çly mr koty. Dovolen  konŸ¡. Mo§n , §e by se to obeçlo v pohodØ i bez nØho, ale jestli nØkdo nØco zkaz¡, pak si to bude muset Sarga zodpovØdØt. Mus¡ bìt u toho. Asi jsou to dost prohnan¡ zabij ci, kdy§ se dostali a§ sem. Kdov¡, kolik jich doopravdy je. Pýes obliŸej se mu rozlila vlna nevole. Jeho çestì smysl mu ý¡kal, §e tato akce neprobØhne lehce. A nemìlil se. " Poçlete mi vrtuln¡k a nasaÔte do akce speci ln¡ komando, bojov‚ ovoidy a infiltraŸn¡ jednotku. Pýeb¡r m velen¡ !" vyçtØkl do mikrofonu a zavØsil. " Budete si jeçtØ nØco pý t ? " zeptala se ho medovìm hlasem smysln  mulatka, jej¡§ kypr‚ tvary vynikaly pr vØ nyn¡, kdy§ se ladnØ sehnula nad pý¡stroj, aby ho vypnula do pohotovostn¡ho stavu. " Ne. Dnes u§ ne." odpovØdØl smutnØ Sarga a obdivnìm pohledem zhodnotil jej¡ kr su. Pak se zaposlouchal do klidn‚ho pý¡boje vln a Ÿekal a§ se za n¡zkìm domkem vynoý¡ çevel¡c¡ rotory vrtuln¡ku. Akce pr vØ zaŸala. Na letiçtn¡ ploçe bylo ruçno. Solaåan‚ se hem§ili jako mravenci a peŸlivØ proŸes vali ka§dì st¡n, ka§dì vìklenek budovy, ka§dì l‚taj¡c¡ stroj. Mark se s obavami pod¡val na Raye. "To nem…§e trvat dlouho. Za chv¡li jsou u n s a pak to zaŸne. Energetickì çt¡t m m skoro na nulov‚ £rovni, tak§e to stejnØ dý¡ve nebo pozdØji schyt m." Rayova telepatick  odpovØÔ na sebe nedala dlouiho Ÿekat. " NiŸeho se neboj. Odjistil jsem dezintegr tor a kdy§ to bude potýeba, tak odpaý¡m p…lku z kladny. HlavnØ se za nØco pýikrŸ, aœ neschyt ç vçechnu radiaci. Nem m tady s sebou § dn‚ silnØjç¡ l‚ky. " Mark se pýikrŸil a tiçe sledoval bl¡§¡c¡ se siluety solaåan…, kdy§ v tom ztichla sir‚na a vystý¡dal ji energickì hlas, kterì z tlampaŸ… vydal nesmyslnì pý¡kaz. " Tady je gener l Sarga, hlavn¡ velitel akc¡ v tomto sektoru. Vçechen letiçtn¡ person l vŸetnØ bezpeŸnostn¡ch slo§ek okam§itØ opust¡ pýist vac¡ plochu. Opakuji." Mark pýekvapenØ z¡ral na ozbrojen‚ postavy, jak se pýekotnØ hrnou k podzemn¡m vìchod…m. Posledn¡ vystoupila pos dka bojov‚ho kýi§n¡ku z rampy a zmizela stejnØ jako vçichni ostatn¡ kdesi v podzem¡. Za nØkolik okam§ik… u§ nebyl na letiçti kromØ dvou pozemçœan… v…bec nikdo. Rozhostilo se ticho. " Marku, m me çanci." zahlaholil Ray. " Ten kýi§n¡k na rampØ. Mus¡me pryŸ." Oba vyrazili t‚mØý souŸasnØ. Ray m¡rnØ vpravo a Mark z…st val trochu pozadu. BØh mu st le jeçtØ dØlal probl‚my a tak s vypØt¡m vçech sil hekal a up¡ral oŸi smØrem k dvØstØ metr… vzd len‚mu bojov‚mu kýi§n¡ku. Snad pr vØ proto si jako prvn¡ vçiml, §e nØco na temn‚ obloze nen¡ v poý dku. Vz pØt¡ u§ bylo pozdØ. Na letiçtn¡ plochu mezi oba pozemçœany a startovac¡ rampu se s hromovìm zavyt¡m snesly z oblohy týi l‚taj¡c¡ stroje, ze kterìch se zaŸaly pýekotnØ hrnout tmav¡ ozbrojenci. Ti postupnØ zaujali sv‚ pozice v ka§d‚m vØtç¡m st¡nu, kde se mohli skrìt. Ray pr vØ dobØhl za servisn¡ voz¡k, nalo§enì jakìmsi objemnìm zaý¡zen¡m a s obavami sledoval Marka, jak unavenØ dob¡h  po letiçtn¡m betonu, jeçttØ vlhk‚m po veŸern¡m deçti. Sekundy se neskuteŸnØ t hly a kapit n klopìtal vyŸerp n¡m. Ray mu mimodØk pýipravil jednu vì§ivnou tabletku od SDPP, kterou si vyndal ze z sobn¡ku v lev‚m stehnØ. Byla posledn¡. N hle týeskly prvn¡ vìstýely a z betonu kolem Marka se zakouýilo. U§ mu chybØlo jen nØkolik metr…, kdy§ zaslechl energickì hlas z tlampaŸe. " Stone. Okam§itØ se zastavte a vzdejte se, jinak konŸ¡te! " Mark zmobilizoval vçechny s¡ly a zrychlil. A pak se to stalo. Týeskl pouze jedinì vìstýel a kapit n mØl pocit, §e mu nØkdo utrhl levou nohu. Krut  a palŸiv  bolest se rozlila celìm tØlem a tak u§ pouze ze setrvaŸnosti dopadl za servisn¡ voz¡k, kde v Rayovìch rukou ztratil vØdom¡. Z roztr§en‚ nohy mu prìçtily hust‚ proudy tmav‚ krve, kter‚ si tiçe bublaly po betonu a ztr cely se v £zk‚m kan lku slou§¡c¡m k odvodåov n¡ letiçtn¡ plochy. Raye se zmocnila panika. Zat¡mco z Marka jedinìm çkubnut¡m strhl kombin‚zu a omot val ji kolem çirok‚ r ny v marn‚ snaze zastavit krv cen¡, v jeho syntetickìch neuronech prob¡hala dØsiv  elektronick  bouýe. Pýedstava, §e se vr t¡ z mise bez sv‚ho kolegy a velitele byla pro nØho nemysliteln  a naprosto nepýijateln . Byl naprogramov n, aby udØlal cokoliv pro jeho z chranu a tak to udØlal. VyskoŸil ze st¡nu voz¡ku a aktivoval sv…j dezintegr tor na plnì vìkon. Salva vìstýel…, kter  vz pØt¡ zahýmØla, mu rozervala kombin‚zu na hrudi a odhalila panc‚ýov‚ £troby i s drobnìmi mikrosp¡naŸi a podpovrchovìmi senzory. Z Raye se kouýilo, ale zastavit se nedal. Bolest nec¡til a tak ani nepostýehl, jak mu jedna ze stýel projela pl çtØm lebky a uv¡zla kdesi u temene. Aktivovanì dezintegr tor koneŸnØ zavil a nad letiçtn¡ plochou zaz ýil v¡ýivì plazmatickì vìboj. Namodralì z blesk roztavil v jedin‚m okam§iku vØtçinu solansk‚ techhniky a jen z zrakem se nedotkl bojov‚ho kýi§n¡ku stoj¡c¡ho na startovac¡ rampØ. NØkteý¡ odstýelovaŸi se prostØ vypaýili, jin¡ se s tاkìmi pop leninami soukali ze svìch skrìç¡, kde zanechali do ruda roz§haven‚ zbranØ. Kouý¡c¡ letiçtn¡ beton byl rozbr zdØn des¡tkami doutnaj¡c¡ch rìh a obna§en‚ silov‚ kabely v zemi zaŸaly nebezpeŸnØ jiskýit. Znovu se rozhoukala sir‚na. Ray, kterì pr vØ pýiçel o vØtçinu sv‚ energie, vzal opatrnØ Marka do n ruŸ¡ a t pavìm krokem se vydal k bojov‚mu kýi§n¡ku. Cesta to byla dlouh  a n roŸn  a oba pozemçœan‚ za sebou zanech vali dlouhou krvavou stopu. Ve chv¡li, kdy opatrnØ stoupal po sch…dc¡ch do kompresn¡ komory, objevili se na doutnaj¡c¡ letiçtn¡ ploçe prvn¡ odv §livci od poý dkovìch jednotek. V d lce zarachotily vìstýely a kolem vstupn¡ch dveý¡ zasviçtØly kulky. Ray se opatrnØ prot hl dovnitý, pýiŸem§ strkal Marka pýed sebou. Pýes pootevýen‚ dveýe vidØl rychle se bl¡§¡c¡ postavy. Nam¡ýil na nØ sv…j laser a odp lil. A nic. V energetick‚m zdroji lehce p¡sklo. ¦ dn  energiie. M  pýed sebou maxim lnØ tak deset minut funkŸn¡ho §ivota. Pak konec. Ne. Nebude to smrt. Bude to jen pr zdno. A a§ se znovu probud¡, stane se nØkìm £plnØ jinìm. PamØœov‚ krystaly budou vymaz ny a vçechny pý¡hody, radosti i strasti ve slu§b ch SDPP zmiz¡ nav§dy nØkam pryŸ. Jako by nikdy nebyly. Zvenku zahýmØla dalç¡ vlna vìstýel…. Pootevýenìmi dveými prosviçtØla kulka a k Rayovu zdØçen¡ se zavrtala do ý¡d¡c¡ho panelu ovl d n¡ vstupn¡ch dveý¡. V z pØt¡ se na monitoru rozblikal n pis "RuŸn¡ ovl d n¡ vnØjç¡ch dveý¡ mimo provoz." Ray opatrnØ vykoukl ze dveý¡ a spatýil, jak se skupinky technik… spolu s odstýelovaŸi pomalu bl¡§¡ k lodi. Nev hal ani okam§ik. Odhodil Mark na podlahu a rozebØhl se ke druhìm panc‚ýovanìm dveý¡m kompresn¡ komory. Rozrazil plastex s Ÿervenou p Ÿkou a uvolnil z mek. Kolem otev¡raj¡c¡ch se pant… to zlovØstnØ zasyŸelo a pýed androidem se otevýela dlouh  osvØtlen  chodbba do £trob lodi. Vyrazil vpýed. Podle koncepce konstrukc¡ bojovìch kýi§n¡k… je ý¡d¡c¡ kabina pýesnØ v centru lodi, obklopena silovìmi çt¡ty, kter‚ ji chr n¡ jak proti z sahu zvenŸ¡, tak proti explozi reaktoru. Ut¡kal chodbou a udìchanØ odpoŸ¡t val jednotliv‚ dveýe kabin. Pak zahnul doprava a zarazil se. Pý¡mo proti nØmu st l bojovì ovoid. Raye polila vlna hr…zy. Dostal se tak daleko. Kousek odsud mu um¡r  pý¡tel a on tu takhle ostudnØ skonŸ¡. To je sm…la. NehybnØ z¡ral na monstrum, vybaven‚ ostrìmi univerz ln¡mi ýezaŸkami a paralyzu- j¡c¡mi kleçtØmi. Pak si uvØdomil, §e se nehìb . " Nen¡ aktivov n." oddechl si. NØkdo pýi odchodu omylem vypnull i bezpeŸnostn¡ okruhy. Bleskurychle se kolem ovoida prot hl a vstoupil do kabiny. Na monitorech bezpeŸnostn¡ch okruh… spatýil, jak se postavy v kombin‚z ch hrnou po sch…dc¡ch do pootevýenìch dveý¡, kde le§¡ Mark. Nev hal ani okam§ik a aktivoval ovl dac¡ pult dvojic¡ zelenìch kl¡Ÿ…, kter‚ trŸely z ý¡d¡c¡ desky. Stovky kontrolek zamihotaly a cel  raketa se m¡rnØ zachvØla. " Hl s¡m poruchu ovl d n¡ vstupn¡ch dveý¡. Pýech z¡m na nouzovì re§im." ozvalo se z reproduktoru u stropu a m¡stnost se zalila Ÿervenìm svØtlem. " Aktivuji syst‚m intern¡ obrany. Identifikujte se !!" Ray zbledl a nevØý¡cnØ z¡ral na poblik vaj¡c¡ ukazatel na ŸteŸce k¢dovac¡ch karet v ý¡d¡c¡m pultu. Uslyçel nepý¡jemn‚ zaçramocen¡ za dveými a okam§itØ se rozhodl. Vyt hl svoji novou solanskou kartu a pýilo§il ji k zaý¡zen¡. Zelen  kotrolka potvrdila datovì vstup. Chv¡li bylo ticho a android znepokojenØ sledoval na monitorech leskl‚ postavy, jak se dobìvaj¡ dveými dovnitý do pýechodov‚ komory. V reproduktoru zapraskalo a ozval se mnohem nepý¡jemnØjç¡ hlas. " Agente Rayi, jste zatŸen. Ve vlastn¡m z jmu neklaÔte odpor." Ray se prudce otoŸil a z¡ral na pr vØ aktivovan‚ho bojov‚ho ovoida, kterì se k nØmu pomalu sunul. Android se m¡rnnØ sehnul a rozhodl se ke skoku. Energetickì ukazatel mu d val ji§ pouze 3 minuty §ivota. Ale mus¡ to dok zat. Za ovoidem se na zadn¡m ovl dac¡m panelu centr ln¡ho poŸ¡taŸe leskl velkì n pis. " Autonomn¡ ý¡d¡c¡ syst‚m. PamØœov‚ Ÿipy." Ray se odrazil, ale nebyl dost rychlì. üezaŸka v ovoidovìch chapadlech zasviçtØla a vysunula mu do cesty sv  zubat  ostý¡. Sarga z vrtuln¡ku obhl¡§el situaci. Vìsadkov‚ jednotky patýily mezi planet rn¡ elitu. Po bezchybnØ proveden‚m pýist n¡ pýevzaly kontrolu nad letiçtn¡ plochou a teÔ u§ bylo pouze vØc¡ Ÿasu, kdy si pozemçœan‚ uvØdom¡ svoji situaci. Rozkaz znØl stý¡let, ale nezas hnout. Ten pozmçœan tam dole by mohl bìt vhodnìm kandid tem na proveden¡ atent tu. Prì m  vlivn‚ zn m‚ z nejvyçç¡ch m¡st, ten Stone. TeÔ u§ jen ho pýesvØdŸit, aby se pýedt¡m nenechal hloupØ zab¡t. To bude tاk‚. Solanskì gener l se zamyslel a vyçtØkl z tlampaŸe vìzvu. " Stone, okam§itØ se zastavte a vzdejte se. Jinak konŸ¡te." Stone vçak vzbuzoval dojem hluch‚ho a natvrdl‚ho ŸlovØka. Nedalo se nic dØlat. OdstýelovaŸi ho mus¡ dostat dý¡ve, ne§ se dostane za ten prokletì voz¡k. Stiskl tlaŸ¡tko na komunik toru, kter‚ povolovalo stýelbu na nohy. V pr…bØhu pý¡çt¡ sekundy vyçtØklo souŸasnØ nØkolik vìstýel… a pozemçœan se sk cel do st¡nu voz¡ku. "Douf m, §e mu ten android alespoå d  prvn¡ pomoc, jinak jsme pýiçli o kl¡Ÿov‚ho ŸlovØka." pomyslel si Sarga a s uspokojen¡m sledoval, jak za menç¡ letiçtn¡ halou pýist l Ÿlun s pý¡sluçn¡ky infiltraŸnn¡ch jednotek. Nebylo jich mnoho. Vçech pØt odstýelovaŸ… bylo vybaveno mikroŸipovìmi stýelami, kter‚ umo§åovaly ovl d n¡ zasa§enìch robot… a android… pý¡mo ze stanoviçtØ stýelce. MØlo to vçak jeden h Ÿek. Stýela se musela dostat do kontaktu se syntetickou nervovou tk n¡ objektu. Jinak zaý¡zen¡ nefungovalo a stýela provedla okam§itou samodestrukci malìm vìbuchem. KoneŸnØ. Android se vynoýil zpoza voz¡ku a z lev‚ho pýedlokt¡ mu vyjela hlaveå dezintegr toru. " InfiltraŸn¡ jednotka pal !" vyçtØkl Sarga. M¡ýili rychle, ale sna§ili se. ¬tyýi souŸasnØ se sna§ili provrtat hrudn¡m pl çtØm, p tì m¡ýil na hlavu. Androidovi explodovala hruÔ, ale nic se nestalo. Zato posledn¡ stýela, kter  uv¡zla u telmene Rayova elektronick‚ho mozku byla £spØçn . Infiltr tor zah jil aktivaci. " Do dvaceti sekund ho m me pod kontrolou. " Z androidova pýedlokt¡ vçak n hle vyçlehl plazmovì vìboj a Sarga ztratil spojen¡. V komunik toru suçe praskalo a pýekvapenì gener l s £divem sledoval, jak letiçtn¡ plochu dole pod n¡m omìvaj¡ energetick‚ gejz¡ry, kter‚ se§eh vaj¡ vçechno §iv‚. Sargovi se udØlalo zle. Zase jedna ztr tov  akce. Pýiiçel o dvØ elitn¡ jednotky a to jeçtØ na planetØ, kter  podl‚h  solansk‚ spr vØ. Z toho se bude tاko zodpov¡dat. " Ale ten ppozemçœan mi to vçechno zaplat¡. Bude m…j a ten atent t provede. Ned m mu çanci." zahuŸel si pro sebe a vytoŸil Ÿ¡slo nejbli§ç¡ho infiltraŸn¡ho centra, kter‚ s¡dlilo na bl¡zk‚m asteroidu, hned vedle solansk‚ho vìzkumn‚ho £stavu. Ray u§ letØl vzduchem, kdy§ si vçiml, §e mezi n¡m a pamØœovìmi Ÿipy centr ln¡ho poŸ¡taŸe sviçt¡ diamantov‚ zuby rotuj¡c¡ ýezaŸky bojov‚ho ovoida. Bylo pozdØ. Vç¡ silou vykopl, Ÿ¡m§ odsunul ovoidovo chapadlo kousek stranou a odvr til tak pý¡mì z sah do hlavy. Svou ruku vçak ji§ zachr nnit nestihl. V m¡stnosti se zajiskýilo a Ray nevØý¡cnØ z¡ral, jak jeho plastexov  ruka s dezintegr torem pokraŸuje v letu zcela samostatnØ jinìm smØrem. Ray se zcela ochromen z çkuby v lev‚m rameni skroutil ke stØnØ a vç¡ silou se pokouçel zajistit poruchov‚ obvody, kter‚ v pr…bØhu zrychlen‚ho testov n¡ sv¡jely celou jeho postavou v nezvladatelnìch kýeŸ¡ch. Ovoid se velmi pomalu ot Ÿel a chapadlo s v¡ý¡c¡ pilou nam¡ýil na android…v krk. JeçtØ p r okam§ik… a je konec. Ray zmobilizoval veçker‚ £sil¡ a pokouçel se vst t. MarnØ. Ovoidovo druh‚ chapadlo zachytilo týesouc¡ se ruku a nesm¡rnou silou ji pýim Ÿklo k podlaze. Android jen nevØý¡cnØ z¡ral na posla sv‚ho bl¡§¡c¡ho se konce. Ten pýisouval pilu hypnoticky st le bl¡§ a bl¡§ a pak se rozm chl v naprogramovan‚m gestu milosrdenstv¡, pýipraven jedinìm çvihnut¡m ukonŸit Ray…v elektronickì §ivot. Android zavýel oŸi, sm¡ýil se s osudem a pak se to stalo. Za ovoidem se s tichìm çelestem otevýely dveýe a do m¡stnosti vevr voral pot cej¡c¡ se krv cej¡c¡ Mark. Za sebou t hl zbytky kombin‚zy a v oŸ¡ch mØl nepý¡tomnì vìraz. T pavØ nam¡ýiil na ovoida sv…j paprskomet a stiskl spouçœ. Z ochrann‚ho plastexov‚ho krytu robota se zakouýilo, ale nic v¡c se nedØlo. Ovoid se bleskurychle ootoŸil a chapadlo s rotaŸn¡ pilou se natoŸilo na Marka. Ten zat pal a podlomila se mu kolena. Jak se hroutil na podlahu, jeçtØ jednou stiskl spouçœ. Nic se nestalo. Gener tor byl pr zdnì. Mark okam§ik nevØý¡cnØ z¡ral na svou ne£Ÿinnou zbraå a pak ztratil vØdom¡. V kabinØ nØco cvaklo a svØtla u stropu zamihotala. Ovoid se otoŸil zpØt k Rayovi a çvihl chapadlem. PozdØ. V tu chv¡li ji§ android pevnØ sv¡ral v jedin‚ ruce desku s pamØœovìmi Ÿipy ý¡d¡c¡ho poŸ¡taŸe, kterou vz pØt¡ vytrhl ze stojanu. ü¡d¡c¡ pult pohasl a ovoid znehybnØl. V nenad l‚m tichu si android uvØdomil, §e slyç¡ nØjak‚ tich‚ a nepý¡jemn‚ syŸen¡. Vzhl‚dl na monitory u stropu a zdØsil se. Letiçtn¡ technici propalovali do lodi svìmi sv ýec¡mi automaty dlouh‚ Ÿern‚ rìhy se zjevnìm £myslem dostat se dovnittý. Ray se pomalu nadzvedl, pýiŸem§ se musel pýidr§ovat svou jedinou rukou vnitýn¡ konstrukce energetick‚ s¡tØ centr ln¡ho poŸ¡taŸe, jej¡§ v¡ko odkopl stranou. Energetick  rezerva hl sila 30 sekund funkŸn¡ho provozu, ne§li upadne do elektronick‚ho komatu. Bleskurychle odjistil panc‚ýov‚ kryty na prsou a týesouc¡ se rukou vysunul dvojici dr t…. Pak zaŸal pozvolna ztr cet vØdom¡ a orientaci. Z poslednn¡ch sil zalovil v jiský¡c¡m silov‚m veden¡ a nam tkovØ je nØkam pýipojil. Obraz se znovu rozjasnil a do androidovìch obvod… se zaŸala vracet §ivotnØ d…le§it  energie. Ray se sesul ke stØnØ a usilovnØ pýemìçlel. Kdy§ m  loÔ pamØœov‚ Ÿipy, znamen  to, §e mus¡ m¡t i pseudointeligentn¡ ý¡d¡c¡ syst‚m. Androidi maj¡ tak‚ pamØœov‚ Ÿipy. Nic podobn‚ho sice zat¡m nikdy na § dn‚ lodi nevidØl, ale proŸ by to nemohlo existovat. TeÔ, kdy§ naruçil syst‚m autonomn¡ho rozhodov n¡, je loÔ zcela neovladateln . Mus¡ tam Ÿipy zase vr tit, jinak neodlet¡. Ale jakmile ty Ÿipy vr t¡, probud¡ se vçichni bojov¡ ovoidi a postupnØ oba pozemçœany rozýe§ou na kousky. Kdy§ desku dost rychle nezapoj¡, prop l¡ se sem solançt¡ technici a to je tak‚ konec. Mus¡ desku zapojit. Ale pýedt¡m by ji mohl zkusit pýeprogramovat. Týeba pýesypat do ý¡d¡c¡ch bioŸip… svoji vlastn¡ digitalizovanou osobnost. Raye tato myçlenka pobavila. Velmi opatrnØ vsunul pamØœovou desku do svìch £trob a zaŸal testovat jej¡ funkce. Je kompatibiln¡. Kdo by to byl ýekl. Nadçenì android desku smazal a v pr…bØhu nØkolika dalç¡ch sekund ji naplnil svìm druhìm j . Pak ji spokojenØ zasunul zpØt do ý¡d¡c¡ho poŸ¡taŸe. Ovoid za jeho z dy se nebezpeŸnØ pohnul a ýezaŸka v jeho chapadle prudce zavila. Vz pØt¡ ucouvl a chapadlo v klidu kleslo k zemi. ü¡d¡c¡ pult zamihotal a na monitorech naskoŸilo hl çen¡. " Syst‚m Ray 2 pýevzal kontrolu." Android se otoŸil k pultu a vyçtØkl. "Nahlaç situaci a pýiprav start !" V reproduktoru zachrŸelo a neosobn¡ hlas, kterì zaŸal dost vat n padnØ Ray…v odst¡n hl sil : " Obal kýi§n¡ku m¡rnØ naruçen lept n¡m a sv ýen¡m. Zat¡m bez funkŸn¡ch z vad. Vys¡l m do pl çœ… elektrick‚ çoky. Dalç¡ naruçov n¡ zastaveno. Dveýe v kompresn¡ komoýe uzavýeny. Start pýipraven za dvØ minuty. Pos¡l m k v m sanit rnn¡ho a oprav ýsk‚ho robota. " Ray si oddychl. U§ aby byli pryŸ. VyŸerp n¡m t‚mØý usnul, kdy§ se znovu ozval Ray 2. " Motory pýipraveny na plnì z §eh. M…§ete povolit start." " START POVOLEN." Ray se shroutil na podlahu a u§ ani nezaregistroval, §e pýet¡§en¡ po chv¡li pominulo a dvojice ovoid… ho pomalu sune do oprav ýsk‚ho s lu. Týet¡ ovoid, kterì œapkal za nimi s Rayovou rukou v kr tkìch chapadlech, vypadal t‚mØý komicky. O kousek d l druh  dvojice robot… odn çela ranØn‚ho Marka. Kýi§n¡k opustil solanskou kolonii, zapnul umØlou gravitaci a zam¡ýil v souladu s autonomn¡m ý¡d¡c¡m programem ke sv‚mu c¡li. T¡m c¡lem nebylo nic jin‚ho ne§li bl¡zkì asteroid, kde se nach zely jak solanskk‚ tajn‚ laboratoýe, tak i z lo§n¡ infiltraŸn¡ jednotka. Kdy§ se Ray 2 dostal k tØmto £daj…m, nestaŸil se divit. Ale kurz zmØnit nemohl, ten byl naprogramov n jeçtØ na letiçti a tak mu nezbìvalo, ne§li znudØnØ Ÿekat, a§ se jeho dva §iv¡ kosmonauti a vynoý¡ ze svìch l‚Ÿebnìch blok…. Sarga zuýil a nerv¢znØ pýech zel po konferenŸn¡ m¡stnosti sem a tam. V kostnat‚ ruce st le jeçtØ dr§el komunik tor a v obliŸeji byl rudì zlost¡. " To je absolutn¡ neschopnost. Dva pozemçœani v naçem rekreaŸn¡m centru prov dØj¡ çpion § a my jim k tomu poskytujeme ty nejdokonalejç¡ prostýedky. Uprchli v nejmodernØjç¡m kosmick‚m kýi§n¡ku a nic jim nestoj¡ v cestØ. " " Za to pýece nem…§eme. " blekotal zpravodajskì d…stojn¡k. " Byla to neçœastn  shoda okolnost¡. Androidi SDPP v Ÿinn‚ slu§bØ maj¡ m¡t sn¡§enì vìkon dezintegr toru na týicet procent." " MØ se nezd lo, §e by mØl sn¡§enì vìkon." ucedil Sarga. " Podle naçich vìpoŸt… to vypad , §e nØjakìm z hadnìm zp…sobem android zablokoval sv…j energetickì syst‚m a celì vìkon pýevedl do zbranØ." pokraŸoval d…stojn¡k. " A se§ehl celou elitn¡ jednotku a p…lku letiçtØ. To jsem vidØl." " Co tedy navrhujete, gener le ? " " Nejdý¡ve lokalizovat a pýevz¡t ovl d n¡ lodn¡ch robot…, pak zajistit toho nebezpeŸn‚ho androida." " InfiltraŸn¡ jednotka u§ na tom pracuje. Podle posledn¡ch zpr v se kýi§n¡k bl¡§¡ k asteroidu Quark 7. M me tam vØdeck‚ laboratoýe a pokouç¡me se zamØýit ovl dac¡ syst‚my." Na displeji pýed d…stojn¡kem zablikala nov  zpr va. Mladì mu§ se naklonil nad monitor a usm l se. " Dobr‚ zpr vy, gener le. Androida ani palubn¡ poŸ¡taŸ sice zat¡m neovl d me, ale podaýilo se n m zas hnout jednoho robota se samostatnìmi funkcemi, kterì m  volnì pohyb po lodi bez jakìchkoliv omezen¡. " " Co je to za robota ? Snad ne nØkterì z tØch stýep… od ukl¡zec¡ Ÿety ? " " Ne. Je to palubn¡ zubaý. " " No tak to je £spØch." zavrŸel Sarga a zhroutil se do jednoho z hlubokìch kýesel. Pýes nepr…stýeln‚ okno pomalu probleskovaly prvn¡ paprsky vych zej¡c¡ho slunce, kter‚ pro Solan nevØstily nic dobr‚ho. Trv  to u§ pý¡liç dlouho a stoj¡ to mnoho solansk‚ krve. Ti pozemçœan‚ u§ mØli bìt d vno mrv¡ nebo zajati a ne aby mu takhle komplikovali §ivot. Nen vidØl je vçechny i tu jejich planetu. Kv…li nim si bude muset mo§n  jeçtØ dnes zaj¡t za svìm psychoanalytikem a to mØl jeçtØ vŸera takovou poh dkovou dovolenou. Sekret ýka, jako by tuçila jeho chmurn‚ myçlenkov‚ pochody z niŸeho nic prohl sila : " NemØl byste si to tak br t. V§dyœ m te vlastnØ dovolenou a zat¡m v m ji nikdo ofici lnØ nepýeruçil. Nem m v m zavolat nØkoho z obsluhy ?" vìmluvnØ se usm la a vyœukala cosi na sv‚m termin lu. Na projekŸn¡ stØnØ se zaŸaly m¡hat siluety odØnìch i spoýeji odØnìch d¡vek, kter‚ se pýedstavovaly v tØch nejvìmluvnØjç¡ch pozic¡ch. Vpravo dole se mØnila jejich katalogov  Ÿ¡sla. " Tak vybral jste si ? " zeptala se sekret ýka, kdy§ stØna opØt ztmavla a poŸ¡taŸ vyŸerpal seznam vçech zamØstnankyå solansk‚ho rekreaŸn¡ho centra v Ÿinn‚ slu§bØ. " Nevybral, ale bylo to hezkì. " odtuçil Sarga " Nechte mØ teÔ v klidu pýemìçlet a j  si nØco vyberu Ÿasem. Douf m, §e mezit¡m nikdo nebude cenzurovat seznamy, m m dojem, §e tØch d¡vek bylo podstatnØ m‚nØ ne§ poslednØ." " ChtØli jsme pro v s jen to nejlepç¡." " R d bych v m vØýil." usm l se gener l " ale s tou korupc¡ se tu taky bude muset Ÿasem nØco udØlat." Sekret ýka na nØj rozpaŸitØ z¡rala a ob vala se nejhorç¡ho. Byla pýipravena nab¡dnout gener lovi cokoliv, jen aby nezaŸal vyçetýovat podloudn‚ provize a £niky tohoto oddØlen¡. Pýes jej¡ dosud £spØçnou hvØzdu pr vØ pýel‚tl st¡n a hrozil, §e ji smete. V§dyœ neudØlala § dnou chybu, tak proŸ je gener l dnes tak nesnesitelnØ komisn¡. D¡vŸino zdØçen¡ uvedlo Sargu do rozpak… a tak dodal : " SamozýejmØ, §e ne dneska. Mo§n  nØkdy Ÿasem. Ale teÔ m…§ete odej¡t a aœ mne nikdo neruç¡. Potýebuji klid a beru jenom spojen¡ pý¡mo s Quarkem 7. KromØ asteroidu a toho kýi§n¡ku mne nic nezaj¡m .." D¡vka se otoŸila a s £levou prchala z m¡stnosti, ve kter‚ za sebou zanechala zachmuýen‚ho Sargu. Ten pr vØ pýemìçlel nad d…sledky nouzov‚ho vys¡l n¡ z bojov‚ho kýi§n¡ku, kter‚ pýed n¡m vyj¡§dØlo na displeji. NØjakì Ray 2 zde osoŸoval Solan z £toku na agenty SDPP a vy§adoval okam§itì z krok vesm¡rn‚ policie. Hl çen¡ mØlo naçtØst¡ jedinou chybiŸku. Ray 2 neznal sv‚ souýadnice a tak ud val sv‚ posledn¡ koordin ty ze zcela jin‚ho sektoru galaxie. To m…§e sice vyvolat nepý¡jemnosti, ale nakonec se pozemsk  unie bude muset stejnØ omluvit a cel  situace se uklidn¡. Sarga se otoŸil ke komunik toru. " Kdo je to ten Ray 2 ?" " Podle naçich zpr v ý¡d¡ celì provoz na kýi§n¡ku. Ale zat¡m nev¡me, jestli se jedn  o toho androida nebo o ý¡d¡c¡ program." " Dobýe. Je jeçtØ nØco nov‚ho ? " " Poý d jeçtØ nic. VØdci sice naladili androidovu sondu, kterou si odnesl z letiçtØ v lebce, ale nedaý¡ se n m ji aktivizovat. Podle nich je nutn‚, aby android nebyl od ovladaŸe d le, ne§ pades t metr…." " Tak poŸk me." gener l se zamyslel " M te jeçtØ nahranou v naçich schr nk ch tu syntetickou osobnost agenta Johnsona pýed t¡m, ne§ jsme mu vymyli mozek ? " " M me. Je st le jeçtØ kompletn¡ a pr vØ vŸera ji testovali." " Pohrajte si s n¡m u vys¡laŸe a donuœte naçe pý tele, aby pýist li na asteroidu. VØý¡m, §e se v m to povede." . " Rozkaz gener le." ozvalo se ze sluch tka a bylo ticho. Sarga se s pocitem dobýe vykonan‚ pr ce opØt pohodlnØ rozvalil do kýesla a spokojenØ usnul. Jeho sp nek vçak nemØl trvat dlouho. "ProŸ jste mi to neýekli." rozŸilovala se Elsa. " To je ostuda, §e mi takovou zpr vu mus¡ pýin‚st a§ m…j inform tor." "UklidnØte se madam." chl cholil ji admir l Neumann. " Ji§ l‚ta vel¡m galaktick‚ policii a zat¡m se n m nikdy nic podobn‚ho nestalo. NevØý¡m, §e by ta informace byla pravdiv ." " M…j ŸlovØk tvrd¡, §e to bylo nouzov‚ vol n¡ a spolehlivØ identifikoval i smØr, odkud se vys¡lalo." " Ale sleŸno Svensonov , usm¡val se admir l. " Pýed chv¡l¡ jsem mluvil s gener lem Khovem a podle nØho by mØl bìt Mark s Rayem na misi SDPP £plnØ v jin‚m sektoru galaxie, ne§ ud v  v ç inform tor." Else vstoupila barva do tv ý¡ a bylo na n¡ jasnØ vidØt, §e se velmi brzy pýestane ovl dat. Admir l, kterì o jej¡m temperamentu velmi dobýe vØdØl z ned vnìch veŸ¡rk… SDPP, kam byl tak‚ pozv n, velice rychle zmØnil taktiku. " SamozýejmØ, §e vçechno provØý¡me. Vaçe postaven¡ nejbohatç¡ §eny galaxie v m d v  jist‚, no , ýeknØmØ vìsady a tak se nemus¡te b t, §e bychom nØco zanedbali. " " Ne toho se skuteŸnØ neboj¡m." uçkl¡bla se Elsa " Jenom mi ýeknØte, co opravdu chcete dØlat." " Vy jste civilista a j  nem m pravomoc vyzradit vojensk‚ z mØry jak‚koliv civiln¡ osobØ." ohradil se Neumann. " V tom pý¡padØ si od arm dy Venusie pronajmu jejich bitevn¡ loÔ a polet¡m tam sama. Jenom v s upozoråuji, §e jestli v s cestou nØkde potk m, m te u mØ zamluvenou salvu raket s jadernìmi hlavicemi." " No, to jste hodn . Dnes jsou s vìzbroj¡ docela probl‚my a ka§dì dar je pro n s v¡tanì." " Ne, vy jste mne nepochopil. Kdy§ v s tak sleduji a vid¡m, jak jste ochotnì nØco udØlat pro jednoho z vaçich nejlepç¡ch lid¡." pronesla Elsa ironicky. " M m v £myslu na v s ty rakety vystý¡let." Admir l nevØý¡cnØ na mladou §enu z¡ral. " Hmmm.. Dobýe. Stone sice nebyl naç¡m zamØstnancem, jenom jsme s n¡m obŸas spolupracovali, ale budi§. Vyçleme z chrannou misi do v mi zamØýen‚ho syst‚mu. Ale v pý¡padØ ne£spØchu mise hrad¡te polovinu n klad…." OpatrnØ zaç tral ve stole, aby se nebodl o n…§ky jako vŸera a po chv¡li vyt hl tlust‚ desky se smlouvami. O nØkolik okam§ik… pozdØji ji§ oba stvrdili svìm podpisem platnost jedn‚ z nich. " Nev¡m, jestli to od v s bylo moudr‚ rozhodnut¡." obr til se admir l na Elsu. " Vaçe koordin ty le§¡ na druh‚ straåe galaxie, ne§ kde byla posledn¡ mise kapit na Stonea. Opravdu jste se nespletli ?" " Vlastn¡m tov rny a laboratoýe na zamØýovac¡ techniku, kterou od n s kupujete kromØ jinìch i vy. Ne, my jsme se nespletli. Ale bØda v m, jestli nØco spletete vy. Zkazili jste mØ i Markovi dovolenou a teÔ mi nØco dlu§¡te." S tØmito slovy Elsa Svensonov  admir la opustila a ten se otoŸil k interkomu. " Poplach pro bitevn¡ kýi§n¡k A12. Pýipravit pro d lkovì let do sektoru Gama 9. Jedn  se o z chrannou misi. Pln  vìzbroj nen¡ nutn , staŸ¡ z kladn¡ vybaven¡ podle nejnovØjç¡ch smØrnic." Neumann se otoŸil na sv‚ho finanŸn¡ho asistenta. " Mysl¡m, §e jsem uçetýil galaktick‚ policii nØkolik tis¡c dols…. ObŸas m m sice pocit, §e ty nov‚ smØrnice p¡çe nØjakì solaåan, ale pýece si nevezmu na sebe zodpovØdnost za poruçen¡ platnìch ý d…. N¡zkovìkonov‚ lasery a konvenŸn¡ hlavice by mØly na z chrannou misi staŸit. " chv¡li pýemìçlel a pak dodal. " Ale jestli nebudou, tak m m po pr‚mi¡ch a vy taky." " M me v¡ce akceschpnìch bojovìch kýi§n¡k… a tak m…§eme n ç stroj podle potýeby podpoýit. To se pak vy£Ÿtov v  jinak. Jako intern¡ akce." " Tak to jste mne uklidnil, ale douf m, §e k § dn‚ intern¡ akci nedojde." Admir l se naklonil k oknu a se zaujet¡m sledoval, jak se çt¡hl  Elsa Svensonov  souk  do sv‚ho transvozildla a s divokou akscelerac¡ miz¡ za nejbli§ç¡m obytnìm blokem. " M  to ten Stone ale çtØst¡. " pomyslil si " kdybych se na misi ztratil j  v dobØ, kdy jsem mØl jeho hodnost, nikdo by si toho ani nevçiml a mo§n  §e by nØkteý¡ byli i r di." VzpomØl si na dlouh‚ z stupy svìch nepý tel, kter‚ si ŸlovØk postupnØ vytv ý¡ £spØçnìm budov n¡m sv‚ pracovn¡ kari‚ry. Dnes je z nØho £spØçnì a vlivnì ŸlovØk s neomezenou pravomoc¡, ale na jak dlouho. SamozýejmØ. Byla tu ta solansk  nab¡dka dlouhodob‚ho postu a hlavnØ do§ivotn¡ho vysok‚ho platu, pokud bude spolupracovat a neohro§ovat solansk‚ z jmy, ale d  se tomu vØýit ? Jak dlouho by takovì do§ivotn¡ plat bral ? Ale mo§n  by to pýeci jenom mØl vz¡t. Je to dlouhodob  jistota a pro rodinu by to bylo urŸitØ dobr‚. A§ mu to nab¡dnou pý¡çtØ, asi to vezme. Vçichni jeho zapý¡s hl¡ sokov‚ prì budou odstranØni a pak bude m¡t polovinu probl‚m…. VlastnØ nebude m¡t § dn‚. Kdy§ postupnØ utlum¡ vçechny akce proti solanskìm pir t…m, tak bude m¡t £plnì klid. Kr sn  pýedstava. Admir l vçak bohu§el netuçil, §e pr vØ v tuto chv¡li podepisuj¡ solançt¡ agenti smlouvu s jedn¡m z jeho podý¡zenìch, kterì jim vyslovil absolutn¡ loajalitu vìmØnou za zmizen¡ sv‚ho ç‚fa. To ovçem Neumannovi nebr nilo, aby se v klidu tØçil na pý¡çt¡ pý¡chod solanskìch agent…, kteý¡ ofici lnØ pýin çeli zpr vu o efektivitØ pr ce jednotlivìch oddØlen¡ vesm¡rn‚ policie, zkouman‚ nez vislou agenturou. Ve slo§ce v§dy bylo i nØkolik velmi zaj¡mavìch nab¡dkovìch list…. MØli by pýij¡t u§ poz¡tý¡. Syst‚m, kterì prov dØl opravy Rayovìch syst‚m…, se dostal pýed neýeçitelnì probl‚m. V temeni androida byl zaseklì projektil, kterì vykazoval zn mky vìbuçniny kombinovan‚ s velmi vyspØlou elektronikou. Zaý¡zen¡ vysunulo do Rayova elektronick‚ho mozku des¡tky Ÿidel, kter  reagovala i na nejjemnØjç¡ pohyby hmoty v androidovØ lebce. Riziko vìbuchu bylo pý¡liç velik‚. Pýesto k § dnìm funkŸn¡m z vad m v Rayovìch syst‚mech nedoch zelo a tak se situace dala zhodnotit, jako komplexn¡ odstranØn¡ vçech funkŸn¡ch z vad. To tak‚ automat nakonec udØlal a zaŸal pomalu o§ivovat androidovy okruhy, ý¡d¡c¡ jeho samostatnou Ÿinnost. Mezit¡m se v £plnØ jin‚m podla§¡ ohromn‚ho prostoru kosmick‚ho kýi§n¡ku probral ze sv‚ elektronick‚ dý¡moty jeden ze speci ln¡ch zdravotn¡ch robot…. Pomalu se vysunul z antigravitaŸn¡ho stojanu a jeho tich‚ p sy zabzuŸely po drsn‚ podlaze. Stroj se pýi sv‚m l¡n‚m pohybu podobal poj¡zdn‚mu kýeslu, nad kterìm viselo nØkolik çt¡hlìch a lesklìch chapadel, zakonŸenìch ostrìmi kovovìmi n stroji. Byl to palubn¡ dentista, naprogramovanì na opravy zub… i zob kovitìch chrup… prakticky vçech tvor…, s nimi§ by se mohl kýi§n¡k ve vesm¡ru setkat, pý¡padnØ je pýebrat do sv‚ pos dky. V pamØœovìch Ÿipech stroje se kdov¡proŸ aktivizovala banka, obsahuj¡c¡ seznam mo§nìch z krok…, proveditelnìch na pozemçœanech. Robot vçak neobsahoval § dn‚ funkce, kter‚ by mu umo§nily zabìvat se pý¡Ÿinami sv‚ho probuzen¡. Jinak to ovçem bylo s bezpeŸnostn¡m syst‚mem, kterì mØl na starosti Ray 2. Zubn¡ robot se pomalu pýisunul ke vstupn¡m dveý¡m l‚kaýsk‚ho bloku. " Identifikaci a opr vnØn¡." vyçtØkl zabezpeŸovac¡ automat k tiçe bzuŸ¡c¡mu kýeslu na p sech. " Dentista 2. Pozemçœan Mark utrpØl pýi p du v ý¡d¡c¡ kabinØ poçkozen¡ dvou zub…. Ovl dac¡ poŸ¡taŸ mne aktivizoval." " A hele, jak to tady vçechno funguje. Ten pý¡kaz byl vyd n zýejmØ jeçtØ pýed t¡m, ne§ jsem to tu pýevzal." uva§oval Ray 2. " Vstup do l‚kaýsk‚ho bloku povolen." zasyŸel interkom nad polopr…hle- dnìmi plastikovìmi dveými, kter‚ se pomalu odsouvaly do stØny. Dentista 2 se rozjel a pozvolna se sunul k operaŸn¡mu s lu, zalit‚m intenzivn¡mi svØtly reflektor…, kde pod zakrv cenìm biologickìm sarkof gem nab¡ral Mark novou s¡lu a enrgii. " æok pacienta se n m podaýilo pýekonat, zranØn¡ se ji§ zacelilo a ztr ta krve byla nahrazena prepar tem z palubn¡ho kontejneru. Subjek je st le jeçtØ pod vlivem narkotik a proto doporuŸuji prov‚st doplåkov‚ operace okam§itØ. " hl sil l‚kaýskì automat pýerìvanØ. Robot se pýisunul k l…§ku a opatrnØ sejmul jedn¡m lesklìm chapadlem pru§nì c¡p sarkof gu z Markovìch £st. Nepotýebn‚ kýeslo odsunul stranou a vysunul nad nØj stojan s n stroji. Druh‚ chapadlo s jemnìmi pý¡savkami bleskurychle odebralo z pozemçœanovìch £st vzorky tk nØ k pý¡pravØ rychl‚ regeneraŸn¡ smØsi. Vçechno prob¡halo zd nlivØ zcela norm lnØ, ale pak se to stalo. V okam§iku, kdy vyçetýovac¡ Ÿidla Dentisty 2 nahl sila k z znamu rozsah poçkozen¡ chrupu, kterì byl zcela nepochopitelnØ nulovì, jedno z chapadel robota provedlo nØco straçn‚ho. V nØkolika zlomc¡ch vteýiny nabralo ze z sobn¡ku n stroj… skalpel a zam¡ýilo s n¡m do Markovìch £st. Pozemçœan mØl çtØst¡, §e st le jeçttØ dý¡mal v hlubok‚ nark¢ze, proto§e v bdØl‚m stavu by zýejmØ hr…zou zeç¡lel. A bylo h…ý. Ostrì býit n stroje lehce pronikl Pozemçœanovìm hrdlem a zasekl se o krŸn¡ obratel. Mezit¡m u§ dalç¡ chapadlo proœalo vzduch, kdy§ se napý hlo pro masivn¡ kovov‚ kleçtØ. Proudy temn‚ bublaj¡c¡ krve pomalu prosakovaly operaŸn¡m l…§kem a st valy se viditelnìmi i pro senzory, registruj¡c¡ Ÿistotu v operaŸn¡m s le. Robot ml til do beztvar‚ho pozemçœanova tØla jako ç¡lenì a jeho sna§en¡ vyvol valo nekoneŸn‚ ýady prok zanìch funkŸn¡ch pporuch na n¡zk‚m informaŸn¡m panelu, kterì st l hned vedle l…§ka a pr vØ zaŸ¡nal ŸervenØ poblik vat. " NeŸekan‚ naruçen¡ §ivotn¡ch funkc¡. Nutn  okam§it  operace " Ray 2 mezit¡m zamØýil veçkerou pozornost na prohl¡dku asteroidu Quark 7. Nedok zal sledovat zdlouhav‚ operace sv‚ho pozemsk‚ho druha a tak se radØji vØnovval radiov‚mu pr…zkumu a intenzivnØ se sna§il nemyslet na to, co se dØje na operaŸn¡m s le. Podle toho, co mu Mark kdysi vypr vØl o oprav ch zub…, mus¡ to bìt £plnì horor. Byl r d, §e je ve sv‚m p…vodn¡m tØle pouze androidem a podobn‚ vØci nezn . Pýesto mu soucit s pozemmçœanem znemo§åoval i pouh‚ pozorov n¡ operace. RadØji odpojil vçechna Ÿidla z l‚kaýsk‚ho bloku a pýedal dozor intern¡ jednotce, pýesto§e o n¡ nemØl valn‚ m¡nØn¡. Ta operace je v podstatØ trivi ln¡, ale i pýesto§e vØdØl, §e se nem…§e nic st t, c¡til urŸitì neklid, skoro nØco jako lidskou pýedtuchu. Plukovn¡k Parker nebyl nijak vìraznØ nadçenì, §e m  jeho kýi§n¡k pohotovost. JeçtØ menç¡ radost mØl z toho, §e polet¡ do neprob dan‚ oblasti galaxie a to pr vØ teÔ, kdy§ si mØl za dvØ hodiny zaŸ¡t vyb¡rat svoji dvoutìden¡ dovolenou. Vçechno se ruç¡. A kdo za to m…§e ? NØjak  Elsa, Markova pý¡telkynØ. Marka Stonea mØl r d a udØlal by pro nØho cokoliv. Studovali spolu na elitn¡ leteck‚ çkole, jeçtØ pýed t¡m, ne§ Marka vyhodili. Od t‚ doby se obŸas v¡dali pýi spoleŸnìch akc¡ch SDPP a vesm¡rn‚ policie, kdy Mark plukovn¡kovi nØkolikr t zachr nil dokonce i §ivot. Parker z vdØŸnosti zas¡lal pýi ka§d‚ pý¡le§itosti svìm nadý¡zenìm doporuŸen¡ na pýeýazen¡ Stonea do slu§by u vesm¡rn‚ policie, jej¡§ nab¡dky Mark vytrvale odm¡tal a gener l Khov od SDPP Markovi odmØnou za jeho vØrnost poka§d‚ o nØco zvìçil jeho u§ tak dost vysokì plat. ProstØ dokonal  spolupr ce. Nav¡c Stone i ta jeho pý¡telkynØ Elsa plukovn¡ka Ÿasto zvali na velice bujar‚ veŸ¡rky od SDPP, kter‚ kazil pouze Mark…v android, jehmu§ nØkdo z technik… vlo§il do programu nesmysln‚ z brany ve spoleŸensk‚ z bavØ a t¡m vçem dost zkomplikoval §ivot. Toho androida, Ray se jmenoval, by Parker s chut¡ zabil, kdykoliv si vzpomØl, jak android pýi posledn¡m veŸ¡rku objednal umØlou bouýku, pýi kter‚ dostal plukovn¡k z sah bleskem. Ale co teÔ ? R d, nerad, mus¡ vyrazit a zachraåovat. A jeçtØ s minimem vìzbroje. Ta nov  £sporn  opatýen¡ u§ mu lezla hodnØ na nervy. JeçtØ p r let a vyfasuje akor t tlampaŸ a baterky a bude zloŸince pýesvØdŸovat, aby se vzdali po dobr‚m, jinak nØkoho zavol . VidØl to £plnØ jasnØ. A to jeçtØ ani netuçil, jak bl¡zko se ocitl k pravdØ. " Start pýipraven za dvacet sekund." ozval se jeden z pilot… od ý¡zen¡. Parker pýel‚tl pohledem vçechny zelen‚ kontrolky. NaçtØst¡ jich byla vØtçina, co§ znamenalo bezchybnì chod, a vydal verdikt. " Start povolen." O pØt sekund pozdØji se s hromovìm zahýmØn¡m monstrum dalo do pohybu a Parker si vydØçenØ uvØdomil, §e zapomØl vŸas odlo§it sluch tko komunik toru a to mu teÔ dØsivou silou drt¡ prav‚ z pØst¡. Po nØkolika minut ch pýet¡§en¡ pominulo a loÔ se s dutìm lupnut¡m ponoýila do subprostoru. K plukovn¡kovi bleskurychle pýispØchal jeden ze zdravotnickìch robot… a zaŸal mu fixovat zlomenou ruku jeçtØ pýedt¡m, ne§ se Parker probral z mdlob. " Za dvØ hodiny jsme nad c¡lem." hl sil palubn¡ poŸ¡taŸ nad st‚naj¡c¡ postavou druh‚ho pilota, kterì se stejnØ jako vçichni ostatn¡, jen velmi tاce vzpamatov val z nepý¡jemn‚ho Ÿasoprostorov‚ho skoku. " ¬ek  n s pØkn  n vçtØva. Ta pozemsk  milion ýka n m sem pos¡l  policejn¡ d rek. " §ovi lnØ hl sil jeden z pýidØlenc… od informaŸn¡ slu§by, zat¡mco popelavì Sarga pýemìçlel co d l. " Dok §eme sem dostat naçe bojov‚ kýi§n¡ky vŸas ? " zeptal se gener l. " Ne, to nedok §eme. M me jen mal‚ bojov‚ Ÿluny. Nejbli§ç¡ kýi§n¡k se sem m…§e dostat nejdý¡ve dvØ hodiny po vynoýen¡ plavida vesm¡rn‚ policie." " Tak to se ned  nic dØlat. Okam§itØ pýemalujte na naçich stroj¡ch vçechny solansk‚ znaky a dejte tam nØjak‚ pir tsk‚ symmboly." " ProŸ ? Gener le v§dyœ jsou to naçe nejlepç¡ stroje ." " To jenom pro pý¡pad, §e by se n m to nepodaýilo. Pak by se pozemçœan‚ utkali s nØjakìmi pir ty, kteý¡ nemaj¡ se solanem nic spleŸn‚ho." " Ale co naçi piloti ?" " Vy nezn te nouzov‚ naý¡zen¡ ? Nikdo se nesm¡ dostat do zajet¡. Automatick  destrukce bude zapnuta a jedov‚ d vky v kombin‚z ch aktivn¡." " M m o tom piloty informovat ? " " Ne. proŸ ?? " usm l se Sarga. Podd…stojn¡ka pýeçel humor a ut¡kal z m¡stnosti pýedat rozkazy osobnØ sv‚ sekci. Na svou pý¡sluçnost u letectva byl v§dycky hrdì, ale dnes si poprv‚ pýipadal jako bezcennì stroj. Takov  bezcitnost. Je ten Sarga v…bec solaåan ? A Sarga solaåan byl. " NaýiÔte vØdc…m na asteroidu, aœ pýiprav¡ holografick‚ i gravitaŸn¡ projektory na maxim lnn¡ vìkon. V datov‚ bance maj¡ pýipraveny kompletn¡ kopie naçich sedmi bojovìch kýi§n¡k…." Zpravodaj pýedal rozkaz interkomem a t zavØ se na Sargu pod¡val. " Vy je chcete napadnout holografickìmi obrazy ?" Sarga se uçkl¡bl a zaçeptal : " Na fiktivn¡ kýi§n¡ky budou stý¡let a mezit¡m je napadnou naçe bojov‚ Ÿluny. Tak to bude alespoå trochu vyrovnan‚ " Bylo to nepochopiteln‚, ale gener l se na tento podivnì boj tØçil. MØl riziko r d. A tak‚ se chtØl pomst¡t tØm samolibìm pozemçœan…m. VidØt jejich hrdou loÔ explodovat v obl Ÿku namodral‚ p ry a vØdØt, §e koneŸnØ pomstil smrt svìch elitn¡ch jednotek. Nemohl se doŸkat. Ray se zvolna prob¡ral z elektronick‚ho sp nku. Tichì çum pýeçel postupnØ v r…§ov‚ bzuŸen¡, kter‚ s¡lilo a§ do nesnesiteln‚ho ýevu. S n mahou strhl sluch tka z hlavy a zaŸal se zvedat. Pomalu se posadil na l…§ku a proj¡§dØl testovac¡mi soubory vçechny sv‚ tØlesn‚ funkce. Dobr‚. Na to, jak vypadal, kdy§ ho sem roboti odtahovali, to bylo pý¡mo skvØl‚. Dezintegr tor v lev‚m z pØst¡ byl opØt pýipraven k pln‚mu vìkonu a po çr mech od diamantov‚ ýezaŸky str §n¡ho robota u§ nebylo na androidovØ rameni ani stopy. ProstØ n dhera. Aktivoval sv…j pohybovì syst‚m. Uçel nØkolik krok… a s radost¡ vybØhl do chodby. MØl pocit, jako by znovu opustil mont §n¡ halu. VzpomØl si na Marka. MØl by na tom bìt podobnØ jako on a zýejmØ jeçtØ st le hluboce sp¡. Neçkodilo by zaj¡t se za n¡m pod¡vat. Alespoå pro jistotu. Ray se trohu b l, §e ho kapit n po probuzen¡ hned nepozn . U lid¡ je prì po hlubok‚ nark¢ze norm ln¡, §e si na posledn¡ ud losti vzpom¡naj¡ postupnØ a vzpom¡nky na obvzl çtØ traumatick‚ z §itky velmi tاce nesou. MØl by u Marka bìt, a§ se zaŸne probouzet. Android zam¡ýil ke vchodu do l‚kaýsk‚ho bloku. Vstupn¡ propust se automaticky otevýela a to, co uvidØl pak, nemohl zapomenout prostØ nikdy. Ve ztichl‚ hale byla tma, jen nad operaŸn¡m s lem z ýily dva siln‚ reflektory. Vçechny monitory pro kontrolu §ivotn¡ch funkc¡ sv¡tily ŸervenØ a hl saly pacient…v kritickì stav. Markovo tØlo le§elo bezvl dnØ v zakrv cenìch zbytc¡ch biologick‚ho sarkof gu, kterì se pýi sn¡§en‚ tØlesn‚ teplotØ velmi rychle rozkl dal. Odporn‚ monstrum s mnoha chapadly v pravidelnìch Ÿasovìch intervalech ml tilo nØŸ¡m tاkìm do bezvl dn‚ hmoty na operaŸn¡m stole a zbìvaj¡c¡mi pØti chapadly s ostrìmi n stroji odh nØlo dotØrnØ £toŸ¡c¡ mal‚ £klidov‚ roboty, z nich§ nØkolik s proý¡znutìmi hadicemi od hydraulickìch pýevod… tiçe skom¡ralo u zakrv cen‚ stØny. Ray nev hal ani vteýinu. Dezintegr tor se mu automaticky vysunul za z pØst¡ a ve zlomku sekundy o§ehl polovinu operaŸn¡ho s lu. Jen na posledn¡ chv¡li dok zal zdØçenì android ztrhnout svoji dØsivou zbraå stranou, aby nezniŸil jedinou nadØji na Markovu z chranu. Jednal bleskurychle a t‚mØý instinktivnØ. U§ kdy§ se odr §el ke skoku, aktivoval lasery, kter‚ mu v obou ukazov Ÿc¡ch tiçe bzuŸely. JeçtØ v pr…bØhu letu odsekl ze zubaýsk‚ho robota nejnebezpeŸnØjç¡ chapadla a po dopadu roztavil zbytek. Ubohì robot nemØl ani Ÿas zaregistrovat Rayovu pý¡tomnost a zmØnil se v hromadu roz§havenìch na jemno naporcovanìch trosek, kter‚ zaŸali zbyl¡ roboti z £klidov‚ Ÿety okam§itØ odn  çet do kontejner…. Android zprudka vydechoval a týel si roz§haven‚ dlanØ. Z ukazov Ÿk… se jeçtØ kouýilo. OpatrnØ se nahnul nad operaŸn¡ st…l. Mark vypadal pý¡çernØ, ale pý¡stroje signalizovaly slab‚ dìch n¡ a nepravidelnì tep. N hle vçechny displeje zhasly , l…§ko s pozemçœanem s sebou çkublo a z vratnou rychlost¡ zmizelo v £zk‚ chodbØ do sousedn¡ho s lu. Ray byl tak vydØçenì, §e ke sv‚mu tاce ranØn‚mu pý¡teli dobØhl a§ za nØkolik sekund, kdy mu ji§ roboti ze z lo§n¡ operaŸn¡ Ÿety nasazovali kysl¡k a dezinfekŸn¡ automat s namodralìmi z blesky ionizoval steriln¡ vzduch, kterì vh nØl pod tlakem do uzavýen‚ m¡stnosti. Ray si uvØdomil, §e vçechny vìchody byly pr vØ neprodyçnØ uzavýeny kv…li desinfekci a akt‚ri¡m. N pis " O§ivovac¡ operace zah jeny " ho informoval, §e se pr vØ teÔ stane nechtØnìm svØdkem jedn‚ z nejn roo- ŸnØjç¡ch operac¡ v…bec. NejradØji by utekl. Ne, na tohle se pýece nem…§e d¡vat. Jeho nejlepç¡ pý¡tel zde bojuje se smrt¡ a on je nucen neŸinnØ pýihl¡§et a trnout hr…zou s ka§dìm dalç¡m zaý¡znut¡m skalpelu. OtoŸil se k nejbli§ç¡m dveý¡m do chodby. Dva bezpeŸnostn¡ roboti za nepr…stýelnìm plastikem nepýetr§itØ hl¡dkovali nad pýesnìm dodr§ov n¡m hygieny na operaŸn¡m s le. To Rayovi a§ zas tolik nevadilo. Daleko v¡ce ho dØsil n pis nade dveými : " Celì operaŸn¡ s l pracuje v nez visl‚m re§imu ". Tak§e Ray 2 se na to vykaçlal. ZýejmØ je stejnØ pýecitlivØlì jako j , pomyslel si android, a nemohl se na to d¡vat. Hr…za. V rohu m¡stnosti se n hle cosi pohnulo. Od tmav‚ stØny se odtrhla n¡zk  silueta dezinfekŸn¡ho robota a pomalu se sunula k plastikovìm dveý¡m. Android si setýel z Ÿela syntetickì pot. Robot se n hle prudce rozjel k Rayovi a zam val kolem nØho svìmi detektory. Kovov  tykadla jemnØ pleskala po androidovØ hrudi, aby ji vz pØt¡ zalila odpornØ p chnouc¡ neutralizaŸn¡ hmotou. Ray si zdrcennØ sedl. Ned  se nic dØlat, mus¡ to tu nØjak pýeŸkat. Ale jak dlouho m…§e takov  operace trvat ? DvØ hodiny ? PØt ? Mo§n , §e i v¡c. Doufal alespoå, §e bude £spØçn . Mladì solaåan, kterì opatrnØ vysouval obsah datov‚ banky, se na dneçn¡ den velice tØçil. Jako mnohaletì student vØtçiny kybernetickìch obor… univerzit pozemsk‚ unie z¡skal rozs hl‚ technick‚ znalosti, ale a§ zde, ve vìvojov‚m centru solansk‚ civilizace, mohl nal‚zt uplatnØn¡. Dnes u§ nemus¡, tak jako na Zemi, tr vit cel‚ dny nad poŸ¡taŸovìmi projekty, kter‚ se ke sv‚ realizaci nepýibl¡§¡ nikdy o nic v¡c, ne§li Solan ke sv‚mu slunci. U§ je konec nudn‚ a £morn‚ pr ce vØdeck‚ho pracovn¡ka, kterì pýed v  sv‚ n vrhy a n pady des¡tk m dalç¡ch zaslou§ilìch vØdc…, kteý¡ sed¡ ve vØdeck‚ hierarchii o p r stup¡nk… vìçe, proto§e jim kdysi dal nØkdo çanci nebo prostØ Ÿekali tak dlouho, §e nØkoho koneŸnØ nahradili. On çanci nemØl. Byl solaåan. Jeho samostatn‚ vØdeck‚ projekty se na symp¢zi¡ch rozmØlnily do nicneý¡kaj¡c¡ch neovØýenìch teori¡. A ty ostatn¡ pr ce pro pozemsk‚ £stavy nesly u§ teÔ jm‚na des¡tek lid¡, kteý¡ s projekty nemØli nic spoleŸn‚ho a jejich jedin  z sluha spoŸ¡vala v tom, §e naçli odvahu, poslat spis o jednu kancel ý d l. Pýemìçlel nad t¡m, co si od t‚ pr ce tam vlastnØ sliboval. Byly to st tn¡ laboratoýe. N¡zk‚ platy, dlouhodob‚ jistoty, finanŸn¡ podpora zaj¡mavìch projekt…. Plat ho moc nezaj¡mal. Jistoty tak‚ ne. Ale od podpory projekt… si hodnØ sliboval. A to byla chyba. Projekty pro udØlen¡ podpory vyb¡rali stejn¡ lid‚, kteý¡ je pýedkl dali k posouzen¡. Ti nejvyçç¡. Byly to tak‚ vØtçinou jejich projekty, nebo z nich alespoå mØli sluçnì zisk. A vìsledky ? Ty nikdo nechtØl. Ti lid‚ mØli vØdeckou autoritu, kterou z¡skali svou opatrnost¡ v pýij¡m n¡ Ÿehokoliv nov‚ho. ProŸ by tedy riskovali a pr vØ kv…li nØjak‚mu solaåanovi. Kdy§ potýet¡ nepotvrdili podporu jeho projektu datov‚ho z znamu osobnosti, byl rozhodnut odej¡t. To byl krok, ke kter‚mu se v £stavu odhodlal jen m lokdo. VØtçina vØdc… by se v soukrom‚m sektoru neu§ivila. Pravda, mØli obŸas nØjak‚ vedlejç¡ projekty, týeba pro tu podnikatelku Elsu Svensonovou a jej¡ laboratoýe, ale to byly vØtçinou jen opisy vØdeckìch prac¡ nov Ÿk…, kteý¡ mØli jeçtØ n pady a ty pak pozemsk‚ soukrom‚ laboratoýe rozpracov valy do komerŸnØ pou§itelnìch zaý¡zen¡. Na ten den, kdy pýiçel ten nen padnì chl pek v tmav‚m saku, si solaåan velmi dobýe pamatoval. Pýinesl mu nab¡dku, i kdy§ to v tu chv¡li nevypadalo £plnØ jasnØ. üekl : "Jsem analytik z tìmu pro vìvoj pamØœovìch technologi¡ a pr vØ teÔ pracujeme na vaçem projektu. Je zapotýeb¡, abyste na nØm udØlal nØkolik zmØn." " Jak to mysl¡te ? " divil se solaåan " Ten projekt je v poý dku." Analytik se zachmuýil. " No pr vØ. V tom je ten probl‚m. V ç projekt se na Zemi mus¡ zam¡tnout. Trochu to zpochybn¡me, naj¡t p r nepodlo§enìch odhad… nebude probl‚m, ale co kdyby pýece jenom nØkdo Ÿasem zkusil nØco takov‚ho postavit ? Podle modelu v naçich poŸ¡taŸ¡ch to funguje a to je ta chyba. Mus¡te tam nØco pýidat." " Ale j  jsem r d, §e to funguje. ProŸ bych tam mØl nØco pýid vat ? Ten projekt je ucelenì." " Tak ho pýepracujte. My u§ jsme vçechny vaçe materi ly skartovali a nahrad¡me je novìmi. A a§ s t¡m skonŸ¡te, m me pro v s letenku na Solan. Povedete vØdeckì tìm a dot hnete v ç n pad k dokonalosti, ale ne pro pozemskou unii. Plat¡ ?" Analytik se na nØho p travØ zahledØl. JeçtØ dnes, kdy§ si na to vzpomØl, mu bØhal mr z po çlachovitìch z dech. Nebyl si t¡m jist, ale v pý¡padØ nesouhlasu by ho zýejmØ okam§itØ zabil. NaçtØst¡ se rozhodl spr vnØ. éplnØ spr vnØ. Nikdy nemohl zapomenout na to, jak ho pýed veden¡m £stavu jeho nadý¡zen¡ shodili jak mal‚ho kluka, jen aby uk zali, §e v jeho projektu dok zali naj¡t chybu, kterou jim s m podstrŸil. TØch dvou dalç¡ch u§ si nevçimli. Pak pýiçla §aloba z £stavu sleŸny Svensonov‚ za sabotov n¡ pr ce jej¡ho tìmu a poskytov n¡ nepodlo§enìch vØdeckìch podklad…. Ne§li se nad l, pýiçel o m¡sto a pýi povØsti, kterou stihl z¡skat, se s odpov¡daj¡c¡ kvalifikac¡ mohl v klidu rozlouŸit. NØkolik Ÿl nk… a polemik ve vØdeckìch Ÿasopisech na t‚ma jeho spekulac¡ mu udØlalo dØsivou reklamu na vØtçinØ planet pozemsk‚ unie. TeÔ se mohl v klidu vydat na Solan a pak sem, pý¡mo do vìzkumn‚ho £stavu. Doklapl vìlisek s bioŸipy do vys¡lac¡ho zaý¡zen¡ a o§ivil integraŸn¡ okruhy. NØkolik minut vyb¡ral simulovan‚ situace z kombinovan‚ nab¡dky, ne§li naçel koneŸnØ tu pravou. Potvrdil vstup. Elektronickì z zrak se nepatrnØ zachvØl a z mikrofonu se vydral pýerìvanì mu§skì hlas. " Tady agent Johnson. Slyç¡te mØ ? " Solaåan vydechl £levou. PodvØdomØ st le jeçtØ nevØýil, §e jeho zaý¡zen¡ bude skuteŸnØ spolehlivØ fungovat. Simulovan‚ situace nikdy nejsou dokonal‚ a vyvolat s‚ri¡ elektronickìch impuls… u biologick‚ho m‚dia tu spr vnou odezvu, bylo vØtçinou £spØçn‚ stejnØ, jako kdy§ se s z¡ v loterii. éspØchu v elektronicky simulovanìch projektech dos hli teprve minulì mØs¡c, kdy§ jim ten novì g‚nius ze ZemØ, o kter‚m pýiçla hl çka, §e je tajnìm agentem vesm¡rn‚ policie, poradil novì postup. I kdy§ to byl çpi¢n, byl skvØlì a solaåan si s n¡m docela r d pov¡dal. MØl r d ty jejich pseudorozhovory, kdy z nØho pozemçœan nen padnØ p Ÿil detaily o m¡stn¡m vìzkumu a solaåan mu je v bohat‚ m¡ýe poskytoval. Jednou mØs¡ŸnØ pak nasadili pozemmçœanovi pracovn¡ci infiltraŸn¡ho sektoru psychosondu a ve sp nku mu implantovali vzpom¡nku, §e pr vØ vŸera odvys¡lal vçechny sv‚ poznatky a £daje zpØt na Zemi. Ten pak v klidu pracoval celì dalç¡ mØs¡c a pak se vçe znovu opakovalo. Ani neprahnul po povìçen¡ a pen¡ze ho zýejmØ tak‚ nezaj¡maly. SkvØlì pracovn¡k a kromØ toho m  dokonce i vìsledky. " Tady agent Johnson. Slyç¡ mØ proboha nØkdo ? OzvØte se." st¡snØnì hlas nab¡ral na intenzitØ. Solaåan pýipravil vys¡laŸ a zam¡ýil parabolickou ant‚nu smØrem, kde se mØl podle posledn¡ch informac¡ nach zet nepý telskì kýi§n¡k. Chv¡li mu trvalo, ne§li o§ivil vçechny okruhy a z ‚teru se ozvalo pýerìvan‚ : " OzvØte se. Pomozte mi. Nenechte mØ tady. Pýece mØ tady nenech te.... Jsem Johnson. Agent Johnson od SDPP. To mi opravdu nikdo nepom…§e ? Jsem ztracen....." syntetickì hlas uboh‚ho pozemçœana propukl v depresivn¡ pl Ÿ zlomen‚ho ŸlovØka, kdy§ se z pýij¡maŸe ozvalo. " Tady Ray 2. Udejte pýesnou pozici, zapnØte si zamØýovac¡ vys¡laŸ a my v s najdeme."V ‚teru zapraskalo a pak se rozhostilo ticho. Solaåan pýemìçlel, jak‚ emoce asi mus¡ cloumat zlomenou bytost¡, uvØznØnou v bioŸipech kovovØ leskl‚ho hranolu. " Vy..., vy jste tady ? SkuteŸnØ ? J ...j ...tomu nevØý¡m. J  um¡r m....Pomoc ! .....pom...."Solaåan postupnØ zeslaboval vìkon vys¡laŸe a posledn¡ pozemçœanova slova utichla v çumu. NechtØl riskovat, §e jeho vìtvor ýekne nØco nem¡stn‚ho, jako §e týeba nem…§e naj¡t zamØýovac¡ vys¡laŸ, proto§e nem  § dn‚ tØlo nebo nØco podobn‚ho. Nadefinoval zamØýovac¡ kmitoŸet SDPP podle nejnovØjç¡ch tabulek a zapnul solanskì vys¡lac¡ automat. O chvilku pozdØji dorazily slab‚ vlny a tich‚ hvizdy i k zamØýovac¡m detektor…m u kterìch vyŸk val Ray 2. " Vydr§ a pokus se pýe§¡t. ZamØýili jsme tØ a dostaneme tØ odtamtud." Solaåan z vidØl pozemçœan…m jejich sebed…vØru a trochu çkodolibØ se tØçil, a§ se pokus¡ domØl‚ho Johnsona skuteŸnØ zachraåovat. To bude teprve legrace. Mus¡ si dobýe naladit odposlechovou vlnu. Specialist‚ ze z sahov‚ jim prì pýipravili spoustu pýekvapen¡. Dokonce u§ se s zeli, jak dlouho kdo z nich vydr§¡. Vsadil si nejv¡c. Celìch dvacet minut. Kdyby to vyçlo, mØl by velmi dobrì s zkovì pomØr. A jestli ne, alespoå se pobav¡. Kdyby tu tak chtØl pýist t nØkdo z pozemsk‚ho vìzkumn‚ho £stavu. Solaåan vçak c¡til, §e se mu toto pý n¡ asi nespln¡. Pýedstartovn¡ pý¡pravy na odvr cen‚ stranØ asteroidu pr vØ vrcholily. Sedm lesklìch bojovìch stroj… pomalu rolovalo k hlavn¡ ranweyi. Byla to n dhera. Des¡tky tun panc‚ýovan‚ oceli ve spojen¡ s nejmodernØjç¡ technikou d valy £dernìm st¡haŸk m solansk‚ho letectva impozantn¡ vzhled a neobvykl‚ leteck‚ vlastnosti. Tyto nov‚ prototypy zde nechalo letectvo pouze pýechodnØ uskladnit, ale pýed nØkolika hodinami velen¡ rozhodlo, §e p…jdou do boje hned napoprv‚ naostro. Skupinka pilot… opustila pohotovostn¡ vozidlo a zam¡ýila ke stroj…m. " Henry, to je n dhera, kdy§ za n s ty automaty naparkujou i na start a my se na to m…§eme klidnØ koukat zvenku." otoŸil se vousatì pozemçœan ke sv‚mu solansk‚mu kolegovi. " J  tomu moc nevØý¡m. Prvn¡ zkouçka a hned naostro. Brede, to je nØjakì divnì." zasyŸel solaåan a udivenØ nahmatal na lìtku podivnì polçt ýek s kapalinou, zaçitì v kombin‚ze. Pozemçœan ho s £divem pozoroval. " Co je ? Ty si ten chlast mus¡ç tahat s sebou i do akce ? " " J  nev¡m, co to je ? Pod¡vej se, jestli to nem ç taky. " Vçichni piloti si s £divem prohmat vali z hyby svìch kombin‚z a objevovali to sam‚. PýekvapenØ na sebe z¡rali a nikdo nevØdØl, co ý¡ct. NØkde mezi nimi vskl¡Ÿilo temn‚ tuçen¡, kter‚mu vçak radØji nikdo nechtØl uvØýit. Lepç¡ klidn  nevØdomost, ne§li krut  skuteŸnost. Vìjimkou byl Henry. Ji§ od çkoln¡ch let mØl probl‚my se svou zv¡davost¡, kter  aŸkoliv by podle ofici ln¡ch instrukc¡ mØla bìt v solanskìch çkol ch v¡tan , pýin çela mlad‚mu solaåanovi nevra§ivost uŸitel…, kter‚ svìmi dotØrnìmi ot zkami pýiv dØl a§ na pokraj ç¡lenstv¡. Tehdy si jeçtØ neuvØdomoval, jak ne£nosn  m…§e bìt ot zka, nad kterou uŸitel nikdy nepýemìçlel a kter  je natolik slo§it , §e ji nedok §e pýed Ÿekaj¡c¡ tý¡dou zodpovØdØt. O to horç¡ bylo, §e vçichni § ci jako naschv l d vali pozor, Ÿ¡m§ pedagoga uvedli do rozpak…. Ten, kdyby pýiznal, §e nev¡, ztatil by nad svìmi studenty pýevahu i Ÿ st autority. Kdy§ zaŸal improvizovat a vykl dat bludy, to zv¡dav‚ d¡tØ ho zesmØçnilo dalç¡mi dotØrnìmi ot zkami. TeÔ Henry sv‚ d vn‚ uŸitele zcela ch pal a proto pr vØ intenzivnØ pýemìçlel, jestli by svou doplåuj¡c¡ ot zkou nemohl nØkomu ubl¡§it. Tاko. Kdy§ jim nØco zaçili do kombin‚z, museli o tom vØdØt. Týeba jim to neýekli pouze nedopatýen¡m a kdy§ se teÔ zept , budou vçichni piloti klidnØjç¡ a cel  dnØçn¡ ostr  akce bude £spØçnØjç¡. Myslel to vlastnØ vçechno dobýe. Stiskl vys¡laŸku. " ¦ d m spojen¡ s velitelskìm centrem." " M te minutu do startu. Je to nutn‚ ? " zachraptØl mu do uç¡ oper tor. Ostatn¡ piloti se na Henryho udivenØ d¡vali a §asli nad jeho odvahou. Za mo§n‚ d…sledky sv‚ zvØdavosti si teÔ u§ m…§e s m, ale vçichni se dozvØd¡, co chtØli vØdØt. NØkteý¡ mu byli vdØŸni, ale vØtçina si pr vØ myslela nØco o do nebe volaj¡c¡ hlouposti. " Je to nutn‚." odpovØdØl klidnØ solaåan. " Jste pýepojen do velitelsk‚ m¡stnosti. M…§ete mluvit." " Promiåte, §e ruç¡m pýedletov‚ pý¡pravy, ale objevil jsem ve sv‚m skafandru plastikovou ampulku s tekutinou, o kter‚ mne pýed akc¡ nikdo neinformoval. ChtØl bych vØdØt, jestli se jedn  o nØŸ¡ omyl, nebo jestli jde o nØjakì z mØr, pokud to nen¡ tajn‚." potil se do mikrofonu Henry a kdov¡proŸ mØl pr vØ teÔ pocit, §e udØlal velikou chybu. Kdyby mu snad zbìvalo v¡ce §ivota, ne§li n sleduj¡c¡ dvØ hodiny, mohl by toho velmi litovat. ZesilovaŸ na SargovØ stole vychrchlal pilotovu zpr vu a gener l se usm l na sv‚ d…stojn¡ky. " Tak tady vid¡me typyckì d…sledek zaýazen¡ ŸlovØka do nevhodn‚ funkce." Pak si na monitorech vçiml, §e se o pilota pokouçej¡ mr koty a vypnul mikrofon pý¡stroje. " Ten chlapec mØl bìt u rozvØdky nebo kdekoliv jinde, kde je zapotýeb¡ samostatnØ myslet. Tam by se mohl pt t do omrzen¡. Ale tady mus¡ bìt zticha a poslouchat." Leteckì d…stojn¡k se nahnul k Sargovi. " Je to jeden z naçich nejlepç¡ch lid¡. Vede tìm v akci a m  skvØl‚ vìsledky. " " Tak to je skvØl‚, jestli se toho do§ije, tak ho z¡tra za odmØnu pýeýad¡m do nØjak‚ kancel ýsk‚ funkce. Nem m r d tyhle dotØrn‚ myslitele na vìkonnìch m¡stech. Jsou nespolehliv¡. Pochyby, emoce a zase pochyby, dý¡ve nebo pozdØji se zaŸnou viklat. NesmØj¡ se pýetاovat, proto§e pak jsou jeçtØ v¡ce vç¡mav¡. Takov‚ nepotýebujeme. TeÔ m me o probl‚m nav¡c, ale j  ho ýeçit nebudu !" Sarga se otoŸil ke sv‚mu psychoanalytikovi, kterì post val za jeho kýeslem. " Jste psycholog, m te arm dn¡ vìcvik a tak‚ m te omezovat moje nervov‚ vypØt¡ po dobu dovolen‚. Tak si nØco vymyslete." Psycholog byl velmi pohotovì a bleskurychle pýistoupil k apar tu. Stiskl tlaŸ¡tko mikrofonu. " Chytr  ot zka." pronesl klidnØ a mezit¡m intenzivnØ pýemìçlel. Byl jedn¡m z tØch lid¡, jejich§ duçevn¡ vypØt¡ vyvol valo pohybov‚ zmØny v okoln¡ch prostor ch. Na Venusii, odkud poch zel, se mu to daýilo dost dlouho tajit, ale kdy§ s t¡m vydØsil jednoho sv‚ho velmi bohat‚ho pacienta, poçkodil si povØst tak, §e musel uprchnout a§ na Solan. Teprve zde mu se vstupem do arm dn¡ch slu§eb zaŸala pýich zet skuteŸnØ dobr  klientela. S financemi u§ probl‚my tak‚ nemØl a nØkdy byla jeho pr ce dokonce velmi vzruçuj¡c¡, jako týeba teÔ. Na jeho vìroku z vis¡ duçevn¡ rozpolo§en¡ vçech letc… v akci. Jestli budou s vypØt¡m vçech sil Ÿekat, a§ jim jehla s jedem na d lkovì pokyn vnikne pod k…§i, nebude to dobr‚. " Nev¡m, jak je to mo§n‚, §e v m o dneçn¡m speci ln¡m vybaven¡ neýekli." pokraŸoval a uvØdomil si, §e teÔ u§ bude muset ý¡ct nØco opravdu konkr‚tn¡ho, aby to pilot…m nebylo podezýel‚. Na stØnØ m¡stnosti se pohnul obraz a v sousedn¡ kancel ýi vyskoŸilo od telefonu sluch tko a s hlasitìm ýinŸen¡m dopadlo mezi kancel ýsk‚ potýeby gener lova zapisovatele. Psychlog se usm l. MØl to. KoneŸnØ §ivotascho- pn  vìmluva, za kterou se nemus¡ stydØt. Mezit¡m, co zapisovatel sb¡ral rozh zen‚ tu§ky a diktafony, naklonil se analytik nad pýistroj a zaŸal vysvØtlovat. " ZýejmØ v m to neýekli, proto§e se jednalo o utajovanou skuteŸnost. MØli jste se to dozvØdØt a§ v kabinØ, ale kdy§ to potýebujete vØdØt u§ teÔ, tak v m to ýeknu o nØco dý¡ve." Nechal sv  slova dozn¡t a s uspokojen¡m sledoval pohledy, kterìmi se ostatn¡ piloti s despektem d¡vali na Henryho. Ten v tuto chv¡li u§ jen trpce litoval, §e se kdy na nØco v…bec ptal. " Jedn  se o akci bojovou, kdy je v ç nepý¡tel vyzbrojen o nØco l‚pe ne§ vy. PoŸ¡t me s týicetiprocentn¡mi ztr tami na stroj¡ch, ale nechceme ztratit nikoho z v s. V pý¡padØ z sahu v s stroj automaticky okam§itØ katapultuje a vy se dostanete do voln‚ho kosmick‚ho prostoru. Pokud bude m¡t nepý¡tel pýevahu, m…§eme m¡t probl‚my se k v m dost rychle dostat. V ampul¡ch skafandru m te kapsle s nitro§iln¡ vì§ivou, kterou v m bude mal‚ zaý¡zen¡, zaçit‚ ve vnitýn¡ kombin‚ze, vstýikovat v pravidelnìch intervalech. M…§ete tak pýe§¡t ve vesm¡ru bez naç¡ pomoci i nØkolik dn¡. " Henrymu se zd la takov  p‚Ÿe o piloty dost nepravdØpodobn , ale nechtØl si jeçtØ v¡ce komplikovat §ivot. Dneska u§ si uçkodil a§ dost. " DØkuji za informace." odpovØdØl a odpojil vys¡laŸ. Nad budovami se rozsv¡tila zelen  svØtla a stroje se zaŸaly tý st. Nov‚ solansk‚ energobloky v reaktivn¡ch motorech pracovaly naplno a kotv¡c¡ desky se prohybaly extr‚mn¡ z tا¡. Vzduch se chvØl ionizac¡ a Henrymu se pod helmou zje§ily vçechny vlasy. " A to n m tvrdili, §e pýilba m  radiaŸn¡ i magnetick‚ st¡nØn¡. Houby ! " Piloti se rozebØhli ke svìm stroj…m, zat¡mco odch zej¡c¡ technici s pý n¡m dobr‚ho letu prchali z letiçtn¡ plochy. O nØkolik okam§ik… pozdØji ji§ byli vçichni na svìch m¡stech a oblaka modr‚ mlhy, kter  se uvolåovala z roztaven‚ho povrchu plastotitanovìch dr§ k… ývouc¡ch stroj…, zakryla celou plochu letiçtØ i s pýilehlìmi budovami. ¬istiŸe vzduchu pracovaly naplno a v SargovØ çt bu byla atmosf‚‚ra k zalknut¡. " Tak jedeme do toho ! " vyçtØkl gener l. Letouny se m¡rnØ zachvØly, a pak v okam§iku odpojen¡ kotv¡c¡ch desek, jedinìm skokem zmizely nar z v blankytnØ modr‚m nebi. Ionizace pominula a tichì vØtý¡k pomalu rozfouk val zbytky nafialovØl‚ho oparu po pýilehlìch farm ch, kde se drobn‚ splodiny zvolna sn çely do zraj¡c¡ch l n… §lutìch zraj¡c¡ch klas…. " Zase o p r stopovìch prvk… v potravØ v¡c." uçkl¡bl se Sarga a napil se pØniv‚ho povzbuzuj¡c¡ho n poje. " Kontakt s pozemskìm kýi§n¡kem za Ÿtyýi minuty. Holografick‚ projektory u§ pracuj¡ na plnì vìkon. " hl sil zpravoddajskì d…stojn¡k. " TeÔ jsou na tahu pozemçœan‚." pronesl gener l " Ale jestli budou hr t podle mìch pravidel, maj¡ sm…lu." PozornØ se naklonil nad projekŸn¡ st…l, kde mu pýesnØ tak, jak po§adoval, pr vØ prom¡tali struŸnì rozbor osobnosti, chyb a kl¡Ÿovìch zp…sob… rozhodov n¡ velitele pozemsk‚ho kýi§n¡ku. Jakìsi plukovn¡k Parker. SvØdomitì, vytrvalì, pýesnì, trochu komisn¡. Dokonalì voj k, jeho jedinou slabinou byly çpatn‚ odhady, na kter‚ ji§ nØkolikr t doplatil. Ano. Byl povrchn¡. Sarga se zm¡tal ve sv‚m §ivlu. TeÔ, kdy§ znal sv‚ho protivn¡ka do nejmenç¡ch detail…, c¡til se mnohem l‚pe. Proti nØmu nestoj¡ smrtonosnì nepý¡tel, ale pouze ŸlovØk. ¬lovØk, kterì m  sv  slab  m¡sta, o kterìch Ÿasto nevØd¡ ani jeho nadý¡zen¡ a vØtçinou ani on s m. Ji§ dvakr t se nechal hloupìm pir tskìm trikem, nebo çpatnìm odhadem palebn‚ s¡ly i se svìm kýi§n¡kem sestýelit, ale poka§d‚ se mu podaýilo se katapultovat na nØjakou bl¡zkou primitivn¡ planetu. S m by tam samozýejmØ nikdy nepýe§il ani dva dny, ale poka§d‚ ho zachr nil kapit n Stone, kterì byl n hodou v§dy nabl¡zku. PØkn  n hoda. V§dyœ Stone je tu dnes taky. A Parker mu teÔ asi let¡ splatit dluh. No tak uvid¡me. Bojovì kýi§n¡k galaktick‚ policie se s velmi efektn¡ materializaŸn¡ exploz¡ vyloupl z nicoty a vz pØt¡ se ponoýil do mraziv‚ho st¡nu Ÿtvrt‚ planety soustavy. Plukovn¡k Parker mØl pln‚ ruce pr ce a sna§il se pýedv¡dat vçechny n sleduj¡c¡ situace. Cel  pos dka ve stavu maxim ln¡ bojov‚ pohotovosti zaujala sv  m¡sta u jednotlivìch obrannìch sekc¡ a plukovn¡k marnØ pýemìçlel, jak mohla pr…zkumn  sonda vystýelen  z lodi okam§itØ po vstupu do standartn¡ho prostoru, pýin‚st tak çokuj¡c¡ informace. " M m na monitorech sedm solanskìch bojovìch kýi§n¡k… obklopenìch rojem £toŸnìch stroj…. " hl sil vel¡c¡ d…stojn¡k. " Pýipravte £tok." zavelel Parker. " Co§e ?? " vyjekl pýekvapenì d…stojn¡k. " V§dyœ to je jasn  sebevra§da. Nikdy nem…§eme odol vat takov‚ pýesile." " V naý¡zen¡ch stoj¡, §e jsme vyzbrojeni dostateŸnØ pro jakoukoliv situaci. Tak si to vyzkouç¡me." " Ale pane, to pýece nem…§ete myslet v §nØ. V§dyœ vçichni v¡me, §e admir l Neumann je zast ncem pýehnan‚ £sporn‚ politiky a tØm jeho odhad…m se ned  vØýit. Zavol me posily. Za hodinu jsou tu a m…§eme zaŸ¡t akci. " " PoruŸ¡ku, vy pochybujete o kvalitØ naç¡ vìzbroje ?? JeçtØ jednou uslyç¡m nØco podobn‚ho a d m to do hl çen¡. Jsme vybaveni zcela dostateŸnØ k likvidaci vçech tØch solanskìch zastaralìch lod¡. " " Ale plukovn¡ku. Ty lodØ asi v…bec nebudou zastaral‚. Kontrolovali jsme jejich gravitaŸn¡ i magnetick‚ obrazy a nic. Mus¡ m¡t kolem sebe neprostupn‚ silov‚ pole. Pýi pý¡m‚m £toku nem me çanci. " " Tak je nech me za£toŸit jako prvn¡. Budou muset vypnout çt¡ty a pak je zasypeme m¡ýenìmi stýelami." " Slyçel jsem dobýe ?? ü¡kal jste m¡ýenìmi stýelami ? ProŸ nepou§ijeme nav dØn‚ hlavice ? " z¡ral d…stojn¡k na sv‚ho nadý¡zen‚ho. " V dobØ naçeho startu byly dvØ týetiny naçich ý¡zenìch hlavic na pravideln‚m seý¡zen¡ a nevid¡m d…vod, proŸ by d lkovØ ý¡zen‚ stýely mØly m¡t ni§ç¡ vojenskì efekt. Vìcvik na to m te, tak zaujmØte sv‚ m¡sto u ý¡zen¡. Prvn¡ch pØt stýel ý¡d¡te vy. A miýte pýesnØ ! " " PýesnØ na co ? " " To je snad jasn‚, §e na mal‚ £toŸn‚ stroje. A§ kdy§ zachyt¡te gravitaŸn¡ obraz solanskìch kýi§n¡k…, znamen  to, §e vypnuly silov‚ pole a pak pou§ijeme naçich zbìvaj¡c¡ch pØt ý¡zenìch stýel s jadernou n lo§¡. Okam§itØ po jejich odp len¡ let¡me zpØt za Ÿtvrtou planetu. Nev¡m, kolik toho n ç çt¡t dok §e vstýebat." plukovn¡k se na sv‚ho podý¡zen‚ho povzbudivØ usm l a doufal, §e t¡m diskuse skonŸ¡. U§ mu doch zela fantazie a v povzbuzov n¡ pos dky mØl ji§ od prvn¡ch let… znaŸn‚ probl‚my. Nikdy mu nevØýili, §e to dopadne dobýe. Nech pal proŸ. Je pravda, §e vØtçinou ztroskotali a prohr li co çlo, ale to u§ je asi vØŸnì £dØl galaktick‚ policie. Parker mØl tuto pr ci r d. C¡til se d…le§itì a hlavnØ u§iteŸnì. V§dyœ je to vlastnØ on, kdo tvoý¡ dØjiny pozemsk‚ unie a zbìvaj¡c¡ho vesm¡ru, kdykoliv bojuje s pir ty, se solaåanny nabo s dezert‚ry z vlastn¡ch ýad. Kdyby tu nebyl on a jemu podobn¡, tak by t‚mØý polovina pozemskìch novin nemØla o Ÿem ps t. SkuteŸnØ. V§dyœ posledn¡ dobou u§ pravidelnØ dost val od nØkterìch redaktor… provize za z znam dostateŸnØ dramatickìch kosmickìch souboj…, o kter‚ posledn¡ dobou nebyla v…bec nouze. PostupnØ mu tak vznikl docela sluçnì vedlejç¡ pý¡jem. Co na tom, §e byli çpatnØ vyzbrojeni, §e nemØli odpov¡daj¡c¡ vybaven¡ a §e jich vØtçinou bylo pý¡liç m lo. Plukovn¡k dobýe vØdØl, §e kdy§ se stihne katapultovat vŸas, urŸitØ nØkdo vyçle z chrannou vìpravu. Aœ ji§ dý¡ve nebo pozdØji, nakonec ho nØkdo najde a pokud nebude v pr…bØhu nudn‚ho Ÿek n¡ vyl‚zat z modulu nebo neudØl  nØjakou jinou hloupost, pýi kter‚ by ho nØco se§ralo, se§ehlo nebo beze stopy rozpustilo, na Zemi ho Ÿek  sl va a pocty n le§ej¡c¡ fanatick‚mu bojovn¡kovi za poý dek, spravedlnost a pr va pozemsk‚ unie. " ü¡kal jste, §e jadernìch hlavic m me pØt. " ozval se znovu poruŸ¡k ." Ale solanskìch kýi§n¡k… je tam pýece sedm. " dodal vyŸ¡tavØ. " Miýte pýesnØ a ono to nØjak ddopadne. H j¡me tady z jmy unie a celì civilizovanì svØt se na n s d¡v ." pronesl pateticky Parker a odeçel se pýipoutat do sprchov‚ho koutu, kde tr vil vØtçinu podobnìch £tok…. Proudy vody mu pýin çely uvolnØn¡ a antigravitaŸn¡ vybaven¡ hygienickìch blok… vyrovn valo nepý¡jemn  pýet¡§en¡ l‚pe, ne§li vØtçina kýesel v pilotn¡ kabinØ. Bloky byly dod ny do lodi pozdØji a vìrobce ji§ mØl zýejmØ modernØjç¡ pý¡strojov‚ vybaven¡. Na tento sv…j objev byl plukovn¡k hrdì, ale nikomu o nØm neý¡kal. Vçichni jeho podý¡zen¡ si mysleli, §e je st le na pý¡jmu a pouze striktnØ dodr§uuje fakt, §e pýedal velen¡ svìm d…stojn¡k…m, pýiŸem§ si zapisuje a analyzuje chyby vçech z…ŸastnØnìch. Bylo to tak lepç¡. Vçichni se b li mu cokoliv ý¡ct a Parker mØl £plnì klid. Sprchu vØtçinou opouçtØl a§ v okam§iku, kdy se z chrannì modul i s hygienickìm blokem odpoutal od lodi a vydal se k nejbli§ç¡ planetØ. Ani dnes nepýedpokl dal, §e by to mohlo dopadnou jinak. " Celì svØt se na n s d¡v  ? J  vid¡m jen solansk‚ kýi§n¡ky, jinak nikde nikdo ! " remcal vel¡c¡ d…stojn¡k a rychle pýekontrolov val vçechny bojov‚ sekce. Des¡tky chvØj¡c¡ch se dlan¡ na ovl dac¡ch mechanismech pýipravenìch a odjiçtØnìch raket vyvol valy v jeho mysli mraziv‚ nadçen¡. Mus¡ za£toŸit co nejdý¡ve, ne§li zaŸnou nerv¢zn¡ stýelci otupovat. VzpomØl si na jeden z cviŸnìch £tiok…, kdy Ÿekali v bojov‚ pozici tak dlouho, a§ selhalo vçech patn ct stýelc…, kteý¡ nevydr§eli muka Ÿek n¡ a nakonec vyp lili sv‚ rakety nazdaýb…h, jen aby odlehŸili svìm vypjatìm nerv…m. To byl extr‚mn¡ pý¡pad. Nikdo nevydr§¡ Ÿekat Ÿtyýi hodiny s prstem na spouçti. Ale teÔ je ta prav  chv¡le. NapØt¡ vrchol¡ a stýelci se svìch smrtonosnìch svØýenc… r di zbav¡. Z sahy se zaznamen vaj¡ a ti nejlepç¡ z¡skaj¡ po n vratu na z kladu od letectva pr‚mie. Mus¡ se sna§it. " Za dvacet sekund vylet¡me ze st¡nu planety. Okam§itØ se zamØýte na c¡le a palte. " PoruŸ¡k prudce vydechl a sehnul se nad konzoli ovl dac¡ch jednotek. Stiskl Ÿerven‚ tlaŸ¡tko a bojovì kýi§n¡k se dal do pohybu. Henry je uvidØl prvn¡. Ale radost z toho nemØl. Okam§itØ po zaparkov n¡ stroje po boku jednoho z kosmickìch obr…, ve chv¡li, kdy jeçtØ celì £toŸnì a zamØýovac¡ syst‚m nebyl plnØ aktivov n, proz ýily bezednou vesm¡rnou temnotu nafialovØl‚ nav dØc¡ paprsky, kter‚ pomalu vych zely zpoza Ÿtvrt‚ planety soustavy. Podle vçech odhad… by se mØl v pr…bØhu n sleduj¡c¡ch nØkolika sekund vynoýit celì bojovì kýi§n¡k vesm¡rn‚ policie. " Nepý¡tel lokalizov n. Pozice tØsnØ za Alfa Ÿtyýi. JedniŸka a dvojka maj¡ povolen¡ odp lit." vydal Henry sv…j verdikt. " Rozkaz potvrzen. Odpalujeme prvn¡ salvu. " Od dvojice bojovìch stroj… v Ÿele formace se oddØlilo nØkolik raket a zvolna zam¡ýilo k vych zej¡c¡ leskl‚ kovov‚ konstrukci pozemsk‚ho stroje. Ten se velmi pomalu ot Ÿel, a§ nabral smØr pý¡mo na solanskou flotilu. Naprogramovan‚ let¡c¡ hlavice se v sevýen‚m çiku bl¡§illy pý¡mo k hlavn¡m motor…m. NØkolik poý dnìch detonac¡ by mohlo v nØkolika sekund ch vyýadit celì gener tor z provozu a pak by byl osud kýi§n¡ku zpeŸetØn. Silov‚ pole nebylo zapnut‚ a to bylo pro solaåany dobr‚ znamen¡. U§ nezbude Ÿas na odvetnou salvu, kterou arm dn¡ pýedpisy povolovaly a§ po prvn¡m £toku nepý¡tele. Henry byl nadçen. Vypadalo to na Ÿist‚ v¡tØzstv¡. A beze ztr t. V duchu dØkoval solansk‚ tajn‚ slu§bØ, §a pýiçla na ten skvØlì n pad spolupracovat s nejvyçç¡mi pozemskìmi veliteli pýi vytv ýen¡ jejich slo§itìch a nepýehlednìch arm dn¡ch pýedpis…. Leccos se tam ztratilo, ale dost vØc¡ se tam podaýilo i pýidat. Týeba pr vØ tato polo§ka zabraåuj¡c¡ meziplanet rn¡m incident…m a nedorozumØn¡m. A§ dostanou z sah, bude jasn‚, §e nejde o nedorozumØn¡. Ale to u§ bude pozdØ. Henry se uvolnØnØ usm l. Do z sahu zbìvalo dvacet sekund, kdy§ v bojov‚m Ÿlunu nastal polach. Kontrolky na displeji z ýily jasnØ ŸervenØ a solaåan nech pal, co se dØje. Faleçnì polach ? Ohro§en¡ syst‚mu ? Ne, to nebyl omyl. Henry zpozoroval £zkì laserovì paprsek, kterì spojoval jeho Ÿlun se vzd lenìm pozemskìm strojem. Ozaýoval kabinu a ka§dou chv¡li solaåana oslnil. Nav dØc¡ paprsek. To nen¡ dobr‚. Sna§il se pýekonat mihotav‚ m§itky pýed oŸima a t pal po komunik toru. " Vol m z stupce velitele roje. M m tu poplachov‚ hl çen¡ z vaçich stroj…. Nede jak jste na tom ? " " ZamØýili n s. Vçichni jsme pod jejich lasery. M me vyŸk vat v pozici ? " " Jak jsou na tom naçe holovizn¡ kýi§nn¡ky ? M¡ý¡ na nØ nØjakì paprsek ? " " Ne. Vçechny jdou na n s. J  m m na sobØ dva. " Relaci pýeruçilo prask n¡ a lomoz v kabinØ. " Nic nevid¡m, v…bec nic nevid¡m. Ty bastardi mi vyp lili oŸi. Dostal jsem pý¡mì z sah do obliŸeje..." Henry se ovl dal a sna§il se nepanikaýit. Se zavýenìma oŸima se soutýedil na vìvoj situace. Ka§dou chv¡li mØl pýij¡t sign l £spØçn‚ho z sahu jadernìch hlavic, ale sekundy se nekoneŸnØ t hly. ZvØdavost ho nutila otevý¡t oŸi, ale §havì tlak na v¡Ÿk ch ho utvrzoval v pýesvØdŸen¡, §e pohled, kterì se mu naskytne, bude posledn¡ v §ivotØ. ProŸ proboha pou§¡vaj¡ nav dØc¡ paprsky ? Kdyby vyslali norm ln¡ ý¡zen‚ stýely, mØli by mnohem vØtç¡ çanci na £spØçnì z sah. Pýece nemohli vØdØt, §e piloti nebudou m¡t v pýilb ch ochrann‚ filtry a ji§ pouze zamØýovac¡ paprsek bude staŸit na to, aby je zcela paralyzoval. Ticho v kabinØ prolomil palubn¡ poŸ¡taŸ : " Nepý telsk  loÔ vystýelila salvu jeden cti raket s laserovìm zamØýov n¡m. Hlavice jsou konvenŸn¡. Doba do z sahu p…l minuty. " Henry se vzpamatoval a vykýikl : " Odlet. Vçichni ze svìch pozic. KliŸkujte a £toŸte stýemhlav. OŸi otevýete, teprve a§ po dvou man‚vrech naslepo. Prvn¡ man‚vr vçichni doprava a pak nahoru." Prudk‚ pýet¡§en¡ jej zalisovalo do anatomick‚ sedaŸky a solaåan si uvØdomil, §e mu v z hybu kombin‚zy cosi cuklo. OdjiçtØn  kapsle nepý¡jemnØ studila na hol‚ k…§i a Henryho se zmocnil pocit zoufalstv¡. Tak tohle jsou ty jejich vitam¡ny a vì§ivn‚ l tky. Pýi prvn¡m n znaku nebezpeŸ¡ se odjist¡ a jekmile se pokus¡ se katapultovat, jehla mu automaticky vp l¡ do §¡ly svou d vku smrteln‚ho jedu. V§dyœ se to proslìchalo u§ na leteck‚ çkole, i kdy§ tomu nikdo z pilot… nevØýil. Tolikr t ho cviŸili, aby ovl dal svou pammØœ a ani pýi nejhlubç¡ch psychickìch sond ch nic nevyzradil a teÔ mu evidentnØ nevØý¡. RadØji ho zabij¡, ne§ by riskovali prohru. Ten technik, co tvrdil, §e dnes nejsou na stroj¡ch vìsostn‚ solansk‚ znaky asi nevtipkoval. No a co. U§ je stejnØ pozdØ. Deprese vrcholila a Henry sevýel ý¡d¡c¡ p ku a opatrnØ otevýel oŸi. NafialovØlì paprsek pron sledoval jeho Ÿlun stejnØ tak jako vØtçinu ostatn¡ch v tØsn‚m z vØsu a nevØstil nic dobr‚ho. VydØçen¡ piloti splaçenØ prol‚t vali solanskìmmi kýi§n¡ky, Ÿ¡m§ pozemçœan…m, kteý¡ vçe z d lky sledovali, zp…sobovali tاk‚ çoky. Na obrazovce videor dia zablikala tv ý pozemsk‚ho d…stojn¡ka. " Solançt¡ piloti, vaçe vlast V s poslala na smrt, ale my v m d me çanci. Pokud se okam§itØ vzd te, deaktivujeme naçe hlavice a vezmeme v s do zajet¡. " Henry mØl pocit, §e se jehla s jedem v kombin‚ze nepatrnØ zachvØla. Jedin‚ çpatn‚ slovo a skonŸil jednou prov§dy. Sarga to vçechno urŸitØ na asteroidu poslouch . O Sargu se pokouçel infarkt. Tolik se na bitvu tØçil. Ale jeho v leŸn  lest nevyçla. Jak to ? Nebyla sice £plnØ dokonal , ale velitel lodi mØl bìt pýeci dost un hlenì ŸlovØk. PrvdØpodobnost chyby a impulsivn¡ho rozhodov n¡ byla u plukovn¡ka Parkera velmi vysok , tak jak je tedy mo§n‚, §e dØl , jako by solansk‚ kýi§n¡ky v…bec nevidØl ? " Ani vaçe kýi§n¡ky v m nepom haj¡. " hýmØl z vidoer dia demagogickì hlas. " Ne§ aby vypnuli sv‚ silov‚ pole, radØji se pod¡vaj¡ na vaçi zk zu. " Tak a je to. Silov‚ pole. Ne£toŸ¡ na nØ prostØ proto, §e si netroufnou. ProŸ si ale mysl¡, §e maj¡ silov‚ pole ? ¦e by je kontrolovali zbl¡zka ? Nebo maj¡ nØjak‚ nov‚ pý¡stroje ? To je ale sm…la. " Za pØt sekund pýestanete existovat. M te posledn¡ çanci. " Sarga se vztyŸil a zaýval : " Na to nem m nervy. Ka§d‚ho, kdo se vzd  nebo se pokus¡ katapultovat, okam§itØ zab¡¡t. " pak ponØkud tiçeji naý¡dil " Vydejte pý¡kaz nejbli§ç¡mu solansk‚mu kýi§n¡ku, aby okam§itØ zam¡ýil k naçemu syst‚mu." Gener l se pomalu posadil a sna§il se nemyslet na to, co se dØje nahoýe v kosmu. Arm dn¡ psycholog se k nØmu nen padnØ natoŸil a v pr…bØhu nØkolika minut odpoutal Sargovu mysl od dØsivìch galaktickìch probl‚m… k çokuj¡c¡ vizi pýekvapiv‚ n vçtØvy gener lovy man§elky. Detaily jej¡ho mo§n‚ho pý¡jezdu do rekreaŸn¡ho centra vybaven‚ho pro gener lovu potýebu Sargu vydØsily natolik, §e by se nejradØji na celì kosmickì konflikt vykaçlal a okam§itØ odjel zahladit stopy sv‚ bujar‚ relaxace, rozpustit tìm mas‚rek a pýeuspoý dat videot‚ku. Pýedstava, §e je jeho man§elka mimo kontrolu pýidØlenìch expert… slu§by byla dØsiv . TØch nepý¡jemnost¡ a ty zdlouhav‚, £morn‚ a nikdy nekonŸ¡c¡ h dky. Skoro jako tekr t, kdy§ j¡ jakìsi pozemskkì agent prodal za nØkolik tis¡c dols… rozs hl‚ materi ly o gener lovìch veŸ¡rc¡ch na Venusii. A to tam jeçtØ ani nebylo vçechno, ale nepý¡jemnosti z toho mØl pý¡mo kosmick‚. Tehdy se tak‚ rozhodl, §e u§ nikdy nepojede na § dnou svoji dovolenou nikam mimo kolonie solanu. A dobýe udØlal. Zat¡m. Ale kdyby na nØho mØlo zase nØco prasknout, pak zodpovØdn‚ osoby nedo§ij¡ r na. Gener l na chv¡li zapomØl, co se dØje v sektoru Alfa Ÿtyýi a to bylo dobýe, proto§e se tam pr vØ odehr valy sam‚ pro Solan velmi nepý¡jemn‚ vØci. Henry se v prudkìch poryvech pýet¡§en¡ potil v pilotn¡m kýesle a zdØçenØ sledoval oslåuj¡c¡ exploze, ve kterìch se ztr cely stroje vØtçiny jeho koleg…. TØsnØ za sebou mØl st le nØkolik nav dØnìch stýel, kter‚ mu velmi z keýnØ nadb¡haly, aby na nØho vz pØt¡ stýemhlav £toŸily, netrefily se a celì vyŸerp vaj¡c¡ hon mohl pokraŸovat d l. Solaåana deptala pýedstava, §e ten, kdo ty proklet‚ stýely ý¡d¡, sed¡ v klidu za konzol¡ sv‚ho poŸ¡taŸe a s joystickem v ruce se odd v  dojmu, §e hraje videohru. Ani by se nedivil, kdyby na takov‚ akce arm da pou§¡vala dØti, kter‚ byly co se tìŸe reakc¡ a rychlìch rozhodnut¡ v pr…bØhu hry, mnohon sobnØ rychlejç¡ ne§li jejich dospØl¡ kolegov‚. Jednou, jeçtØ za çkoln¡ch let, Ÿetl na Solanu studii, ze kter‚ jasnØ vyplìvalo, §e Ÿ¡m m‚nØ toho ý¡d¡c¡ osoba v¡, t¡m rychleji se rozhoduje. A v boji, kdy na rychlosti reakc¡ a momentu pýekvapen¡ z le§¡ Ÿasto v¡ce, ne§li na dalekos hlìch strategickìch £vah ch, to plat¡ dvojn sob. Prudce uhnul doleva a vydØçenØ sledoval jednu ze stýel, kter  jen o nØkolik metr… minula lev‚ ký¡dlo. Ne, to nevydr§¡. Z jednotky u§ zbìvalo jen pØt stroj… a hust‚ mraky kovovìch £lomk…, kterìmi prol‚t val, mu pýipom¡naly jeho ji§ neexistuj¡c¡ kolegy, kteý¡ se rozplynuli v duhovìch z saz¡ch smrtonosnìch stýel. Netuçil, §e týi z pØti solanskìch stroj… ji§ let¡ pouze ze setrvaŸnosti, proto§e kapsle s jedem v kombin‚ze vykonaly sv‚ posl n¡ v okam§iku, kdy se piloti pokusili katapultovat. Dalç¡ z sah. Oslniivì z blesk Henryho na okam§ik oslepil a kdy§ se mu opØt vr til zrak, zjistil, §e jeho pron sledovatel‚ zmizeli. Hlavice prol‚t valy bezc¡lnØ pr zdnìm prostorem a nafialovØl‚ paprsky pro nØ marnØ hledaly vytou§enì c¡l. Pr‚mie nebudou. Mezi malìm bojovìm strojem a pozemskìm kýi§n¡kem se jako dar z nebes objevil meteorickì roj, kterì Henrymu zast¡nil vìhled na nepý telskì stroj. OpatrnØ srovnal rychlost lodi s rojem a nechal se un çet pryŸ, daleko od vra§dØn¡, utrpen¡ a nemilo- srdnìch jatek v proveden¡ odpov¡daj¡c¡m týiadvac t‚mu stolet¡ datov n¡ pozemsk‚ unie. Henry byl çœastnì. Podle vçeho byl jedinì, kdo z cel‚ letky pýe§il. Bylo to krut‚, ale solaåanovi to pr vØ teÔ pýipadalo spravedliv‚. Vçechno to vypt v n¡ pýed akc¡, nepý¡jemnosti a slo§it‚ veden¡ operace, kter  je pýedem odsouzena k ne£spØchu. V§dyœ by to bylo tak krut‚, zahynout nevlastn¡ vinou, bez çpetky nadØje, jako odeŸitateln  polo§ka ve statistickìch materi lech. V duchu se mu vybavil hlas : " PoŸ¡t me s týicetiprocentn¡mi ztr tami. M te moment pýekvapen¡." Ztr ty byly devades tiprocentn¡ a moment pýekvapen¡ se nekonal. Jak byl naivn¡ ve chv¡l¡ch, kdy svìm velitel…m vØýil. U§ nikdy, nikdy nebude bojovat pod ciz¡m velen¡m. N‚st odpovØdnost za chyby druhìch a pykat za nØ. Ne, u§ nikdy. V Henrym pomalu dozr valo §ivotn¡ rozhodnut¡. Dezerce. A §ivot na voln‚ noze. Týeba se d  s pozemçœany mluvit. Prì jsou tak zkorumpovan¡, §e pýistoup¡ na cokoliv, z Ÿeho jim plyne zisk. A Henry mØl co nab¡dnout. Perfektn¡ znalost solanskìch zamØýovac¡ch syst‚m… ho stavØla mezi leteckou elitu v tomto oboru. MØl toho v hlavØ v¡c, ne§li mohl kdy jakì pozemskì agent nakr st z pý¡snØ stýe§enìch solanskìch archiv…. Vyplat¡ se jim. Snad nebudou nevdØŸn¡. Rozhodl se. OpatrnØ vyndal ze z suvky tavnì n…§ a centimetr po centimetru vydolov val jedovou kapsli ze sv‚ kombin‚zy. Z leskl‚ tkaniny se vynoýila nejdý¡ve mal  plastick  n dobka se zelenou tekutinou a hned za n¡ kovovØ chladnì mechanismus, ze kter‚ho vykukovalo tenk‚ lanko ant‚ny, kter  mizela kdesi v £trob ch skafandru. V okam§iku, kdy cel‚ zaý¡zen¡ vysunul ze z hybu l tky, jehla s sebou prudce çkubla a postý¡kala palubn¡ desku zelenìmi kuliŸkami, kter‚ se drolily, odr §ely, znovu drolily a znovu odr §ely a vytvoýily tak v kabinØ jemnou nazelenalou atmosf‚ru. Henry se naklonil k ovladaŸi ods v n¡ a nastavil Ÿist¡c¡ re§im. Pýesto§e ho vzduchotØsn  pýilba chr nila pýed jedem v¡ce ne§ dostateŸnØ, ob val se, §e se zelen‚ kuliŸky Ÿasem dostanou do kombin‚zy ŸerstvØ vyý¡zlìm otvorem. Naklonil se pro lepic¡ p sku a pak spatýil sv…j zlì sen. Jedna ze zbloudilìch solanskìch stýel pr vØ prosviçtØla kolem lodi a naçla si sv…j c¡l pr vØ v nedalek‚m meteorick‚m roji. Z blesk jasnØjç¡ ne§ tis¡c slunc¡ oz ýil celì planet rn¡ syst‚m a vypaýil celì roj v nØkolika desetin ch sekundy. Pozemsk‚ zzamØýovaŸe vz pØt¡ naçly sv…j c¡l a nØkolik raket bleskurychle zam¡ýilo k mal‚mu stroji. Solaåan automaticky zat hl za ruŸn¡ katapult a v n sleduj¡c¡m okamm§iku ji§ z voln‚ho vesm¡ru sledoval efektn¡ vìbuch sv‚ lodi. UdØlal, co mohl a vçechno by bylo v poý dku, kdyby... Kdyby mu pod nafouknutì krunìý kombin‚zy nezaŸal pronikat mrazivì chlad a ruŸiŸka z soby kysl¡ku neklesala prudce k nule. VyjevenØ z¡ral na temnì otvor v lev‚ nohavici, kterìm zprudka unikal §ivotod rnì kysl¡k a v tis¡c¡ch drobnìch krystalc¡ch zmrzl‚ho plynu se rozplìval v otevýen‚m prostoru. Henry nebyl hlup k. VØdØl, §e je konec. ¦ivot mu u§ § dnou dalç¡ çanci ned . SmutnØ se zahledØl k solansk‚mu asteroidu a v hrdle mu zamrzl nØmì vìkýik beznadØje. V pozemsk‚m kýi§n¡ku vl dla povznesen  n lada. NØkteý¡ stýelci se sice mezi sebou st le jeçtØ h dali, komu patý¡ pr‚mie za posledn¡ oslnivì z blesk, kterì pomalu pohas¡nal v temnØ rudìch skvrn ch na monitorech vØtçiny stýeleckìch kabin, ale Ÿlenov‚ d…stojnick‚ho sboru byli vylo§enØ spokojeni. " O tom, kdo dostal ten posledn¡ Ÿlun, rozhodne a§ komise na Zemi." vydal sv…j verdikt z stupce vel¡c¡ho d…stojn¡ka. " Zat¡m se tady moc neh dejte, nev¡me, co n s jeçtØ dneska Ÿek ." HluŸ¡c¡ mu§stvo se pomalu rozch zelo do svìch k¢j¡ a obŸas nØkdo hlasitØ zanad val. Pr‚mie za ostr‚ bojov‚ z sahy byly posledn¡ dobou jedinìm vìraznìm pýilepçen¡m k jinak §ebr ck‚mu platu ýadovìch pý¡sluçn¡k… vesm¡rn‚ policie, a tak by ka§dì nejradØji s m povra§dil nejm‚nØ polovinu pilot… tØch pir tskìch Ÿlun…. D…stojn¡k pomalu proch zel polopr zdnìm s lem, a§ doçel k radarov‚mu pultu. " M te tam nØco ? " " Ne. Nic, co by zat¡m bylo jist‚..." v oper torovØ tv ýi se na okam§ik mihl faleçnì £çklebek, ale rozplynul se tak rychle, §e si ho nikdo ani nestihl vçimnout. Tento specialista byl naverbov n nØkolik dn¡ pýed pohotovostn¡m startem a ledabylì kontrolor si pýi jeho registraci nevçiml, §e vØtçinu ze svìch odbornìch vysvØdŸen¡ z¡skal na solanskìch universit ch. I kdyby si toho ale bìval povçiml, mohl mu pouze do doklad… zan‚st raz¡tko " ¬ASTO PROV·üOVAT ", co§ by ale týeba pr vØ dnes mohlo odvr tit osudnou katastrofu. Tento mlad¡k, stejnØ jako vØtçina dalç¡ch, kteý¡ studovali v solansk‚m syst‚mu, pociœoval znaŸn‚ sympatie k re§imu, kterì si vytyŸil jako hlavn¡ c¡l vzdØlanost a vØdu. K tomu pýisp¡valo i to, §e ho poznal pr vØ z t‚ lepç¡ str nky perfektnØ vybavenìch laboratoý¡ çpiŸkovìch universit. A tady se mØlo prì zasahovat proti tomuto syst‚mu. Ne, nebude nikomu çkodit, ani nic sabotovat. Bude jenom naprosto pýesnì a bude dØlat vçechno pýesnØ podle pýedpis…. To £plnØ staŸ¡. Tak§e týeba ten st¡n nezn m‚ velk‚ kosmick‚ lodi, kter  se k nim pr vØ teÔ pýibli§uje meziprostorem nadsvØtelnou rychlost¡, radØji nikomu nenahl s¡. JeçtØ nen¡ jist‚, §e se tu vynoý¡. Jej¡ obraz si pýece mohl spl‚st s meteorickìm rojem, i kdy§ ten by asi nevykazoval z pornou gravitaci. Oper tor si uvØdomil, §e vçechna mØýen¡ jedou do z znamu a bleskurychle st hl gravitaŸn¡ sondu z podezýel‚ oblasti a zaŸal intenzivnØ mØýit parametry kovovìch £lomk…, kter‚ zbyly po vìbuchu jednoho z posledn¡ch stroj…. D…stojn¡k se naklonil nad obrazovku a pod¡val se technikovi zpý¡ma do oŸ¡. " Jak to mysl¡te, §e nic, co by bylo jist‚ ? " Oper tor se nerv¢znØ podrbal za krkem a znovu upýel sv…j zrak na çiroce z ý¡c¡ pestrobarevn‚ vzorky na stoln¡m projektoru. Pak zvedl hlavu a zaŸal svou ýeŸ : " M me tady tis¡ce faleçnìch odraz… od roztý¡çtØnìch zbytk… malìch bojovìch Ÿlun…, pak je tu nØkolik meteorickìch roj… a nav¡c mi tu jeçtØ ruç¡ obraz ty velik‚ holografick‚ projece bojovìch kýi§n¡k… ze sousedn¡ho asteroidu. Mysl¡te, §e je pýes to jeçtØ nØco vidØt ? Za odrazy nevid¡m, m…§u jenom odhadovat." D…stojn¡k se pý¡snØ zahledØl do obrazovky, kter  mu sice ve sv‚m mihotav‚m reji svØt‚lek docela imponovala, ale smØsice souýadnic v jednom z galaktickìch n ýeŸ¡ ned valy § dnì ucelenì vìznnam. Hlavou mu prol‚tla £vaha o tom, §e u§ bylo d vno na Ÿase uz konit des¡tkovou soustavu pro vçechny planety vesm¡ru, ale ta se v z pØt¡ rozplynula v z blesku pozn n¡. " Tak§e vy ý¡k te, §e ty projekce pýich zej¡ z asteroidu ? " " Ano." " A jste si t¡m naprosto jistì ? " " SamozýejmØ. ZamØýil jsem projektor." D…stojn¡k…v sebevØdomì £smØv ŸlovØka spokojen‚ho sama se sebou se n hle rozplynul a jeho obliŸej se zkýivil zlost¡. " Tak proŸ jste mi to okam§itØ nehl sil ? To je pýece sabot § ." Oper tor litoval, §e tomu blbovi v…bec nØco ý¡kal a pokouçel se h jit. " Pýiçel jsem na to pr vØ teÔ. A§ kdy§ jste se mne zeptal. " D…stojn¡k se uklidnil." Tak to je v poý dku. M…§ete sledovat d l." Pak se naklonil k interkomu a vyçtØkl : " Nastavit kurs na asteroid a pýipravit £tok na jejich pozemn¡ zaý¡zen¡. Povoluji pou§it¡ hloubkovìch hlavic s jadernìmi n lo§emi." " Budeme je muset pýemontovat z £toŸnìch stýel, kter‚ jsme mØli pýipraven‚ na solansk‚ kýi§n¡ky." ozval se z reproduktoru ustraçenì hlas. " Tak je pýemontujte. M te na to deset minut." " Rozkaz." Pozemskì hvØzdolet nabral kurs pý¡mo na nedalekì asteroid a zaŸal se pozvolna s hrozivou neodvratnost¡ pýibli§ovat ke koneŸn‚mu c¡li sv‚ dlouh‚ cesty. Sarga sedØl shroucenì v kýesle a sv‚ okol¡ evidentnØ nevn¡mal. VydØçenì l‚kaý za stolkem intenzivnØ m¡chal povzbuzuj¡c¡ lektvary a s obavami sledoval pot¡c¡ho se psychologa, kterì se marnØ sna§il se solanskìm gener lem zapý¡st jakìkoliv smysluplnì rozhovor. Velitel akce tupØ z¡ral a nereagoval. Ztr tu svìch lod¡ vn¡mal a§ pý¡liç bolestnØ. Vojensk  discipl¡na ho nutila pýijmout dØsivou skuteŸnost jako holì fakt, ale jeho lidsk‚ j  ho s§¡ralo k nevydr§en¡. Nervy mu povolovaly s ka§dìm dalç¡m smrt¡c¡m z sahem pozemskìch stýel. Kdy§ jednotliv‚ monitory pilot… zhas¡naly a ukazatele §ivotn¡ch funkc¡ se mØnily v nehybnou Ÿ ru, vynoýila se mu v mysli trìzniv  pýedstava z doby, kdy slou§il u letectva a pýi cviŸn‚m letu omylem odtrhl konektor biosn¡maŸ… z ý¡d¡c¡ desky. Stalo se to velice snadno, kdy§ jeden z bezpeŸnostn¡ch popruh… nevydr§el extr‚mn¡ pýet¡§en¡ akrobatickìch kousk…, kter‚ r d pýedv dØl nad letiçtn¡ vا¡, a pýet¡§en¡ ho vytrhlo ze sedaŸky a pýirazilo nesm¡rnou silou ke stØnØ kabiny. Nikdy nezapomene, jak vyjevenØ z¡ral na chuchvalce dr t… mizej¡c¡ v £trob ch leskl‚ho skafandru a hlavou mu prol‚t vala divok  smØsice nad vek ve vØtçinØ soplanskìch dialekt…. V z pØt¡ automat pýepnul na automatick‚ho pilota, kterì se zaŸal velmi zvolna nav dØt na pýist n¡. Trvalo to nesnesitelnØ dlouho. Automatickì detektor §ivotn¡ch funkc¡ byl bez sign lu a tak v souladu se smØrnic¡ pro nouzov‚ stavy kdesi ve sv‚m bioŸipov‚m mozku konstatoval smrt pilota a vypnul pý¡vod kysl¡ku, aby zbyla vØtç¡ rezerva pro stýelce, kterì se krŸil v oddØlen‚ spodn¡ kabinØ stroje. Sarga se zaŸal dusit. Nejdý¡ve pomalu a nen padnØ. Vzduch, kterì dìchal, byl Ÿ¡m d l pr zdnØjç¡. Musel dìchat v¡ce a hloubØji a pýesto mØl pocit, §e se dus¡. Panika, kýeŸe, horeŸka, pot a çiroce rozevýen‚ oŸi v namodral‚ tv ýi ujistily vyproçœovac¡ Ÿetu o skuteŸn‚m stavu pilota hned, jak ho uvidØli. D vali mu pades tiprocentn¡ çanci na pýe§it¡ a tvrdili cosi o celo§ivotn¡m poçkozen¡ mozku. Mìlili se. Kdy§ se tehdy Sarga probral, byl to zase on. Svا¡, energickì a rozhodnì velitel. Nic mu nechybØlo. Snad... Snad jenom drobnost. Ale ta se objevila a§ mnohem pozdØji. A§ pot‚, co se stal nejvyçç¡m velitelem tajn‚ slu§by, a pýi jedn‚ z extr‚mnØ n roŸnìch akc¡ se n hle shroutil. Ne, nebylo to prav‚ nervov‚ shroucen¡. ProstØ vypnul. Usnul s otevýenìma oŸima. Zd nlivØ bez pý¡Ÿiny, ale vzbudit se nedal. Probral se a§ po pØti hodin ch a nic si nepamatoval. Tehdy to vçechny dost vydØsilo a vz pØt¡ mu zaý¡dili ka§doroŸn¡ dovolenou na zotaven¡, kam jezdil ji§ Ÿtvrtì rok pr vØ do nedalek‚ho rekreaŸn¡ho centra. Celì ostrov pro sebe, kr sn‚ d¡vky, zpØv exotick‚ho ptactva a çumØn¡ vln. ProstØ dokonal  relaxace. Doktoýi tvrdili, §e maxim ln¡ riziko opakov n¡ podobnìch stav… je pr vØ teÔ, v solansk‚m letn¡m obdob¡, kdy metabolismus pracuje rychleji a emoce jsou intenzivnØjç¡. Toto rizikov‚ obdob¡ by norm lnØ tr vil zcela neruçen v absolutn¡m klidu, nebìt tØch dvou prokletìch pozemçœan…. Ten Stone od SDPP a jeho z keýnì android. Za vçechno mohou jen a pouze oni. Mark se zvolna prob¡ral z nark¢zy a prvn¡, co uvidØl, byla ustraçen  tv ý jeho syntetick‚ho pý¡tele. Pokusil se vst t, ale lokty se mu podlomily. " JeçtØ chvilku le§, Marku, ne§ se probereç £plnØ." Prolomil Ray t¡§iv‚ bzuŸen¡ ventilace a desinfekŸn¡ch pý¡stroj…, do kterìch pr vØ Ÿtyýi chirurgiŸt¡ roboti odkl dali zbytky zakrv cen‚ho biologick‚ho sarkof gu a des¡tky lesklìch ostrìch n stroj…. Modern¡ medic¡na se stala kombinac¡ kybernetiky a klasick‚ho l‚kaýstv¡, pýiŸem§ slepØ napodobovala vØtçinu operac¡ vykon vanìch lidskìmi l‚kaýi bez nØjakìch vØtç¡ch technickìch vylepçen¡. Jedn¡m z d…vod… byla i skuteŸnost, §e unie pozemskìch l‚kaý… vydala prohl çen¡, kter‚ povolovalo operace vykon van‚ automaty pouze v pý¡padØ, nem…§e-li bìt pý¡tomen lidskì l‚kaý. Odvol vala se pýitom na hum ln¡ etiku a mo§nost zneu§it¡ stroj…, kter‚ se podle prohl çen¡ zabr n¡ t¡m, §e stroje nesm¡ improvizovat, ale budou vykon vat naprogramovan‚ operace pýesnØ v pýedepsan‚ kvalitØ, kter  byla nepatrnØ ni§ç¡, ne§ kterou by mohl poskytnou stýednØ dobrì pozemskì l‚kaý. Mark byl sam  jizva a bolelo ho cel‚ tØlo. Nech pal, co se to s n¡m vlastnØ stalo. Od okam§iku, kdy spolu s Rayem ut¡kali jako o §ivot pýes vlhkì letiçtn¡ beton, si u§ v…bec nic nepamatoval. Znovu se pokusil vst t. Dalo to nesm¡rnou pr ci a ka§dou chvilku sykal bolest¡. Nakonec se pýece jen odlepil od l…§ka a spustil nohy na podlahu. Promnul si oŸi. " Kde to jsem ?? " Ray se pokouçel nepanikaýit a nØjak ohleduplnØ sv‚mu pý¡teli vysvØtlit souŸasnì stav situace. " V¡ç, Marku, tam na tom letiçti tØ trefili, pak jsi omdlel v kabinØ, pokusil se tØ zab¡t zubaýskì robot a mezit¡m jsme uprchli v solansk‚m bojov‚m kýi§n¡ku, kde jsme jeçtØ pr vØ teÔ." Mark jen tupØ z¡ral. Po chvilce mu doçlo, co to vlastnØ android ý¡kal a udivennØ zakroutil hlavou. Znovu sykl bolest¡ a chytl se za z tylek. ¬erstv  jizva o sobØ dala vØdØt a bolestiv‚ svrbØn¡ k…§e se t‚mØý nedalo vydr§et. V diagnostick‚m automatu cosi p¡sklo a ke Stoneovi pýiœapkal jeden z menç¡ch zdravotn¡ch robot… a pýestý¡kl mu z tylek nØjakìm chladivìm sprejem. Mark byl od tohoto okam§iku celì ztuhlì a sna§il se moc nehìbat. Ptal se vçak d l. " Kdo tedy teÔ vlastnØ ý¡d¡ tenhle kýi§n¡k ? Ti roboti jsou na solaåany nØjak moc pý telçt¡." usm l se kapit n. " Spr vu lodi pýevzal Ray 2, moje softwareov  kopie. Pýed tvou operac¡ se z tohoto sektoru odpojil, ale nedivil bych se, kdyby n s u§ zase poslouchal." Mark se pýestal usm¡vat. " Odkdy ý¡d¡ kýi§n¡ky samostatn‚ programy ? " Ray odpovØdØl. " Od t‚ doby, co si vede Solan sv…j vlastn¡ tajnì vojenskì vìzkum." " Hmmm.... Tak to bude asi jeçtØ vesel‚." ucedil Mark a obr til ýeŸ jinìm smØrem. " Kde se tedy pr vØ teÔ nach z¡me ? " Pr vØ kdy§ se android chystal k odpovØdi, ozval se z reproduktoru u stropu Ray 2. " Nach z¡me se na stacion rn¡ obاn‚ dr ze nad asteroidem Alfa Ÿtyýi. Pod n mi jsou pravdØpodobnØ solansk‚ vìzkumn‚ laboratoýe a zýejmØ i jejich vØznice. V pr…bØhu kapit novy operace jsem prov dØl vìzkum v radarov‚m spektru a zjistil jsem, §e z podzemn¡ch urychlovaŸ… asteroidu unikaj¡ siln‚ neutronov‚ svazky. Podle zbytkov‚ radiace z obletovìch sn¡mk… to vypad  na dvØ atomov‚ elektr rny v bl¡zkosti magnetickìch p¢l… tØlesa." Ray se otoŸil ke stropu a vyŸ¡tavØ vykýikl : " To jsi celou dobu jenom studoval sn¡mky, zat¡mco tady Markovi çlo o §ivot ? " V reproduktoru u stropu zaçumnØlo a ozval se o pozn n¡ st¡snØnØjç¡ hlas. " V¡m co se stalo. Proçel jsem zrychlen‚ z znamy. Ale v t‚ dobØ jsem se zabìval zamØýov n¡m nouzov‚ho radiov‚ho vol n¡ z asteroidu." M¡stnost zaplnil jednolitì çum, ze kter‚ho obŸas vyr §el hysterickì hlas agenta Jonese. Zpr va nebyla ucelen , ale bylo z n¡ jasn‚, §e Jones je ve v §n‚m nebezpeŸ¡." Prvn¡ se vzpamatoval Mark : " Ale v§dyœ Jones se vr til zpØt na Zemi. Byl sice ve çpatn‚m stavu, ale vr til se. Co by tedy dØlal teÔ a tady ? " Ray se zamyslel. " MØ se ten Jonees na Zemi nØjak nezd l. Nedalo se s n¡m mluvit, nevtipkoval, ztratil z jem o kari‚ru, v§dyœ to snad ani nebyl on." " ü¡kalo se, §e mu nØkdo vypl chl mozek." dodal Mark. " A co kdy§ to nebyl v…bec on, ale jeho identick  rychlokopie z DNA. Tu pýeci dok §eme vyrobit do mØs¡ce i na Zemi a jedinì probl‚m bìv  s t¡m, §e m  £plnØ pr zdnì mozek." " Ty mysl¡ç, §e n m poslali zp tky jeho kopii, robota s pr zdnìmi krystaly a opravdov‚ho Jonese dr§¡ tady dole pod z mkem ? " " Vypad  to tak." " Ale to by musel bìt moc dobrej, aby se dok zal dostat k vys¡laŸce a volat pomoc." divil se Mark. " Jones nikdy moc dobrej nebyl. To se mi nØjak nezd ." " Vypadalo to vØrohodnØ." pýesvØdŸoval Ray. " Pýece ho tam nenech me jen tak chc¡pnout. Ray 2 mu u§ stejnØ sl¡bil pomoc." " Ray 2 si m…§e pro mØ za mØ slibovat co chce komu chce. æ‚f jsem tady j ." Ray pýilo§il prst na sv  syntetick  £sta a pod¡val se na Marka. " Ne tak nahlas, co kdyby se urazil. NezapomØå, §e m  celou loÔ pod kontrolou." Mark se zarazil. " Co§e ??" SvØtla u stropu zamihotala a v m¡stnosti vypadl proud. Hl¡dac¡ androidi vstoupili do dveý¡ a ztuhli v pohotovostn¡ pozici. Reproduktory u stropu znovu o§ivly, tentokr t strohìm a nepý¡jemnìm hlasem. " Marku, urŸitØ sis u§ nØkolikr t vçiml, §e se u mne objevuj¡ i lidsk‚ emoce. Vçiml sis ?" " No to v¡ç, §e jsem si toho vçiml." ucedil znechucenØ kapit n a marnØ uva§oval, jakìm smØrem to asi kopie androidovy mysli m¡ý¡. Podle nØj byl Ray psychopat, mo§n  jeçtØ o dost nebezpeŸnØjç¡ ne§ on s m. Ale mØli se r di. Zachraåovali si navz jem §ivot, kterì pro oba v§dycky znamenal spoleŸn‚ vzpom¡nky na des¡tky akc¡ v mnoha soustav ch n le§¡c¡ch k pozemsk‚ unii. A pak i v nØkolika, co se k unii pýidaly a§ jejich po akci. Co to tedy ta Rayova kopie m…§e cht¡t ? " Objevil jsem dalç¡ lidskou vlastnost. Je to jeçitnost. UrŸitØ o n¡ nØco v¡ç.." Mark se zaŸal potit, ale radØji nic neý¡kal. ü¡kali o nØm, §e je jeçitnì, ale on to v§dycky pova§oval za hloup‚ §v sty podýadnìch z vistivc…, kteý¡ mu chtØli çkodit. " Sl¡bil jsem agentu Johnsonovi pomoc. Podle kodexu SDPP je povinnost¡ ka§d‚ho androida chr nit agenty v akc¡ch. J  v¡m, §e ty jsi Johnsona r d nemØl. Ale to nevad¡. Pomoc jsem mu sl¡bil a sv‚ slovo dodr§¡m." " Tak tam poçli samonav dØc¡ Ÿlun s roboty." pýesvØdŸoval do tlampaŸe kapit n. " Tak jednoduch‚ to nen¡. Roboti ho nenajdou, chyb¡ jim lidsk  zkuçenost a £sudek. Pom…§eç mu ty." " Ale j  jsem po operaci. M lem jsem to nepýe§il. MØl bych bìt v klidu a nepýetاovat se." " Ale Marku. Dobýe v¡m o tv‚ skvØl‚ regeneraŸn¡ schopnosti, kterou disponujeç. V§dyœ jsi ji z¡skal jako d rek od ciz¡ bytosti na jedn‚ z naçich prvn¡ch akc¡. Do p…l hodiny jsi £plnnØ fit. V¡ç to l‚pe ne§ j . Vìsadkovì modul u§ jsem ti pýipravil." " J  mu nechci pom hat. On by mi taky nepomohl." " Kdyby mØl s sebou androida, tak by musel." Mark se otoŸil na Raye." Co ty si o tom mysl¡ç ? Nen¡ nØjak moc d…slednì ? " Ray si posteskl. " Promiå, posp¡chal jsem a nestihl jsem prov‚st cenzuru naý¡zen¡ SDPP. Tohle je jejich origin ln¡ verze m‚ho programu. J  se ý¡d¡m podle nØŸeho £plnØ jin‚ho, ale b l jsem se, §e by to nemuselo fungovat a to by byl n ç konec." " Hmm... Tak to je tedy skvØl‚." Mark se dlouze zamyslel s £divem pozoroval, §e ho jizva ze krkem pýest v  bolet. Pokusil se podrbat a nic se nedØlo. SkvØl‚. Tak§e z zraŸn  uzdravovac¡ schopnost nezmizela. TlampaŸ u stropu znovu spustil." Jste povinni zachr nit ka§d‚ho agenta ohro§en‚ho v akci. Pokud do vìsadkov‚ho modulu nesestoup¡te dobrovolnØ, budete k tomu donuceni n sil¡m." Oba str §n¡ roboti udØlali nØkolik rychlìch krok… vpýed. " Tak j  to beru. Zachr n¡m ho." Vykýikl Mark. " StejnØ mi nic jin‚ho nezbìv ." Kapit n otr venØ svØsil hlavu a seskoŸil z leh tka. Pýed chv¡l¡ se probral, a u§ znovu do akce. ¬ert aby to vzal. Pohl‚dl vyŸ¡tavØ na Raye a pak oba spoleŸnØ vyrazili smØrem k vyŸk vaj¡c¡m str §nìm robot…m, kteý¡ pýed nimi £slu§nØ pootevýeli prot Ÿec¡ dveýe. O nØkolik minut pozdØji se od kýi§n¡ku odlepil malì vìsadkovì modul a zam¡ýil k asteroidu. Zat¡mco tاk‚ho Sargu vyn çeli pýivolan¡ nosiŸi ven z m¡stnosti, ujal se jeden ze starç¡ch solanskìch d…stojn¡k… velen¡. Byl to snØdì energickì mu§ s vystouplìmi l¡cn¡mi kostmi, typickìmi pro obyvatele solansk‚ galaktick‚ oblasti. Na rozd¡l od obŸasn‚ho Sargova dobromysln‚‚ho vìrazu, d…stojn¡kovu tv ý pokrìvala nemØnn  seçkleben  maska permanentnØ zuý¡c¡ho hr Ÿe pokeru. OtoŸil se k ostatn¡m d…stojn¡k…m a hlasitØ pronesl. " Pýiçli jsme sice o nØkolik bojovìch Ÿlun… a n ç velitel je pr vØ teÔ v dost çpatn‚m stavu, ale bitva jeçtØ nekonŸ¡. Podle nejnovØjç¡ch informac¡ se do syst‚mu bl¡§¡ nadsvØtelnou rychlost¡ jeden z naçich bojovìch kýi§n¡k…. MØl by se vynoýit v pr…bØhu pý¡çt¡ch nØkolika minut." Jeden z d…stojn¡k… chv¡li pýemìçlel a pak se zeptal. " Mysl¡te, §e bude jeden n ç kýi§n¡k staŸit ? Pozemçœan‚ mohou bìt dobýe vyzbrojeni a v podstatØ maj¡ v tuto chv¡li v naçem syst‚mu pod kontrolou dva bojeschopn‚ kýi§n¡ky." " Podle naçich informac¡ dobýe vyzbrojeni nejsou. Minulì mØs¡c vstoupila v pozemsk‚ unii v Ÿinnost £sporn  vyhl çka o vybaven¡ a vìzbroji galaktick‚ policie, tak§e pr vØ teÔ vystý¡leli zhruba polovinu sv‚ munice." d…stojn¡k se dramaticky odmlŸel a pak dodal. " A co se tìk  druh‚ho kýi§n¡ku, je st le jeçtØ ve st¡nu za naç¡m asteroidem a v…bec netuç¡, co se tady dØje. Nav¡c z nØj pýed okam§ikem odstartoval z chrannì modul pro fiktivn¡ho agenta Johnsona. Tak§e Stone u§ na palubØ nen¡. ¦ dnì strach." D…stojn¡k udØlal nØkolik krok… ke spojov‚mu technikovi a pokusil se na tv ýi vykouzlit çkleb vzd lenØ pýipom¡naj¡c¡ dobr ckì £smØv sv‚ho pýedch…dce. " Pýipravte pro n ç kýi§n¡k instrukce k £toku, jakmile se vyloupne z meziprostoru. étok prov‚st § rovou plazmou, aœ m me jeçtØ nØjak‚ zajatce. Naçi vØdci potýebuj¡ dØlat hodnØ pokus… a dobrovoln¡k… je st le m‚nØ a m‚nØ. Ale jinak aœ to vyý¡d¡ co nejrychleji. U§ by se mØli ka§dou chv¡li vynoýit kousek od nich." Oper tor pýekotnØ datloval instrukce do k¢dovac¡ho zaý¡zen¡ a d…stojn¡k si poodstoupil od obrazovek a spokojenØ se usadil do kýesla. Jeho pý¡kladu n sledoval i zbytek solansk‚ho vel¡c¡ho sboru, tak§e to v gener ln¡m çt bu vypadalo v tuto chv¡li jako v kinØ pýed premi‚rou. Vçichni up¡rali sv‚ zraky do z ýe velk‚ho projektoru, na temnou siluetu pozemsk‚ho kýi§n¡ku obletovan‚ho troskami drobnìch £lomk… a z cel‚ho srdce mu pý li ten nejhorç¡ konec. Do akce zbìvalo pouze nØkolik sekund. Plukovn¡k Parker se z posledn¡ch sil sunul £zkou chodbou smØrem ke dveý¡m do vìstupn¡ çachty z chrannìch modul…. Otýesy byly velmi siln‚. Krv cen¡ z bolestiv‚ çirok‚ r ny na temeni hlavy mu ka§dou chv¡li zaclonilo vìhled bublaj¡c¡mi temnìmi skvrnami, kter‚ zaplavovaly jeho hr…zou z£§en‚ oŸi. TeÔ pýiçel silnØjç¡ n raz. Z ýivky u stropu pohasly a na obou stran ch chodby se rozsv¡tila mihotav  nouzov  svØtla. Plukovn¡k se zapot cel a ztratil rovnov hu. Pýi sv‚m p du se pokusil opý¡t o çikmou zeÔ chodby, kde za sebou zanechal dlouhou rudou skvrnu. Voda z hygienick‚ho bloku prìçtila v dalç¡ch vln ch z pootevýenìch dveý¡ za Parkerovìmi z dy a omìvala jeho zhroucenou postavu chladivìmi poryvy v rytmu neust lìch otýes… lodi. " Nouzov  situace. Stav nejvyçç¡ho ohro§en¡ !! " chrlil automatickì hl siŸ u stropu u§ kdov¡pokolik t‚ sv‚ zbyteŸn‚ hl çen¡, kter‚ u§ nikdo nepotýeboval, proto§e ti, co jeçtØ §ili, dobýe vØdØli, jak je situace v §n . Plukovn¡k se pod dalç¡ sprçkou vody znovu probral a pokusil se vst t. S nejvyçç¡m vypØt¡m sil se mu to nakonec podaýilo a t pavìm krokem zam¡ýil d l ke vzd len‚mu konci chodby. Pýi ka§d‚m dalç¡m n razu zavr voral, ale pýesto pokraŸoval nejistìm krokem st le vpýed, za svìm c¡lem. Doufal jen, §e mu na palubØ nechali alespoå jeden z chrannì modul. Nemohl tuçit, §e moduly jsou na svìch m¡stech skoro vçechny, proto§e ý¡d¡c¡ kabina dostala pý¡mì z sah a vz pØt¡ se kosmickì kýi§n¡k samoŸinnØ rozpojil na uzavýen‚ menç¡ moduly, kter‚ se od zasa§en‚ Ÿ sti vzdalovaly maxim ln¡ rychlost¡. Byla to pýedem naprogramovan  taktika, pýi kter‚ se mØlo alespoå Ÿ sti pos dky podaýit ve sv‚ izolaci pýe§¡t, dokud nepýilet¡ z chrann‚ tìmy. Zde ovçem tato pomoc nepýich zela v £vahu. Nepý telskì kýi§n¡k vytrvale pokraŸoval v postupn‚ likvidaci jednotlivìch v lcovitìch segment…, kter‚ se v kosmick‚ tmØ rozpoçtØly do n dhernìch duhovìch oblak… jeden po druh‚m. O tom vçm nemØl naçtØst¡ Parker ani tuçen¡, proto§e celou dobu boje str vil ve sv‚ obl¡ben‚ vanØ, chr nØn‚ vìkonnìm antigravitaŸn¡m zaý¡zen¡m. Byla to absolutn¡ pohoda a§ do okam§iku, kdy pozemskì kýi§n¡k dostal pý¡mì z sah. To nebyl normm ln¡ z sah. Bylo to mnohem horç¡ ne§ vçechno, co kdy plukovn¡k za§il. A §e u§ toho bylo hodnØ. Jako prvn¡ vypadla antigravitaŸn¡ ochrana a z lo§n¡ zdroje nenaskoŸily. Pýi dalç¡m prudk‚m n razu se utrhl tاkì bojler s vodou, vyrobenì ve starod vn‚m stylu z odlehŸen‚ho plastexov‚ho stropu kabiny a s rachotem se zý¡til Parkerovi na hlavu. V tom okam§iku dostal sousedn¡ oddØlenì segment dalç¡ pý¡mì z sah a plukovn¡kova çirok  vana se promØnila v rozbouýenì oce n. Dusiv‚ pý¡valy vçudypý¡tomn‚ vody byly nesnesiteln‚. Zkroucenì pod tاkìm bojlerem nebyl schopen se s m vyprostit a tak musel neteŸnØ Ÿekat, a§ des¡tky litr… vz cn‚ vody vyteŸou prora§enou boŸn¡ stØnou ven z n doby. Hladina ve vanØ se st le zvyçovala. Krev se ýinula z r ny a o Parkera se zaŸalo pokouçet bezvØdom¡. Vysok‚ trumpetky v uç¡ch ho varovaly pýed bl¡zkìm koncem a svaly zvolna ochably. Naposledy se vzepýel a vçechnu svou s¡lu nam¡ýil proti z va§¡, kter‚ ho pomalu ale jistØ lisovalo k zrcadlov‚mu dnu vany. T¡ha n hle povolila a polopr zdnì sud se odvalil stranou. KoneŸnØ mohl polomrtvì plukovn¡k vyl‚zt z vody. Jeho prvn¡ myçlenkou byl z chrannì modul. Krut  zima a nedostatek kysl¡ku. To byly z kladn¡ dva probl‚my, nad nimi§ pr vØ intenzivnØ pýemìçlel radarovì oper tor, kterì po £toku ve sv‚ sekci z…stal jako jedin  §iv  bytost. Na nØkolika zbìvaj¡c¡ch funkŸn¡ch monitorech zvolna poprask val nekoneŸnì ohåostroj elektrickìch vìboj… v jednotlivìch £sec¡ch. Pýeruçen  veden¡ vesele jiskýila po chodb ch a vyb¡jela svoji pýebyteŸnou energii do vçeho, co jim st lo v cestØ. Tenkou çkv¡rou ve stropØ s hlasitìm sykotem unikaly zbytky vzduchu a teplota v m¡stnosti klesala na oper tor…v vkus a§ pý¡liç rychle. MarnØ si sna§il vzpomenout, co se vlastnØ stalo. Bylo to jen p r okam§ik… a pak nastal konec. Konec vçech jistot, konec kýi§n¡ku i pos dky, konec vçeho. Snad mØl tomu nadut‚mu d…stojn¡kovi pýeci jenom ý¡ct o svìch soukromìch pozorov n¡ch. Ovçem teÔ u§ se zase nemusel b t, §e by nØkdy nØkdo studoval z znamy mØý¡c¡ch pý¡stroj… a odhalil tak jeho zradu. Ne. Ta zemýe spoleŸnØ s t¡mto vrakem. Ale to nesm¡ bìt uplnì konec. Myçlenky na smrt ho pýiv dØly na pokraj ç¡lenstv¡. Chce §¡t. Je mu teprve týicet a nestudoval celì §ivot jen proto, aby tu teÔ £plnØ zbyteŸnØ zemýel. V§dyœ se jeçtØ na Zemi nestihl ani pýipojistit. Tehdy mu to nepýipadalo d…le§it‚. Ale teÔ ? Jeho pozornost upoutal neobvyklì pohyb na jedom z monitor…. Nemohl se mìlit. Byl to ŸlovØk. ¦ivì ŸlovØk. T pav  postava plukovn¡ka Parkera se pomalu prot hla kolem kamery a sunula se d l. " Ten tedy vypad ." ucedil oper tor. Nepýekvapilo ho ani tolik, §e jeho nadý¡zenì nen¡ obleŸen, ale nech pal, kde mohl pýij¡t k tak oçkliv‚ r nØ na hlavØ. Pravda, tady sice byli tak‚ vçichni mrtv¡, tedy a§ na nØho, ale za to si mohli sami. V okam§iku, kdy se s jasnìm z bleskem vyloupl z meziprostoru solanskì hvØzdolet, vØtçina pos dky relaxovala po snadn‚m v¡tØzstv¡. Pak u§ bylo pozdØ. V raketovìch z sobn¡c¡ch byly pouze stýely pro pý¡mì raketovì £tok na pozemsk‚ c¡le a s tØmi si odolnì çt¡t nepý telsk‚ho kýi§n¡ku hravØ poradil. StejnØ jich nebylo mnoho. Nebyl Ÿas. Pak, zcela bez varov n¡, vyçlehl z boku kýi§n¡ku z blesk a zcela se§ehl velitelsk‚ ý¡d¡c¡ centrum. Okam§itì vìbuch i £nik kysl¡ku nadØlaly straçnou paseku a oper tor byl zýejmØ jedinì, kdo nØco podobn‚ho oŸek val. Toho, §e mu nØkolik okam§ik… pýed touto osudnou pý¡hodou pýinesl jeden z robot… azbestovì skafandr, si vçiml pouze druhì oper tor a reagoval t¡m, §e pronesl cosi o ustraçenìch zbabØlc¡ch. V¡ce u§ ý¡ct nestaŸil. Ve schonu, kdy vçichni pýekvapenØ z¡rali na nepý telskou loÔ, si oper tor stihl kombin‚zu obl‚ct a pak se to stalo. Kabina pukla a £zkou çkv¡rou u stropu se vý¡tila do m¡stnosti z plava zap len‚ plazmy. Ta v nØkolika sekund ch zmizela jako by tu nikdy nebyla a zanechala za sebou d¡lo zk zy. Plastex vydr§el, ale lid‚ ne. ¦ r vystý¡dal mr z, ale proti nØmu nebyl odolnì ani jeho azbestovì skafandr. Vyt pØn¡ bاelo naplno, ale rezerva staŸila sotva na Ÿtvrt hodiny. Za chv¡li bude konec. Technik se zamyslel. Jestli tam nØkde venku Parker m…§e chodit, znamen  to, §e je tam kysl¡k a norm ln¡ teplota. JeçtØ jednou se pod¡val na monitor a z displeje urŸil chodbu. Mus¡ se tam dostat, dý¡v ne§ bude pozdØ. Mo§n  §e je to jedin  Ÿ st sektoru, kter  m  jeçtØ vlastn¡ vzduch a teplo. Sehnul se nad sp lenìmi zbytky jednoho z d…stojn¡k… a odepnul mu od pasu laserovou pistoli. OpatrnØ ji vsunul do postrann¡ho laloku sv‚ho odØvu a vydal se ke dveý¡m. Parker vr voral vyŸerp n¡m. Nedok §e to. Vçudypý¡tomn  £nava ze ztr ty krve mu vzala vØtçinu sil i pýesto, §e se krv cen¡ ji§ t‚mØý zastavilo. Byl u konce svìch sil, ale çachta s moduly se t hla ji§ za pý¡çt¡m z hybem chodby. Zatnul zuby a udØlal posledn¡ch p r krok…. Kdy§ se mu otevýel vìhled na des¡tky nepou§itìch a pýipravenìch stroj…, poklesla mu Ÿelist. To nen¡ mo§n‚. V§dyœ s n¡m na palubØ bylo tolik zbabØlc…. Kdyby mohli, urŸitØ by okam§itØ uletØli. Tak§e... Tak§e mus¡ bìt vçichni mrtv¡.....Mrtv¡ ! " To je hr…za ! " zakýiŸel do pr zdn‚ho hang ru a svØt se mu pýed oŸima zatoŸil. JeçtØ ne§ ztratil vØdom¡, poc¡til mrazivì chlad a silnì z chvat nevolnosti z nedostatku kysl¡ku. Pot‚ ji§ pro nØho jak‚koliv starosti pýestaly existovat. Opre tor se skl nØl nad plukovn¡kovìm tØlem a sna§il se nahmatat tep. Slab‚ z çkuby v prav‚m z pØst¡ svØdŸily o ParkerovØ tuh‚m koý¡nku. Technik se sehnul a pýehodil si sv‚ho nadý¡zen‚ho pýes rameno. Za galaktick‚ v lky, kterou vedly mezi sebou Solan a çest sousedn¡ch planet, by mu zýejmØ podobnì hrdinskì Ÿin vynesl vysok‚ vyzname n¡, nebo alespoå do§ivotn¡ £ctu vçech spolubojovn¡k…, ale tady nic podobn‚ho Ÿekat nemohl. VlastnØ ani nevØdØl, proŸ pr vØ teÔ zachraåuje §ivot nØjak‚mu voj kovi, kter‚ho ani poý dnØ nezn . Ale to pr vØ teÔ ani vØdØt nepotýeboval. ProstØ ho chtØl zachr nit a to staŸilo. Týeba u§ je stejnØ pozdØ.. OpatrnØ nalo§il Parkera do modulu a pýilo§il mu na hlavu sondu diagnostick‚ho programu. MØl trochu vìŸitky svØdom¡, §e svìm pý¡chodem naruçil vzduchotØsnost cel‚ho syst‚mu a nebyl si ani jist, zda se plukovn¡k nezhroutil vinou tepeln‚ho çoku nebo pýechodn‚ho nedostatku kysl¡ku. TeÔ u§ na tom nez le§elo. Automat navl‚kl Parkerovi speci ln¡ kombin‚zu, ze kter‚ mu zaŸaly do §il proudit hust‚ smØsi vitam¡novìch koncentr t… a povzbuzuj¡c¡ch prostýedk…. Jist¡c¡ popruhy obepjaly ji§ tak nehybnoou sed¡c¡ postavu a automat hl sil pý¡pravu na start. Radarovì technik si ut hl jist¡c¡ popruhy a zkontroloval pojistku katapultu. Na ý¡d¡c¡m panelu nastavil nacviŸenìm pohybem automatickì re§im a se zatajenìm dechem stiskl tlaŸ¡tko start. V modulu byl zat¡m poprv‚ a vçechny testy absolvoval pouze na trena§‚rech. S nepý¡jemnìm pocitem si uvØdomil, jak je nerv¢zn¡. NemØl r d z vratØ. Zavýel oŸi. SvØt se s n¡m trochu zakym cel a kdy§ oŸi po chvilce znovu otevýel, spatýil pod sebou çirok‚ barevn‚ plochy asteroidu, na kterì mØl pozemskì kýi§n¡k za£toŸit. Jak  ironie. Zbytky po kdysi hrd‚m a kr sn‚m skvostu pozemskìch technologi¡ z…staly kdesi vysoko nad n¡m a on se teÔ sn çel spoleŸnØ s ranØnìm ç‚fem vìpravy dol… do nezn ma, vstý¡c civilizaci, kterou se jeçtØ pýed chv¡l¡ chystali zniŸit. Modul za§ehl sv‚ raketov‚ motory a v hoý¡c¡ch gejz¡rech tryskaj¡c¡ch plyn… zam¡ýil vstý¡c sv‚mu posledn¡mu c¡li, kterì v temn‚m kosmick‚m prostoru osamØle z ýil des¡tkami pestrobarevnìch odst¡n… odra§enìch paprsk…, jimi§ ho zalilo m¡stn¡ nar…§ovØl‚ slunce. Roz§havenì modul se zabur cen¡m pr vØ pror §el nejvyçç¡ vrstvy umØl‚ atmosf‚ry asteroidu. V¡ýiv‚ turbulence rozechv¡valy ka§diŸkì segment jeho slo§it‚ konstrukce a§ na hranici £nosnosti a oba agenti SDPP se chvØli dychtivìm oŸek v n¡m ve svìch vìsadkovìch kapsl¡ch. Mark si pr vØ zmatenØ opakoval dØtskou ý¡kaŸku, kterou mu poradil vìcvikovì psycholog a sna§il se zapomenout na podivnou smØsici nervozity, napØt¡, rozjitýenìch smysl… a neidentifikovateln‚ho strachu, kter  v bouýlivìch poryvech cloumala jeho neurony. Ray v sousedn¡ kapsli na tom byl o pozn n¡ l‚pe. I elektronickì mozek si byl schopen uvØdomit hroz¡c¡ nebezpeŸ¡, ale bylo to nebezpeŸ¡ pýedem naprogramovan‚, neodvratn‚ a prostØ k nØmu dojde. Andrid sedØl zcela klidnØ a soustýedil se na spr vn‚ naŸasov n¡ vìsadku. Na nØm teÔ z viselo vçechno. PravdØpodobnost z sahu v atmosf‚ýe nepý telsk‚ planety byla vysok  a bاnì vìsadkovì modul v takovìch podm¡nk ch nemØl skoro § dnou çanci na pýe§it¡. Protiradarov  ochrana pracovala ji§ nØkolik sekund na plnì vìkon a rozstýikovala do ‚theru kolem vìsadkov‚ho Ÿlunu smØsici vln nejr…znØjç¡ch kmitoŸt…, kter‚ spoleŸnØ s dohoý¡vaj¡c¡mi zbytky vnØjç¡ho radiaŸn¡ho krunìýe, rozprskl‚ho pýed nØkolika okam§iky do atmosf‚ry, d valy çanci na nØkolikaminutov‚ zmaten¡ nepý¡tele. Modul vçak pýesto nebyl bezpeŸnì. Podle intern¡ch smØrnic SDPP se jednalo o vojenskou z chrannou akci na ciz¡m £zem¡ a proto musely bìt pou§ity kapsle. Marka to nijak nepotØçilo a kdy§ zjistil, §e mu palubn¡ poŸ¡taŸ pýibalil do vìbavy i malou pý¡ruŸn¡ jadernou pumu, proklel vçechny fanatiky, kteý¡ v teple svìch kancel ý¡ v pohodØ vymìçlej¡ v leŸn‚ smØrnice. V§dyœ jdou jenom zachr nit nØjak‚ho agenta, kter‚ho podle Markova ŸistØ soukrom‚ho n zoru stejnØ nen¡ v…bec § dn  çkoda. Tak proŸ, proboha, plìtvaj¡ tolika prostýedky a energi¡. A teÔ jeçtØ ty kapsle. " Dvacet sekund do odp len¡." hl sil strojovØ chladnìm hlasem Ray. Mark se zaŸal potit. Pýet¡§en¡ dvan ct g‚, kter‚ ho v pý¡çt¡m okam§iku oŸek valo, mu dØlalo dost tاkou hlavu. A bude jeçtØ tاç¡. Bude to sice jenom okam§ik, kdy speci ln¡ n lo§ v kapsli zm¡rn¡ n raz vìstýelu, ale stejnØ to bude straçn‚. Kapit n proklel vçechny Solaåany, kteý¡ pýiçli na ten hloupì n pad, vybavit sv‚ kýi§n¡ky t¡mto pozemskìm v leŸnìm vyn lezem. Kapsle byly sice praktick‚ pro vojensk‚ akce typu komandos, kdy jste ze stratosf‚‚ry vystý¡leli nad kontinent svou elitn¡ jednotku a pak u§ jen s uspokojen¡m sledovali, jak tam vçechno hoý¡ a doutn , ale na akc¡ch SDPP se podobnìch vymo§enost¡ obvykle nepou§¡valo. Pravda. Patýilo to k z kladn¡mu vìcviku. Ale to u§ je d vno a Markovi na to z…staly jen hr…zn‚ vzpom¡nky ve kterìch mu splìval dØs a utrpen¡ z odp len‚ho vìsadku s bolestmi hlavy z levn‚ho alkoholu, kterìm se sna§il nabìt opØt duçevn¡ rovnov hy. A teÔ je to tu zas. Zlomyslnì poŸ¡taŸovì program Ray 2 pro nØho pýipravil hotov‚ peklo. Dok §e to pýe§¡t ? Nebyl si v…bec jist. " Týi sekundy do odp len¡." SamoŸinn‚ popruhy se zaý¡zly do sval…. Silnì tlak ponoýil kapit na do rosolovit‚ anatomick‚ vystìlky. Oba uz vØry kapsle souŸasnØ cvakly a uvolnily pojistky projektilu. Mark se zaŸal potit. Mus¡ myslet na nØco pý¡jemn‚ho. Za nØkolik okam§ik… se propadne o des¡tky kilometr… do hloubky, kde bude muset s m ý¡dit sv…j p d. VzpomØl si na Elsu. Vybavila se mu usmØvav , kr sn , z ý¡c¡ vitalitou a çtØst¡m. Byla pýesnØ takov , jakou ji chtØl pr vØ teÔ m¡t. A pak se to stalo. Mohutn  exploze zatý sla realitou a obØ kapsle nar z opustily vìsadkovì modul, kterì pokraŸoval v pozvoln‚m pýedem naprogramovan‚m sestupu. Mark s Rayem se ve svìch uzavýenìch elektronickìch rakv¡ch bleskurychle provrt vali atmosf‚‚rou n¡§ a n¡§ dol… ke sv‚mu c¡li. ZpØnØn  krev, prudkì tlukot srdce, bolest v cel‚m tØle. Kapit n c¡til, §e se zaŸ¡n  prob¡rat. Nem  moc Ÿasu. Kryt v pýilbØ se s tichìm çelestem pomalu odsouval a odhaloval fantatastickì vìhled na nezn mou krajinu. Vysok‚ t¢ny gener toru postupnØ s¡lily, a§ donutily Marka £plnØ otevý¡t oŸi. OpatrnØ zamrkal a sna§il se naj¡t nØjakì orientaŸn¡ bod. V t‚to nezn m‚ krajinØ to nebyl § dnì velkì probl‚m. Trojice pyramidovìch vìŸnØlk… nad obzorem byla jedinìm spolehlivìm ukazatelem v t‚to nepýehledn‚ zmØti zelenØ a horskìch mas¡v…. Ani§ si to uvØdomil, nasmØroval kapit n svoji kapsli t¡m smØrem. " C¡l identifikov n, vys¡laŸ Johnson lokalizov n týi kilometry pod povrchem severnØ od pyramid. " hl sil Ray. " A co modul, jak je na tom ? " zeptal se Mark. " Zat¡m se bez probl‚m… nav d¡ na pýist n¡ v d§ungli." konstatoval suçe android. Kapit nem zacloumala vlna spravedliv‚ho hnØvu. Takov‚ utrpen¡, spousta bezpeŸnostn¡ch opatýen¡ a vçechno zbyteŸnØ. Takov  byrokracie. N hle Markovi zadrnŸel v pýilbØ vzruçenì Ray…v hlas. " Modul pr vØ dostal pý¡mì z sah jadernou stýelou. Okam§itØ pýestal existovat. Od t‚to chv¡le jsme bez spojen¡ se z kladnou. " Kapit n poc¡til zcela nepatrnì z chvØv spokojenosti. Alespoå, §e to nebylo zbyteŸn‚. Naklonil se ke komunik toru. " A proŸ ta panika. To se pýece dalo Ÿekat, §e na n s za£toŸ¡." Vz pØt¡ se ozval opØt chladnì syntetickì hlas. " Jen§e oni neza£toŸili." " Co§e ? A kdo tedy ?" " Stýela pýil‚tla zvenku. " " Tak§e ne z asteroidu ? Jak je to mo§n‚ ? V§dyœ tam nikdo kromØ n s nebyl." " No pr vØ." ucedil android. " Podle mìch vìpoŸt… vyslal stýelu Ray 2 z naçeho kýi§n¡ku, ale nev¡m proŸ a nemohu se s n¡m spojit." " Jak dlouho nem ç spojen¡ ? " " Teprve nØkolik sekund. Od vìbuchu." Mark se zamyslel. " To tedy zaŸ¡n  pØknØ. Na nepý telsk‚m asteroidu, bez prostýedk…, bez z kladny, bez spojen¡...." ZaŸaly ho pomalu pýem hat deprese. " Prostýedky m ç. Jsi vybaven pro pýe§it¡ na tìden a na z dech m ç atomovou bombu." " Jo." ucedil sarkasticky kapit n." A§ budu cht¡t sp chat sebevra§du, tak kolem sebe alespoå vçechno zamoý¡m." " To vyýeç¡me. VØnuj se ý¡zen¡." pob¡dl Marka android. "Vchod do podzem¡ m  bìt podle sn¡mk… nØkde mezi pyramidami." ObØ kapsle vz pØt¡ zav¡ýily nad trojic¡ obrovskìch kamennìch jehlan… a o chvilku pozdØji dopadly na malì vìŸnØlek na boku jedn‚ z nich. Dut‚ lupnut¡ a vçude bylo plno svØtla. Po pukl‚ kapsli zbyla spousta tmavìch stýep…, kter‚ dokonale absorbovaly energii n razu. Mark se zhoupl do kolen a okam§itØ vyrazil vpýed po m¡rnØ çikm‚m povrchu rampy nebo co to vladtnØ bylo. Koutkem oka stihl jeçtØ sledovat Raye, kterì o nØkolik metr… vlevo dr§el sv‚ ký¡dlo pýesnØ v souladu se vçemi pýedpisy o £toŸn‚ formaci a pr vØ dob¡hal s laserovìm dØlem v ruce k ov ln‚mu kamenn‚mu sloupu, jen§ podp¡ral klenbu vstupn¡ br nny od £zk‚ho vchodu do pyramidy. NapoŸ¡tal do tý¡ a hodil pýed sebe dìmovnici. Ta vz pØt¡ zakryla celì vchod hustou smØsic¡ çedav‚ho aerosolu, kterì zanech val na temnØ Ÿernìch kombin‚z ch obou astronaut… velk‚ çediv‚ skvrny. Ray se neklonil ke vchodu a vysypal dovnitý celou energetickou d vku ze sv‚ zbranØ. Vz pØt¡ couvl a pýitiskl se ke stØnØ. To byl ten pravì okam§ik pro Marka. Vyrazil vpýed a vç¡ silou proskoŸil kouýovou clonou dovnitý s prstem na spouçti sv‚ho akustick‚ho z ýiŸe. Byl v pohotovosti, pýipraven okam§itØ stý¡let. O chvilku pozdØji zaznØlo z hust‚ho dìmu t hl‚ zavyt¡ a £zkì sloupec energie odkudsi z nitra chodby pýeœal jeden z vnØjç¡ch sloup… dr§¡c¡ch klenbu. Kamenn‚ çtØpiny se rozstý¡kly do okol¡ a stavba se zaŸala hroutit. Ray se na posledn¡ chv¡li odrazil od stØny skoŸil za Markem do £trob podivn‚ho jehlanu. Nutno dodat, §e ani on nepýedpokl dal, §e za hustou clonou dìmu se nach zej¡ dlouh‚, prudk‚ kamenn‚ schody, kter‚ miz¡ kdesi v podzem¡. O nØkolik okam§ik… pozdØji n sledoval sv‚ho kolegu od SDPP, çkobrtl o prvn¡ schod a pak mu ji§ nebylo pomoci. Gravitace zde byla sice podstatnØ menç¡ ne§ na Zemi, ale spr vnØ seçikmen‚ schodiçtØ dok §e prav‚ divy. Alespoå §e se ovl dl a nevystýelil z dezintegr toru. Mohlo bìt jeçtØ o nØco h…ý. Kdy§ se tاce poml cenì Mark znovu postavil a podp¡r n Androidem v havìm krokem vykroŸil do spletit‚ho labyrintu chodeb, zaznØl odnØkud shora hromovì rachot. " Tlakov  vlna vìbuchu Ÿlunu zýejmØ pr vØ dorazila." hl sil Ray. Mark se podivil. " Nen¡ to nØjak moc siln‚ ? Co to bylo za bombu ? " " To nejsilnØjç¡, co na kýi§n¡ku bylo." " Asi jsme Raye 2 nØŸ¡m dost naçtvali." Android kroutil zamyçlenØ hlavou a pravidelnìm krokem t hl sv‚ho t‚mØý bezvl dn‚ho pý¡tele pryŸ, d l temnou chodbou. Radarovì technik si prohl¡§el ter‚n na ploch‚ obrazovce z chrann‚ho modulu a se znepokojen¡m si uvØdomoval, §e tento asteroid je a§ pý¡liç §ivì. M  t‚mØý pozemskou atmosf‚ru. üekl by sp¡çe, §e solanskou, ale ta vegetace, to je neuvØýiteln‚. Pr vØ ppýel‚t vali nad rozlehlou d§ungl¡ a tak sledoval dvojici bleskurychlìch çelem, jak vytrvale pron sleduje zbØsile prchaj¡c¡ st do vydØçenìch bìlo§ravc…. NØco se mu na tom nezd lo, ale st le si nemohl uvØdomit, co to je. A§ pak na to pýiçel. Obraz divoŸiny nØco takov‚ho nezn . æelmy nikdy nelov¡ pro z bavu, ale z nutnosti. Tohle vçak bylo nØco jin‚ho. Za st dem se sv¡jely des¡tky um¡raj¡c¡ch zv¡ýat, ale dravci vytrvale hnali st do pýed sebou nØkam pryŸ. Kam ? Tاko ý¡ct. Plukovn¡k Parker na vedlejç¡m sedadle se pr vØ zaŸal prob¡rat z bezbvØdom¡ a proto se technik, aŸ nerad, odpoutal od sledov n¡ dØsiv‚ho dramatu na obrazovce a naý¡dil modulu dalç¡ oblet asteroidu. Plukovn¡k zamrkal a upýel na technika sv…j st le jeçtØ m¡rnØ zakalenì zrak. " Kdo jste ?" " Radarovì oper tor çest, pane. Podaýilo se mi zachr nit modul i v s. Pr vØ prov d¡me týet¡ oblet nad asteroidem." Parker zavzpom¡nal. V £tr§c¡ch se mu vybavovala vana, vyt‚kaj¡c¡ bojler s teplou vodou, porouchan‚ antigravitaŸn¡ zaý¡zen¡ a vyŸerp vaj¡c¡ cesta dlouhou chodbou napý¡Ÿ kýi§n¡kem. A pak nic. " Co se stalo s lod¡ ? " " Nev¡m, pane. Ale je mo§n‚, §e u§ neexistuje." " A pos dka ?" " Nikdo nepýe§il." technik c¡til vìŸitky svØdom¡, ale uvØdomoval si, §e je to vçechno u§ d vno pryŸ. Týeba tomu ani nemohl zabr nit. Velitel byl takovì natvrdl¡k, §e ne§ by mu to doçlo, pý¡mì z sah by u§ stejnØ mezit¡m mØli. Uklidnil se. " Promiå." plukovn¡k si jeho rozpaky vylo§il jako hlubok‚ pohnut¡ a litoval ho. Parker byl starì voj k a o pos dku ji§ nØkolikr t pýiçel. Nebylo to nic nov‚ho. Bude to pØkn  dýina, zapamatovat si jm‚na novìch Ÿlen… pos dky, a§ se vr t¡ na Zemi. Jestli se vr t¡. Ale tenhle nov Ÿek, kter‚ho ani neznal, to zýejmØ nesn ç¡ nejl‚pe. Bude nutn‚ rozjet nØjakou akci, aby nemØl Ÿas podl‚hat depres¡m. Parker si vzpomØl na posledn¡ protiçokov‚ çkolen¡, kter‚ absolvoval kr tce pýed odletem a zavelel : " Jdeme na pýist n¡, aœ to m me za sebou." " Ale kam ? " podivil se technik. " U§ jsem to obl‚tl potýet¡ a § dn‚ centrum civilizace jsem nenaçel. " " Zapni infradetektor. Zjist¡me, kde maj¡ energetick‚ zdroje." Zelen  barva obrazovek se pýelila v Ÿerveå, kter  se hem§ila des¡tkami drobnìch pohyblivìch bod…." " Vypni z znam pohybu, zv¡ýata n s nezaj¡maj¡." Technik pýevolil logiku a sledoval dlouh‚ Ÿern‚ p sy temn‚ krajiny, kter  se pod nimi m¡hala z vratnou rychlost¡. Obrazovky zmØnily jas. " M m to." vykýikl oper tor a zabrzdil modul. Pýepnul na norm ln¡ vidØn¡ a neubr nil se vìkýiku zklam n¡. Pý¡mo pod nimi pr vØ zuýil velkì lesn¡ po§ r. " No nic." uklidnil ho Parker. " Let¡me d l." Po dalç¡ch pØti obletech zmohla plukovn¡ka dý¡mota a tak pýekvapenØ vytýeçtil oŸi, kdy§ ho pýi sedm‚m obletu technik probudil. " M m to. " " U§ zas ? " " Ne, teÔ to doopravdy m m. Klidnì energetickì zdroj pý¡mo pod povrchem . Teplo, radiace, prostØ super. Civilizace, jak m  bìt. M m sestoupit ? " t zal se nadçenì technik. Parker se zamyslel. Nebude to jednoduch‚, ale moc mo§nost¡ nemaj¡. " Jedem dol… ve spir l ch a zkus¡me objevit nØjakì vchod. Dej mi obraz na norm ln¡ spektrum." Parker se zad¡val na obrazovku, kde ho upoutala trojice vysokìch pyramid o nØkolik kilometr… d l, tyŸ¡c¡ch se hrdØ v zelen‚ pustinØ. " NØco vid¡m. " prohl sil technik. " BoŸn¡ otvor ve skaln¡ stØnØ pod n mi. " pod¡val se na monitory, "Jde odtamtud teplo. Mus¡ to v‚st dol…." " Tak aœ u§ jsme tam." Plukovn¡k se nemohl doŸkat. Kdy§ kapitulovat, tak co nejrychleji. Vysok  hodnost mu zajiçœovala urŸit‚ vìhody i v zajet¡ a nyn¡ mØl v £myslu jich pro tentokr t hojnØ vyu§¡t i za cenu vyzrazen¡ nØkterìch z va§nìch vojenskìch tajemstv¡. Bohu§el netuçil, §e solaåan‚ je v tuto chv¡li znaj¡ ji§ z prvn¡ ruky pý¡mo od novØ jmenovan‚ho velitele galaktick‚ policie, kterì pr vØ nastoupil do sv‚ho £ýadu. " Admir le, to je neslìchan‚. V ç kýi§n¡k byl zniŸen a vy dØl te jako by nic." Ÿertila se Elsa. " Promoåte madam, ala v tuto chv¡li hovoý¡te pouze s civiln¡ osobou, tak v s § d m, abyste mi nezdØlovala § dn‚ pý¡snØ tajn‚ informace. " ozvalo se z druh‚ho konce telefonn¡ho veden¡. Elsa se sna§ila obraz na monitoru vyladit, aby alespoå ropzpoznala tv ý, ale marnØ. PodpØt¡, kter‚ posledn¡ dobou z nepochopitelnìch d…vod… zachv tilo severn¡ býeh atlantiku, ovlivåovalo i telefonn¡ spojen¡. VØdci tvrdili nØco o poruch ch energetickìch gener tor…. ¦e je prì napadla nØjak  bakterie nebo co, ale tomu Elsa nerozumnØla. Zato velice dobýe rozumØla sv‚mu inform torovi, kterì j¡ pýed hodinou sdØlil, §e zachytil nouzovou zpr vu z kýi§n¡ku vesm¡rn‚ policie. " Hovoý¡m s admir lem Neumannem ? " ot zala se pý¡kýe. " Neumann u telefonu, ale pýed deseti minutami jsem byl zbaven hodnosti, tak§e u§ v m asi nikdy nebudu muset pom hat. Zkuste to s mìm novìm n stupcem. Sbohem." Ve sluch tku suçe zapraskalo a Elsa z…stala vyjevenØ z¡rat do tmav‚ obrazovky. On zavØsil. To by si norm lnØ nikdy nemohl dovolit. Elsa vlastn¡ polovinu firem, od kterìch bere kosmick  policie za pauç ln¡ ceny sv‚ vybaven¡. To tedy znamen , §e ho skuteŸnØ vyhodili. Ale proŸ ? V§dyœ se tak sna§il. Byl na sv‚m postu ji§ v¡ce ne§ deset let. Tohle se pýece norm lnØ nikdy nedØl . Elsa v zamyçlen¡ vyœukala dalç¡ Ÿ¡slo, pomoc¡ softwareov‚ho kl¡Ÿe se probourala pýes pØt k¢dovìch blok d, kter‚ byly kromØ jin‚ho tak‚ produktem z jej¡ch laboratoý¡ a u§ tu bylo spojen¡. " µ  , sleŸna Swensonov ..." usm l se z obrazovky telefonu sympatickì Ÿtyýic tn¡k se samolibìm £smØvem v tv ýi. " To jsem r d, §e vol te. Mysl¡m, §e m m pro v s dost d…le§itou zpr vu..." dramaticky se odmlŸel. " J  pro v s taky." nevydr§ela Elsa. " M te o jeden kýi§n¡k m‚nØ a gener l Neumann mi nØco sl¡bil." Mu§ na obrazovce se uçkl¡bl a nasadil autoritativn¡ t¢n. " Sliby bìval‚ho gener la mne nezaj¡maj¡. A ztr ty kýi§n¡k… jsou pýi naç¡ pr ci jevem, se kterìm se poŸ¡t . Pir ty sledujeme a a§ n s dovedou k c¡li, za£toŸ¡me..." " Co§e ???..." nech pala Elsa. " A co z chrann  vìprava ? " " Podle naçich informac¡ nikdo nepýe§il, tak§e nen¡ koho zachraåovat. Je to daleko a i pouhì pr…zkum by byl pý¡liç n kladnì na naçe mo§nosti." " Ale j  to zaplat¡m." vyjekla Elsa. " To asi ne." tvrdØ odsekl novì gener l. " Energetick‚ gener tory z vaçich laboratoý¡, kter‚ m me ve vìbavØ, vykazuj¡ posledn¡ dobou vysok‚ procento selh n¡. D v te desetiletou z ruku, nejdelç¡ v cel‚ pozemsk‚ unii. Proto jste tak‚ vyhr la konkurs. Tak§e teÔ chceme vr tit naçe pen¡ze, proto§e Solan n m pýinesl bezkonkurenŸn¡ nab¡dku spolehlivØjç¡ch zaý¡zen¡." To bylo i na Elsu moc. Okam§itØ zavØsila a dalç¡ telefon t ji§ patýil firemn¡mu pr vn¡kovi. Mark i Parker v sestýelen‚m kýi§n¡ku çli stranou, proto§e teÔ jde o vçechno. Akcie, prodat, rychle.. V tØchto chv¡l¡ch by Elsa mohla klidnØ nahradit týi spojovatelky nar z v mezin rodn¡ £stýednØ. Telefonn¡ smrçœ, kterou vyvolala, dozn¡vala jeçtØ dlouho do noci a naz¡tý¡ se burzy s cennìmi pap¡ry pØknØ zprudka otý sly. Modul se nØkolikr t zprudka zachvØl a potom tvrdØ dosedl do bujn‚ vegetace, kter  se pod n¡m rozestoupila aby ho zase vz pØt¡ dokonale pohltila. " Jestli n s budou zkouçet z obاn‚ dr hy hledat, tak nemaj¡ § dnou çanci." zahlaholil s uspokojen¡m radarovì technik. " No, hlavnØ, §e jsme to pýe§ili." odtuçil plukovn¡k Parker " Jen tak mimochodem, na jak‚m trena§eru jste se, mlad¡ku, uŸil l‚tat s modulem ? " " Na trena§‚ru galaktick‚ policie, dvØ hodiny pýed odletem." odvØtil technik." Moc mi to neçlo, ale patý¡ to k vìcviku." " MØl jsi mØ na to upozornit dý¡ve, pilotoval bych j ." " Byl jste v bezvØdom¡, pane." " To nevad¡ ! ", odsekl Parker." I v bezvØdom¡ bych pilotoval l‚pe, ne§ vy." " Dobýe." ucedil technik " A§ budete pý¡çtØ v bezvØdom¡ ...." Nedoýekl. Nebyl zvyklì pý¡liç Ÿasto lh t a v tuto chv¡li upý¡mnØ litoval, §e v…bec kdy Parkera do modulu bral. Takov  nevdØŸnost. Kdyby mØl alespoå çpetku uzn n¡. On je pýece radarovì specialista, a dobrì. To potvrzovala i skuteŸnost, §e se pýedpokl danì solanskì kýi§n¡k z mezipropstopru skuteŸnØ vyloupl. To pýece nikdo jinì nepýedpokl dal. Ale l‚tat s modulem ? ProŸ ? Transvozidlo se ý¡d¡ jinak a podstatnØ l‚pe. M¡å çkube a pýist v  automaticky. Tyhle zastaral‚ moduly stejnØ vyhrabali urŸitØ odnØkud z pýedpotopn¡ch sklad…. NØkdo musel dostat pØknì £platek, aby je policie zaýadila do vìzbroje. Technik celì vzteklì sedØl ztuhle u ý¡zen¡ a pýem¡tal o nevdØku a pý¡koý¡ch svØta, zat¡mco Parker s hlasitìm ç tr n¡m hledal sp¡naŸ osvØtlen¡ kabiny. Tis¡ce stonk… rostlin se nad kopul¡ z pr…hledn‚ho plastexu opØt sepjaly do neproniknutelnìch snop… a v modulu pýest valo bìt vidØt. Z palubn¡ desky n hle zaçumØlo a z komunik toru zaznØl ohlaçovac¡ sled t¢n… pr vØ probuzen‚ nouzov‚ vys¡laŸky. N sledovala dut  r na, kdy sebou plukovn¡k leknut¡m trhl a temenem propleçatØl‚ lebky koneŸnØ zavadil o sp¡naŸ vnitýn¡ho oosvØtlen¡. Vedle sed¡c¡ technik se probral z apatie a otoŸil se k nadý¡zen‚mu. " ProŸ jste to udØlal ? ZamØý¡ n s dý¡ve, ne§ se staŸ¡me leknout." Parker se svìm samolibìm £smØvem si pr vØ mas¡roval levou rukou rostouc¡ bouli na hlavØ. Ji§ nØkolik let byl ponØkud nedoslìchavì, ale pýed svìm okol¡m tuto z vadu dovednØ skrìval. Dokonce zjistil, §e jeho zamyçlen‚ mlŸen¡ ve chv¡l¡ch kdy nØkdo vznesl nepý¡jemnou ot zku, bìv  Ÿasto mnohem £spØçnØjç¡, ne§li vyhìbav‚ odpovØdi koleg… v d…stojnick‚m çt bu. Jednou dokonce d¡ky nedoslìchavosti z¡skal vyznamen n¡ za rozvahu, protoo§e nezpanikaýil, kdy§ za n¡m nØkdo prohl sil, §e doch z¡ vzduch. Z¡skal si d…vØru vçech t¡m, §e jako jedinì se ani nehnul a dØlal, §e neslyçel tu dØsivou zvØst. Ostatn¡ po chv¡li ç¡len¡ n sledovali jeho pý¡kladu a v klidu vyŸk vali vstý¡c osudu. Pomoc pýiçla kupodivu vŸas a Patrker se a§ dodateŸnØ dozvØdØl, §e je vlastnØ hrdina. To se mu st valo posledn¡ dobou celkem Ÿasto. U§ se tØçil, jestli ho Mark zase jako v§dycky zachr n¡, jak mu bude admir l Neumann pýed vat vyznamen n¡. Za co ? Ono u§ se nØco najde. Kdy§ jsou ztr ty, mus¡ bìt projev v televizi. A to je pak vhodn‚ aby promluvil vel¡c¡ d…stojn¡k o odvaze, hrdinstv¡ a podobnìch vØcech. NØkdo u§ pýed lety zjistil, §e £plnØ nejl‚pe vypad , kdy§ dostanou obØti posmrtn‚ vyznamen n¡. Pak ale mus¡ nØco dostat i d…stojn¡k, kterì pýe§il. T¡m se mu zvedne i plat a pak je to lepç¡ a lepç¡. Parker se tØçil ze svìch soustavnìch £spØch…. N hle si vçak s £divem uvØdomil, §e na nØho technik nØjak podezýele z¡r . Napadlo ho, §e by mØl asi nØco neutr ln¡ho ý¡ct, ale to u§ bohu§el nestihl. " KoneŸnØ, §e jste se ozvali. Tak pýece nØkdo pýe§il. Udejte polohu, aœ v s odtamtud dostanem." ozvala se znenad n¡ l man  galaktçtina z komunik toru. " Kdo to m…§e bìt ? " divil se technik. " Nev¡m ." ucedil Parker, kterì si a§ nyn¡ uvØdomil, §e mus¡ hodnØ nap¡nat sluch, aby technikovi rozumØl. U§ je to tak. Sluchovì implant t se zýejmØ pýi otýesu poçkodil a teÔ asi dodØl v . JeçtØ p r minut çelest… a pak £pln‚ ticho. Nesnesiteln  myçlenka. " Tady je pos dka druh‚ho z chrann‚ho modulu. Podaýilo se n m pýist t. Udejte svou pozici." Technik se zamyslel. ¦ dnì jinì modul nevystartoval. Vçedchny byly v boxech. Kdo to tedy m…§e bìt ? M  dost solanskì pý¡zvuk. " Nezn me svou pozici." " Tak udejte nØjakì vìraznì bod v krajinØ." zchrchlalo to znovu z bedny. " No, jsou tu takov‚ týi...." n hle se zarazil. ProŸ to potýebuj¡ vØdØt ? Jestli pýist li v modulu, u§ stejnØ nevzl‚tnou. Z chrann‚ moduly jsou jedno£Ÿelov‚. Pýist t a konec. A §e by je hledali pØçky ? Pýece nemohou zn t zdejç¡ krajinu. " Týi coo ?..... Pyramidy ?? " zahýmØl divnì hlas z tlampaŸe. Silnì solanskì pý¡zvuk se ji§ nedal zastý¡t. Bylo to jasn‚ a zaslechl to i Parker. " S kìm se to bav¡ç ? " " Nev¡m ." " Coo ?? " " ü¡k m, §e nev¡m." technikovi zaŸaly povolovat nervy. Rozhodl se, §e se zept  pý¡mo. " Z jak‚ jste sekce ? " Hlas z komunik toru okam§itØ odpovØdØl, jako by na tuto ot zku Ÿekal. " Sektor b‚ Ÿtyýi." " A hodnost ? " " J  jsem pilot a dalç¡ týi se mnou v modulu jsou vel¡c¡ d…stojn¡ci." " To nen¡ mo§n‚ ! " rozzuýil se technik. " VidØl jsem je vçechny umý¡t." Parker se prudce otoŸil a p travØ se na technika zad¡val. Tak a je to venku. Oper tor trpce litoval sv‚ un hlenosti a pýemìçlel, jak se z toho dostat. JeçtØ mu nakonec na Zemi pýiçijou soud. Tato starost, stejnØ jako vØtçina ostatn¡ch byla zcela zbyteŸn , ale o tom naçtØst¡ zat¡m nikdo nic netuçil. Snad jen majitel hlasu na druh‚ stranØ ‚theru, kterì se n hle zaŸal hlasitØ sm t a bl bolit do stanice nØco v solançtinØ. " Co ý¡k  ?" obr til se technik k Parkerovi, kterì si ho st le jeçtØ mØýil vytrvalìm podez¡ravìm pohledem. Po chvilce ticha plukovn¡kovi posunky naznaŸil, aœ se naklon¡ k bednØ. Pak zes¡lil pý¡jem na maximum. Parker zpopelavØl. " Mus¡me pryŸ. Rychle." vykýikl a vykopl plastexov‚ dveýe modulu. "ZamØýili n s." " Kolik m me Ÿasu ? " zaj¡kl se technik. " Podle çelest… ve spojen¡ moc bl¡zko nebudou. Tipuju tak týi minuty." zajeŸel plukovn¡k a ponoýil se do hust‚ tr vy. Oper tor jeho pý¡kladu bleskurychle n sledoval a tak se za nØkolik okam§ik… oba energicky prod¡rali zvlnØnou tr vou se zjevnou snahou dostat se co nejd le od modulu. " Au. Co to bylo ? " hekl technik a s £§asem si vytrhl ze z pØst¡ dlouhì trn. " Nevç¡mej si toho, § dn‚ dalç¡ trny tu nevid¡m. Jdeme rychle d l." sykl plukovn¡k. A pak se to stalo. ObØma pozemçœan…m chybØlo u§ jen nØkolik krok… k okraji paseky, kdy§ tr va kolem nich n hle zhoustla des¡tkami ostrìch trn…, kter‚ v jemnìch vibrac¡ch Ÿeýily okraje temnØ zelen‚ masy dlouhìch stonk…. " Jak to ? V§dyœ to tu jeçtØ pýed chv¡l¡ nebylo. " vztekal se technik a opatrnØ si vyçlap val agresivn¡ vegetac¡ £zkou cestiŸku vpýed. Plukovn¡k ho n sledoval, ale nepýetr§itØ ho nab dal ke spØchu. Ten byl tak‚ zcela na m¡stØ. Minuty nemilosrdnØ plynuly a velitel pr vem oŸek val v n sleduj¡c¡ch okam§ic¡ch nØco straçn‚ho. Jenom doufal, §e solaåan‚ nepou§ij¡ jadern‚ zbranØ. MarnØ. V okam§iku, kdy cel¡ rozdr san¡ koneŸnØ vstoupili na volnou m¡tinu, vyhoupla se nad obzor vzd len  ý¡zen  stýela. L¡nØ za sebou t hla sv…j b¡lì chvost a nezadr§itelnØ se sunula vstý¡c obØma pozemçœan…m. O chvilku pozdØji se z d lky ozvalo slab‚ zabur cen¡. Byl to souboj Ÿasu. Oba pý¡sluçn¡ci vesm¡rn‚ policie vyrazili pýes m¡tinu k £zk‚mu otvoru ve skaln¡ stØnØ a ani netuçili, §e kromØ elektronickìch senzor… bl¡§¡c¡ se stýely je pr vØ zaregistrovala i dvojice temnØ rudìch oŸ¡ krvelaŸn‚ çelmy, v klidu vyŸk vaj¡c¡ v kýov¡ vedle zd nlivØ poklidn‚ m¡tiny. Pak se stalo nØkolik vØc¡ najednou. æelma se mohutnìm skokem vynoýila ze sv‚ho £krytu a pýi dopadu na planinu roztrhla svìmi ostrìmi dr py pr vØ prob¡haj¡c¡mu Parkerovi titanovou kombin‚zu na z dech. Technik, kterì bاel za n¡m, zpanikaýil a vytrhl zpoza pasu pý¡ruŸn¡ plamenomet. PromØnil vçechno kolem sebe vŸetnØ bot sv‚ho nadý¡zen‚ho v hoý¡c¡ spouçt. Parkr se vz pØt¡ odvallil stranou a strhl ze zad has¡c¡ pý¡stroj. V poslen¡m okam§iku si stihl zachr nit zbytky obuvi. Mezit¡m skuŸ¡c¡ psovit  çelma mohutnìm skokem zmizela opØt kdesi v kýov¡ a v praskotu bur cej¡c¡ch plamen… bylo slyçet u§ jen jej¡ hlasit‚ a pronikav‚ kåuŸen¡. Oba pozemçœan‚ setrvaŸnost¡ sp¡çe proletØli, ne§li proskoŸili otvorem do skaln¡ stØny a propadli se kamsi do hlubin skaln¡ho mas¡vu, kterì vz pØt¡ bez probl‚m… absorboval radiaci jadern‚ exploze nev¡dan‚ s¡ly. Nutno dodat, §e to nebylo poprv‚, ani naposled, kdy dobýe naŸasovanì sled akc¡ dohnal troseŸn¡ky na pokraji ç¡lenstv¡ a§ sem, kde byli vyd ni na milost a nemilost p n…m z podzem¡. Pr vØ dnes odsud vedla pouze jedin  chodba. A ta se mØla v pý¡çt¡ch hodin ch st t i jejich osudem. Oba agenti SDPP çli ji§ nekolik minut jednou z pý¡Ÿnìch podzemn¡ch chodeb. Syrovì zatuchlì vzduch ztاoval Markovi dìch n¡. Pozemçœanem zacloumaly ka§dou chv¡li prudk‚ z chvaty dusiv‚ho kaçle. Ray se na kapit na sklesle pod¡val. " Dal bych ti nØco pro uklidnØn¡, ale nejde to." Mark pýemohl nutk n¡ ke kaçli a vyjevenØ na androida pohl‚dl. " ProŸ to nejde? Jindy mØ na mis¡ch cpeç prepar ty, §e ani nemus¡m j¡st m¡stn¡ stravu a dneska to nejde. Zrovna kdy§ je mi doopravdy zle. Nezapomeå, §e jsem po operaci." Dalç¡ kapit nova slova se vz pØt¡ ztratila v explozi dusiv‚ho kaçle, kterì Ray sledoval s oŸividnìm znepokojen¡m. " Ty sis musel pýi p du zp…sobit nØjak‚ zranØn¡." " To je mo§n‚, v§dyœ jsi na mne spadl i ty a bez antigravu v §¡ç pýes sto kilo." Android se zamyslel. " PoŸkej Marku, tuhletu hl çku budu muset zcenzurovat, jinak budu m¡t u technik… z SDPP probl‚my." " A to ti v…bec nevad¡, §e j  m m probl‚my u§ teÔ ? " s¡pal Mark." Jsi povinen mi pom hat, tak mi proboha nØco dej." " étlumov‚ prostýedky zp…sobuj¡ otupØlost a proto jsou na bojovìch akc¡ch nepý¡pustn‚. Ray 2 mi nedovolil, abych si cokoliv bral s sebou." Mark se zarazil v p…li kroku a vysypal ze sebe nesrozumitelnì proud nad vek tاk‚ho kalibru. Pak se znovu zaŸal dusit. Kdy§ se po chv¡li vzpamatoval, prohl sil : " Na to, §e jsme tu jako z chrann  mise, jsme v dost çpatnì formØ. " " Co se d  dØlat. Johnsona odsud dostat mus¡me. Snad pro n s Ray 2 poçle nØjakì modul. " odpovØdel android nejistØ a naznaŸil Markovi, aœ zastav¡. UdØlal nØkolik krok… vpýed a zahledØl se do d lky. V temn‚m çeru m¡rnØ se sva§uj¡c¡ chodby se z d lky ozìval çelest pravidelnìch krok…. Musel tam nØkdo bìt. A nebyl jeden. Kroky nabìvaly na s¡le. TeÔ u§ je slyçel zcela bezpeŸnØ. O tom nemohlo bìt pochyb. Bl¡§ili se pý¡mo k nim. Od çera chodby se odloupla dvojice tmavìch siluet a s dØsivou pravidelnost¡ bot dopadaj¡c¡ch na kamennou dla§bu chodby se pýibli§ovala bl¡§ a bl¡§. Ray strhl Marka k podlaze a zadusil mu v hrdle dalç¡ n val dusiv‚ho kaçle. TeÔ se nesmØli prozradit. Ray se zmØnil ve smrtonosnou çelmu. Gener tory v hrudi bاely na maximum a nab¡jely syntetick‚ svaly hustìmi proudy energie, potýebn‚ k smrt¡c¡mu skoku. Android pustil Marka a v okam§iku, kdy jedna z postav zastavila a znepokojenØ se rozhl‚dla, skoŸil. Z ýiŸ mØl nastavenì na plnì vìkon. Solanskì technik od infiltraŸn¡ jednotky pohl‚dl na displej a nevØýil svìm oŸ¡m. Tak brzy to jeçtØ neŸekal. Zaj sal. " M me androida pod kontrolou. Dostal se do dosahu naçich tunelovìch veden¡."æ‚f smØny odm Ÿkl stopky a suçe pronesl : " Tak hoçi, zaŸ¡n me. Kontakt se sondou v jeho hlavØ m me, teÔ si ho trochu otestujem. Za chv¡li se setkaj¡ s druhou dvojic¡. Nastavte zabij ckì m¢d." " Na koho ho m m nasmØrovat ? " " Týeba na toho menç¡ho pozemçœana. D…stojn¡ka si nech me na potom." " Test pýipraven." " Aktivujte." Monitory v s le se probudily ze sv‚ho klidu a nab¡zely nudnì pohled na tichou çerou chodbu. O chvilku pozdØji se ze tmy oddØlila dvojice postav. " Tak§e ten menç¡ ? " chtØl se ujistit technik. " Jo. Start za çest sekund a pak odpojit." " Mysl¡te, §e to dot hne s m ? " " Mus¡, byl tak naprogramov n." " Tak jo." dopoŸ¡tal technik a stiskl spouçœ injektoru. Androidovo nitro zaplavila impulsivn¡ myçlenka. Odrazil se ke skoku na jistì c¡ll. Desetiny sekund ve vzduchu se v jeho mysli protahovaly na neuvØýitelnØ dlouhou dobu. JeçtØ v letu zapnul z ýiŸ a vyslal jedinì smrt¡c¡ impuls. Okam§ik pýekvapen¡ byl straçnì. Plukovn¡k Parker se tý sl jako sulc a pomalu se vzpamatov val ze siln‚ho çoku. Bylo to jako ze zl‚ho snu. JeçtØ pýed nØkolika okam§iky tu bloudili spoleŸnØ s radarovìm technikem, kdy§ marnØ hledali nØjakì nouzovì vìchod z t‚to nekoneŸn‚ chodby. A pak, zniŸeho nic, se od kamen‚ dla§by odlepila zabij ck  postava toho nemilosrdn‚ho androida a v desetinØ sekudy zpeŸetila jeden lidskì osud. Ohoýel‚ c ry, kter‚ zbyly z radarov‚ho oper tora, pr vØ Ray skl dal do £hledn‚ hrom dky u stØny chodbby. C¡til se dost provinile. Nebylo mu v…bec jasn‚, proŸ to udØlal. Musel. Asi m  nØjakou poruchu. Ale jakou, a proŸ ? Mo§n  z toho dØsiv‚ho p du. Týeba se zpýetrhalo centr ln¡ veden¡ datovìch zpØtnìch vazeb. Ale pak by byl hodnØ nebezpeŸnì. Vçem. I Markovi. A to nechtØl. Pojala ho dØsiv  pýedtucha. JeçtØ jeden takovì impuls a mus¡ se s m zniŸit. Jinak to nep…jde. Des¡tky let pamØœovìch z znam… u SDPP p…jdou k Ÿertu, ale Markovi nesm¡ ubl¡§it. Nikdy. NIKDY! Mark se jen velmi pomalu vzpamatov val ze siln‚ho çoku. NØco podobn‚ho se snad jeçtØ nikdy nestalo a podle vçech tvrzen¡ SDPP se ani nikdy st t nemØlo. A pýesto to byla pravda. TeÔ a tady. Neuplynula jeçtØ ani cel  minuta od chv¡le, kdy jeho vØrnì android pýevzal veçkerou iniciativu. Na tom nebylo vcelku nic divn‚ho. DØl val to Ÿasto, kdy§ se nas r…znìch mis¡ch dost vali do slo§itìch situac¡, kter‚ Mark nedok zal okam§itØ uspokojivØ vyýeçit. Ale tohle bylo nØco jin‚ho. Ray v tu chv¡li Marka zcela zaboýil do podlahy a naprosto automaticky provedl dokonalou vra§du nØkoho, koho ani neznal. To bylo divn‚. V§dyœ nemØl dokonce ani § dnou z minku. Tohle se bude tاko vysvØtlovat komisi pro nevmØçov n¡. Ale nejhorç¡ na tom bylo, §e se Ray zachoval naprosto v rozporu s naprogramovanìmi instrukcemi. Ano, obŸas nØco zcenzuroval, ale tohle by si nikdy nedovolil. A nav¡c by mØl vidØt i po tmØ naprostro dokonale a poznad pý¡sluçn¡ka vesm¡rn‚ policie. Tak jak se to mohlo st t ? Markem zatý sl prudkì z chvat zimnice. Zase ty nervy. U§ by mØl t‚hle profese nechat. Bylo to pý¡liç n roŸn‚. Jestli se odsud dostane, tak u§ toho opravdu nech . V pamØti se mu vybavilo stejn‚ pýedsevzet¡, kter‚ si ý¡kal poka§d‚, kdy§ se dostal do sv¡zeln‚ situace. Jen§e z tØch ho obvykle bez probl‚m… dost val jeho vØrnì android. Ray. Ten Ray, kterì pýed nØkolika okam§iky jen tak mimochodem zpopelnil nevinn‚ho ŸlovØka. Týeba nebyl tak £plnØ nevinnì, ale to Ray stejnØ nemohl vØdØt. BuÔto m  poruchu, nebo se z nØho stal psychopatickì zabij k. Ani jedna vyhl¡dka za nic nest la. Mark se rozhodl, §e ho bude muset odpojit. Pokus¡ se jeçtØ zachr nit z androidova nitra mikroŸipy s des¡tky let spoleŸnìch vzpom¡nek. Nesm¡ nar z zkratovat vçechny okruhy. Ale to se lehce ýekne a h…ýe prov d¡. HlavnØ se k androidovi dostat nen padnØ a pak mu odrazyt krytku od centr ln¡ho rozvodu pod z tylkem. Je naprogramov n, aby ho poslouchal. NemØl by se br nit. Kapit n se prudce otoŸil ke stØnØ, kde se zm¡tal v kýeŸ¡ch z pr vØ prodØlan‚ho çoku zvracej¡c¡ plukovn¡k Parker. TØsnØ vedle nØj post val Ray a tv ýil se dost rozpaŸitØ. Stý¡davØ z¡ral pr zdnìm pohledem na Marka a na zuhelnatØlou Ÿad¡c¡ hrom dku hadr… a kdov¡Ÿeho o kousek d l. Vypadalo to, §e m  dost starost¡ s m se sebou. To se Markovi hodilo. UdØlal krok vpýed. " Co to bylo, Rayi ? M…§eç mi to vysvØtlit ? " Android se zakokt val a opatrnØ pýed kapit nem ustupoval. " J , j , j  nev¡m. NØco se se mnou dØje." Mark u§ neŸekal a vyrazil vpýed, s rukou napýa§enou k pýesn‚mu £deru mal¡kovou hranou do syntetick‚ho z tylku androida, kde byl kromØ jin‚ho i nouzovì vyp¡naŸ cel‚ho Rayova §ivotn¡ho syst‚mu. Androidova reakce byla neŸekan . V prvn¡m okam§iku se mu zaleskl v oŸ¡ch z blesk pochopen¡ a odhodlanØ se pootoŸil ke kapit novi bokem. Bylo jasn‚, §e se nebude br nit. Vz pØt¡ mu vçak pýes syntetickì obliŸej prol‚tl çkubavì st¡n dØsiv‚ho chaosu a v posledn¡m okam§iku uckl stranou a strhl pýed sebe dus¡c¡ho se Parkera, jen§ od Marka pot‚ inkasoval £der, kterì by porazil i slona. S vìkýikem rozhodil ruce a se zadunØn¡m dopadl z dy na chladnou kamenou stØnu, na kter‚ z£stal chvilku jako pýilepenì a pak se v bezvØdom¡ shroutil k podlaze. Mark se rozzuýil a otoŸil se od bezvl dn‚ho plukovn¡ka zpØt k androidovi. " Rayi. PojÔ ke mØ." Pokusil se o kýeŸovitì £smØv, kterì se mu moc nedaýil a tak ho radØji vystý¡dal svìm klasickìm autoritativn¡m vìrazem, kterì nasazoval poka§d‚, kdy§ byl vyslìch n komis¡ pro nevmØçovan¡. Zat¡m mu to poka§d‚ pomohlo. Jen§e tady to bylo nØco jin‚ho. Ray ho znal. " Ty mØ vypneç, §e jo ?" zahuhlal android. " A co m m s tebou dØlat ? " ptal se popravdØ Mark. " PojÔ bl¡§ a bude to pro n s pro oba to nejlepç¡. Nic jin‚ho se dØlat ned . V¡ç to s m." Ray se klepal, jako by se mØl ka§dìm okam§ikem rozpadnout. Mark chv¡lemi pochyboval, jestli m  pýed sebou skuteŸnØ jenom vìrobek z laboratoý¡ sv‚ pý¡telkynØ Elsy. Ach Elsa. U§ aby byl zase s n¡. Bez Raye i cel‚ho dotØrn‚ho SDPP a jeho mis¡. Jen§e teÔ je tady a mus¡ ýeçit neoŸek van‚ probl‚my. Jeden stoj¡ pr vØ teÔ pýed n¡m a nechce se nechat vypnout. " Marku, to ti v…bec nez le§¡ na naçich spoleŸnìch vzpom¡nk ch ? Ty to chceç opravdu vçechno vymazat t¡m, §e mne vypneç ? " Androidovi pýeskakoval hlas a Mark se neubr nil pohnut¡. Bylo mu ho l¡to. " Mus¡m tØ vypnout. Dobýe v¡ç, §e jsi nebezpeŸnì." odmlŸel se " Tady jsi týeba zabil nØkoho na kom vcelku nez le§elo, ale co kdybys týeba ubl¡§il mØ nebo Parkerovi ? " " TobØ ubl¡§it nemohu, m m blokace." " Ty jsi mØl i na zabit¡ kohokoliv, kdo nebyl v seznamu justiŸn¡ho poŸ¡taŸe. Tak§e vid¡ç, §e nefungujou. Nebo byl tenhle chl pek, co jsi ho usma§il, v justiŸn¡m poŸ¡taŸi pod kolonkou vrazi ? " " V¡ç Marku, ...chv¡li jsem mØl pocit, §e jo." " No jo, pocity. Ty nem ç m¡t § dnì pocity." " Ale ty dobýe v¡ç, §e je m m. A nikdy ti to nevadilo, kdy§ jsem tØ chr nil." Mark nemØl tyhle vìŸitky r d. Rozhodl se, §e to zkr t¡. StejnØ ta diskuse v…bec nikam nevedla. " Pod¡vej Rayi, pokus¡m se tv‚ pamØœov‚ krystaly zachr nit. Slibuji ti, §e udØl m vçechno, co bude v mìch sil ch." " Jen§e j  v¡m, §e jsi na çkole dvakr t propadl z kybernetiky, tak§e v…bec nepochybuju o tom, §e to dopadne çpatnØ. " " Tak ti je vynd  Parker, koukni, u§ se zaŸ¡n  prob¡rat." " Tak to ne, Parkerovi bych nedal opravit ani mix‚r. V§dyœ nikdy nic rukama nedØlal. Mo§n , §e um¡ nosit pap¡ry, zalepovat ob lky a tv ýit se d…le§itØ, ale na mne sahat nebude. To u§ bych raddØji mØl jeçtØ jednu poruchu." O tom, jakou poruchu mØl android na mysli, se nedalo ani na okam§ik pochybovat. Vyplynulo z toho v¡ce ne§ jasnØ, §e plukovn¡k by byl t¡m, kdo by ji nepýe§il, tak§e se Mark ani moc nedivil, kdy§ se zraky pr vØ se nadzved vaj¡c¡ho Parkera opØt obr tily v sloup a plukovn¡k znovu omdlel. " Vid¡ç, co dØl ç. A§ se vr t¡me, tak z toho urŸitØ budeme m¡t oba nepý¡jemnosti." Mark se opatrnØ pýibli§oval k androidovi bl¡§ a bl¡§ a v okam§iku, kdy u§ si myslel, §e je na dosah, Ray znouvu ucukl a ustoupil d l do tmav‚ chodby. " Ty mne chceç opravdu vypnout. " zablekotal android " TobØ v…bec na niŸem nez le§¡. Vçechny ty roky.....Ty..." Mark se ho sna§il uchl cholit a pýitom se opØt pýitoŸil o trochu bl¡§. " Neboj se, v…bec to nebol¡. Je to jenom jako kdy§ zhasnou svØtlo. Ani o tom nebudeç vØdØt. A probud¡ç se jako vymØnØnì a v poý dku." Rayovi stuhly rysy. " Nenech m se vypnout. Nikdy. A od nikoho. To se radçi zniŸ¡m s m." Prudce se otoŸil a bleskurychle vyrazil do vçeobj¡maj¡c¡ tmy ponur‚ chodby. Kapit n po nØm znovu skoŸil, ale bylo pozdØ. Rayovi nemohl v tuto chv¡li staŸit nikdo. Sprintoval tmou jako o z vod a vz pØt¡ se pozemçœano- vìm oŸ¡m beznadØjnØ ztratil. JeçtØ dlouhou chv¡li dozn¡val klapot androidovìch vìsadkovìch bot a pak se i posledn¡ zbytky jejich ozvØny ztratily za vzd lenìm z kout¡m boŸn¡ chodby. Byl pryŸ. Ale opravdu definitivnØ ? Hrozba st le z£st vala. Mark se otoŸil zpØt ke §hnouc¡m zuhelnatØlìm zbytk…m Ÿehosi, co bìvalo pýed chv¡l¡ pý¡sluçn¡kem vesm¡rn‚ policie. Pak se znechucenØ sehnul a energickìmi fackami zaŸal prob¡rat Parkera k vØdom¡. OdpoŸatì Sarga vstoupil do ý¡d¡c¡ m¡stnosti cel‚ operace a z ýil spokojenost¡. NØkolik hodin sp nku spoleŸnØ s koåskou d vkuo povzbuzuj¡c¡ch prostýedk… vykonalo sv‚ a arm dn¡ psycholog tak‚ dok zal prav‚ divy. ProstØ ten mu§, kterì pr vØ vstoupil, nemØl v…bec nic spoleŸn‚ho s troskou, kterou odsud pýed nØkolika hodinami odn çeli na nos¡tk ch. Snad jenom tv ý a postavu, ale to bylo v tuto chv¡li nepodstatn‚. Vel¡c¡ d…stojn¡k ustoupil do pozad¡ a uctivØ veliteli zasalutoval. " Dobr  pr ce pý tel‚. M me je tam, kde je potýebujeme m¡t. TeÔ u§ jen zajmout toho Stonea." D…stojn¡k se na Sargu vyjevenØ pod¡val. " Co§e ??" " Zatkneme Stonea. Proto tu akci pýece dØl me." zopakoval mu spokojenì gener l trpØlivØ zp…sobem, jakìm se opakuj¡ nech pav‚mu dØcku z kladn¡ pravdy, jako §e nahoru nikdy prçet nebude nebo nØco hodnØ podobn‚ho. " To jste n m neýekl, §e chcete zatknout Stonea. Pýed chv¡l¡ jsme o nØj m lem pýiçli." " A pýedt¡m asi dvakr t taky. V podstatØ u§ §ije jenom z zrakem." dodal druhì d…stojn¡k, kterì slyçel jen posledn¡ vØtu, ale byl natolik ambici¢zn¡, §e se chtØl za ka§dou cenu z£Ÿastnit pr vØ prob¡haj¡c¡ diskuse s gener lem. Na Sargu u§ zase lezly chmury. ésmØv se mu vytratil kdesi v nen vratnu a ostýe vyçtØkl : " Podejte hl çen¡ !!" Vel¡c¡ d…stojn¡k sklapl podpatky a spustil : " Pýed nØkolika minutami jsme nad androidem opØt z¡skali kontrolu. V r mci otestov n¡ spolehlivosti tvrzen¡ odborn¡k… z infiltraŸn¡ jednotky jsme se rozhodli vyzkouçet ovladaŸ. Nastala k tomu vhodn  pý¡le§itost v okam§iku setk n¡ s dojic¡ kter  se katapultovala z rozstý¡len‚ho kýi§n¡ku galaktick‚ policie. Test probØhl £spØçnØ, ale Stone se pokusil androida odpojit. Byli jsme pýipraveni v pý¡padØ nutnosti Stonea okam§itØ pýes ovladaŸ zab¡t, ale android kupodivu poruçil vçechny programov‚ pý¡kazy od SDPP a utekl chodbou pryŸ." " M te s n¡m jeçtØ st le spojen¡ ? " " Ano." d…stojn¡k uk zal na jeden z monitor…, na kter‚m se bez ust n¡ kìvala hlubok  temn  çachta. " ZýejmØ se odhodl v  k sebevra§dØ. Chce skoŸit do propasti nad naç¡m panc‚ýovanìm centrem, ale podle informac¡ naçich Ÿidel v jeho lebce jsou blok dy autodestrukce st le aktivn¡, tak§e nebezpeŸ¡ jeho zniŸen¡ nehroz¡. Nedok §e to." Ray v z chvatu zoufalstv¡ napýel vçechnu svoji energii do sv‚ho nitra. Mus¡ se zbavit okov…, kter‚ ho st le svazuj¡ a diktuj¡ mu, co m  dØlat. Chce bìt svobodnì. Ne jenom otrok. U§ nikdy. Chce zemý¡t jako svobodnì tvor. Z vlastn¡ v…le a nikdo mu v tom nazabr n¡. Pý l si to. Moc si to pý l, ale napØt¡, kter‚ ho sv¡ralo, se t‚mØý nedalo vydr§et. Na Ÿele mu perlily kapky syntetick‚ho potu a celì se chvØl v nezvladatelnìch kýeŸ¡ch. Z blesk. A n hle klid. UvolnØn¡. Absolutn¡ klid. Splynut¡ s prostorem a Ÿasem. Vydechl. UdØlal dva kroky vzad a rozebØhl se vstý¡c sv‚mu konci. Na ovladaŸi se rozz ýila Ÿerven . V m¡stnosti zavl dl chaos. Zmaten‚ vìkýiky technik… z infiltraŸn¡ jednotky prot¡naly ý¡zn‚ rozkazy jejich velitel…. " Z¡skat zpØt kontrolu." " Nem me ji, poruçil vØtçinu okruh…." " Nesmysl. To se ned . Je to jenom stroj." " Vyýadil nouzov‚ pojistky. ü¡d¡ se bez omezen¡." " Co chce dØlat ?" " Chce tam skoŸit. U§ asi Ÿtvrt hodiny." ýval od monitoru hystericky technik." Tak teÔ tam skoŸ¡." " Kolik m me Ÿasu ? " " Snad p r sekund." " Komu se povede ho okam§itØ vypnout, dostane p…l roku dovolen‚." proý¡zl chaos energickì Sarg…v hlas. " Jinak m te çest mØs¡c… po pr‚mi¡ch. Vçichni. " " Rizikov‚ operace povoleny ! " kýikl ç‚f smØny a u kl vesnic zavl dl dokonalì chaos. Ka§dì chtØl bìt t¡m prvn¡m, kdo androida prostýednictv¡m sondy vypne a termin ly nepýetr§itØ kv¡lely z plavou chybovìch hl çen¡. N hle Ÿerven‚ svØtlo zhaslo a v m¡stnosti se rozhostilo absolutn¡ ticho. Dokonce i Sarga se b l zeptat, co se stalo. Ray se naprosto uvolnil a chvilku vychutn val opojnì pocit absolutn¡ svobody. Svoboda. To slovo v nØm v§dycky vzbuzovalo podivn‚ pocity. Mnoho lid¡ prì pro ni um¡ralo, davy v n¡ vØýily, ale co to vlastnØ je, na tom se nikdy nikdo neshodl. Pro ka§d‚ho to slovo mØlo zcela jinì vìznam. Pro spoustu lid¡ byla svoboda pouhou iluz¡. Ale staŸila. Ka§dì je svobodnì, ale jen do urŸt‚ m¡ry, ne§ mu nØkdo zaŸne st t v cestØ. Ale to se androidovi nestane. Poc¡til svobodu absolutn¡, nehmatatelnou a vçeobj¡maj¡c¡. NØco, co se ned  vyýknout slovy. U§ § dn‚ £koly, naý¡zen¡, c¡le a taktiky. M…§e si dØlat, co ho napadne. A teÔ ho pr vØ napadla hroziv  vØc. Pýedtucha, §e takovì stav mu urŸitØ dlouho nevydr§¡. BuÔto se setk  s Markem a je po svobodØ nebo ho ulov¡ nepý tel‚ a vìsledek je stejnì. Nav¡c by se mohla znovu dostavit nØjak  nepý¡jemn  porucha, jako pýed chv¡l¡. Ne. Svoboda je opojn , ale netrv  vØŸnØ. ChtØl zemý¡t svobodnì, volnì, çœastnì a pýi tom bìt s m sebou. UdØl  to. Nic ho nem…§e zastavit. Je to jeho vlastn¡ rozhodnut¡. Android se plavnìm pohybem odlepil od stØny a udØlal nØkolik rychlìch krok… k okraji propasti. U§ se mu rozevýel vìhled na jej¡ bezednou hloubku, vìhled, kterì ho pýed nØkolika minutami tak trìznil. TeÔ nic. U§ nikdy nic. Jeden krok, druhì, a pak skok. Uvolnil se a v letu se pýipravil na posledn¡ odraz. N hle se mu podlomily kolena a v lebce zavl dl chaos. S¡ly ho opustily nar z a jeho tØlo ho £plnØ zradilo. Sesul se na hranu £tesu nad propast¡ a vyhas¡naj¡c¡mi zorniŸkami u§asle sledoval vzd lenì miz¡c¡ c¡l svìch sn…. æ‚f smØny se nerv¢znØ nakl nØl nad termin lem a pýekotnØ kontroloval rozsah poçkozen¡ androidovìch funkc¡. Mezit¡m se v prav‚m spodn¡m rohu obrazovky objevilo jm‚no autora £spØçn‚ho destrukŸn¡ho programu. Sarga se koneŸnØ osmØlil. " Tak§e ??" Technik se zvedl od monitoru a s ulehŸen¡m se usm l. " M…§eme si ho j¡t sebrat, gener le. Le§¡ na pýevisu skaln¡ stØny a jestli ho o§iv¡me do týiceti minut, bude opØt plnØ funkŸn¡, ale tentokr t pro n s." Gener l si oddychl, potýepal nejrychlejç¡mu çœastlivci rukou a u§ vyd val instrukce k vysl n¡ z chrann‚ho tìmu. Nadçenì £spØçnì technik spokojenØ odch zel z m¡stnosti, pron sledovanì nen vistnìmi pohledy svìch koleg…, pýiŸem§ ani on, ani nikdo z ostatn¡ch pý¡tomnìch, s vìjimkou Sargy, netuçil, §e se pr vØ vyd v  na dalekou cestu do naprost‚ izolace a §e bude nejçœastnØjç¡m ŸlovØkem ze vçech lid¡, a§ se mu po p…l roce zase poçtØst¡ pýij¡t zpØt do pr ce mezi norm ln¡ lidi s jejich norm ln¡mi probl‚my. Luxusn¡ dovolen  nakomandovan  tajnou slu§bou m  tu nevìhodu, §e v s luxusn¡ androidi obsluhuj¡ a uspokojuj¡ ve vçech smØrech, jsou ochotn¡, n padit¡, sympatiŸt¡ a pý telçt¡, vaçe partnerka je kr sn  a sv…dn , ale kdy§ si s nØkìm chcete norm lnØ popov¡dat, je to jako kdybyste narazili na zeÔ. Zdvoýil‚ odm¡tnut¡, nech pav  gesta nebo zmØna t‚mat jsou spolehliv‚ metody, kter‚ v s odrad¡, pokouçet se napý¡çtØ zapý dat hovory ne§ douc¡m smØrem. SmØrem, kterìm byste mohli Ÿasem vyzradit týeba i nØco velmi nevhodn‚ho. Jen se hezky uvolnØte a poddejte se pý¡jemn‚ iluzi, §e m te vçechno, co m…§ete m¡t. Ostatn¡ si to o v s urŸitØ mysl¡ taky, tak tomu vØýte. Zat¡mco vØtçina technik…, kteý¡ rozpaŸitØ post vali kolem poblik va- j¡c¡‚ch termin l… skrytØ a v nØkterìch pý¡padech i otevýenØ z vidØla v¡tØzn‚mu çœastlivci, Sarga nechal zformovat pohotovostn¡ Ÿetu. Skupinka vØdc… a voj k… urychlenØ opustila m¡stnost a o nØkolik okam§ik… pozdØji se i se svìm tاkìm a slo§itìm technickìm vybaven¡m vydala vzh…ru po strm‚ skaln¡ stØnØ. Horolezeckì vìcvik byl nezbytnou podm¡nkou pro slu§bu v t‚to oblasti a dnes se koneŸnØ po letech uk zala opodstatnØnost tohoto po§adavku jako opr vnØn . Tاk‚ technick‚ vybaven¡ pro pý¡pad, §e by snad android pýeci jenom zmobilizoval vçechny sv‚ s¡ly a pokusil se o odpor, d valo jednotce poý dnØ zabrat. Ale i pýes nepý¡jemnou gravitaci, kter  zde byla alespoå o pozn n¡ menç¡ ne§li na mateýsk‚ planetØ, se po Ÿtvrt hodinØ usilovn‚ dýiny koneŸnØ vyhoupl velitel jednotky pýes ostrì skaln¡ okraj, nØkolik centimetr… od m¡rnØ krv cej¡c¡ Rayovy bezvl dn‚ hlavy. " Syntetick  krev. To nic neznamen . Poý d plat¡ pln  pohotovost !" kýikl ç‚f odd¡lu ke svìm koleg…m, kteý¡ se jeden po druh‚m odlepovali od skaln¡ stØny a pýeskakovali na vyvìçenou ploçinu, kde st l a velel cel‚ akci. "Gener tor sem !" VyçtØkl a otoŸil se zpØt k androidovi. Skupinka s tاkou vìbavou zaŸala pomalu smontov vat jak‚si energetick‚ monstrum. Pýesto§e pod t¡hou jednotlivìch segment… vr vorali z posledn¡ch sil, za p r minut sesadili posledn¡ d¡ly k sobØ. Zelen‚ ukazatele na palubn¡ desce gener toru se rozz ýily do prostoru, pýiŸem§ vrhaly ostr‚ svØtlo i na napjat‚ vìrazy technik…, kteý¡ androida s tاce skrìvanìm strachem st le jeçtØ obch zeli ve velkìch kruz¡ch. " Namiýte to na nØj a dejte tam maximum. My u§ mu tu jeho osobnost vykouý¡me z lebky." ucedil velitel a kysele se usm l do videokomunik toru na pýihl¡§ej¡c¡ho Sargu. Ten jeho snahu ocenil m¡rnìm kìvnut¡m hlavy. " TeÔ !!" Namodralì z blesk, kterì zapraskal ionizovanìm vzduchem, byl mnohem silnØjç¡, ne§ cokoliv, co kdo z pý¡tomnìch kdy vidØl. S¡la vìboje rozechvØla skaln¡ stØnu a zas hla naplno Rayovy energetick‚ okruhy. Plastexov  kombin‚za v nØkolika okam§ic¡ch zmizela a pod n¡ zaŸaly prosv¡tat rozp len‚ pl ty oceli a syntetick‚ k…§e androida. V nØkolika kýeŸovitìch z çkubech se zachvØl a pak z…stal zcela nehybnØ le§et. Namodral‚ jazyky vìboj… s neutuchaj¡c¡ vytrvalost¡ rozpalovaly androidovy okruhy a po dvou minut ch srçen¡ a çkv¡ý¡c¡ se sp leniny ji§ nikoho nenech valy na pochyb ch, §e je skuteŸnØ a definitivnØ po vçem. Z Raye zbyl jen vyhaslì a doŸerna o§ehnutì skelet, se kterìm vçak mØli solaåan‚ do budoucna velk‚ pl ny. " Dost !!" Nepýetr§itì hluk n hle ustal a jen vzd lenn  ozvØna od Ÿlenitìch ploch okoln¡ch skal vracela jeçtØ chv¡li dozvuky bouýe, kter  zde pr vØ utichla. Rozp lenì a popraskanì povrch, na nØm§ st le jeçtØ spoŸ¡vala kovov  konstrukce androida, zniŸeho nic lupnul a na jeho rìhovan‚ kresbØ se objevila dalç¡ puklina. " KonŸ¡me. SkliÔte vçechno a dol…." zakonŸil akci velitel a s m zaŸal se sestupem jako prvn¡. O chv¡li pozdØji byl android, nebo sp¡çe to, co z nØho zbylo, zabalen do azbestov‚ho vaku a opatrnØ spuçtØn z £tesu dol…. KromØ zdevastovanìch skal a çtiplav‚ho z pachu sp len‚ho plastexu zde nez…stallo nic, co by svØdŸilo o definitivn¡m konci jednoho syntetick‚ho §ivota, kter‚ho byly tyto sk ly nØmìmi svØdky. Seçplh vaj¡c¡ solaåan‚ se postupnØ zmØnili v mal‚ teŸky, kter‚ se zvolna noýily do st¡nu pý¡kr‚ho sr zu. Mezi skalisky znovu zavl dlo vØŸn‚ mrtv‚ ticho a jen vzd len‚ çelesty slabìch hlas… prozrazovaly pom¡jivou pý¡tomnost ŸlovØka. Pot‚ i ony odeznØly do absolutn¡ho ticha a tato Ÿ st podzem¡ se opØt ponoýila do sv‚ho vØŸn‚ho klidu. Else se splnil jej¡ nejhorç¡ sen. V§dycky se b la toho, §e jednou z…stane chud  a opuçtØn  a dnes ve Ÿtrn ct nula pØt se tato hr…zn  vize promØnila v holou skuteŸnost. JeçtØ st le pýemìçlela, jak k tomu vlastnØ mohlo tak rychle doj¡t, ale aœ si l mala hlavu, jak chtØla, pý¡Ÿina i jej¡ ýeçen¡ se jevilo st le v nedohlednu. Mo§n  nØjak  vadn  technologie. Nebo snad sabot § ? Doufala, §e u§ se ka§dou chv¡li probud¡ ze sv‚ho zl‚ho snu, kterì vçak zaŸ¡nal m¡t a§ pý¡liç realistickou podobu. Stalo se toho nØjak moc najednou. Mark byl odvol n na akci a vz pØt¡ prohl çen za nezvØstn‚ho. Pak zachytila ten sign l k¢dovan‚ vìzvy SDPP o pomoc a informovala admir la Neumanna. Ten vyslal z chrannou misi s plukovn¡kem Parkerem a ta vz pØt¡ zmizela tak‚. Pak Neumanna odvolali. Potom Else kosmick  policie vypovØdØla vçechny smlouvy na energetick‚ gener tory. A pak se pýidali i vçichni ostatn¡. Nakonec pýiçel absolutn¡ finanŸn¡ krach, akcie Elsinìch podnik… spadly prudce dol… a u§ se nezvedly. Doufala. Doufala celìch dvan ct hodin, §e to nen¡ pravda. MarnØ. Dnes, v çest hodin r no, pýiçel pý¡kaz banky k zabaven¡ veçker‚ho majetku a jako by ani tohle nestaŸilo, vyt hl na ni tisk tu podlou a zahanbuj¡c¡ af‚ru z jej¡ mlhav‚ minulosti, kterou neodkrìvala ani Markovi. Takov  z keýnost. Jindy by takovou af‚ru zlikvidovala hned v poŸ tku a staŸil by na to pouhì jeden jedinì rychlì telefon t. Ale teÔ ? U§ vid¡, jak si agentury mezi sebou za klesaj¡c¡ ceny prod vaj¡ jej¡ choulostiv‚ obr zky jen proto, aby je uveýejnily na tituln¡ch str nk ch svìch bulv rn¡ch pl tk…. Jakpak by ne. V§dyœ j¡ to tam sluç¡. Jen kdyby ty fotky nemØly i dalç¡ akt‚ry. Ano. Zn  ty z bØry. Ji§ dvakr t ji s nimi zkouçel nØkdo vyd¡rat, ale nikdy j¡ nest lo za to, aby je od nØho koupila. Jak on, tak i ona vØdØli, §e takov‚ sn¡mky nejbohatç¡ §eny galaxie si nikdo uveýejnit nedovol¡. Ale dnes byla situace jin . O hodnØ jin . A sn¡mky ji§ mØly sv‚ kupce. PovØst. O tu j¡ nikdy moc neçlo. Byla c¡levØdom  a cti§ dostiv . Ve vçem, co dØlala, chtØla bìt nejlepç¡. Nejlepç¡ byla i tehdy, kdy§ ji kdosi za polopr…hlednìm zrcadlem v noŸn¡m podniku nevaln‚ povØsti nafotil. NestydØla se za sebe. Dokonce by se dalo ý¡ct, §e na to, jak tam vypad , byla hrd . To byl zýejmØ tak‚ jeden z d…vod…, proŸ se nikdy nestarala o to, jak tyto fotografie zniŸit. Byl to kus jej¡ho §ivota. Byla mlad , stipendium n¡zk‚, ambice vysok‚ a dØdictv¡ v nedohlednu. A pak j¡ to tak‚ dost l kalo. Myslela si, §e na to m . Tak proŸ to nezkusit. Tak to zkusila. Tehdy j¡ to pýipadalo docela zaj¡mav‚. Ale dnes ? Pr vØ dnes se to obr tilo proti n¡. SamozýejmØ, §e by se jeçtØ vçechno dalo zvr tit. Mo§n , §e ne £plnØ vçechno, ale jist  mo§nost tady byla. P…jŸit si. Takovìch sedmdes t, osmdes t mili¢n… dols… a stabilizovat ceny akci¡.. ZaŸ¡t novì vìzkumnì program na odstranØn¡ z vad gener tor… a rozjet vçechny n hradn¡ vìroby, kter‚ pýich zej¡ v £vahu. Mo§n , §e by tentokr t byla na m¡stØ i spolupr ce se Solanem. Situace je opravdu tاk . Jen§e, kde vz¡t pen¡ze ? Kdo j¡ dneska p…jŸ¡ ? SamozýejmØ, §e m  spoustu vlivnìch zn mìch a pý tel. Jsou sice trochu vypoŸ¡tav¡, ale jinak docela pý¡jemn¡. Bohu§el uzn vaj¡, tak jako vØtçina boh Ÿ…, jednu z sadu. NØco za nØco. A ona jim dnes nem…§e nic nab¡dnout. Nav¡c jim hroz¡, §e se s n¡ zkompromituj¡. Po tom, co si pýeŸetla dneçn¡ rann¡ Ÿl nky, o tom ji§ ani trochu nepochybuje. Ne. Nikdo j¡ nep…jŸ¡. Je sama a chud . Bude muset j¡t pracovat. Ale to jenom v pý¡padØ, jestli z…stane na svobodØ. A pr vØ teÔ to vypad , §e bude m¡t mo§n  po starostech na delç¡ dobu. " Jestli n m okam§itØ neýeknete, kde se nach z¡ sedmì sektor vìzkumn‚ho stýediska, kter‚ mØlo bìt podle vìnosu soudu zabaveno kompletnØ dnes r no...." pýedsedkynØ sen tu komise udØlala dlouhou pauzu. " Hroz¡ v m dvacet let vØzen¡ pro dlu§n¡ky. M…§ete pova§ovat za z zrak, §e banka po§aduje na kompenzaci ztr t v souvislosti s vaçimi nekrytìmi z vazky pouze celì v ç majetek a v s chce nechat volnØ odej¡t. Na vaçem m¡stØ bych podØkovala panu Whitcombovi, kterì se v s zastal a zbyteŸnØ bych neplìtvala trpØlivost¡ svìch vØýitel…." Ostrì a jeŸivì hlas pýedsedkynØ se Else zavrt val do mozku jak smrt¡c¡ Ÿerv. JeçtØ, §e tento druh trestu smrti u§ v Pozemsk‚ unii zruçili. Jinak by si nikdy nemohla bìt jista dne ani hodiny, kdy se z nebe pýiý¡t¡ nØjak  katastrofa, kter  bude m¡t jeçtØ horç¡ dohru, ne§ je ta dneçn¡. Pýesto§e byla u vìslechu, sna§ila se soustýedit. Mus¡ si urŸiit, co je nejd…le§itØjç¡ a co je a§ druhotn‚. V tuto chv¡li je nejd…le§itØjç¡ nepýij¡t £plnØ o vçechno. Alespoå jeden mili¢n si schovat a zaŸ¡t znovu podnikat. Jakmile pýijde o vçechno, ji§ nikdy se z toho nevybabr  a ona, jej¡ dØi a jejich dØti, vçichni budou §¡t u§ nav§dy jako chud¡. MimodØk zapnula pý¡ruŸn¡ di ý, kterì j¡ zaŸal okam§itØ vypisovat na obrazovku pýekotnØ pýich zej¡c¡ vzkazy a zpr vy posledn¡ch hodin. Jedna horç¡ ne§ druh . Sam‚ dluhy, po§adavky, vìhr…§ky a upom¡nky. Ale mezi nimi se naçlel i jeden docela odliçnì vzkaz. Zasm la se. Ne, nezd  se j¡ to. Je to skuteŸnØ vzkaz z noŸn¡ho klubu na vìchodn¡m pobýe§¡. To pýece nemohou myslet v §nØ. Ale vypadalo to tak. Pýestala vn¡mat okol¡ a Ÿetla : Naçe spoleŸnost V m dØkuje za popularitu, kterou d¡ky Vaç¡ osobØ v posledn¡ch dnech z¡skala a pýesto§e pro V s pravdØpodobnØ toto obdob¡ nen¡, alespoå po finanŸn¡ str nce zýejmØ pý¡zniv‚, rozhodli jsme se V m alespoå Ÿ steŸnØ vykompenzovat Vaç¡ souŸasnou §ivotn¡ situaci naç¡ nab¡dkou. Pokud budete m¡t z jem, m…§ete u n s ji§ od z¡týka znovu nastoupit. Za diskr‚tnost ruŸ¡me a § dn‚ incidenty s fotografy se ji§ nebudou opakovat. Naçi z kazn¡ci V ç talent jistØ ocen¡. Blabla bla bla bla........ Zamyslela se. Jako pýechodn‚ £toŸiçtØ to rozhodnØ nen¡ çpatn‚. A a§ se situace uklidn¡, tak zaŸne znovu podnikat. Ale pýedt¡m se mus¡ uskrovnit. Co tady nen¡ Mark, tak se c¡t¡ nØjak divnØ. Odjak§iva byla temperamentn¡ a v urŸitìch oblastech dost nezdr§enliv  a tato nab¡dka pýiçla v tuto chv¡li jako velmi v¡tan  kompenzace. Nebyla si ani jist , jestli by ji dok zala odm¡tnout, kdyby jeçtØ mØla tolik penØz, co mØla pýed tìdnem. L kalo by j¡ to. Ale odm¡tla by. Nemohla si to dovolit. Ale dnes ? V§dyœ je to vlastnØ jedin  mo§nost zamØstn n¡, kterou j¡ kdo nab¡dl. Tak co m  dØlat ? A Mark ? Ten je zat¡m st le jeçtØ nezvØstnì a mo§n , §e u§ se ani nevr t¡. Snad je to pro nØ pro oba takhle lepç¡. Kdy§ se poznali, byla ona bohat  a on £spØçnì. Kdov¡, jak by mohlo vypadat takov‚ shled n¡ nyn¡. Zpoza dveý¡ se ozvalo enrgick‚ zaklep n¡ a mohutnì st¡n prom¡tanì skrz matn‚ sklo vìplnØ lucernou pýed vchodem d val tuçit, §e ten, kdo pýede dveými stoj¡, m  vylo§enØ goril¡ postavu. Elsa s sebou cukla. Tyhle nenad l‚ pý¡chody klient… j¡ nedØlaly v…bec dobýe. Za tØch nØkolik let pohodln‚ho §ivota si zvykla, §e vçechno dØn¡ ve sv‚m okol¡ organizovala sama, nebo se na nØm alespoå vìraznØ pod¡lela. Tady to bylo nØco jin‚ho. Pýipadala si jako hý¡Ÿka v rukou osudu. I kdy§ to bylo obŸas docela zaj¡mav‚. "Vstupte." pronesla nejmilejç¡m hlasem, kter‚ho byla schopna a zvØdavØ se zad¡vala ke dveý¡m. Vz pØt¡ m lem omdlela leknut¡m. "Dobrì veŸer." do dveý¡ vstoupil gener l Khov. Usm¡val se na Elsu a ta absolutnØ netuçila, jestli sem pýich z¡ jako starì pý¡tel, jako nadý¡zenì jej¡ho mil‚ho Marka a nebo jako n ru§ivì z kazn¡k, kter‚ho zvØdavost donutila j¡t se pod¡vat na novou hvØzdu podniku. "Dobrì veŸer gener le. Co si d te ?" plavnØ se natoŸila k baru a vyt hla gener lovu obl¡benou znaŸku, kter‚ d val pýednost na vçech bujarìch veŸ¡rc¡ch, poý danìch za asistence SDPP. " Jste bystr ." usm l se Khov, kterì nikdy netuçil, §e Elsa v pr…bØhu oslav a pý¡pitk… registruje i to, co si kterì z host… nal‚v . Znovu si ji prohl‚dl od hlavy a§ k patØ tak d…kladnØ, §e by se i otrl  zamØstnankynØ podobn‚ho podniku zaŸervenala. S Elsou to vçak ani nehnulo. Zasm la se. " To jsem. Ale jak se tak na v s d¡v m, nejsem si v…bec jist , proŸ jste sem pýiçel. ¦e by n hodou ?" " Ne, to ne. J  sem chod¡m pravidelnØ a tak jsem si ýekl, §e se za v mi stav¡m." "Hmm..." odtuçila Elsa. "A to mi tady slibovali absolutn¡ diskr‚tnost. To je ale kçeft." "Nic si z toho nedØlejte. To v¡m jen j . " " A za chv¡li je tady i admir l Neumann, §e jo.." " Ne, ten nepýijde. Sesadili ho a teÔ u§ na podobn‚ vylomeniny nem ." usm l se Khov. " Tak to je skvØl‚. A co byste si pý l ? M te nØjak‚ zpr vy o Markovi ?" obr tila se k nØmu s nadØj¡ v hlase. " Nejsem tu pracovnØ. Jsem tu soukromØ." " Tak§e na relaxaci." ucedila Elsa." To bych do v s neýekla. " " Co je na tom çpatn‚ho. V§dycky jste mi byla sympatick , ale poka§d‚ mezi n mi byly urŸit‚ bari‚ry." zd…vodåoval gener l. " A co man§elka, ta o tom v¡ ?" " No, ta m  slabost pro Marka a j  zase pro v s. Pochopila by to." " Co§e ??" Elsa z£stala tupØ z¡rat a jen nevØý¡cnØ sledovala, jak ji gener l opatrnØ stahuje jemnou polopr…hlednou bl…zku a odhaluje jej¡ kr sn‚ a op len‚ mlad‚ tØlo. " Co kdy§ se to dozv¡ Mark ? Jak mu to vysvØt¡m ?" blekotala. " Je nezvØstnì a j  m m alibi. Pr vØ jsem na poradØ veden¡ SDPP." zachrŸel Khov. " Tak jo." Elsa se zvolna poddala pý¡valu s¡l¡c¡ v çnØ, kter  se z gener la velice rychle pýenesla i na ni. Obrovit  postava ç‚fa SDPP ji natolik zaujala, §e si ani nevçimla temn‚ postavy, kter  se mihla za pootevýenìm oknem a vz pØt¡ zapadla do st¡nu mezi balk¢ny. Neslyçela ani, jak si sundav  odstýelovaŸskou puçku a jak nab¡j¡. V bouýi pocit…, kter‚ ji zcela oslepily, dnes ji§ po nØkolik t‚, byla natolik otupØl , §e si ani neuvØdomila, §e zahýmØl vìstýel. Pouze udivenØ sledovala, jak gener lova pa§e, kterou mØla kolem krku, s sebou n hle trhla a pak explodovala silnìmi proudy temn‚ krve do m¡stnosti. Khov se svezl z gauŸe a dopadl na podlahu, kde v z pØt¡ ztratil vØdom¡. Vtom zaharaçil dalç¡ vìstýel. Tentokr t explodovala mal  lampiŸka na noŸn¡m stolku, tØsnØ vedle jej¡ hlavy. Probrala se. Vçechny pý¡jemn‚ pocity z…staly kdesi daleko v minulosti a j¡ zbyla pouze chladn  a pr zdn  pý¡tomnost, bezvl dn  postava gener la na podlaze a pýedtucha, §e tady se svou profes¡ pr vØ definitivnØ skonŸila. Nev hala ani okam§ik. Pýekulila se pýes hranu gauŸe a jedinìm skokem byla u skýŸ¡nØ s l¡bivìm obleŸen¡m, kter‚ mØlo vçechny mo§n‚ funkce, jen ne tu, aby hý lo. Rozbitìm oknem vnikal do m¡stnosti chladnì vzduch. Sehnula se a r znØ vytrhla spodn¡ poliŸku, kter  jako by do t‚to ský¡nØ ani nepatýila. Na podlahu vypadl mastnì hadr a z nØho vyklouzl tmavì sportovn¡ revolver 38 speci l, se kterìm kdysi s Markem soutاila ve stýelbØ. Jedinì majjetek, kterì j¡ po konfiskaci zbyl. Snad a§ na jeden sektor vìzkumn‚ho stýediska nØkde pod zem¡, ale o tom stejnØ nevØdØla, kde je a kdy§ to z n¡ u soudu nedostali ani hloubkovou psychickou sondou, nechali ji j¡t. Pro ni to neexistovalo. Nemohla to ani pou§¡t. Ale revolver ano. Vyklopila bub¡nek. Nabitì ostrìmi. Cukla rukou a chladnì mechanismus s cvaknut¡m zapadl na sv‚ m¡sto. Nat hla kohoutek a pýikrŸila se k zemi. ¬ekala. Dlouho Ÿekala. ¦ dn‚ dalç¡ vìstýely se neozìvaly a Elsa se ji§ zaŸ¡nala pomalu rozhodovat, jestli by nemØla opustit sv…j £kryt a zaŸ¡t o§ivovat ranØn‚ho Khova. Vtom z d lky zaznØly bl¡§¡c¡ se policejn¡ sir‚ny a t‚mØý ve stejn‚m okam§iku vpadla do m¡stnosti s fotoapar tem v ruce tmav  postava, kter  silnØ pýipom¡nala ninju z levnìch hongkongkskìch film…. ProbØhl m¡stnost¡ tam a zp tky a vypadal, jako by nØco hledal. Potom, snad ze zoufalstv¡, doçel a§ ke dveý¡m a opatrnØ nakoukl do chdby. Elsa se pomalu zvedla ze zemØ a po çpiŸk ch doçla a§ k nØmu. V okam§iku, kdy se rozhl‚dl a chtØl znovu zavý¡t pootevýen‚ dveýe, dopadl jej¡ revolver celou svou vahou, kterou do nØho vlo§ila, na jeho zahalenou ç¡ji a ninja, nebo kdo to vlastnØ byl, se shroutil na podlahu vedle Khova s pýechodnou ztr tou vØdom¡. NØco chrŸel a oŸi mØl vytýeçtØn‚, ale nebylo mu rozumØt. Elsa roztrhla Ÿernì oblek. Hledala doklady, ale marnØ. N hle j¡ mezi prsty uv¡zla mal  plastov  kartiŸka, kterou se prokazovali vçichni zamØstnanci jej¡ch laboratoý¡ pýi vstupu do podniku. Pr…hledn , bez oznaŸen¡, ale s miniaturn¡m Ÿipem. Tak§e o tohle tady çlo. Byl to nØkdo od n¡. ChtØl tedy zab¡t ji a ne Khova. Ten mØl jenom tu sm…lu, §e tu pr vØ teÔ byl. ækoda. To bylo naposled. Else se honily myçlenky hlavou jako o z vod jeçtØ v okam§iku, kdy u automatu v bl¡zk‚ stanici podzemn¡ dr hy volala z chrannou slu§bu. Ta byla rychl  a o nØkolik chvil pozdØji vyn çela gener la i nezn m‚ho ninju na nos¡tk ch z budovy. "Co teÔ ?" posteskla si. "U§ nikdy nebudu m¡t klid. Nikdy to nebude jako dý¡v. ProŸ j  jsem v…bec chtØla bìt bohat  ?" zavzlykala a pozornØ se rozhl‚dla kolem, kde by tuto noc mohla v klidu a bezpeŸnØ pýespat. Mark s Elsou se pomalu bl¡§ili k hust‚mu davu, kterì s nadçenìm j sotem v¡tal usmØvav‚ho a vØŸnØ optimistick‚ho prezidenta pozemsk‚ unie. Jeho obrnØn‚ vozidlo se na okam§ik zastavilo, aby se hned v z pØt¡ opØt dalo do sv‚ho klouzav‚ho pohybu pýeplnØnou ulic¡. Jedna z maminek strhla na posledn¡ chv¡li sv‚ dØcko z cesty a n hle opuçtØn‚ pestrobarevn‚ m v tko z£stalo jako nØmì svØdek nØkolik okam§ik… le§et na rozp len‚m asfaltu, ne§ jej tاk  kola panc‚ýov‚ho monstra zalisovala do temn‚ho povrchu silnice. J s n¡ neutichalo a jelo se d l. Elsa se na Marka usm la. " M m pro tebe dobrou zpr vu. " Stone se skepticky pod¡val sv‚ partnerce do oŸ¡. NemØl r d pýekvapen¡ a vØtçina pýekvapivìch zvØst¡ od jeho kr sn‚ pý¡telkynØ pro nØho m¡vala dost nepý¡jemn‚ d…sledky. Na mysli mu vytanula vzpom¡nka, jak mu Elsa pýed lety jen tak mimochodem pýi veŸeýi v restauraci ýekla, §e banka, do kter‚ si devØt let poctivØ ukl dal sv‚ £spory z SDPP, pr vØ zkrachovala. Hezk  zaj¡mavost. A v novin ch to vyçlo a§ druhì den. Elsa prostØ vØdØla v§dycky vçechno z prvn¡ ruky. Byl upý¡mnØ zvØdav, co to bude tentokr t. Znovu si ji prohl‚dl. Ne, d¡tØ s n¡m asi neŸek . To by se tv ýila jinak. Na povìçen¡ to taky nevypad . Nic slavnostn¡ho. Zase ten jej¡ sv…dnì sm¡ch. Na co tak asi m…§e pr vØ teÔ myslet ? HlavnØ aœ ho nenap¡n  dlouho. Rozhodl se, §e se zept . " Jakou zpr vu ? " Elsa se znovu sv…dnØ usm la. " SkvØlou zpr vu. MØl jsi bìt dnes odpoledne osobnØ vyznamen n prezidentem unie, viÔ . " " To souhlas¡. " ucedil Stone. " Ale ty jsi o setk n¡ s podobnìmi osobnostmi nikdy moc nest l, §e jo ." " To je pravda, ale prezident....." " Vyznamen n¡ dostaneç v zastoupen¡ od gener la Khova. V novin ch to bude stejnØ a my m me dneçn¡ odpoledne voln‚. No nen¡ to n dhera ?? " Mark zalapal po dechu. " Ale.." " Ale co ? KoneŸnØ budeme m¡t chv¡li Ÿasu pro sebe. Vçechny ty vìslechy a vyçetýov n¡, co ses vr til, skonŸily. TeÔ na to m…§eme spoleŸnØ zapomenout. Ty nem ç radost ?" udivenØ se na Marka pod¡vala a pýes oŸi j¡ pýel‚tl st¡n pochybnost¡. " Ale proŸ ? V§dyœ mi sl¡bili, §e prezident..." " Proto§e m‚ slovo m  svou v hu." zaŸepìýila se Elsa. " Proto§e jsem se stavila v jeho organizaŸn¡m tìmu a vysvØtlila jsem jim, jak moc pro n s znamen  volnì Ÿas. MØli pochopen¡. NevØýil bys, ale prezident m  podobn‚ probl‚my." " Tak§e oni mne jen tak çkrtli ze seznamu ?" " A proŸ ne ? DØl ç, jako by tØ to mrzelo. J  tØ nepozn v m. Snad ses nezaŸal zaj¡mat o politiku ? " Mark usilovnØ pýemìçlel a bylo to na nØm vidØt. " Ale no tak, Marku. Poý dnØ si prezidenta prohl‚dni. Vid¡ç ho naposled. Pý¡çtØ snad mo§n  v televizi, proto§e tohle je prì jeho posledn¡ veýejn‚ vystoupen¡ v tomto obdob¡. Proslìch  se, §e rozvØdka zjistila, §e ho solaåan‚ chtØj¡ zab¡t. Takovì nesmysl. V§dyœ za ka§dìm druhìm rohem Ÿek  podobnì pan k na svou §ivotn¡ çanci a mohli by je, pro mne, za mne, stý¡let týeba ka§dì tìden." Elsa se vl¡dnØ usm la a otoŸila se k Markovi, ale ten se nesm l. Energickìm pohybem odstrŸil svoji pýekvapenou partnerku stranou a zahledØl se pýes davy smØrem k n mØst¡, kam m¡ýila prezidentsk  limuz¡na. Jeho tv ý se zkýivila soustýedØn¡m, kdy§ odhadoval Ÿas potýebnì ke zdol n¡ nØkolikasetmetrov‚ vzd lenosti. Vyjde to. Nic jin‚ho mu nezbìv . Z plnìch sil vyrazil do hust‚ zmØti tØl, kter‚ rozr §el hlava nehlava. ZdØçen‚ vìkýiky nebral na vØdom¡ a bezohlednØ postupoval st le vpýed, jako pý¡rodn¡ §ivel. Ztrnul  Elsa jen beze slova z¡rala na spouçœ, kterou pýed jej¡ma oŸima pr vØ zp…sobil jeden z nejvØtç¡ch a nejohleduplnØjç¡ch gentleman…, jak‚ kdy potkala. Byla v çoku. Des¡tky ranØnìch a naý¡kaj¡c¡ch postav se pomalu trousily z davu. Ten vçak paradoxnØ nijak neý¡dl. Byly tu tis¡ce lid¡ a vçichni chtØli vidØt sv‚ho milovan‚ho prezidenta. ¬lovØka, kterì reprezentuje vçechno dobr‚, co se ve vesm¡ru za posledn¡ desetilet‚ volebn¡ obdob¡ ud lo. ¬lovØka, kterì dovedl unii k prosperitØ, kterì vìhodnìmi smlouvami s jinìmi civilizacemi zajistil z soby energie pro pý¡çt¡ desetilet¡. ¬lovØka, kterì snad ani nebyl ŸlovØk. Masm‚dia ho povìçily na boha. Byl to symbol. Symbol s¡ly a £spØchu. Kdo ho uvid¡ §iv‚ho, m…§e se t¡m chlubit do konce §ivota. A to pr vØ dnes platilo dvojn sob. Mark u§ skoro nemohl a tak sp¡çe tuçil, ne§ vn¡mal, jak mu v pa§i implantovan  ampulka vstý¡kla do §¡ly roztok se solanskou drogou. Zav hal a pýikrŸil se. To bylo rychl‚. U§ to nebyl Stone. Ten pýemìçlivì kapit n Stone, chladnØ kalkuluj¡c¡ a v§dy rozva§uj¡c¡ vçechny sv‚ kroky. Stal se z nØj stroj na zab¡jen¡. Pýestal se potit a zrychlil se mu tep. SvØt kolem nØho, jako by se n hle zpomalil. Vçechno, ka§dì krok, ka§d‚ kìvnut¡ hlavou lid¡ v davu kolem, vçechno trvalo neskuteŸnØ dlouho. Nec¡til u§ § dnou bolest. NØkdo, komu çl pl pýed chv¡l¡ na nohu, se po nØm tvrdØ ohnal. Na kapit novØ l¡ci se objevil Ÿerstvì krvavì çr m. Ani§ se otoŸil, sekl svou pravou rukou smØrem k neçœastn¡kovi a s uspokojen¡m zaregistroval dutì zvuk pukaj¡c¡ lebky. Mark se prudce otoŸil k bl¡§¡c¡mu se prezidentovu vozu. Takov  snobsk  poçetilost. Prezident se tu vozil v prav‚m pozemsk‚m automobilu z pýelomu stolet¡. ¬ernì lak se leskl ve svitu zapadaj¡c¡ho slunce a temnØ rud‚ a §lut‚ vlajky pozemsk‚ unie visely schl¡ple z malìch §erd¡ na blatn¡c¡ch. Tak jako v tØch prastarìch filmech. Stone se nechal na okam§ik un‚st vzpom¡nkami na studentsk  l‚ta, kter  tr vil pýev §nØ v projekŸn¡m s le university, pýi prohl¡§en¡ film…, o jejich§ existenci nemØla vØtçina pozemçœan… u§ nØkolik desetilet¡ ani tuçen¡. Droga se vçak pýipomØla velice rychle. Mark poc¡til nØco nov‚ho. NØco nezn m‚ho, s Ÿ¡m se dosud nikdy nesetkal. Byl to hlad po krvi. A mØla to bìt krev jednoho urŸit‚ho ŸlovØka. Poc¡til nesnesiteln‚ napØt¡, kter‚ se dalo vydr§et jen velmi tاce. Mus¡ ho zab¡t . Mus¡ to udØlat hned nebo snad zeç¡l¡. Pod¡val se znovu smØrem k prezidentsk‚mu vozu. Politik sedØl na zadn¡m sedadle a zvesela kynul dav…m. V obliŸeji se mu zraŸila £nava a do oŸ¡ mu zaŸal pomalu prosakovat nepatrnì n znak pohrd n¡ a apatie. Silov‚ gener tory, um¡stØn‚ ve dveý¡ch limuz¡ny, generovaly extr‚m¡ silov‚ pole, kter‚ prì bylo schopno odolat i jadern‚mu vìbuchu. Ale kdo by to, proboha, zkouçel ? ¦havì vzduch se v¡ýil a klokotal nad neviditelnou nepr…stýelnou kopul¡, kter  nepropustnØ oddØlovala prezidenta od jeho obdivovatel…. Bylo slyçet ka§d‚ slovo, kdokoli mu mohl pohl‚dnout zpý¡ma do tv ýe, ale pro vçechny z£st val nedotknutelnì. Pro Marka ne. V pamØti se mu vybavil seznam elektrick‚ho rozvodu vozidla vŸetnØ nouzovìch okruh… energetickìch gener tor…. Vìsledky pr ce des¡tek obØtovanìch solanskìch çpion… pr vØ pýin çely sv‚ ovoce. JeçtØ nØkolik sekund a prezident…v ochrannì çt¡t se stane vØc¡ minulosti. Stone pýivýel oŸi a upadl do hlubok‚ho transu. S pØnou u £st se vynoýil z davu a nØkolika bleskurychlìmi skoky se objevil tØsnØ vedle Ÿern‚ limuz¡ny. Na stýech ch bl¡zkìch budov padlo nØkolik rozkaz… a odstýelovaŸi se dali do pr ce. V bdØl‚m stavu by kapit n nemØl nejmenç¡ çanci. Ale teÔ pýi svìch çkubavìch a nevyzpytatelnìch pohybech kýeŸovitØ proskakoval mezi sviçt¡c¡mi kulkami, kter‚ se v oslnivìch z blesc¡ch ut pØly v silov‚m poli vozidla nebo s çustivìm Ÿvacht n¡m mizely kdesi ve vydØçen‚m davu. Mark v pr…bØhu nØkolika sekund zpýetrhal vçechny rozvody pod panc‚ýovanou karoseri¡ a ochrannì syst‚m vozu s kv¡len¡m pýeçel na intern¡ gener tor v prezidentovØ zadn¡m sedadle. Neviditeln  kupole nad vozem praskla a zakrv cenì ýidiŸ se shroutil k podlaze zasa§en vìbuçnou stýelou jednoho ze vzd lenØjç¡ch odstýelovaŸ…. Hedv bn‚ potahy a ŸalounØn¡ auta explodovaly v des¡tk ch malìch vìbuch… a prezident jen vytýeçtØnØ z¡ral, jak se jeho n dhernì muze ln¡ expon t pod palbou odstýelovaŸ… mØn¡ v hromadu plsti a zohyban‚ho plechu. Mezit¡m Stone neuvØýitelnØ rychle prokliŸkov val v krupobit¡ v¡ý¡c¡ch stýel, kter‚ mu pýedevç¡m skl¡zely z cesty jednotliv‚ pý¡sluçn¡ky prezidentovy ochranky. Myslel na jednu jedinou vØc. Mus¡ to skonŸit. Aœ u§ to dopadne jak chce, ten tlak se prostØ ned  vydr§et. MØl pocit, §e mu ka§dou chv¡li pukne hlava. To, §e mu levou rukou pr vØ projela roz§haven  vìbuçn  stýela nebylo nic proti dØsivìm vln m emoc¡ a nesnesitelnìm tlak…m, kter‚ zaplavovaly cel‚ jeho nitro. SkonŸit. NØkde v skrytu duçe si dokonce pý l, aby mØli odstýelovaŸi lepç¡ muçku a skonŸili to o trochu dý¡ve. Ale ne. Stýelci byli odsud dost daleko, arm dn¡ poŸ¡taŸ jim vytypoval nejpravdØpodobnØjç¡ m¡sta mo§nìch atent t…, a tak vØtçinou marnØ ozob vali fas du protØjç¡ budovy. Jen Ÿ st ze stýel nalezla sv‚ c¡le v prezidentovvØ nejbli§ç¡m okol¡ a to jeçtØ vØtçinou mezi jeho str §ci Ÿi obdivovateli. Mark nemohl jinak. VyskoŸil na sedadlo vedle politika a pohl‚dl na jeho gener tor. Prezident dr§el sv‚ krystaly pevnØ v rukou uvnitý ochrann‚ho pole a nem¡nil je v § dn‚m pý¡padØ pustit. Nebyla çance se k nim dostat. Stone se jen letmo dotkl okraje silov‚ho pole a energetickì vìboj ho odmrçtil o p…l metru zpØt. V pop len‚ ruce çkubalo mnohem v¡ce ne§ ve zbytku kapit nova tØla, kter‚ se pomalu vyŸerp valo. C¡til £navu. Jeho pohyby u§ nebyly tak rychl‚ a ch pal, §e v pr…bØhu pý¡çt¡ch minut pýijde jeho konec. Absolutn¡ vyŸerp n¡. Neodvratn‚, nevuhnuteln‚, definitivn¡. Nat hl se za jedno ze zadn¡ch sedadel a k prezidentovØ velk‚mu pýekvapen¡ vylovil malì, £hlednì kufý¡k. Bleskurychle jej otevýel. Nad stýechou sousedn¡ budovy se n hle vyhouply dva vrtuln¡ky se z lo§n¡mi odstýelovaŸi, kteý¡ zaŸali p lit, jakmile se jim otevýel vìhled na vozidlo. Rozhodli se k taktice likvidace vçeho §iv‚ho, zat¡mco prezidenta ochr n¡ jeho energetickì çt¡t. Krupobit¡ stýel bylo hust‚ a Stone ji§ nebyl tak rychlì jako dý¡v. V jednom jedin‚m okam§iku mu explodoval gejz¡r bolesti v r…znìch Ÿ stech tØla. V posledn¡m z chvØvu ag¢nie otevýel kufý¡k a pýed vytýeçtØnìma prezidentovìma oŸima stiskl zcela v rozporu s pudem sebez chovy spouçœ jadern‚ n lo§e. V pý¡çt¡m okam§iku vçechny oslepila oslniv  z ýe. Na z vØr je nutno dodat, §e vìrobci prezidentova energetick‚ho çt¡tu kvalitu sv‚ho vìrobku ponØkud pýecenili, co§ se stalo pý¡Ÿinou pozdØjç¡ch vytrvalìch soudn¡ch spor…. Kdy§ vØtý¡k rozfoukal zbytky radioaktivn¡ho popela, po akt‚rech akce nezbyl ani pomyslnì mastnì flek. Snad jen p r zaj¡mavìch st¡n…, vyp lenìch v betonovìch bloc¡ch st le jeçtØ doutnaj¡c¡ch ruin, kter‚ z…staly jako pam tka po jednom z nejreprezentativnØjç¡ch mØst pozemsk‚ unie. PS : Nen¡ to dopsan‚, ale pokud se najde vydavatel za rozumnìch podm¡nek, tak to mo§n  i dop¡çu. ¬au. KONTAKT TEL.: 02 / 961 439 69 z znam nonstop - reakce do 24 hod.