P∙vod a osudy

 P∙vod

Teorii o velkΘ kulovΘ slupce obalujφcφ SluneΦnφ soustavu, tvo°enou kometßrnφmi jßdry, poprvΘ srozumiteln∞ rozvinul v²znaΦn² holandsk² astronom Jan Oort a van Woerkom. Tato skrytß zßsobßrna komet se na Oortovu poΦest naz²vß Oort∙v oblak. N∞co takovΘho tuÜili i astronomovΘ p°edtφm, nap°. Laplace. V∞d∞li, ₧e komety ze SluneΦnφ soustavy pomalu mizφ a to znamenalo ₧e bu∩ musejφ skryt∞ vznikat nabo b²t odn∞kud neustßle dopl≥ovßny. Ale odkud? Na to p°iÜel a₧ Oort. To, ₧e je Oort∙v oblak kulat², se zjistilo velice jednoduÜe. Drßhy komet jsou toti₧ r∙zn∞ sklon∞ny k rovin∞ ob∞hu planet. Oortovo mraΦno bylo pravd∞podobn∞ p∙vodn∞ plochΘ. Pozd∞ji se n∞jakß cizφ hv∞zda hodn∞ p°iblφ₧ila ke Slunci a drßhy komet rozhßzela. V Oortov∞ mraΦnu je skryto jeÜt∞ asi bilion kometßrnφch jader, kterΘ dφky gravitaΦnφmu p∙sobenφ okolnφch hv∞zd pomalu prosakujφ a₧ do vnit°nφch oblastφ SluneΦnφ soustavy. Na to aby n∞jakΘ hv∞zdy mohly zp∙sobit zmφn∞nΘ gravitaΦnφ poruchy, musφ se k Oortov∞ mraΦnu p°iblφ₧it na dostateΦn∞ malou vzdßlenost, a takov²ch hv∞zd je 5 a₧ 10 za milion let. Sv∞t kometßrnφch jader se rozklßdß od Slunce na t°etinu cesty k nejbli₧Üφ hv∞zd∞. Kometßrnφ jßdra jsou v Oortov∞ mraΦnu ale celkem daleko od sebe, proto₧e jejich mno₧stvφ je na to, aby zabφraly tak velk² prostor p°φliÜ malΘ. Z Oortova mraΦna pochßzejφ dlouhoperiodickΘ komety. DalÜφ, sice daleko menÜφ, ale zato bli₧Üφ zßsobßrna komet je Kuipier∙v pßs planetek. Zde se nachßzejφ komety, ale i planetky a dokonce i t∞lesa smφÜenß.

Na p∙vod komet byly d°φve jinΘ teorie. Nap°φklad Lyttleon p°edpoklßda, ₧e Slunce p°i svΘm objehu galaxiφ prochßzφ mezihv∞zdnou lßtkou, kterou p°i cest∞ nabφrß. Za nφm se tvo°φ kondenzaΦnφ pßsmo, v n∞m₧ vznikajφ novΘ komety.

Mo₧nosti zßniku

Kdy₧ se kometa dostane do blφzkosti Slunce, b²vß drßha komety ovlivn∞na n∞kterou z planet a jejφ drßha se v∞tÜinou zkrßtφ. Potom se z dlouhoperiodickΘ komety stßvß krßtkoperiodickß. Ta d°φve vyΦerpß svΘ zßsoby ledu, prachu a plynu a d°φve zanikne. M∙₧e se ale takΘ stßt, ₧e n∞jakß planeta kometu vymrÜtφ ze SluneΦnφ soustavy.

Kdy₧ kometa vyΦerpß zßsoby zmrzl²ch plyn∙ a ledu, tak je z nφ bu∩ tzv. vyhaslß kometa (planetka) nebo se rozpadne na Φßstice prachu a ledu a zp∙sobuje meteorickΘ deÜt∞. Vyhaslß kometa je takovß kometa, kterß neprojevuje ₧ßdnou kometßrnφ aktivitu. TakovΘ t∞leso si astronomovΘ mohou jednoduÜe splΘst s obyΦejnou planetkou. Jako pomoc jim p°ichßzφ tvar drßhy, planetky je majφ kruhovΘ nebo mφrn∞ elipsovitΘ, ale kometßrnφ drßhy jsou v²raznΘ elipsy.

P°φkladem vyhaslΘ planetky je nap°φklad Phaeton. Drßha planetky dob°e souhlasφ s meteorick²m rojem Geminid. Phaeton nejevil ₧ßdnΘ stopy po kometßrnφ aktivit∞., to znamenß, ₧e to musela b²t vyhaslß kometa. DalÜφm podobn²m t∞lesem je Chiron. Jeho pr∙m∞r je asi 200 m. Mß protßhlou drßhu a v dob∞ objevu byl asi 16 AU od Slunce. Astronomy p°ekvapilo, ₧e se mu ve 12 AU od Slunce zaΦala tvo°it °φdkß koma z SO₂, metanu a N₂. JeÜt∞ zajφmav∞jÜφ bylo, ₧e se koma v 8,5 AU od Slunce rozplynula. Uvidφme, co se bude dφt zase p°ibli₧n∞ 19 AU od Slunce.

Chiron nßle₧φ ke kentaur∙m, co₧ jsou "k°φ₧enci" komet a planetek z Kuipierova pßsu planetek. Prvnφ d∙kaz o Kuipierov∞ pßsu planetek podali ameriΦanΘ David Jewitt a Jane Luuovß po p∞tiletΘ prßci na Hawajsk²ch ostrovech s 2,3 m teleskopem. Dnes je zjiÜt∞no p°es 40 planetek za drahou Neptuna.

Na ob∞hu okolo Slunce se kometßm neustßle zmenÜujφ zßsoby ledu, plynu a prachu. Prach se roztrousφ po drßze komety a p°i setkßnφ Zem∞ s drßhou komety vnikajφ ΦßsteΦky prachu do atmosfΘry jako meteorickΘ deÜt∞.

Daleko zajφmav∞jÜφ je ale osud komety Shoemaker-Levy9, kterß narazila do Jupitera.

Shoemaker-Levy 9 

 Byla objevena v r.1993 tΘm∞° zßrove≥ man₧ely Shoemakerovy a Davidem Levy. Shoemaker-Levy 9 je nejznßm∞jÜφ kometa z Jupiterovy rodiny komet: zp∙sobila zatφm jedinou pozorovanou srß₧ku komety z planetou (r. 1994). Srß₧ka probφhala takto: Nejprve se kometa pod vlivem gravitace stßle p°ibli₧ovala k Jupiteru, a₧ ji roztrhalo jeho silnΘ slapovΘ p∙sobenφ na 21 ze Zem∞ viditeln²ch a mnoha dalÜφch kus∙. Tyto kusy se nadßle projevovaly jako malΘ komety. M∞ly ob∞₧nou dobu cca 2 roky. P°i srß₧ce zaznamenala sonda Galileo zßblesky okolo 4% jasnosti celΘho Jupitera. Po nφ byly na Jupiteru vid∞t tmavΘ skvrny, p°iΦem₧ dΘlka trvßnφ viditelnosti na Jupiteru byla a₧ n∞kolik m∞sφc∙.