U₧ je to skoro za nßmi. T²den zb²vß do konce Ükolnφho roku. Dovoluji si zp∞tn∞ kouknout na tenhle problΘm. Ne°φkejte, ₧e Ükola problΘm nenφ -:) Cel²ch deset m∞sφc∙ se chodφ do Ükolnφch Ükamen, rßno si sedaje do lavic s tφm, kolik toho dneska naÜi milovanφ profeso°i ze svΘho hn∞vu na nßs vybalφ. ╚ekßme na to, jak a Φφm budeme stφhßni. Poda°φ se nßm p°e₧φt den bez ·hony nebo slφzneme znßmku vysokΘ hodnoty a nastane vysv∞tlovßnφ doma, ₧e ono to vlastn∞ bylo ·pln∞ jinak... Faktem je, ₧e kdy₧ zaΦφnß Ükolnφ rok, vchßzφme do lavic vÜichni s tφm, ₧e tentokrßt to zkusφme p°ece jen trochu jinak a obΦas se na to mrkneme, v₧dy¥ to nenφ tak hroznΘ. Uplyne prvnφ m∞sφc, kanto°i p°estanou b²t milijusovΘ, nepovφdajφ nßm o prßzdninov²ch zß₧itcφch, neÜpekujφ v²klady rßdobyvtipn²mi perliΦkami. ZaΦnou prudit. U₧ se zkouÜφ, pφÜou testy. Lidskß tvß° ustupuje do pozadφ. VÜechny v tu chvφli p°estßvß zajφmat, ₧e krom∞ jejich vysn∞nΘho a nejd∙le₧it∞jÜφho p°edm∞tu mßme kolem sebe n∞kolik dalÜφch, dle jin²ch samoz°ejm∞ d∙le₧it∞jÜφch. Mlßtφ se to - "i kdy₧ chceme obΦas na to kouknout", nejde to. Zßle₧φ urΦit∞ na typu Ükoly, jinΘ je to na zßkladnφch, st°ednφch i vysok²ch, ale podobnosti tam budou. Znuzeni p°ichßzφme dom∙, poslednφmi silami spatlßme ·koly, kterΘ se spatlat musφ, ostatnφ stihneme p°ed hodinou, nebo se na n∞ vykaÜleme ·pln∞. A co dßl? Je veΦer, n∞co snφst a bu∩ vyrazit ven (co₧ nenφ ned∙le₧itΘ!), nebo se uΦit? He? UΦit, te∩ - ne to zvlßdnu zφtra po rßnu nebo o p°edchßzejφcφ hodin∞. èkola pro dneÜek jde stranou. DalÜφ den rßno samoz°ejm∞ zaspφte, tak₧e z uΦenφ taky nic nebude. Ve Ükole vßs prudφ u₧ od chvφle, co jste tam vlezli - kde ₧e jsou ty avizovanΘ pantofle na p°ezutφ, kde jsou ty dopsanΘ ·koly z minulΘho t²dne, kde se narodila Marie Terezie. A¥ u₧ vßs zdeptß profesor, co nemß co na prßci a tak Ümφruje po chodbßch, kdo p°iÜel pozd∞ nebo vßs vyvolß ten nejhorÜφ uΦitelka na Ükole z toho nejnudn∞jÜφho p°edm∞tu na Ükole, na kter² jste, jako naschvßl, vΦera zapom∞li. UrΦit∞ vßm n∞co pod∞lß den, tak₧e na n∞jakΘ dodateΦnΘ Üprtßnφ nenφ Φas (jo, p°etahne se zrovna do tΘ nejd∙le₧it∞jÜφ p°estßvky), ale ani nßlada. ProΦ bych se m∞l stresovat. Stejn∞ to neumφm, nechßm to na p°φÜt∞, kouknu na to za t²den. Nemß cenu popisovat situaci za t²den. Jako na potvoru se tam n∞co p°imotß. DalÜφ ponφ₧enφ, profesor ve svΘm ₧ivu, neumφÜ to - pykej, zmetku - pln² poΦet. Tak to jde dßl a dßl. Pomalu se p°iblφ₧φ pololetφ - no, n∞jak se to pod∞lalo, v druhΘm na to vlφtnu a bude to dobr², ty hnus znßmky vylepÜφme a budeme free. Ale, copak? Nemajφ pro vßs uΦitelΘ pochopenφ, necht∞jφ akceptovat, ₧e rok 1906 je od 1806 jen sto let pozd∞ji, necht∞jφ uznat, ₧e to m∞lo vyjφt 20, ale vßm to vyÜlo jenom o sedm vφc, nebo snad nemajφ soucit nad tφm, ₧e ten ·kol, co jste nenapsali vΦera, kdy₧ jste si u₧φvali s holkou, byl stejn∞ zbyteΦn², proto₧e vy vφte, jak na n∞j? Oh, ti necitovΘ. Nesßzφ vßm tolik kulφ, ₧e to a₧ nenφ hezkΘ. Fuj. A doma? Doma nemajφ pochopenφ u₧ v∙bec! Argumenty dojdou d°φv, ne₧ na n∞ dojde, prudφ vßs u₧ ·pln∞ vÜichni. Nakonec - v ten slavnostnφ den - jsou dv∞ varianty, jak to dopadne. BU∩ se ukßzalo, ₧e v t∞ch kantorech je trochu Φlov∞ka a slitujφ se a vy si m∙₧ete pφskat, nebo se ukß₧ou v tom nejhorÜφm sv∞tle - jsou to mrchy, co vßs potopili. Bu∩ se s nima zaΦnete p°ßtelit a vzßjemn∞ se ujiÜ¥ovat, ₧e za rok to bude o n∞Φem jinΘm nebo se z vßs stanou ·hlavnφ soupe°i. Hmm. Ka₧dopßdn∞ vÜechno to, co p°es rok podstupujete je kv∙li pitomΘmu papφru - tzv. Vysv∞dΦenφ. Je vßm nanic - skoro. Mo₧nß, ₧e si ho dßte zarßmovat. Zßkladnφ Ükola se nechytß, proto₧e na st°ednφ se dostanete p°es p°ijφmaΦky nebo protekci, nebo jenom tak, ₧e majφ mßlo lidφ. St°ednφ - zßv∞reΦnΘ bez komentß°e, maturitnφ staΦφ, aby bylo, proto₧e producφrovat se s nφm stejnak nebudete - koho by to zajφmalo. No a na vysok²ch je to u₧ o n∞Φem jinΘm, kam tenhle Φlßnek nesahß. Zßv∞r? T∞₧ko °φct, jestli by nßs "chyt°φ, vzd∞lanφ, vß₧enφ" profeso°i m∞li Ükatulkovat na jedna, dv∞, t°i nebo Φty°i a p∞t. Mo₧nß ano - ostatn∞ sami je v tom podporujeme. Mo₧nß ne - ale pak by to nebyly Ükoly, ale bordel. P°iznejme to, ₧e kdyby nßm nehrozilo propadnutφ a reparßtky, kaÜlali bychom na to jeÜt∞ mnohem, mnohem vφc. UΦit se - jak °φkal jeden moudr² Φlov∞k, to je stejn∞ jako opakovßnφ (tak proΦ vÜichni majφ n∞co proti propadnutφ -:) matka moudrosti. Tak₧e - hula hop, Ükola konΦφ, prßzdniny jsou tady. Za dva m∞sφce znechutφme a vyrazφme op∞t na nov² boj. Bude to v²hra nebo debakl? Zßle₧φ to (bohu₧el) fakt jenom na nßs samotn²ch, i kdy₧ to vypadß n∞kdy jinak. Jak² si to ud∞lßÜ, takov² to mßÜ... Nebo ne?

Johaness Alf
clanky@atlas.cz
Publikovßno dne: 27.6.2000