Pravdiv∞ a v∞rn∞

ing. Alice èφrovß

Chceme znßt pravdu o podnikatelsk²ch Φinnostech, jejich v²sledcφch, chceme mφt jistotu sprßvnosti zφskan²ch informacφ a sna₧φme se nalΘzt praktickΘ nßstroje vedoucφ k zφskßnφ v∞rohodn∞ popsanΘ skuteΦnosti. Proto existuje ·Φetnictvφ se sv²mi v²stupy pro r∙znΘ u₧ivatele. Zamysleme se spoleΦn∞ nad tφm, co vlastn∞ chceme zobrazovat v ·Φetnictvφ a jakΘ kriterium pro dokonΦenφ zpracovßnφ dat o skuteΦnosti zvolφme pro dosa₧enφ v∞rohodnΘho a pravdivΘho zobrazenφ.

Chceme nahlΘdnout na rozhranφ obor∙, na v∞ci souvisejφcφ, jen kategorizaΦn∞ odd∞lenΘ. Ve vztahu k ·Φetnφm v²kaz∙m jde o pohled na vykazovanΘ informace, na jejich interpretaci, na zkoumßnφ skuteΦnostφ, je₧ p°edchßzely dan²m v²stup∙m ·Φetnictvφ, na dalÜφ prßci s t∞mito ·daji, na zhodnocenφ vn∞jÜφch podmφnek a nßhled na interpretovanß data pod vlivem hodnocenφ vn∞jÜφho prost°edφ.

Nßzor na to, co je pravdiv∞ zobrazeno v ·Φetnictvφ se odvφjφ od ·hlu pohledu na skuteΦnost. Tyto nßzory se mohou u jednotliv²ch posuzovatel∙ skuteΦnosti liÜit. Existujφ mo₧nosti pojetφ pravdy nebo je jen jedno pojetφ pravdy?

Pohled na ·Φetnφ v²kazy je podmno₧inou v²Üe uvedenΘho pohledu

Pro sprßvn² ·sudek o tom, co je pravdivΘ a v∞rnΘ je nezbytnΘ myslet tzv. celistv∞. Tento princip popisuje ve svΘ knize NevyÜlapanß cesta nekonΦφ M.Scott Peck

ôcelistvost myÜlenφ mß podstatu v mnohorozm∞rnΘm vnφmßnφ, kterΘ umo₧≥uje dobrΘ myÜlenφ. MyÜlenku, ₧e ka₧dß v∞c mß v∞tÜφ mno₧stvφ p°φΦin, je mo₧nΘ pojmenovat jako ôp°eddeterminovanostö. Ta nic nezjednoduÜuje, je nutnß k pochopenφ mnoha sporn²ch otßzek. Myslet a jednat celistv∞ znamenß, ₧e musφme pln∞ pro₧φvat nap∞tφ soupe°φcφch myÜlenek a nßzor∙. Znamenß to, ₧e si musφme klßst rozhodujφcφ otßzku: Nevynechali jsme n∞co? Musφme hled∞t za svΘ p°edem vytvo°enΘ iluze a sna₧it se objevit, co schßzφ. Chceme-li myslet celistv∞, nevyhnuteln∞ narazφme na paradox. ╪eckß slova ôparaö znamenajφcφ ôpo boku, vedle, za, dßle a ôdoxaö znamenajφcφ mφn∞nφ p°edstavuje paradox jako ôv²rok odporujφcφ b∞₧nΘmu mφn∞nφö nebo v²rok, jen₧ se zdß protismysln², neuv∞°iteln² Φi nesmysln², ale ve skuteΦnosti je mo₧nß pravdiv². Jestli₧e n∞jakß myÜlenka nenφ paradoxnφ, m∙₧eme mφt podez°enφ, ₧e nevst°ebala n∞jak² aspekt celku. Pokud v obraze nechybφ ₧ßdnΘ kousky skuteΦnosti, pokud jsou vΦlen∞ny vÜechny rozm∞ry, pravd∞podobn∞ p°ed nßmi vyvstane paradox. Kdy₧ p∙jdeme ke ko°eni v∞cφ, prakticky ka₧dß pravda je paradoxnφ. Hledßnφ pravdy znamenß dßvßnφ do souvislostφ v∞ci, kterΘ se zdajφ odd∞lenΘ a vypadajφ jako protiklady, zatφmco ve skuteΦnosti jsou v n∞kter²ch ohledech propojenΘ a sp°φzn∞nΘ. Sama skuteΦnost je paradoxnφ v tom, ₧e se mnohΘ v∞ci v ₧ivot∞ zdajφ napovrch prostΘ, ale Φasto jsou slo₧itΘ - aΦ ne v₧dy komplikovanΘ. Je v tom rozdφl stejn∞ jasn² jako rozdφl mezi zjednoduÜovßnφm a jednoduchostφ. Celistvost se ve skuteΦnosti vyznaΦuje velkou jednoduchostφ. Um∞t si pohrßvat v hlav∞ s protikladn²mi myÜlenkami a p°itom automaticky nepopφrat a nezavrhovat skuteΦnost jednΘ ani druhΘ je druh mentßlnφ akrobacie. AvÜak i kdy₧ cφtφme velmi silnΘ nutkßnφ pop°φt n∞co, co je pro nßs t∞₧ko stravitelnΘ, je schopnost rozum∞t paradoxu nutnß pro odhalovßnφ iluzφ, polopravd.

Kdy₧ uva₧ujeme zjednoduÜen∞, budeme Φekat jednoduchß °eÜenφ, snadnΘ odpov∞di a jasnΘ v²sledky i ve slo₧it²ch situacφch. Je t°eba se vyrovnat se skuteΦnostφ, ₧e mnohΘ situace s sebou nesou riziko. Musφme se nauΦit s ôn∞Φφm meziö - s nejistotou - ₧φt. P°i p°ezkoumßvßnφ vÜech p°edem vytvo°en²ch p°edstav je klφΦovΘ um∞t snßÜet nejistotu. Nikdy si vÜak nem∙₧eme b²t jisti, ₧e jsme zvß₧ili vÜechny aspekty situace a tak ochota hluboce se zam²Ület Φasto vede k nerozhodnosti. V₧dy je tu mo₧nost, ₧e bychom n∞co vynechali a musφme b²t ochotni snßÜet bolest nejistoty a p°esto musφme b²t schopni se v jistΘm okam₧iku rozhodnout. Kdy₧ zva₧ujeme svΘ myÜlenky a pocity, zßle₧φ p°edevÜφm na tom, zda jsme ochotni se porvat s v∞domφm, ₧e nevφme vÜechno.ö

Spojovacφ m∙stek hledßme mezi obory jako filozofie a ·Φetnictvφ, a to z filozofie ·hel pohledu na skuteΦnosti a z ·Φetnictvφ v²stupy, kterΘ jsou urΦit²m zp∙sobem vnφmßny. Dochßzφ dle hodnocenφ skuteΦnostφ minul²ch k vytvß°enφ skuteΦnostφ budoucφch. Vyu₧itφ ·Φetnφch informacφ je podmφn∞no jejich interpretacφ, kterß m∙₧e b²t vysv∞tlovßna jako v nßsledujφcφ citaci z knihy Postavenφ Φlov∞ka v d∞jinßch /doc.PhDr. Karel Pstru₧ina, CSc./

Volba je to v₧dycky stejnß. Bu∩ m∙₧eme sestavit slo₧it∞jÜφ a reßln∞jÜφ model, nebo m∙₧e b²t model jednoduÜÜφ a pak se s nφm bude snadn∞ji pracovat. Jen ten nejnaivn∞jÜφ v∞dec v∞°φ tomu, ₧e nejdokonalejÜφ model je ten, kter² je dokonalou p°edstavou reality. Takov² model by m∞l stejnΘ nev²hody jako mapa stejn∞ velkß a stejn∞ detailnφ jako m∞sto, kterΘ p°edstavuje, mapa, na kterΘ by byly vÜechny parky, vÜechny budovy, vÜechny stromy, vÜechny kanßly, vÜichni obyvatelΘ a vÜechny mapy. I kdyby byla existence takovΘ mapy mo₧nß, jejφ podrobnost by zvφt∞zila nad ·Φelem: nad generalizacφ a abstrakcφ. Tv∙rci mapy zv²raz≥ujφ rysy podle p°ßnφ sv²ch zßkaznφk∙. A¥ majφ ·Φel jak²koli, mapy a modely musφ sv∞t stejn∞ tak zjednoduÜovat jako jej napodobovat.ö

ôV modernφ ekonomice se p°edpoklßdß, ₧e informace voln∞ proudφ z mφsta na mφsto. LidΘ vydßvajφcφ d∙le₧itß rozhodnutφ, by m∞li mφt p°φstup k vφcemΘn∞ stejnΘmu objemu informacφ. N∞kde samoz°ejm∞ z∙stßvajφ izolovanΘ oblasti nev∞domosti nebo d∙v∞rn²ch informacφ, ale celkov∞ ekonomovΘ p°edpoklßdajφ, ₧e jakmile jsou jednou urΦitΘ informace ve°ejnΘ, jsou dostupnΘ vÜude. HistorikovΘ v∞dy Φasto poklßdajφ svou vlastnφ ·sp∞Ünou teorii trhu za samoz°ejmost. Objem, ke kterΘmu dojde, nebo nßzor, kter² n∞kdo vyslovφ, se ve v∞deckΘm sv∞t∞ teoreticky stßvß spoleΦn²m majetkem.ö

O hlubÜφch souvislostech reality nasv∞dΦujφ nßzory, ₧e ·Φetnφ v²kazy mohou mφt pozitivnφ vliv na Φlov∞ka proto, ₧e odstra≥ujφ strach, kdy₧ jejich u₧ivatel posuzuje situaci zkoumanΘ firmy jako uspokojivou, Φφm₧ rozproudφ tok energie k aktivit∞. Je-li tato novß aktivita ·sp∞Ünß, pozitivn∞ ovliv≥uje v²voj veÜkerenstva. Ud∞lß-li si u₧ivatel zßv∞r negativnφ, zablokuje energii tvo°ivosti (neuskuteΦnφ zam²Ülenou Φinnost), co₧ m∙₧e b²t negativnφ, ale i pozitivnφ (p°i neuskuteΦn∞nφ neprosp∞ÜnΘho zßm∞ru).

┌Φetnφ je vlastn∞ takov² p°ekladatel. Usiluje o vypov∞zenφ toho, co se stalo. M∙₧e se stßt, ₧e je jako v hovorovΘm jazyce vφce v²raz∙ pro popis tΘ₧e v∞ci a naopak n∞kdy sprßvnß slova nem∙₧eme nalΘzt. Na druhΘ stran∞ je nebezpeΦφ, ₧e p°φjemce informace si ji vylo₧φ jinak, z hlediska svΘho chßpßnφ popisujφcφho v²razu, podle svΘ p°edstavy o v²znamu urΦitΘho v²razu. Pro nßzornost si p°edstavme v²kladov² slovnφk. Je mo₧nΘ ujednotit velice Üirok² rozsah v²znam∙ jednotliv²ch v²raz∙ vyjad°ujφcφch, postihujφcφch, popisujφcφch skuteΦnost. P°φjemce-u₧ivatel informace by pro hodnocenφ m∞l zvß₧it informaci ze vÜech vymezen²ch ·hl∙ pohledu - vytvo°il by si pole pravdy. Proces hledßnφ pravdy je prakticky odliÜovßnφ pravdy a zdßnφ pravdy. Filozofie mß pojem fenomenologie, je₧ analyzuje jevy z hlediska jejich vztah∙ k tomu, co je zdßnφ a co je v nich pravdivΘ. V literatu°e ôPropedeutika filozofickßö doc.Pstru₧ina uvßdφ:öNa poΦßtku ka₧dΘho poznßnφ musφme znovu prov∞°it poznßnφ, sebe sama, jako poznßvajφcφho, p°φrodu, cel² sv∞t. Bez tohoto prov∞°enφ bychom si nikdy nemohli b²t jisti pravdivostφ poznßnφ. Pravda je jedna z ·st°ednφch kategoriφ filozofie. V souΦasnΘ filozofii dominujφ t°i pojetφ pravdy: - koherenΦnφ, v n∞m₧ kriteriem pravdivosti je odvoditelnost tvrzenφ ze systΘmu tvrzenφ vybudovan²ch ve shod∞ s logick²mi pravidly, korespondenΦnφ, kde pravda je charakterizovßna jako shoda poznatk∙ se skuteΦnostφ a falsifikaΦnφ, kdy pravdivΘ je vÜe, pokud nenalezneme rozpor s empirick²mi fakty, nebo nevyvodφme logick² rozpor.ö

O pravdivosti, situaci, poznßvßnφ skuteΦnosti, soudφ ka₧d² z nßs individußln∞, vynßÜφ sv∙j vlastnφ soud. Dßle jsou v literatu°e Propedeutika filozofickß uvedeny poznßmky: ôfilozofie je procesem utvß°enφ vlastnφho nßzoru na sv∞t, sφla filozofickΘho myÜlenφ je v r∙znorodosti, obecnosti, inspirativnosti filozofie, v tom, ₧e odpovφdß individußlnφm i spoleΦensk²m pot°ebßm, ₧e vytvß°φ zvlßÜtnφ sv∞t filozofickΘ reflexe.ö Z toho vypl²vß, ₧e zφskat pravdiv² obraz ·Φetnictvφm je individußlnφ pot°eba u u₧ivatel∙ ·Φetnφch v²kaz∙ a spoleΦenskß pot°eba pro ekonomick² obraz spoleΦnosti. Filozofick²m pojmem se jednß o koherenci, je₧ znamenß shodu, souvislost v systΘmu poznatk∙, je₧ jsou koherentnφ tehdy, kdy₧ je mo₧nΘ je zaΦlenit do systΘmu. Zobrazenφ situace ·Φetnictvφm hodnotφme a podle hodnocenφ zachycujeme a vyu₧φvßme na zßklad∞ zkuÜenostφ, p°iΦem₧ ôzkuÜenost je smyslov² odraz vn∞jÜφho sv∞ta, posuzovßnφ vnit°nφch stav∙, kterΘ jsou uchovßny v mysli. Ka₧d² Φlov∞k ve svΘm ₧ivot∞ postupn∞ zφskßvß zkuÜenost, kterß mu slou₧φ jako kompas pro jeho p°φÜtφ jednßnφ.ö Kvantita a kvalita zkuÜenostφ mß potom vliv na kvalitu pravdivosti zobrazenφ v ·Φetnictvφ.

ôK jednotliv²m v∞cem nebo proces∙m se Φlov∞k vztahuje zprost°edkovan∞, na zßklad∞ pochopenφ smyslu t∞chto v∞cφ a proces∙: a pochopit smysl lze pouze v rßmci celku, v n∞m₧ v∞c nebo proces existuje, nebo nejobecn∞ji v rßmci celku bytφ. Ka₧d² fakt, v∞c, vztah nebo proces nab²vß na smyslu z hlediska celku, z n∞ho₧ je interpretovßn. To je mo₧nΘ ilustrovat na r∙zn²ch p°φkladech. Vezm∞me nejprve nßzornou ukßzku:

Tento obrazec lze interpretovat jako dv∞ p°φmky, kterΘ svφrajφ ostr² ·hel. Takto jej budeme interpretovat v b∞₧nΘm, ka₧dodennφm ₧ivot∞ a takto jej budou interpretovat takΘ exaktnφ v∞dy, kterΘ vyvozujφ svΘ zßv∞ry na zßklad∞ empiricky zjiÜt∞n²ch fakt∙. Filosof vÜak m∙₧e °φci, ₧e jde nikoli o ostr² ·hel, ale o prav² ·hel, nebo¥ tento dφlΦφ fakt interpretuje ji₧ z hlediska urΦitΘho, p°edem v mysli vytvo°enΘho celku, v tomto p°φpad∞ celku krychle, v n∞m₧ p∙vodnφ dφlΦφ fakt nabyl zcela odliÜnΘho smyslu, smyslu pravΘho ·hlu.

Filosofie p∙vodn∞ zahrnovala veÜkerΘ teoretickΘ poznßnφ. S tφm, jak poznatk∙ p°ib²valo a jak se zaΦaly diferencovat, vyΦle≥ovaly se z filosofie jednotlivΘ v∞dy. JednotlivΘ v∞dy se zaΦφnajφ z filosofie vyd∞lovat tehdy, kdy₧ praktickΘ pot°eby nebo dosa₧en² stupe≥ poznßnφ zam∞°φ sm∞r pojmovΘho poznßnφ na specifickΘ souvislosti uplat≥ujφcφ se pouze v dφlΦφch oblastech celku skuteΦnosti. P∙vodnφ zßm∞r - logicky uchopit jednotu sv∞ta na zßklad∞ poznan²ch souvislostφ, je v jednotliv²ch v∞dßch programov∞ opuÜt∞n ve prosp∞ch zjiÜ¥ovßnφ specifick²ch souvislostφ. Ty se v poznanΘ a praxi zvlßdnutΘ form∞ stßvajφ pozd∞ji prost°edkem, instrumentßlnφm momentem lidskΘho konßnφ. Ve v∞dßch se specifickΘ souvislosti hledajφ u₧ na zßklad∞ pochopenΘho, hotovΘho smyslu v∞cφ, kterΘ pat°φ do urΦit²ch oblastφ skuteΦnosti. Filosofie tento smysl konstituuje. Pro vztah filosofie a v∞dy je p°φznaΦnΘ, ₧e filosofie zkoumß postavenφ v∞d v celku sv∞ta, zkoumß jejich smysl a jejich p°edpoklady. Filosofie i nadßle zkoumß vÜestrann∞ skuteΦnost, avÜak jinak, ne₧ je tomu u specißlnφch v∞d. Filosofie zkoumß skuteΦnost v obecn∞jÜφ rovin∞.

Je tomu vÜak i obrßcen∞. Rozvoj filosofie nenφ zalo₧en jen na rozvoji v∞d. FilosofovΘ tφm, ₧e jejich poznatky jsou obecn∞jÜφ, poznßvajφ takΘ hlubÜφ zßkonitosti ve v²voji skuteΦnosti, kter²mi se specißlnφ v∞dy mohou inspirovat. Jestli₧e nap°. filosofovΘ dφky zobecn∞nφ dosp∞jφ k zßv∞ru, ₧e struktura celku hromady pφsku nebo u v²robnφho podniku je odliÜnß, pak v∞dci se mohou t∞mito zßv∞ry inspirovat a zaΦnou zkoumat, zda vzßjemnΘ vztahy mezi Φßstmi v celku atomu jsou spφÜe podobnΘ hromad∞ pφsku nebo v²robnφmu podniku. A na zßklad∞ takovΘhoto podn∞tu mohou jinak orientovat sv∙j v²zkum a mohou dosp∞t k nov²m poznatk∙m, nebo¥ mnohdy je zapot°ebφ v∞d∞t, co vlastn∞ mß v∞da v realit∞ hledat. Tak tomu bylo v historii mnohokrßt a filosofie tφm naplnila svou metodologickou funkci.

P°i poznßnφ se musφme vyhnout p°ebφrßnφ poznatk∙ a zaΦφt konstituovat ze sebe sama. Ka₧dΘ poznßnφ je naÜe individußlnφ a proto musφme nejd°φve ze vÜeho vyΦistit mysl a p°istupovat nep°edpojat∞ k poznßvßnφ. Husserlova interpretace Descarta je nßsledujφcφ: ôPrvnφ bylo nep°ijφmat nikdy ₧ßdnou v∞c za pravdivou, ji₧ bych s evidencφ jako pravdivou nebyl poznal: tj. vyhnout se peΦliv∞ ukvapenosti a zaujatosti: a nezahrnovat nic vφc do sv²ch soud∙ ne₧ to, co by se objevilo tak jasn∞ a z°eteln∞ mΘmu duchu, abych nem∞l ₧ßdnou mo₧nost pochybovat o tom. DruhΘ, rozd∞lit ka₧dou z otßzek, je₧ bych prozkoumßval, na tolik Φßstφ, jak je jen mo₧no a ₧ßdoucno, aby byly lΘpe roz°eÜeny. T°etφ, vyvozovat v nßle₧itΘm po°adφ svΘ myÜlenky, poΦφnaje p°edm∞ty nejjednoduÜÜφmi a nejsnßze poznateln²mi, stoupaje povlovn∞ jakoby ze stupn∞ na stupe≥ a₧ k znalosti nejslo₧it∞jÜφch, a p°edpoklßdaje dokonce i °ßd mezi t∞mi, je₧ p°irozen∞ po sob∞ nenßsledujφ. A poslednφ, Φinit vÜude tak ·plnΘ v²Φty a tak obecnΘ p°ehledy, abych byl bezpeΦen, ₧e jsem nic neopominul.ö

V protikladech k tomu, co je zdßnlivΘ, je u₧φvßno oznaΦenφ faktu. SkuteΦnost je to, jak v∞ci opravdu jsou, jak jsou ve vzßjemn²ch vztazφch, co₧ oznaΦujeme faktem. Wingstein °φkß, ₧e ôchceme-li n∞jak zachytit skuteΦnost, pak musφme zachytit p°edevÜφm vztahy mezi v∞cmi, kterΘ se projevujφ jako jejich forma. Ale proto₧e se jednß o zobrazenφ, kterΘ je pojmovΘ, jde o logickou formu. Logos je pojem v∞ci. Logick²m obrazem faktu je myÜlenka. Souhrn pravdiv²ch myÜlenek je obrazem sv∞ta.ö V zßsad∞ jde o p°enesenφ objektivnφ skuteΦnosti do pojm∙ v tΘ podob∞, jak jsou ve sv∞t∞, tzn. ve vzßjemn²ch vztazφch.ö

Existuje tzv.öNeurolingvistickΘ programovßnφ ô/NLP/, co₧ je systematickΘ, efektivnφ pou₧itφ v ka₧dΘm Φlov∞ku sφdlφcφch mo₧nostφ vzpomφnßnφ, zapomφnßnφ, vyhodnocovßnφ informacφ a jejich zobrazenφ, vnφmßnφ, reagovßnφ ve vÜech oblastech lidskΘho bytφ v maximßlnφ podpo°e subjektivnφho a objektivnφho blaha, flexibility a dalÜφch schopnostφ d∙le₧it²ch k uspokojivΘmu utvß°enφ ₧ivota. Vysv∞tlenφ NLP je nßsledujφcφ: Φßst slova ôneuroö se vztahuje k jazykov∞dnΘmu poznatku, ₧e ka₧d² Φlov∞k mß p°φstup a vztah ke skuteΦnosti pouze prost°ednictvφm sv²ch smysl∙ /vΦetn∞ intuice/. Takto zφskanΘ informace potom posuzujeme, tzn. zhodnocujeme nebo za°azujeme do r∙zn²ch etick²ch kategoriφ a zpracovßvßme tak, jak jsme se to nauΦili. Jsou potΘ podle po°ßdkovΘho programu v∞domΘho Φi nev∞domΘho uklßdßny a v p°φpad∞ pot°eby podle urΦitΘho systΘmu op∞t vyvolßvßny. Na tomto zßklad∞ se rozvφjφ pochopenφ skuteΦnostφ, zp∙soby jednßnφ a chovßnφ. Slovnφ Φßst ôlingvistick²ö obsahuje poznßnφ, ₧e naÜe myÜlenkovΘ pochody uspo°ßdßme pomocφ °eΦi, a ₧e ostatnφm sd∞lujeme abstraktnφm zp∙sobem nebo takto p°ijφmßme jejich sd∞lenφ. Naopak je pou₧φvßnφ °eΦi podle toho zrcadlem naÜich souΦasn²ch myÜlenkov²ch struktur. ╚ßst slova ôprogramovßnφö °φkß, ₧e vzory hodnocenφ a jednßnφ jsou konstruovßny z /m∞niteln²ch/ program∙. LidΘ reagujφ na svou p°edstavu o skuteΦnosti, na sv∙j model skuteΦnosti a nikoliv na skuteΦnost samu. Ka₧dß technika NLP, ka₧d² NLP model lze spojit se zkuÜenostmi s lidmi, poradenskou Φinnostφ, komunikacφ, se zvlßdßnφm problΘm∙. Jen co Φlov∞ka zajφmß, vejde do jeho podv∞domφ jako rozÜφ°enφ jeho mo₧nΘ reakce, aby bylo k dispozici kdykoli.

ôTajemstvφ vedenφ podv∞domφ spoΦφvß v tom, ₧e je t°eba tak dlouho usilovat o sprßvnou odpov∞∩, dokud se nedostavφ. Reakce podv∞domφ, kterΘ v₧dy ukazuje cestu a vede k cφli, m∙₧e mφt formu intuice, vnit°nφho proz°enφ nebo mocnΘho tlaku. Jakmile se jednou poda°φ uvΘst do chodu ômotorö subjektivnφho ducha, zaΦne tento duch vyvφjet vnit°nφ sφlu a naviguje vßs k tomu nejlepÜφmu. Kdo se nechß vΘst moudrostφ svΘho subjektivnφho ducha, nikdy se nedopustφ omylu nebo nesprßvnΘho kroku. Kdo se sv∞°φ tomuto ₧ivotnφmu v∙dci, sklidφ ·sp∞ch, Üt∞stφ a pokoj. Mysleme v₧dy na to, ₧e vÜechny ·sp∞chy a obdivuhodnΘ v²sledky v∞dy se uskuteΦnily za pomocφ podv∞domφ. Jakmile se v∞dom∞ sna₧φme o vy°eÜenφ n∞jakΘho t∞₧kΘho problΘmu, shromß₧dφ podv∞domφ vÜechny nutnΘ informace a zpracuje z nich sprßvnou odpov∞∩, kterou si potom uv∞domφme jako intuici nebo osvφcenφ. Kdo je v t∞₧kΘ situaci, musφ se nejprve sna₧it najφt odpov∞∩ Φist∞ rozumovou cestou. Opat°eme si pot°ebnΘ informace Φetbou nebo konzultacφ s odbornφky. Pokud se °eÜenφ stßle jeÜt∞ nedostavφ, p°edejme ·kol p°ed usnutφm podv∞domφ a v²chodisko zcela jist∞ najdeme.╪eÜenφ nep°ijde v₧dy p°es noc. Nenechme se proto odradit a sv∞°ujme i nadßle sv∙j problΘm podv∞domφ. Kdo pova₧uje od samΘho zaΦßtku °eÜenφ svΘho problΘmu za namßhavΘ a zdlouhavΘ, oddaluje tφm jen odpov∞∩ podv∞domφ. Pevn∞ v∞°me, ₧e podv∞domφ hledanou odpov∞∩ znß. V₧ijme se do osvobozujφcφho pocitu, kter² provßzφ vy°eÜenφ naÜich problΘm∙. Podv∞domφ bude na naÜe pocity reagovat. Sφla podv∞domφ uskuteΦnφ ka₧dou p°edstavu, kterou mu s vφrou a vytrvalostφ p°edklßdßme. Pevn∞ v to v∞°me a °eÜenφ na sebe nenechß dlouho Φekat. Podv∞domφ je zßrove≥ pohlednicφ naÜich vzpomφnek. Uchovßvß v∞rn∞ vÜechny naÜe zß₧itky. NaÜe myÜlenky urΦujφ reakci naÜeho podv∞domφ. MnohΘ myÜlenky vyvolajφ takΘ moudrΘ rozhodnutφ a jednßnφ. Podv∞domφ k nßm hovo°φ hlasem pocitu, intuice Φi vnuknutφ. Podv∞domφ p°edstavuje vnit°nφ kompas. Dejme se jφm vΘst.ö

á

Prochßzka intuicφ, vlastnφmi schopnostmi, d∙v∞rou v sebe sama, plnΘ vmφnßnφ souvislostφ a skuteΦnostφ, detailn∞ i celkkov∞ provßzφ naÜe rozhodovßnφ, filozofii informacφ a jejich hodnot. Nßpomocna procesu vnφmßnφ je prßv∞ intuice. P°edstava, ₧e by se m∞lo rozhodovat v²luΦn∞ na zßklad∞ intuice, je nebezpeΦn² soud. Intuice nßm nemß p°ikazovat, co mßme d∞lat, n²br₧ mß pouze dopl≥ovat informace k tomu, co u₧ vφme a cφtφme. Intuitivnφ informace by se nem∞ly posuzovat izolovan∞. Jestli₧e vymezφme pole p∙sobnosti intuice, dokß₧eme ji vyu₧φvat v p°φpad∞, ₧e mßme k dispozici jasnΘ, empirickΘ informace. Kdy₧ jich je mΘn∞, anebo chceme-li zjistit, jak² dopad bude mφt naÜe nyn∞jÜφ rozhodnutφ na budoucnost, m∙₧e b²t ·Φinn∞jÜφ intuitivnφ zkoumßnφ. I kdy₧ si to mo₧nß neuv∞domujeme, ka₧dΘ rozhodnutφ, je₧ uΦinφme, se do jistΘ mφry opφrß o naÜi intuici, naÜe znalosti a emoce, o nßÜ ·sudek. ZjednoduÜφme-li komplex slo₧it²ch duÜevnφch pochod∙, m∙₧eme °φct, ₧e hodnotφme situace na zßklad∞ Φty° druh∙ zdroj∙ informacφ:

Intuice se dß snadno splΘst s pocity, to je jeden z d∙vod∙, proΦ jsme si mo₧nß dosud neuv∞domovali, do jakΘ mφry se intuice podφlφ na naÜem rozhodovßnφ. Je takΘ vφce ne₧ pravd∞podobnΘ, ₧e mßme ve zvyku p°ehluÜit intuitivnφ radu logikou. Jin²mi slovy - tok intuitivnφch dat, je₧ neustßle p°ijφmßme, p°ehluÜujφ informace, je₧ nßm poskytujφ smysly, emoce, vzpomφnky a intelekt. Schopnost vyΦlenit intuitivnφ aspekt z komplexu rozhodovßnφ nßm umo₧nφ vyu₧φt takto zφskanΘ informace jako fundovanΘho faktu, nikoliv jako slepΘho vnuknutφ. Kdy₧ se rozhodujeme s p°ihlΘdnutφm k intuici, sepiÜme si, co vφme o danΘm problΘmu i mo₧nostech, je₧ se nabφzejφ, co nßm diktuje rozum, co emoce a co intuice. Vytvo°φme si tak souhrnn² soubor informacφ, na jeho₧ zßklad∞ se m∙₧eme rozhodnout. Je zapot°ebφ vnφmat zpoΦßtku intuici odd∞len∞ od v∞domostφ a pocit∙ tak, aby se pozd∞ji dala efektivn∞ji zaΦlenit do procesu rozhodovßnφ. Ale to nenφ tak jednoduchΘ - intuitivnφ informaci musφme nejd°φve pochopit a pak podle nφ jednat. Intuitivnφ informace je objektivn∞ platnß a pravdivß. K omyl∙m dochßzφ a₧ ve v²kladovΘ fßzi intuitivnφch dat. Intuice mß navφc n∞co, co logika a dalÜφ rozhodovacφ procesy postrßdajφ: s jejφ pomocφ m∙₧eme stejn∞ snadno - pokud ne jeÜt∞ snßz - zφskßvat informace o budoucnosti anebo o v∞cech, je₧ se ne°φdφ nßmi znßm²mi pravidly. N∞kdy m∙₧e intuitivnφ ôzßsah do ΦernΘhoö zpochybnit logika a emoce. Jeliko₧ souΦßstφ intuitivnφho procesu je takΘ v²klad, je zapot°ebφ zkoumat dßl, zejmΘna kdy₧ si intuice, v∞domosti, emoce a pocity vzßjemn∞ odporujφ v nßzoru, jak mßte postupovat.

Jinak se musφ postupovat p°i p°estavb∞ firmy, jinak p°i p°epracovßnφ n∞jakΘho tv∙rΦφho projektu, ale v²chozφ p°edpoklad je stejn²: je zapot°ebφ um∞t klßst ty sprßvnΘ otßzky. Uvedeme jednoduch² postup, kter² lze uplatnit v okruhu p°φbuzn²ch a p°ßtel, ale takΘ na pracoviÜti pro vypracovßnφ strategiφ a °eÜenφ problΘm∙. Kla∩me intuici stejnΘ otßzky, jakΘ bychom kladli intelektu a jeho souboru v∞domostφ. Rozdφl spoΦφvß v tom, ₧e kdy₧ klademe otßzky intuici, nemusφme brßt ohhled na hranice Φasu, prostoru a zkuÜenostφ. Nenφ od v∞ci sepsat si seznam otßzek, je₧ si v prßci nejΦast∞ji klademe. N∞kte°φ odbornφci majφ sadu standardnφch otßzek - naÜe intuice nßm poskytne lepÜφ. Ka₧d² Φlov∞k hledß ·daje s ohledem na to, co poklßdß za d∙le₧itΘ. Pesimista bude vyhlφ₧et spφÜe nedostatku, optimista se zam∞°φ na klady. N∞kdo dostßvß ucelenΘ odpov∞di, n∞kdo jen ·tr₧ky, je₧ si Φasto proti°eΦφ, zato jsou mimo°ßdn∞ d∙le₧itΘ. Druh∙ a styl∙ intuitivnφch pro₧itk∙ je p°esn∞ tolik, kolik je r∙zn²ch lidφ. Protich∙dnost je u intuitivnφch pro₧itk∙ velice konstruktivnφ, nebo¥ nabßdß k hlubÜφmu zkoumßnφ. Intuitivnφ informace jsou tak bohatΘ a slo₧itΘ, ₧e z jednoho intuitivnφho pro₧itku lze v₧dycky vyt∞₧it jeÜt∞ pßr dalÜφch informacφ. To je v²hodnΘ zejmΘna tam, kde je zapot°ebφ uchopit otßzku v jejφ celistvosti a zφskat tak r∙znΘ mo₧nosti °eÜenφ.

VÜichni v naÜem investiΦnφm klubu mluvφ o nov²ch ôhork²chö akciφch. NßÜ maklΘ° nßm za poslednφ t²dny n∞kolikrßt volal a v°ele nßm je doporuΦoval. Vy₧ßdßme si v²roΦnφ zprßvu a Φφsla z auditu znφ lΘpe, ne₧ jsme oΦekßvali. P°esto₧e po nedßvnΘ nßkupnφ horeΦce cena akciφ zßvratn∞ stoupla, jsme p°esv∞dΦenφ, ₧e jeÜt∞ zdaleka nedosßhla stropu. Ka₧d² den si v duchu p°ipomφnßme, ₧e mßme zavolat naÜemu maklΘ°i, aby koupil tisφc akciφ. Ale v₧dycky nßm do toho n∞co p°ijde a poka₧dΘ zapomeneme. M∞li jsme Üt∞stφ. Na konci t²dne se akcie nßhle propadnou a₧ na dno. Na scΘn∞ se objevila konkurence s ni₧Üφm cenov²m bodem, n∞jak² analytik zm∞nil hodnocenφ a investiΦnφ fondy se te∩ p°edhßn∞jφ, kdo se d°φv zbavφ nßhle bezcenn²ch akciφ.

┌vahy:

1. proΦ jsme obda°eni intuicφ: stejn∞ jako vÜechny ostatnφ smysly je i intuice p°edevÜφm nßstrojem urΦen²mn k p°e₧itφ. Je urΦenß k tomu, aby nßm okam₧ite p°edßvala ·daje. Mßme sklon spolΘhat na vysp∞lΘ a civilizovanΘ smysly, ale m∞li bychom mφt na pam∞ti, ₧e nejspolehliv∞jÜφ jsou prßv∞ ty, je₧ se vyvinuly jako prvnφ. Hmat se vyvinul d°φv ne₧ zrak, jako poslednφ se vyvinul intelekt. P°φroda nßm °φkß, na co se m∙₧eme spolehnout, abychom p°e₧ili - ani intuicφ jsme nebyli obda°eni nßhodou. V∞tÜina zßsadnφch otßzek se t²kß budoucnosti. Intuice jako schopnost p°e₧φt je obzvlßÜt∞ dob°e uzp∙sobenß k tomu, aby se obracela na budoucnost. S nejv∞tÜφ pravd∞podobnostφ nßm v bezprost°ednφm okolφ schßzφ prßv∞ smysl nebo soubor smysl∙ urΦen²ch ke sbφrßnφ takov²ch informacφ. U v∞tÜiny z nßs probφhß tento proces nev∞dom∞ a za pr∙vodnφho p∙sobenφ ruÜiv²ch vliv∙ ze strany logiky a citov²ch model∙. Jestli₧e si pln∞ uv∞domφme intuitivnφ informace, d°φv ne₧ podle nich mimod∞k jednßme, m∙₧eme tyto cennΘ ·daje pov²Üit nad emoce, na ·rove≥ intelektu. V d∙sledku toho se rozhodujeme fundovan∞ji a paradoxn∞ i ôrozumn∞jiö. Prßv∞ odd∞lenφ intuitivnφch hinformacφ od pocit∙ a myÜlenek, je₧ ve sv²ch p°edpokladech nemusφ b²t prßv∞ sprßvnΘ, se intuice stßvß u₧iteΦn²m nßstrojem. Je spousta v∞cφ, je₧ le₧φ mimo pole naÜeho vlivu (nap°φklad kdy a kde dojde k zem∞t°esenφ), ale je spousta v∞cφ, kterΘ ovlivnit dokß₧eme - t°eba to, ₧e v onen den nemusφme b²t v jeho epicentru. PraktickΘ vyu₧itφ intuice spoΦφvß v rozÜφ°enφ naÜφ sfΘry vlivu, zkuÜenostφ a mo₧nostφ. Umφme-li p°edpov∞d∞t n∞jakou budoucφ udßlost a zjistit takΘ podmφnky, za jak²ch k nφ dojde, m∙₧eme spoluvytvß°et jinou budoucnost, je-li to v naÜich silßch, v opaΦnΘm p°φpad∞ se alespo≥ m∙₧eme rozhodnout jinak. Jinak o skuteΦnosti. Co je to skuteΦnost? P°edstavme si mφΦ. Kdy₧ do n∞j strΦφme, zaΦne se kutßlet sm∞rem, kter²m jsme ho strΦili, jestli₧e znßme povrch, po n∞m₧ se kutßlφ (a tedy i p°ekß₧ky, na n∞₧ narazφ) a rychlost, kterou jsme ho rozkutßleli, jsme schopni docela dob°e odhadnout, kde se zsastavφ. Nynφ si p°edstavme tisφce mφΦ∙, je₧ se kutßlφ vÜemi mo₧n²mi sm∞ry. Jestli₧e vφme, odkud se mφΦe rozkutßlely, pak takΘ vφme, jakou rychlostφ a v jakΘm mφst∞ se nßÜ mφΦ st°etne s dalÜφm a zm∞nφ sm∞r. Budeme mφt takΘ informace, je₧ nßm umo₧nφ pozm∞nit sm∞r n∞kterΘho mφΦe. Vlastn∞ budeme mφt prost°edky, jak zm∞nit sm∞r vÜech mφΦ∙, s nimi₧ p°ijde nßÜ mφΦ p°φmo Φi nep°φmo do styku - tφm, ₧e zm∞nφme sm∞r pouze jednoho z nich. SkuteΦnost je obecnß shoda, konsensus.

Intuice je pouze nßzornou ukßzkou toho, ₧e vÜe souvisφ se vÜφm. V∞°φme-li C.G. Jungovi a jeho teorii synchronnosti, pak takΘ v∞°φme, ₧e vÜe je na n∞jakΘ ·rovni propojeno. Chybφ jedinΘ: otßzka - sprßvnß otßzka. Rychl² rozvoj techniky v uplynulΘm p∙lstoletφ je pozvolna dopl≥ovßn souborem etick²ch pravidel jejφho vyu₧itφ, vracφme se k zßklad∙m v∞deckotechnickΘho pokroku a zpev≥ujeme je. Odpov∞di na materißlnφ volby musφme hledat ve svΘ duÜi. Materißlno a duchovno hledajφ vzßjemnou harmonii. Prost°ednictvφm intuice m∙₧eme zkoumat nejen to, co v∞ci rozd∞luje, ale i to, co je spojuje.

Jak se ovÜem postavit k problΘmu hledßnφ pravdy? M∞jme na z°eteli, ₧e nem∙₧eme °φci, ₧e n∞co je pravda. M∙₧eme pouze tvrdit, ₧e n∞co pravda nenφ. Tφmto zp∙sobem zkoumßme skuteΦnost. SkuteΦnost-celek je nutno rozd∞lit na fragmenty, za n∞j₧ jsme schopni stanovit, zda n∞co nenφ pravda - proto, ₧e nelze hovo°it o pravd∞ v rßmci maximßlnφho celku. Jestli₧e zkoumßme pravdivost zobrazenφ, zßvisφ nßÜ zßv∞r hodnocenφ na tom, kterΘ fragmenty bereme v ·vahu. Pohybujeme-li se v jednom fragmentu, m∙₧eme dosp∞t k nßzoru, kter² by p°i zohledn∞nφ dalÜφho fragmentu, resp.fragment∙, mohl b²t odliÜn² od zßv∞ru p∙vodnφho. Bude-li definovßn fragment a jeho vazby k jin²m fragment∙m, je₧ byly p°i posuzovßnφ pravdivosti zobrazenφ skuteΦnosti zohledn∞ny, m∙₧eme tvrdit, ₧e n∞co nenφ pravda a zφskat pravdivΘ zobrazenφ skuteΦnosti, pravdiv² obraz. Kombinacemi jednotliv²ch fragment∙ dosp∞jeme k variantßm pravdivΘho obrazu.

JednotlivΘ fragmenty mohou tvo°it u₧ivatelΘ ekonomick²ch informacφ, obory ·Φetnictvφ, prvky ekonomickΘho prost°edφ, problΘmy, kterΘ chceme °eÜit. Pro nßzornost se zamysleme nad fragmentem u₧ivatelΘ. U₧ivatelΘ disponujφ rozdφln²m zp∙sobem myÜlenφ, uznßvßnφm hodnot, stylem prßce, aktivitou, odpov∞dnostφ, konstruktivnostφ, profesionalitou, p°φstupem k riziku. P°esto ka₧d² u₧ivatel v praxi ovliv≥uje posouzenφ podnikovΘho chodu, podφlφ se na zobrazenφ skuteΦnosti prost°ednictvφm ·Φetnictvφ, prezentuje zφskanΘ v²sledky, pracuje s nimi a p°edßvß je spoluu₧ivatel∙m. Informace z ·Φetnictvφ jsou dßle nßstrojem zalo₧enφ podnikovΘ kooperace, ekonomick²ch aktivit podniku a jeho ekonomickΘho okolφ - jsou to op∞rnΘ body komunikace, tvorby aktivit, jejich realizace. ┌Φetnictvφ je vlastn∞ °ßd ekonomickΘho prost°edφ, je to mechanismus koordinace zobrazovßnφ ekonomick²ch aktivit. Toto vÜe utvß°ejφ lidΘ, je₧ disponujφ rozdφln²m chßpßnφm, r∙zn²mi zßjmy a podle t∞chto faktor∙ zobrazujφ v rßmci ôpravidel hryö. Promφtajφ vlastnφ rozhodnutφ, jeho d∙sledky. Zφskßvajφ podklady pro dalÜφ rozhodovßnφ. Co pravφ o pohledu na realitu a pravd∞ Paul Heyne v knize Ekonomick² styl myÜlenφ: ôK realit∞ nem∙₧eme p°istoupit se zcela nezaujat²m myÜlenφm, proto₧e jsme se nenarodili vΦera. Zcela nezaujatΘ myÜlenφ by v ka₧dΘm p°φpad∞ bylo ·pln∞ prßzdn²m myÜlenφm, kterΘ se nem∙₧e v∙bec nic nauΦit. VeÜkerß diskuse, ka₧d² dotaz a dokonce ka₧dΘ pozorovßnφ je zako°en∞no a vyr∙stß z domn∞nky. Nem∙₧eme zaΦφt vÜude a se vÜφm. Musφme zaΦφt n∞kde a s n∞Φφm. Vychßzφme odtud, kde se sami nachßzφme a na zßklad∞ toho, Φemu v∞°φme, ₧e je pravdivΘ, d∙le₧itΘ, u₧iteΦnΘ nebo moudrΘ. Jist∞, mo₧nß, ₧e se v ka₧dΘm z t∞chto soud∙ m²lφme. V₧dy se skuteΦn∞ m²lφme do urΦitΘ mφry,jeliko₧ ka₧dΘ pravdivΘ tvrzenφ nutn∞ pouÜtφ ze z°etele velkou Φßst, kterß je rovn∞₧ pravdivß, a tak se dopouÜtφ chyby opomenutφ.ö Chyba opomenutφ je prostor pro nepravdu. Nepravda m∙₧e vy·stit v chybnß rozhodnutφ. Sna₧φme se jim proto vyhnout. Hledßme pro to nßstroj, metodu, chceme vylouΦit chyby zφskßnφm v∞tÜφho mno₧stvφ informacφ jeÜt∞ p°ed tφm, ne₧ zaΦneme jednat. ┌Φetnictvφ poskytuje pro svΘ u₧ivatele informace o dostupn²ch p°φle₧itostech, vytvß°φ komunikaΦnφ sφ¥. JasnΘ, p°esnΘ, pravdivΘ informace usnad≥ujφ efektivnφ kooperaci sv²ch u₧ivatel∙. ┌Φetnictvφ je nßstroj pro p°edßnφ informace prost°ednictvφm v²kaznictvφ, p°iΦem₧ zobrazuje d∞je a jejich d∙sledky.

- v∞°itelΘ - zajφmß je schopnost podniku hradit svΘ zßvazky

3. ekonomickΘ okolφ - podniky

- politick² systΘm a program vlßdnφ strany

U₧ivatele vlastnφka zajφmß finanΦnφ a majetkovß situace, jejφ₧ obraz je ovlivn∞n do r∙znΘ mφry fragmenty ekonomickΘho okolφ. Praktick² problΘm stanovenφ opravn²ch polo₧ek k pohledßvkßm mana₧erem a sd∞lenφ informace vlastnφkovi je °eÜiteln² mana₧erem v rßmci jeho znalostφ platebnφ schopnosti odb∞ratel∙, mo₧n²ch p°edpoklad∙ pro ·hradu pohledßvky. Vlastnφk m∙₧e mφt mnohem mΘn∞ informacφ pro zφskßnφ vlastnφho pravdivΘho obrazu platebnφ morßlky, vytvß°el by opravnΘ polo₧ky v rßmci fragmentu jemu dostupnΘho ekonomickΘho okolφ /konkrΘtnφ znßmost odb∞ratele, zve°ej≥ovanΘ ·daje v tuzemsku, zahraniΦφ/. Mana₧er pracuje se ÜirÜφm fragmentem - ÜirÜφ znalost odb∞ratele, jeho vazeb na ekonomickΘ okolφ, jeho zßm∞ry. P°i zkoumßnφ vztahu firma-odb∞ratel dosp∞jφ vlastnφk a mana₧er v rßmci sv²ch fragment∙ k pravdivΘmu obrazu, kter² vÜak p°i vzßjemnΘm srovnßnφ m∙₧e b²t znaΦn∞ odliÜn².

U₧ivatel v∞°itel chce znßt schopnost podniku hradit zßvazky. V∞°itel se m∙₧e op°φt o zve°ej≥ovanΘ ·daje, o aktußlnφ informace v tisku /nap°. ohledn∞ likvidacφ firem/. Ve sledovanΘm podniku podßvß informaci mana₧er a to v zßvislosti na jφm definovanΘm fragmentu pro v²voj pen∞₧nφch tok∙. /Üφ°e faktor∙ ovliv≥ujφcφch p°φjem plateb od odb∞ratel∙, zohledn∞nφ kompenzacφ odb∞ratel∙ a dodavatel∙ v rßmci firmy, v²voj zßvazk∙/.

Obdobn∞ jako v∞°itel se na zve°ej≥ovanΘ ·daje obrßtφ i zam∞stnanci, ve°ejnost, konkurence, finanΦnφ orgßny. P°i tvorb∞ zve°ej≥ovan²ch v²kaz∙ podnik zjiÜ¥uje obrat, platebnφ schopnost, v²d∞lkovou pozici, zßklad dan∞ z jemu dostupn²ch informacφ v rßmci stanoven²ch fragment∙ /odb∞ratelΘ se svou schopnostφ hradit zßvazky, obrat se znalostφ ovliv≥ujφcφch skuteΦnostφ, kterΘ se projevφ fakturaΦn∞ v nßsledujφcφm ·Φetnφm obdobφ, v²d∞lkovou pozici na poli fragmentu podnikatelsk²ch zßm∞r∙ firmy, co₧ se promφtne do stanovenφ zßkladu dan∞/.

Fragment-mana₧er mß zßjem o vykßzßnφ maximßlnφho obratu, jeho pravdou je ponechat fakturu v minulΘm a dobropis v aktußlnφm ·Φetnφm obdobφ. Fragment -finanΦnφ ·°ad by rovn∞₧ uvφtal v²Üe uvedenou alternativu /jeliko₧ dojde ke zv²Üenφ da≥ovΘho zßkladu/. Fragment finanΦnφ instituce by p°i hodnocenφ obou ·Φetnφch obdobφ mohl up°ednost≥ovat za minulΘ ·Φetnφ obdobφ vykßzßnφ ni₧Üφch v²nos∙. Za vÜechny fragmenty nelze jednoznaΦn∞ stanovit, zda vezmeme v ·vahu doklady existujφcφ k rozvahovΘmu dni nebo zda budeme posuzovat vÜechny znßmΘ souvislosti ke dni ·Φetnφ zßv∞rky.

ModelovΘ situace z praxe-jak je posuzovat a zobrazovat v ·Φetnictvφ? /v rßmci aktußlnφch ·Φetnφch nßstroj∙/

1.OpravnΘ polo₧ky pohledßvek tvo°φme z hlediska nßmi p°edpoklßdanΘ, ov∞°itelnΘ informace, kdy chceme vyΦφslit riziko dlu₧nφka, ₧e jeho podnikatelskß aktivita nebude zavrÜena ·hradou naÜich pohledßvek. Nabφzφ se filozofickß otßzka: do jakΘ mφry odhadneme vlastnφ situaci, nato₧ potom postavenφ souΦasnΘ i budoucφ dlu₧nφkovo? Jestli₧e i vyΦφslφme v²Üi nedobytnosti pohledßvky, je ₧ßdoucφ urΦitou pohledßvku odepisovat, nebo m∙₧e b²t nßÜ dlu₧nφk takΘ naÜφm spolupracovnφkem na poli podnikatelskΘm? Je pro nßs spoluprßce s nφm ztrßtovß Φi ziskovß?Jemnß plavba je mo₧nß i v bou°i a lo∩ nutn∞ nemusφ ztroskotat.

2.Souvislost nßklad∙ a v²nos∙ ve smyslu vydan²ch faktur a dobropis∙ t∞chto faktur v nßsledujφcφm ·Φetnφm obdobφ - musφme si klßst otßzku, proΦ vznikl dobropis? Jednß se o korekce v²nos∙ p°edchozφho ·Φetnφho obdobφ? Kdy₧ bylo chybn∞ fakturovßno a bylo to zjiÜt∞no a₧ v nßsledujφcφm roce, je nutno zkorigovat v²nosy minulΘho roku. Ale kdy₧ je zm∞na podnikatelsk²ch aktivit a₧ v nßsledujφcφm roce /a na tom zßklad∞ je vystaven dobropis/ a rozhodnΘ udßlosti pro storno p∙vodnφ vydanΘ faktury nastaly v nßsledujφcφm roce, ponechßme vydanΘ faktury ve v²nosech minulΘho roku.

3.┌Φtovßnφ kurzov²ch rozdφl∙ je nßroΦn∞jÜφ u ΦßsteΦn²ch ·hrad dodavatelsk²ch faktur. P°i ka₧Θ ·hrad∞ /ΦßsteΦnΘ/ je mo₧nΘ ·Φtovat kurzov² rozdφl a p°i poslednφ ·hrad∞ - doplatku provΘst koneΦnΘ vyΦφslenφ kurzovΘho rozdφlu. Je-li k 31.12. danΘho roku zahraniΦnφ dodavatelskß faktura uhrazena jen ΦßsteΦn∞, mohlo by ·Φtovßnφ kurzov²ch rozdφl∙ po ka₧dΘ dφlΦφ ·hrad∞ ovlivnit hospodß°sk² v²sledek.

DalÜφ zßle₧itostφ je p°φjem zahraniΦnφch faktur, jejich za·Φtovßnφ kurzem ke dni p°ijetφ a nßsledn²m obdr₧enφm dobropis∙ k dan²m fakturßm. Kdyby byly dobropisy za·Φtovßny kurzem p°ijetφ dobropis∙, vznikl by rozdφl na proti·Φtech dodavatele - nap°. p°i po°φzenφ HIM ze zahraniΦφ by byla neopodstatn∞nß Φßstka na ·Φt∞ po°φzenφ majetku/zbo₧φ, u nßkladovΘ faktury by doÜlo ke zkreslenφ nßklad∙, p°φp. da≥ovΘho zßkladu.

4.Zajφmavou kapitolu ·Φetnφ praxe tvo°φ odepisovßnφ. Da≥ov∞ lze odepisovßnφ p°eruÜit, ·Φetn∞ nelze. P°edstavme si situaci, kdy majitel-firma vlastnφ HIM, kter² pronajφmß formou operativnφho a finanΦnφho leasingu. U operativnφho pronßjmu nap°. za°adφ v lednu danΘho roku majetek do u₧φvßnφ a p°enechß jej nßjemci. Zahßjφ odepisovßnφ s p°esnostφ na m∞sφce. Nßjemnφ smlouva je °ßdn∞ Φi mimo°ßdn∞ ukonΦena ve t°etφm roce. Od °φjna do listopadu v roce ukonΦenφ prvnφho operativnφho pronßjmu je uskuteΦn∞n jeÜt∞ jeden opeativnφ pronßjem. Je sprßvnΘ uplat≥ovat ·Φetnφ odpisy za cel² rok? Jestli₧e se jednß o majetek za°azen² do druhΘ odpisovΘ skupiny v po°izovacφ cen∞ nap°. 12 mil., je odepisovßnφ ovliv≥ujφcφ nßklady, z∙statkovou cenu, za nφ₧ by m∞l b²t dan² HIM naskladn∞n nezanedbatelnΘ jak pro v²Üi nßklad∙, tak pro v²Üi hodnoty skladu pro roΦnφ zßv∞rku /dßle pro v²poΦty ukazatel∙ finanΦnφ anal²zy/.

5.Stanovenφ hranic pro vedlejÜφ po°izovacφ nßklady vstupujφcφ do ceny HIM/zbo₧φ a pro re₧ii - v podstat∞ veÜkerß ôre₧ieö vznikß nap°. u firmy leasujφcφ HIM Φi prodßvajφcφ HIM proto, aby byl HIM/zbo₧φ po°φzen a realizovßn. P°φsn² nßzor by hlßsal, ₧e majφ b²t nßklady jednoznaΦn∞ nep°i°aditelnΘ rozpouÜt∞ny p°i p°e°azovßnφ z po°φzenφ do hodnoty HIM/zbo₧φ. Situace je zvlßÜtnφ nap°. u spoleΦnosti, kterß uzavφrß obchodnφ kontrakty jak na leasing, tak na prodej. V urΦitΘ fßzi jednßnφ s obchodnφm partnerem je snaha uzav°φt leasingovou smlouvu. Po n∞jakΘ dob∞ /a¥ ji₧ p°ed nebo po uzav°enφ vlastnφ leasingovΘ smlouvy/ je kontrakt p°em∞n∞n na obchodnφ p°φpad prodej. Jak mß postupovat ·Φetnφ? Dostane-li informaci z obchodnφho ·seku o uzavφrßnφ/uzav°enφ leasingovΘ smlouvy, za·Φtuje dodavatelskou fakturu a ostatnφ souvisejφcφ faktury na po°φzenφ HIM s analytickou evidencφ leasing. Nßsledn∞ obdr₧φ informaci o zm∞n∞ kontraktu na prodej a za·Φtuje p°e°azenφ z HIM do zbo₧φ a vlastnφ odprodej. Zßkaznφk vÜak neplatφ a HIM je mu odebrßn, ale ji₧ po ΦßsteΦnΘm pou₧φtφ. Tento HIM byl z titulu momentu realizace vy°azen z aktiv prodßvajφcφho. P°i odebrßnφ by m∞l b²t ji₧ po ΦßsteΦnΘm pou₧itφ naskladn∞n a dßle je nap°. realizovßn n∞koliker² v rßmci jednoho roku Φasov∞ nesouvisl² operativnφ leasing. V∞rn² obraz by m∞l vyjad°ovat v²Üe popsanΘ operace a zßrove≥ vΘst jednotliv² operativnφ leasing ve form∞ za°azenφ do nßjmovΘho HIM a zp∞t na ôskladö, vyΦφslenφ ·Φetnφch v²konov²ch odpis∙ /jak nap°. zohlednit odliÜnΘ technickΘ-p°φrodnφ podmφnky zem∞d∞lskΘho stroje p°i odepisovßnφ?/. Jak zachovßvat pr∙b∞₧n∞ v∞rn² obraz a zßrove≥ nep°enßÜet nejistotu nap°. obchodnφho odd∞lenφ do ·Φetnictvφ? /nap°. zßkaznφk si objednß p°φsluÜenstvφ k po°izovanΘmu HIM, obchodnφ ·sek p°edß tuto informaci p°i potvrzovßnφ dodavatelsk²ch faktur ·Φtßrn∞, naΦe₧ zßkaznφk pozm∞nφ specifikaci. Je nutnΘ vÜechny tyto provoznφ zßle₧itosti promφtat do ·Φetnictvφ nebo je operativn∞jÜφ stanovit zobrazenφ skuteΦnosti k urΦitΘmu okam₧iku s tφm, ₧e veÜkerΘ udßlosti bez koneΦnΘho vlivu na ·Φetnφ zobrazenφ nebudou v ·Φetnictvφ zaznamenßny? Zde se dostßvßme k zßle₧itosti ochoty akceptovat jistou mφru nejistoty v oblasti v∞rnΘho zobrazenφ probφhajφcφch podnikatelsk²ch Φinnostφ. Na druhΘ stran∞ vyvstßvß otßzka, zda je nutnΘ absolutn∞ vÜechny skuteΦnosti pr∙b∞hu ekonomickΘ operace ·Φetn∞ zaznamenat. Zajφmß externφ u₧ivatele v²kaz∙, kolikrßt ten kter² zßkaznφk zm∞nil svΘ rozhodnutφ? Zajφmß to zam∞stnance? Jestli₧e p°φm² u₧ivatel ôspornΘ informaceö akceptuje mφru nejistoty v p°esnosti ·Φetnφch dat v rßmci stanovenΘho ΦasovΘho intervalu, je ·Φetnφ praxe snazÜφ.

6.Firma nakoupφ stroje /nap°. stavebnφ/, kdy se jejich hodnota pohybuje v rozmezφ 3-18 mil. P°i p°ijetφ nßkupnφ faktury nenφ p°esn∞ znßm ·Φel pou₧itφ. M∙₧e b²t p°edb∞₧nΘ jednßnφ o uzav°enφ smlouvy o operativnφm leasingu, ale operativn∞ m∙₧e dojφt ke zm∞n∞ obchodnφ politiky a stroj se stßvß zbo₧φm. Jestli₧e by bylo ·Φtovßno podle obchodnφho zßm∞ru p°i p°ijetφ faktury, p°enßÜely by se nep°esnosti obchodnφho odd∞lenφ do ·Φetnictvφ. V∞rnΘho zobrazenφ je dosa₧eno v okam₧iku realizace, kdy souΦasn∞ bude od·Φtovßn po°φzen² stroj z ·Φtu 042 na ·Φet HIM-leasing nebo na sklad zbo₧φ a nßsledn∞ na prodanΘ zbo₧φ. Soulad obchodnφch strategiφ m∙₧e mφt zajφmavΘ dopady do ·Φetnictvφ nap°. v situaci, kdy vedenφ firmy po°φdφ stroj, zam²Ülφ jeho operativnφ leasovßnφ. Za°adφ jej p°i prvnφ realiaci - p°i prvnφm leasingu, ale od smlouvy je odstoupeno nap°. z d∙vodu neplacenφ. Za°adφ ho tudφ₧ do odepisovanΘho majetku, nabφhajφ odpisovΘ nßklady, ale nepoda°φ se uzav°φt smlouvu o operativnφm leasingu a realizovat oproti nßklad∙m v²nos. Da≥ovΘ odpisy lze uplat≥ovat. Nebude ale takov² postup posuzovßn jako ·myslnΘ sni₧ovßnφ da≥ovΘho zßkladu? Jak firma prokß₧e zßm∞r leasovßnφ? V jistΘm p°φpad∞ by se p°i tomto permanentn∞ uplat≥ovanΘm postupu dostala do ztrßty a zkrachovala, ale jestli₧e jinΘ v²nosy vykompenzujφ nßklady z titulu odpis∙, m∙₧e b²t da≥ov² postup posuzovßn jako neoprßvn∞n². SouΦasn∞ je poruÜovßna zßsada v∞rnΘho zobrazenφ, proto₧e za·Φtovßnφ za°azenφ do u₧φvßnφ ·Φtujeme o zßm∞ru, ne o skuteΦnosti. V situaci, kdy je p°eruÜen opeativnφ lesing, je p°edm∞tn² majetek evidovßn na ·Φt∞ vypovφdajφcφm o jeho aktivit∞. P°i p°eruÜenφ leasovßnφ /nap°. v rßmci jednoho ·Φetnφho obdobφ je stroj leasovßnφ dvakrßt po t°ech m∞sφcφch/ nelze p°e·Φtovat majetek na sklad, i kdy₧ je pravda, ₧e majetek je na sklad∞ a neaktivnφ. DoporuΦujeme z°φdit analytickou evidenci pro ·Φet neaktivnφho majetku 022xxx proto, abychom v pr∙b∞hu ·Φetnφho obdobφ m∞li z ·Φtetnictvφ v∞rohodnΘ informace. NerozliÜovßnφ aktivnφho a neaktivnφho HIM m∙₧e mφt vliv na v²poΦet hodnot ukazatel∙ finanΦnφ anal²zy, na tvorbu statistick²ch v²kaz∙, zkreslenφ struktury HIM.

7.Opravy nßklad∙ a v²nos∙ se pova₧ujφ za mimo°ßdnΘ jen jednß-li se o v²znamnou Φßstku t∞chto oprav. Co je to ale v²znamnß Φßstka? A v²znamnß v jakΘm smyslu? Nap°. v²znamnß hodnotov∞ v rßmci zm∞ny v²Üe nßklad∙ nebo v²nos∙ vyjßd°enΘ v procentech nebo p°edm∞tn∞, v∞cn∞ v²znamnß - nap°. hodnotov∞ nev²znamnß zm∞na, ale z hlediska podstaty zm∞ny je vliv na budoucnost pro ·Φetnφ jednotku d∙le₧it² /zßkaznφk si neodebere zbo₧φ v danΘm roce, p°iΦem₧ v minulΘm roce vznikly nßklady na uspokojenφ jeho zakßzky s podnikatelsk²m zßm∞rem, ₧e se prßv∞ tento zßkaznφk stane do budoucna st∞₧ejnφm odb∞ratelem/.

á

á

Posuzovßnφ v∞rohodnosti a pravdivosti zßvisφ na tv∙rci informacφ a na u₧ivateli informace, na vztazφch a vzßjemnΘm postavenφ u₧ivatel∙ a na problΘmech, je₧ majφ °eÜit. Pro uspokojenφ pot°eb u₧ivatel∙ existujφ jednotlivΘ ·Φetnφ obory, jako nap°. finanΦnφ ·Φetnictvφ, mana₧erskΘ ·Φetnictvφ. ┌Φetnictvφ tak funguje jako nßstroj zobrazovßnφ prob∞hnuvÜφch d∞j∙ a tvo°φ zdroj informacφ pro °φzenφ d∞j∙ budoucφch. V praxi p∙sobφ jak tato technickß slo₧ka zφskßvßnφ informacφ, tak lidsk² faktor zpracovßvajφcφ a vyu₧φvajφcφ informace. Na kombinaci obojφho zßvisφ kvalita - v∞rohodnost a pravdivost - informacφ o d∞jφch v celΘm ΦasovΘm spektru a mohutnosti informaΦnφho potencißlu. Je to prßv∞ Φlov∞k, kdo pou₧φvß nßstroje - ·Φetnictvφ - jako zßkladnφ orientaΦnφ bod v hodnocenφ minulΘho a utvß°enφ budoucφho.

á

12.11.1998  Ing. Alice èφrovß

Copyright ⌐ 1997 Macron Software