home *** CD-ROM | disk | FTP | other *** search
/ Level 1996 December / Level_1996-12_cd-fixed.iso / polaris / digest / r-digest.ght < prev    next >
Encoding:
Text File  |  1996-11-07  |  620.2 KB  |  10,792 lines
  1. 0000
  2. 
  3. 0001            Ukázky z jiæ vy¿lÿch a p⌐ipravovanÿch knih
  4.  
  5.  
  6.                   0008 DOBRODRUÆSTVï (Mike Resnick) 
  7.  
  8.          0009 KEDRIGERN A DRAK COMME IL FAUT (John Morressy) 
  9.  
  10.                    0015 FANTOM (Robert Holdstock) 
  11.  
  12.        0010 NESNÅZE S HRABëNKOU V NESNÅZïCH (L. Sprague de Camp) 
  13.  
  14.                 0011 K₧ïDLA NOCI (Robert Silverberg) 
  15.  
  16.                 0012 DOLª K ZEMI (Robert Silverberg) 
  17.  
  18.             0013 S ALERGIï NA MAGII (Craig Shaw Gardner) 
  19.  
  20.                  0014 LES MYTÅG (Robert Holdstock) 
  21.  
  22.              0016 NEKROSKOP II: VAMP¥₧I ! (Brian Lumley) 
  23.  
  24.                  0017 DÅVNÉ OZVëNY (Robert Holdstock) 
  25.  
  26.                   0018 ₧EKY ÇASU (L. Sprague de Camp) 
  27.  
  28.           0019 ÇARODëJEM SOBë NAVZDORY (Christopher Stasheff) 
  29.  
  30.                     0020 VëÇNÅ VÅLKA (Joe Haldeman) 
  31.  
  32.            0021 KDYÆ SELÆE GRAVITACE (George Alec Effinger) 
  33.  
  34.               0022 ÇARODëJ KACï₧SK¥ (Christopher Stasheff) 
  35.  
  36.  
  37. 09  Freeware 1996  0004 Mikro HARSOF  09- Prodej a distribuce software pro PC
  38. 
  39. 0002 Adresa vydavatelství POLARIS
  40.  
  41.  
  42.  
  43. 
  44.                   ╔═════════════════════════════════════╗
  45.                   ║                                     ║
  46.                   ║      12Vydavatelství POLARIS          ║
  47.                   ║      12zasilatelská sluæba            ║
  48.                   ║      P.O.Box 28                     ║
  49.                   ║      Fren¿tát pod Radho¿têm         ║
  50.                   ║      744 01                         ║
  51.                   ║                                     ║
  52.                   ╟─────────────────────────────────────╢
  53.                   ║                                     ║
  54.                   ║      09Tel: 0656/836 889              ║
  55.                   ║                                     ║
  56.                   ╚═════════════════════════════════════╝
  57.  
  58.  
  59.  
  60.  
  61.  
  62.  
  63.      12Vydavatelství POLARIS získalo cenu Akademie science fiction,
  64.      12fantasy a horroru jako nejlep¿í SF nakladatelství roku 1995.
  65. 
  66. 
  67. 0003 Kam se obrátit ???
  68.  
  69.  
  70.  Objednávky knih zasílejte na adresu:
  71.  
  72.      12Vydavatelství POLARIS
  73.      01Ing. Bohuslav Svoboda
  74.      P.O.Box 28
  75.      Fren¿tát pod Radho¿têm
  76.      744 01
  77.  
  78.      09Tel: 0656/836 889
  79.  
  80.      IÇO: 11185732, DIÇ: 376-6303230890
  81.  
  82.  Objednávky na tento disketovÿ katalog (p⌐ípadnê jeho aktualizaci)
  83.  zasílejte na adresu:
  84.  
  85.      12Mikro HARSOF
  86.      01Miroslav Palounek
  87.      kpt. Nálepky 589/11
  88.      ùstí nad Labem
  89.      400 01
  90.  
  91.      09Telefon: 01047 - 621 95                 
  92.      09E-mail : 01PALOUNEK@UJEP.CZ         
  93.      09WWW    : 04Çeská SHAREWARE stránka
  94.               sun.ujep.cz/~palounek
  95.      09NetMail: 01MIROSLAV PALOUNEK 2:423/34.17
  96. 
  97. 0004 Mikro HARSOF
  98.  
  99.     P⌐i vÿrobê tohoto software bylo pouæito titulní ilustrace Zdeñky
  100. Bou¿kové  z  knihy  R. Holdstocka  "Lavondyss"  a  reklamních  textû
  101. vydavatelství  POLARIS v délce vyplÿvající  ze  smluv s jednotlivÿmi
  102. autory.
  103.  
  104.     Firma Mikro HARSOF se zabÿvá p⌐edev¿ím vÿvojem pûvodních çeskÿch
  105. Shareware programû, prodejem a distribucí software, vÿvojem software
  106. na zakázku, prodejem poçítaçovÿch her a ¿kolící a poradenskou çinností.
  107.  
  108.                        12 N o v i n k a   ! ! ! 
  109.  
  110.  * Nabízíme tzv. "0005 Slevové karty C.D.C." pro vÿhodné nákupy se slevou
  111.    ve vybranÿch podnicích.
  112.  
  113.  * 0007 P⌐ipojení na Internet  jiæ od 495,- Kç mêsíçnê (5% sleva C.D.C.)
  114.  
  115.  09 Elektronická kucha⌐ka v1.17 - FULL verze 
  116.  
  117.  
  118.  12* p⌐íjemné grafické prost⌐edí, snadné    SYSTEM\KUCH__1.ICOSYSTEM\KUCH__2.ICOSYSTEM\KUCH__3.ICOSYSTEM\KUCH__4.ICOSYSTEM\KUCH__5.ICOSYSTEM\KUCH__6.ICO
  119.    a intuitivní ovládání, kontextová     
  120.    hyper-textová nápovêda                 SYSTEM\KUCH__7.ICOSYSTEM\KUCH__8.ICOSYSTEM\KUCH__9.ICOSYSTEM\KUCH__10.ICOSYSTEM\KUCH__11.ICOSYSTEM\KUCH__12.ICO
  121.  12* snadné p⌐idávání a oprava receptû     
  122.  12* p⌐es 1.111 jiæ p⌐ipravenÿch receptû    SYSTEM\KUCH__13.ICOSYSTEM\KUCH__14.ICOSYSTEM\KUCH__15.ICOSYSTEM\KUCH__16.ICOSYSTEM\KUCH__17.ICOSYSTEM\KUCH__18.ICO
  123.    v nêkolika kucha⌐kách, nap⌐. 01recepty 
  124.    01z çasopisû Tina, Katka, Æena a æivot,  SYSTEM\KUCH__19.ICOSYSTEM\KUCH__20.ICOSYSTEM\KUCH__21.ICOSYSTEM\KUCH__22.ICOSYSTEM\KUCH__23.ICOSYSTEM\KUCH__24.ICO
  125.    01Rybí recepty, Asijská kuchynê, Severoamerická kuchynê, Recepty pro
  126.    01zdraví, Domácí kucha⌐ka ...
  127.  12* moænost snadného vyhledání receptu nap⌐. podle obsaæené suroviny,
  128.    doby p⌐ípravy, fotografie, z abecedního rejst⌐íku ...
  129.  
  130.                                                 122x3.5" HD ... 450,- Kç
  131.  
  132.  09 Mapa Çeské republiky v1.15 - FULL verze 
  133.  
  134.  
  135.                            * databáze obsahující více neæ 3.500 PSÇ 
  136.  SYSTEM\MAPA_1.ICOSYSTEM\MAPA_2.ICOSYSTEM\MAPA_3.ICOSYSTEM\MAPA_4.ICOSYSTEM\MAPA_5.ICOSYSTEM\MAPA_6.ICO    a 3.000 mêst a obcí, tel. p⌐edvolby ... 
  137.                            * databáze nejznámêj¿ích hradû a zámkû
  138.  SYSTEM\MAPA_7.ICOSYSTEM\MAPA_8.ICOSYSTEM\MAPA_9.ICOSYSTEM\MAPA_10.ICOSYSTEM\MAPA_11.ICOSYSTEM\MAPA_12.ICO    Çeské republiky s jejich fotografiemi
  139.                            * rychlé vyhledání zadaného mêsta nebo
  140.  SYSTEM\MAPA_13.ICOSYSTEM\MAPA_14.ICOSYSTEM\MAPA_15.ICOSYSTEM\MAPA_16.ICOSYSTEM\MAPA_17.ICOSYSTEM\MAPA_18.ICO    vesnice na mapê ve zvoleném mê⌐ítku
  141.                            * tisk mapy na 9 a 24 jehliçkové nebo
  142.  SYSTEM\MAPA_19.ICOSYSTEM\MAPA_20.ICOSYSTEM\MAPA_21.ICOSYSTEM\MAPA_22.ICOSYSTEM\MAPA_23.ICOSYSTEM\MAPA_24.ICO    laserové tiskárnê
  143.                            01* p⌐ipravujeme automapu ÇR !
  144.  
  145.                                                 121x3.5" HD ... 360,- Kç
  146.  
  147.  09 Vtipoidní databáze v1.06 - FREEWARE verze 
  148.  
  149.  
  150.  12* databáze çeskÿch a slovenskÿch vtipû, 
  151.    básniçek a ⌐íkadel                       SYSTEM\VTIPY_1.ICOSYSTEM\VTIPY_2.ICOSYSTEM\VTIPY_3.ICOSYSTEM\VTIPY_4.ICOSYSTEM\VTIPY_5.ICOSYSTEM\VTIPY_6.ICO
  152.  12* naleznete zde nap⌐. sbírku         
  153.    erotickÿch vtipû, vtipy o policajtech,   SYSTEM\VTIPY_7.ICOSYSTEM\VTIPY_8.ICOSYSTEM\VTIPY_9.ICOSYSTEM\VTIPY_10.ICOSYSTEM\VTIPY_11.ICOSYSTEM\VTIPY_12.ICO
  154.    somálcích, cigánech ...                  
  155.  12* vtipy jsou neustále aktualizovány        SYSTEM\VTIPY_13.ICOSYSTEM\VTIPY_14.ICOSYSTEM\VTIPY_15.ICOSYSTEM\VTIPY_16.ICOSYSTEM\VTIPY_17.ICOSYSTEM\VTIPY_18.ICO
  156.  12* poslední verze je k 12. 9.1996 !   
  157.  12* p⌐es 1.600 vtipû                         SYSTEM\VTIPY_19.ICOSYSTEM\VTIPY_20.ICOSYSTEM\VTIPY_21.ICOSYSTEM\VTIPY_22.ICOSYSTEM\VTIPY_23.ICOSYSTEM\VTIPY_24.ICO
  158.  
  159.                                                 121x3.5" DD ... 40,- Kç
  160.  
  161.  
  162.  01Dále je u nás moæné objednat nejrûznêj¿í tituly na CD-ROM nebo
  163.  01poçítaçové hry - nabízíme ve¿kerÿ sortiment firem 12JRC - Praha,
  164.  12POPRON - Praha, VISION - Praha a MEDIA TRADE - Kromê⌐íæ.
  165.  
  166.  
  167.  
  168. 
  169. 0005              Kdo ¿et⌐í, má za t⌐i ---> ¢et⌐te s námi
  170.  
  171.                             
  172.  SYSTEM\CDC_1.ICOSYSTEM\CDC_2.ICOSYSTEM\CDC_3.ICOSYSTEM\CDC_4.ICO    Czech Dealers Company spol. s r.o. 
  173.                            
  174.  SYSTEM\CDC_5.ICOSYSTEM\CDC_6.ICOSYSTEM\CDC_7.ICO        ùstí nad Labem 
  175.  
  176.  SYSTEM\CDC_9.ICOSYSTEM\CDC_10.ICOSYSTEM\CDC_11.ICO 
  177.  Oç jde? Firma CDC s.r.o. navázala spolupráci s nêkolika stovkami
  178.  firem  z  celé  Çeské  republiky  (p⌐edev¿ím v¿ak v severoçeském
  179.  regionu, jen v ùstí nad Labem slevy poskytuje p⌐es 180 firem !),
  180.  které se zavázaly poskytovat majitelûm  çlenskÿch prûkazek slevy
  181.  (3, 5 aæ 10 % nebo nákup za VOC). Tyto firmy tak získaly ¿irokou
  182.  klientelu  a  çlenové CDC zase  vÿhodnêj¿í nákup (tak to funguje
  183.  nap⌐. u klubu "Planeta NOVA" çi "GWC"). Navíc  kaædÿ çlen, kterÿ
  184.  projde  ¿kolením, mûæe  získávat  dal¿í çleny a tím si p⌐ilep¿it
  185.  svoji finançní  situaci (tento  nábor  funguje na principu Multi
  186.  Level Marketingu).
  187.  
  188.  01────────────────────────────────────────────────────────────────
  189.  01          Slevy je moæné uplatñovat v têchto mêstech:
  190.  01────────────────────────────────────────────────────────────────
  191.  ùstí nad Labem, Dêçín, Teplice v Çechách, Hradec Králové, Praha,
  192.  Liberec,  Roudnice nad Labem,  Plzeñ,  Litomê⌐ice,  Most, ¢têtí,
  193.  Bílina, Chomutov
  194.  01────────────────────────────────────────────────────────────────
  195.  Katalog firem získáte zdarma ke své prûkazce, nebo jej naleznete
  196.  na Internetu na01 http://sun.ujep.cz/~palounek/cdc/cdc.htm.
  197.  01────────────────────────────────────────────────────────────────
  198.  01                Co je moæné nakoupit se slevou ?
  199.  01────────────────────────────────────────────────────────────────
  200.  Tak⌐ka v¿e, sami posuâte : potraviny, jídlo v restauraci, odêvy,
  201.  elektroniku, poçítaçe, p⌐ístup do Internetu, automobily a jejich
  202.  náhradní díly, drogerie, kancelá⌐ské pot⌐eby, nábytek, poji¿têní,
  203.  stavební spo⌐ení ...
  204.  01────────────────────────────────────────────────────────────────
  205.  
  206.  12P⌐ednosti C.D.C.
  207.  
  208.   *   Jednorázová platba za prûkazku, æádné roçní poplatky.
  209.   *   Nákup se slevou 5 - 10 % nebo za VOC
  210.   *   Kaædÿ mêsíc novÿ katalog firem poskytujících slevy
  211.   *   Moænost vzájemného kontaktu s parntery
  212.   *   2 krát roçnê zdarma zpravodaj C.D.C. o firmách za⌐azenÿch
  213.       v databázi databanky
  214.   *   Moænost nav¿têvovat spoleçenské akce po⌐ádané C.D.C
  215.  
  216.  12Vstup do systému C.D.C.
  217.  
  218.   *   Objednávám si u Vás vÿ¿e uvedenou prûkazku CZECH DEALERS
  219.       COMPANY s.r.o. dále jen C.D.C.
  220.   *   Platba za prûkazku bude provedena na úçet spoleçnosti
  221.       dodanou sloæenkou s p⌐edti¿tênÿm çíslem úçtu.
  222.   *   Pokud není do pêti dnû ode dne, kterÿ je vyznaçen jako
  223.       datum úhrady za prûkazku na po¿tovní poukázce, doruçeno
  224.       písemné zru¿ení objednávky do sídla spoleçnosti, stáváte
  225.       se dræitelem vÿ¿e uvedené prûkazky.
  226.   *   Prûkazka bude zaslána na uvedenou adresu do t⌐iceti dnû
  227.       od zaplacení sloæenky.
  228.   *   Vÿ¿e uvedenÿm podpisem se stává objednávka závazná.
  229.  
  230.  12Ceny prûkazek
  231.  
  232.   *   Trvalá prûkazka            - TP  (650,- Kç)
  233.   *   Roçní prûkazka             - RP  (305,- Kç)
  234.   *   Zvÿhodnêná trvalá prûkazka - ZTP (650,- Kç)
  235.       (pouze pro dûchodce a studenty, çestné dárce krve, vojáky ...)
  236.  
  237.  
  238. 
  239. 0006        P⌐ípojná místa Video On Line v ÇR ke dni 18.6.1996
  240.  
  241.  
  242.               Praha (1)            02-24815544
  243.               Praha (2)            02-21844700
  244.               Brno                 05-42219222
  245.               Çeské Budêjovice     038-38005
  246.               Hradec Králové       spojení se p⌐ipravuje
  247.               Jihlava              066-7311945
  248.               Karlovy Vary         017-3221538
  249.               Kladno               0312-663304
  250.               Liberec              048-6114242
  251.               Mladá Boleslav       spojení se p⌐ipravuje
  252.               Most                 spojení se p⌐ipravuje
  253.               Olomouc              068-5228585
  254.               Ostrava              069-6152525
  255.               Pardubice            spojení se p⌐ipravuje
  256.               Plzeñ                019-7235918
  257.               Sokolov              0168-622581
  258.               Tábor                0361-256851
  259.               Teplice              0417-3434
  260.               Trutnov              0439-826548
  261.               ùstí nad Labem       047-5811027
  262.               Zlín                 067-8525044
  263.               Zlín                 067-8524610
  264. 
  265. 0007                        P⌐ipojení na Internet !
  266.  
  267.       Jakoæto autorizovaní prodejci firmy 0006Video On Line nabízíme
  268.  pro Vás, çi Va¿i firmu p⌐ipojení na mezinárodní s탠Internet, za
  269.  têchto vÿhodnÿch podmínek (- 5 % sleva pro 0005çleny CDC):
  270.  
  271.  011. P⌐ístup p⌐es modem, bez jakéhokoliv omezení (tj. neomezená
  272.     doba spojení a objem p⌐enesenÿch dat, jedna E-mail schránka
  273.     o kapacitê 1 MB) na dobu 12 mêsícû za cenu:
  274.  
  275.  12   6.237 Kç vçetnê DPH (tj. 495 Kç mêsíçnê bez DPH)
  276.  
  277.  012. Dal¿í E-mail adresa na 12 mêsícû
  278.  
  279.  12   3.150 Kç vçetnê DPH
  280.  
  281.  013. Tvorba a umístêní WWW stránek
  282.  
  283.     Základní nabídka zahrnuje:
  284.  
  285.      - návrh a tvorba pêti HTML stránek vçetnê obrázkû z Vámi
  286.        dodanÿch materiálû
  287.      - 1 MB diskového prostoru s moæností aktualizace pomocí FTP
  288.        protokolu na 12 mêsícû
  289.      - plakát na domovské stránce VOL po dobu 2 mêsícû
  290.      - za⌐azení do VOL seznamu "Obchodní centrum"
  291.  
  292.  12   19.950 Kç vçetnê DPH
  293.  
  294.  014. Pronájem volného místa na disku serveru
  295.     - 1 MB diskového prostoru s moæností aktualizace pomocí FTP
  296.       protokolu na 12 mêsícû
  297.     - plakát na domovské stránce VOL po dobu 2 mêsícû
  298.     - za⌐azení do VOL seznamu "Obchodní centrum"
  299.  
  300.  12   5.250 Kç vçetnê DPH
  301.  
  302.  013. Tvorba WWW stránky (bez umístêní)
  303.  
  304.     - návrh HTML stránky vçetnê obrázkû z Vámi dodanÿch materiálû
  305.  
  306.  12   2.450 Kç vçetnê DPH
  307. 
  308.  
  309. 0008                            DOBRODRUÆSTVï
  310.  
  311.                              12Mike Resnick
  312.  
  313.  
  314.  
  315.   JSOU NAPïNAVOU  KRONIKOU INTRIK, MILOSTN¥CH  VZPLANUTï, NEBEZPEÇï,
  316.   ùNIKª NA POSLEDNï CHVïLI A SLAVN¥CH VïTëZSTVï NAD DIVOK¥MI ¢ELMAMI
  317.   A  DIVOK¥MI OBYVATELI  TAJEMNÉHO A  EXOTICKÉHO TEMNÉHO KONTINENTU,
  318.   JAK BYLY  ZAZNAMENÅNY ODVÅÆN¥M, VYNALÉZAV¥M,  POHLEDN¥M A SKROMN¥M
  319.   K₧ESåANSK¥M GENTLEMANEM, KTER¥ JE SÅM PROÆIL.
  320.  
  321.  
  322.  
  323.  
  324.                                Tato
  325.                       má nejoblíbenêj¿í kniha
  326.                             je vênována
  327.                               CAROLE,
  328.                      mé nejoblíbenêj¿í osobê.
  329.  
  330.  
  331.  
  332.                  OBSAH:
  333.  
  334.                  kapitola  1: Bílá bohynê
  335.                  kapitola  2: Obchodní spoleçníci
  336.                  kapitola  3: Upír
  337.                  kapitola  4: Obchod s otroky
  338.                  kapitola  5: Mumie
  339.                  kapitola  6: Vzácnÿ çervenotisk
  340.                  kapitola  7: Vzpoura
  341.                  kapitola  8: Srdeçní záleæitost
  342.                  kapitola  9: Ztracená rasa
  343.                  kapitola 10: Pán dæungle
  344.                  kapitola 11: Nejlep¿í malÿ chrám v Nairobi
  345.                  kapitola 12: Sloní h⌐bitov
  346.  
  347.  
  348.   Seznam postav:
  349.  
  350.   Holanâan,  kterÿ dává  p⌐ednost tomu,  aby jeho  transakce na trhu
  351.   s    otroky    byly    povaæovány    za    Mezinárodní    pracovnê
  352.   zprost⌐edkovatelské sluæby.
  353.   Erich Von Horst, podvodník na druhou.
  354.   Herbie Miller, hledaç slonoviny a upír na çásteçnÿ úvazek.
  355.   Dlouhÿ Schmidt a Krátkÿ Schmidt, párek bratrû z Pittsburghu, kte⌐í
  356.   se stali bohy ztraceného království Malaloki.
  357.   Burley Rourke, doktor specializující se na choroby dûvê⌐ivosti.
  358.   Rosepetal  Shultzová,  která  se  li¿í  od  prastarÿch  egyptskÿch
  359.   královen tím, æe se narodila p⌐ed dvaadvaceti lety v Brooklynu.
  360.   Hlodavec, univerzální vrah buâto  ¿estnácti nebo pêtat⌐iceti lidí,
  361.   kterÿ  si  z  profesionálních  dûvodû  zmênil  jméno  z  pûvodního
  362.   Lasiçka.
  363.   Pan Christian, dûstojník na palubê lodi Smrtelnÿ záchvêv.
  364.   Bloomstoke, vysokÿ snêdÿ britskÿ ¿lechtic kterÿ æije s kmenem opic
  365.   aby se vyhnul svÿm vê⌐itelûm.
  366.   Neeyora, typická  nahá blonâatá bílá  bohynê dosahující váhy  çty⌐
  367.   set liber plus mínus nêjaká ta unce.
  368.   Chytaç  Clyde  Calhoun,  kterÿ  je  p⌐ivádí  zpátky  æivé. Nikoliv
  369.   nezranêné, ale æivé ano.
  370.   Amen-hetep III., jehoæ mumie uná¿í polonahou dívku ulicemi Káhiry,
  371.   neæ se uchÿlí do hotelu Shepheard.
  372.   Major Teodore Dobbins, muæ se slabostí pro bohaté vdovy a souçasnê
  373.   spekulant  v  jisté  problematické  komoditê  importované z daleké
  374.   exotické Çíny a jinÿch zemí vÿchodu.
  375.  
  376.                           a ná¿ vypravêç
  377.  
  378.   Reverend biskup  ctihodnÿ doktor Lucifer  Jones: jehoæ náboæenství
  379.   je nêco, co  si spolu on a Pán  domluvili jednoho odpoledne, jehoæ
  380.   chrámem je  nejlépe prosperující bordel v  britské vÿchodní Africe
  381.   a kterÿ má váæné neshody s p⌐edstaviteli çtrnácti africkÿch národû
  382.   tÿkající  se  jemnÿch  nuancí  zákona.  Na  druhé stranê, myslí to
  383.   dob⌐e.
  384.  
  385.  
  386.   kapitola 1
  387.  
  388.   Bílá bohynê
  389.  
  390.   Znal jsem skuteçného æivého upíra. Setkali jsme se p⌐ed ¿esti lety
  391.   v  Africe a  jmenoval se  Herbie Miller.  Nevypadal moc jako upír,
  392.   ⌐ekl bych  - po Africe se  poflakoval v khaki kalhotech,  které si
  393.   nad koleny  ust⌐íhl a vlasy  nemêl nat⌐ené tlustou  vrstvou pomády
  394.   ani nic takového. K⌐íæ zrovna nemiloval, ale denní svêtlo mu nijak
  395.   nevadilo a nemêl problémy s p⌐echázením tekoucí vody, aæ na to, æe
  396.   neumêl plavat a na úzkÿch mûstcích dostával závratê.
  397.   Nevím, proç se  tak zajímal zrovna o mê,  zvlá¿tê kdyæ uváæíme, æe
  398.   jsem v té dobê byl muæem kléru, ale zajímal se. Kdyæ se mne zrovna
  399.   nepokou¿el kousnout  do krku -  coæ pro nêj  byl zatracenê obtíænÿ
  400.   poçin, neboƒ ubohÿ  Herbie byl stêæí pêt stop  vysokÿ a pot⌐eboval
  401.   by  æeb⌐ík, aby  se dostal  ke svému  cíli -  nep⌐estával opakovat
  402.   po⌐ád tu stejnou písniçku o tom, jak  bych s ním mêl jít do místní
  403.   nemocnice  (ne  do  Schweitzerovy,  ale  do  jiné,  o  které  jste
  404.   pravdêpodobnê nikdy  nesly¿eli) a darovat nêjakou  krev, za coæ mi
  405.   slíbil zaplatit  v librách, dolarech, rupiích  nebo co zrovna vzal
  406.   svému minulému jídlu.
  407.   Víte, i  bez zví⌐at -  a stejnê  jsem  se s vêt¿inou  z nich nikdy
  408.   nesetkal, snad  jen v dobê,  kdy jsem pátral  po slonovinê -  byla
  409.   v  têch  dobách  Afrika  velice  zajimavÿm  místem.  Mêl  jsem své
  410.   stádeçko farníkû  a svou kapli,  a pak tam  byl samoz⌐ejmê Herbie,
  411.   kterÿ se  objevil celÿ æíznivÿ  zrovna kdyæ jsem  po⌐ádal obchodní
  412.   exkurze po opiovÿch doupatech a  bordelech, byl tam Dlouhÿ Schmidt
  413.   a  Krátkÿ  Schmidt,  párek  brat⌐í,  kte⌐í  byli bohy... a spousty
  414.   jinÿch.
  415.   Afrika byla v têch starÿch çasech plná podobnÿch lidí. Nazÿvali se
  416.   dobrodruhy a  cestovateli, lovci a misioná⌐i,  ale ze v¿eho nejvíc
  417.   to   byli   vyvræenci   spoleçnosti.   Vêt¿inou  se  shromaæâovali
  418.   v  civilizovanÿch  mêstech:   v  Johanesburgu,  Nairobi,  Mombase,
  419.   Pretorii a  tak podobnê. Kaædÿ  z nich se  tu a tam  vydal do bu¿e
  420.   -  jenom ¿patnÿ  paperbackovÿ pisálek  by to  mohl nazÿvat dæunglí
  421.   -  hledat v¿echno  moæné od  slonoviny aæ  po ztracené  zlaté doly
  422.   a  polonahé bílé  knêæky. Spousta  jich na¿la  slonovinu a nêkte⌐í
  423.   i zlato, ale jedinÿ muæ o kterém jsem vêdêl æe ¿el do bu¿e a na¿el
  424.   tam bêlo¿ku, byl Ir jménem Burley Rourke.
  425.   Rourke lehával na kavalci v sousední cele. Byl to vysokÿ, mrtvolnê
  426.   vyhlíæející  muæ s  hustÿm çernÿm  oboçím a  obrovskÿm dolíkem  na
  427.   bradê. Mêl nejdel¿í a nejjemnêj¿í bílé prsty, jaké jsem kdy u muæe
  428.   vidêl, a jelikoæ mêl dokonce i çisté nehty, zeptal jsem se ho, zda
  429.   stejnê  jako  já  uæívá  jisté  volnosti  v  chápání  nelítostnÿch
  430.   a  pevnÿch pravidel  her  ¿têstêny.  P⌐ipustil, æe  skuteçnê pat⌐í
  431.   k  tomuto druhu  lidí, a  já se  ho zeptal,  zda jsou  jeho oborem
  432.   kostky nebo karty.
  433.   'Ani jedno,  ani druhé,' ⌐ekl.  'Jsem doktor specializující  se na
  434.   choroby dûvê⌐ivosti.'
  435.   Tehdy jsem pochopil, æe si budeme bájeçnê rozumêt.
  436.   'A co ty?' zeptal se Rourke.  'V têch svÿch çernÿch ¿atech vypadá¿
  437.   jako nêjakÿ knêz.'
  438.   'Tím také jsem, brat⌐e Rourke,'  ⌐ekl jsem skromnê. 'Vlastnê vûbec
  439.   nechápu,  jak se  tak úctyhodnÿ  muæ, jako  jsem já, mûæe zaplétat
  440.   s  takovÿmi h⌐í¿níky.  P⌐edpokládám, æe  je to  jen proto, æe jsem
  441.   poslu¿en  p⌐íkazu svého  Pána a  povaæuji v¿echny  muæe za bratry.
  442.   I  kdyæ na  druhé stranê  nemohu ⌐íct,  æe bych  se ke  v¿em æenám
  443.   choval tak docela jako k sestrám.'
  444.   'A jaké náboæenství hlásá¿?' zeptal se Rourke.
  445.   'To,  které jsme  si spolu  já a  Pán domluvili jednoho odpoledne,
  446.   ' ⌐ekl jsem.
  447.   Ve skuteçnosti mám  za to, æe mé poslání bylo  urçeno uæ toho dne,
  448.   kdy  jsem  se  narodil.  Mêli   jsme  malou  farmu  poblíæ  Moline
  449.   v Illinoisu, a  sotva jsem byl na svêtê  a mimo nebezpeçí, poslala
  450.   má matka mého  otce k místnímu soudu, aby  nechal zapsat mé jméno,
  451.   jeæ mêlo znít Lucas Jones nebo  Lucius Jones. Nejsem si tak docela
  452.   jist,  které  z  nich  p⌐esnê.  Ale  mûj  otec  nemohl  projít bez
  453.   pov¿imnutí kolem hospody o nic snáz, neæ kûñ kolem jablka u cesty,
  454.   a kdyæ  k tomu soudu  nakonec do¿el, zaregistroval  moje jméno tak
  455.   p⌐esnê, jak  si dokázal vzpomenout.  Takæe se teâ  jmenuji Lucifer
  456.   Jones.
  457.   ₧íká se, æe  kaædá akce vyvolá stejnou ale  opaçnê pûsobící reakci
  458.   a  myslím,   æe  jméno  Lucifer  mi   v  pozdêj¿í  dobê  bolestivê
  459.   p⌐ipomínalo,  po  kom  jsem  byl  pojmenován.  P⌐irozenê jsem tíhl
  460.   k církvi, zvlῃ poté, kdyæ jsem uvidêl rozmêry místní pokladniçky
  461.   pro  chudé,  a  velice  brzy  jsem  s  Bohem  uzav⌐el  urçitÿ druh
  462.   dvouçlenné spoleçnosti a  pak jsem ¿el a konal  Jeho dílo. Bylo to
  463.   dobré dílo, dokud se do toho nezamotalo nêkolik muæû od Federální.
  464.   Aæ do té doby jsem byl  p⌐esvêdçen, æe placení daní je záleæitostí
  465.   çistê  dobrovolnou, stejnê  jako vstup  do armády  a tak  podobnê.
  466.   Jistê, mohl  jsem tam zûstat  a bojovat s  nimi, ale Bûh  ⌐ekl, æe
  467.   pomsta náleæí  Jemu a tak jsem  jedné noci sedl na  parník plující
  468.   dolû  po Mississippi  a chytil  zámo⌐skou loâ  vyplouvající z  New
  469.   Orleans.
  470.   'Dob⌐e,' ⌐ekl Rourke kdyæ jsem  mu vypovêdêl svûjh p⌐íbêh dodávaje
  471.   jen minimum básnickÿch p⌐íkras,  'myslím, æe budeme p⌐átelé, svatÿ
  472.   Luká¿i. Nevadí ti, æe ti tak ⌐íkám, æe ne?'
  473.   'Ani za mák, brat⌐e Rourke,' ⌐ekl  jsem. 'Má to dobrÿ zemitÿ zvuk.
  474.   Vlastnê jak to teâ tak válím po  jazyku, líbí se mi to çím dál tím
  475.   víc. Myslím,  æe s tvÿm laskavÿm  svolením si v této  çerné, Bohem
  476.   opu¿têné,  vyprahlé  zemi  vystavím  chrám  svatého  Luká¿e.  Tedy
  477.   jakmile opustím toto nevlídné místo, p⌐irozenê.'
  478.   'Aha,' ⌐ekl Rourke, zamraçil se a  potahal se za knír. 'To je zlé.
  479.   Ale co se dá dêlat, jestliæe muæ zaslechne volání...'
  480.   'V tuto chvíli  je to jen velice slabé  volání,' ⌐ekl jsem rychle,
  481.   protoæe  mne zajímalo,  o co  mu jde.  'Nic çemu  bych pár  mêsícû
  482.   nedokázal odolávat,  kdyæ se budu dræet  zuby nehty.' Vycenil jsem
  483.   zuby  abych  dokázal  své  odhodlání,  ale  on  si to musel splést
  484.   s ú¿klebkem, protoæe se na mê taky za¿klebil.
  485.   Rozepnul  si náprsní  kapsu u  ko¿ile  a  vytáhl z  ní velkÿ  list
  486.   papíru. Pak ho trochu narovnal a prostrçil mi ho skrze m⌐íæe.
  487.   'Vidêl jsi nêkdy nêco takového?' zeptal se.
  488.   P⌐elétl jsem papír pohledem a vrátil mu ho zpêt.
  489.   'Jestli to je  mapa dolû krále ¢alamouna, tak  jsem jich vidêl asi
  490.   tak dvacet. Pokud  to je plánek cesty k  slonímu h⌐bitovu, ty jsou
  491.   vzácné -  nemyslím, æe bych jich  za ten tÿden, co  tu jsem, vidêl
  492.   víc neæ pûl tuctu.'
  493.   Zachechtal se.  'Tak tohle je  mapa ztraceného zlatého  dolu Zulû.
  494.   Jediná, kterou jsem kdy vidêl.'
  495.   'To musí bÿt ztracenÿ uæ  hezky dlouho,' usoudil jsem. 'Nikdy jsem
  496.   nevidêl Zula, kterÿ by nosil  nêco víc neæ náhrdelník z leopardích
  497.   drápû.'
  498.   'Tak co si o tom myslí¿?' zeptal se Rourke.
  499.   'O tom zlatém dole?' zeptal jsem se.
  500.   'O té mapê.'
  501.   Po⌐ád  se  na  mne  ¿klebil  a  mê  se  náhle  v hlavê rozb⌐esklo,
  502.   a zdvo⌐ilost nezdvo⌐ilost, za¿klebil jsem se na nêj taky.
  503.   'Kolik myslí¿, æe bychom jich mohli udêlat?' zeptal jsem se.
  504.   'No, museli  bychom sehnat nêjakÿ skuteçnê  starÿ papír a zjistit,
  505.   çím kreslí  domorodci. Myslím, æe  to by byl  materiál tak za  t⌐i
  506.   babky.'
  507.   'Ty zajistí¿  mapy, brat⌐e Rourke,' ⌐ekl  jsem. 'Já dodám kapitál.
  508.   Ve  svém pokoji  mám tucet  vÿtiskû Písma  svatého. Nemêlo  by bÿt
  509.   p⌐íli¿ têæké  je prodat. Ve  mêstê je mnoho  vdov, které touæí  po
  510.   útê¿nÿch slovech na¿eho Pána a jeho prorokû.'
  511.   'Fajn,' ⌐ekl. 'Myslím, æe bychom  jich byli schopni udêlat asi tak
  512.   padesát.'
  513.   'To je hodnê map,' namítl jsem. 'Nechceme p⌐ece p⌐esytit trh.'
  514.   Zatvá⌐il se  p⌐ekvapenê. 'To by  p⌐ece bylo nemorální.  P⌐ekvapuje
  515.   mne,  æe tê  nêco takového  vûbec napadlo,  svatÿ Luká¿i.  Osobnê,
  516.   a jen v zájmu budoucích vlastníkû si myslím, æe bychom jich nemêli
  517.   prodávat víc, neæ pêt za hodinu.'
  518.   'Alespoñ ne dokud se nedostaneme do Pretorie.'
  519.   Své spoleçnictví jsme ztvrdili pevnÿm pot⌐esením rukou.
  520.  
  521. Burley a já jsme  se dostali ven asi tak za tÿden  po tom a za dal¿í
  522. tÿden jsme  mêli prodáno skoro  dvê stê map  a naakumulovanÿ útê¿enÿ
  523. kapitálek.
  524.   P⌐irozenê se  s tolika hledaçi  ztraceného zlatého dolu  stala bu¿
  525.   ponêkud  ru¿nou, a  tak jsme  se p⌐esunuli  na sever do Beçuánska,
  526.   p⌐içemæ  jsme  si  obças  cestou  udêlali  zastávku  a prodali pár
  527.   dal¿ích  map.  Zaçal  jsem  shánêt  p⌐ispivatele  na chrám svatého
  528.   Luká¿e  a  Rourke  vydêlal  nêjaké  peníze  bokem  vyléçením  dvou
  529.   osadníkû, kte⌐í nêmêli srdeçní záchvat a jiného, kterÿ si nezlomil
  530.   nohu.  Kdyæ natrefil  na obchodníka,  kterÿ mêl  skuteçnê malárii,
  531.   rozhodl se, æe je ças, abychom se opêt posunuli o kousek dál.
  532.   Existuje  mnoho zpûsobû,  jak mûæe  novê p⌐ibyv¿í  Ameriçan a novê
  533.   p⌐ibyv¿í  Ir  cestovat  po  Africe,  ale  pê¿í  turistika  mezi nê
  534.   nepat⌐í.  Kdyæ  jsme  si  zrovna  nevyt⌐epávali  z  ¿atû ¿korpiony
  535.   a nevydloubávali klí¿ƒata z kûæe,  umírali jsme pro zmênu hlady çi
  536.   æízní, nebo marnê  hledali úkryt p⌐ed de¿têm. Nikdy  v æivotê jsem
  537.   nezaæil tolik  de¿ƒû, jako v té  zemi, která mêla bÿt  podle v¿ech
  538.   p⌐edstav horkou  a vyprahlou. D鿃 nám  zniçil v¿echny zbylé mapy,
  539.   ale jelikoæ jsme jich prodali uæ  zhruba t⌐i sta, nebyla to p⌐íli¿
  540.   velká ztráta.
  541.   Kromê toho jsme brzy poznali, æe  zulské zlaté doly pro nás nejsou
  542.   jaksi ztrácejí na  cenê. Na druhé stranê mapu  cesty k nejbliæ¿ímu
  543.   mêstu bychom povaæovali za hotové poæehnání.
  544.   Pamatuji  se, æe  tu noc,  kdy nám  do¿lo jídlo,  jsem spal  vedle
  545.   opu¿têného termiti¿tê. Zrovna jsem  snil o vyjímeçnê pûvabné dce⌐i
  546.   krále ¢alamouna  - nebo to snad  byl král David -  kdyæ mne Rurkey
  547.   kopl  do æeber.  Nêkolikrát po  sobê jsem  vzal jméno Boæí nadarmo
  548.   a  pak  jsem  se  pokusil  znovu  usnout,  ale  on  s  tím kopáním
  549.   nep⌐estal.
  550.   'Vstávej, svatÿ Luká¿i,' ⌐ekl. 'Máme spoleçnost.'
  551.   Vyskoçil jsem  na nohy a podíval  se smêrem, kterÿm se  koukal on.
  552.   Postávalo tam asi dvacet polonahÿch çernÿch divochû a v¿ichni mêli
  553.   kopí a ¿títy.
  554.   'Pozná¿, jestli  jsou to lidojedi, brat⌐e  Rourke?' zeptal jsem se
  555.   a rukou si zaclonil oçi p⌐ed sluncem.
  556.   'Jsou p⌐íli¿ daleko,' odpovêdêl Rourke. 'Nerozeznám jejich zuby.'
  557.   'Co s tím mají co dêlat jejich zuby?'
  558.   'Nêkde jsem çet', æe si lidojedi zabru¿ují zuby do ¿piçek,' ⌐ekl.
  559.   Vzpomnêl jsem si  na povídaçky, které jsem zaslechl  dole v Moline
  560.   o  starém  doktoroví  Petersonovi,  neæ  ho  zav⌐eli, a vêdêl jsem
  561.   urçitê,  æe on  zuby do   ¿piçek zabrou¿ené  nemêl, takæe  jsem té
  562.   teorii  moc  velkou  váhu   nep⌐ikládal.  Ale  divo¿i  se  mezitím
  563.   p⌐iblíæili a pokud jsem mohl soudit, vypadali docela najedenê, tak
  564.   jsem si ⌐ekl, æe bezprost⌐ední nebezpeçí nám nehrozí.
  565.   'Co si myslí¿, æe bychom mêli  dêlat?' zeptal se Rourke. 'Léçit je
  566.   nebo je obrátit na víru?'
  567.   'Nevypadají,  æe by  stáli o  nêco  z  toho,' ⌐ekl  jsem, kdyæ  se
  568.   p⌐iblíæili  asi  na  sto   yardû.  'Nep⌐edpokládám,  æe  bys  umêl
  569.   svahilsky nebo bantu?'
  570.   Zavrtêl  hlavou.  'V  Dublinu  se  têmi  jazyky  moc nemluví. A co
  571.   perliçky? Sly¿el jsem, æe jsou po perliçkách celí diví.'
  572.   'To zní rozumnê, brat⌐e Rourke,' odpovêdêl jsem. 'Nevêdêl jsem, æe
  573.   s sebou nêjaké má¿.'
  574.   'Já? Samoz⌐ejmê, æe ne. Copak ty nemá¿ v kapse rûæenec?'
  575.   '¢patné náboæenství.'
  576.   Divo¿i  uæ od  nás byli  jenom asi  çty⌐icet yardû  a nêco si mezi
  577.   sebou mumlali. Trochu zpomalili, ale po⌐ád se blíæili.
  578.   'Vypadají jako muæi çinu,' ⌐ekl Rourke. 'P⌐edpokládejme, æe bychom
  579.   vzali roha?'
  580.   'Kam?' za¿eptal jsem. 'Vædyƒ ani nevíme, kde jsme.'
  581.   'Hrubou  p⌐edstavu  mám,"  namítl  Rourke.  'Káhira  je  na severu
  582.   a Kapské mêsto na jihu. Vyber si.'
  583.   Ale  v tu  chvíli sebou   mrskli a  najednou jsme  byli obklíçeni.
  584.   Vytáhl jsem z kapsy Bibli, zvedl  ruce nad hlavu a vykroçil o krok
  585.   vp⌐ed.
  586.   'Brat⌐i,'  zvolal  jsem  a  oni  o  pár  krokû  ucouvli,  'v knize
  587.   Herodotovê,  kapitola  8,  ver¿  3,  ⌐ekl  Pán  Mojæí¿ovi: Nebude¿
  588.   pojídati své sousedy!'
  589.   Vûdce divochû se zarazil a velice rychle zamrkal.
  590.   'Teâ  jsi je  dostal,' procedil  Rourke koutkem  úst. '₧ekni je¿tê
  591.   nêco. Moæná by pomohla trocha pekelného ohnê a vêçného zatracení.'
  592.   'A dêti  Izraele byly zavræeny,' zadeklamoval  jsem. 'A víte, proç
  593.   byly   zavræeny?  Protoæe   snêdly  dva   poutníky,  kte⌐í  omylem
  594.   zabloudili do jejich mêsta. Coæpak  Jeæí¿ ne⌐íkal, æe mÿliti se je
  595.   lidské, ale odpou¿têt boæské? A  dêti Izraele, které byly obleçeny
  596.   mnohem lépe, neæ  vy, vy bezboæní divo¿i, byly  vyhnány do pou¿tê,
  597.   aby tam çty⌐icet let bloudily! Chcete snat, aby se to stalo i vám,
  598.   vy zatracení tupí barba⌐i?'
  599.   'Pokraçuj, svatÿ Luká¿i!' zajásal Rourke. 'Teâ jsi je dostal!'
  600.   No, ¿lo to skuteçnê dob⌐e, ale  ¿patnÿm smêrem, a o nêkolik sekund
  601.   pozdêji uæ  stál jejich vûdce vedle  mê tak blízko, æe  jsem cítil
  602.   jeho dech.
  603.   'Udêlej,  aƒ se  usmêje,' ⌐ekl  Rourke. 'Po⌐ád  jsem je¿tê nevidêl
  604.   jeho zuby.'
  605.   Divoch  se za¿klebil.  'Takhle?' zeptal  se hlubokÿm  a zlovêstnÿm
  606.   hlasem. Pak se zamraçil, nap⌐áhl ukazováçek a dloubl mne do æeber.
  607.   'Ty jít!' Násadou o¿têpu dloubl Rourka. 'Ty taky!'
  608.   Splnili   jsme   jejich   p⌐ání,   aniæ   jsme   p⌐íli¿  uvaæovali
  609.   o alternatívê. Nechovali se k  nám surovê, ale zku¿enÿ ⌐ezník taky
  610.   nemá rád  mod⌐iny na mase  a tak se  nedá ⌐íct, æe  bychom k na¿im
  611.   çernÿm spoleçníkûm  rázem získali dûvêru.  Putovali jsme po  vêt¿í
  612.   çást dne, zastavujíce  se jen kvûli vodê a  puzení p⌐írody, a kdyæ
  613.   p⌐i¿la noc, rozdêlali  jsme velkÿ oheñ a rozloæili  se co nejblíæe
  614.   k nêmu,  spí¿ kvûli zimê neæ  ze strachu p⌐ed dravÿmi  ¿elmami, po
  615.   kterÿch  nikde   nebylo  ani  pomátky,  snad   s  vyjímkou  na¿ich
  616.   spoleçníkû.
  617.   Nakonec p⌐i¿el jejich vûdce k nám a d⌐epnul si na bobek. Ukázal na
  618.   sebe a ⌐ekl: 'Kitunga.'
  619.   'Rourke,'  ⌐ekl Burley  a ude⌐il  se do  prsou. 'A  tohle je svatÿ
  620.   Luká¿.'
  621.   Kitunga nap⌐áhl ruku a trochu rezervovanê si ji s námi pot⌐ásl.
  622.   'Má to znamenat, æe nás nesníte?' zeptal se Rourke.
  623.   'Sníst vás?' zeptal se Kitunga a rozesmál se. 'Ne. Ne. Nesníst.'
  624.   'Co tedy od nás chcete?' zeptal se Rourke.
  625.   'Chumbi-chumbi,' ⌐ekl Kitunga.
  626.   'To zní jako nêjakÿ rituál,' ⌐ekl Rourke. 'Co to k çertu znamená?'
  627.   Kitunga  se za¿klebil,  aæ se  mu zuby  zaleskly. 'Dêlat  miminka,
  628.   '  ⌐ekl.  Znovu  nám  pot⌐ásl  rukama,  zvedl  se a zamí⌐il zpátky
  629.   k ohni.
  630.   'Poçkej chvíli!' zvolal  jsem a vyskoçil na nohy.  'Jak to myslí¿,
  631.   dêlat miminka?'
  632.   'Dêlat  miminka,'  ⌐ekl  Kitunga  váænê.  Ukazováçkem  jedné  ruky
  633.   a pêstí druhé nám to p⌐edvedl v názorné analogii.
  634.   'To  jako po  nás chce¿,  abychom dêlali  miminka s  nêjakou nahou
  635.   çernou barbarkou?' zeptal jsem se.
  636.   'Ne çernou,' opravil mne Kitunga. 'Jako ty.'
  637.   'Myslí¿ s bílou æenou?' zeptal se Rourke.
  638.   'Ano,' p⌐ikÿvl Kitunga. 'Bílá æena.'
  639.   Jak  si  jistê  dovedete  p⌐edstavit,  okamæitê  jsme tu informaci
  640.   zaçali  prodiskutovávat mezi  sebou, zatímco  Kitunga se  spolu se
  641.   svÿmi muæi  uloæil ke spánku.  V têch çasech  se vyprávêlo spousta
  642.   historek o  bílÿch æenách, které  se staly knêækami  nebo bohynêmi
  643.   rûznÿch çerno¿skÿch  kmenû, ale jelikoæ jsme  je slÿchali p⌐eváænê
  644.   u táborákû  nebo u baru  v hotelu Norfolk,  p⌐ipadaly nám asi  tak
  645.   stejnê vêrohodné, jako ná¿ ztracenÿ zlatÿ dûl Zulû.
  646.   'Jak to vidím  já, brat⌐e Rourke,' ⌐ekl jsem, kdyæ  jsem si to v¿e
  647.   ⌐ádnê  promyslel,   'pozabíjeli  tihle  divo¿i   nêjakou  loveckou
  648.   spoleçnost  a   naæivu  nechali  jen  jednu   bílou  æenu,  kterou
  649.   bezpochyby dræí  ve své vesnici p⌐ipoutanou  ke kolíkûm zatluçenÿm
  650.   do zemê a ukájejí si na ní své nízké pudy.'
  651.   'Nejsem si jist, zda mne  tato zmêna situace doopravdy tê¿í, svatÿ
  652.   Luká¿i,'  odpovêdêl Rourke.  'Jistê, jsem  rád, æe  nás ti barba⌐i
  653.   nesnêdí, ale p⌐edpokládejme, æe po nás ta æena bude chtít, abychom
  654.   ji osvobodili.'
  655.   To byla  opravdu neveselá p⌐edstava  a já ⌐ekl:  'Na¿í k⌐esƒanskou
  656.   povinností by bylo udêlat to.'
  657.   'Moæná bys jí mohl ⌐íct nêco o nastavení druhé tvá⌐e, co myslí¿?'
  658.   'No, neæ udêláme  nêco, co by mohlo na¿tvat  Kingu, mêli bychom se
  659.   kaædopádnê  p⌐esvêdçit, jestli  si opravdu  p⌐eje bÿt  zachránêna,
  660.   ' navrhl jsem.
  661.   'Správnê,' p⌐isvêdçil  Rourke. 'Çlovêk je  schopnÿ zvyknout si  na
  662.   v¿echno. Moæná, æe se jí líbí ukájet nízké pudy divochû.'
  663.   'Svatá pravda,' ⌐ekl jsem.
  664.   Chvíli  jsme  oba  setrvali  v  zamy¿leném  mlçení  a mne najednou
  665.   napadla zajimavá my¿lenka. 'Brat⌐e Rourke,' ⌐ekl jsem. 'Myslím, æe
  666.   na celou tu situaci pohlíæíme doçista ¿patnê.'
  667.   'Jak to?' zeptal se.
  668.   'Proç by  mêla parta silnÿch  a zdravÿch mládencû  pot⌐ebovat na¿i
  669.   pomoc p⌐i znásilñování zajatkynê?'
  670.   'Takhle  jsem o  tom je¿tê  neuvaæoval,' p⌐ipustil.  'Teâ, kdyæ se
  671.   o tom zmiñuje¿, to skuteçnê moc nedává smysl, æe?'
  672.   'Je to jisté jako facka.'
  673.   'Æe by vêdecká zvídavost?' nadhodil.
  674.   'Sotva,'  ⌐ekl  jsem.  'P⌐emítal  jsem  o  tom  hezkÿch  pár minut
  675.   a dospêl jsem k názoru, æe kdyby pro tu bêlo¿ku prostê jen hledali
  676.   partnery, p⌐irozenê by vybrali sebe.'
  677.   'To dává smysl,' p⌐ipustil Rourke a zamy¿lenê p⌐ikÿvl.
  678.   'Z  toho ale  jasnê vyplÿvá,  æe p⌐ivést  nás nebyl  jejich nápad.
  679.   Musela jim to na⌐ídit ona.'
  680.   'To taky dává smysl,' mumlal Rourke. 'To zatracenê dává smysl.'
  681.   'A pokud  mûæe rozkazovat tlupê o¿têpy  vyzbrojenÿch po⌐ízkû, jako
  682.   je Kitunga, musí to bÿt velice mocná mladá dáma.'
  683.   'Svatÿ boæe!'  zvolal Rourke. 'Nadræená bílá  knêæka!' Zahledêl se
  684.   k  oblakûm,  které  zakrÿvaly  hvêzdy,  a  na  tvá⌐i se mu objevil
  685.   zasnênÿ vÿraz. 'Zlaté  vlasy aæ po pás,' ⌐ekl,  'a ñadra jako bílé
  686.   ananasové melounky. Moæná nêjakÿ ten náhrdelník nebo náramek...'
  687.   No, nemohu ⌐íct, æe by obraz,  kterÿ tu vykresloval, byl o moc víc
  688.   vzru¿ující,  neæ má  pûvodní p⌐edstava  zajaté bêlo¿ky  p⌐ipoutané
  689.   s  roztaæenÿma nohama  ke kolíkûm,  ale bylo  mi jasné,  æe Rourke
  690.   nechce bÿt v  tuto chvíli nikÿm ru¿en, a  tak jsem zaçal p⌐emÿ¿let
  691.   o tom, jakÿ chrám by ti divo¿i  mohli mê a té bílé knêæce postavit
  692.   p⌐ímo  tady  v  bu¿i,  neæ  se  pustíme  do  obchodu se slonovinou
  693.   a podobnÿmi  tretkami s civilizovanÿmi lidmi.  Nevêdêl jsem, o jak
  694.   velkÿ kmen se jedná, ale  Kitungova parta byla urçitê jen vÿzvêdná
  695.   skupina a já  si byl jist, æe jistê  disponuje dostateçnou lidskou
  696.   silou dychtící splnit nêjakÿ ten rozkaz. Co se Burleye tÿçe, nebyl
  697.   to zase  tak ¿patnÿ chlap  a já se  rozhodl, æe ho  si nechám jako
  698.   ¿amana, pokud nebude p⌐íli¿ zneuæívat na¿í pohostinnosti nap⌐íklad
  699.   chozením v nedêli  na obêd nebo æádostmi, abychom  mu taky ukradli
  700.   nêjakou bílou æenu.
  701.   O  deset minut  pozdêji  Rourke  po⌐ád je¿tê  vykresloval verbální
  702.   obrazy do dusného noçního vzduchu. Teâ uæ její vlasy dosahovaly aæ
  703.   ke kotníkûm a ñadra mêla veliké jako cukrové melouny. Taky jsem si
  704.   v¿iml, æe úplnê zapomíná na náramky. Ztrávil tím z⌐ejmê celou noc,
  705.   protoæe  kdyæ  jsem  se  ráno  probudil,  zrovna pracoval na barvê
  706.   jejích oçí a rozplÿval se nad¿ením, jak tenkÿ má pás.
  707.   Jakmile  vy¿lo  slunce  a  oteplilo  se  natolik,  æe se zase dalo
  708.   cestovat -  bez ohledu na  to, jak jsou  v Africe horké  dny, noci
  709.   budí v çlovêku dojem, æe nêjakÿm omylem zabloudil do zemê Eskymákû
  710.   - Kitunga  nás p⌐átelsky pobídl  ¿ƒouchnutím násadou o¿têpu.  Dali
  711.   jsme se na pochod, z vêt¿í çásti otev⌐enou savanou, ale obças také
  712.   t⌐ímetrovou  trávou po  cestiçkách vy¿lapanÿch  slony a nosoroæci,
  713.   a já se zaçal vyptávat na tu bêlo¿ku.
  714.   Ne¿lo to moc snadno, protoæe Kitunga vyçerpal celou svou anglickou
  715.   slovní zásobu uæ vçera. Nedozvêdêl jsem  se, jak se ta æena k jeho
  716.   kmenu dostala, ani  jak vypadá, nebo jestli uæ  tam je tak dlouho,
  717.   æe  zapomnêla  mluvit  civilizovanÿm  jazykem;  ani  proç  vlastnê
  718.   pocítila  pot⌐ebu dêlat  miminka. Alespoñ   nêco se  mi z  nêj ale
  719.   dostat  poda⌐ilo: æe  je u  nich nêco  jako medicimanka,  coæ byla
  720.   funkce  tak blízká  funkci knêæky,  jak jen  to je  u têch divochû
  721.   moæné. P⌐inejmen¿ím v  tomto bodê mêl tedy Rourke  pravdu. To bylo
  722.   dob⌐e, protoæe mi bylo jasné, æe jakmile spolu zaçneme cestovat po
  723.   Nairobi a  tak, bude Kitungûv  kmen pot⌐ebovat jiného  medicimana,
  724.   a i kdyæ  Rourke patrnê nedokáæe vyléçit úplavici,  moæná by se mu
  725.   mohlo poda⌐it umluvit ji k smrti.
  726.   Putovali  jsme dal¿í  dva dny.  Pokou¿el jsem  se zorientovat, kde
  727.   jsme,  ale  v¿echny  stromy  vypadal  úplnê  stejnê  a  pr¿elo tak
  728.   vytrvale,  æe se  mi nikdy  nepoda⌐ilo zahlédnout  Jiæní k⌐íæ nebo
  729.   nêjaké jiné  souhvêzdí, takæe jsem nakonec  rezignoval a pustil to
  730.   z hlavy.  Kdyæ jsme se  tu druhou noc  ukládali k spánku,  dal nám
  731.   Kitunga vêdêt - spí¿ gesty, neæ slovy - æe p⌐í¿tího rána dosáhneme
  732.   vesnice.
  733.   'A tam se setkáme s tou va¿í ¿amankou?' zeptal jsem se.
  734.   'Ano, ano,' odpovêdêl.
  735.   'To si ji máme vzít oba dva?'
  736.   'Jen jeden,' ⌐ekl Kitunga.
  737.   'Jen jeden?'  Rourke se zatvá⌐il  trochu ustaranê. 'A  co se stane
  738.   s tím druhÿm?'
  739.   Kitunga pokrçil rameny a ¿el dál.
  740.   'Vypadá to,  æe vítêz bude muset  sníst poraæeného, brat⌐e Rourke,
  741.   ' ⌐ekl jsem po chvíli.
  742.   'Nikdy bych tê nesnêdl, bez  ohledu na zpûsob p⌐ípravy,' ubezpeçil
  743.   mne.
  744.   Plnê jsem se s jeho uji¿têním ztotoænil a pak jsem zaçal uvaæovat,
  745.   jak to  nejlépe za⌐ídit, aby Rourke  nemusel bÿt takovému poku¿ení
  746.   vûbec vystaven.
  747.   Mohlo by se zdát, æe vêc byla jasná, kdyæ jsem byl takovÿ pohlednÿ
  748.   a energickÿ  mladÿ h⌐ebec obda⌐enÿ  orlím pohledem, odváænÿm  lvím
  749.   srdcem a nêænÿma rukama dámy. Ale æeny jsou záhadná stvo⌐ení co se
  750.   vkusu tÿçe a  æena, která p⌐i hledání partnera  do postele odmítla
  751.   malou  armádu  bojovníkû  musí  mít  nepochopitelnêj¿í  vkus,  neæ
  752.   vêt¿ina ostatních.
  753.   Takæe jsem si to po⌐ádnê  promyslel, poçkal, aæ Rourke veçer usne,
  754.   a tajnê si od Kitungy vypûjçil  dlouhÿ loveckÿ nûæ. Pak jsem do¿el
  755.   k nejbliæ¿í ⌐ece, u⌐ezal jsem si vousy a oholil se tak hladce, jak
  756.   jen to  ¿lo, vykoupal jsem  se a vypral  si ¿aty. Na  cestê zpátky
  757.   jsem vyhledal hromadu nêkolik  dní uleæeného sloního trusu, trochu
  758.   jsem ho  nabral a peçlivê  ho rozmazal spícímu  Rourkemu po ko¿ili
  759.   a  kalhotech.  Nemohl  jsem  se  spoléhat,  æe  to  p⌐ijme  v  tak
  760.   sportovním duchu, v  jakém to bylo vykonáno, a  tak jsem si radêji
  761.   na¿el místo na spaní mezi  Kitungovÿmi hochy. Jeden z nich ztrávil
  762.   celou noc tím, æe mi sahal na  zadek a hihñal se p⌐i tom, ale ráno
  763.   jsem se probudil celÿ a v po⌐ádku.
  764.   Ve  skuteçnosti mne  probudil Rourkeho  u¿irvoucí k⌐ik.  Ztrhal ze
  765.   sebe v¿echny ¿aty  aæ na boty a poskakoval  vzteky na místê. Sotva
  766.   mne zahlédl, ukázal na mne vyçítavê prstem.
  767.   'Tys to udêlal, ty Jidá¿i!' zajeçel.  'Ty çubçí synu! Chce¿ ji mít
  768.   jen pro sebe! Tys to udêlal!'
  769.   'Uklidni  se, brat⌐e  Rourke,' ⌐ekl  jsem a  vykroçil k  nêmu, ale
  770.   p⌐itom  jsem  si  dával  pozor,  aby  mezi  námi  zûstalo  nêkolik
  771.   Kitungovÿch bojovníkû. 'Vûbec nevím, o çem to mluví¿.'
  772.   'Zatracenÿ lhá⌐í!' jeçel. 'Ty ví¿ aæ  moc dob⌐e, o çem mluvím! Ale
  773.   nepoçítej s tím, æe ji získá¿ bez boje!'
  774.   Jen  jsem  se  podíval  na  Kitungu  a  pokrçil rameny. Kitunga se
  775.   za¿klebil  a vyzval  své muæe,  aby se  p⌐ipravili k odchodu. 'Jít
  776.   teâ,' ⌐ekl nám.
  777.   'Nepûjdu nikam!' zajeçel Rourke. 'Nejprve  se musím vykoupat a dát
  778.   se do po⌐ádku.'
  779.   Kitunga  k nêmu  p⌐istoupil a  p⌐itiskl mu  pracovní konec  o¿têpu
  780.   k prsûm. 'Jít teâ,' zopakoval.
  781.   Rourkemu poklesla ramena. Zdræel se jen tak dlouho, aby si p⌐endal
  782.   peníze z kapsy kalhot do bot, a pak se p⌐ipojil k ostatním. Byl na
  783.   nêj opravdu komickÿ  pohled, jak si to kráçel  bu¿í se svÿmi ¿esti
  784.   a pûl  stopami vÿ¿ky, s æebry  vystupujícími jako praæce æeleznice
  785.   a nahÿ aæ na pár starÿch  a obno¿enÿch bagançat, ale ⌐ekl jsem si,
  786.   æe bude bezpeçnêj¿í  obdivovat se mu radêji z  dálky, kdyæ je mezi
  787.   námi nejménê pûl tuctu muæû.
  788.   Asi po dvou hodinách jsme dorazili na vrcholek kopce. Kdyæ jsem se
  789.   podíval dolû, uvidêl jsem  nêkolik proutênÿch chatrçí rozmístênÿch
  790.   kolem ⌐eky protékající ¿irokÿm údolím.
  791.   Upravil jsem si sako, zapnul ko¿ili aæ ke krku a pokusil se trochu
  792.   si uçesat vlasy. Pak jsem se obrátil k Kitungovi. 'Jak se jmenuje?
  793.   ' zeptal jsem se.
  794.   'Neeyora,' odpovêdêl.
  795.   Mêlo to bájeçnÿ zvuk; bylo to p⌐esnê to jméno, jaké má mít pûvabná
  796.   knêæka  mezi têmi  bohem zavræenÿmi   divochy, a  tak jsem  se bez
  797.   dal¿ího  pustil  dolû  do  údolí.  Taky  jsem  nechtêl prodluæovat
  798.   Rourkyho agonii víc, neæ bylo bezpodmíneçnê nutné.
  799.   Kdyæ  jsem se  dostal asi   sto yardû  od vesnice,  zastavil jsem,
  800.   zamrkal a prot⌐el si oçi. Pak  jsem se podíval je¿tê jednou, abych
  801.   se ubezpêçil, æe to není fata morgana.
  802.   'Brat⌐e  Rourke,' ⌐ekl  jsem. Zastavil  a bez  jediného slova  mne
  803.   zpraæil pohledem.  'Dnes ráno jsem  udêlal hroznou vêc,  o¿klivou,
  804.   h⌐í¿nou vêc, a rád bych  to napravil. Chce¿-li moje ¿aty, v¿echny,
  805.   s  vyjímkou  klobouku,  kterÿ  pot⌐ebuju  na  ochranu p⌐ed sluncem
  806.   a de¿têm, rád ti je hned tady na místê vênuji.'
  807.   'O çem  to, k çertu,  mluví¿?' odpovêdêl Rourke  a na tvá⌐i  se mu
  808.   objevil podezíravÿ vÿraz.
  809.   'Prostê nechci, aby na mne Bûh  shlíæel s nemilostí za to, æe jsem
  810.   se tê pokusil podvést,' ⌐ekl jsem.
  811.   Zaçal jsem  si rozepínat ko¿ili, ale  Kitunga ukázal o¿têpem p⌐ímo
  812.   na moje b⌐icho a s ú¿klebkem rozhodnê zavrtêl hlavou.
  813.   'Vædyƒ mu jen chci dát nêco na obleçení,' namítl jsem.
  814.   'Ne, ne,' ⌐ekl a dloubl mne do b⌐icha hrotem o¿têpu.
  815.   'Co to má v¿echno znamenat?' zeptal se Rourke.
  816.   'Mêl jsi  pravdu v tom,  æe je blondÿnka,'  ⌐ekl jsem. 'Ale  co se
  817.   jejich ñader tÿçe, byl jsi p⌐íli¿ umírnênÿ.'
  818.   'Jak to myslí¿?' zeptal se Rourke podezíravê.
  819.   'Nikoliv cukrové  melouny, brat⌐e Rourke,'  ⌐ekl jsem a  povzdechl
  820.   si. 'Vodní melouny.'
  821.   Zaclonil si oçi a podíval se  smêrem k vesnici. Tam, p⌐ed nejvêt¿í
  822.   z chÿ¿í,  sedêla na¿e polonahá bílá  knêæka. P⌐esnêji ⌐eçeno, byla
  823.   nahá  z devadesáti  pêti procent;  pot⌐ebovala by  kûæi z  men¿ího
  824.   slona, aby se mohla zakrÿt z poloviny.
  825.   Vlasy mêla pod  ¿pínou a mastnotou svêtlé. Ani  pozdêji, kdyæ jsme
  826.   p⌐i¿li blíæ, jsem nedokázal ⌐íct,  jakou barvu mají její oçi; byly
  827.   tak hluboce utopené  v záhybech tuku a kûæe,  æe ani nebylo jisté,
  828.   jestli  vûbec  nêjaké  má.  Rozpêtí  jejich  ramen  by dêlalo çest
  829.   gorilímu samci a její prsy, které jí visely aæ hluboko pod pás, by
  830.   poskytly  vÿæivu celé  armádê. Sedêla  v blátê  a p⌐ed  sebou mêla
  831.   rozhozené  úlomky  kostí  a  vysu¿ené  mrtvolky  malÿch  je¿têrek.
  832.   Vypadalo to, jako by se  pokou¿ela sedêt se zk⌐íæenÿma nohama, ale
  833.   mêla je tak tuçné, æe je nemohla ohnout. Rourke se mÿlil i ohlednê
  834.   náhrdelníkû.  Nemyslím, æe  by sehnala  nêjakÿ dost  velkÿ, aby ho
  835.   mohla nosit.
  836.   'Tohle?' vydechl Rourke. 'To je Neeyora?'
  837.   Kitunga p⌐ikÿvl.
  838.   Rourke  se otoçil  ke mnê  a  za¿klebil  se. 'Nevím,  jak bych  ti
  839.   podêkoval, svatÿ Luká¿i!' Zapátral oçima po zemi. 'Nevidí¿ náhodou
  840.   kolem  je¿tê nêjakÿ  sloní trus?'  Pak se  rozchechtal a objal mne
  841.   svÿma zpocenÿma  a ¿pinavÿma rukama kolem  ramen. 'Odpusƒme si, co
  842.   jsme si, dob⌐e?' a vykroçil k Neeyrinê chÿ¿i.
  843.   'Otçe, proç jsi mne opustil?' zamumlal jsem a pomalu ho následoval
  844.   do vesnice.
  845.   Neeyora  vzhlédla a  pokud byla  nesnesitelná na  pohled, v pohybu
  846.   byla je¿tê  údêsnêj¿í. Za¿klebila se od  ucha k uchu, coæ  v jejím
  847.   p⌐ípadê  byla pozoruhodná  vzdálenost, ⌐ekla  Kitungovi nêco, çemu
  848.   jsem nerozumêl a zaçala si  olizovat rty. Dva vesniçané jí opatrnê
  849.   pomohli  na nohy  a ona  vykroçila k  nám, hihñaje  se jako nêjaká
  850.   bláznivka.  Její malinká  oçka -  teâ, kdyæ  byla tak blízko, jsem
  851.   vidêl, æe jsou rudá - kmitala  z jednoho z nás na druhého. Natáhla
  852.   se a ¿típla mne do p⌐edloktí, a  Rourke tam jen stál a chechtal se
  853.   jako cvok.
  854.   Pak p⌐istoupila  k Irovi, kterÿ byl  stejnê tak ¿pinavÿ, páchnoucí
  855.   a  nahÿ, jako  ona sama  - a  byla z  toho láska  na první pohled.
  856.   Potê¿enê vyjekla, objala ho rukama -  coæ v praxi znamenalo, æe mi
  857.   ze t⌐í çtvrtin zmizel z oçí - a zaçala ho táhnout ke své chÿ¿i.
  858.   'Nestûj tam jen tak, Luká¿i!' jeçel Rourke. 'Dêlej nêco!'
  859.   Kdybych  mêl  u  sebe  své  varhany,  myslím,  æe  bych zaçal hrát
  860.   svatební pochod, ale ve stávající  situaci jsem nemohl udêlat nic,
  861.   neæ ocitovat  bratru Rourkemu nêkolik  míst z Bible  tÿkajících se
  862.   lásky a  plození potomstva, usmívat  se a mávat  mu, zatímco mizel
  863.   v temném  hloubí jejich hnízdeçka lásky.  Zoufalé jeçení o nêkolik
  864.   minut  pozdêji mi  prozradilo, æe   zmizel i  v temném  hloubí své
  865.   nevêsty.
  866.   Kitunga, já a  ostatní ho¿i jsme ode¿li do  jedné ze zbylÿch chÿ¿í
  867.   a tam jsme  popíjeli nêjaké podomácku va⌐ené pivo  a vyprávêli si.
  868.   Nerozumêl jsem ani  slovo z toho, co ⌐íkali a  nemyslím, æe by oni
  869.   nêco rozumêli mê, ale neæ se  o pár hodin pozdêji Rourke vypotácel
  870.   z  chÿ¿e, stali  se z  nás docela  dob⌐í p⌐átelé.  Nemyslím, æe by
  871.   starÿ Job v dobê nejhlub¿í krize mohl vypadat zbêdovanêji.
  872.   Z oçí mu zmizel v¿echen oheñ a p⌐ipadal mi ponêkud zcvrklÿ. Zkácel
  873.   se vedle  mne a já  mu podal pohárek  místního piva. Vypil  ho bez
  874.   jediného slova.
  875.   Obrátil jsem se na Kitungu. 'Teâ, kdyæ udêlal miminko, mûæeme zase
  876.   jít?'
  877.   To  z nêjakého  dûvodu podráædilo  Kitungûv smysl  pro humor  a on
  878.   propukl v bou⌐livÿ smích.
  879.   Byla to prekérní situace, protoæe jsem dosud nevêdêl, jakÿ osud je
  880.   p⌐ipraven  pro neúspê¿né  nápadníky.  Rourke  zase vypadal,  æe by
  881.   stejnê  odejít nedokázal,  takæe jsem  se rozhodl  nechat si dal¿í
  882.   otázky  na pozdêji.  Sedêli jsme  kolem ohnê,  zpívali a  popíjeli
  883.   pivo, kdyæ tu hlubokÿ hlas za⌐val: 'Rérrk!'
  884.   'Ach, Boæe, uæ ne!' zamumlal Rourke.
  885.   'Rérrk!'  zajeçela Neeyora  a znêlo  to o  poznání hlasitêji,  neæ
  886.   troubení sloního bÿka v ⌐íji.
  887.   Rourke si sáhl do bot a vytáhl  z nich peníze. Bylo to asi t⌐i sta
  888.   britskÿch liber.
  889.   'Vezmi si je,' ⌐ekl. 'Jsou v¿echny tvoje. Jestli se nêkdy dostane¿
  890.   zpátky do civilizace...'
  891.   'Dám  dohromady vÿpravu  a vrátíme  se pro  tebe,' slíbil  jsem mu
  892.   s prsty zk⌐íæenÿmi za zády.
  893.   Slabê  se usmál.  'Tak dlouho  nevydræím. Ne,  chtêl jsem od tebe,
  894.   abys   koupil   náhrobní   kámen   a   poloæil   ho   na  h⌐bitovê
  895.   v Johannesburgu. Pokud nêjaké  peníze zûstanou' --ujistil jsem ho,
  896.   æe  za  kámen  v¿echno  neutratím  a  slavnostnê  jsem  se  na  to
  897.   zap⌐ísahal-- 'zajdi do nejbliæ¿ího baru, zaplaƒ rundu a napijte se
  898.   na mou památku.'
  899.   'Jsi si jist æe bys nechtêl, abych tvé jméno radêji nechal vytesat
  900.   na çestném místê svého chrámu?' zeptal jsem se zamy¿lenê.
  901.   'Udêlej, oç tê æádám,' za¿eptal Rourke.
  902.   'Rérrk!'
  903.   Dva  z Kitungovÿch  muæû pomohli   Rourkemu na  nohy a  odvedli ho
  904.   k jeho rdící se nevêstê.
  905.   Kdyæ  ode¿el, pustili  jsme se   do po⌐ádného  pití. V  duchu jsem
  906.   na¿eho Pána upozornil,  æe teâ by byl ten správnÿ  ças, aby mi dal
  907.   sílu deseti muæû, neboƒ mé srdce bylo çisté - a skuteçnê, byl jsem
  908.   jedinÿ, kdo se  do hodiny udræel na nohou.  Naplnil jsem si çutoru
  909.   zbytkem piva a vykroçil z vesnice volnÿ jako pták.
  910.   Kdyæ jsem  se dostal na vrchol  kopce, zastavil jsem se,  abych se
  911.   ohlédl, dílem ze  sentimentu, ale hlavnê abych se  ujistil, æe mne
  912.   nikdo nepronásleduje.  V celé vesnici  jsem nevidêl æádnou  známku
  913.   æivota.  Pak  jsem  zahlédl  postavu,  která  se vyplazila z chÿ¿e
  914.   a  pokusila se  dostat k  pivu, a  o nêkolik  sekund pozdêji  jsem
  915.   usly¿el vpravdê u¿irvoucí zajeçení: 'RÉRRK!'
  916.   A to  bylo naposled, kdy jsem  vidêl Burleyho Rourke a  jeho bílou
  917.   knêæku.
  918.  
  919.  
  920. ────────────────────────────────
  921.  01Seznamte  se  s  doktorem  Luciferem  Jonesem  -  americkÿm tulákem
  922.  01a  zku¿enÿm podvodníkem,  kterÿ svou  odvahou a  chytrostí çelí têm
  923.  01nejfantastiçtêj¿ím nebezpeçím Çerného  kontinentu. Mûæe v¿ak jedinÿ
  924.  01çlovêk,  t⌐ebaæe  obda⌐enÿ  tak  vÿjimeçnÿmi  nadáními jako Lucifer
  925.  01Jones, obstát dlouho ve  svêtê zalidnêném oæivlÿmi mumiemi faraonû,
  926.  01krvelaçnÿmi upíry a tlupami hladovÿch  kanibalû? Je mu snad urçeno,
  927.  01aby potkal svûj  osud na legendárním sloním h⌐bitovê?  Nebo v rukou
  928.  01Pána opic? Nebo bílé bohynê?
  929.  
  930.  Kniha æánrovê odli¿ná od  produkce vydavatelství POLARIS spadá spí¿
  931.  do oblasti çtení na dovolenou nebo humoru.
  932.  
  933.  04Broæovaná 260 stran, p⌐eklad P.Caha, obálka Z.Bou¿ková, Polaris 1995,
  934.  04cena 76 Kç
  935. 
  936. 0009                 KEDRIGERN A DRAK COMME IL FAUT
  937.  
  938.                           12John Morressy
  939.  
  940.  
  941.    1. zmatek na cestê
  942.  
  943.    Kedrigernova  mysl byla  vodou  stejnê  ztêæklá jako  jeho plῃ.
  944.  Slibnê zaçínající nádhernÿ letní den vyst⌐ídal chlad a nepolevující
  945.  d鿃. Mírnÿ  d鿃, kterÿ byl zpoçátku  docela vítanÿ, neboƒ spláchl
  946.  zví⌐enÿ prach  z cest, ovlaæil a  osvêæil vzduch, postupnê p⌐erostl
  947.  ve vytrvalÿ liják promoçující çlovêka aæ na kost a promêñující níæe
  948.  poloæené  úseky cesty  v potoky  bahna. Kedrigern  byl stále  je¿tê
  949.  daleko od  svého cíle, noc se  blíæila a nikde nebylo  vidêt æádnou
  950.  známku lidského osídlení.
  951.    V této situaci  a za tohoto poçasí by  vzal zavdêk çímkoliv. Hrad
  952.  by byl skvêlÿ, ale ¿lechtické  sídlo nebo statek by také vyhovoval,
  953.  stejnê jako stodola, stáj, vep⌐ín  nebo kurník. To v¿e mêlo st⌐echu
  954.  a on  byl ochoten  spokojit se  s çímkoliv,  co mêlo st⌐echu, t⌐eba
  955.  i dêravou;  dokonce  i  s  hospodou.  Kaædÿ  çarodêj,  kterÿ je tak
  956.  hloupÿ, æe se  vydá na cesty aby se utkal  s démonem a zanechá doma
  957.  bájeçnou æenu a útulnou suchou vilku, by mêl p⌐ijmout cokoliv se mu
  958.  naskytne  a bÿt  za to  pat⌐içnê vdêçnÿ.  Kedrigern se  zamraçil na
  959.  de¿têm  zplihlou h⌐ívu  svého konê  a pokusil  se zaujmout  stoickÿ
  960.  postoj. Neúspê¿nê.
  961.    O minutu pozdêji, pohrouæen v nejçernêj¿í my¿lenky, uvidêl cestu,
  962.  které vedla mezi  stromy po jeho levici. V  tu chvíli vypadala spí¿
  963.  jako stoka, ale jelikoæ odboçovala z  cesty, po které jel aæ dosud,
  964.  a jelikoæ  na jejím  konci svítilo  svêtélko, musela  to bÿt cesta.
  965.  Kedrigern  v  duchu  zajásal,  set⌐ásl  vodu,  která  se  nasbírala
  966.  v záhybech  jeho rukávû,  povzbudivê  poplácal  svého konê  po ¿íji
  967.  a zamí⌐il ke svêtlu. Zdá se, æe v¿echno bude brzy v po⌐ádku; a kdyæ
  968.  uæ ne v po⌐ádku, tak alespoñ v suchu.
  969.    Cesta záhy konçila  a Kedrigern uvidêl mezník krçící  se ve stínu
  970.  osamêlého, sukovitého a prastarého dubu. Mezník v nêm vyvolal novou
  971.  vlnu  radosti a  úlevy. Byl  na Osilvanovu  pozemku a  Osilvane byl
  972.  laskavÿ a ¿têdrÿ muæ známÿ svou pohostinností vûçi pocestnÿm, kte⌐í
  973.  zabloudili do  tohoto ⌐ídce nav¿têvovaného lesa.  Kedrigern ho sice
  974.  osobnê  neznal, ale  v takovou  noc byl  naklonên vê⌐it v¿eobecnému
  975.  mínêní.
  976.    Brzy dorazil  k bránê zbudované v  solidní zdi opat⌐ené hrozivÿmi
  977.  hroty. Skrz m⌐íæe uvidêl  prostorné stavení. Okenice byly zaji¿têné
  978.  proti  bou⌐i, ale  ze ¿kvír  mezi nimi,  stejnê jako z pootev⌐enÿch
  979.  dve⌐í stáje, se linulo uklidñující svêtlo.
  980.    Sotva Kedrigern zatáhl za provaz zvonku, vybêhl ze stáje podomek.
  981.  Pozvedl  do vÿ¿e  lucernu, nervóznê   se ohlédl  p⌐es rameno  a pak
  982.  zavolal p⌐idu¿enÿm hlasem: 'Jeâ pryç,  cizinçe! Zachrañ se a jeâ co
  983.  nejrychleji pryç!'
  984.    'Jsem  promoçenÿ aæ  na kost,  dobrÿ muæi!  Proç bych  mêl jezdit
  985.    pryç?'
  986.    'Dnes v noci není v tomto domê bezpeçno!'
  987.    'Není tu bezpeçno? A o jaké nebezpeçí jde?'
  988.    'Kouzla! Magie!' zvolal podomek hlasem plnÿm dêsu.
  989.    Kedrigern zaúpêl. 'Zaklel snad nêjakÿ idiot Osilvana?' To by byla
  990.  komplikace, o jakou dnes veçer rozhodnê nestál.
  991.    'Neæ vyjde slunce, budeme moæná zakleti v¿ichni, cizinçe! V domê
  992.  jsou çarodêjové!'
  993.    'Çarodêjové? Tady?'
  994.    'Ano, çarodêjové a hned dva.  Jsou obleçení jako kníæata a trochu
  995.    i jako králové. Mají pokoj sami pro sebe. A çisté povleçení. Ach,
  996.    jsou  to jistê  velcí çarodêjové.  Obyçejní lidé  jako jsme my se
  997.    takovÿm  radêji  vyhnou.  Zachrañ  se,  cizinçe!  Ujeâ pryç od té
  998.    prokleté  magie!'
  999.    'Risknu to,' odpovêdêl Kedrigern. 'Pusƒ mne dovnit⌐.'
  1000.    Podomek  je¿tê  chvíli  kvílel,  ale  nakonec poslechl. Kedrigern
  1001.  zanechal  svého konê  v jeho   péçi a  sám zamí⌐il  ponêkud zmatenê
  1002.  k domu.
  1003.  Nedokázal zachytit ani stopu po p⌐ítomnosti çarodêjû. Aƒ uæ byli ti
  1004.  dva  kdokoliv, museli  se dob⌐e   maskovat. Ale  jak v  tom p⌐ípadê
  1005.  podomek vêdêl, æe jsou çarodêjové?  To bylo rozhodnê zvlá¿tní. A co
  1006.  tu  mohli  pohledávat?  Cestou  o  æádnÿch  çarodêjích, kte⌐í by se
  1007.  v kraji vyskytovali,  nesly¿el. Tedy cizinci. Ale  jací a odkud? To
  1008.  byla hádanka.
  1009.    Kedrigern ve¿el do hlavní místnosti  a zamí⌐il ke krbu, ve kterém
  1010.  lákavê plápolal oheñ. Kolem nêj  sedêli v nízkÿch æidlích dva muæi,
  1011.  nohy nataæené na podnoækách p⌐ikryté ovçími rouny. T⌐etí muæ, dob⌐e
  1012.  a vkusnê  ustrojenÿ, stál  nad nimi  jako andêl  stráænÿ. P⌐i zvuku
  1013.  krokû se jim omluvil, otoçil se a spêchal Kedrigernovi v ústrety.
  1014.    'Vítám tê, cizinçe! Jsem rád, æe  jsi k nám v tento de¿tivÿ veçer
  1015.  na¿el cestu.  Jsem Osilvane od Sukovitého  dubu,' p⌐ivítal ho. Mnul
  1016.  si p⌐i tom ruce a usmíval se jako çlovêk v nejlep¿ím rozmaru.
  1017.    'A já jsem ¿ƒasten, æe se  s tebou mohu pozdravit, sire Osilvane,
  1018.  a vyuæít  tvého  laskavého  pohostinství.  Nep⌐íjemnê  mokrá noc na
  1019.  cestování. Byl  bych nanejvÿ¿ vdêçnÿ  za teplé jídlo  a suché místo
  1020.  k p⌐espání.'
  1021.    'Dostane¿ obojí, poutníçe, dostane¿ to hned, jakmile obslouæím ty
  1022.  dva  pány u  krbu. Jsou   to çarodêjové,  chápe¿. Nemohu  je nechat
  1023.  çekat. Pojâ  a posaâ se  t⌐eba támhle v  rohu. Tam tê  nikdo nebude
  1024.  ru¿it.'
  1025.    'Jsem promoçenÿ a je mi zima. Radêji bych se posadil ke krbu.'
  1026.    'K nim? Dobrovolnê?' za¿eptal Osilvane. 'Jsou to çarodêjové!'
  1027.    'To mê nevadí,' ⌐ekl Kedrigern a usmál se. 'Ví¿, já jsem...'
  1028.  Zarazil  se d⌐ív,  neæ  staçil  odhalit svûj  profesionální status.
  1029.  Osilvane  to vêdêt  nemusel a  jestli ti  dva rozumí svému ⌐emeslu,
  1030.  poznají  to sami.  Kromê toho  dával p⌐ednost  zûstat nepoznán. 'Já
  1031.  jsem student a uçenec,' ⌐ekl. 'Znám mnoho çarodêjû. Moæná budu znát
  1032.  i tyhle dva.'
  1033.    Açkoliv Kedrigernovi bylo uæ skoro  stosedmdesát let, na svûj vêk
  1034.  nevypadal.  Podle  obvyklÿch  lidskÿch   mê⌐ítek  byl  starÿ  p⌐ímo
  1035.  nep⌐edstavitelnê a dávno  uæ z nêj nemêlo zbÿvat nic  neæ hûl a pár
  1036.  pramenû bílÿch  vlasû; ale on  byl çarodêj a  jako takovÿ mohl  æít
  1037.  çty⌐ista  let -  pêtset, kdyæ  bude rozumnê  zacházet se  svou mocí
  1038.  a bude  mít trochu  ¿têstí -  a jeho  vzhled byl  klamnÿ. Pro  lidi
  1039.  nebylo lehké  odhadnout, jak starÿ vlastnê  je. Vypadal star¿í, neæ
  1040.  mladí, mlad¿í, neæ  sta⌐í, a lidé mu obvykle  hádali nêco mezi tím.
  1041.  Jen jeho  oçi nêkdy prozrazovaly  hlubiny çasu a  vêdomostí neznámé
  1042.  têm,  jejichæ  délka  æivota  se  poçítá  v desetiletích. V prostém
  1043.  tmavém cestovním  plá¿ti mohl bÿt lehce  povaæován za uçence, kupce
  1044.  na  cestách,  zruçného  ⌐emeslníka  nebo  ménê  vÿznamného dvorního
  1045.  ú⌐edníka, a tak Osilvane p⌐ijal jeho identifikaci bez poznámek a se
  1046.  zdvo⌐ilou úklonou mu uvolnil cestu.
  1047.    Kedrigern  vykroçil ke  krbu a  cestou se  snaæil zachytit nêjakÿ
  1048.  náznak  çarodêjnické  p⌐ítomnosti.  Nerozeznal  nic.  Ti  dva  byli
  1049.  rozhodnê   velice  dob⌐e   zamaskovaní;  nedokázal   rozpoznat  ani
  1050.  maskovací kouzlo. Byla to hezká çistá práce a na Kedrigerna uçinila
  1051.  velkÿ dojem.
  1052.    Zámêrnê se  vyhÿbal pohledu na  sedící postavy. Jen  natáhl ruce,
  1053.  aby si je  oh⌐ál nad plameny. Jistê si ho  v¿imnou a pozvou ho, aby
  1054.  se k nim p⌐ipojil, a pak  ho çeká zábava a pêkné veçerní popovídání
  1055.  s kolegy.
  1056.    'Jsi odváænÿ chlapík,' ozval se za ním sytÿ hlubokÿ hlas.
  1057.    Kedrigern se pootoçil a odpovêdêl  p⌐es rameno: 'O nic odváænêj¿í
  1058.  neæ kdokoliv jinÿ, kdo se vydal na cesty v tomto poçasí.'
  1059.    'Nechvêje¿  se p⌐i  p⌐edstavê,  æe  stráví¿ veçer  ve spoleçnosti
  1060.  çarodêjû. To svêdçí o jisté odvaze.'
  1061.    Kedrigern  se otoçil.  Pohled na   muæe s  plnovousem a  se v¿emi
  1062.  çarodêjnickÿmi regáliemi  ho zarazil: mêl na  sobê dlouhÿ çernÿ háv
  1063.  lemovanÿ  koæe¿inou  a   zdobenÿ  kabalistickÿmi  a  astrologickÿmi
  1064.  symboly, lesknoucí se  v mihotavé zá⌐i ohnê, z  pod koæe¿iny, která
  1065.  mu  h⌐ála  nohy,  vykukoval  pár  ¿piçatÿch  ¿korní, kolem krku mêl
  1066.  ⌐etêz,  na kterém  visel medailon  podivného tvaru  a vêt¿inu  jeho
  1067.  prstû pokrÿvaly  prsteny s drahÿmi  kameny. Na podlaze  poblíæ jeho
  1068.  æidle stál kuæelovitÿ klobouk  ozdobenÿ stejnÿm zpûsobem, jako jeho
  1069.  háv. Sto lidí  ze sta, obecní blázny nevyjímaje,  by p⌐i pohledu na
  1070.  nêj ⌐eklo: 'Ach, tak tohle je çarodêj.'
  1071.    Byl  to  právê  ten  druh  p⌐edvádêní  se  na  ve⌐ejnosti,  kterÿ
  1072.  Kedrigern  zásadnê  odmítal.  Co  se  jeho  tÿkalo,  çím míñ çlovêk
  1073.  splñoval  populární p⌐edstavu  o  çarodêjích,  tím lépe.  Chodit po
  1074.  svêtê vyparádênÿ jako tajtrlík nebylo jen zbyteçnê okázalé, marnivé
  1075.  a hloupé, ale svêdçilo to i o  mizerném vkusu dotyçné osoby a mohlo
  1076.  to bÿt  i nebezpeçné. Naparovat se  svÿm çarodêjnictvím p⌐ed cizími
  1077.  lidmi znamenalo  koledovat si o  potíæe. Dokonce i  ten nejmocnêj¿í
  1078.  çarodêj by si mêl dvakrát rozmyslet, neæ nêco takového udêlá.
  1079.    To  v¿e Kedrigerna  napadlo, ale  nechal si  svûj názor pro sebe.
  1080.  Kaædÿ  podle svého  vkusu. Místo  toho ⌐ekl  uctivÿm tónem: 'Æádnou
  1081.  zvlá¿tní  odvahu nemám,  mist⌐e çarodêji.  Mám tu  çest znát osobnê
  1082.  nêkolik skvêlÿch  çarodêjû a v¿ichni jsou  to vybraní, inteligentní
  1083.  a moud⌐í muæové.'
  1084.    'Stejnê  jako  my.  Stejnê  jako   my,'  ⌐ekl  druhÿ  muæ,  jehoæ
  1085.  Kedrigernova slova viditelnê potê¿ila.  '₧ekni mi, poutníçe, sly¿el
  1086.  jsi uæ o çarodêji známém svêtu jako Hrozivÿ Folondondry?'
  1087.    Kedrigern  se  zatvá⌐il  schlíple.  'Rdím  se  hambou, ale musím,
  1088.  p⌐ipustit, æe je mi toto jméno docela neznámé.'
  1089.    'Za  to se  nemusí¿ stydêt.  Brzy se  to zmêní. Jsem Folondondry,
  1090.  kterÿ   p⌐ed  krátkÿm   çasem  p⌐icestoval   ze  vzdálenÿch  krajû,
  1091.  ' prohlásil  muæ hlasem  çlovêka, jeæ  p⌐iná¿í poselství,  na které
  1092.  svêt  uæ  dávno  çeká.  'A  tohle  je  mûj  æák  a pomocník, Zampic
  1093.  z Kamenité mêlçiny.'
  1094.    'Tê¿í  mne,  æe  vás  poznávám,'  ⌐ekl  Kedrigern.  Ta  jména  mu
  1095.  absolutnê nic ne⌐íkala.
  1096.    Folondondry si  odka¿lal a probral se  prsty plnovousem. Pak mrkl
  1097.  a vÿznamnê prohlásil:  'Mnohé by potê¿ilo,  kdyby nás mohli  poznat
  1098.  osobnê, co, Zampiku. Nebo kdyby v to mohli alespoñ doufat.'
  1099.    'Jistê,  mist⌐e,'  odpovêdêl  Zampic.  Byl  mlad¿í  a o nêco ménê
  1100.  okázalou  verzí   svého  mentora.  Ale   peçlivê  nakulmovanÿ  vous
  1101.  a obrovské prsteny na obou jeho rukách svêdçily o stejnÿch sklonech
  1102.  k p⌐edvádêní se.
  1103.    Kdo jsou ti  dva, uvaæoval Kedrigern, a odkud  sem p⌐i¿li? A proç
  1104.  nedokáæe post⌐ehnout ani stopu po  p⌐ítomnosti jejich magie? A proç
  1105.  oni nevêdí nic o jeho vlastní  moci? Zamraçil se, jak mu v¿echny ty
  1106.  otázky   prolétly   myslí.   Folondondrymu   jeho  zasmu¿ilÿ  vÿraz
  1107.  neuniknul.
  1108.    'Neboj se,  poutníçe. Nejsme uraæení.  Jak bys mohl  vêdêt o na¿í
  1109.  proslulosti  a   slavnÿch  çinech,  kdyæ   jsme  do  tohoto   kraje
  1110.  p⌐icestovali  teprve vçera?  Postaçí, kdyæ  se k  nám bude¿  chovat
  1111.  s obvyklou zdvo⌐ilostí.'
  1112.    'Hrozivÿ  Folondondry   je  nanejvÿ¿  laskavÿ,'   ⌐ekl  Kedrigern
  1113.  s úklonou a v duchu dodal: a taky nafoukanÿ osel.
  1114.    'Kdyæ  çlovêk  vládne  tak  stra¿nou  mocí,  mûæe  si  trochu  té
  1115.  shovívavosti  dovolit,'  odpovêdêl  Folondondry  a  velkoryse  mávl
  1116.  prsteny obtíæenou rukou. 'Ale mluvil  jsi o çarodêjích, které zná¿.
  1117.  Jmenuj je.'
  1118.    'No, tak  t⌐eba Tristaver nebo  Fraigus Temnÿ. A  Conhoon Trojího
  1119.  nadání. Taky znám dob⌐e Kedrigerna z Hor tichého hromu.'
  1120.    Folondondry se  zatvá⌐il zamy¿lenê. Zamraçil se  na ohnuté ¿piçky
  1121.  svÿch  ¿korní a  pak pomalu  zavrtêl hlavou.  'Nemohu ⌐íct, æe bych
  1122.  o nêkterém  z  nich  sly¿el,'  ⌐ekl  lhostejnê,  jako  by  otev⌐ené
  1123.  p⌐iznání jeho profesionální ignorance vûbec nic neznamenalo.
  1124.    'Nikdy jsi nesly¿el o Kedrigernovi?!' zvolal Kedrigern.
  1125.  'O Kedrigernovi,  çarodêji z Hor tichého  hromu, mistru odeklínadel
  1126.  a protikouzel  -  kaædÿ  p⌐ece  sly¿el  o  Kedrigernovi!  Je jedním
  1127.  z nejlep¿ích!'
  1128.    Folondondry  pokrçil rameny  a podíval  se na  svého æáka. Zampic
  1129.  hledêl  na  svého  star¿ího  kolegu  s  dychtivÿm vÿrazem ve tvá⌐i.
  1130.  'Mist⌐e,  myslím,  æe  si  vzpomínám...  v  té hospodê... kdyæ jsme
  1131.  p⌐ekroçili hory... tehdy ses zmínil...'
  1132.    'Ach.  Ach   ano,  samoz⌐ejmê.  Ano,  teâ   si  vzpomínám,'  ⌐ekl
  1133.  Folondondry a  na tvá⌐i se mu  objevil ¿irokÿ úsmêv. 'Jak  jen jsem
  1134.  mohl  zapomenout na  Kedrigerna? On  a já  jsme p⌐ece  sta⌐í známí.
  1135.  Mnoho odeklínadel jsme za starÿch çasû dêlali spoleçnê.'
  1136.    'Takæe  Kedrigerna zná¿?'  zeptal se  Kedrigern, potlaçujíc touhu
  1137.  vyk⌐iknout: ty starÿ ¿ejdí⌐i!
  1138.    'Jestli ho znám?  Nauçil jsem toho chlapíka v¿emu,  co zná,' ⌐ekl
  1139.  Folondondry a  zamrkal jako laskavÿ starÿ  pán, vzpomínající na své
  1140.  uçitelské  úspêchy.  'Kedrigern  byl  jeden  z  mÿch nejnadanêj¿ích
  1141.  æákû.'
  1142.    'Jen  si  to  p⌐edstavte.   Muæ,  kterÿ  uçil  Kedrigerna,'  ⌐ekl
  1143.  Kedrigern. Pomalu zavrtêl hlavou v p⌐edstíraném úæasu.
  1144.    Folondondry,  kterého  jeho  obdiv  povzbudil  tak,  æe  naprosto
  1145.  ignoroval Zampikova  varovná gesta, pokraçoval:  'Nejen Kedrigerna,
  1146.  poutníçe.  Uçil  jsem  je  v¿echny.  V¿ichni  ti  bra¿i,  které jsi
  1147.  jmenoval, bÿvali v têch çi onêch çasech mÿmi æáky. ₧ekl bych, æe by
  1148.  dnes uæ svého starého mentora ani nepoznali a já sám bych je z⌐ejmê
  1149.  taky nerozeznal.  Za sto nebo dvêstê  let se çlovêku z  hlavy lecos
  1150.  vytratí.  Stává se  zapomêtlivÿm. Navíc  jsem nikdy  nemêl pamꃠna
  1151.  obliçeje. Nebo na jména.'
  1152.    A s pravdou jsi taky na ¿tíru, dodal Kedrigern v duchu.
  1153.    Zampic  si  odka¿lal  a  zeptal  se:  'Jak  se jmenuje¿, cizinçe?
  1154.  Nemyslím, æe by ses nám p⌐edstavil.'
  1155.    'Jsem  Siger z  Trondhjemu,' ⌐ekl  Kedrigern, uvádêje  jméno, jeæ
  1156.  obvykle pouæíval na cestách.
  1157.    'Ach, z Trondhjemu. Ano. To je nêkde na severu, ne?'
  1158.    'Je.'
  1159.    'Samoz⌐ejmê, samoz⌐ejmê. Je tam chladno, ⌐ekl bych?'
  1160.    'Hroznê.'
  1161.    'Ano.  Dá  se  to  çekat,  æe?  Na  severu  bÿvá zima. To my jsme
  1162.  pûsobili na jihu;  mûj mistr a já. Velice daleko  na jihu. Tohle je
  1163.  moje první del¿í cesta.'
  1164.    'Aha.  Tvûj  mistr  se  vydal  nav¿tívit  své  staré æáky, aby tê
  1165.  p⌐edstavil. To  je prozíravé. Jakmile Kedrigerna  uvidím, ⌐eknu mu,
  1166.  æe --'
  1167.    'Ne!'
  1168.    'Ne?'
  1169.    'Nemáme  v úmyslu  ru¿it zamêstnaného  çarodêje,' ⌐ekl  Zampic aæ
  1170.  p⌐íli¿  naléhavê  a  zatvá⌐il  se  ustaranê.  'To  by  od  nás bylo
  1171.  bezohledné.  A... necitlivé.  A taky...  taky... zahambující.  Ano,
  1172.  bylo by to hroznê zahambující.'
  1173.    'Opravdu?'
  1174.    'P⌐ipomínat   nêkomu  lehkomyslné   dny  mládí   z  vÿ¿e  vlastní
  1175.  dûstojnosti...  ach ne,  to bychom  skuteçnê nemohli,'  ⌐ekl Zampic
  1176.  a rozhodnê zavrtêl hlavou.
  1177.    Folondondry se zasmál a plácl se do kolen. 'Pêkní ro¿ƒák to tehdy
  1178.  byl! Nêkte⌐í  z nich byli  uliçníci a nezbedové  k pohledání, æádná
  1179.  lumpárna jim nebyla cizí!'
  1180.    Kedrigern se  chápavê usmál na o¿ívajícího  se Zampika a zá⌐ícího
  1181.  Folondondryho a ⌐ekl: 'Kedrigern hroznê  rád vzpomíná. A má skvêlou
  1182.  pamêƒ. Bude  nad¿enÿ, æe tê zase  uvidí. Kdy mám ⌐íct,  æe se u nêj
  1183.  zastavíte?'
  1184.    'Hleâme, co  to tady máme?  Ná¿ laskavÿ hostitel  s korbely piva!
  1185.  ' zvolal Zampic  jako çlovêk vysvobozenÿ  z pod oprátky.  'Zanechme
  1186.  planÿch  ⌐eçí. Veselme  se!' Popadl  korbel z  tácu v  Osilvanovÿch
  1187.  rukou a  pozvedl ho do  vÿ¿e. 'Na dny  na¿eho mládí a  v¿echny na¿e
  1188.  neplechy - aƒ zûstanou zapomenuty a  aƒ se nikdy nesetkáme se svÿmi
  1189.  starÿmi uçiteli.'
  1190.    Kedrigern sáhl  po korbelu a p⌐ipojil  se k p⌐ípitku, p⌐esvêdçen,
  1191.  æe  odhalil podvodníky,  ale nerozhodnut,  jak postupovat  dál. Ten
  1192.  povedenÿ pár  urçitê nep⌐edpokládal, æe  by mohl oklamat  t⌐eba jen
  1193.  t⌐íleté  dítê.  Folondondry  byl  upovídanÿ  ¿ejdí⌐,  kterÿ se svou
  1194.  nejapnou vychloubaçností  prozradil sotva otev⌐el  ústa. Nemohl bÿt
  1195.  nápadnêj¿í ani  kdyby nosil kolem krku  ceduli s nápisem 'podvodník
  1196.  páté  t⌐ídy'. Zampic  na tom  byl  snad  je¿tê hû⌐e.  Ke v¿emu  mêl
  1197.  vystupování hysterické veverky. Kdo byli ti dva a co mêli za lubem?
  1198.  Byli to  snad herci, procviçující si  své role? To sotva,  herci by
  1199.  cestovali s celou spoleçností.  Takæe lot⌐i, chystající podvod? Ne,
  1200.  to bylo nemoæné. Koho si mohli myslet, æe o¿álí?
  1201.    Existoval snadnÿ  zpûsob, jak to  zjistit. Korbele, které  ti dva
  1202.  vyprázdnili,  stály  na  krbové  ⌐ímse.  Pod  záminkou,  æe si chce
  1203.  uvolnit  místo pro  nohy, vzal  Kedrigern jeden  po druhém  do ruky
  1204.  a p⌐i tom prstem obkrouæil jejich okraje v místech, kde p⌐ichází do
  1205.  styku se  rty. Pak si prst  p⌐iloæil k uchu a  za¿eptal naslouchací
  1206.  kouzlo, ale neaktivoval  ho. Folondondry a Zampic po  celou tu dobu
  1207.  rozmlouvali tlumenÿmi hlasy a Osilvane vypadal zamêstnanê. Nikdo si
  1208.  niçeho nev¿iml.
  1209.    'Je ças jít na kutê,' ⌐ekl  Folondondry a zaçal se zvedat. 'Zítra
  1210.  vyráæíme brzy.'
  1211.    'Kam máte namí⌐eno?' zeptal se Kedrigern.
  1212.    'Za svÿmi  záleæitostmi,' odsekl Zampic  a pokou¿el se  odtáhnout
  1213.  svého  mistra  co  nejrychleji  pryç;  ale  Folondondry ho odstrçil
  1214.  a ⌐ekl:  'Ano, a  nejsou to  jen tak  nêjaké záleæitosti. Mí⌐íme na
  1215.  vÿchod do  panství Banslaka z  Nezdravÿch moçálû. Ubohÿ  chlapík má
  1216.  nêjaké potíæe s démonem. Jdu ho vysvobodit.'
  1217.    Kedrigern  znal Banslaka  dob⌐e. Vlastnê  byl zrovna  na cestê do
  1218.  Banslakova  hradu,   kde  se  mêl   utkat  s  démonem.   Takæe  byl
  1219.  pochopitelnê zvêdavÿ: 'Banslak si vás zavolal na pomoc?'
  1220.    Folondondry  se blahosklonnê  usmál, mávl  rukou a  ⌐ekl: 'Ne tak
  1221.  docela.'
  1222.    'Mûj  mistr se  doslechl o  osudu toho  ne¿tastníka a  rozhodl se
  1223.  nabídnout mu své sluæby,'  odpovêdêl Zampic a zatahal Folondondryho
  1224.  za rukáv.
  1225.    Folondondry  si  v¿ak  ⌐ekl,  æe  správnÿ  ças  k  odchodu  je¿tê
  1226.  nenade¿el. Set⌐ásl svého æáka a oznámil. 'Abys rozumêl, démoni jsou
  1227.  moje specialita. Kosím je jako obilí.'
  1228.    'Jaké ¿têstí pro Banslaka. A o jakÿ druh démona se v jeho p⌐ípadê
  1229.  jedná?'
  1230.    Folondondry nad jeho otázkou mávl velkomyslnê rukou. 'Nestarám se
  1231.  o detaily. Démon  jako démon a kdyæ  mi nêjakÿ zk⌐íæí cestu,  je to
  1232.  démon, kterÿ si koleduje o problémy.'
  1233.    'Mist⌐e...  vyráæíme brzy  ráno. Musíme  si odpoçinout,'  naléhal
  1234.  Zampic.
  1235.    'P⌐estañ se mnou cloumat. Jak uæ jsem ⌐íkal, poutníçe --'
  1236.    'Siger. Jmenuje se Siger.'
  1237.    'Zmlkni. Jak uæ  jsem ⌐íkal, Sigere... Co jsem  to vlastnê ⌐íkal?
  1238.  Ten idiot mne úplnê zmátl.'
  1239.    Zampic  uæ  ¿ílel  zoufalstvím  a  vztekem.  'Je  pozdê,  mist⌐e.
  1240.  Cestovali jsme celÿ den v hrozném poçasí.'
  1241.    'Nenechte   se  prosím   zdræovat,'  ⌐ekl   Kedrigern  s  gestem,
  1242.  vyjad⌐ujícím  hlubokou  úçast.  'Pokud   máte  v  úmyslu  utkat  se
  1243.  s démonem, budete odpoçinek pot⌐ebovat.'
  1244.    'To je ta nejrozumnêj¿í vêc,  kterou dnes veçer kdo ⌐ekl. Çarodêj
  1245.  si musí  odpoçinout. Musí se  udræovat v kondici.  Pojâme, Zampiku.
  1246.  Nezdræuj. Ráno chceme vyrazit brzy,'  ⌐ekl Folondondry a zamí⌐il ke
  1247.  schodi¿ti.  Jeho plῃ  se dramaticky  zavlnil a  Zampic ho  rychle
  1248.  následoval.
  1249.    Osilvane  vênoval  ve¿kerou  svou  pozornost  odcházejícímu páru.
  1250.  Kedrigern  rychle  vytáhl  z  pod  kazajky  medailon Cechu çarodêjû
  1251.  a prohlédl si oba ¿ejdí⌐e  Hledáçkem pravdivého vidêní. Folondondry
  1252.  mêl  slabou auru,  tak slabou,  æe byla  stêæí viditelná. Zampikova
  1253.  aura byla  je¿tê nevÿraznêj¿í. Oba dohromady  mêli stêæí dost magie
  1254.  na to, aby uva⌐ili vejce na mêkko.
  1255.    Kedrigern zastrçil  medailon a posadil  se na jednu  z uvolnênÿch
  1256.  æidlí.  Osilvane  strávil  nêkolik  minut  na  schodi¿ti  vzru¿enou
  1257.  debatou s  Folondondrym a pak se  p⌐ipojil ke Kedrigernovi. Vypadal
  1258.  jako nêkdo, kdo byl právê poctên vÿznamnÿm zjevením.
  1259.    'ùæasnÿ  muæ. Tak  mocnÿ a  p⌐i tom  tak ohleduplnÿ,' ⌐ekl hlasem
  1260.  p⌐ekypujícím citem.
  1261.    'Opravdu pozoruhodnÿ pár.'
  1262.    'Tak  ochotní pomoci...  Tak velkorysí...  Taková velkodu¿nost od
  1263.  takovÿch velikánû by çlovêka skoro  dohnala k slzám,' ⌐ekl Osilvane
  1264.  chvêjícím se hlasem. Pak si odka¿lal a zatleskal rukama. 'Ale vædyƒ
  1265.  já tê nechal çekat, dobrÿ muæi. Urçitê umírá¿ hlady.'
  1266.    Kedrigern,  kterÿ  se  cítil,  jako  by  mêl  v útrobách bezednou
  1267.  propast, ⌐ekl: 'Zmínil ses o nêçem k jídlu.'
  1268.    'A bude¿  ho mít. Omlouvám  se, poutníçe. Mûj  dûm je dnes  veçer
  1269.  samÿ  shon. Dêti  jsou vydê¿ené  z bou⌐ky  a moje  æena je konej¿í,
  1270.  a sluæebnictvo  se   zase  t⌐ese  strachy   kvûli  têm  çarodêjûm.'
  1271.  Zatleskal znovu, tentokrát hlasitêji. 'Po¿lu nêkoho, aby ti p⌐inesl
  1272.  po⌐ádné jídlo a p⌐inesl ti k ohni slamník.'
  1273.    Kedrigern mu  vdêçnê pokynul korbelem. Osilvane  zmizel a çarodêj
  1274.  zav⌐el oçi, blaæenê si povzdechl -  tak blaæenê, jak jen to dokázal
  1275.  daleko od domova, kdyæ ho stále je¿tê çekala dlouhá cesta - a nasál
  1276.  vûni, která se linula z kuchynê.
  1277.    Gulá¿  byl  opravdu  dobrÿ.  Chléb  byl  skoro  çerstvÿ a kdyæ ho
  1278.  namoçil do horké  ¿ƒávy v misce, rychle zmêkl.  Celkem vzato, jídlo
  1279.  bylo  opravdu  vydatné.  Kedrigern  vyt⌐el  misku posledním kouskem
  1280.  chleba do çista a pak v¿echno spláchl dou¿kem docela slu¿ného piva.
  1281.  Potom  usoudil,  æe  oba  podvodníci  uæ  dospêli  do svého pokoje,
  1282.  a aktivoval  naslouchací kouzlo.  Hlasy se  ozÿvaly jakoby  z velké
  1283.  dálky, ale kaædé slovo bylo jasnê a z⌐etelnê sly¿itelné.
  1284.    'Ty starÿ hlupáku! Ævanile!  Vyzvonit v¿echny na¿e plány cizinci,
  1285.  v¿echno mu prozradit!' jeçel Zampic.
  1286.    'Nevidím  na  tom  nic  ¿patného,  svê⌐it  se p⌐íteli,' bránil se
  1287.  Folondondry.
  1288.    'A co kdyæ to poví jinému çarodêji?'
  1289.    'Aƒ si to ⌐ekne komu chce. Co na tom záleæí?'
  1290.    Zampikûv hlas se t⌐ásl hnêvem. 'P⌐edpokládejme, æe se nêjakÿ jinÿ
  1291.  çarodêj rozhodne zkusit své ¿têstí. Se skuteçnÿm çarodêjem se p⌐ece
  1292.  nemûæeme mê⌐it!'
  1293.    'Mluv  za sebe.  Já jsem  skuteçnÿ çarodêj,  jak v této zabednêné
  1294.  zemi brzy v¿ichni poznají. Mohu odçarovat koho si zamanu. P⌐eçaruju
  1295.  toho Kedrigerna s jednou rukou zavázanou za --'
  1296.    Zampikûv neveselÿ smích jeho chvástání p⌐eru¿il. 'Nápoj lásky, co
  1297.  jsi udêlal  pro lorda Prembrila,  zpûsobil, æe mu  vypadaly v¿echny
  1298.  vlasy, a ¿erif Conninshall z tvého odeklínadla obrostl pe⌐ím.'
  1299.    'Bájeçnÿm pe⌐ím! Daleko hezçím, neæ  ty páchnoucí v⌐edy, které mu
  1300.  p⌐içarovali, a kdyby se mi hned  p⌐iznal, kde k nim p⌐i¿el, nemusel
  1301.  z nêj teâ bÿt ope⌐enec. Neobviñuj mne z neup⌐ímnosti mÿch klientû.'
  1302.  'Conninshall to vidí jinak. Mínil nás uva⌐it v oleji.'
  1303.    'Ale dostal jsem tê z toho, ne?'
  1304.    'Ty!' zav⌐e¿têl  Zampic zu⌐ivê. 'To  já omámil stráæe!  Já ukradl
  1305.  konê! Já se postaral o fale¿nou stopu!'
  1306.    'Tak  vidí¿, kolik  ses toho  ode mnê  nauçil. Nejsi  mûj uçedník
  1307.  nadarmo. A teâ sklapni a nech mê trochu se vyspat.'
  1308.    'Ne⌐íkej mi,  abych sklapnul! Po⌐ád  mê jenom uráæí¿.  Kvûli tobê
  1309.  jsem p⌐ed Osilvanem a tím... kupcem vypadal jako hlupák.'
  1310.    Kedrigern sebou trhl a  zamraçil se. Kdyæ usly¿el Folondodondryho
  1311.  odpovêâ, zamraçil se je¿tê víc.
  1312.    'Æádnÿ kupec to není. Kupci se oblékají lépe. Tvrdí o sobê, æe je
  1313.  uçenec. Spí¿ potulnÿ pêvec nebo men¿í zlodêjíçek.'
  1314.    Kedrigernovi  rozçílením  spadla  çelist.  Uæ  sly¿el  dost,  aby
  1315.  pochopil, oç  jde. P⌐eru¿il kouzlo  a chvíli sedêl  ti¿e bêsníc nad
  1316.  neslÿchanou   nestoudností  têch   dvou  vyparádênÿch,  nabub⌐elÿch
  1317.  a nevycválanÿch  ¿arlatánû v  místnosti nad  ním. Tak  kupec? Men¿í
  1318.  zlodêjíçek?  Za to  zaplatí a  platit zaçnou  okamæitê, rozhodl se,
  1319.  zlovêstnê  probodávaje  oçima  strop.  Kouzlo,  které  by  p⌐itáhlo
  1320.  v¿echny blechy z domu do jejich pokoje, by mohlo bÿt dobrÿ zaçátek.
  1321.  Pak   nezemské  zvuky   z  pod   pol¿tá⌐e,  doprovázené   mrazivÿmi
  1322.  pohybujícími se p⌐edmêty v loæním prádle. A potom...
  1323.    Zarazil se.  Ne, dnes v  noci nic. Aƒ  se hezky vyspí  a jedou do
  1324.  Banslakova hradu,  p⌐ekypujíce sebedûvêrou. Aæ  tam dorazí, p⌐ivítá
  1325.  je  Kedrigern z  Hor tichého  hromu  a  nauçí je,  co je  to magie.
  1326.  Po⌐ádnê je to nauçí.
  1327.    Chvíli  je¿tê sedêl  u ohnê  a sám  pro sebe  se usmíval  nad tou
  1328.  p⌐edstavou, pak  se zvedl, zívl  a rozko¿nicky se  protáhl. Byl ças
  1329.  jít na kutê. Ráno ho çekala dlouhá cesta a vyrazit chtêl brzy.
  1330.    Udêlal malé kouzlo, které mu mêlo dræet od têla v¿echny létající,
  1331.  plazící se, skákající, ¿mejdící a  bêhající tvoreçky, sloæil si pod
  1332.  hlavu svou kazajku a je¿tê  jednou aktivoval naslouchací kouzlo. Ti
  1333.  dva  naho⌐e si  vymêñovali  uæ  podstatnê jadrnêj¿í  vÿrazy. Zampic
  1334.  vyjmenovával   çetné  mistrovy   profesionální  neúspêchy,  zatímco
  1335.  Folondondry çinil kousavé poznámky na vrub neschopnosti svého uçnê.
  1336.    Kedrigern  s uspokojením  p⌐ikÿvl a  vypnul kouzlo.  Krátce na to
  1337.  upadl do hlubokého spánku, ze kterého ho vytrhlo nehluçné kodrcání,
  1338.  jako by byl celÿ dûm vyzvednut  do vzduchu a pak upu¿tên do hlubin.
  1339.  Posadil se, stále je¿tê napûl  ve spánku se zaposlouchal, ale v¿ude
  1340.  bylo ticho a ani ten podivnÿ pocit se uæ neopakoval. Usoudil, æe se
  1341.  hospoda  zakolébala  pod  nêjakÿm  obzvlῃ  silnÿm  závanem vêtru.
  1342.  P⌐itáhl si  p⌐ikrÿvku, znovu ulehl  a zaçal pravidelnê  oddechovat.
  1343.  Neæ  se  mu  v¿ak  poda⌐ilo  usnout  docela, byl zburcován podruhé,
  1344.  tentokrát  mnohem  bezohlednêji  -  jeçením,  k⌐ikem,  pláçem  dêtí
  1345.  a kvílením ozÿvajícím se zhora.
  1346.    'Jsme ztraceni! Jsme ztraceni navædy!'
  1347.    'Podívej se, co jsi udêlal, ty starÿ blázne!'
  1348.    'Eeeeeeeeeeeeeeeee!'
  1349.    'P⌐eru¿ils mnê uprost⌐ed za⌐íkadla, ty idiote!'
  1350.    'Maminko! Maminko!'
  1351.    'Jsme nikde! Jsme pryç! Nikdy se nedokáæeme vrátit zpátky!'
  1352.    'Eeeeeeeeeeeeeeeee!'
  1353.    Kedrigern   se  vy¿krábal   na  nohy   a  vykoukl   ven  skulinou
  1354.  v okenicích.  Okamæitê mu  bylo jasné,  kvûli çemu  je v¿echen  ten
  1355.  shon. Rychle se oblékl a  natáhl si boty. Ostatní obyvatelé hospody
  1356.  uæ   se  shromaæâovali   u  paty   schodi¿tê,  jeçeli,   povykovali
  1357.  a dramaticky mávali rukama. Vyskoçil a spêchal se k nim p⌐ipojit.
  1358.    'Oni  to  udêlali!  Ti  dva!'  p⌐ivítal  ho  Osilvane. 'Nêkam nás
  1359.  odeslali, jenomæe nikde nejsme! Venku není vûbec nic!'
  1360.    Çarodêjové zaçali  protestovat, ale Kedrigern  je ok⌐ikl: 'Ticho,
  1361.  vy dva. Je¿tê budete mít moænost se vyjád⌐it.'
  1362.    Sluæka otev⌐ela  ústa, aby znovu zajeçela.  Kedrigern si p⌐iloæil
  1363.  prst  k ústûm  a zavrtêl  hlavou. Paní  Osilvane sluæce ucpala ústa
  1364.  dlaní. Dêvçe ze sebe vydalo jen du¿ené zapi¿têní, které sice nebylo
  1365.  nijak   p⌐íjemné  na   poslech,  ale   alespoñ  nebránilo  verbální
  1366.  komunikaci ostatních. Osilvane pokraçoval:
  1367.    'Sly¿eli jsme, jak  se hádají. Byli v pokoji  vedle nás a mluvili
  1368.  velice hlasitê. Zu⌐ivê se hádali  a nazÿvali jeden druhého hroznÿmi
  1369.  jmény, a pak ten jeden ⌐ekl,  æe tomu druhému ukáæe, æe je skuteçnÿ
  1370.  çarodêj - myslím, æe to byl ten star¿í - a ten mlad¿í mu odpovêdêl,
  1371.  æe by nepoznal  kouzlo, ani kdyby mu ho nêkdo  k⌐ikl do ucha, a pak
  1372.  ten první  ⌐ekl, æe teâ  mu doopravdy ukáæe;  æe teâ hned  p⌐emístí
  1373.  tento statek a v¿echny v nêm na dvûr Banslakova hradu!'
  1374.    Folondondry mu skoçil  do ⌐eçi: 'A taky bych  to udêlal, kdyby mi
  1375.  ten mladÿ hlupák --'
  1376.    'Ticho.  Uæ jsi  toho na  jednu noc  naævanil aæ  aæ,' ok⌐ikl  ho
  1377.  Kedrigern.  Pak se  obrátil na  svého hostitele  a mnohem mírnêj¿ím
  1378.  hlasem ho vyzval: 'Pokraçuj.'
  1379.    Ale Folondondry  se tak snadno  umlçet nedal. Vstyçil  se do celé
  1380.  své vÿ¿ky, coæ ho povzneslo aæ na úroveñ Kedrigernova nosu, a ⌐ekl:
  1381.  'Posly¿,  uçençe,  nebo  co  vlastnê  jsi.  Takhle  se  mnou jednat
  1382.  nebude¿.'
  1383.    Nastal ças, aby se vyjasnily  nêkteré vêci. V zájmu dobré povêsti
  1384.  ⌐emesla  by Kedrigern  byl rad¿i,  kdyby se  to obe¿lo beze svêdkû.
  1385.  Podíval se na lady Osilvane, která  se chvêla strachy, ale ve tvá⌐i
  1386.  mêla  sve⌐epÿ  vÿraz  a  dlañ  pevnê  p⌐iti¿tênou na sluæçina ústa.
  1387.  Sluæka vydávala p⌐idu¿ené zvuky a divoce sebou zmítala.
  1388.    Vzal vydê¿enou dívku za rameno a konej¿ivê jí ⌐ekl: 'V¿echno bude
  1389.  v po⌐ádku, mé drahé dítê. Ale sly¿ím,  æe dêti pláçou. Moæná, æe by
  1390.  bylo  lépe, kdybys  je ¿la  se  svou  paní uklidit,  a já  se zatím
  1391.  domluvil s  têmito çarodêji aby  mohli v¿e uvést  zase do pûvodního
  1392.  stavu.'
  1393.    'Má¿ pravdu,  Sigere. Podívám se po  ostatním sluæebnictvu,' ⌐ekl
  1394.  Osilvane.
  1395.    Kdyæ byli  v¿ichni çlenové domácnosti z  doslechu, sjel Kedrigern
  1396.  oba viníky mrazivÿm pohledem a  poruçil jim. 'Jdête nahoru. A hoâte
  1397.  sebou.'
  1398.    Folondondrymu se  v oçích zlobnê zablesklo.  'Varuji tê, cizinçe,
  1399.  abys se mnou mluvil s pat⌐içnou ústou. Jsem çarodêj.'
  1400.    'Já taky. Jsem Kedrigern z Hor tichého hromu.'
  1401.    'Ach,' ⌐ekl Folondondry velice ti¿e.
  1402.    'Jsem tvûj starÿ  p⌐ítel a æák, kterého jsi  p⌐ed dne¿ním veçerem
  1403.  nikdy ani koutkem oka nezahlédl.'
  1404.    'Musel jsem  si tê splést s  nêjakÿm jinÿm Kedrigernem,' zamumlal
  1405.  Folondondry,  zatímco pomalu  couval ke  dve⌐ím. 'To  se mûæe  stát
  1406.  kaædému.'
  1407.    'Poçkej. Çekám, æe mi vyloæíte celÿ p⌐íbêh mnohem podrobnêji, neæ
  1408.  ná¿ hostitel.'
  1409.    'On aƒ ti ⌐ekne, jak to  v¿echno zpackal. On za to mûæe,' zajeçel
  1410.  Zampic.
  1411.    Kedrigern  jím  palcem  ukázal,  aby  se  posadili.  Kdyæ  se sám
  1412.  uvelebil do çalounêného k⌐esla  u krbu, naznaçil Folondondrymu, aby
  1413.  spustil.
  1414.    'Vlastnê  toho ani  moc k  vyprávêní není,'  ⌐ekl star¿í çarodêj,
  1415.  zaujímaje teatrální pózu po stranê  krbu. 'Ten cucák uçinil jakousi
  1416.  neuctivou poznámku o mé profesionální zruçnosti a tak jsem si ⌐ekl,
  1417.  æe  mu udêlím  lekci a  p⌐emístím celé  stavení na  dvûr Banslakova
  1418.  hradu. Prosté  transportní kouzlo, nic  víc. P⌐eçetl jsem  ho p⌐ímo
  1419.  z knihy.'
  1420.    '¢patnê,' poznamenal Kedrigern.
  1421.    'On mnê  vyru¿il,' namítl Folondondry a  rozzlobenê se podíval na
  1422.  Zampika. 'Zakoktal jsem se.'
  1423.    'Pokou¿el ses improvizovat,' odsekl Zampic a oplatil svému mistru
  1424.  stejnê rozzlobenÿm pohledem.
  1425.    'Nepokou¿el!'
  1426.    'Pokou¿el!'
  1427.    'Zmlknête, vy dva!' ⌐ekl  Kedrigern. V nastálém tichu pokraçoval:
  1428.  'Aƒ uæ  se stalo cokoliv  a aƒ uæ  je to çíkoliv  vina, kouzlo bylo
  1429.  p⌐eru¿eno a my jsme uvízli nêkde  mezi, ani tam ani onde, mimo ças,
  1430.  mimo  prostor.  Mimo  v¿e.  A  tam  kde  jsme,  nebo  spí¿  nejsme,
  1431.  zûstaneme, dokud to nespravíte. ₧eknête mi, jak to míníte udêlat?'
  1432.    Folondondry  si  nêkolikrát   zamy¿lenê  prohrábl  plnovous,  pak
  1433.  pokrçil  rameny a  ⌐ekl: 'Spravím   to kouzlo,  co jiného?  Budu ho
  1434.  od⌐íkat od místa, kde mnê ten moula p⌐eru¿il.'
  1435.    'Pamatuje¿ si  p⌐esnê to slovo -  p⌐esnê tu slabiku -  kde jsi se
  1436.  zakoktal?'
  1437.    'Pomêrnê p⌐esnê.'
  1438.    'Nemám  zájem vrátit  se  'pomêrnê  p⌐esnê' do  reality. Poæaduji
  1439.  naprostou p⌐esnost. Preciznost.'
  1440.    'Tu  z  nêj  nikdy  nedostane¿,'  zabruçel  Zampic  a nevesele se
  1441.  uchechtl.
  1442.    Kedrigern se na nêj obrátil: 'Má¿ snad ty nêjakÿ návrh?'
  1443.    'Od⌐íkat celé to kouzlo znovu od zaçátku. A tentokrát bezchybnê.'
  1444.    Kedrigern  zav⌐el oçi  a pomalu  zavrtêl hlavou.  Pak si zhluboka
  1445.  povzdechl. Na tvá⌐i  se mu objevil bolestnÿ vÿrazu.  Jakoby sám pro
  1446.  sebe  ⌐ekl:  'Jeden  navrhuje  hop  nebo  trop  a od⌐íkat kouzlo od
  1447.  prost⌐edku.  Druhÿ  chce  udêlat  kouzlo  a  pûl.  V obou p⌐ípadech
  1448.  riskujeme, æe se propadneme je¿tê hloubêji do nebytí - jestli je to
  1449.  vûbec moæné -  nebo je¿tê nêkam hû⌐. Ach  jémine, oni jsou skuteçnê
  1450.  schopní to udêlat.'
  1451.    Rozpaçité  ticho p⌐eru¿il  Folondondryho tlumenÿ  a nejistÿ hlas:
  1452.  'Váænê by se to stalo?'
  1453.    'Na to mûæe¿ vzít jed,' odpovêdêl Kedrigern, aniæ otev⌐el oçi.
  1454.    'Hm, podívej se, jestli jsi  skuteçnê tak velkÿ çarodêj --' zaçal
  1455.  Folondondry, ale  okamæitê zase zmlkl,  kdyæ Kedrigern otev⌐el  oçi
  1456.  a zmrazil  ho  ledovÿm  pohledem.  Na   chvíli  se  odmlçel  a  pak
  1457.  pokraçoval: 'Chtêl jsem ⌐íct, æe  jelikoæ jsi velkÿ çarodêj a mistr
  1458.  protikouzel, dokázal bys nás odsud  urçitê bez námahy dostat, aƒ uæ
  1459.  jsme kde jsme.'
  1460.    'Nejsme  nikde,' ⌐ekl  Kedrigern.  'Tam  kde jsme  ve skuteçnosti
  1461.  nejsme, protoæe to neexistuje, takæe tam ani bÿt nemûæeme.'
  1462.    'Pak nás odsud dostañ,' ⌐ekl Zampic.
  1463.    'Právê to mám v úmyslu. Ale musíte p⌐istoupit na mé podmínky.'
  1464.  Vypoçítávaje je na prstech, pokraçoval: 'Za prvé, uæ nikdy nebudete
  1465.  çarovat  v rozçílení.  Za  druhé,  nebudete pouæívat  kouzla, která
  1466.  zahrnují nic  netu¿ící osoby, které  vám k tomu  nedaly svolení. Za
  1467.  t⌐etí, hezky se Osilvanovi omluvíte za hrûzu a strádání, které jste
  1468.  zpûsobili  jemu a  jeho domácnosti.  Za çtvrté,  zaplatíte mi bêænÿ
  1469.  honorá⌐. A za páté, ani se nep⌐iblíæíte k Banslakovu hradu.'
  1470.    'To jsou velice p⌐ísné podmínky. Zásadnê omezují na¿e moænosti,'
  1471.  namítl Folondondry.
  1472.    'P⌐esnê tohle mám taky v úmyslu.'
  1473.    Starÿ çarodêj a jeho æák  dali hlavy dohromady, chvíli si ¿eptali
  1474.  a æivê  gestikulovali.  Nakonec  Folondondry  ⌐ekl: 'P⌐íjmáme první
  1475.  çty⌐i  podmínky,  ale  chceme   se  utkat  s  Banslakovÿm  démonem.
  1476.  Pot⌐ebujeme peníze.'
  1477.    Kedrigern vstal. 'Démon, kterÿ  suæuje Banslaka, je zlovêstnêj¿í,
  1478.  neæ  si  vûbec  dokáæete  p⌐edstavit.  Jako  v¿ichni démoni. Jedinÿ
  1479.  chybnÿ krok mûæe v¿em zúçastnênÿm p⌐ivodit nekoneçná muka.'
  1480.    'Nám také?' zeptal se Folondondry stísnênê.
  1481.    'Vám p⌐edev¿ím.'
  1482.    'P⌐íjmáme tvé podmínky!' zvolali oba jako jeden muæ.
  1483.    'Dob⌐e. Teâ se vraƒte do svého  pokoje a já za⌐ídím, co je t⌐eba.
  1484.  Honorá⌐ p⌐evezmu ráno.'
  1485.    Kdyæ  Kedrigern  osamêl,  p⌐istoupil  k  oknu  a otev⌐el okenice.
  1486.  Pohled,  kterÿ se  mu naskytl,  nebyl nijak  povzbudivÿ. Z  náhlého
  1487.  pocitu, æe není  nikde urçitê a daleko od  v¿eho konkrétního, se mu
  1488.  udêlalo  nevolno.  Nedokázal  ⌐íct,  kam  se  dívá,  jestli je dole
  1489.  a vyhlíæí nahoru, nebo naho⌐e a  shlíæí dolû, jestli se ohlíæí nebo
  1490.  v¿echno dohromady a p⌐íçnê navíc.  Venku nebylo nic, absolutnê nic,
  1491.  vûbec nic; a to nic jako by  navíc divoce v⌐elo zatímco sám ças byl
  1492.  nehybnÿ. Mêlo to podobu beztvarosti, barvu prázdnoty a znêlo z toho
  1493.  ticho  jeæ huçelo  v u¿ích.  Ças jako  by se  hnal kolem  a ztuhnul
  1494.  souçasnê. Na okamæik  se odvrátil od okna, aby  uklidnil své útroby
  1495.  a získal zpêt ztracenou rovnováhu a  pak se rychle pustil do práce.
  1496.  Çlovêku se dennê nepoda⌐í setkat se  s primárním Chaosem a on mínil
  1497.  vytêæit ze situace co se dalo.
  1498.    Vzal t⌐ísku z  krbu a vystrçil ji z  okna. Zmizela sotva p⌐esáhla
  1499.  p⌐es obrys domu a kdyæ ji vtáhl  zpátky, nezbylo z ní nic, co by se
  1500.  dalo vtáhnout. Ano, to byl Chaos.
  1501.    Prohrabal své  zavazadlo a vytáhl  malou mosaznou lahviçku.  Byla
  1502.  jednoduchá a niçím nezdobená a vypadala docela nezajimavê - om¿ele,
  1503.  dalo by  se ⌐íct -  ale bylo  ji  moæno zapeçetit tak,  æe ji ne¿lo
  1504.  otev⌐ít, dokud se nevyslovilo urçité slovo, známé jen Kedrigernovi.
  1505.  Vyslovil  ho  a  vyndal  zátku,   pak  pomalu  a  velice  obez⌐etnê
  1506.  p⌐ibliæoval její hrdlo k oknu,  dokud se nedotklo prázdna. Vtáhl ji
  1507.  dovnit⌐  a  rychle  zazátkoval.  Lahviçka  byla  studená  na dotek.
  1508.  Uschoval ji,  vytáhl druhou láhev  a naplnil ji  obdobnÿm zpûsobem.
  1509.  Çlovêk  nikdy neví,  kdy se  mu sejde  nic, a  bylo dobré udêlat si
  1510.  zásobu, kdyæ uæ se mu ta moænost naskytla.
  1511.    Kdyæ  to udêlal,  zav⌐el zase   okenice a  pustil se  do p⌐ípravy
  1512.  kouzla, které  mêlo vrátit dûm do  skuteçnosti. P⌐i posledním slovê
  1513.  zaklínadla ucítil  lehké æuchnutí. Otev⌐el okenice  a s uspokojením
  1514.  se podíval na provazy de¿tê za  oknem. V¿echno bylo zase v po⌐ádku.
  1515.  Zav⌐el  okno,  zasunul  petlici  a  natáhl  se  na slamník, doufaje
  1516.  v nêkolik hodin neru¿eného spánku.
  1517.    Druhého dne ráno se Osilvane  zdál bÿt ponêkud mrzutÿ, ale mlçel,
  1518.  dokud  Kedrigern  nese¿el  dolû  a  nesnêdl  nêkolik krajícû chleba
  1519.  s dæemem, aby se  poslnil na dal¿í cestování. Teprve  pak, kdyæ mêl
  1520.  çarodêj ústa plná, ⌐ekl: 'Myslím, æe bych mêl bÿt vdêçnÿ, ale je to
  1521.  têæké. Ti  dva çarodêji nás  dostali bezpeçnê zpátky,  to je pravda
  1522.  a já jsem tomu rád, ale mêli by  dræet své sliby. A myslel bych, æe
  1523.  se  alespoñ omluví,  æe vystra¿ili  mou æenu  a dêti.  I kdyæ  jsou
  1524.  çarodêjové, nemuseli by se je¿tê chovat tak bezohlednê k druhÿm.'
  1525.    'Grumpfumf?' zeptal se Kedrigern.
  1526.    'Jsou  pryç. A  zlobí mnê,   æe s  sebou vzali  jedno prostêradlo
  1527.  a zniçili druhé - p⌐e⌐ízli ho vpûli tak çistê, jako pecen chleba.'
  1528.    Kedrigern  odváænê polkl  tak velké  sousto, æe  se div neudávil,
  1529.  a zalapal po dechu: 'Pryç? Oba dva? A jak ode¿li?'
  1530.    'Oknem.'
  1531.    'Kdy?'
  1532.    'Têæko ⌐íct. Sly¿el  jsem, jak nêkdo otvírá okenice,  ale to bylo
  1533.  je¿tê  p⌐ed tím,  neæ dali  zase v¿echno  do po⌐ádku. Museli zmizet
  1534.  nêkdy v noci.'
  1535.    Kedrigern  zasténal a  zakryl si  oçi. Folondondry  a Zampic byli
  1536.  mizerní  çarodêjové a  ne p⌐íli¿  dob⌐í lidé,  ale uvíznout  navêky
  1537.  v Chaosu  byl vêt¿í  trest, neæ  si zaslouæili.  Ale pomoci  se jím
  1538.  nedalo.
  1539.    'Povídám,  poutníçe... Vçera  v noci  ses zmínil,  æe zná¿ nêjaké
  1540.  çarodêje.  Nezná¿  nêkterého,  kterÿ  umí  sejmout  kletby ze zlata
  1541.  a st⌐íbra?' Zeptal se Osilvane. 'Folondondry mi slíbil, æe to udêlá
  1542.  dnes p⌐ed  svÿm odjezdem, ale teâ  je pryç a ani  se na mûj majetek
  1543.  nepodíval.'
  1544.    'Jak ví¿, æe je tvé zlato a st⌐íbro prokleté?'
  1545.    '₧ekl  mi to.  Poznal to  hned, jak  vkroçil do  domu. Çarodêjové
  1546.  takové vêci cítí.'
  1547.    Kedrigern  zav⌐el   oçi,  zavrtêl  hlavou  a   zamumlal:  'To  je
  1548.  neuvê⌐itelné.'
  1549.    'P⌐esnê moje  slova. Prostêradlo bylo çistê  u⌐íznuté a p⌐ehozené
  1550.  p⌐es okenní parapet. Nikdy v æivotê jsem tak çistÿ ⌐ez nevidêl. Ani
  1551.  jediná rozt⌐epená  nit,' kroutil hlavou Osilvane,  a kdyæ Kedrigern
  1552.  znovu   zasténal,  dodal:   'Zajímalo  by   mnê,  naç   pot⌐ebovali
  1553.  prostêradlo. Vædyƒ p⌐ece uletêli.'
  1554.    Kedrigern p⌐ekvapenê vzhlédl. 'Uletêli? Ti dva? Tys to vidêl?'
  1555.    'To ne.  Jsou p⌐íli¿ chyt⌐í,  neæ aby se  nechali vidêt, to  zase
  1556.  çarodêjové jsou. Ale já taky  nejsem na hlavu padlÿ.' Osilvane mrkl
  1557.  a zaƒukal si na çelo. 'Lovím uæ od chvíle, kdy jsem byl dost velkÿ,
  1558.  abych  uzvedl luk.  Umím çíst  stopy. A  ti dva  çarodêjové po sobê
  1559.  nezanechali  jedinÿ  otisk  nohy.  Ani  si  nevzali své konê. Takæe
  1560.  museli odletêt.'
  1561.    Kedrigern p⌐ikÿvl, ale ne⌐ekl nic.  Uædibl kousek chleba a chvíli
  1562.  ho zamy¿lenê  ævÿkal, pak se  usmál a ⌐ekl:  'Urçitê sejmuli kletbu
  1563.  z tvého zlata neæ odletêli. Velcí  çarodêjové jako ti dva by urçitê
  1564.  neporu¿ili dané slovo.'
  1565.    'Bohuæel  ne. Folondondry  mi ⌐íkal,  æe sejmutí  kletby vyæaduje
  1566.  magickÿ pytel, a náhodou æe má zrovna jeden s sebou.'
  1567.    'Samoz⌐ejmê. Mêlo mê to napadnout,' p⌐ikÿvl Kedrigern.
  1568.    Osilvane  si povzdechl.  'Takæe to  teâ vypadá,  æe mé zlato bude
  1569.  dále  prokleté, dokud  se nenajde  jinÿ dobrÿ  çarodêj, kterÿ by mi
  1570.  pomohl.'
  1571.    To uæ  Kedrigern nevydræel. Pozvedl  ukazováçek a zvolal  jako by
  1572.  v náhlé  inspiraci: 'Poçkej  moment. Znám  jedno velice  jednoduché
  1573.  kouzlo k snímání  kleteb. Jeden çarodêj mê ho  kdysi nauçil. Urçitê
  1574.  bych ho dokázal, ale pot⌐ebuji k tomu nêjaké vêci.'
  1575.    Osilvane zoufale rozhodil rukama. 'Nic tu nenechali.'
  1576.    'No, aæ na jednu vyjímku  to jsou docela obyçejné vêci. Pot⌐ebuji
  1577.  svíçku,  kousek  korku,  podkovák,  pûlku  tu⌐ínu...'  Kedrigern se
  1578.  zarazil a pak zavrtêl hlavou.  'Vlastnê to nepûjde. Pot⌐eboval bych
  1579.  çistou bílou látku, které se dotkl çarodêj.'
  1580.    'Prostêradlo!  Prostêradlo!'  zvolal  Osilvane.  'Museli se p⌐ece
  1581.  dotknout prostêradla a zbylo ho tam je¿tê velkÿ kus!'
  1582.    'Prostêradlo? Nerozumím...' Kedrigern se zatvá⌐il nechápavê a pak
  1583.  zajásal, jako by se mu náhle rozb⌐esklo. 'Samoz⌐ejmê! Jak jsem mohl
  1584.  bÿt  tak hloupÿ  a zapomenout  na prostêradlo.  Takæe máme  v¿e, co
  1585.  pot⌐ebujeme. P⌐ines to v¿echno sem, já  udêlám to kouzlo a pak zase
  1586.  pojedu. Alespoñ  se ti budu  moci trochu odvdêçit  za tvou laskavou
  1587.  pohostinnost.'
  1588.    Osilvane se usmál a zamnul si ruce. 'Ach, budeme mít co vyprávêt,
  1589.  nemám  pravdu?  Kouzla  a  protikouzla,  sejmutá  kletba,  létající
  1590.  çarodêjové... Zajímalo  by mnê, kde  teâ asi jsou?  Çarodêjové jako
  1591.  oni by mohli bÿt kdekoliv.'
  1592.    'A nebo nikde,' ⌐ekl Kedrigern a ot⌐ásl se.
  1593.  
  1594. ────────────────────────────────────
  1595.  Odçarovat krásnou mladou dámu z nedûstojné podoby cvrçka není pro
  1596.  Princeznu vûbec jednoduché, zvlá¿tê, kdyæ dáma by ráda poté, co ji
  1597.  neçestnê opustí snoubenec, zûstala se svou zachránkyní aæ do konce
  1598.  æivota. To se nelíbí Kedrigernovi a proto je rád, kdyæ situaci
  1599.  zachrañuje drak...
  1600.     V dlouhodobêj¿í perspektívê v¿ak existuje pouze jediné ⌐e¿ení -
  1601.  svatba. P⌐icházejí v¿ak komplikace v podobê stateçného prince, kterÿ
  1602.  se  náhle  bojí  a  krásné  princezny,  která  nezná strach. O dvou
  1603.  upovídanÿch pavoucích ani nemluvê.
  1604.    Co si poçít, kdyæ podle Princeznina p⌐esvêdçení si má kaædá krásná
  1605.  princezna vzít krásného prince a vice versa ?
  1606.  
  1607.  04Broæ., 258 str, obálka Z.Bou¿ková, p⌐eklad P.Caha, cena 59 Kç.
  1608.  
  1609.  
  1610.      Od téhoæ autora:    01Kedrigern a hlas pro Princeznu
  1611.                          01Kedrigern a splatitá vÿprava
  1612.                          01Kedrigern a kouzelná hûlka
  1613.                          01Kedrigern a kouzelnÿ pár
  1614.                          01Kedrigern doma a na cestách (sbírka povídek)
  1615.                          01Pozornost pro Kedrigerna
  1616.                          01Trocha práce vzne¿eného druhu (sbírka povídek)
  1617. 
  1618. 0015                            Fantom
  1619.  
  1620.                         12Robert Holdstock
  1621.  
  1622.  Blíæil se podveçer, svêtla ubÿvalo. Chlapec odstoupil od bílé stêny
  1623.  k⌐ídového  lomu a  pomalu sklouzl  do zelenÿch  stínû mlází,  které
  1624.  zarûstalo  st⌐ed starého  dolu. Okraj  lomu se  nad ním  tyçil jako
  1625.  tmavá,  p⌐eru¿ovaná linie  stromû,  ost⌐e  se rÿsujících  na pozadí
  1626.  tmavnoucí oblohy. Nesl se odtamtud  hlas matky, která ho p⌐icházela
  1627.  k okraji lomu hledat. Vêdêl, æe se musí schovat.
  1628.      Vklouzl je¿tê hloubêji  do k⌐oví a po çty⌐ech  se doplazil mezi
  1629.  vysoké, propletené  trnky a husté hlodá¿e.  Splynul se zelení, jeho
  1630.  k⌐ídou umazané têlo  zmizelo za hradbou z listí  a kûry. Ztratil se
  1631.  v hou¿tí  a dál  lezl po  klikatÿch stezkách,  které si  za ta léta
  1632.  vy¿lapal.
  1633.      Znovu  usly¿el své  jméno. Matka  uæ nebyla  od hlubokého  lomu
  1634.  daleko. Hlas  p⌐icházel z dálky,  ale klidnÿm veçerním  vzduchem se
  1635.  nesl jasnê. Znêl rozechvêle.
  1636.      Znehybnêl a zvedl  oçi k rozeklané linii lesa  nad hranou lomu.
  1637.  Pak se  vydal hloubêji do k⌐oví,  dotÿkaje se srdcovitê tvarovanÿch
  1638.  zkamenêlin,  které po  svÿch stezkách  peçlivê rozmístil.  Vzal kus
  1639.  k⌐ídy a je¿tê  víc se nabílil. Nejd⌐ív jím tvrdê  drhl kûæi po têle
  1640.  a v  obliçeji, pak  si nadrobil  k⌐ídu na  ruce a  vet⌐el si  ji do
  1641.  vlasû.
  1642.      Jeho jméno... hlas uæ byl plnÿ úzkosti.
  1643.      Vítr  z tichého  pole za  lomem se  protáhl 'bránou', otev⌐enÿm
  1644.  koncem, kterÿm kdysi  lidé p⌐icházeli do lomu pracovat,  aæ sem, do
  1645.  jeho  hradu.  Rozhoupal  sukovité  vêtve  ol¿í  a hlohû, prosvi¿têl
  1646.  lesklÿmi hlodá¿i a zaví⌐il lomem.
  1647.      Nad  ním  se  proti  obloze  zjevil  novÿ  stín, postava, která
  1648.  nahlédla dolû a p⌐ikrçila se.
  1649.      Znehybnêl  a zav⌐el  oçi. Vêdêl,  æe odlesk  svêtla by  ho mohl
  1650.  prozradit.
  1651.      Cítil, æe  stín se pohnul.  Po stênê se  rachotivê sypala hlína
  1652.  a kousky k⌐ídy, které se po dopadu rozbíhaly po dnê lomu.
  1653.      'Michaeli?'
  1654.      Vrací se to. Znovu jsem to  zahlédl. Nechte mê na pokoji. Vrací
  1655.  se to...
  1656.      Otoçil  hlavu, zap⌐el  své jméno.  Postava nad  ním postupovala
  1657.  dál,  pátrala v  zeleném hou¿tí  dole a  p⌐ejíædêla oçima po bílÿch
  1658.  k⌐ídovÿch stênách lomu.
  1659.      'No tak, pojâ uæ, Michaeli. Je ças na veçe⌐i. Pojâ...'
  1660.      Pokusil  se  vtáhnout  hloubêji  do  bêlavÿch  ulit,  které  ho
  1661.  zakrÿvaly, do prastarého  mo⌐e, do suchého prachu z  tvorû, z nichæ
  1662.  bylo toto místo stvo⌐eno. Schovejte mê, schovejte mê. Uæ je to zase
  1663.  tak blízko. Vidêl jsem to. Schovejte mê.
  1664.      P⌐edstavoval si zvuky pohybû zemê, duté, hluboké ozvêny, jak se
  1665.  rozléhají  vzdouvajícími se  k⌐ídovÿmi vodami.  Byl to  uklidñující
  1666.  pocit. Stín znovu zavolal:
  1667.      'Uæ je veçe⌐e, Michaeli. No tak, pojâ. Pojâ uæ domû.'
  1668.      Mo⌐e,  které mêl  v hlavê,  ho stáhlo.  Stromy v  lomu strhával
  1669.  proud.  Plul k⌐ídovÿm  mo⌐em a   chytal se  vêtví hlodá¿û  a trnek,
  1670.  houpajících se v laskavém veçerním svêtle.
  1671.      Blíæilo se to. Teâ domû nemohl. Musel çekat. Stín na hranê lomu
  1672.  bude muset poçkat. Vracelo se to. Sama to chtêla, ne?
  1673.      A shora se znovu ozval matçin hlas, pronikavÿ a rozzlobenÿ.
  1674.      'Tak sly¿í¿ mê, Michaeli? Michaeli! Pojâ uæ domû, je ças.'
  1675.      Ta slova ho ude⌐ila jako ruka.
  1676.      Na  povrch se  vyno⌐ila stará  vzpomínka a  zabolela. Zvedl  se
  1677.  z úkrytu a vyslechl si ten ostrÿ, hnêvivÿ vÿk⌐ik, kterÿ následoval,
  1678.  æenskÿ hlas ohromenÿ jeho zjevem.
  1679.      'Co sis to udêlal?'
  1680.      Michael se smutnê ohlédl za sebe a vykroçil z lomu ven...
  1681.  
  1682.  
  1683.                        PRVNï ÇÅST: Vzk⌐í¿ení
  1684.  
  1685.  
  1686.                                JEDNA
  1687.  
  1688.  Natáhla ruce k tichému nemluvnêti, vzala  si je, sklonila se k nêmu
  1689.  a p⌐ivinula je k sobê.
  1690.      'Sly¿í¿   mê,  Michaeli?'   za¿eptala.  Zlehka,   láskyplnê  je
  1691.  pohladila  po   ⌐ídkÿch,  zrzavÿch  vlasech.   'Michaeli?  Pojedeme
  1692.  domû...'
  1693.      Kdyæ zamrkala, vyhrkly jí slzy  radosti, slzy úlevy. Muæ, kterÿ
  1694.  stál  vedle  ní,  p⌐e¿lápl  a  obrátil  stránku na psacích deskách.
  1695.  Staçilo to,  aby ta vÿjimeçná  chvíle pominula. Podívala  se na nêj
  1696.  a on se vlídnê usmál.
  1697.      'Jsem rád, æe  vám mûæu jako první pop⌐át  hodnê ¿têstí. Aƒ vá¿
  1698.  æivot s tím krásnÿm mladÿm muæem není nikdy p⌐esp⌐íli¿ bou⌐livÿ.'
  1699.      'Dêkuju  vám, pane  doktore. Díky  za v¿echno,  co jste pro nás
  1700.  udêlal.'
  1701.      Doktor se  zahledêl p⌐es pûlobrouçky  svÿch brÿlí do  papírû na
  1702.  deskách. Bylo znát, æe má nêco na srdci. Byl to zavalitÿ, rûæolící,
  1703.  elegantní, chápavê pûsobící muæ, obleçenÿ do dvou⌐adového obleku ze
  1704.  Savile  Row   a  navonênÿ  kolínskou.  Kdyæ   mluvil  o  pracovních
  1705.  záleæitostech, ruce se mu t⌐ásly.
  1706.      'Jsou tu je¿tê jisté formality, Susan. Trocha papírování...'
  1707.      Aha, chcete svûj ¿ek...
  1708.      Jen  nerada se  Michaela vzdávala,  ale podala  ho zpêt sest⌐e.
  1709.  Dítê zneklidnêlo a zaçalo kñourat.
  1710.      Doktor Wilson  ji posadil do  k⌐esla v çekárnê  kliniky. 'Je¿tê
  1711.  jednou se omlouvám  za to nep⌐íjemné zdræení, Susan.  Ale mêli jsme
  1712.  obavy o zdraví dítête...'
  1713.      'Vím. Chápu to. Nemusíme o tom mluvit.'
  1714.      Pozornê  si ji  zmê⌐il, podíval  se  jí  do oçí  a pak  sklouzl
  1715.  pohledem ke rtûm. 'Chtêl bych je¿tê jednou zopakovat... Susan... æe
  1716.  to podle  mého názoru byl  opravdu jedinÿ zpûsob,  jak mu zachránit
  1717.  æivot.'
  1718.      'Já to uznávám.'
  1719.      'A chtêl bych vás je¿tê jednou poæádat...'
  1720.      Çekala,  aæ vêtu  dokonçí. Vidêla  na nêm,  jak doufá, æe vezme
  1721.  iniciativu na sebe,  a to ji rozçilovalo. Kdyæ  ne⌐ekla nic, pobídl
  1722.  ji:
  1723.      'Pokud jde o diskrétnost.'
  1724.      Urazilo ji  to, ale ovládla  se, usmála se  na nêj a  p⌐ikÿvla.
  1725.  'Dala  jsem vám  své slovo,   doktore Wilsone.  Já je  dodræím. Jak
  1726.  ⌐íkám, chápu, æe se vyskytly potíæe.'
  1727.      'Dêkuji vám.'
  1728.      Podal  jí listiny,  které mêla  podepsat. P⌐ipojila  pod nê své
  1729.  jméno  ráda, i  kdyæ p⌐i  tom byla  duchem nêkde  jinde. Michael se
  1730.  rozplakal a  ona chtêla, aby  to byl ona,  kdo ho utê¿í  a pohoupá.
  1731.  Pozorovala sestru  prûhlednÿm oknem malé  dêtské loænice. Poklepání
  1732.  na ruku jí p⌐ipomnêlo, æe zbÿvá potvrdit je¿tê jeden formulá⌐.
  1733.      'Kdy jste ⌐íkala, æe si pro vás manæel p⌐ijede?'
  1734.      'Asi tak za hodinu.'
  1735.      'Pot⌐ebuju také jeho podpis.'
  1736.      'Ano.  Vím.  Volala  jsem  mu  p⌐ed  t⌐emi  hodinami.  Jede sem
  1737.  z Yorku.'
  1738.      Michaela  museli   na  cestu  do  domova   jeho  novÿch  rodiçû
  1739.  p⌐ipravit, a  tak Susan Whitlocková  na chvíli osamêla.  Krátila si
  1740.  çekání na Richarda chozením po nemocniçních chodbách.
  1741.      Z okna nad schodi¿têm se podívala dolû na londÿnskou ulici. To,
  1742.  co tam spat⌐ila, ji nepotê¿ilo. Z úst jí vyklouzlo hlasité zaklení.
  1743.  Snaæila se  nedát hlasem ani vÿrazem  tvá⌐e znát nic ze  svÿch obav
  1744.  a neklidu, ale ne¿lo to.
  1745.      Dlouho hledêla na bledou, rusovlasou æenu, která stála na druhé
  1746.  stranê ulice  a pozorovala budovu. Teprve  kdyæ se jí zdálo,  æe se
  1747.  jejich oçi  na tu dálku  krátce setkaly, ustoupila.  Rozçilovalo ji
  1748.  a zároveñ  zneklidñovalo,  æe  tam  ta  æena  stále  je  a æe s tím
  1749.  nemocnice nic neudêlala!
  1750.  
  1751.  Michael  p⌐i¿el  na  svêt  o  dva  tÿdny  d⌐ív,  coæ  Susan  trochu
  1752.  zaskoçilo. Ale  kvûli komplikacím p⌐i porodu  musel strávil nêkolik
  1753.  tÿdnû  na jednotce  intenzivní péçe,  coæ plány,  které Whitlockovi
  1754.  mêli,  zhatilo úplnê.  Z dûvodû,  které jim  nesdêlili, novopeçenÿm
  1755.  rodiçûm dítê ani neukázali.
  1756.      Je¿tê v den, kdy mêl bÿt Michael 'propu¿tên', se objevila men¿í
  1757.  infekce, která na  klinice vzbudila nové obavy, a  tak musela Susan
  1758.  v Londÿnê p⌐espat.  Zavolala manæelovi do  Yorku, teprve kdyæ  mêla
  1759.  jistotu, æe Michaela skuteçnê pustí domû.
  1760.      Ve  chvíli, kdy  mêl Richard  Whitlock telefon,  æe bude otcem,
  1761.  stál   promoçenÿ,  zacákanÿ   a   rozmrzelÿ   po  kolena   v  bahnê
  1762.  a fotografoval  d⌐evêné pozûstatky  vikingského p⌐ístavu, odkrÿvané
  1763.  p⌐i  vykopávkách nedaleko  Coppergate.  Aby  si mohl  telefon vzít,
  1764.  musel  vylézt z  jámy ven.  Zprávu, kterou  se mêl  dozvêdêt, v  tu
  1765.  chvíli skuteçnê neçekal.
  1766.      Susan uæ  byla v nemocnici.  Její hlas znêl  nezvykle prosebnê,
  1767.  kdyæ  mu líçila,  co je  t⌐eba,  a  hlavnê jak  moc pot⌐ebuje  jeho
  1768.  a brzy. Odjela do Harley Street o den d⌐ív vlakem z Maidstone a teâ
  1769.  chtêla domû.
  1770.      'Jak vypadá?'
  1771.      'Je krásnÿ. Vûbec nek⌐içí. Je  celÿ svra¿têlÿ. Vzadu na krku má
  1772.  maliçké  mate⌐ské  znaménko.  A  taky  má  spoustu jemnÿch zrzavÿch
  1773.  chloupkû, jsou jako chmÿ⌐í.'
  1774.      'Coæe? V¿ude?'
  1775.      'Ne, blázínku.'
  1776.      'Zrzavé!  Zrzavé?' Richard  si rukou  prohrábl své  çerné vlasy
  1777.  a vybavil  si  Susaniny  tmavohnêdé   kade⌐e.  'Bude  to...  trochu
  1778.  nápadné, ale...'
  1779.      'A co na tom záleæí, mûæe¿ mi ⌐íct?' vyjela na nêj a Richard se
  1780.  zamraçil. Çekal by, æe bude ustaraná,  ale mluvila z ní spí¿ zlost,
  1781.  která jí neslu¿ela.
  1782.      'Právê to jsem chtêl ⌐íct,' pokusil se to vlídnê napravit.
  1783.      'Nemûæe¿ odjet?' zeptala se. 'Moc tê pot⌐ebuju.'
  1784.      'Za pûl hodiny. Do çty⌐ jsem u tebe.'
  1785.      'Pospê¿ si. Ale jeâ opatrnê... Ale spêchej...'
  1786.      Domluvil  se  s  jedním  studentem,  aby dokonçil fotografickou
  1787.  dokumentaci za nêj. Kdyæ oznámil  dûvod, pro kterÿ musí z vykopávek
  1788.  tak rychle odjet, sklidil spontánní a v⌐elÿ potlesk. Dálnice na jih
  1789.  byla témê⌐ prázdná a londÿnskou North Circular Road mêl za sebou ve
  1790.  t⌐i, ale pak  se hodinu probíjel dopravní zácpou  na Harley Street.
  1791.  Zaparkovat nebylo kde, tak se  rezignovanê smí⌐il s tím, æe dostane
  1792.  lístek s pokutou.
  1793.      Uvnit⌐  ho  uæ  çekala  Susan  s  dítêtem.  Po  krátkém  zmatku
  1794.  a objímání  podepsal primá⌐i  p⌐íslu¿né formulá⌐e  a ten  v¿em t⌐em
  1795.  pop⌐ál, aby spolu byli ¿ƒastni.
  1796.      Finançní vypo⌐ádání za⌐ídila Susan.
  1797.      Opêt hlemÿædím  tempem z Londÿna  ven, tentokrát na  vÿchod, do
  1798.  Kentu  (za  zaparkování  na   dvojité  æluté  çá⌐e  Richard  pokutu
  1799.  nedostal, coæ bral jako dobré  znamení). Kdyæ se koneçnê dostali na
  1800.  dálnici,  poda⌐ilo  se  jim  ve  skvêlém  çase  dojet aæ do vesnice
  1801.  Ruckinghurst, kde stál na kopcích, které se prudce sklánêly do ¿iré
  1802.  níæiny Romneyskÿch blat, jejich dûm - Eastwell.
  1803.      Susan sice na Richardovy otázky  reagovala a odpovídala mu, ale
  1804.  jinak byla  vêt¿inu cesty nezvykle zamlklá.  Jen o Michaelovê pravé
  1805.  matce mluvit nechtêla a Richard mêl pomêrnê slu¿nou p⌐edstavu proç.
  1806.      Kdyæ  se zeptal:  'Probêhlo v¿echno  v po⌐ádku?  Æádné potíæe?'
  1807.  Susan  dlouho  mlçela.  Zeptal  se  znovu.  Sedêla  vzadu,  spícího
  1808.  Michaela dræela v náruçí a prohlíæela si kentskou krajinu.
  1809.      'Jeden problém se objevil,' p⌐iznala nakonec.
  1810.      'S chlapcem?'
  1811.      'S matkou.'
  1812.      'P⌐ece tam nebyla! To snad...!'
  1813.      'P⌐edtím tam byla.  Ten pohled v jejích oçích...  kdyæ se na mê
  1814.  podívala... ten pohled. Já...' Zachvêla se a podívala se oknem ven.
  1815.  'Mêla jsem z nêj strach.'
  1816.      'Ona si to rozmyslela?'
  1817.      'Nevím. Ne. Ov¿em æe ne. Kdyby si to rozmyslela, tak by si dítê
  1818.  nechala. Ale v tom pohledu bylo cosi dêsivého.'
  1819.      'Neber si to tak...'
  1820.      Bylo  od nêj  hloupé, æe  to ⌐ekl.  ¢kubl sebou,  je¿tê neæ  to
  1821.  do⌐ekl. Susan zlostnê blÿskla oçima po zrcátku.
  1822.      'Snaæím se, Ricku. Snaæím se.'
  1823.      Usmál  se, ale  byl z  toho mrzutÿ.  Susan si  sçesala vlasy do
  1824.  volného  ohonu  a  nebyla  nalíçená.  Oçi  mêla  propadlé. Kolébala
  1825.  nemluvnê v  náruçí, ti¿e mu  zpívala a po  hodinê ji mrzutá  nálada
  1826.  skoro uæ p⌐e¿la.
  1827.      Odpolední d鿃 se p⌐esunul nad  Kanál a vykouklo teplé, h⌐ejivé
  1828.  podveçerní  slunce. Lesy  mezi jejich  domem a  k⌐ídovÿm srázem  se
  1829.  leskly v  zelenÿch a oranæovÿch barvách.  Kdyæ otev⌐eli francouzská
  1830.  okna, çerstvÿ vítr jim dovnit⌐ p⌐inesl vûnê konçícího léta.
  1831.      Michael  zaçal bÿt  neklidnÿ a   Susan ho  nakrmila, jak  ji to
  1832.  nauçili. Richard se zkou¿el  seznámit se sterilizátorem, s lahvemi,
  1833.  plenkami a pokyny,  se v¿ím, co Susan nauçili  v místní poradnê pro
  1834.  nastávající matky, a çemu se on aæ doteâ vyhÿbal.
  1835.      Byl to zvlá¿tní pocit, bÿt otcem, a nemít za sebou devêt mêsícû
  1836.  têhotenství: ranní  nevolnosti, pomáhání manæelce  s velkÿm b⌐ichem
  1837.  vstát  ze  æidle,  p⌐íprava   jídel  se  zvlá¿tní  kombinací  chutí
  1838.  - v¿echno to, co  podle nêj k têhotenství pat⌐ilo.  Jednu chvíli se
  1839.  brodil v bahnê mezi vikingskÿmi stavbami a Susan vyuçovala umêní na
  1840.  Maidstone College;  o çty⌐i hodiny  pozdêji mêli dítê.  Dítê, které
  1841.  bylo  jejich,   dokud  je  smrt  nerozdêlí.   Byli  rodiçe.  Náhle.
  1842.  Neuvê⌐itelnê. (A ne zrovna levnê!)
  1843.      Kdyæ otev⌐el  ¿ampañské, brzy se mu  zatoçila hlava. Od snídanê
  1844.  toho moc nesnêdl, vlastnê jen  sendviç a çokoládovou tyçinku. A tak
  1845.  kdyæ si  vzal skleniçku, ƒukl  si se Susan  a p⌐ipil na  Michaelovo
  1846.  zdraví, víno mu rychle stouplo  do hlavy. 'Mêli bychom ho p⌐ivítat,
  1847.  jak se pat⌐í.'
  1848.      Susan vêdêla, co p⌐ijde, a  povzdechla si. 'Jak myslí¿. Ale jen
  1849.  dokud nezaçne¿ bÿt protivnÿ.'
  1850.      Richard si od ní Michaela vzal  a odnesl ho ven. Pro¿li dlouhou
  1851.  zahradou kolem zchátralÿch skleníkû.
  1852.      'Tohle postavil mûj dêdeçek,' ⌐ekl  a otoçil se, aby civêjícímu
  1853.  nemluvnêti  ukázal  obílené  skleníky,  v  nichæ  tou  dobou rostly
  1854.  prakticky jenom rajçata a dÿnê. 'P⌐ed çty⌐iceti lety...'
  1855.      Pro¿li dál æivÿmi ploty, které  oddêlovaly kvêtiny od záhonû se
  1856.  zeleninou. Tvo⌐ily  jednoduchÿ, ale fungující  labyrint, kterÿ jeho
  1857.  synovci a nete⌐e zboæñovali. V¿ichni t⌐i pomalu pro¿li klikatící se
  1858.  stezkou aæ  k plotu. Bránou  se dalo vyjít  do polí, na  kterÿch se
  1859.  pêstovalo  obilí.  Bylo  po  æních  a  pole  byla místy zçernalá po
  1860.  vypalování  strni¿ƒ. O  pár metrû  dál vyznaçoval  hrbolatÿ, trávou
  1861.  zarostlÿ pahorek mohylu z doby bronzové, zplo¿têlÿ tumulus, popsanÿ
  1862.  zrezivêlou plechovou cedulí, ¿ikmo postavenou na vr¿ku. Mohyla mêla
  1863.  své katalogové çíslo a byla jednou  z mnoha mohyl, které tu byly po
  1864.  kopcích roztroo¿eny a shlíæely p⌐es mok⌐iny ke vzdálenému mo⌐i. T⌐i
  1865.  dal¿í  mohyly  stály  v  ⌐ídkÿch  remízcích  v poli. Jednu çásteçnê
  1866.  naru¿il dnes uæ nepouæívanÿ k⌐ídovÿ lom.
  1867.      Uvnit⌐  mohyly  nebylo  nic  (stejnê  jako  v ostatních). Kosti
  1868.  z jediného hrobu byly v muzeu  v Doveru, vykopané bronzové nástroje
  1869.  a koñské ozdoby  byly uloæeny v  Britském muzeu v  Londÿnê. V okolí
  1870.  byla  mohyla známa  jako 'jizva',  i kdyæ  Whitlockovi jí odjakæiva
  1871.  ⌐íkali 'krtinec'.
  1872.      Na mohyle se zastavili a Richard ⌐ekl: 'P⌐ej si nêco.'
  1873.      'Nejd⌐ív ty,' navrhla Susan. 'Já aæ po tobê.'
  1874.      Vypadala nervóznê, av¿ak Richardovy  smysly otupilo víno, a tak
  1875.  i kdyæ si jejího neklidu v¿iml, nezareagoval na nêj.
  1876.      Podíval se na Michaela. Oçi,  které dítê upíralo k obloze, byly
  1877.  tak çiré, æe mêl pocit, æe kdyby si v nich mohl omoçit prst, ucítil
  1878.  by  chladivou  vodu  dêtské  du¿e.  Michael  byl neskuteçnê klidnÿ.
  1879.  V jeho pohledu bylo cosi skoro aæ inteligentního. Chvílemi se díval
  1880.  k obloze, chvílemi na  své rodiçe a obças se  nepatrnê otoçil, jako
  1881.  by nêco zahlédl koutkem svÿch studánkovê modrÿch oçí.
  1882.      Ale   to   v¿echno   vidêl   samoz⌐ejmê   jen  novopeçenÿ  otec
  1883.  v romantickém  rozpoloæení, hledající  známky vêdomí  v bezelstnÿch
  1884.  oçích novorozence.
  1885.      'Kdyæ mi byly dva tÿdny, Michaeli, táta mê odnesl k téhle vêkem
  1886.  po¿ramocené, rozvalené staré mohyle, zûstal  tu se mnou stát a p⌐ál
  1887.  mi nêco, çeho jsem nikdy nelitoval, a co teâ p⌐eju já tobê...'
  1888.      'Proboha,' zaúpêla Susan, ale Richard si jí nev¿ímal.
  1889.      '...  abys cítil  lásku k  minulosti  a  úctu ke  v¿emu, co  ji
  1890.  odráæí, obzvlῃ k zemi jako takové...'
  1891.      'Stárnoucí  hipík,'  za¿eptala  si  pro  sebe  Susan a zavrtêla
  1892.  hlavou. 'Vzala jsem si stárnoucího hipíka.'
  1893.      Podíval se na ni tak⌐ka p⌐ísnê.
  1894.      'Jsem  archeolog. Pro  mê jsou  tyhle vêci  dûleæité. A ty ⌐eçi
  1895.  o tom, kdo je 'stárnoucí', si laskavê nech pro sebe.'
  1896.      'Skonçi to. Traumatizuje¿ ho.'
  1897.      Jízlivou slovní  vÿmênu p⌐eru¿il náhlÿ závan  vêtru. Do oçí jim
  1898.  vlétla  drobná  zrnka  hlíny  a  zaprá¿ila  i  neklidného  chlapce.
  1899.  Zavrtêli hlavami  a zamrkali, aby to  p⌐estalo píchat. Susan smetla
  1900.  prach  z  Michaelovy  zavinovaçky,  ale  dítê  bylo  uæ zase klidné
  1901.  a pozorné.
  1902.      'Teâ je ⌐ada na tobê,' vybídl ji Richard. 'P⌐ej si nêco.'
  1903.      'Uæ jsem ⌐ekla: pozdêji.'
  1904.      'Ale to se dêlá tady. Ta mohyla p⌐iná¿í ¿têstí.'
  1905.      Daleko  v  lese  se  rozk⌐içely  straky.  T⌐i ptáci se krouæivê
  1906.  rozletêli smêrem k mohyle, ale  pak si najednou sedli do vypáleného
  1907.  strni¿tê.
  1908.      'Jedna za smutek,' vzpomnêl si Richard, 'dvê pro radost...'
  1909.      Podíval se po Susan. 'A t⌐i, aby byla holka?'
  1910.      Zatáhl   Michaelovi  za   plenku  a   p⌐es  vÿpary   ze  zásypu
  1911.  a kojeneckÿch hovínek se pod ni podíval.
  1912.      'Zaplaƒpánbu. Je¿tê to tam má.'
  1913.      Susan se zasmála. 'Ty jeden troubo povêrçivÿ.'
  1914.      'To byl vtip. To byl jenom vtip...'
  1915.      Teprve ve  dvê hodiny ráno Susan  koneçnê potichu vyslovila své
  1916.  p⌐ání.
  1917.      Richard  spal  jako  d⌐evo.  Michael  se  probudil z neklidného
  1918.  d⌐ímání,  dostal najíst  a Susan  ho chvíli  kolébala a  hladila po
  1919.  líçkách. Myslela si,  æe se Richard probudí taky,  ale mêl za sebou
  1920.  dlouhÿ  den  a  únavnou  jízdu  z  nemocnice. Soukromá oslava navíc
  1921.  skonçila jídlem a vínem. Jeho têlo - star¿í neæ Susanino - takovému
  1922.  tempu nestaçilo.
  1923.      'Mêli jsme ¿têstí, æe jsme tê dostali.'
  1924.      Michael vyprskl  mléko z láhve. Z  bublinek vznikl çûrek, kterÿ
  1925.  mu stékal po bradê.
  1926.      Z  haly  se  ozvalo  tiché  zacinkání:  dvê  hodiny. Richard se
  1927.  zavrtêl, ale neprobudil se.
  1928.      Susan sáhla do noçního stolku a mezi krabiçkami s léky, tampóny
  1929.  a kníækami  nahmatala  figurku  z   çervené  hlíny.  Vytvarovat  ji
  1930.  z modelovací hlíny, kterou pouæívala p⌐i  vÿuce, jí zabralo jen pár
  1931.  minut.  Byla velice  jednoduchá, mêla  jen hlavu,  ruce a nohy, bez
  1932.  rozli¿ení pohlaví. Nebyla vypálená, ale byla vyschlá a praskala.
  1933.      Vstala z  postele, ti¿e do¿la do  obÿváku a rozsvítila lampiçku
  1934.  v koutê. Zpoza pohovky vytáhla jednoduchou d⌐evênou kolébku, kterou
  1935.  si  udêlala   veçer  spletením  b⌐eçƒanovÿch   ¿lahounû  a  suchÿch
  1936.  vêtviçek, které pouæívali na  podpal. Vystlala ji barevnÿmi polními
  1937.  kvêty podle toho, jak si to pamatovala z dêtství, kdyæ jí teta Ruth
  1938.  ukazovala, jak zapuzovat stíny.
  1939.      Poloæila Michaela do kolébky;  suché vêtviçky pod váhou têlíçka
  1940.  zapraskaly. Dítê  v¿ak dál zûstávalo  zticha a bledÿma  oçima se ve
  1941.  slabém svêtle  lampy dívalo na matku.  Susan se na nê  usmála a pak
  1942.  malou,  primitivní figurku  zvedla.  'V  tvé matce  byla ¿patnost,'
  1943.  za¿eptala. 'Ty ji  ale nezná¿. Tvûj otec ji nezná.  Ale já ji znám.
  1944.  Zahlédla  jsem ji  v jejích  oçích. Jestli  tvá matka  mêla v  sobê
  1945.  ¿patnost,  moæná i  v tobê  stín zûstal.'  Mávla figurkou vzduchem.
  1946.  'V¿echny  ¿patnosti, které  má¿ od  své matky,  aƒ p⌐ejdou do téhle
  1947.  figurky. Pojâte. Jen pojâte. Do figurky.'
  1948.      Zvedla Michaela z kolébky a rozhrnula mu vlnênÿ kabátek. Pak mu
  1949.  zaçala drolící  se figurkou p⌐ejíædêt po  ústech, po tvá⌐ích, kolem
  1950.  oçí,  po hlavê,  po hrudi,  po zádech  a po  noæiçkách. Nechala  ho
  1951.  pomazaného tenkou vrstviçkou çervené hlíny.
  1952.      'V¿echno  ¿patné  uæ  je  pryç,'  ⌐ekla  a  hlavou  se jí mihla
  1953.  vzpomínka na tmavé veçery, kdy si tetiçky v jejich klaustrofobickém
  1954.  obÿvacím  pokoji podávaly  podobné figurky  z ruky  do ruky  a ti¿e
  1955.  ⌐íkaly nêco, çemu Susan, která  to pozorovala z kouta, rozumêla jen
  1956.  çásteçnê.
  1957.      Poloæila Michaela na  podlahu a kolíbku na çistou  m⌐íæ v krbu.
  1958.  Vêtviçky zp⌐elámala a udêlala tak malou hranici. Pak nad ní figurku
  1959.  rozdrobila. Nechala  kousky hlíny propadávat mezi  prsty a sypat se
  1960.  na d⌐evo. Potom hranici zapálila, dívala se, jak ho⌐í a poslouchala
  1961.  pronikavÿ,  suchÿ praskot.  Za nêkolik  málo vte⌐in  vysoké plameny
  1962.  pohasly a bylo po v¿em.
  1963.      Michael  otoçil hlavou,  aby na  oheñ vidêl,  a oçi mu zaho⌐ely
  1964.  odleskem  jeho  zá⌐e.  Susan  mu   zlehka  poloæila  ruku  na  hruâ
  1965.  a p⌐ilákala t⌐pyt têch bledÿch oçí zpátky k sobê.
  1966.      'Pat⌐í¿  nám,'  za¿eptala.  'Teâ  jsi  ná¿.  Sami jsme dítê mít
  1967.  nemohli,  ale nebudeme  tê mít  rádi o  nic míñ.  Milujeme tê. Stín
  1968.  z tvojí matky je pryç.'
  1969.      Sklonila se, aby syna políbila.
  1970.      'Co se to tu k çertu dêje?'
  1971.      Neçekanÿ,  rozhnêvanÿ hlas  od  dve⌐í  Susan polekal.  Stál tam
  1972.  nahÿ, rozcuchanÿ Richard a jeho oçi prozrazovaly, æe tu¿í, co se tu
  1973.  dêlo.
  1974.      'Co tady dêlá¿?'
  1975.      'Nevêdêla jsem, æe jsem tê probudila. Promiñ.'
  1976.      'Neprobudila ji mê. Probudil mê  pach kou⌐e. Myslel jsem si, æe
  1977.  ho⌐í.' Do¿el ke krbu a  skrçil se k vyhasínajícím uhlíkû. Nechápal,
  1978.  co se dêje,  byl zvêdavÿ, ale zároveñ byl asi  p⌐íli¿ ospalÿ na to,
  1979.  aby se soust⌐edil. 'Cos tady dêlala? Zatápêla?'
  1980.      'Nic. Vûbec nic. Michael nemohl usnout. Jen jsem ho nakrmila.'
  1981.      Sáhl do krbu a vytáhl odtamtud oho⌐elÿ kvêt pampeli¿ky. Kdyæ se
  1982.  jí  podíval do  oçí, pokrçila  rameny a  rychle se  podívala jinam.
  1983.  Teprve pak si v¿iml çerveného zbarvení Michaelovÿch tvá⌐í.
  1984.      'Proboha! A ty mnê ⌐íká¿, æe jsem povêrçivÿ!'
  1985.      Odhodil  zbytek kvêtiny  zpátky mezi  uhlíky, vzal  si Michaela
  1986.  k sobê a  chvíli tiché dítê  houpal. Hnêv, kterÿ  je¿tê p⌐ed chvílí
  1987.  cítil,  vyprchal. Podíval  se na   Susan a  ⌐ekl: 'Já  tyhle babské
  1988.  praktiky znám, nemysli  si. Staré çarodêjnice to jsou.  Sama jsi mi
  1989.  o tom vyprávêla, vzpomíná¿? Kterÿ rituál  to byl? Svázání jeho du¿e
  1990.  s duchovním svêtem tvé rodiny? Propojení  s duchy p⌐edkû ze starÿch
  1991.  Uher?'
  1992.      Usmála  se  a  s  nejvêt¿ím  klidem  mu  svê⌐ila çásteçnou leæ:
  1993.  'Svazovala jsem ho s duchem jeho rodiçû. S námi. To je v¿echno.'
  1994.      Richard si  povzdechl, ale kdyæ jí  neçekanê, láskyplnê poloæil
  1995.  ruku na rameno, zareagovala a  smutnê jeho prsty políbila. 'V¿ichni
  1996.  dêláme hlouposti, kdyæ to na nás  p⌐ijde,' ⌐ekla. 'Dêláme je s têmi
  1997.  nejlep¿ími úmysly.'
  1998.      'Já  vím,'   ⌐ekl  unavenê.  'Jako  to   moje  ob⌐adní  uvítání
  1999.  u mohyly.'
  2000.      'Kentská doba bronzová a uherské babské çáry...'
  2001.      Musel  se rozesmát.  'To by   z nêj  mêlo bÿt  dob⌐e promíchané
  2002.  dítê.'
  2003.      Richard  vstal. Çervenê  pomalovaného Michaela  dræel na hrudi,
  2004.  v pevném objetí  velkÿch otcovskÿch paæí.  'Oçistí¿ ho ty,  nebo to
  2005.  mám udêlat já?'
  2006.      'Já to udêlám. Bêæ spát. Nech si nêco hezkého zdát.'
  2007.      'To snad ani není nutné. Nebo je?'
  2008.      P⌐edali  si dítê  a objali  se.  Susan  se za  ním dívala,  jak
  2009.  z pokoje odchází, a pak zaçala Michaela kolébat v náruçí, ¿eptat na
  2010.  nêj a otírat mu hlínu z tvá⌐e.
  2011.      Michal se rozplakal, ale potichu. Skoro rezervovanê.
  2012.  
  2013.  
  2014.                             DVë
  2015.  
  2016.  Susan ráno  nechala francouzská okna  doko⌐á. Po dnech  nevlídnÿch,
  2017.  skoro uæ  podzimních plískanic byla  vdêçná za slunce  a svêæest ve
  2018.  vzduchu.  Michael  spal  hlubokÿm  spánkem  v  dêtském ko¿i hned za
  2019.  dve⌐mi. Po  odchodu peçovatelky mêla  celÿ den pro  sebe, a tak  se
  2020.  rozhodla  vênovat  nêkolik  hodin   svému  koníçku  -  restaurování
  2021.  panenek.
  2022.      P⌐ed  dvêma  mêsíci  objevila  dvê  panenky  v  malém  obchûdku
  2023.  v Bloomsbury.  Byly to  viktoriánské  panenky  do postele,  jaké se
  2024.  dávaly  v dêtském  pokoji na  pol¿tá⌐. Jedna  byla 'muæská' a druhá
  2025.  'æenská', ale Susan si nebyla jistá, jestli pûvodnê pat⌐ily k sobê.
  2026.  Tvá⌐e a vlasy nesly stopy ne¿ikovného, necitlivého pokusu o opravu,
  2027.  a tak se rozhodla,  æe opravu odçiní a pokusí  se jim co nejvêrnêji
  2028.  vrátit pûvodní vzhled.
  2029.      Æenská panenka  mêla krajkové ¿aty a  lnêné spodní prádlo. Byla
  2030.  bosá, ale  na bavlnênÿch návlecích,  které mêla jako  ponoæky, byla
  2031.  nakreslena písmena A  a Q. Muæská panenka mêla  na sobê têsné çerné
  2032.  sako a  rourovité kalhoty. Kûæe  jeho bot byla  dokonale zachovaná,
  2033.  dokonce  i s  tenounkÿmi tkaniçkami,  z nichæ  jedna byla  zavázána
  2034.  dvojitou smyçkou.
  2035.      Susan za  obê zaplatila dvacet liber,  ale byla p⌐esvêdçena, æe
  2036.  mají  cenu mnohem  vy¿¿í. Zatím  jí bezprost⌐ední  radost p⌐iná¿elo
  2037.  jejich  restaurování. Poçítala.  æe do  ¿koly se  vrátí nejd⌐ív  na
  2038.  ja⌐e.
  2039.      Volnost.
  2040.      Uva⌐ila si hrnek  kávy, za¿la se podívat na  Michaela, kterÿ si
  2041.  ze spánku nêco pobrukoval a pak se pustila do pomalého odstrañování
  2042.  záplat,  kterÿmi  panenky  ne¿ikovnê  poznamenal  jejich  p⌐edchozí
  2043.  vlastník.  Mêla p⌐i  tom brÿle   na çtení,  nasazené v  pûlce nosu.
  2044.  V posledních  letech  se  jí   zaçal  prudce  zhor¿ovat  zrak,  ale
  2045.  kontaktní  çoçky  nechtêla;  bolelo  ji  to  a  slzely jí nich oçi.
  2046.  Richard jí ⌐íkal, æe v brÿlích se zlatÿmi obrouçkami vypadá 'sexy'.
  2047.  Samotnou Susan spí¿ trápilo, æe je  pro ni çím dál têæ¿í del¿í dobu
  2048.  zaost⌐ovat zrak na nêco, co dræí  blízko p⌐ed oçima, t⌐eba na knihu
  2049.  nebo na panenku.
  2050.      Po pûl hodinê intenzivní práce ji zaçalo píchat v zádech, a tak
  2051.  panenku odloæila, sundala si brÿle a vy¿la ven na zahradu. P⌐estoæe
  2052.  v minulÿch dnech pr¿elo, v¿echno se zdálo bÿt suché a rozpálené. Od
  2053.  sousedû sly¿ela  psa, jak ¿têká nêkde  mezi jedlemi, které vedlej¿í
  2054.  zahradê vévodily. Se¿la  dolû k bránê, zhoupla se  na ní a p⌐elétla
  2055.  pohledem pole, 'krtinec', náletovÿ remízek nad lomem a holÿ h⌐eben,
  2056.  odkud  se terén  svaæoval k  hrázím a  rákosí solnÿch  mok⌐adû. Vál
  2057.  çerstvÿ vítr.  Cítila v nêm  mo⌐e. Ze zahrady  Whitlockovÿch nebylo
  2058.  vidêt p⌐ímo na  Kanál, ale za takovÿch jasnÿch  dnû, kdy vítr vanul
  2059.  od  pob⌐eæí, se  jeho vûnê  a pocit  blízkosti konce zemê pronikavê
  2060.  p⌐ipomínaly.
  2061.      Pole plenili racci.
  2062.      Najednou Michael zana⌐íkal, ale zvuk  zase rychle utichl, a tak
  2063.  kdyæ se Susan  mezi ovocnÿmi stromy vracela k  domu, soust⌐edêná na
  2064.  dítê a  jen pomíjivê vnímající,  æe t⌐e¿nê jsou  napadeny rzí, byla
  2065.  klidná. Vyrovnaná. Docela spokojená.
  2066.      Jen ve¿la francouzskÿmi okny  do domu, zazvonil telefon. Cítila
  2067.  çerstvou zeminu, ale  nev¿ímala si toho. Pohled k  dêtskému ko¿i jí
  2068.  prozradil, æe je tam klid, ale  p⌐esto mêla neurçitÿ pocit, æe nêco
  2069.  není v po⌐ádku...
  2070.      Telefon se nedal odbÿt, a tak zvedla z vidlice sluchátko.
  2071.      Byla  to Jenny,  její dobrá  p⌐ítelkynê, která  uçila ve stejné
  2072.  ¿kole. Chtêla pomoct s oslavou,  která se mêla konat u p⌐íleæitosti
  2073.  sobotních k⌐tin a napadlo ji, æe by p⌐ispêla nêjakÿm obçerstvením.
  2074.      'Jsi hodná, ale Richard chce opékat jehnê.'
  2075.      'Na k⌐tiny?'
  2076.      '₧íká, æe aspoñ bude zmêna.'
  2077.      'Peçené jehnê pro çty⌐icet lidí?'
  2078.      'Tvrdí, æe bude zmêna. Je to chlap. On to zvládne.'
  2079.      'Ale... peçené jehnê?'
  2080.      'Zmêna.'
  2081.      Jenny se  na chvíli odmlçela  a pak si  povzdychla. 'Takæe mísa
  2082.  s tuñákem by byla nadbyteçná.'
  2083.      'V troubê nebude místo ani na st⌐evli.'
  2084.      'Tak já udêlám aspoñ pudink. Ovocnÿ salát.'
  2085.      'Na pudink se uæ domluvily  rûzné 'matky'. Jestli chce¿ opravdu
  2086.  pomoci, tak by se nám hodilo... jak to mám ⌐íct...'
  2087.      'Pohlídat dítê?'
  2088.      'Ty snad umí¿ çíst my¿lenky. Ano. Pohlídat dítê. Jenom sem tam,
  2089.  na pár  minut, kdyæ se  budu muset toçit  kolem tetiçek. O  pití se
  2090.  samoz⌐ejmê postará Richard. I o to své jehnê.'
  2091.      'A co mám dêlat s têmi tuñáky?'
  2092.      'Hoâ je zpátky. Dop⌐ej jim svobodu. A díky za starost Jenny.'
  2093.      Co  tu  tak  stra¿nê  smrdí?  Odkud  se  vzal  ten puch çerstvê
  2094.  nakopané hlíny?
  2095.      ¢la do kuchynê a nechala si  p⌐ekapat druhÿ hrnek kávy. Dala do
  2096.  trouby  ohnivzdornou  mísu  s  tím,  co  zbylo  od vçerej¿í veçe⌐e,
  2097.  a nastavila  budík. Richarda  dnes na  veçe⌐i neçekala  a ona právê
  2098.  dostala hlad, takæe jí poveçe⌐et v pêt p⌐ipadalo jak dobrÿ nápad.
  2099.      Ale ten puch!
  2100.      Nechápavê se vrátila do obÿváku. Byl to pach, jakÿ si spojovala
  2101.  s otcovou zahradou: çerstvê obrácená pûda, kovová vûnê rycích vidlí
  2102.  a dal¿ího  zahradního   náçiní,  mokrého  a   umazaného  soustavnÿm
  2103.  pouæíváním.  Vûnê  vlhka,  vegetace,  humusu,  kompostu, pronikavá,
  2104.  d⌐evitá. Kolik pocitû v ní ta vûnê vyvolávala. Kolik vzpomínek...
  2105.      Do¿la k francouzskÿm oknûm.  Tady byl pach je¿tê intenzivnêj¿í.
  2106.  Zneklidnêla  a  rychle  se  rozhlédla  kolem  sebe, zaçala propadat
  2107.  panice.
  2108.      Kdyæ  se  podívala  do  ko¿íku,  málem  vyk⌐ikla.  Rozbêhla  se
  2109.  k dítêti a popadla je do náruçe.
  2110.      'Zatracenÿ pes! Ta potvora!'
  2111.      Michael byl  zaházenÿ vlhkou hlínou. Ko¿  byl ¿pinavÿ. Tam, kde
  2112.  buclaté  ruçky nahmataly  a stiskly  hlínu, byly  çerné. Hlína byla
  2113.  rozházená  i po  koberci kolem.  Právê ta  tmav¿í skvrna  na tmavém
  2114.  podkladu ji málem upoutala uæ p⌐edtím.
  2115.      'Sakra! Sakra!'
  2116.      Vídali zví⌐e  çasto i u  nich na zahradê,  jak çenichá a  hrabe
  2117.  v kvêtinovÿch a zeleninovÿch záhonech. Muselo se nêjak dostat aæ do
  2118.  obÿváku, u¿pinêné hrabáním, postavit se ke ko¿i a poloæit zablácené
  2119.  tlapy na jejího syna.
  2120.      Susan chlapeçka chvíli kolébala a pak ho aspoñ trochu oçistila.
  2121.  Odnesla  ho  do  koupelny  a   smyla  mu  lepkavou  hlínu  z  prstû
  2122.  a z obliçeje.
  2123.      Michael byl  velice tichÿ. Susan sly¿ela  psa ¿têkat za plotem.
  2124.  Takæe se po zabêhnutí k Whitlockovÿm zase vrátil domû.
  2125.      'Chudáçku.  Je to  moje vina.   V¿echno je  to moje  vina. Jsem
  2126.  pitomá. Mêlo mê napadnout, æe vedle mají toho pra¿ivého psa.'
  2127.      Kdyæ byla  s chlapcem hotová,  vysála hlínu z  koberce. Zav⌐ela
  2128.  okna a znovu se posadila k  panenkám. Ale zlobila se, stra¿nê se na
  2129.  sebe zlobila, æe vystavila synûv  æivot nebezpeçí. Ten pes mohl bÿt
  2130.  klidnê  nebezpeçnÿ.  Mohl  ho  udusit.  Nedávala  dost dobrÿ pozor.
  2131.  Pouçení pro p⌐í¿tê!
  2132.      Cítila takovÿ vztek.
  2133.      Panenky zûstaly  leæet netknuté. Michael spal  a kñoural. Susan
  2134.  se pomalu uklidnila, poloæila si ruce na prsa a myslela na chlapce,
  2135.  na adopci, na pohled v oçích  jeho biologické matky... a na sobotu.
  2136.  Taková velká slavnost. Tolik práce!
  2137.      'To  nic,'  ⌐ekla  si.  'Hlavnê  se  nerozçilovat. Nerozçilovat
  2138.  se...'
  2139.      U  sousedû zavyl  pes. Zatím  se aæ  do domu  nikdy neopováæil.
  2140.  Moæná také svÿm psím zpûsobem poznal, æe udêlal nêco, co nemêl.
  2141.      Vy¿la  ven a  p⌐es trávník  do¿la aæ  k plotu,  napûl odhodlaná
  2142.  zavolat na souseda a ⌐íct mu, æe by nemêli nechat psa tak toulat.
  2143.      Ale  kdyæ  nahlédla  p⌐es  plot  do  sousední zahrady, pocítila
  2144.  nejprve úæas, kterÿ vzápêtí vyst⌐ídal zmatek.
  2145.      Pes  -  tmavÿ,  hrozivÿ  vlçák,  byl  uvázanÿ  u kûlu uprost⌐ed
  2146.  trávníku. Stál na konci napjatého vodítka,  díval se na Susan a vyl
  2147.  æalem, æe ho tak krutê p⌐ivázali...
  2148.  
  2149.  
  2150.                           T₧I
  2151.  
  2152.  Richard stál v  koutê pokoje, kolem krku mêl  fotoaparát a baterku,
  2153.  ruce  v kapsách,  byl ve  st⌐ehu. Sklesle  a smutnê pozoroval Susan
  2154.  opuchlÿma,  zrudlÿma oçima  çlovêka, kterÿ  proæívá nejvêt¿í  zátêæ
  2155.  a zmatek  svého æivota.  Susan sedêla  p⌐ed prázdnÿm  krbem, kolena
  2156.  p⌐itaæená k têlu, hlavu v dlaních.
  2157.      Z   ⌐ímsy  nad   krbem  visel   dêtskÿ  reproduktor   p⌐ipojenÿ
  2158.  k Michaelovê postÿlce  v jejich loænici,  nehybnÿ kus umêlé  hmoty,
  2159.  mlçící,  ale  skoro  aæ  vÿhruænÿ.  Susan  se na reproduktor dívala
  2160.  unavenÿma,  kruhy  lemovanÿma  oçima.  Vypêtí  poslední  t⌐í dní ji
  2161.  zaçínalo zmáhat.
  2162.      Oba je to zaskoçilo.
  2163.      Svêtlo  lampy,   která  stála  v  koutê,   dodávalo  její  kûæi
  2164.  bezkrevnou, nep⌐irozenê ælutou barvu.  I detaily zanedbávající stín
  2165.  vrhanÿ na  protêj¿í stênu odráæel její  zoufalství. Noçní ko¿ile se
  2166.  jí  kolem nohou,  které vypadaly  tence a  slabê, rozev⌐ela. Objala
  2167.  kolena a zahledêla se na mikrofon, kterÿ p⌐ená¿el zvuky z místnosti
  2168.  v pat⌐e.
  2169.      V podveçer se  jí udêlalo zle. Richard byl  p⌐esvêdçen, æe nêco
  2170.  ví.  Znal ji  uæ dost  dlouho. Znal  p⌐íznaky. Ale  kdyæ se opatrnê
  2171.  zeptal, o co jde, neodpovêdêla mu.
  2172.      A  tak sedêl  v koutê,  v duchu  zmítanÿ strachem a oçekáváním,
  2173.  a çekal, jestli dojde k dal¿ímu útoku na Michaela.
  2174.      Osobnê byl  zpola p⌐esvêdçen, æe je  to matka. Michaelova pravá
  2175.  matka.
  2176.      Ale jestli to byla ona, tak  jak se dostávala do pokoje? Jestli
  2177.  to  byla jeho  matka, jak   se dostala  oknem dovnit⌐?  Nedávalo to
  2178.  smysl!
  2179.      A proç by je tak muçila?
  2180.      'Nechce¿ çaj?'
  2181.      Zavrtêla hlavou. 'Díky, ne.'
  2182.      'Kávu?'
  2183.      'Ne...' (Podráædênê.)
  2184.      'Brandy?'
  2185.      'Ne! Pro boha, Richarde!'
  2186.      Najednou jí poklesla hlava a  zachvêla se. Stín na protêj¿í zdi
  2187.  následoval  zlostnÿ  pohyb.  Richard  cítil,  jak  ho zaçíná píchat
  2188.  v oçích a pálit v krku. Chtêl jít  k ní, dotknout se jí, poloæit jí
  2189.  ruku na rameno, ale nejspí¿ by ho ok⌐ikla. Çelo se jí vlhce lesklo.
  2190.  Kdyæ  zvedla hlavu,  temné linie  pod oçima  vypadaly jako líçidlo.
  2191.  Koneçky  tmavÿch vlasû  zvlhly potem  a lepily  se jí  na çelo  pod
  2192.  neobvyklÿmi úhly. Nemêla daleko k slzám. 'Promiñ.'
  2193.      'To nic.'
  2194.      A pak ten zvuk... ten zvuk!
  2195.      Susan  málem  vyk⌐ikla,  jak  ji  ten  hluk zaskoçil a polekal.
  2196.  Richard  p⌐ebêhl doprost⌐ed  pokoje a  napjatê poslouchal  zavê¿enÿ
  2197.  umêlohmotnÿ reproduktor.
  2198.      Ano. Byl to ten ¿elest. Zvuk  hlíny házené na dítê. Stejnÿ jako
  2199.  p⌐edtím. Potom  dêtskÿ pláç, tiché mumlání,  pak rychlé zana⌐íkání,
  2200.  následované  je¿tê  zmuçenêj¿ím,  potlaçovanÿm  zvukem, kterÿ nebyl
  2201.  vÿk⌐ikem ani mumláním, ale spí¿ projevem bolesti.
  2202.      'Je  tam,  v  pokoji.  Bêæ!'   vyk⌐ikl,  ale  Susan  uæ  vstala
  2203.  a rozbêhla  se  ke  dve⌐ím  na  chodbu.  Richard, s bleskem nabitÿm
  2204.  a aparátem v pohotovosti, zatím rychle pro¿el francouzskÿmi okny do
  2205.  zahrady a  zamkl za sebou.  Dusavê p⌐ebêhl zahradou  na trávník pod
  2206.  loænicí.  Zvedl  hlavu,  ale  kdyæ  uvidêl,  æe  okno  je  zav⌐ené,
  2207.  nechápavê vyk⌐ikl. Ohromilo ho, æe  nevidí to, v co zoufale doufal,
  2208.  æe uvidí. P⌐ejíædêl svêtlem baterky po zahradê. P⌐ebêhl ke stromûm,
  2209.  prohledal jejich vêtve, svítil si  hned napravo, hned nalevo. Jasnÿ
  2210.  ælutÿ kuæel  propátral v¿echny stíny a  kouty nevelkého sadu, kûlny
  2211.  na d⌐evo i na ná⌐adí, vysokÿ plot.
  2212.      Obrátil se zpêt  k domu a p⌐ejel svêtlem  zadní stênu, posvítil
  2213.  si do  kaædého okna, na kaædou  ⌐ímsu, na kaædou rouru  a okap. Nic
  2214.  nena¿el.
  2215.      V  oknê pokoje  se objevila  Susan. Svêtlo  se na ní zastavilo.
  2216.  Stála  tam  jako  nêjakÿ  p⌐ízrak,  dræela  dítê  a  vrtêla hlavou.
  2217.  Z jejího obliçeje  vyza⌐ovalo zoufalství a  strach. Bledé tvá⌐e  se
  2218.  leskly slzami.
  2219.      Richard se vrátil  do domu a vy¿el nahoru  do loænice. Çerstvou
  2220.  zeminu  ucítil, je¿tê  neæ do¿el  ke schodûm,  zase ten  têækÿ pach
  2221.  právê nakopané hlíny, kterÿ dûm pronásledoval uæ pátÿ den.
  2222.      Kdyæ  do  tmavého  pokoje  vstoupil,  Susan  se  na  nêj  mlçky
  2223.  podívala.  Rozsvítil.  Michael  odvrátil  obliçej  a  rozplakal se.
  2224.  Richard p⌐e¿el po hlínou  posypané podlaze. Vyfotografoval si pokoj
  2225.  ze v¿ech úhlû.
  2226.      Nejvêt¿í  koncentrace  sypké  zeminy  byla  uprost⌐ed postÿlky.
  2227.  Hlína  byla  tentokrát  suchá  a  pomêrnê  svêtlá.  Byly  v ní malé
  2228.  kamínky, sem tam uschlÿ list nebo vêtviçka.
  2229.      Strop  nad postelí  nebyl umazanÿ  a kdyæ  si Richard  prohlédl
  2230.  drátênou m⌐íæku nad oknem, nena¿el tam æádné zbytky hlíny, z níæ by
  2231.  se dal  usuzovat, æe ji  nêkdo naházel otev⌐enÿm  oknem zvençí. Byl
  2232.  vyçerpanÿ  a vêdêl,  æe také   Susan, mlçky  dræící chlapce,  je na
  2233.  pokraji  zhroucení.  D⌐epl  si  a  zaçal  tu  spou¿ƒ  shrabávat  do
  2234.  odpadkového ko¿e.
  2235.      Na  první  pohled  to  vypadalo,  jako  by  se  nêkdo  postavil
  2236.  k postÿlce a  vyklopil nebo vyt⌐ásl  na dêtské têlíçko  vêdro suché
  2237.  hlíny. Hlína se rozsypala v kruhu kolem postÿlky.
  2238.      A to se stalo t⌐etí noc po sobê!
  2239.      Rozdíl tu v¿ak byl. Minulou noc byla hlína naçervenalá a suchá,
  2240.  jako je  pûda v Devonu.  A noc p⌐edtím  byla mokrá, odpornê  páchla
  2241.  a hemæila  se zvlá¿tními,  tlustÿmi, zelenorûæovÿmi  çervy, z nichæ
  2242.  nêkte⌐í jako by byli p⌐e⌐íznuti noæem.
  2243.  
  2244.   'V¿echny dve⌐e jsou zamçené. V¿echna  okna. Jestli v tomhle pokoji
  2245.  nêkdo byl, tak je¿tê musí bÿt v domê.'
  2246.      Nejd⌐ív  prohledal patro.  Nahlédl pod  postele, do  sk⌐íní, do
  2247.  ¿atníku  a nakonec  i za  obloæení v  koupelnê. V  p⌐ízemí se je¿tê
  2248.  jednou  p⌐esvêdçil, æe  v¿echny dve⌐e  jsou zamçené,  a pak  rychle
  2249.  probêhl jednu  místnost po druhé, otev⌐el  dokonce i velkou lednici
  2250.  ve  sklepê.  Sklep  byl  malÿ  a  úzkÿ,  nep⌐íjemnê  vlhkÿ. Bylo to
  2251.  skladi¿tê  starÿch  beden,  kol,  krabic  s  plesnivêjícími knihami
  2252.  a çasopisy,  blednoucího nábytku.  Prohledal kaædou  píâ a  nakonec
  2253.  æeleznou tyçí prohrábl  i uhlí v zásobníku. Oboje  vstupní dve⌐e do
  2254.  sklepa byly zamçené.
  2255.      Kdyæ  se  vrátil  do  loænice,  Susan  uæ  byla klidnêj¿í. Byla
  2256.  uslzená a velmi bledá, ale vypadalo  to, æe uæ se znovu ovládá. 'Co
  2257.  pûda?' za¿eptala. 'Nemohla se schovat tam?'
  2258.      Richard vy¿el na podestu a podíval  se nahoru na malÿ prûlez do
  2259.  prostoru pod st⌐echou. V têch nêkolika málo vte⌐inách, neæ Susan po
  2260.  p⌐ívalu hlíny  vybêhla nahoru, by  se sotva nêkdo  stihl protáhnout
  2261.  tak malÿm otvorem.
  2262.      P⌐esto  vytáhl schovanÿ  æeb⌐ík, vylezl  k dví⌐kám,  otev⌐el je
  2263.  a rozsvítil.
  2264.      Bylo  tu  chladno  a  sucho.  Sehnutê  prolezl mezi narovnanÿmi
  2265.  krabicemi  a nosnÿmi  trámy ta¿kové  st⌐echy. V  jedné velké nádræi
  2266.  bublala  voda. Zpod  okapû  bylo  sly¿et neklidné  ¿elestêní ptákû,
  2267.  vyru¿enÿch náhlÿm svêtlem.
  2268.      Jinak byla pûda bez æivota.
  2269.      Slezl  zpátky na  podestu a  zavolal Susan.  Kdyæ vracel æeb⌐ík
  2270.  tam, kam pat⌐il,  zavolal na ni znovu a  p⌐ekvapilo ho, æe nedostal
  2271.  odpovêâ. ₧ekl si, æe nejspí¿ ode¿la dolû a Michaela vzala s sebou.
  2272.      Najednou z okolního ticha  znervóznêl. Se¿el taky dolû, nahlédl
  2273.  do kuchynê a pak i do obÿvacího pokoje. Susan stála u krbu, chovala
  2274.  Michaela v náruçí a dívala se  na manæela. Tvá⌐ mêla popelavou, ale
  2275.  vypadala spí¿ rozzlobenê neæ ohromenê.
  2276.      'Co se dêje?'
  2277.      'Dve⌐e,' ⌐ekla zlostnê. 'Ty pitomé dve⌐e.'
  2278.      Richard do¿el k francouzskÿm oknûm a zkusil je. Proti oçekávání
  2279.  se otev⌐ely ven do studené noci.
  2280.      'Ale já jsem je zamykal. Vím,  æe jsem je zamykal.' Znovu dve⌐e
  2281.  zav⌐el a p⌐e¿el k prázdnému krbu.
  2282.      Hnêv  v  Susaninÿch  oçích  vyst⌐ídalo  zoufalství.  'Tak  tudy
  2283.  utekla,' za¿eptala  plaçtivê. 'Proboha, Ricku -  ona je tak mazaná.
  2284.  Schovává se v domê a mate nás. Chodí si tu za na¿imi zády. Pozoruje
  2285.  nás. Moæná si dokonce nechala udêlat klíçe... Prokrista!'
  2286.      Vlastní klíçe!  V prvních dnech po  p⌐evozu Michaela domû, kdyæ
  2287.  si je¿tê Susan  nedávala dost pozor, si mohla  docela snadno nechat
  2288.  udêlat duplikáty Susaninÿch klíçû.
  2289.      Jestli  tu  dnes  veçer  opravdu  byla,  tak  se schovala venku
  2290.  a çekala  na svou  p⌐íleæitost. Kdyæ  vidêla, æe  Michaelovi rodiçe
  2291.  jsou  dole sami,  proklouzla zadními  dve⌐mi do  domu, vysypala  na
  2292.  mimino hlínu a pak se  schovala nêkde naho⌐e, dokud se nepozorovanê
  2293.  nemohla vrátit do obÿvacího pokoje a odtamtud se dostat zase ven.
  2294.      Richard  byl p⌐esvêdçenÿ,  æe kdyæ  p⌐i¿el ze  zahrady, tak  za
  2295.  sebou dve⌐e zamykal.
  2296.      A p⌐esto...
  2297.      V  duchu  nevyluçoval  moænost,  æe  si  v  tom spêchu mohl jen
  2298.  myslet, æe dve⌐e zamkl. Nebo moæná otoçil klíçem d⌐ív, neæ za sebou
  2299.  ⌐ádnê zav⌐el.
  2300.      'Nevím. Prostê nevím...'
  2301.      'Ale  já vím,'  ⌐ekla Susan  a tentokrát  to znêlo jako zví⌐ecí
  2302.  zavrçení. Z  oçí jí çi¿ela  zῃ. Michael se  pokusil bránit jejímu
  2303.  náhle  aæ p⌐íli¿  ochrannému sev⌐ení.  'Byla tady.  Vysmívá se nám.
  2304.  Dêlá si z nás blázny.'
  2305.      'Ale proç? Proç by to dêlala?'
  2306.      'Protoæe má vztek! Protoæe se nenávidí!'
  2307.      Richard  nechápal.  'Proç  má  vztek?  Proç  se nenávidí? Já to
  2308.  nechápu.'
  2309.      'Protoæe se  vzdala svého dítête,  osle,' rozk⌐içela se  na nêj
  2310.  Susan. 'A teâ zjistila, æe s tím nemûæe æít!'
  2311.      'Ale vædyƒ souhlasila. Chtêla se toho dítête vzdát.'
  2312.      'Váænê? Váænê?'  Susanina tvá⌐ zrudla hnêvem.  'Jak to ví¿? Tys
  2313.  ji  nevidêl. Tys  tam nebyl.  Já jsem  ji vidêla,  Richarde. Vidêla
  2314.  jsem, jak se dívala. Vím, co  se v ní dêlo... Proboha. Proboha. Tys
  2315.  do  téhle adopce  nikdy nedal   srdce. Nechal  jsi v¿echno  na mnê.
  2316.  Myslí¿ ty vûbec nêkdy na nêco jiného neæ na sebe? P⌐edstav si, jaké
  2317.  to pro tu æenu muselo bÿt! Zkus si to p⌐edstavit!'
  2318.      Jejich  zvÿ¿ené hlasy  p⌐irozenê rozru¿ily  Michaela, takæe  se
  2319.  rozplakal.  Susan ho  kolébala v  náruçí. Smetla  mu z tvá⌐e trochu
  2320.  suché hlíny, která  tam je¿tê zûstala, a snaæila  se ho konej¿ivÿmi
  2321.  zvuky a konej¿ivÿmi pohyby uti¿it.
  2322.      Richard  rozp⌐áhl ruce  a oba  je objal,  matku i  dítê. Napêtí
  2323.  trochu povolilo a vztek pominul.
  2324.      '₧ekla jsem pár o¿klivÿch vêcí. Promiñ.'
  2325.      Richard pohladil  líçka dítête, zmáçená  slzami. 'Ne. Mêla  jsi
  2326.  právo to ⌐íct. Jsou vêci, které  jsme si mêli ⌐íct uæ dávno. Budeme
  2327.  si o nich  muset dûkladnê promluvit. Ale ne teâ.  Teâ na to není ta
  2328.  vhodná chvíle.'
  2329.      V Susaninê smíchu bylo z⌐etelnê sly¿et ironii. Pak ale zavrtêla
  2330.  hlavou.  'Promiñ. Omlouvám  se, Ricku.  Prostê je  to na  mê moc...
  2331.  tohle peklo... ten útok. Kdyæ nevím, co to znamená...'
  2332.      'Já vím,  rozumím ti.' P⌐itáhl Michaelovi  pe⌐inku, aby têlíçko
  2333.  bylo líp zabalené. 'Co udêláme s tím víkendem? Zru¿íme ho?'
  2334.      Susan zavrtêla hlavou.  'To nemûæeme. Je to moc  lidí. A teâ uæ
  2335.  je pozdê.'
  2336.      'Vædyƒ o  nic nejde, je to  jen oslava. Mûæu ráno  vstát a celé
  2337.  dopoledne telefonovat.'
  2338.      Povzdechla si a op⌐ela se o nêj. Byla unavená, k padnutí. 'A to
  2339.  jehnê vyhodíme?'
  2340.      Nejd⌐ív se  usmál, pak se  rozesmál naplno. Susan  zvedla hlavu
  2341.  a taky se usmála.
  2342.      'Ty jsi  ale trdlo. Peçené  jehnê pro takové  davy. Bude¿ sedêt
  2343.  u trouby celÿ den.'
  2344.      Nechápavê se na ni podíval. 'Já  je p⌐ece nebudu péct v troubê.
  2345.  Budu  je opékat  na roæni.   Proto jsem  vykopal tu  jámu. Proboha,
  2346.  dovede¿ si p⌐edstavit, jak asi  bych v troubê udêlal sedm jehnêçích
  2347.  kÿt?
  2348.      'Ach...'
  2349.      Susan p⌐ikÿvla a neznatelnê se usmála. 'Musím p⌐iznat, æe mi to
  2350.  dêlalo starosti.'
  2351.  
  2352.  Susan  ¿la spát.  Michael tvrdê  spal v  postÿlce vedle ní. Richard
  2353.  je¿tê hodinu neklidnê chodil po domê a nakonec se na chvíli posadil
  2354.  v pracovnê,   malém,   tmavém   pokoji,   obloæeném  knihami,  jeho
  2355.  fotografiemi a  policemi s çasopisy. Probíral  se stránkami çlánku,
  2356.  kterÿ psal pro Archaeological News, ale slova nevnímal.
  2357.      Byl  si jistÿ,  æe dve⌐e  do zahrady  zamkl, kdyæ  se vrátil po
  2358.  prohledávání  okolí   domu.  A  zamkl  je   i  mezi  svÿm  odchodem
  2359.  a návratem. Proç  by to taky neudêlal?  V tom byl smysl  celé noçní
  2360.  akce  - zajistit,  aby se  v dobê  útoku na  Michaela nikdo  nemohl
  2361.  dostat dovnit⌐ ani ven.
  2362.      Tak je t⌐eba odemkla sama Susan.  Ale proç by to dêlala? Nemêla
  2363.  dûvod snaæit se manæela klamat.
  2364.      Za  poslední  çty⌐i  noci  pokaædé  nêkdo  na  Michaela naházel
  2365.  çerstvou  hlínu, a  moæná i  ve dne,  kdyæ byla  Susan s chlapeçkem
  2366.  sama. Nêkdo,  kdo byl v  domê. Nêkdo, koho  nemohli p⌐istihnut. Ani
  2367.  on, ani  Susan (navzájem si dêlali  alibi). Takæe: Michaelova pravá
  2368.  matka.
  2369.      Jak to dêlala? Sledovala je sem  a nechala si udêlat klíçe. Teâ
  2370.  se celÿ den schovávala venku, ale mohla i do domu, pohybovat se jím
  2371.  v naprosté tichosti  a nezanechat ani stopu  v ¿irokém okruhu hlíny
  2372.  rozházené  na  podlaze,  kterou  -  jako  vÿraz  potupy  - své dítê
  2373.  zasypala.
  2374.      Pokud   ¿lo  o   pravdêpodobnost  této   varianty,  Richard  jí
  2375.  p⌐isuzoval pomêr jedna  ku stu. Susan byla matkou  posedlá ode dne,
  2376.  kdy si pro dítê byli v nemocnici.  Její víra, æe právê tato æena má
  2377.  kruté  útoky na  svêdomí, byla  naprosto iracionální  - spí¿ to byl
  2378.  p⌐enos viny nebo úzkosti.
  2379.      Takæe nêco jiného.
  2380.      Dûm  byl sto  let starÿ.  Pat⌐il rodinê  dvê generace a Richard
  2381.  v nêm  vyrostl.  Vztahovaly  se  k  nêmu  rodinné  tradice, rodinné
  2382.  historky,  vzpomínky  na  kruté  zimy,  rodinné  tragédie a váleçné
  2383.  ¿kody, vêt¿inou od leteckÿch pum. Ale  nikdy se v souvislosti s ním
  2384.  nemluvilo  o  stra¿idlech.  Pokud  mu  bylo  známo,  v  domê  nikdy
  2385.  nestra¿ilo.
  2386.      Nakonec na¿el  tuæku a napsal  na konec poslední  stránky svého
  2387.  çlánku slovo  'poltergeist'. Mêl jen matnou  p⌐edstavu, co to slovo
  2388.  znamená. Vêdêl,  æe poltergeist údajnê  mûæe vzniknout z  rozru¿ené
  2389.  mysli, mysli obvykle æenské a dospívající.
  2390.      Poltergeist v domê?
  2391.      Ale  bylo uæ  pozdê veçer  a on  byl unavenÿ.  Musel myslet  na
  2392.  zít⌐ej¿í  oslavu  k⌐tin;  nebyl  p⌐ipravenÿ  zaçít  váænê  uvaæovat
  2393.  o parapsychologickÿch jevech.
  2394.      P⌐esto je¿tê slovo podtrhl, sloæil papíry a opatrnê si vlezl do
  2395.  postele vedle Susan. Pomalu, zhluboka dÿchala, ale v¿iml si, jak se
  2396.  v polootev⌐enÿch oçích zalesklo odraæené svêtlo.
  2397.  
  2398.      Susan  vstala  ráno  brzy  a   se¿la  do  p⌐ízemí  k  telefonu.
  2399.  Rozt⌐esenê  vytoçila çíslo  domû  k  doktoru Wilsonovi.  Kdyæ zvedl
  2400.  sluchátko,  mêl unavenÿ  hlas a  kdyæ na  nêm Susan  zaçala vymáhat
  2401.  telefonní  çíslo Michaelovy  biologické matky,  nemêl z  toho vûbec
  2402.  radost.
  2403.      'Situaci  jsem  vám  vysvêtlil.  Naprostá  dûvêra.  Ona nestojí
  2404.  o kontakt s vámi.'
  2405.      'Já si zase myslím, æe se  se mnou kontaktuje. Dal jste jí na¿i
  2406.  adresu?'
  2407.      'Rozhodnê ne!'
  2408.      'Doktore Wilsone, prosím vás!' Píchlo jí v oçích. Zamrkala, aby
  2409.  potlaçila slzy.  Uvêdomila si, æe  znovu dostává zlost,  a dvakrát,
  2410.  t⌐ikrát se zhluboka nadechla. 'Doktore  Wilsone... Chci si s ní jen
  2411.  promluvit, nic víc. Chci jí jen ⌐íct, aby nás nechala na pokoji.'
  2412.      Chvíli bylo ticho. Wilson nechápal, jak to myslí.
  2413.      'Urçitê se mÿlíte, Susan. 'Nemûæe  vêdêt, kde jste. Na¿e dohoda
  2414.  byla naprosto  závazná. Navíc vám snad  nemusím p⌐ipomínat, æe jsme
  2415.  p⌐estoupili zákon. Prosím vás.  Nenaléhejte na mê. Michaelova matka
  2416.  s vámi nechce bÿt  v kontaktu. Pokud je mi  známo, právê se nachází
  2417.  v zahraniçí...'
  2418.      Susan  se ztêæka  posadila. V  zahraniçí? Nebo  je to  tak, jak
  2419.  Wilsonovi tvrdila ona? Lest?
  2420.      Poloæila sluchátko a zûstala  mlçky, rozt⌐esenê sedêt na æidli,
  2421.  dokud Richard nese¿el dolû.
  2422.  
  2423.  
  2424.  ───────────────────────────────────
  2425.  01Radost, kterou mají Richard a  Suzan Whitlockovi s adoptivního synka
  2426.  01Michaela  bohuæel  nemá  dlouhé  trvání.  Zdá  se, æe dítê p⌐itahuje
  2427.  01záhadné  síly,  které  jeho  rodiçe  p⌐ivádí  aæ na pokraj nervového
  2428.  01zhroucení. A kdyæ chlapec vyroste, situace se spí¿ je¿tê zhor¿í.
  2429.     01P⌐es  nêkteré  spoleçné  prvky  tento  román  na  pomezí  horroru
  2430.  01a fantasy  sice  nepat⌐í  do  cyklu  o  lese  mytág, svou tajemností
  2431.  01a dûmyslností si s ním v¿ak v niçem nezadá. Çtená⌐e, kte⌐í si romány
  2432.  01Roberta   Holdstocka   jiæ   oblíbili,   jistê   zaujme  mistrovskÿm
  2433.  01vykreslením  postav a  napínavÿm dêjem,  kterÿ je  zavede daleko  za
  2434.  01hranice  obyçejnosti.
  2435.  
  2436.  04Broæ. 350 str, p⌐eloæil  P.Kotrle, obálka Z.Bou¿ková, Polaris, vy¿lo
  2437.  04v srpnu 1996, cena cca 105 Kç.
  2438.  
  2439.  
  2440.             Od téhoæ autora vy¿lo:     0014Les mytág
  2441.                                       Lavondyss
  2442.                                       Hloubení
  2443.                                       Les kostí (sbírka povídek)
  2444. 
  2445. 0010                  NESNÅZE S HRABëNKOU V NESNÅZïCH
  2446.  
  2447.                          12L. Sprague de Camp
  2448.  
  2449.  
  2450.    I.
  2451.  
  2452.    ¢armantní ¿lechtiçna
  2453.  
  2454.  
  2455.    Thorolf  Zigramson poloæil  svûj meç  zastrçenÿ v  pochvê na trávu
  2456.  a napíchl na  háçek zeleného, divoce se  kroutícího çerva. Pak hodil
  2457.  udici do tûñky v horské  ⌐íçce a sledoval karmínovê çervenÿ splávek.
  2458.  Právê si  podebral svûj ¿edoçernÿ  plῃ aby se  posadil na travnatÿ
  2459.  b⌐eh, kdyæ  tu na nêj  promluvil cesmínovÿ ke⌐,  kterÿ rostl nêkolik
  2460.  krokû po proudu:
  2461.    'Dobrÿ muæi, dej mi, prosím tê, nêjaké ¿aty!'
  2462.    Thorolf  vyt⌐e¿til oçi.  Pomalu odloæil  udici a  poloæil ruku  na
  2463.  jílec dÿky. 'Co jsi to ⌐íkalo, k⌐ovisko?'
  2464.    Prosebnÿ hlas,  aç stále melodickÿ, nabyl  na naléhavosti. '₧íkala
  2465.  jsem, dej mi nêjaké ¿aty! Tvûj plῃ by pro zaçátek staçil.'
  2466.    'Hleâme! A proç bych mêl dávat svûj dobrÿ tyrrhenskÿ plῃ prvnímu
  2467.  k⌐oví, která si o nêj ⌐ekne?'
  2468.   Hlas náhle nabyl na ostrosti. 'P⌐estañ mne nazÿvat 'k⌐ovím', rabe!'
  2469.    'Proç? Líbilo by se ti víc 'd⌐evino'? Nebo 'jehliçnane'?'
  2470.    'Huf! Správné oslovení pro osobu  mého postavení je 'má paní' nebo
  2471.  'va¿e vÿsosti'.'
  2472.    Thorolf s úsmêvem zastrçil dÿku zpátky do pochvy. 'Cesmína je rodu
  2473.  æenského,  coæ?  Kaædopádnê  jsi  první  rostlina  o  které jsem kdy
  2474.  sly¿el, æe  si çiní nárok  na urozenÿ pûvod.  Ne æe by  to v Rhaetii
  2475.  nêco znamenalo; tituly jsme uæ dávno zru¿ili.'
  2476.    Podráædênÿ soprán je¿tê  o oktávu stoupl. 'To je  mi známo, cháme!
  2477.  Proto nemáte æádnou  vládu, která by byla hodna  toho jména. Ale teâ
  2478.  váænê pot⌐ebuji ty ¿aty. Mohl bys bÿt natolik ¿lechetnÿ--'
  2479.    'Vylez a ⌐ekni mi, kdo jsi, a já to uváæím.'
  2480.    'Nemohu.'
  2481.    'Co ti v tom brání?' zeptal se Thorolf.
  2482.    'Stud.'
  2483.    Thorolf se usmál pod vousy.  'P⌐ede mnou se stydêt nemusí¿. Stÿkám
  2484.  se s  nejrûznêj¿ími lidmi a  nêkte⌐í z nich  mají víc neæ  jen jeden
  2485.  dûvod stydêt se za sebe.'
  2486.    'Já se  nestydím za sebe,  tupçe! Æádám tê  o odêv protoæe  nejsem
  2487.  náleæitê obleçená.'
  2488.    Thorolf krátce zaváhal a pak znovu zvedl svûj rybá⌐skÿ prut. 'Kdyæ
  2489.  nevyleze¿,  nedostane¿ nic.  A jdi  si ⌐vát  nêkam jinam;  pla¿í¿ mi
  2490.  ryby.'
  2491.    'Sprostÿ rabe! Tak se tedy podívej!'
  2492.    Z  hou¿tí mladÿch  stromkû vy¿la  pûvabná mladá  æena, nahá  aæ na
  2493.  malou zlatou  korunku ve svÿch zlatÿch  vlasech. Açkoliv byla vysoká
  2494.  jen nêco p⌐es  pêt stop a na Thorolfûv vkus  byla trochu moc hubená,
  2495.  rozhodnê byla víc neæ jen pohledná.
  2496.    'Dob⌐í bohové!'  zvolal a znovu  pustil udici. 'Jsi  snad královna
  2497.  vil?'
  2498.    'Nikoliv,  jen smrtelná  æena v  nesnázích. Jsem  Yvette, hrabênka
  2499.  z Grintzu.'
  2500.    Thorolf  se  nejistê  zadíval   k  zasnêæenÿm  vrcholkûm  Helvetie
  2501.  obÿvanÿch  troly; pak  se hluboce  uklonil. 'Vskutku,  hrabênko, vá¿
  2502.  odêv vám rozhodnê slu¿í, t⌐ebaæe je pro zdej¿í horské podnebí trochu
  2503.  nepraktickÿ.'
  2504.    Zvedl svûj plῃ, vyt⌐epal z jeho  záhybû spadané listí a podal ho
  2505.  æenê,  která se  do nêj  rychle zavinula.  Jelikoæ Thorolf byl velké
  2506.  postavy, zmizela v nêm hrabênka celá aæ na svou korunku.
  2507.    'Jak jste se dostala do tohoto postavení, má paní?' zeptal se.
  2508.    'Prchala jsem  p⌐ed pohûnky vévody  Gondomara z Landai,  kte⌐í mne
  2509.  pronásledovali aæ  k hranicím. Myslela  jsem si, æe  jsem jim unikla
  2510.  nadobro,  a  tak  jsem  se  na  chvíli  zastavila, abych se osvêæila
  2511.  v tûñce  kousek níæ  po proudu.  Zatím co  jsem se koupala, usly¿ela
  2512.  jsem je za  zákrutem Risselu a jen tak tak  jsem se staçila schovat.
  2513.  Na¿li mého konê  i ¿aty. Kdyæ se p⌐iblíæili  k tûni, p⌐eplavala jsem
  2514.  na  druhÿ b⌐eh,  vylezla z  vody a  utíkala. Pak  jsem uvidêla  tebe
  2515.  a schovala se do hou¿tí.'
  2516.    'Vêdí vévodovi muæi, æe jste tady?'
  2517.    'Soudím, æe ne.'
  2518.    Thorolf uváæil, co by se mohlo  stát, kdyby do¿lo k boji. Vévodovi
  2519.  muæi  jen  z⌐ídka  poru¿ovali  svrchovanost  Rhaetie.  Zatímco takto
  2520.  uvaæoval, nêco ho napadlo.
  2521.    'Proç máte na hlavê tu korunku? K va¿emu koupacímu odêvu se zrovna
  2522.  moc nehodí.'
  2523.    'Neodváæila  jsem  se  ji  p⌐i  koupání  odloæit  -  a  dob⌐e jsem
  2524.  udêlala,' odpovêdêla  Yvette váænê. 'Jelikoæ  jsem p⌐i¿la o  v¿echno
  2525.  své zlato  a ¿perky, zbÿvá mi  jen tento jedinÿ klenot  na zaplacení
  2526.  æoldné⌐û, kte⌐í by pro mne vybojovali zpátky mou zemi.'
  2527.    Kromê  hrabênçiny krásy  a neobvyklého  o¿acení na  Thorolfa silnê
  2528.  pûsobilo    i    její    neochvêjné    sebevêdomí.   Tak   sebejisté
  2529.  a aristokratické  vystupování  -  obçané  Svobodné  republiky nemêli
  2530.  povinnosti vûçi æádné ¿lechtê -  v nêm probouzelo nutkání pokleknout
  2531.  a zavázat  se p⌐ísahou  vêrnosti.  Nutkání  p⌐ekonal, ale  nemohl se
  2532.  zbavit dojmu,  æe mudrci kte⌐í  proklamovali v¿eobecnou nahotu  jako
  2533.  prost⌐edek  k zrovnoprávnêní  v¿eho lidstva,  urçitê nikdy nepotkali
  2534.  Yvette z Grintzu.  Aby zakryl své rozpaky, ⌐ekl  drsnÿm hlasem: 'Ten
  2535.  plῃ povaæujte za pouhou pûjçku, má  paní. Budu ho æádat zpátky, aæ
  2536.  si najdete vhodnêj¿í obleçení.'
  2537.    Yvette si  ho zmê⌐ila pohledem.  'Vædycky se mûæe¿  spolehnout, æe
  2538.  æádnÿ Rhaetian  nikdy nespustí svûj  majetek z oçí!  Ale z tvé  ⌐eçí
  2539.  soudím, æe nejsi æádnÿ venkovskÿ k⌐upan. Komu slouæí¿?'
  2540.    Thorolf  si poloæil  ruku na  srdce a  uklonil se:  'Çinnÿ seræant
  2541.  Thorolf Zigramson od Çtvrtého pê¿ího, k va¿im sluæbám.'
  2542.    'Ach, voják! Postavu na to má¿.' Prohlédla si statného, svalnatého
  2543.  a ¿irokoplecého  mladíka od  jeho krátkÿch  çernÿch vlasû  a peçlivê
  2544.  p⌐ist⌐iæeného  vousu aæ  po jeho  zaprá¿ené a  ⌐ádnê obno¿ené  boty.
  2545.  'P⌐ipadá ti to jako vzru¿ující zamêstnání?'
  2546.    Zamyslel  se. 'Tak  bych to  nenazval, madam.  Jistê, p⌐ed  bitvou
  2547.  çlovêku bije srdce rychleji, kdyæ se  zmítá mezi strachem z toho, co
  2548.  p⌐ijde, a strachem, aby na nêm  nebylo vidêt, æe má strach. Kdyæ pak
  2549.  boj zaçne,  má çlovêk spoustu  práce uchránit svûj  æivot zatímco ho
  2550.  jinÿm odnímá,  takæe nemá ças  myslet na podobné  vêci. Ale z  vêt¿í
  2551.  çásti  je  vojançení  d⌐ina,  zvlá¿tê  od  doby,  kdy  jsme p⌐evzali
  2552.  batavijskÿ systém.'
  2553.    'Co je to?'
  2554.    'V¿ichni  muæi u  jednotky se  musí oblékat  naprosto stejnê. Kdyæ
  2555.  slouæil  u armády  mûj otec,  musela postaçovat  barevná stuha kolem
  2556.  ruky  nebo na  klobouku. Kdyæ  se  ov¿em  v poli  nêco roztrhá  nebo
  2557.  obnosí,  musí si  voják koupit  nebo ukrást  náhradu. Takæe  armáda,
  2558.  která  v boji  stateçnê postupuje  kup⌐edu, se  stejnê velice rychle
  2559.  navrací k pûvodní pestrosti.
  2560.    Pak musíme  po⌐ád cviçit, cviçit  a cviçit, aby  se vojáci nauçili
  2561.  okamæitê a p⌐esnê splnit kaædÿ rozkaz,  takæe se z nich çasem stanou
  2562.  pouhá ozubená koleçka ve velkém hodinovém strojku.'
  2563.    'Hu!' ot⌐ásla se hrabênka. 'To zní p⌐í¿ernê nudnê.'
  2564.    'To je, ale funguje to. Jen díky tomuto systému dokázali Batavijci
  2565.  vyhnat ze své zemê císa⌐ova vojska.'
  2566.    Hrabênka  zmênila  téma  rozhovoru.  '₧íkal  jsi,  æe  se jmenuje¿
  2567.  Thorolf Zigramson?'
  2568.    'Ano.'
  2569.    'Pak jsi moæná p⌐íbuznÿ konzula Zigrama?'
  2570.    'Je to mûj otec.'
  2571.    Neæ se Yvette  zmohla na dal¿í otázku, Thorolf  zvedl ruku. 'Dosti
  2572.  vyptávání,  hrabênko.  Zûstaneme-li  tady  p⌐íli¿  dlouho,  lapí nás
  2573.  vévodovi muæi do svÿch sítí. Jeâme radêji pryç.'
  2574.    Thorolf si  p⌐etáhl bandalír p⌐es hlavu  a posbíral rybá⌐skÿ prut,
  2575.  podbêrák a proutênÿ ko¿ík na ryby.
  2576.    'Neujdu  daleko,'   ⌐ekla  Yvette.  'Mé   ubohé  nohy  jsou   celé
  2577.  rozbolavêlé.'
  2578.    'Mám dobrého konê. Uveze nás oba.'
  2579.    Kdyæ do¿li ke klisnê uvázané u blízkého ke⌐e, Yvette se zamraçila.
  2580.  'Tvûj plῃ se p⌐íli¿ nehodí k jízdê rozkroçmo. Nemohl bys mi pûjçit
  2581.  kalhoty?'
  2582.    Thorolf  si povzdechl.  'Va¿e urozenost  není zrovna nejskromnêj¿í
  2583.  dáma v nesnázích; nejezdím s holÿm  zadkem o nic radêji, neæ vy. Ale
  2584.  - poçkejte!' Sundal  si svûj koæenÿ  kabátec a potom  i bílou lnênou
  2585.  ko¿ili.  Tu  pak  podal  hrabênce.  'Natáhnête  si  rukávy  na  nohy
  2586.  a podolek si uvaæte kolem pasu.'
  2587.    Yvette vyprskla smíchy, ale poslechla. Thorolf si ji prohlédl. 'Na
  2588.  korunovaçní  bál  by  se  to  p⌐íli¿  nehodilo,  ale kde nic není...
  2589.  Dovolte, abych vám pomohl do sedla!'
  2590.  
  2591.  Projeli  rychlÿm  cvalem  z⌐ídka  vyuæívanou  stezkou. Yvette sedêla
  2592.  bokem na koñovê zadku, rukama  se dræela Thorolfova opasku a korunku
  2593.  mêla  zakrytou plá¿têm.  Cesta se  svaæovala. Kdyæ  dosáhli nejniæ¿í
  2594.  úrovnê,  zaçaly jehliçnany  prorûstat listnaté  stromy -  duby, buky
  2595.  a javory -  zaæloutlé a zhnêdlé  odcházejícím létem. Voják  prohodil
  2596.  p⌐es  rameno:  'Co   jste  to  p⌐i  na¿em  setkání   ⌐íkala  o  na¿í
  2597.  demokratické vládê?'
  2598.    'Æe  je to  çirá anarchie   a vláda  lûzy,' odpovêdêla  Yvette bez
  2599.  zaváhání.
  2600.    'Dovoluji si nesouhlasit,' namítl  Thorolf. 'Na¿i ve⌐ejní çinitelé
  2601.  moæná  nejsou  v¿ichni  svêtci  a  hrdinové,  ale  nikdy  bychom  si
  2602.  nezvolili  konzula jako  byl ten  osel král  Valdhelm III z Locanie,
  2603.  kterÿ  obças sám  sebe povaæuje  za kropící  konev, chodí  po paláci
  2604.  a moçí na kvêtiny v ko⌐enáçích.'
  2605.    'A  co  ten  rhaetijskÿ  konzul,  kterÿ  s  sebou  odvezl polovinu
  2606.  státního pokladu, kdyæ prchal ze zemê?'
  2607.    'Pravda,'  p⌐iznal  Thorolf  neochotnê.  'Ale  pokud  se  z na¿ich
  2608.  p⌐edstavitelû vyklubou  ¿ejdí⌐i nebo hlupáci, v  p⌐í¿tích volbách se
  2609.  jich  zbavíme. To  Locañané si  své vûdce  nemohou vybírat jako my.'
  2610.  'V¿ichni  kromê æen,'  opáçila Yvette  kysele. 'Ha,  teâ jsem  se ti
  2611.  dostala pod kûæi!'
  2612.    'Ehm, ano,' ⌐ekl  Thorolf rozpaçitê, 'obecnê se má  za to, æe æeny
  2613.  nejsou v tomto ohledu rovny muæûm.'
  2614.    'Chce¿ ⌐íct, æe bych nebyla stejnê dobrÿm politikem, jako nejlep¿í
  2615.  z têch va¿ich? Zasazuji  se o dobro svého lidu  stejnê dûraznê, jako
  2616.  ti va¿i  senáto⌐i a konzulové.  Ale ve va¿í  slavné zemi mûæe  kaædÿ
  2617.  Rhaetian s pinâourem  a koulemi mezi nohama volit,  t⌐ebaæe nemá víc
  2618.  rozumu  neæ  taænÿ  volek,  zatímco  i  ty nejschopnêj¿í æeny nemají
  2619.  nárok. Proç tedy nedáváte volební právo trolím samcûm?'
  2620.    Thorolf  ironicky  pozvedl  oboçí.  'Troly  nepovaæujeme za lidské
  2621.  bytosti. Pokud bychom jednou zaçali  s ⌐í¿í zví⌐at, mohli bychom dát
  2622.  volební právo stejnê dob⌐e i bÿkûm a kozlûm.'
  2623.    'Trolové jsou dostateçnê lid¿tí, aby  mohli mít potomky s lidskÿmi
  2624.  æenami a têæit rudu na va¿e h⌐ebíky a meçe!'
  2625.    'Ano, ale  to je¿tê neznamená, æe  jsou obçany. Kdyæ byl  mûj otec
  2626.  je¿tê  senátorem, navrhl  uznat je  jako lidské  bytosti, aby se jim
  2627.  dostalo zákonné ochrany, ale ostatní to p⌐ijali jako ¿patnÿ vtip.'
  2628.    'Uhÿbá¿  od  tématu,  mist⌐e  Thorolfe.  Lid  nemûæe  vzkvétat bez
  2629.  stability a ta vyæaduje vládu dêdiçné ¿lechty.'
  2630.    'A jakou stabilitu zaruçil ten vá¿ feudalismus Grintzu?'
  2631.    'Dosti uæ  o tom, seræante! Jak  to, æe jezdí¿ na  klisnê? Myslela
  2632.  jsem,  æe  je  váleçníci  zavrhují,  aby  nebyli infikováni æenskÿmi
  2633.  principy  - nebo  tím, co  se obecnê  leç mylnê  za principy  na¿eho
  2634.  pohlaví povaæuje.'
  2635.    Thorolf se zasmál.  'To je jen povêra. Salnia  vyniká odvahou mezi
  2636.  koñmi stejnê jako vy mezi æenami.  Zatím mne donesla v¿ude, kam jsem
  2637.  chtêl.'
  2638.    'Rhaetijská praktiçnost!'  opáçila hrabênka opovrælivê.  'Nikdo si
  2639.  z tebe kvûli ní neutahoval?'
  2640.    'Jeden z  mÿch muæû si  mê dobíral. Strçil  jsem mu hlavu  do sudu
  2641.  s de¿ƒovou  vodou  a  dræel  mu  ji  tam  tak dlouho, dokud nedospêl
  2642.  k názoru, æe p⌐í¿tê bude dræet jazyk za zuby.'
  2643.    'Nemusí¿  mít  strach,  æe  bych  si  tê  kvûli  tomu  dobírala já
  2644.  - alespoñ ne  kdyæ bude nablízku  sud s de¿ƒovou  vodou. Ale jak  to
  2645.  p⌐ijde  æe  ty,  se  svÿmi  styky  a  vzdêláním,  zastává¿ tak nízké
  2646.  postavení?'
  2647.    'Není  tak nízké,  madam. Jsem  zodpovêdnÿ za  chování a  prospêch
  2648.  stovky muæû - nebo bych byl, kdyby moje jednotka mêla plnÿ stav.' Po
  2649.  krátké odmlce dodal: 'Kdyæ jsem  ukonçil svá studia a zaçal pracovat
  2650.  na  své akademické  karié⌐e, dostal  jsem místo  lektora na Horguské
  2651.  universitê.'
  2652.    'Co tê p⌐imêlo p⌐e¿kolit se z profesora na vojáka?'
  2653.    'Taková malá nep⌐íjemnost,'  odpovêdêl Thorolf rozpaçitê, zaçínaje
  2654.  litovat, æe to téma vûbec nakousl.
  2655.    'Jaká nep⌐íjemnost?'
  2656.    'To by byla dlouhá, nudná a nezáæivná historie.'
  2657.    Thorolfova nesdílnost  jen vzburcovala Yvettinu  pozornost stejnê,
  2658.  jako  pozornost  koçky  obvykle  upoutá  váhavá  my¿.  'Povêz mi ji!
  2659.  ' zaprosila tónem blízkÿm rozkazu.
  2660.    'Pokud na tom trváte... Kdyæ Frankové dobyli Dorelijské vévodství,
  2661.  vtrhl do mé t⌐ídy dav studentû a poæadovali, abych podepsal manifest
  2662.  za svobodu pro Doreliány. Odmítl jsem.'
  2663.    'Proçpak?'
  2664.    '₧ekl  jsem,  æe  za  prvé  se  nachází  na p⌐edná¿ce o tyrrhenské
  2665.  literatu⌐e  a  ne  na  politickém  fóru,  za  druhé mûj podpis sotva
  2666.  p⌐imêje krále  Chilperica aby se  vzdal dobyté zemê,  a koneçnê, pro
  2667.  Dorelijskÿ lid je  pramalÿ rozdíl zda úpí pod  nadvládou vévody nebo
  2668.  krále.'
  2669.    'Co  tím myslí¿,  æe lid  'úpêl pod  nadvládou' svÿch  p⌐irozenÿch
  2670.  vládcû? To v mé zemi...'
  2671.    'Ticho!' Thorolf  p⌐itáhl uzdu, obrátil  se a p⌐iloæil  si prst ke
  2672.  rtûm.
  2673.    'Ale--' zaçala Yvette.
  2674.    'Mlçte!  Uæ ani  slovo!' odsekl   Thorolf. 'Zdálo  se mi,  æe jsem
  2675.  zaslechl pronásledovatele!'
  2676.    Yvette zamraçenê  zmlkla. Kdyæ se  Thorolf p⌐esvêdçil, æe  nesly¿í
  2677.  æádnÿ klapot kopyt  ani ⌐inçení zbraní, pobídl svou  klisnu znovu do
  2678.  klusu.
  2679.    'Drzÿ kmáne!' zajeçela Yvette.  'Jak si dovoluje¿ takto rozkazovat
  2680.  urozené ¿lechtiçnê! V  Grintzu by tê biçovali dokud  by ti na zádech
  2681.  zûstal jedinÿ kousek kûæe--'
  2682.    'Ale tady  nejste v Grintzu  a nemáte tu  æádné poskoky, kte⌐í  by
  2683.  vykonávali  va¿e p⌐íkazy.  Pokud  budete  dêlat potíæe,  vysadím vás
  2684.  a vezmu si zpátky svoje svr¿ky. Tohle si p⌐ejete, hrabênko?'
  2685.    Yvette nêco zasyçela skrze zaƒaté zuby, ale pak se ovládla. Vysoko
  2686.  nad nimi se ¿arlatové slunce zalesklo na zasnêæenÿch vrcholcích hor,
  2687.  pak pomalu potemnêlo a zapadlo.  Jedinÿ zvuk, kterÿ bylo sly¿et, byl
  2688.  dusot kopyt obtíæené klisny.
  2689.    Nakonec Yvette  zamumlala nêkolik slov, které  Thorolf p⌐ijal jako
  2690.  váhavou omluvu. Zeptala se: 'Co udêlali studenti pak?'
  2691.    'Jeden z nich mi vyprázdnil na hlavu kbelík na odpadky.'
  2692.    'A potom?'
  2693.    'Vyhodil jsem ho  z okna a zeptal se, jestli  ho nêkdo z ostatních
  2694.  chce následovat. Nikdo se  nep⌐ihlásil, protoæe sly¿eli jeçení svého
  2695.  druha, kterÿ  si p⌐i pádu zlomil  nohu. Jeho rodina to  dala k soudu
  2696.  a universita  jí musela  zaplatit tisíc  marek bolestného.  A to byl
  2697.  konec mé kariéry.'
  2698.    'Tak ses stal vojákem?'
  2699.    'Samoz⌐ejmê. Mûj otec ⌐ekl: 'S tvÿmi rameny a nedostatkem citu pro
  2700.  obchod a finance ti zbÿvá jen armáda, chlapçe'.'
  2701.    'Kaædÿ Rhaetian se z⌐ejmê rodí s úçetní knihou v ruce,' prohlásila
  2702.  Yvette, 'jinak je  jako ryba, která neumí plavat.'  Po krátké odmlce
  2703.  dodala: 'Uæ jsi bojoval?'
  2704.    'Jen v takové malé potyçce  s revolucioná⌐i z Tzenricu. Slibovali,
  2705.  æe zru¿í danê a dají v¿em  Rhaetianûm podporu, takæe uæ nikdo nebude
  2706.  muset pracovat.'
  2707.    Yvette  se  k  Thorolfovi  p⌐imknula  têsnêji  a  zavrtêla hlavou.
  2708.  'Typickÿ  p⌐íklad  tupcû,  jaké  va¿e  demokratická chátra nejradêji
  2709.  volí. Zk⌐íæil jsi s tou lûzou meçe?'
  2710.    'Pár ran  jsem rozdal; ale v  takovém zmatku nikdo jistê  neví kdo
  2711.  komu  vlastnê co  dêlá. Abych  ⌐ekl pravdu,  moc jsem  se o vÿsledek
  2712.  nestaral. Jsem jen mírumilovnÿ tvor  kterÿ touæí zasvêtit svûj æivot
  2713.  vzdêlání a vêdê.
  2714.    Teâ mi ⌐eknête nêco va¿ich plánech proti vévodovi. Va¿e korunka by
  2715.  nasytila nêkolik  tisíc lidí, ale  k financování útoku  na vévodství
  2716.  staçit nebude.'
  2717.    Yvette se  kousla do rtu. 'Bez  pochyby bych do roku  mohla sehnat
  2718.  pár dal¿ích tisíc--'
  2719.    Thorolf  ji p⌐eru¿il.  'Bojím se,  æe to  po⌐ád nebude  staçit. Od
  2720.  doby,  kdy král  Chiperic najal  na¿e nejlep¿í  muæe do  Dorelianské
  2721.  války, platy æoldné⌐û prudce vzrostly. I  s na¿í jednotkou to jde od
  2722.  desíti k pêti, protoæe zhÿçkaní  mladíci æádají víc neæ kucha⌐i nebo
  2723.  podomci.'
  2724.    Yvette  si odfrkla.  'Je známo,  æe Rhaetiani  kladou peníze  p⌐ed
  2725.  slávu.'
  2726.    Thorolf se zasmál:  'Jak ⌐ekl ka¿par v jedné  z Helmanaxovÿch her:
  2727.  'Kdo má slávu? Ten kterÿ byl vçera poh⌐ben.''
  2728.    'Nemohla bych si najmout va¿e Rhaetijské vojsko?'
  2729.    'Ne; ná¿ konzul je zakázal pronajímat zahraniçním dobrodruhûm.'
  2730.  
  2731.  Do  pûl hodiny  uæ jen  cvrlikání ptactva,  bzuçení hmyzu  a zvonêní
  2732.  koñskÿch  kopyt  ru¿ilo  ticho  svaæující  se  cesty. Nakonec Yvette
  2733.  ⌐ekla: 'Pak tedy musím hledat  magickou pomoc. Sly¿ela jsem, æe král
  2734.  Locanie  vypovêdêl v¿echny  mágy poté,  co na¿el  pod svÿm kloboukem
  2735.  magickou vçelu. Mnoho z nich prÿ na¿lo útoçi¿tê v Rhaetii.'
  2736.    'To je pravda,' p⌐ipustil Thorolf.
  2737.    'Co t⌐eba doktor Orlandus, velkÿ psychomág?'
  2738.    'Má neuvê⌐itelnê vysoké nároky a nevê⌐ím mu o nic víc, neæ ledu na
  2739.  Zurshnittském jeze⌐e zaçátkem jara. ₧íká se  o nêm æe je ze çtvrtiny
  2740.  çarodêj a t⌐í ¿arlatán.'
  2741.    '₧íká se, æe porouçí têm duchûm, co je nazÿvají delty.'
  2742.    Thorolf  pokrçil rameny.  'O tom  nic nevím.  Zato znám  schopného
  2743.  iatromága, doktora Bardiho. Vypadá sta⌐e  a vet¿e, ale po⌐ád má dost
  2744.  moci, aby dokázal vyléçit rÿmu.
  2745.    A, hrabênko, prominete-li mi mou nepat⌐içnou zvêdavost, coæpak vá¿
  2746.  manæel  hrabê Grintz  a jeho   vêrní za  va¿i zemi  bojovat nebudou?
  2747.  ' 'Jsem  vdova.  Jako  æena  bez  potomkû  se  nemohu  stát zákonnou
  2748.  vládkyní dokud se opêt neprovdám.'
  2749.    'Jak zem⌐el hrabê? Padl v boji  nebo ho o æivot p⌐ipravila záke⌐ná
  2750.  nemoc?'
  2751.    'Ani jedno ani druhé. Hrabê Volk uæ mêl za sebou osmdesát zim kdyæ
  2752.  mne  mûj otec,  baron Grombac   za nêj  zasnoubil, povaæujíce  ho za
  2753.  dobrou  partii. O  na¿í svatební  noci v¿ak  hrabête potkala nehoda:
  2754.  zakopl a vrazil si meç do svého ubohého starého srdce.'
  2755.    'To muselo bÿt hroznê nep⌐íjemné!' poznamenal Thorolf.
  2756.    'Samoz⌐ejmê,  æe  to  bylo  nep⌐íjemné!'  Yvette  se ot⌐ásla. 'Já,
  2757.  k⌐ehká  dívka sotva  ¿estnáctiletá,  jsem  musela sama  odtáhnout tu
  2758.  starou mr¿inu... Tak çi tak, teâ jsem hrabênkou.'
  2759.    'A jak jste se dostala na çernou listinu vévody Gondomara?'
  2760.    'Nêkolik   let  po   tom,  co   Volk  zem⌐el   p⌐i  marném  pokusu
  2761.  o znovunalezení svého  mládí, zaslíbil mne mûj  otec Gondomarovi. Mê
  2762.  se v¿ak  ten arogantní surovec  vûbec nelíbil a  tak jsem mu  hodila
  2763.  svatební smlouvu  do tvá⌐e a  odmítla se za  nêj provdat. Po  poh⌐bu
  2764.  mého otce se Gondomar vrátil s  vojskem a p⌐ísahal, æe mê do postele
  2765.  dostane - aƒ uæ s nebo bez poæehnání Svaté dvojice.
  2766.    Dala jsem  mu na vêdomí, æe  zabiju kaædého muæe, kterÿ  by se mne
  2767.  chtêl  zmocnit  proti  mé  vûli,  i  kdyby  to  mêlo znamenat, æe ho
  2768.  probodnu ve spánku. Odrazila jsem jeho první útok a nêkolik let jsem
  2769.  byla  nucena  æít  v  bezpeçí  hradeb,  jako  zajatec  nebo jepti¿ka
  2770.  v klá¿te⌐e.  Minulÿ mêsíc  se v¿ak  vévoda vrátil  a tentokrát  hrad
  2771.  dobyl.'
  2772.    'To  je zvlá¿tní,  æe si  dáma va¿ích  kvalit a majetku nedokázala
  2773.  najít stovku rytí⌐û odhodlanÿch bránit brány jejího hradu!'
  2774.    'Ach, mêla  jsem nadbytek nabídek,  ale æádná mi  nep⌐ipadala dost
  2775.  vhodná,' odpovêdêla Yvette opovrælivê.  'Mûj p⌐í¿tí manæel musí bÿt,
  2776.  imprimus,  vzne¿eného rodu;  secundus,  bystrÿ  a zku¿enÿ  muæ znalÿ
  2777.  státnickÿch  záleæitostí a  schopnÿ  ⌐ídit  zemi; a  tetrius básník,
  2778.  kterÿ mne zahrne romantickou láskou a obdivem. A, coæ se rozumí samo
  2779.  sebou, vÿkonnÿ milenec a také  muæ, kterÿ bude v záleæitostech chodu
  2780.  zemê dbát mÿch cennÿch rad.'
  2781.    Thorolf si hvízdl. 'Dokonce i  nêkterÿ z na¿ich pohanskÿch bohû by
  2782.  têæko splnil v¿echny va¿e poæadavky!  Já tedy urçitê ne, açkoliv pár
  2783.  ver¿íkû uæ  jsem taky stvo⌐il. Ale  poezií se çlovêk v  Rhaetii, kde
  2784.  vládnou kupci a banké⌐i, neuæiví.'
  2785.    'Ty a básník?  Nakonec mi bude¿ chtít namluvit,  æe tvûj kûñ hraje
  2786.  na  loutnu!  Nep⌐ipadá  mi  to  p⌐íli¿  pravdêpodobné. Dej mi prosím
  2787.  p⌐íklad!'  'Poçkejte  moment.'  Zatímco  Thorolf p⌐emÿ¿lel, çi⌐ikání
  2788.  ptactva ztichlo docela. Cvrçci docvrkali a potemnêlÿm nebem tu a tam
  2789.  t⌐epotavê p⌐eletêl netopÿr. Nakonec Thorolf spustil:
  2790.  
  2791.          'Má paní, vládkynê hradu jeæ je sporu p⌐íçinou,
  2792.           baæí po manæelu kterÿ nemá slabost jedinou.
  2793.           Av¿ak já muæ prostÿ a soudnÿ jsem,
  2794.           a æivot ve læi mne málo láká jen.'
  2795.  
  2796.    'Au!' vyk⌐ikl, kdyæ  ho Yvette ude⌐ila pêstí do  pravého ucha. 'Za
  2797.  co to bylo?'
  2798.    'Nestoudnÿ kmáne!  Ty, muæ nízkého pûvodu,  si dovolí¿ naznaçovat,
  2799.  æe kdyby nêkdy  mohlo dojít k nêçemu tak absurdnímu  a já ti nabídla
  2800.  svou  ruku, mêl  bys tu  drzost ji  odmítnout! Kdybys  nêco takového
  2801.  vyjád⌐il nahlas na mém panství--'
  2802.    'Jenæe nejsme  na va¿em panství. A  pokud se ke mnê  míníte chovat
  2803.  jako ke svému poddanému, mûæe se vám stát, æe dál pûjdete po svÿch.'
  2804.    Yvette ztichla, açkoliv Thorolf zaslechl její mumlání ne nepodobné
  2805.  nadávkám obchodníka s rybami kterÿ zjistil, æe mu za jeho zboæí bylo
  2806.  zaplaceno fale¿nÿmi mincemi. Jak dál  jeli mlçky, zaçalo se Thorolfa
  2807.  zmocñovat  podez⌐ení, æe  navzdory v¿em  jejím ostatním pozoruhodnÿm
  2808.  vlastnostem schází hrabênce smysl pro  humor. Pomyslel si, co se asi
  2809.  stalo  se v¿emi  têmi rytí⌐i  ze starÿch  romancí a krásnÿmi dámami,
  2810.  které  jim mávaly  hedvábnÿmi kapesníçky  z cimbu⌐í  a pak  poslu¿nê
  2811.  çekaly, aæ se  vrátí ze svÿch vÿprav za  dobrodruæstvím. Tato ctnost
  2812.  oçividnê k charakterovÿm rysûm Yvette z Grintzu nepat⌐ila.
  2813.    Koneçnê  znovu  promluvila,  uæ  zase  normálním  hlasem:  'Pochop
  2814.  prosím,  mûj dobrÿ  vojáku, æe  bych nikdy  nemohla p⌐ijmout nabídku
  2815.  k sñatku  od nêkoho  tvého stavu.  Sama skuteçnost,  æe pracuje¿  za
  2816.  mzdu, tê navædy vyluçuje z kruhu lidí vzne¿ené krve.'
  2817.    Thorolf pozvedl oboçí. 'Co je ¿patného na tom poctivê si vydêlávat
  2818.  na æivobytí?'
  2819.    'Slouæí ti ke cti, æe to dêlá¿; ale ¿lechtic musí zasvêtit v¿echny
  2820.  své  síly dobru  têch, které  Svatá dvojice  urçila pod  jeho vládu,
  2821.  a nemá ças vênovat se çinnosti  p⌐iná¿ející mrzkÿ zisk. Kaædÿ den se
  2822.  musí  cviçit v  pouæívání zbraní,  zatímco jeho  paní tráví svûj ças
  2823.  ⌐ízením jeho domu. Zná¿ p⌐íbêh hrabête Helframa z Trongai?'
  2824.    'Co se mu stalo?'
  2825.    'Zjistil,  æe v  dûsledku nemístné  nep⌐íznê fortuny  není schopen
  2826.  platit  sluhûm  kte⌐í  se  starali  o  jeho  hrad. Vlastnê ani nebyl
  2827.  schopen nakoupit dostateçné mnoæství  jídla aby nakrmil svou rodinu.
  2828.  Tak  si nasadil  fale¿nÿ vous,  ¿el do  mêsta a  p⌐esvêdçil místního
  2829.  hostinského, aby ho p⌐ijal jako vÿçepního.
  2830.    V¿echno  ¿lo dob⌐e  dokud  jednoho  dne opilÿ  zákazník, hledající
  2831.  záminku  k  rvaçce,  neuçinil  neomalenou  poznámku  stran vÿçepního
  2832.  praseçích  oçek a  jinÿch rysû  jeho osobnosti,  které mu  p⌐ipadaly
  2833.  protivné.  Hrabê Helfram,  kterÿ nebyl  na uráæky  zvyklÿ, mu  vyƒal
  2834.  políçek, proçeæ ho opilec chytil za vousy a utrhl mu je.
  2835.    Ostatní  poznali svého  hrabête a  zvedli se  jako jeden  muæ, aby
  2836.  útoçníka vyhodili na  ulici. Jenæe p⌐íbêh dostal k⌐ídla  a donesl se
  2837.  aæ  ke  králi  Carinthie,   kterÿ  Helframa  zbavil  jeho  postavení
  2838.  a dosadil  nového  hrabête  z  jiné  vêtve  rodiny.  Kdyæ jsem o nêm
  2839.  sly¿ela  naposledy, po⌐ád  je¿tê dêlal  vÿçepního a  lidé p⌐icházeli
  2840.  zdaleka civêt na ¿lechtice, kterÿ se lopotí jako sprostÿ çlovêk.'
  2841.    'Pak,'  ⌐ekl Thorolf  buja⌐e,  'se  musím povaæovat  za ¿ƒastného,
  2842.  protoæe  nemám æádné  postavení, o  které bych  mohl p⌐ijít. Teâ ale
  2843.  musíme  spêchat, neboƒ  draçí k⌐ídla  noci valem  zahalují zemi, jak
  2844.  ⌐íká ten muæ v Helmanaxovê h⌐e.'
  2845.    Vrazil  koni paty  do bokû  aby ho  pobídl k  zvÿ¿enému vÿkonu. Po
  2846.  chvíli mlçenlivé jízdy se Yvette ozvala znovu:
  2847.    'Tak çi tak, nikdy bych se  nemohla vdát za Rhaetiana. Jste hroznê
  2848.  neromantiçtí  a jediní  rytí⌐i mezi  vámi jsou  ti maliçcí cínoví co
  2849.  vykukují z hodin a oznamují ças. Nikdo z vás se nemûæe pochlubit, æe
  2850.  by vykonal nêjakÿ hrdinskÿ çin.'
  2851.    Thorolf  se zasmál:  'Jakou p⌐íleæitost  k takovÿm  çinûm má rytí⌐
  2852.  v moderním svêtê! Kdyæ zabije draka,  zav⌐e ho lovecká hlídka za lov
  2853.  bez povolení nebo mimo sezonu, jak se skuteçnê nedávno stalo jednomu
  2854.  locanijskému  rytí⌐i v  Pathenii. Kdyæ  vysvobodí pannu  z hanebného
  2855.  zakletí, p⌐íslu¿nÿ mág ho zaæaluje pro únos. A kdyby jen zapêl o své
  2856.  lásce pod  okny své milované,  autor písnê by  od nêj docela  urçitê
  2857.  poæadoval tantiémy.'
  2858.    'Typickÿ rhaetijskÿ zpûsob uvaæování,'  u¿klíbla se Yvette, 'kterÿ
  2859.  jasnê  ukazuje va¿i  nechutnou praktiçnost.  V jak  politováníhodném
  2860.  svêtê to æijeme!' Po krátké odmlce  se zeptala: 'Jakÿ je vlastnê cíl
  2861.  tvého æití?'
  2862.    Thorolf  se  zamy¿lenê  zamraçil.  'Jednou  a  pro  vædy  nade v¿í
  2863.  pochybnost  prokázat  autorství  tyrrhenské  hry  Il  Bastimento dai
  2864.  Pazzi, neoprávnênê p⌐isuzované Goldimu.'
  2865.    'Míní¿  promarnit svûj  æivot listováním  v zaprá¿enÿch rukopisech
  2866.  jen abys vy⌐e¿il jakÿsi bezvÿznamnÿ pedantskÿ spor?'
  2867.    Thorolf  pokrçil rameny:  'Mê  to  p⌐ipadá mnohem  zajímavêj¿í neæ
  2868.  postávat kaædÿ  den na cviçi¿ti  a pok⌐ikovat na  své vojáky: 'Çelém
  2869.  - vzad! Pochodém - vchod! Hartmunde, srovnej si krok!''
  2870.    'Jistê, a v¿echno je lep¿í neæ  se stát loupeæivÿm rytí⌐em. Ale to
  2871.  jen  potvrzuje   mûj  názor:  æe  jsi   typickÿ  nezáæivnÿ,  hamiænÿ
  2872.  a neromantickÿ  Rhaetian. Jako  partie  pro  urozenou æenu  se hodí¿
  2873.  stejnê jako prase na koñské dostihy.'
  2874.    'Hamiænÿ?'  Thorolf  podráædênê  zafunêl.  'Mí  rodiçe si neustále
  2875.  stêæují,  æe nejsem  dostateçnê spo⌐ivÿ.  A kdyæ  uæ jsi  vymêñujeme
  2876.  zdvo⌐ilosti, vy byste taky byla  vojákovi uæiteçná jako manæelka asi
  2877.  jako trepky hadovi.  Bojím se, má drahá hrabênko,  æe strávíte æivot
  2878.  prohledáváním svêta a stejnê nenajdete muæe, jakého byste si p⌐ála.'
  2879.  Yvette si povzdychla. 'Açkoliv se mi  pomy¿lení na to hnusí, má¿ asi
  2880.  pravdu. Mnohé  jsem vidêla kte⌐í  splñovali tu çi  onu mou podmínku,
  2881.  ale  nikdo z  nich neodpovídal  v¿em. Myslela  jsem, æe  najdu druha
  2882.  v pohledném trubadúrovi,  kterÿ se chlubil  urozenou krví a  slibnou
  2883.  zruçností v ⌐ízení státních záleæitostí, ale záhy mne opustil.'
  2884.    'Nízkÿ niçema!'  zvolal Thorolf, potlaçujíce úsmêv.  Mêl pocit, æe
  2885.  neznámého trubadúra dokonale chápe.
  2886.    'Prosím, povaæuj  v¿e, co jsem  ti vyjevila, za  tajemství. Nemêla
  2887.  bych  bÿt tak  dûvê⌐ivá vûçi   cizincûm a  lidem nízkého  pûvodu; mí
  2888.  rodiçe mne çasto kárali pro mûj p⌐ímÿ jazyk.'
  2889.    'Va¿e tajemství jsou u mne v  naprostém bezpeçí. A teâ jedna dobrá
  2890.  zpráva.'  Ukázal  p⌐ed  sebe.  'Tam  za  zatáçkou  stojí Vulfilacova
  2891.  kovárna.'
  2892.  
  2893.  Klisna p⌐i zmínce o konci  cesty nastraæila u¿i a zbytek vzdálenosti
  2894.  p⌐ekonala  rychlÿm  cvalem.  Zastavila   aæ  p⌐ed  dvojitÿmi  dve⌐mi
  2895.  vedoucími do kovárny.
  2896.    Thorolf seskoçil  a pomohl dolû Yvettê.  Stála tam celá rozcuchaná
  2897.  a k⌐eçovitê  se  halila  do  Thorolfova  plá¿tê,  pod  nímæ ukrÿvala
  2898.  korunku.
  2899.    'Poçkej tady,' ⌐ekl jí. 'Nerad  bych aby se Vulfilac polekal tvého
  2900.  vzhledu.'
  2901.    Sám  ve¿el  do  kovárny  kde  odlesky  svêtla tancovaly po kovaném
  2902.  æeleze, zatímco jiskry vyletovaly oknem  do noci jako malé karmínové
  2903.  svêtlu¿ky. Ková⌐ûv p⌐íbytek se tísnil vedle mnohem vêt¿í dílny.
  2904.    'Ha, seræant Thorolf!' zah⌐mêl ob⌐í  ková⌐. 'Rád tê vidím, to tedy
  2905.  ano!'  P⌐i ⌐eçi  pokraçoval v  bu¿ení do  doruda rozæhavené  æelezné
  2906.  tyçe, kterou  si kle¿têmi p⌐idræoval na  kovadlinê. Po chvíli kle¿tê
  2907.  i kladivo odloæil stranou a zavolal na chlapce kterÿ ¿lapal mêchy.
  2908.  'Odpoçiñ si, synku. Máme hosta.'
  2909.    'Dva hosty,' opravil ho Thorolf  a objal svého obrovského p⌐ítele,
  2910.  nev¿ímaje si jeho  zaçernalého obliçeje a rukou. Po  chvíli oba muæi
  2911.  vy¿li  ven a  spêchali k  Yvettê. Thorolf  ⌐ekl: 'Hrabênko,  dovolte
  2912.  abych vám p⌐edstavil svého spolehlivého p⌐ítele Vulfilaca Ková⌐e. Má
  2913.  pro vás nêjaké ¿aty.'
  2914.    Ková⌐ se  uklonil a Yvette  se usmála a  ⌐ekla: 'P⌐eji ti  stálého
  2915.  zdraví, dobrÿ muæi. Kde jsou ty ¿aty?'
  2916.    'V mém ubohém p⌐íbytku, veliçenstvo. Budete mne laskavê následovat
  2917.  dovnit⌐?'
  2918.    V  kovárnê  pro¿li  kolem  velkého  vê¿áku  s  nástroji: kle¿têmi,
  2919.  pilníky  a  kladivy  s   hlavicemi  nejrûznêj¿ích  tvarû,  kulatÿch,
  2920.  za¿piçatêlÿch i  klínovÿch. Ková⌐ odstrçil závoru  na malÿch dve⌐ích
  2921.  a zavedl své hosty do prosté svêtnice svého obydlí. Odemkl prastarou
  2922.  truhlici a zamumlal:
  2923.    'Schovávám  si vêci  své ubohé   æeny na  památku; ale  vyberte si
  2924.  z nich prosím co libo, má paní.'
  2925.    Yvette  s úsmêvem  p⌐istoupila k  ¿atníku a  stále si jednou rukou
  2926.  tisknouc korunku  k hlavê se p⌐ehrabovat  v hromádce ¿atû. Znaleckÿm
  2927.  okem  si prohlédla  æivûtek a  ⌐ekla: 'Hádám,  æe tvoje zesnulá æena
  2928.  byla plnêj¿ího poprsí, neæ já.'
  2929.    'Ano, a také byla vy¿¿í, bohové aƒ jsou milosrdní její du¿i.'
  2930.    'Amen,' ⌐ekla Yvette. 'Má¿ i punçochy a st⌐evíce?'
  2931.    'Ano.' Ková⌐ otev⌐el zásuvku pod p⌐íborníkem.
  2932.    'Bájeçné!'  zvolala Yvette  a hrnula  se k  nêmu. 'Dobrÿ muæi, tvá
  2933.  ¿têdrost bude odmênêna,  aæ se zase ujmu toho,  co mi pat⌐í. Mezitím
  2934.  se musí¿ spokojit s mÿm díkem.'
  2935.    Ková⌐  pohlédl na  hrabênku s  posvátnou bázní  muæe kterÿ spat⌐il
  2936.  Riannu,  bohyni  lásky.  'Pokud  -  pokud  va¿e vÿsost nepohrdne mou
  2937.  prostou krmí...'
  2938.    'Ty nám nabízí¿ i veçe⌐i? Opravdu? P⌐ijímám tvou nabídku; jsem tak
  2939.  hladová,  æe mi  tvá prostá   krmê bude  p⌐ipadat jako  hostina. Teâ
  2940.  prosím odejdête, dob⌐í muæové, abych se mohla obléknout.'
  2941.    Dob⌐í muæové tedy ode¿li, ková⌐ do kuchynê a Thorolf do stáje, aby
  2942.  nakrmil svou klisnu.
  2943.  
  2944.  Kdyæ se  Thorolf vrátil, Vulfilac  nakládal gulá¿ do  misek, zatímco
  2945.  jeho syn  krájel bochník çerného  chleba. Yvette çekala,  odêná jako
  2946.  dokonalá hospodyñka a  z pod sukní jí vyçníval  volán spodniçky. Pod
  2947.  spodniçkou  mêla  je¿tê  çervené  vlnêné  punçochy  a  pevné  koæené
  2948.  st⌐evíce. Na  hlavê mêla çepec, miniaturní  turban dræenÿ pod bradou
  2949.  stuækou.  Podala  Thorolfovi  jeho  plῃ  a  ko¿ili, ⌐ka: 'P⌐átelé,
  2950.  hvêzdy na obloze jasnê zá⌐í a já umírám hlady. Nechƒ hostina zaçne!'
  2951.  
  2952.  Veçe⌐e  byla tak⌐ka  dojedena,  kdyæ  Yvette pozvedla  svou korunku.
  2953.  'Dobrÿ Vulfilacu, nemohl bys pro mne najít kus staré látky, do které
  2954.  bych zavinula tohle?  Byla by to ode mne hloupost  p⌐edvádêt se s ní
  2955.  ve mêstê.'
  2956.    'Ano,'  odpovêdêl ková⌐.  'Synku, postarej  se o  to.' Mávl  læící
  2957.  a pak pokraçoval ve  vyprávêní: 'Jak uæ jsem ⌐íkal,  je k tomu t⌐eba
  2958.  dobrÿ úsudek, kdyæ chcete rozeznat  teplotu æeleza podle jeho barvy.
  2959.  Zaçínáme  kovat kdyæ  zá⌐í ælutê  jako roztopené  máslo a pokraçujem
  2960.  dokud  se  nezbarví  do  temné  çerveni.  Kdybychom nep⌐estali vças,
  2961.  v¿echna  práce  by  byla  zma⌐ena.  Ale  kdyæ  se rozæhaví aæ dobêla
  2962.  a odletují od  nêj jiskry, pak jsme  ho zah⌐áli p⌐íli¿ a  to je taky
  2963.  ¿patné. Æelezo  se nehodí k niçemu  a musí se p⌐etavit...'  Ková⌐ se
  2964.  obrátil ke dve⌐ím. 'Co je?'
  2965.    Venku sesedali jezdci z koní. 'Gondomarovi muæi!' zvolala Yvette.
  2966.  'Co budeme dêlat?'
  2967.    'Ven kuchyñskÿmi  dve⌐mi, rychle!' vy¿têkl  Thorolf. 'Schovejte se
  2968.  v lese. Pomoz mi dræet p⌐ední dve⌐e, Vulfilacu.'
  2969.    'Ukaæ  jí  cestu,  chlapçe!'  ⌐ekl  Vulfilac.  Hoch  zvedl hadrovÿ
  2970.  balíçek, kterÿ ukrÿval  korunku. Pak ruku v ruce  s hrabênkou vybêhl
  2971.  ven. K⌐ik a  bu¿ení na dve⌐e zesílilo. Thorolf  vytáhl meç a rozbêhl
  2972.  se za Vulfilacem  do kovárny, kde ková⌐ právê  sundával ze zdi çty⌐i
  2973.  têæká kladiva.
  2974.    Ke dve⌐ím do¿li právê kdyæ se v nich objevilo pêt muæû, za jejichæ
  2975.  zády  ¿estÿ hlídal  konê. Çty⌐i  z têch  pêti svírali  v rukou meçe,
  2976.  zatímco pátÿ  dræel nabitou ku¿i. Jejich  vûdce byl podsaditÿ statnÿ
  2977.  chlapík  v  bílém  kabátci,  obleçeném  p⌐es  koæenÿ, cvoçky zdobenÿ
  2978.  kyrys.  Na prsou  mêl vy¿itÿ  emblém, ale  muæ nosil kabátec naruby,
  2979.  takæe ho nebylo moæné rozeznat.
  2980.    'Kde je hrabênka Yvette?' ¿têkl muæ.
  2981.    'O té dámê nic nevíme,' ⌐ekl Thorolf.
  2982.    'Lhá⌐i! Stopovali  jsme ji aæ  k tûni na  Risselu, kde jsi  chytal
  2983.  ryby, a jeden sedlák nám ⌐ekl, æes jí vezl za sebou na koni. ₧eknête
  2984.  nám, kde je, a vám dvêma neublíæíme.'
  2985.    'Nemohu ti ⌐íct, co nevím,' opáçil Thorolf. 'A teâ se kliâte!'
  2986.    Vulfilac  dodal: 'Teâ  není vhodnÿ  ças tlouci  na dve⌐e poctivého
  2987.  ⌐emeslníka--'
  2988.    'Chopte se jich!' rozkázal vûdce a ukázal meçem.
  2989.    Çty⌐i muæi vyzbrojení meçi vykroçili ve volném pûlkruhu vp⌐ed, ale
  2990.  kdyæ  se dostali  ke dve⌐ím,   byli nuceni  natêsnat se  vedle sebe.
  2991.  Vulfilac mr¿til  jedním ze svÿch kladiv.  Kladivo zasáhlo s o¿klivÿm
  2992.  zapra¿têním nejbliæ¿ího jezdce do obliçeje  a srazilo ho na zem, kde
  2993.  zûstal leæet na zádech s tvá⌐í pokrytou krví.
  2994.    Meçe za⌐inçely a zask⌐ípaly. Thorolf shledal, æe çelí dvêma muæûm,
  2995.  z nichæ jeden je vûdce, zatímco t⌐etí tançil têsnê za hranicí dosahu
  2996.  ková⌐ovÿch kladiv. Vulfilac znovu hodil, ale muæ uhnul.
  2997.    'Ustupte, aƒ mohu zamí⌐it!' k⌐içel muæ se samost⌐ílem zezadu.
  2998.    Dal¿í vræené kladivo zasáhlo Vulfilacova protivníka do b⌐icha a on
  2999.  se zaçal potácet, svíjet a  úpêt bolestí. Jeden ze dvou Thorolfovÿch
  3000.  sokû  se ohlédl  po svém  p⌐íteli. Thorolf,  kterÿ se  aæ dosud  jen
  3001.  bránil, jeho krátké nepozornosti vyuæil, a probodl mu kabátec coupé;
  3002.  jeho çepel projela muæi skrz koæenÿ kyrys do masa pod ním. Muæ se se
  3003.  zasténáním skácel k zemi. Druhÿ jezdec zjistil, æe çelí sám seræantu
  3004.  i ková⌐i.
  3005.    Uskoçil,  zatímco  muæ  s  ku¿í  pozvedl  svou  zbrañ. Bez brnêní,
  3006.  Thorolf  se cítil  jako nahÿ.  Z této  vzdálenosti by  mu ¿íp projel
  3007.  vnit⌐nosti  jako horkÿ  roæeñ máslem.  Vulfilac po  jeho boku mr¿til
  3008.  posledním kladivem.
  3009.    St⌐elec ustupoval  a mí⌐il ku¿í  st⌐ídavê na jednoho  a na druhého
  3010.  svého protivníka.  V tu chvíli  se v prachu  za ním objevila  drobná
  3011.  postaviçka. Ti¿e se  sehnula pro jedno z leæících  kladiv, zvedla ho
  3012.  do vÿ¿e a zezadu jim st⌐elci rozt⌐í¿tila hlavu. St⌐elec se svalil na
  3013.  zem.
  3014.    Jezdec, kterÿ byl zasaæen do b⌐icha, se bolestivê plazil ke koñûm.
  3015.  Nezranênÿ bojovník  a pacholek, kterÿ hlídal  zví⌐ata, mu pomohli do
  3016.  sedla. Pak v¿ichni zmizeli i  s neobsazenÿmi koni. Yvette s kladivem
  3017.  v ruce  a  ková⌐ovÿm  synem  po  boku  ve¿la  do svêtla linoucího se
  3018.  otev⌐enÿmi dve⌐mi kovárny.
  3019.    'Hrabênko!' pokáral  ji Thorolf. '₧ekl jsem  vám, abyste se skryla
  3020.  v lese!'
  3021.    'Æena mé krve,' odpovêdêla dûstojnê,  'se zbabêle neukrÿvá v lese,
  3022.  zatímco jiní riskují æivoty p⌐i její obranê.'
  3023.    'Je¿tê dob⌐e, æe tê  neposlechla, Thorolfe,' zavrçel ková⌐ zatímco
  3024.  sbíral svá kladiva. 'Bez její pomoci  by alespoñ jeden z nás mêl ¿íp
  3025.  mezi æebry.'
  3026.    Thorolf poklekl a  prohlédl leæící têla. Pak vstal  a ⌐ekl: 'Tento
  3027.  se zdá bÿt bezpeçnê mrtvÿ. Odtáhnête jeho têlo do lesa a ukryjte ho.
  3028.  Zítra podám  hlá¿ení stráæníkûm a  po¿lu je pro  nêj. To byla  pêkná
  3029.  rána na nêkoho tak jemného, jako jste vy, hrabênko.'
  3030.    'Síla zoufalství,  ⌐ekla bych,' p⌐ipustila Yvette.  Pak ukázala na
  3031.  mrtvého muæe  v kabátci a dodala:  'Toho bídáka znám; je  to kapitán
  3032.  Gondomarovy  stráæe.  Kdyæ  obrátí¿  jeho  kabát,  uvidí¿  çerveného
  3033.  medvêda Landaie. Ti  co p⌐eæili pojedou k vévodovi a  on po¿le po mé
  3034.  stopê dal¿í  skupinu. Neæ se  vrátí, musí¿ mi  najít çarodêje, kterÿ
  3035.  zmêní  mûj vzhled,  aby mne  nikdo nepoznal.  Nemohl bys  mne k tomu
  3036.  mágovi ze  Zurshnittu, o kterém  jsi mi vyprávêl,  zavést je¿tê dnes
  3037.  v noci?'
  3038.    'Nikoliv, má paní,' ⌐ekl voják. 'Odsud  do mêsta je to je¿tê dobrá
  3039.  hodina jízdy. V¿echny dve⌐e uæ  jsou jistê zav⌐ené na závoru. Musíme
  3040.  tu  strávit noc,  na zemi,   moæná na  slamníku a  pokrÿvkách na¿eho
  3041.  p⌐ítele.'
  3042.    'To  nedopustím,'  namítl  Vulfilac.   'Vzácná  paní  dostane  mou
  3043.  postel.'
  3044.    '¢têdrá nabídka,'  ⌐ekla hrabênka a  dlaní zakryla zívnutí.  'Jsem
  3045.  unavená. Mohu tu postel vidêt?'
  3046.    'Nahoru po æeb⌐íku, madam.'
  3047.    Yvette  nesoucí  korunku  a  Thorolf  vylezli  na  pûdu,  ková⌐ je
  3048.  následoval se  svící. Yvette ⌐ekla:  'Je to velká  postel, mûj dobrÿ
  3049.  Vulfilacu.'
  3050.    'Je moje a mé  æeny. Teâ v ní spím s chlapcem;  ale dnes si ustele
  3051.  jinde a já taky.'
  3052.    'Tak obrovská postel by byla pro jednoho malého nocleæníka smê¿nÿm
  3053.  plÿtváním. Jeden z vás aƒ si vezme druhou polovinu.'
  3054.    Thorolf a  Vulfilac si vymênili pohledy.  Thorolf ⌐ekl: 'Nebylo by
  3055.  ode mne  zdvo⌐ilé, abych zabral  postel svého p⌐ítele.  Vyspím se na
  3056.  podlaze.'
  3057.    'Ne!' zvolal  ková⌐. 'Jako hostiteli  p⌐íslu¿í rozhodnutí mê  a já
  3058.  volím podlahu.'
  3059.    Takto se p⌐eli,  dokud se mezi nê nevloæila  Yvette. 'Çert vás vem
  3060.  s va¿imi  zdvo⌐ilostmi!  Tábo⌐ila  jsem   v  poli  se  svÿmi  vojsky
  3061.  a sdílení postele pro  mne není niçím novÿm. Podle  mê byste si mêli
  3062.  hodit mincí.'
  3063.    Mince  p⌐isoudila  postel  Thorolfovi.   Yvette  si  svlékla  ¿aty
  3064.  a narazila si korunku pevnê na hlavu.
  3065.    Vulfilac,  pod vousy  celÿ  çervenÿ  studem, se  odvrátil. Thorolf
  3066.  zvolal: 'Hrabênko! Takto jsem vás  spat⌐il poprvé! Budete spát s tou
  3067.  vêcí na hlavê?'
  3068.    'Jistê,  stejnê jako  to dêlá  mnoho ¿lechticû  a panovníkû aby se
  3069.  ujistili, æe jim jejich klenoty ve spánku nikdo neukrade.'
  3070.    'Není to nepohodlné?'
  3071.    'Çlovêk si  na to zvykne,  stejnê jako ty  sis jistê zvykl  chodit
  3072.  s meçem u  boku... Thorolfe! Do  mé postele v  têch ¿pinavÿch ¿atech
  3073.  nepoleze¿! Svlékni se jako rozumnÿ muæ!'
  3074.    'Chce¿ ⌐íct - ehm--'
  3075.    'Ne, ty hlupáku, nedêlám ti návrhy; má osoba je pro neurozené muæe
  3076.  nedosaæitelná. Pûjç mi ten svûj velkÿ nûæ!'
  3077.    'Nechcete mne doufám probodnout ve spánku?'
  3078.    'Nikoliv; ale pokud ucítím, æe do  mne nêco dloube, budu vêdêt, co
  3079.  s tím mám udêlat. Dobrou noc!'
  3080.  
  3081.  ───────────────────────────────────────────
  3082.  01Kdyæ Thorolf Zigramson, voják Rhaetijské pravidelné armády, najde za
  3083.  01ke⌐em  nahou  hrabênku  Yvette,  jeho  æivot  se  od  základu zmêní.
  3084.  01Atraktívní ¿lechtiçna v nesnázích nejenæe poæaduje jeho plῃ, odvoz
  3085.  01do mêsta, çarodêje,  kterÿ by zmênil její vzhled  a hrdinu, kterÿ by
  3086.  01pro ní zpêt vybojoval její panství, ale  - a to je ze v¿eho nejhor¿í
  3087.  01- aby to  Thorolf v¿echno zaplatil.  Skvêlá humoristická fantasy  od
  3088.  01jednoho z nestorû æánru.
  3089.  
  3090.  04Broæ 254 str, p⌐eklad P.Caha, obálka Romas Kukalis, Polaris 1995,
  3091.  04cena 79 Kç
  3092.  
  3093.  
  3094.            Od téhoæ autora vy¿lo:     0018₧eky çasu
  3095. 
  3096. 0011                       K ₧ ï D L A   N O C I
  3097.  
  3098.                          12Robert Silverberg
  3099.  
  3100.  
  3101.                                                      Harlanovi,
  3102.                               abych mu p⌐ipomnêl otev⌐ená okna,
  3103.                                           proudy ⌐eky Delaware,
  3104.                                              obouhlavé çtvrƒáky
  3105.                                                   a jiné léçky.
  3106.  
  3107.  
  3108.                            První çást
  3109.  
  3110.                           K₧ïDLA NOCI
  3111.  
  3112.  ₧ím je mêsto  vystavêné na sedmi pahorcích. ₧íká se  o nêm, æe kdysi,
  3113.  v jednom  z d⌐ívêj¿ích  cyklû, to  bylo hlavní  mêsto lidstva. Nevím,
  3114.  jestli tomu tak opravdu bylo,  protoæe nejsem Vêdmák, pat⌐ím do cechu
  3115.  Pozorovatelû, ale kdyæ jsem ₧im  poprvé spat⌐il, p⌐icházeje k nêmu za
  3116.  soumraku od jihu, pochopil jsem, æe muselo bÿt kdysi velmi vÿznamné.
  3117.   Na pozadí tmavnoucího  nebe se ost⌐e rÿsovaly jeho  hranaté vêæe. Za
  3118.  nimi se  rozlévalo mo⌐e svêtel. Po  mé levici se slunce  vzdávalo své
  3119.  vlády a obloha tam oslnivê plála. Azurové, fialové a karmínové fábory
  3120.  se  navzájem p⌐ekrÿvaly  a  ovíjely  v podveçerním  tanci zvêstujícím
  3121.  nástup tmy.  Po pravé ruce se  temnota jiæ usídlila. Pokusil  jsem se
  3122.  rozeznat onêch sedm pahorkû, ale bylo uæ pozdê. P⌐esto jsem vêdêl, æe
  3123.  mêsto, které mám p⌐ed sebou, je ten slavnÿ ₧im, k nêmuæ vedou v¿echny
  3124.  cesty, a pln obdivu a úcty jsem se sklonil p⌐ed dílem na¿ich praotcû.
  3125.   Zastavili jsme se  p⌐i okraji dlouhé, rovné cesty  a zahledêli se na
  3126.  ₧im. 'Je to krásné mêsto,' ⌐ekl jsem. 'Urçitê tam najdeme práci.'
  3127.   Avluela,   stojící  vedle   mê,  zat⌐epetala   krajkovitÿmi  k⌐ídly.
  3128.  'I jídlo?' zeptala se vysokÿm, flétnovÿm hlasem. 'I p⌐íst⌐e¿í? Víno?'
  3129.    'I to,' ⌐ekl jsem. 'V¿echno bude.'
  3130.    'Jak dlouho jsme na cestê, Pozorovateli?' zeptala se.
  3131.    'Dva dny. T⌐i noci.'
  3132.    'Kdybych letêla, byla bych tu mnohem rychleji.'
  3133.    'Ty ano,' uznal jsem. 'Nechala bys  nás daleko za sebou a nikdy víc
  3134.  bys nás nespat⌐ila. To by sis p⌐ála?'
  3135.    P⌐i¿la ke mnê,  pohladila mê po drsné látce rukávu  a pak se ke mnê
  3136.  p⌐itulila jako la¿kující koçka.  Kdyæ rozprost⌐ela k⌐ídla, jemná jako
  3137.  pavuçina,  vidêl  jsem  i  p⌐es  nê  zapadající  slunce  a  magickou,
  3138.  zakalenou,  zkreslenou  podveçerní  hru  svêtel.  Vdechoval jsem vûni
  3139.  jejích havraních vlasû. Objal jsem ji a p⌐itiskl její útlé, chlapecké
  3140.  têlo k sobê.
  3141.    'Vædyƒ ví¿, æe chci navædycky zûstat s tebou, Pozorovateli,' ⌐ekla.
  3142.  'Navædycky!'
  3143.    'Vím, Avluelo.'
  3144.    'Najdeme v ₧imu ¿têstí?'
  3145.    'Nejdeme,' ⌐ekl jsem a propustil ji.
  3146.    'Tak proç tam nejdeme hned teâ?'
  3147.    Zavrtêl  jsem hlavou.  'Myslím, æe  bychom mêli  poçkat na Gormona.
  3148.  'Kaædou chvíli by se mêl vrátit a prozradit nám, co zjistil.' Nechtêl
  3149.  jsem p⌐ed  ní mluvit o své  únavê. Byla je¿tê dítê,  pouhÿch sedmnáct
  3150.  jar, co mohla vêdêt o únavê nebo  o stá⌐í? Já jsem starÿ byl. Sice ne
  3151.  tolik jako ₧im, ale i tak dost.
  3152.    'Mûæu se zatím proletêt?' zeptala se.
  3153.    'Jen si leƒ.'
  3154.    P⌐ikrçil jsem se  k vozíku, zaçal si oh⌐ívat  ruce nad pobrukujícím
  3155.  generátorem a p⌐itom jsem se díval, jak se Avluela p⌐ipravuje k letu.
  3156.  Nejd⌐ív  se svlékla,  protoæe k⌐ídla  byla jen  slabá a  s dodateçnou
  3157.  zátêæí by ji  neunesla. Hbitê, obratnê si z  drobnÿch chodidel stáhla
  3158.  obuv ze  sklovité hmoty a pak  se zbavila karmínové blûzy  a jemnÿch,
  3159.  koæe¿inovÿch náholenic.  Poslední paprsky svêtla  od západu se  hravê
  3160.  zaleskly na její ¿tíhlé postavê. Jako v¿ichni Ok⌐ídlení nemêla æádnou
  3161.  têlesnou hmotu navíc. Její ñadra byla jen malé bouliçky, zadeçek mêla
  3162.  plochÿ  a stehna  tak tenká,   æe mezi  nimi zûstávalo  nêkolik palcû
  3163.  prázdna, kdyæ  se postavila. Mohla jí  mít víc neæ sto  liber? Sotva.
  3164.  Kdyæ jsem  se na ni podíval,  sám jsem si p⌐ipadal  zavalitÿ a têækÿ,
  3165.  jako ohyzdnÿ ¿palek masa, a p⌐itom vûbec nejsem tlustÿ.
  3166.    Avluela poklekla vedle  cesty, klouby prstû se op⌐ela  o zem, hlavu
  3167.  stáhla  aæ  ke  kolenûm  a  zaçala  od⌐íkávat  slova  formule, kterou
  3168.  Ok⌐ídlení vædy proná¿ejí. Byla ke  mnê otoçena zády. Najednou se její
  3169.  jemná k⌐ídla zat⌐epetala, jako by se  do nich vlil æivot, a zvedla se
  3170.  jako plῃ  rozevlátÿ vêtrem. Nechápal jsem,  jak mohou taková k⌐ídla
  3171.  unést lidské  têlo, byƒ tak  drobné jako Avluelino.  Nebyla to k⌐ídla
  3172.  sokolí,  ale  motÿlí,  prûhledná  a  æilkovaná,  na  nêkolika místech
  3173.  ebenová, tyrkysová nebo ¿arlatová,  podbarvená pigmentací. Pevné vazy
  3174.  je spojovaly  se dvêma plochÿmi  svaly pod ostrÿmi  lopatkami, ale co
  3175.  dívce chybêlo, byla  silná prsní kost a vyvinuté  pletence svalû, bez
  3176.  nichæ se létající tvorové neobejdou.  Jistê, vêdêl jsem, æe Ok⌐ídlení
  3177.  nepouæívají  jen svaly,  aby se  udræeli  ve  vzduchu, æe  jim v  tom
  3178.  pomáhají i mystické disciplíny, jejichæ tajemství je p⌐ísnê st⌐eæeno.
  3179.  Ale   jako   Pozorovatel   jsem   na   vÿst⌐ednêj¿í   kasty  pohlíæel
  3180.  pochybovaçnê.
  3181.    Avluela  od⌐íkala slova  rituálu,  vstala,  nabrala do  k⌐ídel vítr
  3182.  a vznesla se nêkolik stop nad  zem. Chvíli tak zûstala, zavê¿ená mezi
  3183.  nebem  a  zemí,  usilovnê  mávajíc  k⌐ídly.  Je¿tê  nebyla  úplnê tma
  3184.  a Avluelina  k⌐ídla byla  k⌐ídly noci.  Ve dne  létat nemohla,  neboƒ
  3185.  stra¿livÿ  tlak sluneçního  vêtru ji  sráæel k  zemi. Chvíle,  kdy se
  3186.  rozhodla   vzlétnout,   doba    pozdního   soumraku,   je¿tê   nebyla
  3187.  nejvhodnêj¿í.  Vidêl jsem,  jak ji  zbytek svêtla  na obloze postrçil
  3188.  smêrem na  vÿchod. Mávala teâ  nejenom k⌐ídly, ale  i paæemi. Drobná,
  3189.  ¿piçatá tvá⌐  byla staæena soust⌐edêním a  tenké rty znovu od⌐íkávaly
  3190.  slova  kastovního  rituálu.  Avluela  se  prohnula  se  a  vzápêtí se
  3191.  vymr¿tila, hlava jí odletêla na jednu stranu a spodek têla na druhou.
  3192.  A najednou visela ve vzduchu vodorovnê, dívala  se na zem a k⌐ídly se
  3193.  opírala o vzduch. Leƒ, Avluelo! Leƒ!
  3194.    A  dívka  letêla,  jako  by  vûlí  p⌐emáhala  ten  poslední  zbytek
  3195.  doho⌐ívajícího svêtla.
  3196.    Se  skuteçnÿm potê¿ením  jsem na  noçní obloze  pozoroval její nahé
  3197.  têlo. Vidêl jsem ji jasnê,  protoæe my Pozorovatelé máme zrak bystrÿ.
  3198.  Avluela  se vznesla  na pêt  vÿ¿ek çlovêka  a rozprost⌐ela  k⌐ídla na
  3199.  maximum,  takæe  se  vêæe  ₧imu  dostaly  z  mého  pohledu  do jejich
  3200.  çásteçného  zatmêní. Zamávala  mi.  Poslal  jsem jí  vzduchem polibek
  3201.  a p⌐ipojil nêkolik nêænÿch  slov. Pozorovatelé neuzavírají manæelství
  3202.  a nemají dêti,  a p⌐esto pro  mê Avluela byla  nêco jako dcera  a byl
  3203.  jsem na ni py¿nÿ, kdyæ jsem ji  vidêl létat. Setkali jsme se v Ugyptê
  3204.  a putovali spolu uæ  rok, ale mêl jsem pocit, jako  bych ji znal celÿ
  3205.  svûj  dlouhÿ  æivot.  Dodávala  mi  novÿch  sil.  Nevím,  co  jsem já
  3206.  poskytoval jí, snad  jistotu, poznání, spojitost s nêçím,  co tu bylo
  3207.  d⌐ív, neæ p⌐i¿la na svêt. Mohl  jsem jen doufat, æe mê miluje stejnê,
  3208.  jako jsem miloval já ji.
  3209.    Avluela  se  zatím  vznesla  vysoko  do  vzduchu.  Krouæila, prudce
  3210.  vzlétala,  spou¿têla  se  st⌐emhlav,  p⌐edvádêla  piruety, tançila na
  3211.  nebi. Dlouhé çerné  vlasy za ní vlály. Její ¿tíhlé  têlo se zdálo bÿt
  3212.  jen  nahodilÿm  p⌐ívê¿kem  têch  dvou  obrovskÿch  k⌐ídel,  která  se
  3213.  mihotala,  leskla  a  chvêla   v  noçních  temnotách.  Oslavujíc  své
  3214.  vítêzství  nad p⌐itaælivostí,  vzlétala vÿ¿  a vÿ¿,  zato já cítil ve
  3215.  svÿch nohou  çím dál vêt¿í tíhu.  Vtom se jako nêjaká  ¿tíhlá raketka
  3216.  rozletêla smêrem  k ₧imu. Poslední, co  jsem z ní zahlédl,  byla její
  3217.  maliçká chodidla a koneçky k⌐ídel - pak uæ nic.
  3218.    Povzdechl jsem si a schoval dlanê  do podpaædí, abych si je zah⌐ál.
  3219.  Jak je moæné,  æe se tu t⌐esu zimou a  nahá Avluela se vesele prohání
  3220.  po nebi?
  3221.    Minula  uæ dvanáctá  z dvaceti  hodin dne  a mnê  znovu nastal  ças
  3222.  hlídky.  Vrátil  jsem  se  k  vozíku,  otev⌐el  sk⌐íñky  a  p⌐ipravil
  3223.  p⌐ístroje.  Nêkteré kryty  çíselníkû  byly  uæ zaæloutlé  a vybledlé,
  3224.  ruçiçky ukazatelû  uæ dávno p⌐i¿ly o  svêtélkující povrchovou úpravu.
  3225.  Skvrny od mo⌐ské vody v pouzdrech  mi p⌐ipomínaly, jak jsem se jednou
  3226.  na  Svêtovém oceánu  stal svêdkem  pirátského nájezdu.  Ale kdyæ jsem
  3227.  zaçal s p⌐ípravami, opot⌐ebované a  oprÿskané páçky a táhla reagovaly
  3228.  na  mûj  dotek  lehce.  Jako  první  je  na  ⌐adê modlitba za çistotu
  3229.  a vnímavost mysli, pak následuje  propojení s p⌐ístroji. Teprve potom
  3230.  zaçíná  vlastní  hlídka,  pátrání  v  hvêzdnÿch  dálavách  po moænÿch
  3231.  nep⌐átelích  lidstva. To  je to,  co umím,  mé místo  ve spoleçnosti.
  3232.  Poloæil jsem ruce na páçky a tlaçítka, vypudil z hlavy v¿echny ru¿ivé
  3233.  my¿lenky, p⌐ipraven stát se roz¿í⌐ením své aparatury.
  3234.    Dostal  jsem  se  teprve  za  práh  a  postoupil  k  prvnímu stadiu
  3235.  pozornosti, kdyæ se za mÿmi zády ozval hlubokÿ, zvuçnÿ hlas. 'Tak co,
  3236.  Pozorovateli, jak to jde?'
  3237.    Zhroutil  jsem se  na vozík.  Tak neçekané,  hrubé vytræení z práce
  3238.  pûsobí pronikavou bolest.  V první chvíli jsem mêl  pocit, jako by mi
  3239.  nêco  rvalo srdce.  Do tvá⌐e  se  mi  nahrnula horká  krev, oçi  jsem
  3240.  nedokázal zaost⌐it, v hrdle mi  vyschlo. Jakmile jsem se aspoñ trochu
  3241.  vzchopil,  podnikl   jsem  ochranná  opat⌐ení,   jimiæ  jsem  zmírnil
  3242.  metabolickÿ ¿ok, a odpojil jsem se od p⌐ístrojû. Snaæil jsem se nedát
  3243.  na sobê znát rozechvêní a obrátil jsem se.
  3244.    Byl to Gormon,  t⌐etí çlen na¿í skupinky. Vyno⌐il  se neznámo odkud
  3245.  a teâ stál vedle mê a vesele se na mê ¿klebil. Viditelnê ho pobavilo,
  3246.  do  jakÿch nesnází  mê dostal,  ale  zlobit  jsem se  na nêj  nemohl.
  3247.  Çlovêk, kterÿ nepat⌐í  do æádné kasty, mûæe provokovat,  jak chce; je
  3248.  dobrÿm zvykem zachovat chladnou hlavu.
  3249.    'Jak ses mêl?' ⌐ekl jsem upjatê, s p⌐emáháním. 'Stálo to za to?'
  3250.    'To si pi¿. Kde je Avluela?'
  3251.    Ukázal jsem vzhûru. Gormon pokÿval hlavou.
  3252.    'Co jsi zjistil?' zeptal jsem se.
  3253.    'Æe mêsto p⌐ed námi musí bÿt ₧im.'
  3254.    'O tom nikdo nepochyboval.'
  3255.    'Já ano. Teâ mám dûkaz.'
  3256.    'Dûkaz?'
  3257.    'Tady ve vaku. Podívej.'
  3258.    Vytáhl z tuniky  maxivak, poloæil jej vedle mê  na dlaæbu a roztáhl
  3259.  ústí, aby  se dovnit⌐ dostal rukama.  Nêco si zabruçel a  zaçal tahat
  3260.  ven cosi  têækého - kus bílého  kamene. Poznal jsem, æe  je to dlouhÿ
  3261.  mramorovÿ sloup, ælábkovanÿ a poniçenÿ rubem çasu.
  3262.    'To je ze svatynê imperiálního ₧ima!' vyhrkl nad¿enê.
  3263.    'Nemêl jsi to brát.'
  3264.    'Poçkej!' zvolal a je¿tê jednou zalovil rukou ve vaku. Vytáhl z nêj
  3265.  hrst kovovÿch  kotouçkû a s cinkotem  mi je vysypal k  nohám. 'Mince!
  3266.  Peníze! Prohlédni si je, Pozorovateli! Jsou na nich hlavy césarû!'
  3267.    'Koho?'
  3268.    'Cézarû,  vládcû  z  dávnÿch  dob.  Nezná¿  snad  historii minulÿch
  3269.  cyklû?'
  3270.    Zvêdavê jsem si ho p⌐emê⌐il.  'Tvrdí¿, æe jsi bezkastovní, Gormone.
  3271.  A co kdyæ jsi ve skuteçnosti Vêdmák a skrÿvá¿ to p⌐ede mnou?'
  3272.    'Podívej se  mi do tvá⌐e,  Pozorovateli. Mohl bych  pat⌐it k nêjaké
  3273.  kastê? Vzali by mezi sebe Podvræence?'
  3274.    'To  má¿ pravdu,'  p⌐iznal jsem,  dívaje se  na zlatavÿ odstín jeho
  3275.  silné,   voskovité  kûæe,   nesoumêrné   rty   a  oçi   se  zarudlÿmi
  3276.  z⌐ítelnicemi. Gormon byl zbaven  návyku na teratogenetické drogy. Byl
  3277.  zrûda,  svÿm zpûsobem  pohledná, ale  p⌐esto zrûda,  Podvræenec, tvor
  3278.  stojící  mimo   lidské  zákony  a  tradice   uznávané  T⌐etím  cyklem
  3279.  civilizace. A Podvræenci æádné bratrstvo nemají.
  3280.    'A to není v¿echno,' prohlásil  Gormon. Objem maxivaku je prakticky
  3281.  neomezenÿ; v p⌐ípadê pot⌐eby by  se do jeho scvrklého, ¿edivého jícnu
  3282.  dal nacpat celÿ svêt, a ani pak by nebyl vêt¿í neæ dlañ. Gormon z nêj
  3283.  vytáhl  úlomky  jakÿchsi  mechanismû,  çtecí  cívky  a velkÿ, hranatÿ
  3284.  p⌐edmêt,  snad nêjakÿ  starobylÿ nástroj,  t⌐i tabule  lesknoucího se
  3285.  skla, pêt listû papíru - papíru! - a spoustu dal¿ích pozûstatkû dávné
  3286.  minulosti. 'Vidí¿?'  zeptal se. 'Ten vÿlet  stál za to, Pozorovateli.
  3287.  Æádné shrabování  v¿eho, co p⌐ijde pod  ruku. V¿echno je zaznamenáno,
  3288.  oznaçeno  popisem, vrstvou,  odhadovanÿm stá⌐ím  a místem,  kde se to
  3289.  pûvodnê nacházelo. P⌐ed námi leæí tisíce let ₧ima.'
  3290.    'Myslí¿,   æe  bylo   správné  ty   vêci  vzít?'   zeptal  jsem  se
  3291.  pochybovaçnê.
  3292.    'Proç ne? Komu budou chybêt? Koho v tomto cyklu zajímá minulost?'
  3293.    'Vêdmáky.'
  3294.    'Ti nepot⌐ebují na pomoc hmotné dûkazy.'
  3295.    'Tak proç vlastnê ty vêci chce¿?'
  3296.    'Protoæe mê minulost zajímá, Pozorovateli. Æádnou svou kastu nemám,
  3297.  a tak se  vzdêlávám takhle. Je na  tom nêco ¿patného? Nemám  právo na
  3298.  poznání jen proto, æe jsem zrûda?'
  3299.    'Ov¿em æe  má¿. Klidnê si hledej,  po çem touæí¿. Rozvíjej  se, jak
  3300.  chce¿. Mêsto p⌐ed  námi je ₧im. Za svítání  do nêj vstoupíme. Doufám,
  3301.  æe tam najdu práci.'
  3302.    'Moæná to nebude tak lehké.'
  3303.    'Jak to?'
  3304.    'V ₧imu je uæ teâ Pozorovatelû  víc neæ dost. Tvé sluæby bude sotva
  3305.  nêkdo pot⌐ebovat.'
  3306.    'Poæádám o milost ⌐imského kníæete,' ⌐ekl jsem.
  3307.    '₧imskÿ kníæe je çlovêk tvrdÿ, necitelnÿ a krutÿ.'
  3308.    'Tys o nêm nêco sly¿el?'
  3309.    Gormon  pokrçil  rameny.  'Tak  trochu.'  Zaçal  sbírat své poklady
  3310.  a skládat je zpátky do maxivaku. 'Zkus to u nêj, Pozorovateli. Napadá
  3311.  tê snad nêco jiného?'
  3312.    'Nenapadá,' uznal jsem. Gormon se rozesmál, já zûstal zticha.
  3313.    Znovu  se zaçal  probírat svou  ko⌐istí z  minulosti. Jeho slova mê
  3314.  hluboce zasáhla. Jak sebejistê si  poçínal v tomhle svêtê, kde nebylo
  3315.  jisté nic! Takovÿ vyvræenec, zmutovaná  zrûda, çlovêk, kterÿ ani jako
  3316.  çlovêk  nevypadá.  Jak  jen  mohl  bÿt  tak klidnÿ, tak bezstarostnÿ?
  3317.  Z nebezpeçí si  nedêlal hlavu a  vysmíval se têm,  kte⌐í se poddávali
  3318.  strachu. Gormon s  námi putoval teprve devêt dní,  potkali jsme ho ve
  3319.  starém  mêstê rozloæeném  na b⌐ehu  mo⌐e pod  vulkánem, na jih odtud.
  3320.  Nenabídl jsem mu,  aby se k nám p⌐idal,  vnutil se k nám sám  od sebe
  3321.  a na Avluelinu  p⌐ímluvu jsem souhlasil. Cestování  v této roçní dobê
  3322.  znep⌐íjemñuje tma a chlad, zároveñ s rozliçnÿmi nebezpeçnÿmi zví⌐aty,
  3323.  a tak se  starci s mladou  dívkou mohl doprovod  nêkoho tak statného,
  3324.  jako byl Gormon, hodit. Ale byly  i chvíle, kdy jsem litoval, æe jsem
  3325.  ho s námi vzal, a tato byla jednou z nich.
  3326.    Pomalu jsem se vrátil ke své aparatu⌐e.
  3327.    Jako by si to uvêdomil teprve teâ, Gormon ⌐ekl: 'Doufám, æe jsem tê
  3328.  nevyru¿il p⌐i hlídce.'
  3329.    'Uæ se stalo,' odvêtil jsem co nejvlídnêji.
  3330.    'Tak  to se  omlouvám. Klidnê  zaçni znovu.  Nechám tê  na pokoji.'
  3331.  A vênoval mi oslnivÿ,  nesoumêrnÿ úsmêv, kterÿ mêl tu  moc, æe z jeho
  3332.  slov set⌐el náznak lehké arogance.
  3333.    Spoçinul   jsem  na   tlaçítkách,  obnovil   spojení  se  styçníky,
  3334.  zaznamenal stav çíselníkû. Ale vrátit se do stavu pozornosti se mi uæ
  3335.  nepoda⌐ilo, protoæe  jsem stále cítil  Gormonovu p⌐ítomnost a  obával
  3336.  jsem se, æe mê navzdory slibu,  kterÿ mi dal, znovu bolestivê vytrhne
  3337.  ze  soust⌐edêní. Nakonec  jsem to  vzdal a  odvrátil se od p⌐ístrojû.
  3338.  Gormon stál na  druhé stranê cesty a v  záklonu vyhlíæel Avluelu. Jen
  3339.  co jsem se k nêmu otoçil, v¿iml si toho.
  3340.    'Dêje se nêco, Pozorovateli?'
  3341.    'Ne. Ale teâ není vhodnÿ okamæik k pozorování. Poçkám.'
  3342.    'Prozraâ mi jedno,' ⌐ekl. 'Kdyby  k nám z hvêzd skuteçnê p⌐icházeli
  3343.  nep⌐átelé Zemê, poznal bys to z têch svÿch p⌐ístrojû?'
  3344.    'Vê⌐ím, æe ano.'
  3345.    'A co bude pak?'
  3346.    'Uvêdomím Obránce.'
  3347.    'A tím tvûj údêl skonçí?'
  3348.    'Moæná ano,' ⌐ekl jsem.
  3349.    'Ale proç je  vás tolik? Proç se nez⌐ídí  jedno hlavní centrum, kde
  3350.  by se dræela stálá hlídka?  Proç máme spoustu koçovnÿch Pozorovatelû,
  3351.  kte⌐í se potulují z místa na místo?'
  3352.    'Çím více je  vektorû pátrání, tím vêt¿í je  pravdêpodobnost, æe se
  3353.  invazi poda⌐í vças zachytit.'
  3354.    'Takæe  se klidnê  mûæe stát,  æe jednotlivÿ  Pozorovatel oæiví své
  3355.  p⌐ístroje a nenajde nic, ale útoçníci uæ budou na planetê.'
  3356.    'Mohlo by se to stát. Právê proto je nás tolik.'
  3357.    'Obças se mi zdá, æe  dêláte zbyteçnou paniku,' rozesmál se Gormon.
  3358.  'Vy váænê vê⌐íte, æe se nás nêkdo chystá napadnout?'
  3359.    'Vê⌐ím,' ⌐ekl jsem upjatê. 'Jinak bych celÿ æivot promarnil.'
  3360.    'A proç by  ti lidé z hvêzd mêli  o Zemi vlastnê stát? Co  tu máme,
  3361.  kromê  trosek  dávnÿch  impérií.  K  çemu  by  jim byl zchátralÿ ₧im?
  3362.  A k çemu Pe⌐í¿, Jeruzelm? Mêsta  v rozkladu! Debilní kníæata! No tak,
  3363.  Pozorovateli,  p⌐iznej si,  æe invaze  je mÿtus  a ty çty⌐ikrát dennê
  3364.  provádí¿ proceduru, která je k niçemu. Nemám pravdu?'
  3365.    'St⌐eæení  je mÿm  ⌐emeslem a  vêdou, Gormone.  Tvÿm je  æertování.
  3366.  Kaædÿ si dêláme to své.'
  3367.    'Och, promiñ  mi,' odpovêdêl s p⌐edstíranou  pokorou. 'Vraƒ se tedy
  3368.  ke svému st⌐eæení.'
  3369.    'To taky udêlám.'
  3370.    Zlostnê jsem se otoçil zpátky k soupravê svÿch p⌐ístrojû, tentokrát
  3371.  s odhodláním,  æe se  nenechám vyru¿it  ani tím  nejhrub¿ím zpûsobem.
  3372.  Hvêzdy uæ  svítily. Oçima jsem  p⌐ehlíæel zá⌐ící souhvêzdí  a v duchu
  3373.  automaticky  zaznamenával tisíce  hvêzd. Pozoruj,  napomínal jsem se.
  3374.  Odsluæ svou hlídku a nedbej posmêváçkû.
  3375.    Soust⌐edil jsem na st⌐eæení ve¿kerou pozornost.
  3376.    Sev⌐el  jsem rukojeti  a otev⌐el  se proudu  energie. Vymr¿til jsem
  3377.  svou mysl do  nebes a zahájil pátrání po  nep⌐átelskÿch bytostech. To
  3378.  vzru¿ení! Ta neuvê⌐itelná krása! Já,  kterÿ jsem nikdy neopustil tuto
  3379.  malou  planetu, jsem  mohl brázdit  temné kosmické  dálavy, plout  od
  3380.  jedné  æhnoucí hvêzdy  k druhé,  prohlíæet si  planety roztoçené jako
  3381.  káça. Cestou jsem si v¿ímal tvá⌐í,  které se za mnou otáçely, nêkteré
  3382.  bez oçí, jiné  s tolika, æe jsem je nestaçil  spoçítat. Galaxie se mi
  3383.  otevírala  ve v¿í  sloæitosti a  rozmanitosti svÿch  obyvatel. Slídil
  3384.  jsem, jestli  se nêkde nehromadí  nep⌐átelské síly. Kontroloval  jsem
  3385.  vojenská  cviçi¿tê  a  tábory.  Stejnê  jako  kaædÿ  den  od dovr¿ení
  3386.  dospêlosti jsem çty⌐ikrát dennê pátral  po útoçnících, kte⌐í nás mêli
  3387.  napadnout, po dobyvatelích, kte⌐í se podle starÿch sudeb mêli nakonec
  3388.  na¿eho svêta zmocnit.
  3389.    Neobjevil  jsem nic,  a kdyæ  jsem se  vyçerpanÿ a  zpocenÿ probral
  3390.  z transu, spat⌐il jsem sná¿ející se Avluelu.
  3391.    P⌐istála lehce  jako pírko. Zaslechla  Gormonovo volání a  tak, jak
  3392.  byla,  nahá, se  rozbêhla k  nêmu, aæ  jí maliçká  ñadra poskakovala.
  3393.  Ztratila se v jeho obrovské náruçi  a oba se objali, ne sice vá¿nivê,
  3394.  ale s up⌐ímnou radostí. Kdyæ ji pustil, otoçila se ke mnê.
  3395.    '₧im,' vyhrkla. '₧im.'
  3396.    'Vidêla jsi ho?'
  3397.    'V¿echno  jsem   vidêla.  Tisíce  lidí!   Svêtla!  Ulice!  Træi¿tê!
  3398.  Rozbo⌐ené budovy z minulÿch cyklû! ₧im je nádhernÿ!'
  3399.    'Takæe to byl dobrÿ let.'
  3400.    'Zázraçnÿ.'
  3401.    'Zítra tam pûjdeme a najdeme si nêjaké p⌐íst⌐e¿í.'
  3402.    'Ne, je¿tê  dnes, teâ v  noci!' Byla rozpálená  jako malé dêvçátko,
  3403.  tvá⌐e jí ho⌐ely vzru¿ením. 'Je to uæ jenom kousek. Podívej, támhle!'
  3404.    'Mêli bychom  si odpoçinout,' namítl jsem.  'Nechceme p⌐ece do ₧imu
  3405.  p⌐ijít unavení.'
  3406.    'Mûæeme si  odpoçinout, aæ tam budeme,'  odvêtila Avluela. 'Sbal si
  3407.  své vêci a pûjdeme. Uæ jsi dræel hlídku, ne?'
  3408.    'Ano, to ano.'
  3409.    'Tak pojâme. Do ₧imu! Do ₧imu!'
  3410.    Prosebnê  jsem  se  podíval  na  Gormona.  Byla  noc,  nejvy¿¿í ças
  3411.  utábo⌐it se a nêkolik hodin se prospat.
  3412.    Tentokrát se  Gormon za mê postavil.  'Pozorovatel má pravdu,' ⌐ekl
  3413.  Avluele. 'Odpoçinek prospêje v¿em. Do ₧imu vyrazíme za svítání.'
  3414.    Avluela  na¿pulila rty.  V tu  chvíli vypadala  dêtsky víc  neæ kdy
  3415.  jindy. Svêsila k⌐ídla a její zakrnêlé têlo je¿tê víc pokleslo. Zaçala
  3416.  si  uraæenê skládat  k⌐ídla, aæ  z nich  zûstaly jen  boule na zádech
  3417.  veliké jak pêst, a posbírala souçásti svého odêvu rozházené po cestê.
  3418.  Neæ  se  oblékla,  p⌐ipravili  jsme  s  Gormonem  nocleh. Rozdal jsem
  3419.  vÿæivné pastilky a hned nato jsme si zalezli do spacích pouzder. Spal
  3420.  jsem neklidnê a  zdálo se mi, æe vidím Avluelu,  ost⌐e se rÿsující na
  3421.  pozadí  rozpadajícího se  mêsíce, a  Gormona, jak  letí vedle ní. Dvê
  3422.  hodiny p⌐ed úsvitem  jsem vstal a odslouæil první  hlídku nového dne.
  3423.  Ostatní jsem nechal  spát. Aæ pak jsem je vzbudil  a spoleçnê jsme se
  3424.  vydali vst⌐íc té bájné metropoli mnoha ⌐í¿í, do ₧imu.
  3425.  
  3426.  
  3427.                             2
  3428.  
  3429.  Ranní svêtlo bylo ostré a pichlavé,  jako bychom se ocitli na nêjakém
  3430.  mladém, právê zrozeném svêtê. Cesta byla témê⌐ prázdná. Lidé v têchto
  3431.  dobách p⌐íli¿ necestují, pokud k tomu  nemají sklon, nebo pokud si to
  3432.  neæádá  jejich profese,  tak jako  v mém  p⌐ípadê. Obças  jsme museli
  3433.  ustoupit, aby  kolem nás mohl  projet vûz nêjakého  çlena kasty Pánû,
  3434.  taæenÿ  tuctem za  sebou zap⌐aæenÿch,  jakÿkoli vÿraz  postrádajících
  3435.  eunuchû. V  prvních dvou hodinách nás  p⌐edjely çty⌐i takové uzav⌐ené
  3436.  koçáry, zcela  skrÿvající hrdé tvá⌐e  Pánû pohledûm obyçejnÿch  lidí,
  3437.  jako jsme my. Minulo nás také nêkolik valníkû naloæenÿch zboæím a nad
  3438.  hlavami nám  p⌐eletêlo nêkolik vzná¿edel.  Ale jinak jsme  mêli cestu
  3439.  pro sebe.
  3440.   Okolí  ₧imu  oplÿvalo   pozûstatky  minulosti:  osamocenê  stojícími
  3441.  sloupy, ruinami  akvaduktû p⌐epravujících nic  odnikud nikam, portály
  3442.  opu¿tênÿch  svatyní. To  byly památky  z toho  nejstar¿ího ₧imu,  ale
  3443.  kromê  nich jsme  vidêli i  nánosy mlad¿ích  ₧imû z  pozdêj¿ích cyklû
  3444.  - venkovské domky, kopule energovodû,  kostry obytnÿch domû. Narazili
  3445.  jsme také  na zuhelnatêlé zbytky nêjaké  vzducholodi. Gormon si musel
  3446.  v¿echno dûkladnê prohlédnout a obças si také odebíral vzorky. Avluela
  3447.  se jen vyt⌐e¿tênÿma oçima rozhlíæela  a ne⌐íkala nic. ¢li jsme, dokud
  3448.  p⌐ed námi nevyrostly hradby mêsta.
  3449.   Byly  z  blokû  modravého,  lesklého  kamene,  které  do sebe p⌐esnê
  3450.  zapadaly, a tyçily  se snad do osminásobku vÿ¿ky  çlovêka. Na¿e cesta
  3451.  procházela  hradbou  pod  obloukem  p⌐ekrytÿm  krakorcem.  Brána byla
  3452.  otev⌐ená.  Kdyæ jsme  se k  ní blíæili,  vy¿la proti  nám pod  maskou
  3453.  a kápí ukrytá  postava mimo⌐ádnê vysokého muæe  zahaleného do tmavého
  3454.  odêvu  typického pro  kastu Poutníkû.  Je zvykem,  æe Poutníka çlovêk
  3455.  neosloví sám  od sebe, ale vyslechne  ho, pokud mu dá  znamení. Tento
  3456.  nám pokynul.
  3457.   'Odkud?' zaznêl jeho hlas z m⌐íæky, p⌐es kterou mluvil.
  3458.   'Z jihu. Nêjakÿ  ças jsem æil v Ugyptê,  potom jsem p⌐e¿el Pevninskÿ
  3459.  most do Tálie,' odpovêdêl jsem.
  3460.   'Kam?'
  3461.   'Na nêjakÿ ças do ₧imu.'
  3462.   'Jaká je hlídka?'
  3463.   'Jako obvykle.'
  3464.   'Má¿ v ₧imu kde bydlet?' zeptal se Poutník.
  3465.   Zavrtêl jsem hlavou. 'Spoléháme na p⌐ízeñ Vûle.'
  3466.   'Ta  není vlídná  vædycky,' prohlásil  Poutník zamy¿lenê.  'A v ₧imu
  3467.  není o Pozorovatele nouze. Proç cestuje¿ s Ok⌐ídlenkou?'
  3468.   'Je  lep¿í mít  spoleçnost. A  taky proto,  æe je  mladá a pot⌐ebuje
  3469.  ochranu.'
  3470.   'A kdo je tenhle?'
  3471.   'Ten je bezkastovní, Podvræenec.'
  3472.   'To vidím. Ale proç taky cestuje s tebou?'
  3473.   'On  je silnÿ  a já  starÿ, tak  cestujeme spolu.  Kam má¿ namí⌐eno,
  3474.  Poutníku?'
  3475.   'Do Jeruzelmu. Existuje snad pro çlovêka mého stavu jinÿ cíl?'
  3476.   Pokrçil jsem rameny. Vêdêl jsem, æe ne.
  3477.   'Nechce¿ jít do Jeruzelmu se mnou?' zeptal se Poutník.
  3478.   'Nohy mê nesou na sever a Jeruzelm je na jihu, blízko Ugypta.'
  3479.   'Chce¿ ⌐íct, æe  jsi byl v Ugyptê a  nenav¿tívil Jeruzelm?' nechápal
  3480.  Poutník.
  3481.   'Ano. Na náv¿têvu Jeruzelmu pro mê nebyl ten pravÿ ças.'
  3482.   'Tak pojâ nyní. Pûjdeme spoleçnê, Pozorovateli, a budeme si vyprávêt
  3483.  o dávnÿch çasech i  o tom, co p⌐ijde. Já ti  budu pomáhat hlídat a ty
  3484.  mi pomûæe¿ najít spojení s Vûlí. Souhlasí¿?'
  3485.   Byla  to  svûdná  p⌐edstava.  P⌐ed  oçima  mi  vytanul obraz Zlatého
  3486.  Jeruzelmu s jeho  svatynêmi a chrámy, s láznêmi,  kde se starÿm vrací
  3487.  mladost, s vêæemi a modlitebnami. Jsem sice povahy uváælivé, ale v tu
  3488.  chvíli jsem mêl chuƒ obrátit se k ₧imu zády a vydat se s Poutníkem do
  3489.  Jeruzelmu.
  3490.   'A co moji spoleçníci...' zaçal jsem.
  3491.   'Nech je tady. Nesmím putovat s têmi, kte⌐í jsou bez kasty, a nechci
  3492.  putovat  ve   spoleçnosti  æeny.  Mûæeme  jít   do  Jeruzelmu  spolu,
  3493.  Pozorovateli, ty a já.'
  3494.   Avluela, která stála vedle mne a po celou dobu rozhovoru se mraçila,
  3495.  ke mnê obrátila polekanÿ pohled.
  3496.   'Neopustím je,' prohlásil jsem.
  3497.   'Pûjdu tedy  do Jeruzelmu sám,'  odvêtil Poutník. Vystrçil  ze svého
  3498.  hábitu kostnatou ruku, zakonçenou  dlouhÿmi, bêlavÿmi, pevnÿmi prsty.
  3499.  Uctivê  jsem se  dotkl koneçkû  jeho prstû  a poutník  ⌐ekl: 'Kéæ  je
  3500.  k tobê  Vûle milosrdnÿ,  p⌐íteli. A  aæ jednou  zavítá¿ do Jeruzelmu,
  3501.  vyhledej mê.'
  3502.   Aniæ  by cokoliv  dal¿ího ⌐ekl  nebo poçkal  na odpovêâ, vykroçil na
  3503.  dal¿í cestu.
  3504.   'P⌐iznej se, æe jsi chtêl jít s ním?' ⌐ekl mi Gormon.
  3505.   'Uvaæoval jsem o tom.'
  3506.   'Myslí¿, æe  bys v Jeruzelmu  na¿el nêco víc  neæ tady? Jeruzelm  je
  3507.  svaté mêsto  a ₧im taky. Tady  si mûæe¿ nêjakÿ ças  odpoçinout. Dal¿í
  3508.  pochod by ti moc neprospêl.'
  3509.   'Asi  má¿ pravdu,'  ukonçil jsem  rozhovor a  z posledních  sil jsem
  3510.  vykroçil k bránê ₧imu.
  3511.   ùzkÿmi  okénky v  hradbách nás  pozorovaly pátravé  oçi. V  polovinê
  3512.  prûchodu   nás  zastavil   tlustÿ,  od   ne¿tovic  poâobanÿ   Stráænÿ
  3513.  s provê¿enÿm podbradkem a  zeptal se nás, co hodláme  ve mêstê dêlat.
  3514.  Kdyæ jsem  mu oznámil, k jaké  kastê pat⌐ím a jaké  úmysly mê do ₧imu
  3515.  p⌐ivádí, pohrdavê odfrkl.
  3516.   'Bêæ jinam, Pozorovateli. Pot⌐ebujeme  jen takové, kte⌐í dovedou bÿt
  3517.  prospê¿ní.'
  3518.   'Ale pozorování p⌐ece je prospê¿né,' namítl jsem klidnê.
  3519.   'To urçitê. Urçitê.' Za¿ilhal po Avluele. 'A kdopak je tohle? Myslel
  3520.  jsem, æe Pozorovatelé dodræují celibát.'
  3521.   'Cestujeme spolu, nic víc.'
  3522.   Stráænÿ  se neurvale  rozchechtal. 'Vsadím  se, æe  tu cestiçku zná¿
  3523.  dob⌐e! No, ne æe by za to  stála. Kolik je jí, t⌐ináct, çtrnáct? Pojâ
  3524.  ke  mnê, krasotinko.  Podívám  se,  jestli nechce¿  nêco propa¿ovat.'
  3525.  Zaçal ji rychlÿmi pohyby osahávat. Zamraçil se, kdyæ nahmatal maliçká
  3526.  ñadra, a pak vÿznamnê zvedl oboçí, kdyæ pod rameny narazil na hrbolky
  3527.  jejích k⌐ídel. 'A copak je tohle? Co to má bÿt? Vzadu toho má víc neæ
  3528.  vp⌐edu! Nejsi ty  náhodou Ok⌐ídlenka? Odkdy se takoví  jako ty dávají
  3529.  dohromady  se  starÿmi  smradlavÿmi  Pozorovateli?  To  se  mi  vûbec
  3530.  nelíbí.'  Uchechtl  se  a  poloæil  ruku  na  Avluelino  têlo takovÿm
  3531.  zpûsobem, æe se Gormon neudræel a zu⌐ivê  se k nêmu vrhl. Oheñ v jeho
  3532.  oçích  prozrazoval,  æe  by  v  tu  chvíli  byl  odhodlán k çemukoli.
  3533.  Na¿têstí jsem ho vças zadræel, popadl  ho v¿í silou za zápêstí a táhl
  3534.  ho zpátky,  aby napadením Stráæného  nedostal do potíæí  nás v¿echny.
  3535.  ¢kubal sebou, div mê nestrhl s sebou, ale nakonec se uklidnil a pouze
  3536.  mrazivÿm  pohledem sledoval,  jak  tlou¿tík  na Avluelinê  têle hledá
  3537.  'kontraband'.
  3538.   Nakonec se Stráænÿ znechucenê obrátil ke  Gormonovi a ⌐ekl: 'A co ty
  3539.  jsi zaç?'
  3540.   'Jsem bezkastovní,  va¿e milosrdenství,' ⌐ekl  Gormon co nejost⌐eji.
  3541.  'Nízkÿ a  bezcennÿ vÿplod teratogeneze,  ale p⌐esto svobodnÿ  çlovêk,
  3542.  kterÿ by rád vstoupil do mêsta ₧imu.'
  3543.   'K çemu by nám tu byly zrûdy?'
  3544.   'Sním toho jen málo a pracovat dovedu usilovnê.'
  3545.   'Pracoval  bys je¿tê  usilovnêji. kdyby  tê vykastrovali,'  utrousil
  3546.  Stráænÿ.
  3547.   Gormon na nêj zlostnê pohlédl a ⌐ekl: 'Smíme vstoupit?'
  3548.   'Okamæik!'
  3549.   Stráænÿ  si nasadil  teleçapku, p⌐imhou⌐il  oçi a  odeslal zprávu do
  3550.  pamêƒovÿch tankû.  Na tvá⌐i mu  bylo vidêt úsilí.  Pak napêtí ochablo
  3551.  a chvíli nato dostal odpovêâ. Nezaslechli jsme nic, ale jeho zklamanÿ
  3552.  vÿraz nám prozradil, æe z⌐ejmê nebyl shledán æádnÿ dûvod, proç by nám
  3553.  mêl bÿt vstup do ₧imu odep⌐en.
  3554.   'Bêæte,' ⌐ekl. 'No tak, vy t⌐i. Hoâte sebou!'
  3555.   Nechali jsme bránu za sebou.
  3556.   'Jediná rána a mêl by to za sebou,' zabruçel Gormon.
  3557.   'A ty  bys byl do veçera  eunuch. Staçila trocha trpêlivosti  a jsme
  3558.  v ₧imu.'
  3559.   'Ale kdyæ si vzpomenu, jak se k ní choval...'
  3560.   'Zaçíná¿ si na Avluelu  dêlat nemístnê majetnické nároky,' upozornil
  3561.  jsem ho. 'Uvêdom si,  æe je Ok⌐ídlenka a æe pro ni  styk s muæem mimo
  3562.  kasty nep⌐ipadá v úvahu.'
  3563.   Gormon mou  jedovatou poznámku ignoroval.  'Nevzru¿uje mê o  nic víc
  3564.  neæ ty, Pozorovateli.  Ale rve mê, kdyæ vidím, jak  se k ní nêkdo tak
  3565.  chová. Kdybys mê nezadræel, tak bych ho snad váænê zabil.'
  3566.   'Jsme v ₧imu, ale kam pûjdeme,' p⌐eru¿ila nás Avluela.
  3567.   'Nejd⌐ív bych rád na¿el sídlo svého stavu,' ⌐ekl jsem. 'P⌐ihlásím se
  3568.  v Pozorovatelském  útulku.  A  pak  bychom  snad  mohli  vypátrat dûm
  3569.  Ok⌐ídlenÿch a nêco sníst.'
  3570.   'A nakonec  zajdeme do Kanálu  Bezkastovních a zkusíme  vyæebrat pár
  3571.  drobnÿch,' dodal sæíravê Gormon.
  3572.   'Je  mi líto,  æe jsi  Podvræenec, ale  myslím, æe  se nehodí,  abys
  3573.  litoval sám sebe,' ⌐ekl jsem mu. 'Pojâme.'
  3574.   Vydali jsme  se klikatou, dláædênou  ulicí, která vedla  od brány do
  3575.  srdce  ₧imu.  Nacházeli  jsme  se  na  obvodu  mêsta, v obytné çtvrti
  3576.  tvo⌐ené nízkÿmi,  p⌐ízemními domy, na nichæ  trûnily têæké konstrukce
  3577.  obrannÿch za⌐ízení. Teprve uvnit⌐  tohoto prstence se tyçily t⌐pytivé
  3578.  vêæe, které  jsme minulou noc  pozorovali z polí,  pozûstatky starého
  3579.  ₧imu,  peçlivê opatrované  deset tisíc  let i  víc, træi¿tê,  vÿrobní
  3580.  zóna, komunikaçní  pahorek, chrámy Osudu, pamêƒové  tanky, útulky pro
  3581.  spáçe,  nevêstince pro  cizozem¿ƒany, vládní  budovy a  sídla rûznÿch
  3582.  kast.
  3583.   Na rohu  vedle stavby z Druhého  cyklu se stênami z  jakési gumovité
  3584.  hmoty  jsem na¿el  ve⌐ejnou teleçapku  a nasadil  si ji  na çelo.  Mé
  3585.  my¿lenky se okamæitê rozbêhly sítí,  aæ dospêly k rozhraní, které jim
  3586.  umoænilo  spojení  s  jedním  z  ukládacích  mozkû  pamêƒového tanku.
  3587.  Pronikl jsem  tím rozhraním a spat⌐il  samotnÿ vrásçitÿ mozek, svêtle
  3588.  ¿edÿ  v  tmavê  zeleném  hnízdê.  Jeden  Vêdmák  mi  kdysi  ⌐ekl,  æe
  3589.  v p⌐ede¿lÿch cyklech lidé stavêli stroje, aby myslely za nê, p⌐estoæe
  3590.  byly  pekelnê  drahé,  zabíraly  velké  prostory  a  nez⌐ízenê hltaly
  3591.  energii. Nebyla  to nejvêt¿í po¿etilost,  jaké se praotci  dopustili,
  3592.  ale  proç konstruovat  umêlé mozky,  kdyæ smrt  kaædÿ den  osvobozuje
  3593.  desítky  znamenitÿch  p⌐irozenÿch  mozkû,  které  se  dají zapojit do
  3594.  pamêƒovÿch tankû? Æe by nevêdêli, jak  to udêlat? Tomu se mi nechtêlo
  3595.  vê⌐it.
  3596.   P⌐edloæil  jsem mozku  údaje o  své p⌐íslu¿nosti  a poæádal o polohu
  3597.  na¿eho útulku.  Dozvêdêl jsem se  ji okamæitê, a  tak jsme mohli  jít
  3598.  dál, s Avluelou z jedné strany a  Gormonem z druhé. Já jsem jako vædy
  3599.  táhl vozík se svÿmi p⌐ístroji.
  3600.   Mêsto bylo plné  lidí. V ospalém, horkem suæovaném  Ugyptê ani nikde
  3601.  jinde  cestou na  sever jsem  takové davy  nevidêl. Ulice  se hemæily
  3602.  maskovanÿmi,  tajnûstká⌐skÿmi  Poutníky.  Mezi  nimi  si razili cestu
  3603.  neustále zaneprázdnêní  Vêdmáci a zamraçení  Kupci, sem tam  se mihla
  3604.  nosítka nêkterého  z Pánû. Avluela zahlédla  také nêkolik Ok⌐ídlencû,
  3605.  ale  zásady  její  kasty  jí  zakazovaly  pozdravit  se s nimi, dokud
  3606.  nepodstoupí  ob⌐ad oçi¿têní.  S trpkostí  musím konstatovat,  æe jsem
  3607.  zaznamenal i  mnoho Pozorovatelû. V¿ichni  se po mnê  dívali pohrdavê
  3608.  a nep⌐ívêtivê. V¿iml jsem si také  mnoha Obráncû a hojného zastoupení
  3609.  men¿ích  kast,  nap⌐íklad  Prodavaçû,  Slouæících,  Vÿrobcû,  Písa⌐û,
  3610.  Zpravodajû a P⌐epravcû. Mezi têmi v¿emi mlçky proudily houfy eunuchû.
  3611.  Kromê toho  bylo na ulicích vidêt  poçetné cizozem¿ƒany nejrûznêj¿ích
  3612.  vzez⌐ení. Vêt¿inou to byli turisté, ale  na¿li se mezi nimi i takoví,
  3613.  kte⌐í p⌐ijeli s  cílem zjistit, jestli by jim  kontakt se zatrpklÿmi,
  3614.  chudobou suæovanÿmi obyvateli Zemê  nemohl bÿt nêjak prospê¿nÿ. V¿iml
  3615.  jsem si  i mnoha Podvræencû,  nenápadnê se vlekoucích  davy lidí, ale
  3616.  æádnÿ z nich  nemêl tak statnou postavu jako  Gormon, kráçející vedle
  3617.  mê. Zdálo se, æe je mezi  svÿmi vÿjimkou. Ostatní mêli kûæi strakatou
  3618.  a vybledlou, údy mêli buâ nesoumêrné,  nebo jim chybêly çi p⌐ebÿvaly,
  3619.  jejich têla  byla zdeformována na tisíc  zpûsobû, jako by se  na nich
  3620.  vy⌐ádil vynalézavÿ  umêlec. To, co tak  vzniklo, se plazilo, ¿ouralo,
  3621.  ¿ilhalo,  a  funêlo.  Byli  to  kapsá⌐i,  získávaçi mozkû, obchodníci
  3622.  s orgány,  kramá⌐i s  lítostí, kupci  pozlátka, ale  æádnÿ se  nenesl
  3623.  vzp⌐ímenê, jako by se povaæoval za çlovêka.
  3624.   Mozek byl  skvêlÿ prûvodce, a  tak nám netrvalo  ani hodinu a  do¿li
  3625.  jsme  k útulku  Pozorovatelû. Nechal  jsem Gormona  s Avluelou  venku
  3626.  a zajel i s vozíkem dovnit⌐.
  3627.   V sále  polehávalo nêkolik Pozorovatelû. Pozdravil  jsem je obvyklÿm
  3628.  znamením a doçkal se od nich lenivé odpovêdi. Tohle mêli bÿt stráæci,
  3629.  na nichæ závisí bezpeçnost Zemê? Banda hlupákû a neduæivcû!
  3630.   'Kde se mohu p⌐ihlásit?' zeptal jsem se.
  3631.   'Ty jsi novÿ? Odkud p⌐ichází¿?'
  3632.   'Poslednê jsem byl p⌐ihlá¿en v Ugyptê.'
  3633.   'Mêl jsi tam zûstat. Tady Pozorovatele nepot⌐ebujeme.'
  3634.   'Kde se mohu p⌐ihlásit?' zopakoval jsem otázku.
  3635.    Jakÿsi  vy¿ño⌐enÿ mladíçek  mi ukázal  tabuli v  zadní çásti  sálu.
  3636.  Do¿el jsem  k ní, p⌐itiskl na  ni pol¿tá⌐ky prstû a  na poæádání jsem
  3637.  uvedl   své  jméno,   které  mûæe   Pozorovatel  svê⌐it   jen  jinému
  3638.  Pozorovateli, a  to je¿tê pouze  na pûdê útulku.  Tabule se odklopila
  3639.  a já  spat⌐il  çlovêka  s  opuchlÿma  oçima,  jenæ  nosil  na znamení
  3640.  vysokého postavení  v klanové hierarchii  znak Pozorovatele na  pravé
  3641.  tvá⌐i místo na levé. Oslovil mê jménem a ⌐ekl: '¢patnê jsi udêlal, æe
  3642.  jsi zavítal do ₧imu. Máme nadpoçetnÿ stav.'
  3643.   'P⌐esto æádám o st⌐echu nad hlavou a o práci.'
  3644.   'Çlovêk s takovÿm  smyslem pro humor jako ty by  se mêl spí¿ narodit
  3645.  do kasty ¢a¿kû,' prohlásil.
  3646.   'Já na tom nic smê¿ného nevidím.'
  3647.   'Podle zákonû,  které ná¿ stav  p⌐ijal na poslední  konferenci, není
  3648.  útulek  povinen  p⌐ijmout  nové  æadatele,  pokud  naplní  stanovenou
  3649.  kapacitu.  Na¿e  kapacita  naplnêna  je.  Sbohem  a  ¿ƒastnou  cestu,
  3650.  p⌐íteli.'
  3651.   Byl jsem  ohromen. 'O takovÿch p⌐edpisech  mi není nic známo!  To je
  3652.  neslÿchané! Aby kasta  vyhnala svého çlena z vlastního  útulku - kdyæ
  3653.  p⌐ijde  unaven a  zk⌐ehlÿ! Çlovêka  mého vêku,  kterÿ cestou z Ugypra
  3654.  p⌐ekonal Pevninskÿ most a jako hladovÿ cizinec p⌐ibyl do ₧imu...'
  3655.   'Proç jsi se u nás nejd⌐ív neinformoval?'
  3656.   'Nenapadlo by mê, æe se nêco takového musí.'
  3657.   'Podle novÿch p⌐edpisû...'
  3658.   'Aƒ  je Vûle  seæehne!' vyk⌐ikl  jsem. 'Doæaduji  se ubytování!  Jak
  3659.  mûæe¿ vyhnat nêkoho, kdo dræel hlídky d⌐ív, neæ ty ses narodil...'
  3660.   'Klid, brat⌐e, upokoj se.'
  3661.   'Ne⌐íkej,  æe by  se nena¿el  koutek, kde  bych nemohl  sloæit hlavu
  3662.  - a pár zbylÿch drobtû...'
  3663.   Ale jen jsem  zmênil tón a místo hnêvu se  zaçal dopro¿ovat, na jeho
  3664.  tvá⌐i  vyst⌐ídalo lhostejnost  pohrdání. 'Nemáme  místo. Nemáme jídla
  3665.  nazbyt. Jako bys nevêdêl, æe na¿emu  stavu nastaly zlé çasy. ₧íká se,
  3666.  æe nás rozpustí,  æe jsme jen zbyteçnÿ p⌐epych,  p⌐íæivníci na ¿têdré
  3667.  náruçi Vûle.  Na¿e moænosti jsou  velmi omezené. ₧im  má Pozorovatelû
  3668.  nadbytek, takæe máme uæ teâ v¿ichni malé p⌐ídêly, a kdyæ tê p⌐ijmeme,
  3669.  budeme je mít je¿tê men¿í.'
  3670.   'Tak kam mám jít? Co mám dêlat?'
  3671.   'Dám  ti radu,'  ⌐ekl vemlouvavê.  'Zkus poæádat  o milost  ⌐imského
  3672.  kníæete.'
  3673.  
  3674.  
  3675.                             3
  3676.  
  3677.  Kdyæ  jsem to  venku zopakoval  Gormonovi, rozchechtal  se, aæ  se za
  3678.  b⌐icho popadal  a samÿm veselím  mu na tvá⌐ích  naskákaly rudé pruhy,
  3679.  jako  po  ¿vihnutí  biçem  aæ  do  krve.  'Milost  ⌐imského kníæete!'
  3680.  opakoval neustále. 'Milost... ⌐imského kníæete...'
  3681.   'Je  zvykem, æe  se çlovêk  v nesnázích  obrátí o  pomoc na místního
  3682.  vládce,' ⌐ekl jsem nejistê.
  3683.   'Jenæe  ⌐imskÿ kníæe  neví, co  je to  milost,' p⌐ipomnêl mi Gormon.
  3684.  'Postêæuj si, æe  má¿ hlad, a ⌐imskÿ kníæe  tê nakrmí tvÿmi vlastními
  3685.  údy!'
  3686.   'Snad bychom  mohli zkusit najít  dûm Ok⌐ídlencû,' navrhla  Avluela.
  3687.  'Tam nám urçitê dají najíst.'
  3688.   'Gormonovi  by  nedali,'  podotkl  jsem.  'A  máme  vûçi  sobê jisté
  3689.  závazky.'
  3690.   'Mohli bychom mu jídlo p⌐inést,' namítla Avluela.
  3691.   'Radêji  bych  to  nejd⌐ív  zkusil  u  dvora,'  ¿el  jsem  za  svÿm.
  3692.  'Zjistíme,  jak  na  tom  doopravdy  jsme,  a  kdyæ  to  bude  nutné,
  3693.  p⌐izpûsobíme se situaci.'
  3694.   Avluela  ustoupila,  a  tak  jsme  se  vypravili  do paláce ⌐ímského
  3695.  kníæete,  masivní  stavby   vévodící  obrovskému,  sloupy  lemovanému
  3696.  námêstí. Bylo to aæ za ⌐ekou,  která mêstem protéká. Na námêstí se na
  3697.  nás  vrhli æebráci,  kte⌐í je   obléhali. Mnozí  ani nebyli  ze Zemê.
  3698.  Jakási p⌐í¿era s lepkavÿmi chapadly  a vrásçitÿm obliçejem, na kterém
  3699.  chybêl nos, se  po mnê sápala a ¿kemrala o  almuænu tak neodbytnê, æe
  3700.  ji Gormon musel odehnat, jenæe hned nato mi stejnê neobvyklé stvo⌐ení
  3701.  s kûæí poâobanou  svêtélkujícími trychtÿ⌐ky a  konçetinami plnÿmi oçí
  3702.  objalo kolena  a ve jménu  Vûle mê zaçalo  prosit o smilování.  'Jsem
  3703.  jenom Pozorovatel,' ⌐ekl jsem a ukázal  na vozík, kterÿ jsem za sebou
  3704.  táhl. Jenæe  tvor se nedal odbÿt  a zasypal mê ¿tkavÿm  líçením svého
  3705.  ne¿têstí,  které  podával  zast⌐enÿm,  k⌐ehkÿm  hlasem,  aæ  jsem  to
  3706.  nevydræel a hodil mu do mo¿ny na hrudi nêkolik vÿæivnÿch pastilek, za
  3707.  coæ  jsem  si  vyslouæil  Gormomovo  opovræení.  Pak  se nám poda⌐ilo
  3708.  prodrat  se  k  paláci.  U   vstupního  sloupo⌐adí  nás  çekal  je¿tê
  3709.  ot⌐esnêj¿í pohled: zmrzaçenÿ Ok⌐ídlenec,  jehoæ k⌐ehké konçetiny byly
  3710.  pokroucené  a  deformované,  jedno  k⌐ídlo  zpola  rozvinuté  a váænê
  3711.  potrhané, druhé mu chybêlo úplnê. Ok⌐ídlenec se vrhl k Avluele, volal
  3712.  na ni jménem,  jeæ nebylo její, a skrápêl  jí náholenice tak vydatnÿm
  3713.  proudem slz,  aæ se na koæe¿inê  udêlaly skvrny. 'Pomoz mi  do na¿eho
  3714.  domu,' æadonil. 'Vyhodili mê, protoæe  jsem zmrzaçenÿ, ale kdyæ se za
  3715.  mê zaruçí¿...' Avluela se mu snaæila vysvêtlit, æe pro nêj nemûæe nic
  3716.  udêlat, æe ji  v místním ok⌐ídleneckém domê nikdo  nezná, ale zoufalÿ
  3717.  Ok⌐ídlenec ji  stejnê nepustil. Nakonec ho  Gormon opatrnê zvedl jako
  3718.  vêchÿtek  vyschlÿch kostí  a postavil  ho na  zem tak,  aby k Avluele
  3719.  nemohl. Zaçali jsme stoupat sloupo⌐adím,  ale cestu nám zahradili t⌐i
  3720.  eunu¿i s  p⌐ihlouplÿmi vÿrazy na  tvá⌐i. Zeptali se,  co nás p⌐ivádí,
  3721.  ale brzy  nás propustili k  dal¿í p⌐ekáæce, kterou  p⌐edstavovali dva
  3722.  seschlí  Registráto⌐i.  Jednohlasnê  se  nás  zeptali  na  úçel  na¿í
  3723.  náv¿têvy.
  3724.   'Prosíme o p⌐ijetí,' promluvil jsem. 'O slitování.'
  3725.   'Audience se konají  aæ za çty⌐i dny,' ⌐ekl  Registrátor, kterÿ stál
  3726.  vpravo. 'Zapí¿eme si va¿i æádost.'
  3727.   'Ale  my  nemáme  kde  spát,'  neudræela  se  Avluela. 'A máme hlad!
  3728.  Jsme...'
  3729.   Uti¿il jsem  ji. Gormon po  nêçem ¿mátral v  maxivaku. V ruce  se mu
  3730.  nêco  zablÿsklo: mince  ze zlata,  z  toho  vêçného kovu,  a na  nich
  3731.  vyraæené tvá⌐e s  vousy a orlími nosy. Na¿el  je, kdyæ se prohrabával
  3732.  v sutinách. Hodil  jednu minci Registrátorovi, kterÿ  nás odmítl. Ten
  3733.  ji  zachytil  v  letu,  palcem  p⌐ejel  po  její lesklé lícové stranê
  3734.  a vzápêtí skonçila  v jednom ze záhybû  jeho odêvu. Druhÿ Registrátor
  3735.  viditelnê çekal. Gormon se usmál a hodil minci i jemu.
  3736.   'Snad by se nêjaké mimo⌐ádné sly¿ení zajistit dalo,' ⌐ekl jsem.
  3737.   'Ano, snad ano,' souhlasil jeden z Registrátorû. 'Mûæete jít dál.'
  3738.   A tak jsme vstoupili do samotného nitra paláce a ocitli se rozlehlé,
  3739.  ozvênou rozechvívané  síni. St⌐edová uliçka p⌐ed  námi zabíhala aæ do
  3740.  zástênou oddêlené  trûnní komnaty v  apsidê. I zde  bylo plno æebrákû
  3741.  - têch, kte⌐í  vlastnili dêdiçnou koncesi -  a také zástupy Poutníkû,
  3742.  Zpravodajû,  Vêdmákû,  Hudebníkû,  Písa⌐û  a Registrátorû. Naslouchal
  3743.  jsem  ¿epotu  modliteb,  vdechoval   vûni  kadidla  a  cítil  vibrace
  3744.  podzemních gongû. V minulÿch cyklech tato stavba byla svatyní jednoho
  3745.  z dávnÿch  náboæenství.  Gormon  mi  prozradil,  æe  tihle  si ⌐íkali
  3746.  k⌐estníci,  a  tím  ve  mnê  znovu  vzbudil  podez⌐ení,  æe je Vêdmák
  3747.  maskující se jako Podvræenec. P⌐estoæe dnes místo slouæilo jako sídlo
  3748.  svêtské vlády v ₧imu, zachovalo si nêco ze své posvátnosti. Jenæe jak
  3749.  proniknout aæ ke  kníæeti? Nalevo jsem si v¿iml  malé, bohatê zdobené
  3750.  kaple, do níæ pomalu  postupovala ⌐ada blahobytnê vyhlíæejících Kupcû
  3751.  a Statká⌐û. Poda⌐ilo se  mi p⌐es nê zahlédnout t⌐i  lebky nasazené na
  3752.  zpovêdnicích - vstupech pamêƒovÿch tankû - a vedle nich Písa⌐e statné
  3753.  postavy. ₧ekl jsem Gormonovi s Avluelou,  aby na mê poçkali v uliçce,
  3754.  a postavil se na konec ⌐ady.
  3755.   Postupovala  pomalu, a  tak trvalo   dobrou hodinu,  neæ jsem  se ke
  3756.  zpovêdnici dostal. Lebky na mê slepê civêly. Uvnit⌐ jejich uzav⌐enÿch
  3757.  lebeçních schránek ti¿e bublaly  a ví⌐ily vÿæivné roztoky, vyæivující
  3758.  mrtvé, ale  p⌐itom stále funkçní mozky,  jejichæ miliardy synapsí teâ
  3759.  slouæily jako jedineçná pamêƒová média. Písa⌐ byl viditelnê zaskoçen,
  3760.  kdyæ v  této ⌐adê zahlédl  Pozorovatele, ale neæ  staçil cokoli ⌐íct,
  3761.  vyhrkl  jsem: 'P⌐icházím  jako cizinec  prosící kníæete  o milost. Já
  3762.  a mí  druhové jsme  bez p⌐íst⌐e¿í.  Vlastní kasta  mê vyhnala. Co mám
  3763.  dêlat? Jak mohu dosáhnout sly¿ení?'
  3764.   'Vraƒ se za çty⌐i dny.'
  3765.   'Uæ víc  neæ çty⌐i dny jsem  spal na cestê. Pot⌐eboval  bych si lépe
  3766.  odpoçinout.'
  3767.   'Ve⌐ejné útulky...'
  3768.   'Jenæe  já mám  svou kastu!'  protestoval jsem.  'Ve⌐ejnÿ útulek  mê
  3769.  nep⌐ijme,  kdyæ tu  moje kasta  má vlastní,  a tam  mê odmítli  kvûli
  3770.  nêjakÿm novÿm p⌐edpisûm a... chápe¿, v jaké jsem situaci?'
  3771.   'Mûæe¿ si poæádat o mimo⌐ádné  sly¿ení,' odvêtil znudênê Písa⌐. Bude
  3772.  zamítnuto, ale æádost si podat mûæe¿.'
  3773.   'Kde?'
  3774.   'Tady. ₧ekni, o co ti jde.'
  3775.   P⌐edstavil  jsem  se  lebkám  svÿm  obçanskÿm  jménem,  uvedl  jména
  3776.  a postavení  svÿch p⌐átel  a vysvêtlil,  co mê  potkalo. V¿e, co jsem
  3777.  ⌐íkal,  bylo  zaznamenáváno  a  p⌐ená¿eno  do  mozkû umístênÿch nêkde
  3778.  v hlubinách mêsta. Kdyæ jsem domluvil, Písa⌐ mi ⌐ekl: 'Pokud bude tvé
  3779.  æádosti vyhovêno, dozví¿ se to.'
  3780.   'Kde se mám zatím zdræovat?'
  3781.   'Jestli ti mám poradit, neodcházej daleko od paláce.'
  3782.   Pochopil jsem. Mohl  jsem se vmísit do toho  davu ne¿ƒastníkû, kte⌐í
  3783.  se tísnili na námêstí. Kolik z nich asi poæádalo kníæete o mimo⌐ádnou
  3784.  laskavost a  po mêsících, moæná i  letech tam stále çekalo,  aæ budou
  3785.  vysly¿eni? Kolik takovÿch  tam spí na dláædêní, æebrá  o kûrky a æije
  3786.  v bláhové nadêji!
  3787.   Své  moænosti  jsem  tím  vyçerpal.  Vrátil  jsem  se  ke  Gormonovi
  3788.  a Avluele, vylíçil  jim situaci a  navrhl, abychom se  kaædÿ pokusili
  3789.  sehnat  si ubytování  na vlastní  pêst. Gormon  mêl jako  bezkastovní
  3790.  otev⌐ené dve⌐e ve v¿ech ¿pinavÿch ve⌐ejnÿch útulcích pro takové, jako
  3791.  byl on. Avluele se mohlo poda⌐it  najít útoçi¿tê v domê jejího stavu;
  3792.  pouze já budu  muset spát na ulici - a  nebude to poprvé. P⌐esto jsem
  3793.  doufal, æe se  nebudeme muset rozdêlit. Vzhledem k  tomu, æe sám jsem
  3794.  Pozorovatel,  to asi  bylo zvlá¿tní,  ale zaçínal  jsem nás brát jako
  3795.  rodinu.
  3796.   Cestou k vÿchodu mi çasomêr ti¿e  napovêdêl, æe znovu nade¿el ças mé
  3797.  hlídky.  Kdyæ  na  mê  p⌐i¿la  ⌐ada,  mohl  jsem  se st⌐eæení vênovat
  3798.  kdekoli, bez  ohledu na momentální  okolnosti - byla  to má povinnost
  3799.  a zároveñ  privilegium. Zastavil  jsem tedy,  otev⌐el vozík  a oæivil
  3800.  p⌐ístroje. Gormon a  Avluela zûstali stát vedle mê.  Na tvá⌐ích lidí,
  3801.  kte⌐í  kolem mê  vcházeli do  paláce i  vycházeli ven, jsem spat⌐oval
  3802.  ú¿klebky  i otev⌐enÿ  vÿsmêch.  St⌐eæení  se netê¿ilo  dobré povêsti,
  3803.  protoæe jsme svá pozorování vykonávali uæ dlouho a slibovanÿ nep⌐ítel
  3804.  nikde.  Ale  povinnost  je  povinnost,  i  kdyæ  nêkomu mûæe p⌐ipadat
  3805.  komická. To, co  je pro jednoho prázdnÿ rituál,  je pro jiného náplní
  3806.  æivota. Okolní svêt  se rozplynul a já se  vznesl do nebes. Zaplavila
  3807.  mê známá radost. Propátrával jsem povêdomá místa i jiná, která mi tak
  3808.  povêdomá  nebyla, a  nechával jsem  svou zbyst⌐enou  mysl p⌐eskakovat
  3809.  z jedné galaxie do druhé. Neformuje se nêkde armáda nep⌐átel? Necviçí
  3810.  se  vojska pro  vÿsadek na  Zemi? Dræel  jsem hlídku  çty⌐ikrát dennê
  3811.  a ostatní çlenové mé  kasty dêlali totéæ v jinÿch  hodinách, tak, aby
  3812.  ani na okamæik nechybêla nêçí bdêlá  mysl na stráæi a sebemen¿í pohyb
  3813.  neu¿el pozornosti.
  3814.   Kdyæ jsem procitl  z transu, usly¿el jsem, jak  vyk⌐içenÿ hlas volá:
  3815.  '... ⌐ímského kníæete! Místo pro ⌐ímského kníæete!'
  3816.   Zamrkal  jsem,  nadechl  se  a  set⌐ásl  ze  sebe  poslední  projevy
  3817.  koncentrace.  Ze  zadního  traktu  paláce  se  vyno⌐ila zlacená krytá
  3818.  nosítka nesená hordou eunuchû a zaçala postupovat lodí smêrem ke mnê.
  3819.  Po stranách nosítek kráçeli çty⌐i muæi v okázalÿch odêvech a zá⌐ivÿch
  3820.  maskách  p⌐ináleæících  kastê  Pánû.  P⌐ed  nimi  ¿li  t⌐i  malí, ale
  3821.  podsadití  Podvræenci,  kte⌐í  mêli  hrtany  uzpûsobeny  tak,  aby se
  3822.  podobaly  zvukovÿm ústrojím  æab. Právê  oni za  pochodu vydávali ten
  3823.  majestátní,  fanfárovÿ zvuk.  Udivilo mê,  æe kníæe  p⌐ijímá do svÿch
  3824.  sluæeb Podvræence, byƒ disponované jako tito.
  3825.   Mûj vozík  stál tomuto krásnému prûvodu  v cestê, a tak  jsem se jej
  3826.  snaæil  co nejrychleji  uzav⌐ít a  uhnout s  ním stranou,  neæ ke mnê
  3827.  prûvod  dorazí. Vêkem  a strachem  se mi  rozt⌐ásly prsty a nedokázal
  3828.  jsem  p⌐ístroje  náleæitê  uzav⌐ít.  Zápasil  jsem  se zámkem çím dál
  3829.  neobratnêji a hrdê kráçející  Podvræenci se zatím p⌐iblíæili natolik,
  3830.  æe mi  z jejich vytrubování  zaléhalo v u¿ích.  Gormon se mi  pokusil
  3831.  pomoci, a  tak jsem na nêj  musel zasyçet, æe nikdo  mimo mûj stav se
  3832.  mého vybavení nesmí dotÿkat. Odstrçil jsem ho. V dal¿ím okamæiku byla
  3833.  první ⌐ada  eunuchû u mê a  chystala se mê zmrskat  sr¿ícími dûtkami.
  3834.  'Ve jménu Vûle!' vyk⌐ikl jsem. 'Jsem p⌐ece Pozorovatel!'
  3835.   Vzápêtí k  mÿm u¿ím dolétla antifonická  reakce hlubokého, klidného,
  3836.  nesmírného hlasu. 'Nechte ho. Je to Pozorovatel.'
  3837.   Ve¿kerÿ pohyb ustal. Promluvil ⌐imskÿ kníæe.
  3838.   Kastráti couvli.  Podvræenci zmlkli. Nosiçi  postavili krytá nosítka
  3839.  na  zem. V¿ichni,  kdoæ stáli   v palácové  síni kolem,  ustoupili do
  3840.  stínu.  Zûstali jsme  tam jen  Gormon, Avluela  a já. T⌐pytivé závêsy
  3841.  nosítek se rozhrnuly. Dva z Pánû p⌐iskoçili, prostrçili ruce zvukovou
  3842.  bariérou  a  nabídli  svému  monarchovi  pomoc.  Bariéra  s kñouravÿm
  3843.  zabzuçením opadla.
  3844.   Spat⌐ili jsme ⌐imského kníæete.
  3845.   Jak byl mladÿ! Vlastnê to byl je¿tê chlapec. Tvá⌐ mêl hladkou, vlasy
  3846.  husté  a tmavé.  Narodil se  v¿ak, aby  vládl, a  navzdory jeho mládí
  3847.  z nêj vyza⌐ovala autorita  jako z dospêlého. Rty mêl  úzké a navíc je
  3848.  tiskl k  sobê; obliçeji vévodil orlí  nos, ostrÿ a útoçnÿ,  a chladné
  3849.  oçi,  hluboké jako  bezedné tûnê.  Obleçen byl  v drahokamy posázeném
  3850.  rou¿e  kasty Vládcû,  av¿ak na  tvá⌐i mêl  vyryt dvojitÿ k⌐íæ Obráncû
  3851.  a kolem  krku  nosil  çernou  vêdmáckou  ¿tólu.  Jistê,  Vládce  mûæe
  3852.  vstoupit, do  kolika kast se mu  zachce, a bylo by  dokonce zvlá¿tní,
  3853.  kdyby  zároveñ nebyl  Obráncem.  P⌐ekvapivé  bylo zji¿têní,  æe tento
  3854.  kníæe je také Vêdmákem. To není obvyklá kasta pro kruté povahy.
  3855.   Lhostejnê si mê zmê⌐il a ⌐ekl: 'Zvlá¿tní místo sis vybral pro dræení
  3856.  hlídky, starçe.'
  3857.   'O místu rozhodl  ças, pane,' odpovêdêl jsem. 'Byl  jsem tu, kdyæ se
  3858.  p⌐ihlásily  povinnosti.  Nemohl  jsem  tu¿it,  æe  se chystá¿ opustit
  3859.  palác.'
  3860.   'Nep⌐átele jsi nena¿el?'
  3861.   'Ne, pane.'
  3862.   Chystal jsem se popadnout ¿têstí za ruku, vyuæít neoçekávané kníæecí
  3863.  p⌐ítomnosti  a poprosit  jej o  pomoc, ale  d⌐ív, neæ  jsem to staçil
  3864.  udêlat,  jeho  zájem  pohasl  jako  sfouknutÿ  plamen svíçky. Jakmile
  3865.  otoçil hlavu, neodvaæoval jsem se na nêj zavolat. Dlouze si prohlíæel
  3866.  Gormona,  mraçil se  p⌐itom a  t⌐el si  bradu. Pak  jeho zrak padl na
  3867.  Avluelu. V oçích se mu  zablesklo, koutky úst sebou zacukaly, maliçké
  3868.  nosní  dírky  se  roz¿í⌐ily.  'P⌐istup  blíæ,  malá Ok⌐ídlenko,' ⌐ekl
  3869.  a pokynul jí. 'Ten Pozorovatel je tvûj p⌐ítel?'
  3870.   Vydê¿ená Avluela p⌐ikÿvla.
  3871.   Kníæe jí podal  ruce a uchopil ji. Potom ji  mladÿ Vládce zvedl a se
  3872.  zlomyslnÿm  úsmê¿kem,  kterÿ  vypadal  jako  parodie  uliçnictví,  ji
  3873.  protáhl závêsy  do nosítek. Dvojice  Pánû okamæitê obnovila  zvukovou
  3874.  bariéru, ale prûvod zûstal stát. Onêmêl jsem. Ztuhl i mohutnÿ Gormon,
  3875.  kterÿ stál vedle mê, topornÿ jako kûl. Dlouhé minuty ubíhaly jedna za
  3876.  druhou. Dvo⌐ané mlçeli a diskrétnê se dívali jinam neæ na nosítka.
  3877.   Koneçnê se  závêsy znovu rozhrnuly. Avluela,  bledá v tvá⌐i, nejistê
  3878.  vy¿la ven. Oçi jí rychle mrkaly,  vypadala jako omámená. Na lících se
  3879.  jí  leskly pramínky  potu. Málem  by upadla,  ale jeden  z eunuchû ji
  3880.  zachytil a postavil na podlahu vedle nosítek. K⌐ídla se jí pod blûzou
  3881.  çásteçnê rozvinula, takæe  vypadala, jako by mêla na  zádech hrb. Pro
  3882.  mê  to bylo  znamení, æe  ji nêco  silnê rozru¿ilo.  Vrávoravê k  nám
  3883.  p⌐istoupila, jako ve  snách. Chvêla se a nebyla  schopna slova. Pla¿e
  3884.  ke mnê zalétla pohledem a pak se vrhla na Gormonovu ¿irokou hruâ.
  3885.   Nosiçi se chopili nosítek. ₧imskÿ kníæe opustil svûj palác.
  3886.   Kdyæ  ode¿li,  Avluela  ochraptêle  vykoktala:  'Kníæe  nám dovoluje
  3887.  ubytovat se v královském hostinci'
  3888.  
  3889. ─────────────────────────────────
  3890.  01   Po úspê¿né knize Dolû k  zemi vám nabízíme jinÿ p⌐íbêh brilantního
  3891.  01amerického autora æánru SF, K⌐ídla  noci. Ve zmênêném svêtê upadající
  3892.  01zemê spolu  putují Pozorovatel, Ok⌐ídlenka  a bezkastovní Podvræenec.
  3893.  01ùkolem Pozorovatele  je zaznamenat blíæící  se invazi a  vças varovat
  3894.  01hlídky.
  3895.  01   Kdyæ  k  invazi  nakonec  dojde,  stane  se tak naprosto neçekanÿm
  3896.  01zpûsobem.  Vír  p⌐í¿tích  událostí  roztrhne  putující  trojici. Trvá
  3897.  01dlouho, neæ zase naleznou jeden druhého - a také sami sebe.
  3898.  
  3899.  04   Klasická  SF  z  alternatívního  svêta,  vy¿lo  koncem dubna 1996,
  3900.  04p⌐eklad P.Kotrle, obálka J.Burns, 240 str. cena 86 Kç.
  3901.  
  3902.  
  3903.            Od téhoæ autora vy¿lo:   0012Dolû k zemi
  3904. 
  3905. 0012                        D O L ª   K   Z E M I
  3906.  
  3907.                            12Robert Silverberg
  3908.  
  3909.  
  3910.                          Kdo ví, zda duch lidskÿch synû stoupá vzhûru
  3911.                                  a duch zví⌐at sestupuje dolû k zemi?
  3912.  
  3913.                                                        - Kazatel 3:21
  3914.  
  3915.  JEDNA
  3916.  
  3917.  
  3918.  Nakonec se na Holmanûv svêt p⌐ece jen vrátil. Sám si nebyl jist, proç
  3919.  vlastnê.   Nazÿvejme   to   neodolatelnÿm   nutkáním;   nazÿvejme  to
  3920.  sentimentalitou;  nazÿvejme to  hloupostí. Gundersen  se na  to místo
  3921.  nikdy vrátit  nehodlal. A p⌐esto  byl tu, p⌐ipravoval  se na p⌐istání
  3922.  a mêl ji p⌐ed sebou na obrazovce,  dost blízko, aby se mohl natáhnout
  3923.  a sev⌐ít ji v dlani, planetu o málo vêt¿í neæ Zemê, planetu, která ho
  3924.  stála nejlep¿ích deset  let jeho æivota, planetu, na  níæ se dozvêdêl
  3925.  vêci o sobê samém, které  doopravdy vêdêt nechtêl. Signální svêtlo ve
  3926.  spoleçenské místnosti  se rozzá⌐ilo rudê. Loâ  mêla zakrátko p⌐istát.
  3927.  Gundersen se navzdory v¿emu vracel zpátky.
  3928.    Vidêl  p⌐ed sebou  mlænÿ rubá¿  zakrÿvající mírné  oblasti a  velké
  3929.  snêhové  çepice roztahující  se  daleko  od pólû,  vidêl nepravidelnÿ
  3930.  modroçernÿ  pás  parnÿch  tropû.  Vzpomínal,  jak planoucím soumrakem
  3931.  projíædêl Mo⌐em  prachu, vzpomínal na  tiché, ponuré cesty  po ⌐ekách
  3932.  zakrytÿch  klenbou ¿elestících  dÿkovitÿch listû,  vzpomínal na zlaté
  3933.  kokteily,  které  popíjel  za  Noci  pêti  mêsícû  na verandê stanice
  3934.  v dæungli  se  Seenou  po  boku,  a  nildoror  troubící v porostu. To
  3935.  v¿echno  bylo  uæ  velice  dávno.  Teâ  uæ  zas  p⌐evzali  vládu  nad
  3936.  Holmanovÿm svêtem  nildoror. Gundersen se  s tím smi⌐oval  jen velice
  3937.  têæce. Moæná to byl ten pravÿ  dûvod, proç se sem vracel: podívat se,
  3938.  jak si nildoror vedou.
  3939.    'Upozornêní pro cestující ve  spoleçenské místnosti,' ozval se hlas
  3940.  z reproduktoru. 'Za  patnáct minut vstoupíme  na obêænou dráhu  kolem
  3941.  Belzagoru. P⌐ipravte se prosím k návratu do ochrannÿch sítí.'
  3942.    Belzagor.  Tak  se  teâ  ta  planeta  nazÿvá. Domorodé jméno, slovo
  3943.  jazyku  nildoror. Gundersenovi  to p⌐ipadalo  stejnê zlovêstné,  jako
  3944.  nêco  z asyrské  mytologie.  Samoz⌐ejmê,  slovo bylo  zmênêno lidskou
  3945.  vÿslovností;  kdyæ  ho  vyslovil  nêkterÿ  nildor,  znêlo  spí¿  jako
  3946.  Bllls'grr.  Ale p⌐ece  jen to  byl Belzagor.  Mohl zkusit  nazÿvat tu
  3947.  planetu jménem, které  teâ nosila, bylo-li to t⌐eba.  Snaæil se nikdy
  3948.  bezdûvodnê neuráæet cizí bytosti.
  3949.    'Belzagor,' ⌐ekl. 'Zní  to skoro smyslnê, æe? Krásnê  se to válí po
  3950.  jazyku.'
  3951.    Párek turistû poblíæ nêj p⌐ikÿvl. Ochotnê souhlasili s çímkoliv, co
  3952.  Gundersen prohlásil. Muæ, otylÿ, bledÿ a p⌐íli¿ teple obleçenÿ, ⌐ekl:
  3953.  'Kdyæ jste tu byl naposledy, nazÿvali to tu je¿tê Holmanûv svêt, æe?'
  3954.    'Ano,' p⌐isvêdçil Gundersen. 'Ale to  bylo je¿tê ve starÿch dobrÿch
  3955.  imperiálních  çasech, kdy  si Pozem¿ƒan  nazÿval planety,  jak se  mu
  3956.  zlíbilo. To uæ je teâ pryç.'
  3957.    Turistova æena  sev⌐ela rty do  úzkÿch odkrvenÿch linek.  Gundersen
  3958.  cítil jistou ¿kodolibou radost z toho,  æe ji pobu⌐uje. Po celou dobu
  3959.  cesty hrál têm turistûm nedobrovolnê  roli Kiplinga - vystupoval jako
  3960.  bÿvalÿ koloniální ú⌐edník, kterÿ se  jde podívat, jak si ta zatracená
  3961.  smeçka  domorodcû  vede,  kdyæ  si  teâ  musí  vládnout sama. Bylo to
  3962.  p⌐ehánêní a zkreslování jeho skuteçného  postoje, ale obças mu dêlalo
  3963.  radost  nosit  tuto  masku.  Turisté  -  bylo  jich  tu  osm - k nêmu
  3964.  vzhlíæeli  se  smêsicí  zboæné  úcty  a  pohrdání,  kdyæ se p⌐ed nimi
  3965.  naparoval,  velkÿ  snêdÿ  muæ,  v  jehoæ  rysech se zraçila zku¿enost
  3966.  s cizími svêty. Nemêli ho rádi pro  to, jak p⌐ed nimi vystupoval; ale
  3967.  vêdêli, æe strádal, pracoval a lopotil  se pod cizím sluncem, a v tom
  3968.  byla jistá romantika.
  3969.    'Budete bydlet v hotelu?' zeptal se turista.
  3970.    'Ne.  Vydám se  rovnou do  dæungle, k  mlænÿm krajûm.  Podívejte se
  3971.  - tamhle, vidíte?  Na severní polokouli,  ten pruh oblaçnosti  zhruba
  3972.  uprost⌐ed. Teplotní  gradient je tady  velice strmÿ: tropy  a polární
  3973.  oblast spolu skoro sousedí. Mlha. Opar.  Vezmou vás tam na vÿlet. Mám
  3974.  tam nêjakou práci.'
  3975.    'Práci? Myslel jsem, æe tyhle  nové nezávislé svêty byly vyjmuty ze
  3976.  zóny ekonomického vyuæívání, takæe--'
  3977.    'Ne, není  to obchodní záleæitost,'  ⌐ekl Gundersen. 'Je  to osobní
  3978.  záleæitost. Nevy⌐ízená záleæitost. Nêco,  co se mi nepoda⌐ilo udêlat,
  3979.  kdyæ  jsem tady  byl sluæebnê.'  Signální svêtlo  se znovu rozzá⌐ilo,
  3980.  naléhavêji neæ p⌐edtím. 'Omluvíte mê?  Opravdu bychom se mêli odebrat
  3981.  do ochrannÿch sítí.'
  3982.    Ode¿el do své kabiny a p⌐ipravil se na p⌐istání. Zvlákñovací trysky
  3983.  vyplivly pramínky  rychletuhnoucí pênové hmoty  a obalily ho.  Zav⌐el
  3984.  oçi. Cítil, jak se do  nêj op⌐ela síla decelerace, kurióznê archaickÿ
  3985.  pocit,  kterÿ se  pojil se  starÿmi çasy  raného cestování  vesmírem.
  3986.  Kosmická  loâ zaçala  padat na  planetu, zatímco  se Gundersen houpal
  3987.  v ochranné   síti,  zavê¿enÿ,   chránênÿ  p⌐ed   nejhor¿ími  následky
  3988.  zpomalení.
  3989.    Jedinÿm kosmodromem na  Belzagoru byl ten, kterÿ p⌐ed  více neæ sto
  3990.  lety postavili  Pozem¿ƒané. Nacházel se  v tropech u  ústí velké ⌐eky
  3991.  vlévající  se  do  jediného  belzagorského  oceánu.  Maddenova  ⌐eka,
  3992.  Benjaminiho  oceán  -  Gundersen  ani  neznal  jejich  jména v jazyce
  3993.  nildoror. Kosmodrom  byl na¿têstí vybaven  systémem samoçinné údræby.
  3994.  P⌐istávací  maják  byl  ⌐ízen   automatickÿm  a  vysoce  renundovanÿm
  3995.  za⌐ízením;  homeostatickÿ  dozor  udræoval  povrch  p⌐istávacích drah
  3996.  v po⌐ádku  a  okolní  dæungli  ve  stanovenÿch  mezích.  O v¿echno se
  3997.  staraly  stroje;  bylo  by  po¿etilé  çekat,  æe  kosmodrom p⌐evezmou
  3998.  nildoror, a  nemoæné dræet si  tu pozemskÿ personál.  Pokud Gundersen
  3999.  vêdêl, æila na Belzagoru po⌐ád je¿tê asi stovka Pozem¿ƒanû, kte⌐í tam
  4000.  zûstali i po V¿eobecném odstoupení, ale nebyli to lidé, kte⌐í by byli
  4001.  schopni   ⌐ídit  kosmodrom.   A  navíc   tu  byla   smlouva.  V¿echny
  4002.  administrativní funkce museli zastávat buâto nildoror, nebo nikdo.
  4003.    P⌐istáli.  Ochranná s탠 z pênové  hmoty se  rozpustila. Vy¿li  ven
  4004.  z kosmické lodi. Vzduch páchl po  tropech: úrodná vlhká pûda, hnijící
  4005.  listí,  trus  obyvatel  dæungle,  vûnê  p⌐ekrásnÿch  kvêtû. Byl çasnÿ
  4006.  veçer. Na nebi svítila dvojice  mêsícû. Stejnê jako vædycky visela ve
  4007.  vzduchu hrozba  de¿tê; vlhkost patrnê  dosahovala 99%. Ale  hrozba se
  4008.  skoro nikdy  nevyplnila. V tropickém pásu  byly prûtræe mraçen ⌐ídké.
  4009.  Voda se ze vzduchu jednodu¿e neustále vyluçovala v drobnÿch kapiçkách
  4010.  a pokrÿvala  v¿e  maliçkÿmi  mokrÿmi  korálky.  Nad  korunami  stromû
  4011.  hula-gula  rostoucích po  okraji p⌐istávací  plochy zahlédl Gundersen
  4012.  záblesky  vzdálené  bou⌐e.  Letu¿ka  se⌐adila  svÿch  devêt svê⌐encû.
  4013.  'Tudy, prosím,' ⌐ekla struçnê a zamí⌐ila s nimi k jedné z budov.
  4014.    Z hou¿tí nalevo se vyno⌐ili t⌐i  nildoror a váænê se dívali na novê
  4015.  p⌐íchozí.   Turisté  p⌐ekvapenê   vydechli  a   zaçali  si  ukazovat.
  4016.  'Podívejte  se! Vidíte  je? Vypadají  docela jako  sloni! To  jsou ti
  4017.  nili-- nildoror?'
  4018.    'Ano, nildoror,'  ⌐ekl Gundersen. Çpavÿ  pach mohutnÿch zví⌐at  byl
  4019.  cítit p⌐es  celou mÿtinu. Bÿk a  dvê krávy, pomyslel si,  soudê podle
  4020.  velikosti jejich  klû. V¿ichni t⌐i byli  p⌐ibliænê stejnê velcí, nêco
  4021.  p⌐es t⌐i metry, a jejich temnê zelená kûæe prozrazovala, æe pocházejí
  4022.  ze  západní  polokoule.  Oçi  velké  jako  talí⌐ky  se na nêj upíraly
  4023.  s mírnou zvêdavostí.  Jedna ze samic  vep⌐edu pozvedla ocas  a na zem
  4024.  s plesknutím dopadla hromádka  kou⌐ícího purpurového trusu. Gundersen
  4025.  zaslechl hluboké harmonické zvuky, ale na tu vzdálenost nebyl schopen
  4026.  ⌐íct,  o çem  nildoror mluví.  P⌐edstavte si  je, jak ⌐ídí kosmodrom,
  4027.  pomyslel si. P⌐edstavte si, jak vládnou planetê. Jenæe oni to dêlají.
  4028.  Oni to dêlají.
  4029.    Uvnit⌐  budovy  kosmodromu  nikdo  nebyl.  Nêkolik  robotû, souçást
  4030.  homeostatické  sítê, opravovalo  zeâ na  opaçném konci,  kde vegetace
  4031.  zaçala naru¿ovat ¿edé plastikové  obklady; d⌐íve nebo pozdêji dæungle
  4032.  zniçí  v¿e  v  této  çásti  planety.  Ale  to  byla  jediná viditelná
  4033.  aktivita.  Nebyla tu  æádná celnice.  Nildoror tento  druh byrokracie
  4034.  nepêstovali.  Nestarali  se,  co  se  dováæí  do  jejich svêta. Devêt
  4035.  cestujících pro¿lo celní prohlídkou uæ  p⌐ed odletem ze Zemê; Zemê se
  4036.  naopak velice starala, co se  na nevyvinuté planety vyváæí. Nebyla tu
  4037.  ani  cestovní kancelá⌐  a smênárna,  æádnÿ novinovÿ  stánek nebo jiné
  4038.  vêci,  které çlovêk  obvykle najde  na kosmodromu.  Byl tam jen velkÿ
  4039.  prázdnÿ hangár, kterÿ  kdysi, v dobê, kdy Holmanûv  svêt pat⌐il Zemi,
  4040.  bÿval nexus  vÿznamné kolonie. Gundersenovi se  zdálo, æe v¿ude kolem
  4041.  sebe vidí duchy  têch dávno minulÿch dní: postavy  v tropickÿch khaki
  4042.  oblecích   doruçující  zprávy,   dozorce  lodních   nákladû  mávající
  4043.  inventárními   seznamy,   poçítaçové   techniky   ovê¿ené  girlandami
  4044.  pamêƒovÿch perliçek,  domorodé nosiçe naloæené zboæím  pro vÿvoz. Teâ
  4045.  bylo v¿ude  ticho. Nêkolik opravá⌐skÿch  robotû se pohybovalo  pustou
  4046.  prázdnotou.
  4047.    Letu¿ka z kosmické lodi oznámila  osmi cestujícím: 'Vá¿ prûvodce tu
  4048.  bude kaædou chvíli. Vezme vás do hotelu a--'
  4049.    Gundersen  se rozhodl,  æe pûjde   do hotelu  také, t⌐ebaæe  jen na
  4050.  jedinou noc.  Doufal, æe ráno se  mu poda⌐í zajistit si  dopravu. Pro
  4051.  svou cestu na sever nemêl æádnÿ konkrétní plán; mêla to bÿt více ménê
  4052.  improvizace, prûzkumná cesta do jeho vlastní minulosti.
  4053.    Zeptal se letu¿ky: 'Bude tím prûvodcem nildor?'
  4054.    'Myslíte  domorodce? Ale  ne,  je  to Pozem¿ƒan,  pane Gundersene.'
  4055.  Zalistovala  ve sloæce  poti¿tênÿch papírû.  'Jmenuje se  Van Beneker
  4056.  a mêl  tady bÿt  nejménê pûl  hodiny p⌐ed  p⌐istáním na¿í lodi, takæe
  4057.  nechápu, proç--'
  4058.    'Van Beneker  nikdy nebyl moc  dochvilnÿ,' ⌐ekl Gundersen.  'Ale uæ
  4059.  jde.'
  4060.    Brouk, o¿untêlÿ a nahlodanÿ  místním poçasím, zastavil u otev⌐eného
  4061.  vchodu do budovy. Vylezl z nêj men¿í zrzavÿ muæ, o¿untêlÿ a nahlodanÿ
  4062.  místním  poçasím  stejnê  jako  jeho  stroj.  Na  sobê  mêl pomaçkané
  4063.  pracovní ¿aty a lovecké boty, které mu sahaly ke kolenûm. Vlasy uæ mu
  4064.  zaçínaly ⌐ídnout a prosvítala mu jimi opálená kûæe na hlavê. Ve¿el do
  4065.  budovy,  rozhlédl  se  a  zamæoural.  Oçi  mêl  svêtle modré a trochu
  4066.  hypertyreózní.
  4067.    'Vane?' zavolal Gundersen. 'Tady jsem, Vane.'
  4068.    Malÿ  muæ  vykroçil  smêrem   k  turistûm.  Ledabylÿm,  mechanickÿm
  4069.  zpûsobem  p⌐itom  deklamoval:  'Chtêl  bych  vás  v¿echny p⌐ivítat na
  4070.  Belzagoru, jak se  dnes nazÿvá Holmanûv svêt. Jmenuji  se Van Beneker
  4071.  a ukáæu  vám  z  této  fascinující  planety  tolik,  kolik  mi zákony
  4072.  dovolují vám ukázat, a--'
  4073.    'Ahoj, Vane,' p⌐eru¿il ho Gundersen.
  4074.    Prûvodce se podráædênê zarazil v pûli vêty. Znovu zamrkal a podíval
  4075.  se  na Gundersena.  Nakonec se  zeptal: 'Pan  Gundersen?' Z tónu jeho
  4076.  hlasu bylo z⌐ejmé, æe tomu nemûæe uvê⌐it.
  4077.    'Jenom Gundersen. Uæ nejsem tvûj ¿éf.'
  4078.    'Jeæí¿i,  pane   Gundersene.  Jeæí¿i,  vy  jste   sem  p⌐iletêl  na
  4079.  turistickou vÿpravu?'
  4080.    'Ne tak docela. Mám v úmyslu podniknout vÿpravu vlastní.'
  4081.    Van Beneker  se obrátil k  ostatním. 'Prosím, abyste  mne na chvíli
  4082.  omluvili. Jen na nêkolik minut.' K letu¿ce z kosmické lodi dodal: 'To
  4083.  je  v  po⌐ádku.  Mûæete  mi  je  oficiálnê  p⌐edat.  P⌐ebírám  za  nê
  4084.  zodpovêdnost.  Jsou tady  v¿ichni? Jeden,  dva, t⌐i  - osm.  Správnê.
  4085.  Dob⌐e,  aƒ si  odnesou svoje  zavazadla dozadu  do brouka.  A pak  aƒ
  4086.  chvíli poçkají. Hned budu u nich.' Popadl Gundersena za loket. 'Po⌐ád
  4087.  tomu nemohu  uvê⌐it, pane Gundersene.  Nedovedete si p⌐edstavit,  jak
  4088.  jste mê p⌐ekvapil. Jeæí¿i!'
  4089.    'Jak se má¿, Vane?'
  4090.    'Mizernê. Jak jinak, na téhle planetê? Kdy jste vlastnê ode¿el?'
  4091.    'V roce 2240. Rok po odstoupení. P⌐ed osmi lety.'
  4092.    'Osm let. A co jste dêlal pak?'
  4093.    'Koloniální ú⌐ad mi na¿el práci  na Zemi,' ⌐ekl Gundersen. 'Na nudu
  4094.  si stêæovat nemûæu. Teâ si vybírám rok nast⌐ádané dovolené.'
  4095.    'A chcete ji strávit tady?'
  4096.    'Proç ne?'
  4097.    'Proç?'
  4098.    'Chci se  vydat do mlænÿch krajû,'  ⌐ekl Gundersen. 'Chci nav¿tívit
  4099.  sulidoror.'
  4100.    'Kvûli tomu jste sem nep⌐i¿el,'  ⌐ekl Van Beneker. 'Proç tam chcete
  4101.  jít?'
  4102.    'Ze zvêdavosti.'
  4103.    'V mlænÿch  krajích si çlovêk jenom  koleduje o malér. Víte,  co se
  4104.  ⌐íká, pane Gundersene. Vám p⌐ece  nemusím p⌐ipomínat, kolik chlapû se
  4105.  tam  pustilo a  kolik z  nich se  nevrátilo.' Van  Beneker se zasmál.
  4106.  'Ne⌐íkejte mi, æe  jste se sem plahoçil takovou  dálku, jen abyste si
  4107.  pokecal se sulidoror. Vsadím se, æe máte nêjakÿ jinÿ dûvod.'
  4108.    Gundersen neodpovêdêl. 'A co tady dêlá¿ ty, Vane?'
  4109.    'Vêt¿inou provádím turisty. Dostávám  tak devêt nebo deset skupinek
  4110.  za rok. Proletím se s nimi  nad oceánem, pak jim ukáæu kousek mlænÿch
  4111.  krajû, a pak si zaletíme nad Mo⌐e prachu. Je to docela hezkÿ vÿlet.'
  4112.    'Ano.'  'Zbytek çasu  odpoçívám. Hodnê  mluvím s  nildoror a  obças
  4113.  nav¿tívím  staré  p⌐átele  na  stanicích  v  dæungli.  Budete je znát
  4114.  v¿echny, pane Gundersene. Jsou to v¿echno lidi, co tu zûstali.'
  4115.    'A co Seena Royceová?' zeptal se Gundersen.
  4116.    'Æije u vodopádû ¢angri-la.'
  4117.    'Po⌐ád vypadá stejnê?'
  4118.    'Myslím,  æe ano,'  ⌐ekl Van  Beneker. 'Máte  v úmyslu  vydat se do
  4119.  mlænÿch krajû tamtudy?'
  4120.    'Samoz⌐ejmê,'  odpovêdêl  Gundersen.  'Udêlám  si  z  toho  takovou
  4121.  sentimentální pouƒ. Obejdu v¿echny  stanice po cestê. Nav¿tívím staré
  4122.  p⌐átele.  Seenu.   Cullena.  Kurtze.  Salamona.   V¿echny,  kte⌐í  tu
  4123.  zûstali.'
  4124.    'Nêkte⌐í z nich jsou po smrti.'
  4125.    'V¿echny,  kte⌐í tu  zûstali,' zopakoval  Gundersen. Podíval  se na
  4126.  malého  muæe  p⌐ed  sebou  a  usmál  se.  'Teâ  se  radêji vênuj svÿm
  4127.  turistûm. Mûæeme  si poklábosit veçer  v hotelu. Chtêl  bych, abys mi
  4128.  vyprávêl o v¿em, co se tu p⌐ihodilo od chvíle, kdy jsem ode¿el.'
  4129.    'To  nebude nic  têækého, pane  Gundersene. To  mûæu udêlat  rovnou
  4130.  a jedním slovem.  Rozklad. V¿echno se  tady rozpadá. Podívejte  se na
  4131.  tamtu zeâ.'
  4132.    'Chápu.'
  4133.    'A teâ se podívejte na roboty, co ji opravují. Uæ se moc nelesknou,
  4134.  co? Taky jdou  pomalu k çertu. Kdyæ se  podíváte zblízka, uvidíte, æe
  4135.  se jim do trupû zaæírá rez.'
  4136.    'Ale homeostáze--'
  4137.    'Jistê. V¿echno  se po⌐ád opravuje,  i opraváren¿tí roboti.  Ale se
  4138.  systémem to  jde z kopce. D⌐ív  nebo pozdêji se rozklad  dostane i do
  4139.  ⌐ídících programû a  pak uæ æádné dal¿í opravy  nebudou a tenhle svêt
  4140.  se  vrátí zpátky  do doby  kamenné. Myslím  opravdu do  doby kamenné.
  4141.  A nildoror  budou koneçnê  spokojení. Rozumím  têm velkÿm  parchantûm
  4142.  stejnê jako kdokoliv jinÿ. Vím, æe  se uæ nemûæou doçkat, aæ poslední
  4143.  památka po  Pozem¿ƒanech na tÿhle  planetê zhnije. P⌐edstírají,  jací
  4144.  jsou  s  námi  kamarádi,  ale  celou  tu  dobu  nás nenávidí, opravdu
  4145.  nenávidí, a--'
  4146.    'Mêl bys  jít za turisty,  Vane,' p⌐eru¿il ho  Gundersen. 'Zaçínají
  4147.  bÿt neklidní.'
  4148.  
  4149.  
  4150.  
  4151.    DVë
  4152.  
  4153.  
  4154.    P⌐i¿la karavana  nildoror, která je  mêla dopravit z  kosmodromu do
  4155.  hotelu - dva  Pozem¿ƒané na jednoho nildora; Gundersen  jel sám a Van
  4156.  Beneker  se zavazadly  jel broukem.  T⌐i nildoror,  kte⌐í se pásli na
  4157.  okraji p⌐istávací plochy,  se línê p⌐idali ke karavanê  a jiní dva se
  4158.  vyno⌐ili  z porostu.  Gundersena p⌐ekvapilo,  æe nildoror  jsou stále
  4159.  je¿tê ochotní slouæit Pozem¿ƒanûm  jako dopravní zví⌐ata. 'Nevadí jim
  4160.  to,'  vysvêtlil  mu  Van  Beneker.  'Rádi  nám  prokazují laskavosti.
  4161.  Zvy¿uje  to  jejich  pocit  nad⌐azenosti.  Koneckoncû,  na¿i váhu ani
  4162.  necítí. A nemyslí  si, æe by to bylo  nêco, za co by se  mêli stydêt,
  4163.  kdyæ na sobê nechávají jezdit lidi.'
  4164.    'Kdyæ jsem  tady byl, mêl jsem  dojem, æe k tomu  mají odpor,' ⌐ekl
  4165.  Gundersen.
  4166.    'Od  na¿eho  odstoupení  neberou  takové  vêci  tak váænê. Na druhé
  4167.  stranê, jak  mûæeme vêdêt, co  si myslí? Chci  ⌐íct, co si  doopravdy
  4168.  myslí?'
  4169.    Turisté  byli p⌐edstavou  jízdy na  nildoror znaçnê  rozru¿ení. Van
  4170.  Beneker  se  je  pokou¿el  uklidnit  vysvêtlováním,  æe  je  to jeden
  4171.  z nejskvêlej¿ích  záæitkû,  které  jim  Belzagor  nabízí. Kromê toho,
  4172.  dodal, strojní vÿrobê se na téhle planetê p⌐íli¿ neda⌐í a uæ nezûstal
  4173.  skoro  æádnÿ funkçní  brouk. Gundersen  povzbudil vyçkávající nováçky
  4174.  tím, æe názornê  p⌐edvedl, jak se nasedá. Popleskal  svého nildora po
  4175.  levém  klu a  tvor po  sloním zpûsobu  poklekl, opatrnê  se spou¿têje
  4176.  nejprve  na  kolena  p⌐edních  nohou  a  pak  zadních. Nildor vyhrbil
  4177.  ramena, aæ  se mu na zádech  vytvo⌐ila prohlubeñ, ve které  se çlovêk
  4178.  mohl pohodlnê  usadit, a Gudersen  nastoupil, pouæívaje jeho  krátké,
  4179.  dozadu zahnuté  rûæky jako sedlovou hru¿ku.  Kostênÿ h⌐eben, táhnoucí
  4180.  se aæ do  poloviny nildorovy ¿iroké lebky, se  zaçal cukat. Gundersen
  4181.  to  vzal jako  uvítací znamení;  nildoror mêli  bohatou ⌐eç  posunkû,
  4182.  k nimæ  pouæívali nejen  h⌐ebenu, ale  i dlouhého  svalnatého chobotu
  4183.  a velkÿch, jakoby plisovanÿch u¿í.  'S¿¿ukh!' ⌐ekl Gundersen a nildor
  4184.  se zvedl.  'Sedí se ti  dob⌐e?' zeptal se  ho svÿm vlastním  jazykem.
  4185.  'Ano,  velice dob⌐e,'  odpovêdêl Gundersen  a p⌐i  tom pocítil náhlou
  4186.  radost z toho, jak si jeho rty vzpomnêly na dlouho nepouæívanÿ jazyk.
  4187.    Osm turistû  ho ponêkud váhavê  a neohrabanê napodobilo  a karavana
  4188.  vyrazila  dolû podél  ⌐eky k   hotelu. Pod  klenbou stromû  se míhaly
  4189.  tlumenê zá⌐ící noçnivky.  Na obloze se objevil t⌐etí  mêsíc a smí¿ené
  4190.  svêtlo  v¿ech t⌐í  se prodralo   listovím a  odráæelo se  od olejnaté
  4191.  hladiny rychle se æenoucí ⌐eky  po jejich levici. Gudersen se za⌐adil
  4192.  na konec prûvodu pro p⌐ípad, æe by nêkterÿ z turistû spadl. Sám zaæil
  4193.  jen jedinÿ neklidnÿ  moment, kdyæ jeho nildor zastavil  a pak opustil
  4194.  zástup.  Nêkolikrát hrábl  svÿmi t⌐emi  kly v  ⌐íçním korytu,  aby si
  4195.  opat⌐il  nêjakÿ  pamlsek,  a  pak  se  za⌐adil  zpátky do prûvodu. Za
  4196.  starÿch  çasû,  pomyslel  si  Gundersen,  by  se  nêco takového nikdy
  4197.  nestalo. Nildoror nebylo dovoleno mít své vrtochy.
  4198.    Jízda ho naplñovala uspokojením. Mírné houpání bylo docela p⌐íjemné
  4199.  a chûze nildoror  byla dostateçnê rychlá  a p⌐itom ne  nebezpeçná pro
  4200.  pasaæéry.  Skvêlá  zví⌐ata,  pomyslel  si  Gundersen. Silná, uçenlivá
  4201.  a inteligentní. Skoro  natáhl ruku, aby  svého o⌐e podrbal  za u¿ima,
  4202.  ale  na  poslední   chvíli  ho  napadlo,  æe  by   to  mohlo  pûsobit
  4203.  nep⌐ístojnê.  Nildoror   jsou  nêco  víc  neæ   jen  trochu  zvlá¿tnê
  4204.  vypadající  sloni,  p⌐ipomnêl  si.   Jsou  to  inteligentní  bytosti,
  4205.  dominantní  forma  æivota  na  této  planetê,  lidé  -  na  to nesmí¿
  4206.  zapomínat.
  4207.    Po chvíli usly¿el burácení p⌐íboje. Blíæili se k hotelu.
  4208.    Cesta se postupnê roz¿i⌐ovala aæ se promênila v mÿtinu. Jedna z æen
  4209.  v p⌐ední  çásti karavany  ukázala do  hou¿tí; její  manæel se podíval
  4210.  naznaçenÿm smêrem  a pokrçil rameny. Kdyæ  Gundersen o chvíli pozdêji
  4211.  dojel na to místo, uvidêl, co je zaujalo. Mezi stromy se krçily çerné
  4212.  stíny, temné  postavy se pohybovaly sem  a tam. Ve stínu  stromû byly
  4213.  sotva  viditelné.  Zatímco  Gundersenûv  nildor  procházel kolem, dvê
  4214.  z postav se  oddêlily od ostatních a  p⌐i¿ly na okraj cesty.  Byli to
  4215.  mohutní dvojnoæci  skoro t⌐i metry vysocí  pokrytí silnou temnê rudou
  4216.  koæe¿inou. Jejich masivní ocasy pomalu zametaly zelenÿ podrost. Zpola
  4217.  zakryté oçi p⌐iv⌐ené i v  ¿eru hou¿tí línê sledovaly prûvod. Gumovité
  4218.  tapí⌐í çenichy hlasitê vêt⌐ily.
  4219.    Æena se  sviænê obrátila ke  Gundersenovi a zeptala  se ho: 'Co  je
  4220.  to?'
  4221.    'Sulidoror.  Druhÿ druh.  P⌐i¿li z  mlænÿch krajû.  Pat⌐í k severní
  4222.  rase.'
  4223.    'Jsou nebezpeçní?'
  4224.    'Tak bych to ne⌐ekl.'
  4225.    'Pokud ta zví⌐ata pocházejí ze severu, co dêlají tady?' chtêl vêdêt
  4226.  její manæel.
  4227.    'Nejsem si  jist,' opáçil Gundersen.  Zeptal se svého  o⌐e a dostal
  4228.  odpovêâ. 'Pracují v hotelu,' zavolal  pak na manæelskÿ pár. 'Hoteloví
  4229.  poslíçci.  Pomocníci  v  kuchyni.'  P⌐ipadalo  mu  divné, æe nildoror
  4230.  p⌐imêli  sulidoror, aby  slouæili v  hotelu Pozem¿ƒanû.  Jako sluhové
  4231.  nebyli  sulidoror  vyuæíváni  ani  p⌐ed  odstoupením.  Ale tehdy byla
  4232.  samoz⌐ejmê k dispozici spousta robotû.
  4233.    Hotel  leæel  p⌐ímo  p⌐ed  nimi.  Byl  postaven  na pob⌐eæí, lesklá
  4234.  polokoule,  jeæ  zvençí  nevykazovala  æádné  známky  rozkladu.  P⌐ed
  4235.  odstoupením  to byl  podnik  urçenÿ  vÿhradnê pro  pot⌐eby nejvy¿¿ích
  4236.  ú⌐edníkû Spoleçnosti. Gundersen v  nêm strávil hodnê ¿ƒastnÿch chvil.
  4237.  Teâ sesedl a  spolu s Van Benekerem pomohl  dolû i ostatním turistûm.
  4238.  U vchodu do  hotelu postávali t⌐i  sulidoror. Van Beneker  na nê mávl
  4239.  a sulidoror zaçali odná¿et zavazadla z kufru brouka do hotelové haly.
  4240.    Uvnit⌐ Gundersen okamæitê zaznamenal p⌐íznaky postupujícího úpadku.
  4241.  Na  okraji  ozdobného  zahradního  pruhu  kolem  vnit⌐ní  zdi zaçínal
  4242.  narûstat  koberec  tyg⌐ího  mechu  a  místy  dosahoval  aæ k dláædêné
  4243.  podlaze  hlavní hotelové  haly;  Gundersen  si v¿iml  malÿch zubatÿch
  4244.  tlamiçek které po nêm dychtivê chñapaly, jak ¿el kolem. Roboti, kte⌐í
  4245.  zaji¿ƒovali údræbu hotelu, byli  kdysi bezpochyby naprogramováni, aby
  4246.  mech  udræovali  za  hranicemi  zahrady,  ale  program se léty patrnê
  4247.  trochu  pozmênil, protoæe  mechu teâ  bylo dovolováno,  aby se vet⌐el
  4248.  i do nitra budov. Moæná uæ tu ani æádní roboti nezûstali a sulidoror,
  4249.  kte⌐í  je nahradili,  plnili své  údræbá⌐ské povinnosti  p⌐inejlep¿ím
  4250.  laxnê.  A bylo  moæno vypozorovat  i jiné  známky toho,  æe se  lidem
  4251.  zaçíná vymykat vláda nad hotelem z rukou.
  4252.    'Ho¿i vám ukáæou va¿e pokoje,'  ⌐ekl Van Beneker. 'Aæ se ubytujete,
  4253.  mûæete si  zajít dolû na kokteil.  Veçe⌐e se bude podávat  asi za pûl
  4254.  druhé hodiny.'
  4255.    Obrovskÿ  sulidor odvedl  Gundersena do  pokoje ve  t⌐etím podlaæí,
  4256.  kterÿ mêl vÿhled na mo⌐e.  Veden silou zvyku Gundersen nabídl tvorovi
  4257.  minci, ale  sulidor se na ni  stêæí podíval a ani  se nepokusil si ji
  4258.  vzít. Gundersenovi se zdálo, æe z nêj vyza⌐uje jakési napêtí, vnit⌐ní
  4259.  nepokoj, ale moæná to byl jen dûsledek jeho nadmêrné obrazotvornosti.
  4260.  Za  starÿch çasû  bylo sulidoror   jen z⌐ídka  vidêt mimo  oblast mlh
  4261.  a Gundersen si na nê je¿tê nezvykl.
  4262.    V jazyku  nildoror se zeptal:  'Jak dlouho uæ  pracujete v hotelu?'
  4263.  ale sulidor neodpovêdêl. Gundersen jazyk sulidoror neznal, ale vêdêl,
  4264.  æe  kaædÿ  sulidor  hovo⌐í  stejnê  dob⌐e  jazykem nildoror jako svÿm
  4265.  vlastním.  Opakoval  svou  otázku  s  mnohem  peçlivêj¿í vÿslovností.
  4266.  Sulidor se  lesklÿmi drápy podrbal  v koæi¿e a  ne⌐ekl nic. Nev¿ímavê
  4267.  pro¿el   kolem   Gundersena,   zprûhlednil   okenní   stênu,  upravil
  4268.  atmosférické filtry a zase ti¿e ode¿el.
  4269.    Gundersen se zamraçil.  Rychle se svlékl a vlezl  si do oçi¿ƒovaçe.
  4270.  Pronikavê bzuçící  vibrátory z nêj odstranily  ¿pínu celodenní cesty.
  4271.  Vybalil si zavazadla  a oblékl si veçerní ¿aty,  upnutou ¿edou tuniku
  4272.  a zrcadlovê  lesklé boty.  Natónoval si  barvu vlasû  k tmav¿í  çásti
  4273.  spektra, takæe se mu zmênily z blond na tak⌐ka ka¿tanové.
  4274.    Náhle se cítil velice unavenÿ.
  4275.    Právê  p⌐icházel  do  st⌐edních  let;  bylo  mu  sotva osmaçty⌐icet
  4276.  a cestování na nêj  obvykle nijak nepûsobilo. Odkud se  tedy brala ta
  4277.  únava?  V¿iml si,  æe celé  ty çty⌐i  hodiny, které  zatím strávil na
  4278.  planetê,  se  nachází  ve  stavu  nep⌐irozeného  napêtí.  Je  ztuhlÿ,
  4279.  neuvolnênÿ, napjatÿ -  není si jist vlastními motivy  k návratu, není
  4280.  si jist,  zda je tady vítán,  moæná se dokonce cítí  trochu provinile
  4281.  - to  v¿echno  mohlo  p⌐ispêt  k  jeho  nervozitê.  Dotkl se vypínaçe
  4282.  a promênil  zeâ pokoje  v zrcadlo.  Ano, obliçej  mêl protaæenÿ; jeho
  4283.  lícní  kosti, které  vædy trochu  vystupovaly, se  teâ rÿsovaly  jako
  4284.  çepele, rty  mêl bledé a çelo  zbrázdêné vráskami. Nosní dírky  se mu
  4285.  znatelnê  chvêly. Gundersen  zav⌐el oçi  a zkusil  jedno z mentálních
  4286.  relaxaçních  cviçení. O  t⌐icet sekund  pozdêji uæ  vypadal lépe, ale
  4287.  ⌐ekl si,  æe nêco k pití  by to po⌐ád je¿tê  mohlo vylep¿it. Vydal se
  4288.  dolû do hotelové haly.
  4289.    Æádnÿ z turistû tam je¿tê nebyl.  Æaluzie byly vytaæeny a on sly¿el
  4290.  burácení  mo⌐e  a  cítil  jeho  slanou  vûni.  Okraj  pláæe  lemovala
  4291.  nepravidelná  krajka nahromadêné  soli.  Byl  p⌐íliv; bylo  vidêt jen
  4292.  vrcholky útesû lemujících pob⌐eæí.  Gundersen se zahledêl p⌐es mêsíci
  4293.  ozá⌐enou vodní  hladinu aæ k temnému  vÿchodnímu horizontu. Na obloze
  4294.  byly t⌐i mêsíce, stejnê jako kdyæ tady byl svou poslední noc a louçil
  4295.  se  s ostatními.  A kdyæ  bylo po  oslavê, ¿el  si uprost⌐ed  noci se
  4296.  Seenou zaplavat aæ na konec mêlçiny, kde sotva dosáhli nohama na dno,
  4297.  a pak,  kdyæ se  vrátili na  b⌐eh, nazí  a pokrytí  solí, milovali se
  4298.  spolu mezi  skalisky, objímali se  jako milenci, kte⌐í  vêdí, æe jsou
  4299.  spolu naposled. A teâ se sem vrátil.
  4300.    Ucítil nával nostalgie tak silnÿ, æe aæ zavrávoral.
  4301.    Kdyæ  Gundersen p⌐i¿el  na Holmanûv  svêt ve  funkci asistenta ¿éfa
  4302.  stanice,  bylo mu  t⌐icet let.  Kdyæ ho  opou¿têl, byl  ¿éfem sektoru
  4303.  a bylo mu çty⌐icet.  Prvních t⌐icet let æivota mu  teâ p⌐ipadalo jako
  4304.  nevÿraznÿ prolog  k desetiletí strávenému  tady a posledních  osm let
  4305.  jako  prázdnÿ epilog.  Svûj æivot  proæil na  tomto tichém kontinentu
  4306.  obklopeném  mlhou  a  ledem  na   severu,  mlhou  a  ledem  na  jihu,
  4307.  Benjaminiho oceánem na  vÿchodê a Mo⌐em prachu na  západê. Po krátkou
  4308.  dobu  ⌐ídil  polovinu  svêta  -  alespoñ  kdyæ  nebyl p⌐ítomen hlavní
  4309.  zmocnênec  - a  pak se  ho tahle  planeta zbavila,  jako by nikdy ani
  4310.  neexistoval. Gundersen se odvrátil od okna a posadil se.
  4311.    Objevil se  Van Beneker, po⌐ád ve  své propocené, vytahané pracovní
  4312.  kombinéze.  P⌐átelsky na  Gundersena mrkl  a zaçal  se p⌐ehrabovat ve
  4313.  sk⌐íñkách  za pultem.  'Jsem tu  taky barmanem,  pane G.  Co vám mohu
  4314.  nabídnout?'
  4315.    'Alkohol,'  odpovêdêl  Gundersen.  'V  jakékoliv  formê,  kterou mi
  4316.  doporuçí¿.'
  4317.    'Dávku, nebo láhev?'
  4318.    'Láhev. Mám rád tu chuƒ.'
  4319.    'Jak myslíte.  Ale já si  radêji ¿lehnu. Co  se poçítá, je  úçinek,
  4320.  pane, úçinek.' Postavil p⌐ed Gundersena  prázdnou sklenici a podal mu
  4321.  láhev obsahující  asi t⌐i unce  temnê rudé kapaliny.  Rum z vysoçiny,
  4322.  místní  produkt.  Gundersen  ho  neochutnal  uæ  osm  let. Láhev byla
  4323.  vybavena   vlastním   chladicím   za⌐ízením;   Gundersen  ho  krátkÿm
  4324.  stisknutím  palce aktivoval  a mlçky  se díval,  jak se  uvnit⌐ tvo⌐í
  4325.  ledové  kostky. Kdyæ  bylo pití  pat⌐içnê vychlazené,  nalil si ho do
  4326.  sklenice a rychle se napil.
  4327.    'Je  to je¿tê  ze starÿch  zásob,' ⌐ekl  Van Beneker.  'Moc uæ toho
  4328.  nezûstalo, ale vím,  æe vy to dokáæete ocenit.'  P⌐iloæil si k levému
  4329.  p⌐edloktí   ultrazvukovÿ  injektor.   Zzz!  a   dávka  alkoholu  byla
  4330.  vst⌐íknuta p⌐ímo do æíly. Van  Beneker se za¿klebil. 'Takhle úçinkuje
  4331.  rychleji. ¢naps  pro chlapa z dêlnické  t⌐ídy. Co? Co? Dáte  si je¿tê
  4332.  rum, pane G?'
  4333.    'Teâ je¿tê ne. Radêji se postarej o své turisty, Vane.'
  4334.    Turisté  zaçali  po  párech   plnit  bar:  nejprve  Watsonovi,  pak
  4335.  Mirafloresovi, Steinovi  a nakonec Christopherovi.  Zjevnê çekali, æe
  4336.  najdou  bar praskající  ve ¿vech,  plnÿ ostatních  turistû a  çí¿níkû
  4337.  v çervenÿch æaketech.  Místo toho je  çekaly loupající se  plastikové
  4338.  zdi, soniky, které uæ nefungovaly  a byly pokryté pavuçinami, prázdné
  4339.  stoly  a  nep⌐íli¿  vlídnÿ   pan  Gundersen  zachmu⌐enê  zírající  do
  4340.  sklenice. Turisté si vymênili podvedené pohledy. Tak kvûli tomuhle se
  4341.  plahoçili  v¿echny  ty  svêtelné  roky?  Van  Beneker  zamí⌐il  k nim
  4342.  a nabídl jim pití, drogy a ostatní zp⌐íjemnêní, které skÿtaly omezené
  4343.  zdroje hotelu. Turisté se rozdêlili do dvou skupin, usadili se u okna
  4344.  a zaçali  se  bavit  tlumenÿmi  hlasy.  V  Gundersenovê  blízkosti se
  4345.  oçividnê necítili  p⌐íli¿ dob⌐e. Patrnê cítili  nesmyslnost rolí, jeæ
  4346.  tu hráli, rolí mêkkÿch, dob⌐e  zaopat⌐enÿch lidí, které nuda hnala do
  4347.  vzdálenÿch  koutû galaxie.  Stein  mêl  v Kalifornii  genetickÿ salón
  4348.  krásy,   Miraflores  s탠  kasin   na   Mêsíci,  Watson   byl  doktor
  4349.  a Christopher  -  Gundersen  si   nedokázal  vzpomenout,  co  vlastnê
  4350.  Christopher dêlal. Nêco v oboru finançnictví.
  4351.    Paní Steinová ⌐ekla: 'Tamhle na  pláæi jsou zase ta zví⌐ata. Zelení
  4352.  sloni.'
  4353.    V¿ichni se  podívali tím smêrem. Gundersen  naznaçil, æe chce dal¿í
  4354.  pití, a dostal  ho. Zpocenÿ a brunátnÿ Van Beneker  na nêj mrkl a dal
  4355.  si  druhou nitroæilní  dávku.  Turisté  se zaçali  pochechtávat. Paní
  4356.  Christopherová ⌐ekla: 'To v sobê nemají ani kousek studu?'
  4357.    'Moæná si jen tak hrají, Ethel,' ⌐ekl Watson.
  4358.    'Hrají? No, jestli tomuhle ⌐íká¿ hraní--'
  4359.    Gundersen se naklonil dop⌐edu a aniæ vstal, vyhlédl oknem. Na pláæi
  4360.  se pá⌐il  párek nildoror. Samice  kleçela v místech,  kde byla vrstva
  4361.  soli  nejsilnêj¿í a  bÿk do  ní pronikal  zezadu, svíral  její ramena
  4362.  a tlaçil  svûj st⌐ední  kel proti  kostênému h⌐ebenu  na její  hlavê.
  4363.  Hÿædêmi p⌐i tom vyráæel proti jejímu zadku. Turisté, kte⌐í se hihñali
  4364.  a vymêñovali si  nep⌐íli¿ taktní poznámky,  byli ¿okováni a  vzru¿eni
  4365.  zároveñ. Ke  svému vlastnímu p⌐ekvapení si  Gundersen uvêdomil, æe je
  4366.  ¿okován  rovnêæ,  açkoliv  pá⌐ící  se  nildoror  pro nêj nebyli niçím
  4367.  novÿm; a kdyæ  se z pláæe ozvalo divoké  orgasmické za⌐vání, odvrátil
  4368.  se. Byl v rozpacích a nevêdêl proç.
  4369.    'Nêjak tê to vzalo,' ⌐ekl Van Beneker.
  4370.    'Tady by to dêlat nemêli.'
  4371.    'Proç  ne? Dêlají  to, kde  je  napadne.  V¿ak ví¿,  jak to  u nich
  4372.  chodí.'
  4373.    'P⌐i¿li sem zámêrnê,' zabruçel Gundersen. 'Aby se ukázali turistûm?
  4374.  Nebo aby  si je dobírali?  Vûbec by si  turistû nemêli v¿ímat.  Co se
  4375.  vlastnê snaæí dokázat? Æe jsou pouhá zví⌐ata, ⌐ekl bych.'
  4376.    'Nerozumí¿ nildoror, Gundy.'
  4377.    Gundersen  vzhlédl, p⌐ekvapenÿ  stejnê Van  Benekerovÿmi slovy jako
  4378.  tím, æe  byl tak náhle  degradován z 'pana  Gundersena' na 'Gundyho'.
  4379.  Zdálo se, æe se jeho p⌐ekvapení p⌐eneslo i na Van Benekera; rozpaçitê
  4380.  zamrkal a zaçal si dlaní uhlazovat ⌐ídké vlasy.
  4381.    'Nerozumím?' zeptal  se Gundersen. 'Poté, co  jsem tu strávil deset
  4382.  let?'
  4383.    'Promiñ, ale myslím, æes jim nerozumêl nikdy, ani kdyæ jsi tu je¿tê
  4384.  byl. Nav¿tívil jsem s tebou spoustu  vesnic, kdyæ jsem byl je¿tê tvÿm
  4385.  pod⌐ízenÿm. Pozoroval jsem tê.'
  4386.    'Proç si myslí¿, æe jim nerozumím, Vane?'
  4387.    'Opovrhuje¿ jimi. Povaæuje¿ je za zví⌐ata.'
  4388.    'To není pravda!'
  4389.    'Ale  je,  Gundy.  Nikdy  jsi  nep⌐ipustil,  æe  by vûbec mohli bÿt
  4390.  inteligentní.'
  4391.    'To  vûbec není  pravda,' opakoval  Gundersen. Vstal  a vzal  si ze
  4392.  sk⌐íñky novou láhev rumu. Pak se vrátil ke stolu.
  4393.    'Podal bych ti ji,' ⌐ekl Van Beneker. 'Staçilo ⌐íct.'
  4394.    'To je v po⌐ádku.' Gundersen si  rum vychladil a zhluboka se napil.
  4395.  'Mluví¿  nesmysly, Vane.  Udêlal jsem  pro ty  lidi, co  bylo v  mÿch
  4396.  silách. Pomáhal jsem  jim, vedl je k civilizaci.  Objednával jsem pro
  4397.  nê  pásky, zvukové  kapsle, kulturu  po tunách.  Prosadil jsem pro nê
  4398.  novou regulaci  maximálního pracovního vytíæení.  Trval jsem na  tom,
  4399.  aby   moji  lidé   respektovali  jejich   práva  dominantní  domorodé
  4400.  civilizace. Já--'
  4401.    'Jednal jsi  s nimi jako  s velice inteligentními  zví⌐aty. Ne jako
  4402.  s cizími   inteligentními  lidskÿmi   bytostmi.  Moæná   sis  to  ani
  4403.  neuvêdomoval, Gundy, ale  já ano a Bûh ví, æe  oni zrovna tak. Mluvil
  4404.  jsi  s  nimi  zpatra.  Byl  jsi  k  nim  laskavÿ  tím nejménê vhodnÿm
  4405.  zpûsobem. V¿echna tvoje starost, abys  je pozvedl, abys je zdokonalil
  4406.  - kecy, Gundy, oni mají svou vlastní kulturu. Nestojí o na¿i!'
  4407.    'Vést  je  byla  moje  povinnost,'  odpovêdêl  Gundersen  ¿krobenê.
  4408.  'Nebylo  by k  niçemu myslet  si, æe  zví⌐ata, která  nemají ani svûj
  4409.  vlastní psanÿ jazyk, která--' Zdê¿enê se zarazil.
  4410.    'Zví⌐ata,' ⌐ekl Van Beneker.
  4411.    'Jsem unavenÿ. Moæná jsem pil p⌐es míru. Prostê mi to jen uklouzlo,
  4412.  Vane.'
  4413.    'Zví⌐ata.'
  4414.    'P⌐estañ do  mne rÿt, Vane.  Dêlal jsem, co  jsem mohl, a  pokud to
  4415.  bylo ¿patné, je  mi líto. Snaæil jsem se dêlat  to, co jsem povaæoval
  4416.  za  správné.'  Gundersen  postrçil  svou  prázdnou  sklenici dop⌐edu.
  4417.  'Nalej mi dal¿í, ano?'
  4418.    Van Beneker mu dolil a sám si dal dal¿í nitroæilní dávku. Gundersen
  4419.  p⌐eru¿ení  rozhovoru  uvítal  a  oçividnê  stejnê  tak i Van Beneker,
  4420.  protoæe  oba dva  dlouho setrvali  v zamy¿leném  tichu, vyhÿbajíce se
  4421.  navzájem  oçima.  Do  baru  ve¿el  sulidor  a  zaçal  sbírat  prázdné
  4422.  sklenice, krçe  se p⌐i tom  pod stropem navræenÿm  pro lidskou vÿ¿ku.
  4423.  Lidé, zaraæení pohledem na divoce vyhlíæejícího tvora pohybujícího se
  4424.  po  místnosti, utichali.  Nildoror ode¿li.  Jeden z  mêsícû zapadl na
  4425.  vÿchodê a zanechal  po sobê ohnivou stopu na  hladinê mo⌐e. Gundersen
  4426.  si uvêdomil, æe uæ nezná ani  jména mêsícû. Nezáleæelo na tom; jména,
  4427.  které  dostaly  od  Pozem¿ƒanû,  uæ  byla  jen dávno mrtvou historií.
  4428.  Nakonec ⌐ekl Van Benekerovi: 'Proç ses rozhodl, æe tady zûstane¿ i po
  4429.  odstoupení?'
  4430.    'Cítil jsem se tady doma. Æil jsem tu pêtadvacet let. Proç bych mêl
  4431.  jít nêkam jinam?'
  4432.    'Æádná rodinná pouta jinde?'
  4433.    'Ne. A tady  je to pohodlné. Spoleçnost mi  vyplácí penzi. Dostávám
  4434.  spropitné od turistû. Pak je tu plat z hotelu. To je dost na v¿echno,
  4435.  co pot⌐ebuju.  Vêt¿inou pot⌐ebuju jen  nêjakou tu dávku  do æíly. Tak
  4436.  proç bych mêl jít pryç?'
  4437.    'Komu pat⌐í hotel?' zeptal se Gundersen.
  4438.    'Konfederaci  nildoror  západního   kontinentu.  Spoleçnost  jí  ho
  4439.  p⌐edala.'
  4440.    'A nildoror ti vyplácí plat?  Myslel jsem, æe galaktickou monetární
  4441.  ekonomiku neuznávají.'
  4442.    'To je pravda. Dohodli se se Spoleçností.'
  4443.    '₧íká¿ to tak, jako by hotel dál vedla Spoleçnost.'
  4444.    'Pokud  ho  vûbec  nêkdo  vede,  pak  je  to  nejspí¿  Spoleçnost,'
  4445.  p⌐isvêdçil Van Beneker. 'Ale  zákony odstoupení p⌐íli¿ neporu¿ují. Je
  4446.  tady jen jedinÿ zamêstnanec. Já. Beru si svûj plat z toho, co turisté
  4447.  platí za ubytování. Zbytek utrácím za import z monetární sféry. Copak
  4448.  to nechápe¿,  Gundy, æe je to  jen velkÿ vtip? Je  to rutina navræená
  4449.  tak,  aby mi  umoæñovala opat⌐ovat  si ¿naps,  to je  v¿echno. Tenhle
  4450.  hotel není po  komerçní stránce k niçemu. Spoleçnost  nemá na planetê
  4451.  æádné zájmy. Skuteçnê.'
  4452.    'V po⌐ádku. V po⌐ádku. Já ti vê⌐ím.'
  4453.    'Co hledá¿ v mlænÿch krajích?' zeptal se Van Beneker.
  4454.    'Opravdu to chce¿ vêdêt?'
  4455.    'Çlovêku líp ubíhá ças, kdyæ se vyptává.'
  4456.    'Chci vidêt ob⌐ad znovuzrození. Nikdy  jsem ho nevidêl, za celÿ ten
  4457.  ças, co jsem byl tady.'
  4458.    Van Benekerovy  vypoulené modré oçi  se je¿tê víc  vypoulily. 'Proç
  4459.  nemûæe¿ mluvit váænê, Gundy?'
  4460.    'Mluvím.'
  4461.    'Zahrávat si vêcmi kolem znovuzrození je nebezpeçné.'
  4462.    'Jsem p⌐ipraven riskovat.'
  4463.    'Mêl by sis o tom nejd⌐ív promluvit s místními lidmi. Mûj názor je,
  4464.  æe bychom se do toho nemêli míchat.'
  4465.    Gundersen si povzdechl. 'Vidêl jsi to nêkdy?'
  4466.    'Ne. Nikdy.  Nikdy jsem to  vidêt netouæil. Aƒ  uæ sulidoror dêlají
  4467.  v horách cokoliv,  aƒ si to dêlají  beze mne. ₧eknu ti,  s kÿm by sis
  4468.  o tom mêl promluvit: se Seenou.'
  4469.    'Ona znovuzrození vidêla?'
  4470.    'Její manæel.'
  4471.    Gundersen ucítil p⌐íliv zdê¿ení. 'Kdo je její manæel?'
  4472.    'Jeff Kurtz. Tys to nevêdêl?'
  4473.    'Zatracenê, ne,' zamumlal Gundersen.
  4474.    'Nechápe¿, co na nêm vidêla, co?'
  4475.    'Nechápu,  jak mûæe  æít s  chlapem, jako  je on.  Tys mluvil o mém
  4476.  postoji vûçi  domorodcûm! A p⌐itom je  tu nêkdo, kdo s  nimi zacházel
  4477.  jako se svÿm majetkem a--'
  4478.    'Promluv si  se Seenou u  vodopádû ¢angri-la. O  znovuzrození.' Van
  4479.  Beneker se zasmál. 'Hraje¿ si se  mnou, co? Ví¿, æe jsem opilÿ, takæe
  4480.  ze mê má¿ legraci.'
  4481.    'Ne. Vûbec  ne.' Gundersen se  ztêæka zvedl. 'Mêl  bych se teâ  jít
  4482.  trochu vyspat.'
  4483.    Van  Beneker ho  následoval ke  dve⌐ím. Ve  chvíli, kdy  se chystal
  4484.  vyjít ven,  malÿ muæ se k  nêmu naklonil a ⌐ekl:  'Ví¿, Gundy, jak to
  4485.  nildoror p⌐ed tím  dêlali venku na pláæi -  to nebylo kvûli turistûm.
  4486.  To bylo  kvûli tobê. Tohle  je jejich p⌐edstava  o smyslu pro  humor.
  4487.  Dobrou noc, Gundy.'
  4488.  
  4489. ────────────────────────────────────
  4490.  
  4491.  01Edmund Gundersen, bÿvalÿ vysokÿ koloniální ú⌐edník, se po ¿esti
  4492.  01letech vrací zpêt na planetu Belzagor, jejíæ çásti d⌐íve vládl -
  4493.  01tentokrát v¿ak jako pouhÿ náv¿têvník. V doprovodu skupiny nildoror
  4494.  01a sulidoror se vydává do nitra neprostupné dæungle a tajemnÿch
  4495.  01mlænÿch krajû, aby tam prozkoumal tajuplnÿ ob⌐ad domorodcû - ob⌐ad
  4496.  01znovuzrození - a vyrovnal se se svou vlastní minulostí.
  4497.  
  4498.  01   Klasická science fiction jednoho z p⌐edních autorû æánru.
  4499.  
  4500.  04Broæ 240 str, p⌐eklad P.Hodek, obálka J.Burns, Polaris 1995,
  4501.  04cena 79,- Kç
  4502.  
  4503.  
  4504.            Od téhoæ autora vy¿lo:   0011K⌐ídla noci
  4505. 
  4506. 0013                  S   A L E R G I ï   N A   M A G I I
  4507.  
  4508.                           12Craig Shaw Gardner
  4509.  
  4510.  
  4511.   Jedna
  4512.  
  4513.   ''Çarodêj je pouze  tak dobrÿ jako jeho kouzla,'  ⌐íkají lidé çasto.
  4514.  Je t⌐eba ⌐íct, æe nêco takového  mohou prohla¿ovat jen ti, kdoæ nikdy
  4515.  sami çarodêji nebyli.
  4516.    Ti z nás, kte⌐í si vybrali jako své povolání çarodêjnickou profesi,
  4517.  vêdí, æe kouzla  jsou jen malou çástí çarodêjova  úspêchu. Stejnê tak
  4518.  æivotnê   dûleæitá  je   bystrá  mysl   a  obratnÿ   jazyk,  a  moæná
  4519.  nejdûleæitêj¿í je  znalost boçních uliçek,  podzemních chodeb a  têch
  4520.  çástí lesa, kde  je porost obzvlá¿tê hustÿ -  pro p⌐ípady, æe kouzla,
  4521.  která známe tak dob⌐e, p⌐ece jen nêjak nevyjdou.'
  4522.  
  4523.                                         - EBENEZUMOVO UÇENï, svazek I.
  4524.  
  4525.  
  4526.    Den  byl  poklidnê  nádhernÿ,  moæná  aæ  p⌐íli¿. Protoæe dnes jsem
  4527.  v tomto tÿdnu poprvé mohl zapomenout na v¿echny své problémy a myslet
  4528.  jen na Aleu.
  4529.    Alea! Moje  odpolední kráska. Její  jméno jsem se  dozvêdêl teprve,
  4530.  kdyæ jsme spolu byli poslednê, právê p⌐edtím, neæ se vydala, jak sama
  4531.  ⌐íkala,  'za  hlasem  svého  srdce'.  Ale  stejnê  jistê,  jako æe mê
  4532.  opustila, vím,  æe se mûæeme zase  setkat. Ve Vu¿tê se  mûæe p⌐ihodit
  4533.  cokoliv.
  4534.    Çarodêj kÿchl.
  4535.    Vytrhl  jsem se  ze svého   snêní, okamæitê  bdêlÿ a  p⌐ipravenÿ na
  4536.  v¿echno.  Mûj   mistr,  çarodêj  Ebenezum,   nejvêt¿í  mág  Západních
  4537.  království, kÿchl. To mohlo znamenat jen jediné.
  4538.    Ve vzduchu byla magie!
  4539.    Ebenezum mi pokynul, abych ho  následoval, jeho majestátnÿ a bohatê
  4540.  zdobenÿ  çarodêjnickÿ  hábit  mu  p⌐i  bêhu  pleskal.  Zamí⌐ili  jsme
  4541.  k nejbliæ¿í skupince stromû.
  4542.    Z hou¿tí na druhé stranê mÿtiny se ozval drsnÿ vÿk⌐ik.
  4543.    'Smrt çarodêji!'
  4544.    Do  stromu  nêjaké  t⌐i  stopy  nad  mou  hlavou  se  zabodl o¿têp.
  4545.  Z podrostu  vybêhlo s  jeçením pûl  tuctu bojovníkû,  z jejichæ k⌐iku
  4546.  stydla krev  v æilách. Nejspí¿  pro docílení zvlῃ  divokého vzhledu
  4547.  byli  pomalovaní tmavou  barvou a  mávali velkÿmi  meçi dlouhÿmi jako
  4548.  muæská ruka.
  4549.    Na  o¿têpu  bylo  namalováno  nêkolik  primitivních  çarodêjnickÿch
  4550.  znakû.  Aha, tak  takhle to  bylo. Pouhÿ  dal¿í vraæednÿ  pokus. Svÿm
  4551.  zpûsobem jsem byl zklamanÿ. Na okamæik jsem si myslel, æe by to mohlo
  4552.  bÿt nêco váæného.
  4553.    Takæe uæ to tu bylo zase.  V¿echny ty vraæedné útoky mê uæ zaçínaly
  4554.  unavovat. My¿lenky na mou odpolední  krásku byly rázem pryç. Jenæe aƒ
  4555.  uæ byly ty pokusy p⌐ipravit  nás o æivot jakkoliv jednotvárné, stejnê
  4556.  jsme si nemohli dovolit reagovat na nê p⌐íli¿ laxnê.
  4557.    Podíval  jsem   se  na  svého   mistra.  Çarodêj  Ebenezum,   jeden
  4558.  z nejuçenêj¿ích muæû  toho obrovského kontinentu,  kterÿm jsme zrovna
  4559.  putovali, krátce p⌐ikÿvl a zacpal si nos.
  4560.    Rukama jsem vytvo⌐il t⌐etí základní  çarodêjnÿ obrazec. Pak jsem se
  4561.  nadechl a vystoupil jsem z úkrytu.
  4562.    'Stûjte, darebáci!' zvolal jsem vÿhrûænê.
  4563.    Bojovníci nedali nijak najevo, æe  by si mého varování v¿imli, spí¿
  4564.  by se  dalo ⌐íct, æe  se teâ na  nás hnali s  dvojnásobnou zu⌐ivostí.
  4565.  Svêtlé  vlasy jejich  vûdce p⌐i   bêhu poskakovaly,  jako by  mêl nad
  4566.  oboçím p⌐enosné ptaçí  hnízdo. Vrhl dal¿í o¿têp s  takovou vervou, æe
  4567.  p⌐i tom div æe neklopÿtl. Nemêl moc dobrou mu¿ku.
  4568.    Rychle jsem udêlal rukama kouzelné  gesto. V prûbêhu posledních dní
  4569.  na¿eho p⌐ekotného útêku si Ebenezum na¿el nêkolik volnêj¿ích chvilek,
  4570.  aby mne nauçil nêçemu ze základû magie. Çlovêku staçilo zvládnout pár
  4571.  snadnÿch posunkû a zemê, vzduch, oheñ  i voda se staly jeho pokornÿmi
  4572.  sluhy.
  4573.    P⌐esto jsem p⌐i svém prvním  samostatném zásahu nechtêl zkou¿et nic
  4574.  zbyteçnê  sloæitého. Vzduchem  zasvi¿têl dal¿í  o¿têp a  jen o  chlup
  4575.  neprobodl vûdce tlupy  zezadu. Vûdce zav⌐e¿têl a zastavil  se. Byl uæ
  4576.  dost blízko, abych v jeho vybledlÿch modrÿch oçích rozpoznal hnêv.
  4577.    Rudÿ vztekem se otoçil, aby dal svÿm muæûm krátkou lekci ve správné
  4578.  technice  vrhání o¿têpû.  Ebenezum mi  z úkrytu  mezi stromy pokynul,
  4579.  abych pokraçoval. Tak tedy nêjaké jednoduché kouzlo. Rozhodl jsem se,
  4580.  æe svou magií poruçím zemi, aby  vytvo⌐ila hlubokou jámu, do které se
  4581.  na¿i pronásledovatelé  lapí jako do  pasti. Zaçal jsem  lokty a levou
  4582.  nohou  vykonávat p⌐íslu¿né  pohyby a  p⌐itom jsem  pískal první çty⌐i
  4583.  takty z 'Písnê ¿ƒastného d⌐evorubce.'
  4584.    Bojovníci  zajeçeli  a  jako  jeden  muæ  se  na  mne vrhli s novou
  4585.  energií. Spêchal jsem se svÿm kouzlem,  jak jen to bylo moæné; jednou
  4586.  jsem poskoçil na  jedné noze, pak dvakrát na  obou, po¿krábal jsem se
  4587.  na hlavê a znovu zapískal ty çty⌐i takty.
  4588.    Vtom nebe potemnêlo. Má magie pûsobila! Nêkolikrát jsem se popotáhl
  4589.  za levÿ lalûçek a v p⌐esnê stanoveném rytmu se vysmrkal.
  4590.    Z nebe se k zemi snesla nesmírná oranæová masa.
  4591.    Zastavil jsem se. Co jsem to udêlal? Bojovníky i celé okolí pokryla
  4592.  oranæovo ælutá vrstva. A ta vrstva se pohybovala.
  4593.    Chvíli mi  trvalo, neæ jsem pochopil,  oç jde. Motÿli! Nêjak  se mi
  4594.  poda⌐ilo  vyçarovat  miliony  motÿlû.   Poletovali  zmatenê  po  poli
  4595.  a dêlali, co mohli, aby se  dostali co nejdál od bojovníkû. Bojovníci
  4596.  zase prskali a kÿchali, divoce kolem  sebe mávali rukama a dêlali, co
  4597.  mohli, aby se dostali co nejdál od motÿlû.
  4598.    Musel  jsem se  nêkde splést,   to bylo  jisté. Na¿têstí  mi motÿli
  4599.  poskytli dost  çasu, abych se mohl  opravit. Znovu jsem se  pustil do
  4600.  çarování. Procviçováním pohybû loktû  jsem p⌐ece strávil celé hodiny.
  4601.  Poskok na jedné  noze, dva poskoky na obou,  po¿krábat se, v¿echno se
  4602.  zdálo bÿt v po⌐ádku. Nebo jsem mêl zvednout pravou nohu místo levé?
  4603.    Samoz⌐ejmê!  Taková  hloupost!   Okamæitê  jsem  kouzlo  zopakoval,
  4604.  tentokrát správnê.
  4605.    Zdálo se, æe se bojovníkûm nakonec poda⌐ilo náletu motÿlû uniknout.
  4606.  Chvíli têæce oddychovali  a nêkte⌐í se vyçerpanê opírali  o své meçe,
  4607.  ale  vzápêtí znovu  spustili zu⌐ivÿ  k⌐ik a  vrhli se vp⌐ed. Dokonçil
  4608.  jsem pískání a vysmrkal jsem se.
  4609.    Obloha  znovu  potemnêla.  Bojovníci  se  zarazili  a s viditelnÿmi
  4610.  obavami vzhlédli vzhûru.
  4611.    Tentokrát to byly ryby. Mrtvé ryby.
  4612.    Bojovníci  se dali  na útêk  tak  rychle,  jak jen  to bylo  moæné,
  4613.  klopÿtajíce a klouzajíce na zemi pokryté rozmaçkanÿmi motÿli a tisíci
  4614.  mrtvÿmi  treskami. Rozhodl  jsem se,   æe je  ças, abychom  se rovnêæ
  4615.  vzdálili.  Z pachu,  kterÿ se  zaçal ¿í⌐it  kolem, jsem  pochopil, æe
  4616.  tresky jsou mrtvé uæ nêjakÿ ças.
  4617.    'Skvêlé, uçedníku!'  Mûj mistr vy¿el  ze svého úkrytu  mezi stromy.
  4618.  Po⌐ád si dræel nos. 'A to jsem  tê je¿tê tahle kouzla ani neuçil. Má¿
  4619.  skuteçnÿ talent pro improvizaci. Açkoliv  vûbec nechápu, jak se ti to
  4620.  s têmi motÿly  a mrtvÿmi rybami poda⌐ilo.'  Zavrtêl hlavou a uchechtl
  4621.  se  pod vousy.  'Çlovêk by  skoro ⌐ekl,  æe jsi  p⌐itom pískal 'Píseñ
  4622.  ¿ƒastného d⌐evorubce.''
  4623.    Oba jsme se té p⌐edstavê zasmáli a spê¿nê jsme opustili zapáchající
  4624.  místo. Pevnê jsem si umínil, æe si svá kouzla je¿tê po⌐ádnê propiluju
  4625.  d⌐ív, neæ se  mi naskytne dal¿í p⌐íleæitost je  pouæít, coæ mohlo bÿt
  4626.  velice brzy. Král Urfu nám hned tak pokoj nedá.
  4627.    Z  vÿ¿ky nad  na¿imi hlavami  se ozval  ⌐ev obvykle oznaçovanÿ jako
  4628.  ten, p⌐i kterém tuhne krev v  æilách. Vykoukl jsem skrze vêtve stromû
  4629.  a uvidêl  jsem, æe  se více  ménê na¿im  smêrem ⌐ítí postava obleçená
  4630.  v zeleném. Já i çarodêj jsme sledovali, jak muæ dopadl nêjakÿch deset
  4631.  stop p⌐ed námi a ztratil p⌐itom vêdomí.
  4632.    Ebenezum i já  jsme stáli nad nehybnÿm zabijákem.  Docela urçitê to
  4633.  byl  dal¿í  z  pohûnkû  krále  Urfu,  stejnê  jako  v¿ichni p⌐edchozí
  4634.  neuvê⌐itelnê krveæíznivÿ  a neuvê⌐itelnê hloupÿ. Bylo  jisté, æe Urfu
  4635.  vypsal odmênu na  na¿e hlavy nebo zajmutí. To by  samo o sobê staçilo
  4636.  p⌐itáhnout  pozornost  nemála  nájemnÿch  vrahû.  Ale  Urfu  byl také
  4637.  nejlakomêj¿í  ze  v¿ech  lakomÿch  tyranû,  tkanice  jeho  mê¿ce byly
  4638.  zavázány na  dva uzly a jeho  hospoda⌐ení s penêzi dávalo  zcela novÿ
  4639.  vÿznam  frázi 'nechat  si pro  krejcar koleno  vrtat'. Odmêna na na¿e
  4640.  dopadení rozhodnê  nebyla p⌐ehnanê veliká  a nebyla placena  dop⌐edu.
  4641.  Takæe vêt¿ina nájemnÿch vrahû ztratila zájem, jakmile se seznámili se
  4642.  smluvními podmínkami.  Na¿eho pronásledování se  z⌐ejmê ujali jen  ti
  4643.  hloupí, zoufalí a  zoufale hloupí. Ov¿em têch nám  zase byla v patách
  4644.  celá hejna.
  4645.    Podíval jsem se  na své obno¿ené boty a  rozedranou halenu, p⌐içemæ
  4646.  jsem  neustála naslouchal  zvukûm  lesa  kolem, koutkem  oka sledoval
  4647.  kaædÿ  pohyb, kterÿ  jsem tímto   zpûsobem mohl  zachytit. Kdo  by si
  4648.  pomyslel, æe mne, chudého vesnického chlapce ze Západních království,
  4649.  kdy potká  nêco takového? Co bych  udêlal toho dne, kdy  jsem se stal
  4650.  Ebenezumovÿm uçedníkem, kdybych vêdêl, æe tím opou¿tím klid a bezpeçí
  4651.  své malé  rodné vísky a odsuzuji  se k putování po  podivnÿch krajích
  4652.  a proæívání podivnÿch dobrodruæství? Kdo by ⌐ekl, æe jednoho dne budu
  4653.  dokonce nucen nav¿tívit i Vu¿tu, mêsto tisíce zakázanÿch rozko¿í a æe
  4654.  budu mít odvahu çelit kaædé z nich?
  4655.    Podíval jsem se na svého  mistra, velkého çarodêje Ebenezuma, kterÿ
  4656.  smêle  kráçel  po  mém  boku,  na  jeho  skvêlÿ  háv,  vkusnê zdobenÿ
  4657.  st⌐íbrnÿmi mêsíci a hvêzdami, kterÿ teâ byl maliçko u¿pinênÿ; na jeho
  4658.  dlouhé bílé  vlasy a vous  - momentálnê ponêkud  rozçepÿ⌐enÿ; na jeho
  4659.  aristokratickÿ nos, jen sotva znatelnê  nateklÿ jeho souæením. Kdo by
  4660.  si  pomyslel toho  letního dne  p⌐ed pouhÿmi  nêkolika mêsíci, æe nás
  4661.  potká tohle?
  4662.  
  4663.    'Wuntvore!' zavolal mûj mistr.
  4664.    Moje první reakce byla, æe bych mêl vzít rychle do zajeçích.
  4665.    'Ne,  ne,  Wuntvore.  Pojâ  sem,  prosím  tê!'  Ebenezum  se  usmál
  4666.  a zamával na mne. Muselo to bÿt hor¿í, neæ jsem si myslel.
  4667.    Byl jsem çarodêjnickÿm uçnêm teprve  nêkolik málo tÿdnû a po pravdê
  4668.  ⌐eçeno, moc  mê to místo nenadchlo.  Mûj novÿ pán se  mnou mluvil jen
  4669.  tak na  pûl úst a ani  náhodou se mi neobtêæoval  vysvêtlovat podivné
  4670.  vêci, které se  tu kolem mne dêly. Tedy dokud  se na mne kvûli nêçemu
  4671.  nerozzlobil. Pak jeho hnêv nebral konce.
  4672.    A nyní  se ten mrzoutskÿ çarodêj  usmíval. A kynul mi.  A volal mne
  4673.  jménem.  Tohle se  mi vûbec  nelíbilo. Proç  jen jsem  se musel  stát
  4674.  zrovna çarodêjovÿm uçnêm?
  4675.    Pak  jsem si  vzpomnêl, æe  jsem k  tomu urçitÿ  dûvod mêl.  Velice
  4676.  konkrétní dûvod.  Právê toho rána  jsem p⌐ece byl  v lese, daleko  od
  4677.  domu a  sbíral jsem d⌐íví pro  mágova nekoneçná kouzla. P⌐i  tom jsem
  4678.  náhodou vzhlédl a stála tam ona!
  4679.    'Rozsypal jsi d⌐íví.' Hlas mêla hlub¿í, neæ bych çekal u tak ¿tíhlé
  4680.  mladé  dívky,  a  také  mnohem  smyslnêj¿í.  Kaædé  jednotlivé  slovo
  4681.  formovala  párem dokonalÿch  rtû. Podíval  jsem se  na hromadu  d⌐íví
  4682.  u svÿch nohou. Staçil jedinÿ pohled na její dlouhovlasou krásu a ruce
  4683.  jsem mêl jako z vosku.
  4684.    'Jo, rozsypal,' bylo v¿e, co jsem ze sebe dokázal dostat.
  4685.    'Pro koho jsi ho sbíral?' zeptala se.
  4686.    Kÿvl  jsem  hlavou  k  domku  stêæí  viditelnému  mezi stromy. 'Pro
  4687.  çarodêje.'
  4688.    'Pro çarodêje?'  Její rty se  pootev⌐ely v úsmêvu,  kterÿ by p⌐imêl
  4689.  kûry andêlské zapêt. 'Ty pracuje¿ pro çarodêje?'
  4690.    P⌐ikÿvl jsem. 'Jsem jeho uçeñ.'
  4691.    Její oboçí se v p⌐íjemném údivu mírnê nadzvedlo. 'Uçeñ? Musím ⌐íct,
  4692.  æe to  je o moc zajímavêj¿í,  neæ s çím se  tu çlovêk obvykle setká.'
  4693.  Obda⌐ila mne oslnivÿm úsmêvem.
  4694.    'Je¿tê se uvidíme,' za¿eptala a byla pryç.
  4695.    Myslel jsem na  to po celou cestu k domku  svého mistra. Tak ona se
  4696.  se mnou  chtêla znovu setkat.  A jen a  jen proto, æe  jsem çarodêjûv
  4697.  uçeñ.
  4698.    Ebenezum znovu zavolal mé jméno.
  4699.    Má odpolední  kráska! P⌐ece jen  bylo dobré bÿt  çarodêjovÿm uçnêm!
  4700.  Zhluboka jsem se nadechl a ve¿el do mágovy pracovny.
  4701.    'Posaâ se, Wuntvore.' Mûj mistr  mi p⌐istrçil æidli. 'Ukáæu ti, jak
  4702.  udêlat zaklínadlo.'  Na tvá⌐i se  mu znovu objevil  úsmêv, zabírající
  4703.  skoro celou plochu  mezi jeho knírem a dlouhÿm  bílÿm vousem. 'Velice
  4704.  speciální zaklínadlo.'
  4705.    Jak  se obrátil,  jeho çarodêjnickÿ  háv zaví⌐il.  Hvêzdy a  mêsíce
  4706.  vy¿ité v  látce se roztançily  ve svêtle svíçek.  Ebenezum si posunul
  4707.  klobouk z  çela a p⌐istoupil  k obrovskému dubovému  stolu, kterÿ byl
  4708.  skoro celÿ zakrytÿ rozev⌐enou knihou.
  4709.    'Vêt¿ina zaklínadel,'  zaçal çarodêj, 'je  docela obyçejného druhu.
  4710.  Têæi¿tê práce  kaædého çarodêje, kterÿ  provozuje svou æivnost  v tak
  4711.  prostém vesnickém prost⌐edí, jako je zdej¿í - dokonce i tak zku¿eného
  4712.  odborníka,  jako  jsem  já  -   spoçívá  hlavní  mêrou  v  komerçních
  4713.  zaklínadlech  zamê⌐enÿch na  zvÿ¿ení polních  vÿnosû, snímání  kleteb
  4714.  z ovcí  a  tak  podobnê.  Proç  lidé  ovce  vûbec  proklínají se sice
  4715.  naprosto  vymyká mému  chápání,' --çarodêj  se odmlçel  a nahlédl  do
  4716.  rozev⌐ené knihy--  'ale práce je  práce a honorá⌐  je honorá⌐. A  to,
  4717.  Wuntvore, je první zásada çarodêjnické profese.'
  4718.    Ebenezum vzal jednu  ze dvou dlouhÿch bílÿch svící,  které stály na
  4719.  obou  koncích stolu.  Postavil ji  na jediné  volné místo  na podlaze
  4720.  pracovny. Její svêtlo ozá⌐ilo hvêzdu, naçrtnutou ve ¿pínê.
  4721.    'Druhá  zásada  je  dræet  se  vædycky  o  krok  p⌐ed  konkurencí,'
  4722.  pokraçoval.  'Jak uæ  jsem ⌐íkal,  odeklínadla a  kouzla na zvy¿ování
  4723.  úrody  tê brzy  unaví. Dokonce  bych ⌐ekl,  æe s  tebe nebude správnÿ
  4724.  a plnohodnotnÿ  çarodêj, dokud  tê doopravdy  nezaçnou nudit.  Ale ve
  4725.  svém volném çase - ach,  Wuntvore, tehdy bude¿ mít p⌐íleæitost nechat
  4726.  své çarodêjnické umêní zaskvít se v plné kráse!'
  4727.    Díval jsem  se na svého  mistra v nêmém  úæasu. Rychle p⌐ebíhal  po
  4728.  pracovnê, tu se obrátil, tam  zase poklekl, zalistoval v nêjaké knize
  4729.  nebo zakroutil knoflíkem  jakéhosi podivného çarodêjnického za⌐ízení.
  4730.  Napûl jsem si  k jeho pobíhání dokázal p⌐edstavit  hudbu, která by ho
  4731.  mênila v jakÿsi tajemnÿ tanec, vê¿tící nadcházející magické události.
  4732.  Bylo  to nêco  jako zjevení;  jako kdyæ  se odloupne  kousek b⌐idlice
  4733.  a objeví se kropenatê modré drozdí vajíçko.
  4734.    'Takæe  zaçneme.' Zdálo  se, jako  by mému  mistru v oçích zasvítil
  4735.  odlesk  plamínku  svíce.  'Aæ  budu  s  tím  kouzlem hotov, budu znát
  4736.  p⌐esnou pozici,  rozmístêní a pravdêpodobnê i  smêr, kterÿm se chystá
  4737.  zamí⌐it kaædÿ dañovÿ vÿbêrçí v tomto království!'
  4738.    Tak tomuhle se  mûj mistr vênoval ve volném  çase. Podle jeho úvodu
  4739.  jsem si  sice p⌐edstavoval cosi  vzne¿enêj¿ího, ale usoudil  jsem, æe
  4740.  není vhodná chvíle klást mu zvêdavé otázky.
  4741.    Mûj mistr  si vyhrnul rukávy a  ve tvá⌐i se mu  objevil soust⌐edênÿ
  4742.  vÿraz. 'Tak tedy zaçínáme!'
  4743.    Náhle  v¿ak  zaváhal.  'Ale  nechal  jsem  se  unést svÿm nad¿ením.
  4744.  Wuntvore, zdá se, æe nêco tíæí tvou mysl. Má¿ nêjaké otázky?'
  4745.    Tak jsem mu ⌐ekl o tom vêdru.
  4746.    Myslel jsem to dob⌐e, ale mé ruce nedêlaly vædycky p⌐esnê to, co má
  4747.  hlava zamÿ¿lela. V¿ak také má matka soudila, æe je mám obê levé. Nebo
  4748.  jsem moæná zrovna  myslel na dívku, se kterou jsem  se setkal v lese.
  4749.  Tak  çi  tak,  hodil  jsem  do  studny  vêdro,  aniæ  jsem ho p⌐edtím
  4750.  p⌐ivázal.
  4751.    Co jsem mêl  dêlat? Beze slova jsem se díval  na provaz, kterÿ jsem
  4752.  mêl omotat  kolem dræadla. Nebylo  pravdêpodobné, æe bych  k tomu mêl
  4753.  v p⌐ípadê  tohoto konkrétního  vêdra je¿tê  kdy p⌐íleæitost.  Podíval
  4754.  jsem se do studny, ale nevidêl  jsem nic neæ tmu. Nakopl jsem roubení
  4755.  studny.  Kdyby se  jen provaz  mohl nêjakÿm  kouzlem p⌐ivázat k vêdru
  4756.  sám, bylo by v¿echno zase v po⌐ádku.
  4757.    A  pak mne  napadlo, æe  by se  provaz mohl  sám p⌐ivázat k dræadlu
  4758.  vêdra. Proto jsem se rozbêhl do çarodêjovy pracovny, abych ho poæádal
  4759.  o pomoc. Tedy, pokud by zrovna nemêl nic dûleæitêj¿ího na práci.
  4760.    'No, myslím, æe bych to  mohl za⌐ídit,' odpovêdêl çarodêj. 'P⌐ipadá
  4761.  mi, æe má¿  obças problémy s rukama, Wuntvore.  Stejnê jako s nohama,
  4762.  svou vÿ¿kou a nêkolika jinÿmi vêcmi.  Ale p⌐i tro¿e ¿têstí bys z toho
  4763.  çasem mohl vyrûst.'
  4764.    Ebenezum si prsty  zajel do vousû. 'Mêla by to  pro tebe bÿt lekce,
  4765.  Wuntvore. Chce¿-li  se stát çarodêjem,  bude¿ muset peçlivê  zvaæovat
  4766.  kaædÿ  svûj poçin.  Kaædiçkÿ çin,  od têch  nejnepatrnêj¿ích aæ po ty
  4767.  velké, totiæ  mûæe mít vliv  na provedení kouzla,  a tudíæ tvûj  osud
  4768.  a vêt¿inou i æivot. Teâ se postaráme o to vêdro a pak dokonçíme tuhle
  4769.  vêc.'
  4770.    Chystal jsem se  svého mistra doprovodit ke studni.  Ale místo, aby
  4771.  mûj mistr vy¿el ven, jen o  krok ucouvl a pozvedl ruce. Svÿm hlubokÿm
  4772.  hlasem zamumlal asi tucet slabik. Nêco mne ude⌐ilo do kolena. Bylo to
  4773.  to vêdro.
  4774.    'Teâ--' zaçal  çarodêj a hned  na to p⌐ekvapenê  zajeçel. 'Co to--'
  4775.  Skoçil kup⌐edu a obrátil se ke zdroji toho, co ho vyru¿ilo.
  4776.    Byl to dÿm, nebo to tak alespoñ zpoçátku vypadalo; obzvlῃ odpornê
  4777.  páchnoucí obláçek  namodralé ¿edi visící  nad hvêzdou namalovanou  na
  4778.  zemi. Oblak divoce ví⌐il a p⌐itom rostl, aæ vypadal skoro jako lidská
  4779.  postava.
  4780.    Çarodêj  ukázal  na  zem.  P⌐es  mystické  obrazce  se táhla çmouha
  4781.  oznaçující, kudy proletêlo vêdro.
  4782.    'Pentagram!' zvolal Ebenezum. 'Naru¿il jsem pentagram!'
  4783.    Popadl ze stolu malÿ nûæ, poklekl  vedle namalované hvêzdy a jal se
  4784.  obnovovat p⌐eru¿enou linii.  Vedlo se mu to docela  dob⌐e aæ k místu,
  4785.  kde ho zastavila velká modrá noha. Noha pat⌐ila k je¿tê vêt¿ímu têlu;
  4786.  têlo  samo  se  skládalo  tak⌐ka  vÿhradnê  ze  samÿch ¿piçákû, drápû
  4787.  a rohû.
  4788.    'Démon!' zvolal jsem.
  4789.    Obluda otev⌐ela ústa. Hlas mêla dunivÿ jako zemêt⌐esení. 'P⌐ivolali
  4790.  jste na svêt démona z Démonie,' ⌐ekl,  'a to nejspí¿ æádnÿ z vás dvou
  4791.  nep⌐eæije.'
  4792.    Ebenezumovy rty se  pod jeho bílÿm knírem zk⌐ivily.  'A co hor¿ího,
  4793.  Wuntvore, je to rÿmující démon!'
  4794.    Obrovskÿ  modrÿ netvor  vykroçil ke  svíci. Jak  jeho têlo zalévalo
  4795.  svêtlo, zaçínal jsem  rozeznávat to, co by se  s trochou shovívavosti
  4796.  dalo  oznaçit  jako  rysy  tvá⌐e:  zející  ránu  tlamy,  nad  ní  pár
  4797.  chlupatÿch nozder a  dvojice oçí p⌐íli¿ malÿch a  zlovolnÿch, neæ aby
  4798.  se daly vÿstiænê popsat vÿrazem pichlavé.
  4799.    Netvor znovu promluvil:
  4800.  
  4801.         'Bêda, smrtelníci, va¿e ¿têstí je to tam,
  4802.         nyní stojí p⌐ed vámi démon Guxx sám!'
  4803.  
  4804.    'Tam  a sám?'  Ebenezum se  zatvá⌐il je¿tê  znechucenêji. 'Tomu  ty
  4805.  ⌐íká¿ kvalitní poezie?'
  4806.    Démon  Guxx si  rozpaçitê zamnul  çerné ¿piçaté  drápy. 'V rÿmování
  4807.  moæná nemám je¿tê dost cviku, p⌐esto zabiju tê v okamæiku!'
  4808.    Ebenezum  na  mne  mrkl.  'Vidí¿?  Co  jsem ⌐íkal: vûbec nedodræuje
  4809.  vnit⌐ní rytmus.' Zamy¿lenê se zatahal za bradu. 'Nebo je to moæná tím
  4810.  jeho mizernÿm p⌐ednesem.'
  4811.    'Teâ pokou¿í¿ se zmást mne  slov svÿch jedovatÿch záplavou!' zvolal
  4812.  démon. 'Ale neæ se nadêje¿, Guxxovou se stane¿ potravou!'
  4813.    Démonovy drápy vyst⌐elily rychlostí  svêtla po çarodêjovê krku. Ale
  4814.  Ebenezum nebyl o  nic pomalej¿í, neæ obluda, takæe  drápy jen ¿krábly
  4815.  jeho çarodêjnickÿ klobouk.
  4816.    'Zbyteçnê  komplikované,'  poznamenal  çarodêj,  zatímco  si  znovu
  4817.  vyhrnoval  rukávy. Ebenezum  dával p⌐i  zaklínání p⌐ednost  maximální
  4818.  volnosti. 'Pokud ti mohu radit, dræ se radêji jednodu¿¿ích rÿmû.'
  4819.    Démon se zarazil  a z hrdla se mu  ozvalo hluboké zabublání. 'Moæná
  4820.  má¿ pravdu,' ⌐ekl a odka¿lal si do jedné ze svÿch obrovskÿch dlaní.
  4821.  
  4822.         'Já Guxx Unfufadu se jmenuju
  4823.         a zabíjení çarodêjû zboæñuju!'
  4824.  
  4825.    Ebenezum provedly ve vzduchu sérii sloæitÿch gest a p⌐itom zamumlal
  4826.  pûl tuctu  slabik, kterÿm jsem nerozumêl.  Démon za⌐val. Najednou byl
  4827.  uvêznên ve st⌐íbrné kleci.
  4828.    'Myslí¿ si, æe zadræí¿ mne svÿm st⌐íbrem!' zajeçel Guxx. 'Ale já se
  4829.  osvobodím a seæeru tvûj--' Zarazil se. 'Ne. To nejde. Co se rÿmuje se
  4830.  st⌐íbrem?'
  4831.    'Pomeranç?' navrhl çarodêj.
  4832.    'Já tê  nauçím, z démona  si tropit ¿prÿmy!  Dívej se, jak  rozbiju
  4833.  tvûj zámek svÿmi rÿmy!' Obluda blÿskla oçima. M⌐íæe se zachvêly, aniæ
  4834.  se jich dotkla.
  4835.    'S tímhle  démonem by skuteçnê mohly  bÿt problémy,' ⌐ekl Ebenezum.
  4836.  'Soust⌐eâ se, Wuntvore, teâ se ti dostane krátké lekce v zaklínání.'
  4837.  
  4838.         'Guxx stejnê zvítêzí, to v¿ichni dob⌐e ví,
  4839.         neb kaædÿ novÿ rÿm mou sílu znásobí!'
  4840.  
  4841.    'Ano, ano, my  víme. Ale dej s tím na  chvíli pokoj, ano? No vidí¿,
  4842.  hodnÿ démon.' Ebenezum p⌐eletêl oçima  jednu z tuctu polic s knihami,
  4843.  které pokrÿvaly zdi jeho pracovny. 'Ano. To je ta kniha.'
  4844.    Z  horní  police  sundal   tlustÿ  hnêdÿ  svazek.  312  snadnêj¿ích
  4845.  zaklínadel, stálo zlatÿmi písmeny na jeho h⌐betu.
  4846.    'Ano,  to  je  on...'  Ebenezum  se  odmlçel  a zalistoval v knize.
  4847.  'V p⌐ípadech, jako  je tento, Wuntvore, je velice  dûleæité zvolit to
  4848.  správné zaklínadlo.  U¿et⌐í se tím spousta  nep⌐íjemného uklízení. Å,
  4849.  tady to máme!'
  4850.    'Zapomeñ  na kouzla,  zapomeñ na  úklid, neb  v p⌐í¿tí sekundê bude
  4851.  Guxx krev tvou pít!' zajeçela odporná obluda.
  4852.    'Pokud se tvá síla znásobila  i tímhle rÿmem,' poznamenal Ebenezum,
  4853.  'tak uæ není na svêtê æádná spravedlnost.' Odka¿lal si.
  4854.  
  4855.         'Zbyteçnê snaæí¿ se a v knize listuje¿,
  4856.         p⌐ed Guxxovÿmi drápy obranu nenajde¿!'
  4857.  
  4858.    S tím démon rozt⌐í¿til klec a vrhl se po nás.
  4859.    'Zpátky, Wuntvore!' k⌐ikl çarodêj.
  4860.    Démon  skoçil po  Ebenezumovi. Pohyboval  se rychleji,  neæ mé  oko
  4861.  staçilo vnímat. Drápy,  ostré jako b⌐itvy, se mihly  vzduchem, aby se
  4862.  zaƒaly do çarodêjova masa.
  4863.    Mûj mistr se nacházel v hrozném nebezpeçí. Musím nêco udêlat!
  4864.    Skoçil jsem po obludê. Guxx se ot⌐ásl a já odletêl stranou.
  4865.    Ebenezum  nêco  za⌐val  a  démon  proletêl  místností, aby na druhé
  4866.  stranê  s æuchnutím  narazil na  zeâ. Çarodêj  se vrávoravê postavil.
  4867.  Pravÿ rukáv mêl roztræenÿ. Ruku v nêm mêl pokrytou krví.
  4868.  
  4869.         'Teâ s tebou skoncuju, rychle a hned!
  4870.         Zas jednou ochutnám çarodêjovu krev!'
  4871.  
  4872.    Démon se usmál.
  4873.    Ebenezum popadl sk⌐íñku,  která stála na polici za  ním. Její obsah
  4874.  hodil proti  blíæícímu se Guxxovi.  Vzduch naplnil oblak  naæloutlého
  4875.  prá¿ku. A ças se zpomalil.
  4876.    Guxx uæ najednou nebyl rozmazanou ¿mouhou. Nyní jste mohli z⌐etelnê
  4877.  rozeznat kaædiçkÿ jeho pohyb. Aƒ uæ  s ním ten naæloutlÿ prá¿ek dêlal
  4878.  cokoliv,  jeho  svalnaté  têlo  se  proti  tomu  s  vypêtím v¿ech sil
  4879.  vzpínalo.  Jeho úçinky  jsem cítil  sám na  sobê. Otoçit  hlavou nebo
  4880.  mrknout okem mi trvalo celou vêçnost.
  4881.    Naproti tomu  Ebenezum se stále pohyboval  normální rychlostí. Jeho
  4882.  ústa mumlala slova  nêjaké zvlá¿tní písnê a jeho  ruce, podobné dvêma
  4883.  t⌐epotajícím se ptákûm, vytvá⌐ely ve vzduchu sloæité vzory.
  4884.    Démonovy  pohyby se  zaçaly zrychlovat.  Jeho pomalÿ  postup získal
  4885.  rychlost chûze.
  4886.    Nad  çarodêjovÿma  rukama  se  objevily  svítivé jisk⌐içky; tançící
  4887.  svêtélka, vytvá⌐ející fantastické tvary ví⌐ící místností.
  4888.    Démon  odhodil stranou  têækÿ dubovÿ  stûl. Nyní  postupoval stejnê
  4889.  rychle jako kterÿkoliv çlovêk.
  4890.    Çarodêj  luskl prsty  a svêtélka  se p⌐enesla  nad démonovu  hlavu.
  4891.  Démon za⌐val bolestí a jeho drápy se sev⌐ely naprázdno.
  4892.    'Tvûj konec  se blíæí, mágu!' zajeçel.  Pak, po chvilce p⌐emÿ¿lení,
  4893.  pokraçoval: 'Vbrzku roztrhnu tê jako æábu!'
  4894.    'Jako  æábu?' Çarodêj  se zamraçil   a nêco  vytáhl z  rukávu. 'No,
  4895.  ⌐eknême, æe to byla básnická licitace.'
  4896.    Vtom po nêm démon skoçil. Çarodêj proti nêmu nap⌐áhl krátkÿ meç.
  4897.    Takæe  boj  muæe  proti  mu...  démonovi.  Ale  démon  byl oçividnê
  4898.  silnêj¿í neæ  çarodêj. Musí p⌐ece existovat  nêjakÿ zpûsob, jak svému
  4899.  mistru pomoci. Kdybych jen mêl taky meç!
  4900.    Dÿka se st⌐etla s drápy. A p⌐etla je v pûli.
  4901.    Guxx za⌐val zlostí, aæ se  podlaha pod mÿma nohama zachvêla. Obluda
  4902.  ucouvla  a  zamávala  uƒatÿmi  drápy  ve  vzduchu.  Ebenezum, s dÿkou
  4903.  nap⌐aæenou p⌐ed sebou, vykroçil proti démonovi.
  4904.    Co  to mûj  mistr dêlá?  Vædyƒ kráçí  té p⌐í¿e⌐e  p⌐ímo do  náruçí.
  4905.  Guxxova  druhá, dosud  nezranêná pracka,  se teâ  ocitla za çarodêjem
  4906.  a zaútoçila na temeno jeho hlavy.
  4907.    Musel jsem p⌐ece nêco podniknout. Tak jsem hodil vêdro.
  4908.    Vêdro  narazilo  na  drápy  a  drápy  jím  projely,  jako by to byl
  4909.  hedvábnÿ  papír.  Ale  pra¿têní  d⌐eva  varovalo  Ebenezuma  a ten se
  4910.  otoçil. Dÿka opêt  ƒala do drápû a Guxx p⌐i¿el  o v¿echny své zbranê.
  4911.  Nebo  jsem  si  to  alespoñ  myslel  do  chvíle,  neæ  otev⌐el tlamu.
  4912.  V místech, kde mêla mít obluda zuby, se táhly dvê ⌐ady ostrÿch bodcû.
  4913.    Byl to dêsivÿ pohled. Mûj mistr p⌐ed zející tlamou ucouvl, ale Guxx
  4914.  byl  tentokrát rychlej¿í.  Jeho smrtící  tesáky zachytily  Ebenezumûv
  4915.  plnovous.
  4916.    Çarodêj se pokusil o zaklínadlo,  ale démonûv smrdutÿ dech naprosto
  4917.  zma⌐il  jeho správnou  vÿslovnost. P⌐esto,  æe mêl  démon tlamu plnou
  4918.  çarodêjovÿch vousû,  jeho koutky se  zk⌐ivily do zlovêstného  úsmêvu.
  4919.  Ale jen na okamæik, protoæe pak si Guxx uvêdomil, æe vlastnê sám sebe
  4920.  lapil do pasti.
  4921.    Jelikoæ vêznil çarodêjovu bradu a svÿm dechem mu zabrañoval pronést
  4922.  zaklínadlo, nemohl proti nêmu Ebenezum pouæít svou magii. Ale jelikoæ
  4923.  byla démonova tlama plná çarodêjovÿch  vousû, nemohl ani Guxx pronést
  4924.  poslední, zniçující  ver¿e, které by mu  zaruçily úplné vítêzství nad
  4925.  jeho protivníkem. Démon se zamraçil,  takæe se jeho neuvê⌐itelnê malá
  4926.  oçka najednou zdála je¿tê men¿í.
  4927.    Zápas se  ocitl na mrtvém  bodê. Jenæe Ebenezum  nemohl svou pozici
  4928.  dræet  dlouho. Guxxûv  démonickÿ  dech  mu nejen  zabrañoval vyslovit
  4929.  zaklínadlo, ale  zároveñ ho docela  p⌐ipravoval o dÿchatelnÿ  vzduch.
  4930.  Jeho obliçej rychle získával odstín ne nepodobnÿ barvê drozdího vejce
  4931.  nebo urçitÿch oblázkû, které se dají nalézt na dnê potûçku. Nebyla to
  4932.  zrovna barva, která by se dala oznaçit jako zdravá.
  4933.    Pokud rychle nêco nevymyslím, Guxx vyhraje kontumaçnê.
  4934.    Rozhlédl jsem se  po nêjaké vhodné zbrani ale  nevidêl jsem nic neæ
  4935.  rozbité  vêdro a  nêkolik usekanÿch  drápû. Drápy!  Jakou lep¿í zbrañ
  4936.  bych si mohl proti démonovi p⌐át?
  4937.    Popadl jsem  dvê ty smrtící dÿky,  jednu do kaædé ruky.  Drápy byly
  4938.  dlouhé asi jako mûj prost⌐edníçek.
  4939.    'Tu má¿, çerte!' vyk⌐ikl jsem a vrazil je démonovi do prsou.
  4940.    Drápy se  svezly po Guxxovê  jako kámen tvrdé  kûæi. Démon ze  sebe
  4941.  vydal hlubokÿ zvuk,  jako kdyæ balvan dopadne na  dno studny. Chvilku
  4942.  mi trvalo, neæ jsem si uvêdomil, æe se smêje.
  4943.    Takæe  je  tvrd¿í,  neæ  jsem  si  myslel.  Ale  svého mistra p⌐ece
  4944.  zachránit musím! Ude⌐il jsem znovu, dvojnásobnou silou.
  4945.    Tentokrát  se drápy  svezly po  démonovê kûæi  se ¿krábavÿm zvukem.
  4946.  Guxx se  zachechtal je¿tê hlasitêji. Nedokázal  svûj smích ovládnout;
  4947.  z jeho  malinkatÿch oçiçek  se vyhrnuly  slzy. Toho  vyuæil Ebenezum,
  4948.  smÿkl sebou a osvobodil çást úst z démonovy tlamy.
  4949.    Znovu  jsem se  vrhl na  démona a  oba drápy  mu vrazil do ¿irokého
  4950.  hrudníku. Guxx zaklonil hlavu a za⌐val smíchy.
  4951.    Ebenezum byl volnÿ!
  4952.    Mûj mistr  nêco vyk⌐ikl a  démon jako by  se zmen¿il. Zbytky  svÿch
  4953.  drápû sekl  po çarodêjové hábitu. Ebenezum  udêlal ve vzduchu nêkolik
  4954.  sloæitÿch  pohybû a  Guxx se  znovu zmênil  v oblak namodralého dÿmu,
  4955.  kterÿ zmizel v pentagramu, v nêmæ se p⌐edtím objevil.
  4956.    Çarodêj  se  napûl  posadil  a  napûl  svalil  na zem. Plnovous mêl
  4957.  o¿kubanÿ a rozcuchanÿ. Démon mu ho dobrou polovinu utrhl.
  4958.    'Otev⌐i   okna,  Wuntvore,'   vyrazil  ze   sebe  asi   po  minutê.
  4959.  'Pot⌐ebujeme trochu çerstvého vzduchu.'
  4960.    Udêlal jsem,  co mi ⌐ekl,  a svêæí vánek  odnesl i poslední  zbytky
  4961.  modrého dÿmu. A vtom çarodêj zaçal kÿchat.
  4962.    Bylo  to po⌐ádné  kÿchání, jen  co je  pravda. Mûj  mistr ho  vûbec
  4963.  nedokázal  zarazit.  Leæel  na  zemi  a  kÿchal  po⌐ád znovu a znovu.
  4964.  Vzpomnêl jsem si  na jeho poznámku o çerstvém  vzduchu. Dokonce i p⌐i
  4965.  otev⌐enÿch oknech  byla atmosféra v  pracovnê ponêkud hustá.  Napadlo
  4966.  mne,  æe by  se mu  ulevilo, kdybych  ho vyvedl  ven. A  tak jsem  to
  4967.  - s men¿ími potíæemi - udêlal.
  4968.    Kÿchání p⌐estalo tak⌐ka hned poté,  co jsem ho vystrkal p⌐ed dve⌐e,
  4969.  ale nêjakÿ ças mu trvalo, neæ se mu poda⌐ilo popadnout dech.
  4970.    'Takovÿ zápas jsem je¿tê nezaæil,' vyrazil ze sebe. 'Chvíli uæ jsem
  4971.  mêl dokonce strach, æe to  ¿patnê dopadne, Wuntvore.' Pot⌐ásl hlavou.
  4972.  'Nu coæ, uæ je to za námi.'
  4973.    Bohuæel, mûj mistr Ebenezum se mÿlil. Byl to teprve zaçátek.
  4974.  
  4975.  
  4976.  Dvê
  4977.  
  4978.  'Rozhodovat  se s  rozmyslem je  velice dûleæité  a v  æivotê kaædého
  4979.  çarodêje  p⌐ichází okamæik,  kdy se  musí rozhodnout,  jakÿ smysl dát
  4980.  svému æivotu. Mají to bÿt peníze,  cestování, nebo sláva? A co takhle
  4981.  zábava  nebo láska  æen? Já  sám jsem  studoval mnohé  z têchto  cílû
  4982.  dlouhá  léta,  zkoumal  jsem  je  ve  v¿ech podrobnostech, variantách
  4983.  a nuancích,  takæe  aæ  p⌐ijde  ças,  abych  sám  uçinil vÿ¿e uvedené
  4984.  rozhodnutí, budu ho moci provést s maximálním moænÿm rozmyslem.'
  4985.  
  4986.                                      - EBENEZUMOVO UÇENï, svazek XXXI.
  4987.  
  4988.  Nebyl jsem vûbec schopen p⌐inutit se  zaçít sbírat d⌐evo. Mûj svêt se
  4989.  zhroutil. Nep⌐i¿la.
  4990.    Sedêl jsem  zdrcenê na sluncem  zalité mÿtinê, kde  jsme se vædycky
  4991.  setkávali.  Moæná  si  nev¿imla,  æe  uæ  je  poledne,  tu a tam mêla
  4992.  tendenci se opoæâovat, její klidné modré oçi a nádherné svêtlé vlasy,
  4993.  zpûsob, jakÿm se  smála, ten pocit, kdyæ se mne  dotkla. Urçitê uæ je
  4994.  na cestê.
  4995.    Jistê, na svêtê byly i jiné æeny: Aneath, sedlákova dcera; jak jsem
  4996.  byl tehdy naivní! A Grisla, dcera vesnického klempí⌐e; pouhá pomíjivá
  4997.  avantÿra. Teprve teâ jsem poznal, co je to láska!
  4998.    A to jsem je¿tê ani nevêdêl, jak  se jmenuje! Jen to, æe ji zajímám
  4999.  - jako  çarodêjûv uçeñ.  Jednou mi  ⌐ekla, æe  çarodêjové jsou  skoro
  5000.  stejnê bájeçní, jako herci. ₧ekla  mi, æe divadlo vædycky obdivovala.
  5001.  A pak se smála a líbali jsme se a--
  5002.    Ovanul  mne  studenÿ  vítr:  p⌐ipomínka  zimy,  která mêla zaçít co
  5003.  nevidêt.  Posbíral  jsem  tolik  polen  a  vêtví,  kolik jsem dokázal
  5004.  pobrat, a smutnê jsem se ¿oural zpátky k domku svého mistra.
  5005.    Uæ z  dálky jsem sly¿el kÿchání.  Takæe mûj mistr uæ  zase studuje.
  5006.  P⌐esnêji ⌐eçeno  pokou¿í se studovat. Jaro  se zmênilo v léto  a léto
  5007.  bylo nuceno  ustoupit podzimu, ale  jeho alergie se  stále nelep¿ila.
  5008.  Ebenezum  studoval kaædiçkou  minutu,  kterou  nespal, a  pokou¿el se
  5009.  najít úçinnÿ lék,  ale ve¿keré p⌐edmêty obsahující magii  u nêj stále
  5010.  vyvolávaly  bou⌐livou reakci  podobnou senné  rÿmê. Tu  a tam vy⌐ídil
  5011.  i nêjakou tu  objednávku, spoléhaje se  spí¿ na svou  chytrost neæ na
  5012.  kouzla, takæe jsme  po⌐ád mêli co jíst. A zrovna  dnes ráno se zmínil
  5013.  o objevu, kterÿ uçinil; mocné magické  kouzlo, jeæ pûsobí tak rychle,
  5014.  æe jeho nos nebude mít ças zareagovat.
  5015.    Jenæe  kÿchal stále.  Copak jeho  poslední experiment  opêt selhal?
  5016.  Proç by jinak kÿchal?
  5017.    Jedinê æe by ve vzduchu bylo nêco magického.
  5018.    Moæná,  æe existoval  i jinÿ  dûvod neæ  moje nálada,  proç se svêt
  5019.  kolem mne zdál náhle temnÿ, jinÿ  dûvod, neæ æe nep⌐i¿la, jak jsme se
  5020.  domluvili. Hou¿tí po mé pravici se pohnulo. Nêco obrovského p⌐eletêlo
  5021.  p⌐es slunce.
  5022.    S  náruçí  plnou  d⌐eva  jsem  otev⌐el  dve⌐e  domku. Çarodêj stále
  5023.  kÿchal. Nep⌐etræitê. Stál ve velké svêtnici a na stole p⌐ed sebou mêl
  5024.  rozev⌐enÿ  jeden ze  svÿch velkÿch  svazkû. Men¿í  knihy a  svitky se
  5025.  povalovaly v¿ude kolem, rozmetány jeho nasální bou⌐í. P⌐ispêchal jsem
  5026.  mu na  pomoc a samou  horlivostí jsem p⌐itom  zapomnêl, æe mám  po⌐ád
  5027.  je¿tê  plnou  náruç  d⌐eva.  Vêtve  a  polínka  se rozsypala po stole
  5028.  a nêkolik men¿ích kouskû skonçilo i v klínê kÿchajícího çarodêje.
  5029.    Zav⌐el jsem knihu a s obavami se podíval na mága. K mému p⌐ekvapení
  5030.  se vysmrkal do  zlatem vy¿ívaného rukávu barvy noçní  mod⌐i a klidnÿm
  5031.  hlasem mi ⌐ekl.
  5032.    'Díky, uçni.' Opatrnê  si z vousû vypletl vêtviçku  a poloæil ji na
  5033.  stûl. 'Nemohl bys to odnést na nêjaké p⌐íhodnêj¿í místo?'
  5034.    Pak si zhluboka povzdechl. 'Bojím se, æe je to s mou alergií hor¿í,
  5035.  neæ jsem si myslel. Nakonec mi nezbude neæ vyhledat pomoc zvençí.'
  5036.    Zarazil jsem se s d⌐evem v náruçí. 'Pomoc zvençí?' zeptal jsem se.
  5037.    'Musíme najít  jiného çarodêje stejnê velkého,  jako jsem já,' ⌐ekl
  5038.  Ebenezum a bylo z⌐ejmé, æe se mu ta slova nevyslovovala zrovna lehce.
  5039.  'A abychom to dokázali, nezbÿvá nám, neæ vydat se na dalekou cestu do
  5040.  velkého mêsta Vu¿ty.'
  5041.    'Do Vu¿ty?'  zopakoval jsem. 'Do  Vu¿ty s jejími  zahradami rozko¿e
  5042.  a zakázanÿmi paláci? Do mêsta  neznámÿch h⌐íchû, jeæ dokáæou uvrhnout
  5043.  çlovêka  do jisté  záhuby? Do   té Vu¿ty?'  Najednou jako  by v¿echna
  5044.  letargie z mÿch ramen spadla. Rychle jsem vysypal d⌐evo vedle krbu.
  5045.    'Do té Vu¿ty,' p⌐ikÿvl Ebenezum. 'Jenæe je tu jeden problém. Nemáme
  5046.  peníze  na cestování  a nemáme  ani vyhlídky,  æe bychom  nêjaké brzy
  5047.  získali.'
  5048.    Jako dokreslení na¿í nep⌐íjemné situace zakvílela za okny meluzína.
  5049.  Dve⌐e  se  otev⌐ely,  prudkÿ  závan  vêtru  vmetl dovnit⌐ náruç listí
  5050.  a ¿píny  a muæ  malé postavy  v rozedranÿch  ¿atech a tvá⌐í zrûznênou
  5051.  dêsem vpadl mezi nás.
  5052.    'Utíkejte! Utíkejte!' zakvílel neznámÿ chvêjícím se hlasem. 'Draci!
  5053.  Draci!' Poté obrátil oçi v sloup a svalil se na podlahu.
  5054.    'Za svou dlouhou çarodêjnickou kariéru jsem se nejednou p⌐esvêdçil,
  5055.  Wuntvore,' ⌐ekl Ebenezum a zamy¿lenê se zatahal za vousy, 'æe kdyæ je
  5056.  çlovêk dostateçnê trpêlivÿ a poçká  si, vædycky se nêjaká p⌐íleæitost
  5057.  k vÿdêlku naskytne.'
  5058.  
  5059.    S pomocí trochy vody vylité na hlavu a trochy vína prolitého hrdlem
  5060.  se nám nakonec poda⌐ilo cizince vzk⌐ísit.
  5061.    'Uteçte!'  vyrazil ze  sebe, jakmile  popadl dech.  Divoce se kolem
  5062.  sebe rozhlédl, jeho  bledé oçi vydê¿enê têkaly z  mého mistra na mne,
  5063.  na podlahu  a na strop. Vêkem  se p⌐íli¿ neli¿il od  mého mistra, ale
  5064.  tím ve¿kerá podobnost konçila. Na  rozdíl od vzne¿ené bílé h⌐ívy mého
  5065.  mistra  byl  muæ  tak⌐ka  ple¿atÿ  a  zbytky  jeho  vlasû byly ¿edivé
  5066.  a uma¿têné.  Místo Ebenezumovy  dûstojné tvá⌐e,  ve které  se jedinÿm
  5067.  mrknutím oka  st⌐ídal konej¿ivÿ sebevêdomÿ  klid s kosmickÿm  hnêvem,
  5068.  mêl cizinec vyhÿbavÿ pohled, malÿ  nos a bradu, velice zvrásnêné çelo
  5069.  a malá  oçka  barvy  vyplavené  mod⌐i,  vydê¿enê  hledící z umazaného
  5070.  obliçeje.
  5071.    'No tak, no  tak, dobrÿ muæi,' odpovêdêl mu  Ebenezum svÿm klidnÿm,
  5072.  dûvêru  budícím  hlasem,  kterÿ  tak  zázraçnê  pûsobil na mladé dámy
  5073.  a obças dokázal  otupit i pozornost  dañového vÿbêrçího. 'K  çemu ten
  5074.  rozruch? ₧íkal jsi snad nêco o dracích?'
  5075.    'Draci!' Muæ se ponêkud rozt⌐esenê zvedl na nohy. 'No, p⌐inejmen¿ím
  5076.  jeden drak! Zmocnil se Gurnishské tvrze!'
  5077.    'Gurnishské tvrze?' zopakoval jsem udivenê.
  5078.    'Mêl bys  ji znát,' zamumlal  Ebenezum, své chladné  ¿edé oçi stále
  5079.  up⌐eny na na¿eho hosta. 'Je to ten  malÿ hrádek, co stojí na kopci za
  5080.  lesem.' Ebenezum se zatahal za  vousy. '₧íkal jsem hrádek? Vlastnê je
  5081.  to  jen  taková  kamenná  chatrç,  ale  bydlí  tam ná¿ soused, vévoda
  5082.  z Gurnishe. Je to velice malé vévodství. Po pravdê ⌐eçeno, on je taky
  5083.  jen velice malÿ vévoda.'
  5084.    Zdálo se,  æe se ná¿  náv¿têvník trochu vzpamatoval.  'Nebêæel jsem
  5085.  celou tu cestu p⌐es Gurnishskÿ les  jen proto, abych si poslechl tvûj
  5086.  názor na souseda. Musíme uprchnout!'
  5087.    'Gurnishskÿ les?' zeptal jsem se.
  5088.    'To jsou ty  stromy, co nám rostou za  domem,' odpovêdêl mûj mistr.
  5089.  'Docela urçitê vévodûv nápad. V¿ichni ostatní ho znají jako Çarodêjûv
  5090.  hvozd.'
  5091.    'Jak to myslí¿, Çarodêjûv hvozd?'  odsekl cizinec. 'Tahle oblast se
  5092.  nazÿvá  Gurnishskÿ les.  ù⌐ednê. A  Gurnishská tvrz  je ú⌐ednê uznanÿ
  5093.  hrad!'
  5094.    'To  je vêc  názoru,' odpovêdêl  Ebenezum a  na tvá⌐i  se mu rozlil
  5095.  úsmêv, kterÿ by  dokázal p⌐ivést do dobré nálady  i houf barbarû nebo
  5096.  staropanenskou tetu. 'Nevidêli jsme se uæ nêkdy?'
  5097.    'Moæná.' Cizinec, jenæ  byl znaçnê men¿í postavy neæ  mûj mistr, se
  5098.  rozpaçitê  vyhÿbal  pohledu  çarodêjovÿch  oçí.  'Ale nebudeme radêji
  5099.  utíkat? Chápejte, ti draci...'
  5100.    'Ale no  tak, p⌐íteli. Copak  bych to byl  za çarodêje, kdybych  si
  5101.  nedokázal  poradit   s  nêjakÿm  tím  drakem.'   Ebenezum  si  na¿eho
  5102.  náv¿têvníka  prohlédl  je¿tê  pátravêji.  'Posly¿,  nejsi  ty náhodou
  5103.  vévoda z Gurnishe?'
  5104.    'Já?' zeptal se muæík udivenê.  Jeho pohled p⌐eskoçil z mého mistra
  5105.  na mne a zase zpátky. 'No - ehm...' Odka¿lal si. '₧eknême, æe jsem.'
  5106.    'Tak proç jsi to ne⌐ekl? Nevidêl jsem tê od chvíle, kdy ses p⌐estal
  5107.  pokou¿et vybírat ode mne danê.' Ebenezumûv úsmêv se roztáhl p⌐es celÿ
  5108.  jeho obliçej,  coæ pro mne  bylo signálem, abych  na¿emu hostu nabídl
  5109.  æidli. Vévoda zjevnê mêl peníze.
  5110.    'No, celá tahle situace je tak trochu trapná,' ⌐ekl ná¿ çestnÿ host
  5111.  s oçima up⌐enÿma na podlahu. 'Obávám  se, æe jsem se zachoval ponêkud
  5112.  nevévodsky.'
  5113.    'Nesmysl. ùtêk p⌐ed drakem by vyvedl  z míry kaædého. Dá¿ si trochu
  5114.  vína? Nebo má mûj uçeñ p⌐ihodit do ohnê pár polínek?'
  5115.    'Ne, dêkuji.' Vévoda je¿tê trochu  zti¿il hlas. 'Opravdu si myslí¿,
  5116.  æe bychom nemêli  utéct? Ví¿, ti draci. A v  lese jsem zahlédl i jiné
  5117.  vêci. Teâ, kdyæ  je tvoje moc--' Vévoda si  znovu odka¿lal. 'Doslechl
  5118.  jsem se, æes mêl nehodu.'
  5119.    Ebenezum  p⌐i jeho  posledních  slovech  ponêkud strnul,  ale úsmêv
  5120.  v jeho  tvá⌐i se  více ménê  nezmênil. 'Lidé  toho napovídají,  drahÿ
  5121.  vévodo.  Kaædou maliçkost  stra¿nê  zveliçí.  S drakem  se vypo⌐ádáme
  5122.  natotata.'
  5123.    'Ale  ten drak  se zmocnil  Gurnishské tvrze!  Je obrovskÿ, têlo má
  5124.  pokryté  zá⌐ivê modrÿmi  a fialovÿmi  ¿upinami, a  od hlavy ke ¿piçce
  5125.  ocasu mê⌐í pêtadvacet stop. K⌐ídly odírá strop mé nejvêt¿í sínê! A je
  5126.  nep⌐emoæitelnÿ. Zmocnil se  mého hradu a mé krásné  dcery a zahnal na
  5127.  útêk mého sluhu.'
  5128.    Krásná dcera? Moje mysl znovu zaletêla k dívce mÿch snû. Kam se asi
  5129.  podêla? Co jí zabránilo p⌐ijít?
  5130.    'Mé jediné dítê!' zabêdoval vévoda. 'Je jí sotva sedmnáct. Nádherné
  5131.  plavé vlasy, p⌐ekrásné modré oçi, skvostná ztepilá postava. A drak ji
  5132.  spálí na uhel, pokud s tím nêco neudêláme!'
  5133.    Plavé? Modré? Postava?
  5134.    Zmocnila se mne p⌐edtucha.
  5135.    'Ale  no tak,  çlovêçe,' chlácholil  ho Ebenezum.  'Uklidni se.  Je
  5136.  v¿eobecnê známo, æe draci zboæñují dramatické vÿstupy. Zatím neudêlal
  5137.  nic stra¿nêj¿ího, neæ æe vydêsil jednoho sluhu. Po⌐ád má¿ jen jednoho
  5138.  sluhu?'
  5139.    Takæe na  mne nezapomnêla! Je  jen vêznêna! V¿echen  ten ças, kterÿ
  5140.  jsme strávili  spolu, v¿echna ta  dlouhá, vlahá odpoledne  nebyla jen
  5141.  klamem  a mamem.  Tak proto  mi o  sobê nikdy  nic ne⌐ekla!  Vévodova
  5142.  dcera!
  5143.    Vévoda ¿lehl po mém mistrovi pohledem. 'Mêl bych jich víc, kdyby mí
  5144.  poddaní ⌐ádnê platili danê!'
  5145.    Vévodova dcera. A  teâ mám p⌐íleæitost ji zachránit!  Uæ se se svÿm
  5146.  vztahem nebudeme muset tajit. Jak nádhernÿ teâ bude æivot!
  5147.    V  Ebenezumovÿch  oçích  se  zablesklo.  'Moæná,  æe kdyby se jistí
  5148.  panovníci   tak   nesnaæili    posouvat   hranice   svÿch   maliçkÿch
  5149.  vévodství...'  Çarodêj mávl  rukou a   na tvá⌐i  se mu  znovu objevil
  5150.  úsmêv. 'Ale to  teâ není dûleæité. Musíme vystêhovat  toho draka. Jak
  5151.  to  vidím já,  jedná se  o  klasickÿ  p⌐ípad. Drak  se zmocnil  hradu
  5152.  a panny. Nep⌐íli¿ originální. Vypo⌐ádáme se s ním snadno a rychle.'
  5153.    Vévoda  znovu  spustil  stavidlo  svÿch  námitek,  ale  Ebenezum ho
  5154.  neposlouchal. Byla jen  jedna vêc, na kterou byl  jeho nos citlivêj¿í
  5155.  neæ na magii  - peníze, a jejich vûnê se  teâ linula na¿ím p⌐íbytkem.
  5156.  Mûj  mistr poslal  vévodu nap⌐ed  a my  se pustili  do p⌐íprav na boj
  5157.  s drakem.
  5158.    Kdyæ jsem sbalil v¿e, co mi  mûj mistr na⌐ídil, zavedl mne Ebenezum
  5159.  do  své knihovny.  Tam vylezl  na malÿ  knihovnickÿ æeb⌐ík  a s nosem
  5160.  neustále peçlivê ucpanÿm vytáhl z horní police tenkÿ svazek.
  5161.    'Tohle se  nám mûæe hodit.'  Jeho hlas znêl  nezvykle dutê, ale  to
  5162.  bylo t⌐eba p⌐içítat zejména palci  a ukazováçku tisknoucími jeho nos.
  5163.  'Ale ve  svém souçasném stavu  si nemohu dovolit  to pouæít. Není  to
  5164.  v¿ak nic tak sloæitého, abys to snadno nezvládl sám.'
  5165.    Slezl  z æeb⌐íku  a podal  mi útlou  çernou knihu.  Na jejím h⌐betu
  5166.  stálo zlatÿmi písmeny: Kterak hovo⌐it s draky.
  5167.    'Ale  teâ  uæ  se  musíme   vydat  na  cestu!'  prohlásil  Ebenezum
  5168.  a poplácal mne po rameni. 'Nesmíme  nechat klienta çekat. Knihu mûæe¿
  5169.  studovat cestou, aæ se zastavíme k odpoçinku.'
  5170.    Nacpal jsem knihu do uæ tak dost p⌐eplnêného vaku, hodil jsem si ho
  5171.  na  záda, popadl  jsem svou   silnou dubovou  hûl a  následoval svého
  5172.  mistra. Na konci cesty mne çekala má odpolední kráska a já mêl pocit,
  5173.  æe pro takovÿ cíl jsem schopen zvládnout cokoliv.
  5174.    Mûj mistr uæ popadl vévodu za  límec a nasmêroval ho k jeho domovu.
  5175.  Dræel jsem se mu v patách tak  rychle, jak mi to têækÿ vak dovoloval.
  5176.  Çarodêj  - jako  obyçejnê -   nenesl nic.  Jak mi  çasto vysvêtloval,
  5177.  ponechávalo mu to  ruce volné pro rychlé zaklínadlo  a mysl svobodnou
  5178.  pro çarodêjnické my¿lenky.
  5179.    V¿iml jsem si,  æe se hou¿tí po stranê cesty  pohnulo, a pak znovu.
  5180.  Listí  za¿elestilo,  jako  by  jím  zavanul  vítr,  jenæe  æádnÿ vítr
  5181.  nevanul.  Les byl  tak tichÿ,  jako kdyæ  jsem çekal  na svou  tajnou
  5182.  lásku. Jen to hou¿tí se pohybovalo.
  5183.    Mûæe za to  má obrazotvornost, pomyslel jsem si.  Stejnê jako za to
  5184.  náhlé  ¿ero, které  kolem nás  zavládlo. Nervóznê  jsem se zadíval na
  5185.  oblohu, napûl  oçekávaje, æe slunce zase  zmizí. Co by mohlo  bÿt tak
  5186.  velké, æe by zakrylo slunce?
  5187.    Drak?
  5188.    Ale mé úvahy ráznê ukonçil muæ v zá⌐ivê oranæovÿch ¿atech, kterÿ se
  5189.  nám  náhle  postavil  do  cesty.  Díval  se  do  podivného  p⌐ístroje
  5190.  umístêného na konci tyçe.
  5191.    Podíval jsem se na vévodu, kterÿ teâ kráçel po na¿em boku. Chvêl se
  5192.  jako osika.
  5193.    Kdyæ jsme  do¿li skoro aæ k  nêmu, muæ v oranæovém  vzhlédl. 'Dobré
  5194.  odpoledne,'  pozdravil  nás  zamraçenê.  'Nemohli  byste sebou trochu
  5195.  hodit? Blokujete císa⌐skou silnici, jestli to nevíte.'
  5196.    Vévoda se rozt⌐ásl je¿tê víc.
  5197.    'Silnici?' zeptal se Ebenezum a zastavil se.
  5198.    'Ano, novou  cestu, kterou ná¿  velkÿ a dobrÿ  císa⌐ Flostock T⌐etí
  5199.  na⌐ídil--'
  5200.    'Uteç!'  vyk⌐ikl  vévoda.  'Draci!   Draci!  Uteç!'  P⌐itom  zu⌐ivê
  5201.  poskakoval a mával císa⌐ovu zástupci rukama p⌐ed obliçejem.
  5202.    'Dej pokoj, çlovêçe!' odsekl muæ v oranæovém. 'Draci mê nezajímají.
  5203.  Vydal jsem se  na cestu, abych nav¿tívil vévodu  z Gurnishe v závaæné
  5204.  vêci.'
  5205.    Vévoda p⌐estal  poskakovat. 'Vévodu?' zeptal  se a upravil  si svûj
  5206.  umazanÿ plῃ,  kterÿ se mu  p⌐edtím svezl z  ramen. 'Já jsem  vévoda
  5207.  z Gurnishe. Jak ti mohu pomoci, dobrÿ muæi?'
  5208.    Muæ  v oranæovém  se zamraçil  je¿tê víc.  'Tÿká se  to nákladû  na
  5209.  udræování cesty...'
  5210.    'Jistê.'  Vévoda po  nás ¿lehl  pohledem. 'Moæná  bychom mohli  jít
  5211.  nêkam, kde bychom si mohli promluvit neru¿enê.'
  5212.    Vévoda odvedl muæe v oranæovém do hou¿tí.
  5213.    'Vrána k vránê  sedá...' zamumlal Ebenezum. 'Ale k  vêci.' Váænê se
  5214.  na  mne  podíval.  'Nêco  o  dracích.  Draci  jsou jedním z magickÿch
  5215.  plemen.  Existují vêt¿inou  mezi svêty,  çásteçnê na  Zemi a çásteçnê
  5216.  v pekelné podzemní ⌐í¿i Démonii, a  doopravdy nenáleæí ani k jednomu.
  5217.  Známe i jiná magická plemena--'
  5218.    Ebenezumova p⌐edná¿ka byla p⌐eru¿ena hlukem ozÿvajícím se z hou¿tí.
  5219.  Nad porostem  se vyno⌐ila velká  ¿edá a chlupatá  pêst a zase  rychle
  5220.  zmizela, doprovázena bolestnÿm zajeçením.
  5221.    'Jedním z nich jsou trolové,' dopovêdêl Ebenezum.
  5222.    Nechal jsem  svûj vak sklouznout  z ramen na  zem a odhodlanê  jsem
  5223.  obêma rukama sev⌐el hûl. Ta obluda se chystá seærat otce mé milované!
  5224.  Nikdy d⌐ív jsem  se sice s trolem nesetkal, ale  teâ nade¿la ta pravá
  5225.  chvíle dát jednomu z nich za vyuçenou.
  5226.    'Mlask! Mlask!'  ozvalo se z hou¿tí  p⌐ed námi. Byl to  drsnÿ hlas,
  5227.  p⌐ipomínající  d⌐evorubeckou  pilu  zakusující   se  do  kmene  dubu.
  5228.  P⌐edpokládal jsem, æe pat⌐í trolovi.
  5229.    'Poçkej!' zajeçel  jinÿ hlas. 'To mi  nemûæe¿ udêlat! Jsem zástupce
  5230.  císa⌐e!'
  5231.    'Mlask! Mlask!' odpovêdêl mu sbor drsnÿch hlasû.
  5232.    'Pospê¿te si s ním!' Dal¿í hlas, vysokÿ a rozt⌐esenÿ. Æe by vévoda?
  5233.    Açkoliv se  hlasy ozÿvaly z bezprost⌐ední  blízkosti, nebylo snadné
  5234.  rozeznat  jednotlivá  slova.  Znêlo  to  jako  smês jeçení s obçasnÿm
  5235.  'Mlask!'. Zvedl jsem hûl nad hlavu a vrhl jsem se do hou¿tí p⌐idávaje
  5236.  k smêsici zvukû vlastní bojovÿ pok⌐ik.
  5237.    Ocitl jsem  se na malé  mÿtince, která hostila  çty⌐i osoby. Jednou
  5238.  z nich byl  vévoda. Ostatní t⌐i  byly ty nejohyzdnêj¿í  p⌐í¿ery, jaké
  5239.  jsem  ve  svém  krátkém  æivotê  vidêl.  Byly  p⌐iposraæené a pokryté
  5240.  nepravidelnÿmi  chomáçi  ¿edohnêdé  srsti,  která  nijak  nezakrÿvala
  5241.  nadlidské svaly  vlnící se na jejich  rukou a nohou. T⌐i  páry velice
  5242.  malÿch rudÿch  oçek se up⌐ely  na mne. Jeden  z trolû polkl  nêco, co
  5243.  vypadalo jako po⌐ádná porce nohy v oranæovÿch kalhotách.
  5244.    Pohled na  trojici oblud mne  p⌐ikoval na místê.  Prohlíæely si mne
  5245.  s tichÿm zájmem.
  5246.    'Ehm, nazdárek,'  ⌐ekl jsem, abych nêjak  p⌐eru¿il zlovêstné ticho.
  5247.  'Asi jsem se¿el z cesty. Promiñte.'
  5248.    Jeden z  trolû se zaçal  na svÿch k⌐ivÿch  nohou kolébat smêrem  ke
  5249.  mnê.  Byl ças  rozlouçit se.  Otoçil jsem  se a  vrazil jsem do svého
  5250.  mistra, jehoæ ruce právê vytvá⌐ely ve vzduchu magické obrazce.
  5251.    'Nemlask! Nemlask!' zajeçeli trolové  a vydê¿enê se rozbêhli zpátky
  5252.  do hloubi lesního porostu.
  5253.    Vstal  jsem  a  pomohl  jsem  na  nohy  i  çarodêji. V dûsledku jiæ
  5254.  vytvo⌐ené magie  kÿchal Ebenezum dobré t⌐i  minuty. Kdyæ koneçnê zase
  5255.  popadl dech, ut⌐el si nos do rukávu a p⌐ísnê se na mne podíval.
  5256.    'Wuntvore,' ⌐ekl s ledovÿm klidem,  kterÿ jsem tak dob⌐e znal, 'jak
  5257.  si to  p⌐edstavuje¿ hodit na zem  v¿echno to cenné vybavení  a utíkat
  5258.  nechat se seærat--'
  5259.    Vtom se z hou¿tí vyno⌐il i vévoda. 'Uteçte! Uteçte! Draci! Trolové!
  5260.  Uteçte!'
  5261.    'A ty!' dodal  mûj mistr a koneçnê pozvedl hlas.  'Uæ mám plné zuby
  5262.  toho,  jak  neustále  poskakuje¿  kolem  a  vyk⌐ikuje¿ svá hysterická
  5263.  varování!  Z çeho  má¿ takovÿ  strach? Byl  jsi p⌐ímo uprost⌐ed tlupy
  5264.  trolû  a ani  se tê  nedotkli. Jsi  docela v  po⌐ádku!' Popadl jednou
  5265.  rukou za  rameno vévodu a  druhou mne a  oba nás nasmêroval  k na¿emu
  5266.  cíli.
  5267.    'Jdeme,' ⌐ekl.  'Do Gurnishské tvrze  dorazíme d⌐ív, neæ  se setmí.
  5268.  Pak se za asistence svého uçnê vypo⌐ádám s drakem a ty, dobrÿ vévodo,
  5269.  nás za na¿e  úsilí ¿têd⌐e odmêní¿.' Çarodêj nás  pustil, a neæ vévoda
  5270.  staçil odpovêdêt, vykroçil sám ráznê na cestu k jeho hradu.
  5271.    'Podívej se!' zatahal  mne vévoda za rukáv. Mezera  mezi stromy nám
  5272.  odkryla vÿhled  na vr¿ek çnící na  druhé stranê lesa. A  tam, na jeho
  5273.  vrcholu, stála Gurnishská  tvrz, kamenná stavba ne o  mnoho vêt¿í neæ
  5274.  Ebenezumova vilka. Z  jejich oken stoupal kou⌐ a  jednou nebo dvakrát
  5275.  se mi dokonce zazdálo, æe jsem zahlédl i ælutooranæovÿ plamen.
  5276.    'Drak,' za¿eptal vévoda. Rychle jsem  zalovil ve své mo¿nê a vytáhl
  5277.  Kterak hovo⌐it s draky. Byl nejvy¿¿í ças zaçít se uçit.
  5278.    Otev⌐el jsem knihu náhodnê a p⌐eletêl oçima stránky. Jednu polovinu
  5279.  strany tvo⌐ily fráze v obecné  ⌐eçi. Na druhé polovinê byly p⌐íslu¿né
  5280.  p⌐eklady do draçtiny. Zaçal jsem çíst shora:
  5281.    'Promiñte, ale mohl byste prosím dát pryç ten çenich?'
  5282.    'Sniz mir híba-híba szzz.'
  5283.    'Promiñte, ale patrnê omylem jste mi zaƒal svûj spár do stehna.'
  5284.    'Sniz mu sazza grak szzz.'
  5285.    'Promiñte, ale vá¿ ostnatÿ ocas se komíhá nebezpeçnê blízko...'
  5286.    Zbytek stránky se nesl ve stejném duchu.  Nedá se ⌐íct, æe by mê to
  5287.  zrovna uklidnilo.
  5288.    Ebenezum se obrátil a zahalekal  na nás. Zaklapl jsem knihu, popadl
  5289.  jsem vévodu z Gurnishe za rukáv a rozbêhl se za svÿm mistrem.
  5290.    Zbytkem lesa jsme pro¿li bez dal¿ích potíæí. Porost konçil na úpatí
  5291.  rozlehlého  kopce  nazÿvaného  Çarodêjûv  vrch  nebo Gurnishská hora,
  5292.  podle toho,  s kÿm jste  o nêm mluvili.  Odtamtud uæ jsme  mêli dobrÿ
  5293.  vÿhled na hrad. A na dÿm. A na plameny.
  5294.    Vévoda zase  zaçal bêdovat nad nebezpeçím,  které çíhá v¿ude kolem,
  5295.  ale jedinÿ pohled mého mistra  ho umlçel. Çarodêjovy chladnê ¿edé oçi
  5296.  se upíraly na  hrad, ale p⌐itom jako by hledêly  skrze nêj. Po chvíli
  5297.  pot⌐ásl hlavou a uvolnil se. Pak se obrátil ke mnê.
  5298.    'Wunte,' ⌐ekl  mi. 'Tady se událo  mnohem víc, neæ je  vidêt pouhÿm
  5299.  okem.'  Znovu  se  podíval  na  vévodu,  kterÿ  tancoval  na  hromadê
  5300.  spadaného  listí.  'Nejen  drak,  ale  je¿tê  t⌐i trolové. Trochu moc
  5301.  nadp⌐irozené aktivity na tak klidné místo, jako je Çarodêjûv hvozd.'
  5302.    Çekal jsem, æe  se vévoda ohradí proti çarodêjovê  volbê názvû, ale
  5303.  kupodivu mlçel. Obrátil jsem se k hromadê listí.
  5304.    Vévoda tam nebyl.
  5305.    'Já bych  ⌐ekl,' pokraçoval Ebenezum, 'æe  tu docela nedávno muselo
  5306.  dojít k nêjakému spojení s Démonií. Ve vaku má¿ jistÿ p⌐ístroj...'
  5307.    Mûj mistr se  jal popisovat ⌐eçenÿ p⌐ístroj a  jeho funkci. Kdyæ ho
  5308.  postavíme k  úpatí kopce, ⌐ekne  nám, kolik rûznÿch  âábelskÿch tvorû
  5309.  z Démonie se potlouká kolem.
  5310.    Vytáhl  jsem popsanÿ  p⌐ístroj z   vaku. Mûj  mistr si  zamnul nos.
  5311.  'Nechoâ s tím ke mnê moc  blízko. Má v sobê jisté mnoæství rezidentní
  5312.  magie.'
  5313.    Podle çarodêjovÿch  instrukcí jsem dal  tu vêc dohromady  a na jeho
  5314.  pokyn jsem spustil gyroskop umístênÿ naho⌐e.
  5315.    'Teâ se zaçnou objevovat svêtelné body.' Ebenezum hlasitê popotáhl.
  5316.  'Podle jejich barvy urçí¿--'
  5317.    Mocnê kÿchl, pak  znovu a znovu. Podíval jsem  se na vynález. Nemêl
  5318.  bych to nêjak zastavit?
  5319.    Ebenezum kÿchl silnêji neæ p⌐edtím,  p⌐ímo na p⌐ístroj. P⌐ístroj se
  5320.  rozpadl na kusy.
  5321.    'U   Démonie!'    zaklel   Ebenezum.   'Copak    nesnesu   uæ   ani
  5322.  nejelementárnêj¿í kouzlo?' Podíval se na  mne a jeho tvá⌐ mi najednou
  5323.  p⌐ipadala velice  stará. 'Dej tu  vêc pryç, Wunte.  Budeme muset uæít
  5324.  metodu p⌐ímého zkoumání. Vévodo?'
  5325.    Informoval jsem ho, æe vévoda zmizel.
  5326.    'Co teâ?' Ebenezum  se ohlédl zpátky k lesu.  Náhle se jeho chladné
  5327.  ¿edé oçi roz¿í⌐ily. Rychle se vysmrkal.
  5328.    'Wunte! Vysyp ten pytel!'
  5329.    'Coæe?' zeptal  jsem se, popla¿en naléhavostí  v hlase mého mistra.
  5330.  Pak jsem se také  podíval k lesu a vidêl jsem, jak  se to blíæí p⌐ímo
  5331.  k nám.  Stêna temnoty,  jako nêjakÿ  neproniknutelnÿ mrak,  valící se
  5332.  porostem.  Jenæe   tenhle  mrak  dosahoval   od  nebes  aæ   po  zemi
  5333.  a zanechával za sebou absolutní tmu. Hnal se lesem jako æivá opona.
  5334.    'Nêkdo si tu zahrává s  mocnÿmi silami,' ⌐ekl Ebenezum. 'Se silami,
  5335.  kterÿm nerozumí. Ten vak, Wunte!'
  5336.    Vysypal  jsem obsah  na¿eho vaku  na zem.  Ebenezum se  na nêj vrhl
  5337.  a zaçal se  jím p⌐ehrabovat, odhazuje  stranou rûzné çarodêjné  knihy
  5338.  a p⌐ístroje,  dokud  nena¿el  malou  lesklou  sk⌐íñku  barvy drozdích
  5339.  vajíçek.
  5340.    Mág triumfálnê kÿchl. Hodil mi sk⌐íñku.
  5341.    'Rychle, Wunte!' zavolal a vysmrkal  se. 'Vezmi prá¿ek z té sk⌐íñky
  5342.  a rozsyp ho podél  úpatí kopce!' Rukou ukázal ke  skalnímu h⌐ebenu na
  5343.  okraji lesa a pak se s kÿcháním rozbêhl vzhûru po svahu kopce.
  5344.    Udêlal jsem, co mi mûj mistr ⌐ekl, a vytvo⌐il jsem z prá¿ku na zemi
  5345.  nepravidelnou  linii. Pak  jsem se  podíval k  lesu. Temnota  uæ byla
  5346.  velice blízko a zahalovala celÿ les aæ k okraji.
  5347.    'Utíkej, Wunte!'
  5348.    Rozbêhl jsem se ke  kopci. Çarodêj vyk⌐ikl nêkolik nesrozumitelnÿch
  5349.  slov a pak se  ke mnê p⌐idal. Sotva se dostal na  vr¿ek, æuchl na zem
  5350.  a nekontrolovanê se rozkÿchal.
  5351.    Otoçil jsem se, abych se  podíval na postupující temnotu. Çerná zeâ
  5352.  teâ  zakrÿvala celÿ  les a  její vÿhonky  se natahovaly  k vr¿ku jako
  5353.  chtivá chapadla. Ale za nepravidelnou modrou linii se nedostala.
  5354.    Do zad se  mi op⌐el vítr. Otoçil jsem se  a uvidêl Ebenezuma, kterÿ
  5355.  po⌐ád je¿tê kÿchal, ale nêjakÿm zpûsobem se mu poda⌐ilo vstát. Jednou
  5356.  rukou si zakrÿval  nos a druhou se natahoval k  nebi. Jeho volná ruka
  5357.  se pohybovala a  vítr sílil, mênil se ve vich⌐ici  a pak smr¿ƒ, která
  5358.  se zatoçila na svahu kopce a pak zahnala tmu tam, odkud p⌐i¿la.
  5359.    Asi  po minutê  se vítr  uti¿il a  cáry çerné  mlhy, které se je¿tê
  5360.  chvíli  válely na  úpatí kopce,  brzy vysu¿ilo  slunce. Mûj  mistr se
  5361.  posadil lapaje ztêæka po dechu.
  5362.    'Na¿têstí,'  ⌐ekl  zadÿchanê,  'aƒ  uæ  tu  âábelskou  mlhu vyvolal
  5363.  kdokoliv,  nemêl  p⌐íli¿  silnou  vûli.  Jinak...'  Mág  se  vysmrkal
  5364.  ponechávaje konec vêty nedopovêzenÿ.
  5365.    Z porostu na úpatí kopce se vyno⌐ila postava. Byl to vévoda.
  5366.    'Na boj s drakem jsem p⌐íli¿ vyçerpán,' ⌐ekl Ebenezum, stále ztêæka
  5367.  oddechuje. 'Bude¿ se o to muset postarat ty, Wunte.'
  5368.    Polkl jsem a vytáhl Kterak hovo⌐it s drakem. Pak jsem se zadíval ke
  5369.  Gurnishské tvrzi, tyçící se pouhÿch nêkolik  set yardû od nás. Z oken
  5370.  po⌐ád vystupovaly  chuchvalce kou⌐e, tu a  tam doprovázené plamennÿmi
  5371.  jazyky.  A teâ,  kdyæ jsme  se dostali  blíæ, jsem  sly¿el i  hluboké
  5372.  dunêní, které  p⌐ehlu¿ovalo v¿echny ostatní  zvuky p⌐írody, v  jejímæ
  5373.  lûnu jsme se nacházeli. Dunêní tu a tam p⌐echázelo v táhlé ⌐vaní.
  5374.    Drak byl p⌐esnê tak stra¿nÿ, jak jsem se obával.
  5375.    Vévoda mne popadl za rukáv kabátce. 'Drak!' ⌐ekl. 'Poslední moænost
  5376.  vzít nohy na ramena!'
  5377.    'Je ças  dát se do toho,'  ⌐ekl Ebenezum. 'Otev⌐i tu  knihu, Wunte.
  5378.  Moæná se  nám poda⌐í draka  p⌐emluvit, aby hrad  opustil dobrovolnê.'
  5379.  Set⌐ásl ze mne chvêjícího se vévodu.  'A ty, dobrÿ pane, kdybys ráçil
  5380.  na  chviliçku  zmlknout,  velice  by  nám  to  pomohlo  v  na¿í snaze
  5381.  o záchranu tvého domova  a dcery. Mám-li bÿt up⌐ímnÿ,  musím ⌐íct, æe
  5382.  si na své ¿têstí zatím rozhodnê  nemûæe¿ stêæovat. Vêt¿ina lidí by uæ
  5383.  dávno  padla za  obꃠzlé  kletbê, která  padla na  tento les.  Vûbec
  5384.  nechápu, jak  ses k nám  dostal p⌐es ten  prokletÿ...' Náhle Ebenezum
  5385.  zmlkl. Pozvedl  oboçí, up⌐el na vévodu  pohled svÿch chladnÿch ¿edÿch
  5386.  oçí a zamy¿lenê se zatahal za vousy.
  5387.    Z tvrze  se ozvalo dal¿í  za⌐vání. Otev⌐el jsem  svazek, kterÿ jsem
  5388.  svíral ve zpocenÿch dlaních. Musel jsem zachránit svou tajnou lásku.
  5389.    Horeçnatê jsem  v knize zaçal  listovat, aæ se  mi koneçnê poda⌐ilo
  5390.  najít vêtu, která se zdála bÿt docela p⌐íhodná: 'Promiñte, ale mûæeme
  5391.  si spolu promluvit?'
  5392.    Nejsilnêji, jak jsem dokázal, jsem  zavolal v draçtinê: 'Snzz grah!
  5393.  ¢ubba Ubba Szzz!'
  5394.    Z nitra hradu mi odpovêdêl  hlubokÿ dunivÿ hlas. 'Nemohl bys radêji
  5395.  mluvit normálním jazykem?' ⌐ekl. 'Kromê toho, umyvadlo nemám.'
  5396.    S  nezakrÿvanÿm  ulehçením  jsem  knihu  zase  zav⌐el.  Drak mluvil
  5397.  lidsky!
  5398.    'Nevê⌐te mu!' zvolal vévoda. 'Draci jsou záludní!'
  5399.    Ebenezum  souhlasnê p⌐ikÿvl.  'Pokraçuj, ale  opatrnê, Wunte. Nêkdo
  5400.  záludnÿ tu skuteçnê je.' Obrátil se k vévodovi: 'Ty!'
  5401.    'Já?' zvolal  Gurnishskÿ ¿lechtic, couvaje smêrem  ke mnê. Ebenezum
  5402.  vykroçil proti nêmu.
  5403.    Uæ se zase  ¿korpili. Ale na malicherné hádky  teâ nebyl ças. Pevnê
  5404.  jsem sev⌐el svou hûl, p⌐ipraven  postavit se drakovi a zachránit svou
  5405.  odpolední krásku.
  5406.    Vévoda se dræel têsnê za mnou a odvaha jako by se mu náhle vrátila.
  5407.  'Kup⌐edu,  çarodêji!' volal  mocnÿm hlasem.  'Pusƒ se  do toho draka!
  5408.  Zaæeñ ho nadobro!'
  5409.    'Ale ne, çarodêj  ne!' zvolal hlas z nitra  hradu. 'Nejprve jsem se
  5410.  musel uh⌐adovat ve tvém hradu, pak  zajmout tvou krásnou dceru, a teâ
  5411.  je¿tê çarodêj! Jak banální! Copak tu nikdo nemá ani ¿petku fantazie?'
  5412.    Do¿el  jsem k  têækÿm dubovÿm  dve⌐ím. Dloubl  jsem do nich ¿piçkou
  5413.  nohy. Dve⌐e se hladce otev⌐ely a já ve¿el dovnit⌐, abych stanul tvá⌐í
  5414.  v tvá⌐ drakovi.
  5415.  
  5416. ─────────────────────────────
  5417.  
  5418.  01V dûsledku nebezpeçného st⌐etu s  rÿmujícím démonem Guxxem je çarodêj
  5419.  01Ebenezum stiæem alergickou  rÿmou na magii, proçeæ je  nucen vydat se
  5420.  01se svÿm smûlou pronásledovanÿm uçnêm Wuntvorem do Vu¿ty, mêsta tisíce
  5421.  01zakázanÿch  rozko¿í,   kde  doufá  nalézt  lék.   Cestou  se  setkají
  5422.  01s nejrûznêj¿ími formami stra¿né a  nanejvÿ¿ nebezpeçné magie ve formê
  5423.  01stepujícího  draka,  kouzelnÿch  ku⌐at,  hladovÿch  trolû,  pûvabnÿch
  5424.  01çarodêjek a zlovolné fauny a flóry.
  5425.  01   Je na Wuntvorovi, aby je v¿emi têmi nástrahami bezpeçnê provedl za
  5426.  01pouæití  zaklínadel   a  kouzel  mimo⌐ádné  moci   jeæ  jemu  i  jeho
  5427.  01spoleçníkûm (cestou  se k nim  p⌐idá je¿tê prokletÿ  bojovník Hendrek
  5428.  01a pravdomluvnÿ  démon Snarks)  zaruçí  jistotu,  æe neskonçí  v b⌐i¿e
  5429.  01hladového démona. Jen kdyby si je dokázal zapamatovat !
  5430.  
  5431.  04 Broæ.  264 stran,  p⌐eklad P.Caha,  obálka Josh  Kirby, vy¿lo koncem
  5432.  04b⌐ezna 1996, cena 86 Kç.
  5433.  
  5434.  
  5435.            Od téhoæ autora vy¿lo:    P⌐íli¿ mnoho p⌐í¿er
  5436.                                     Dlouhá noc v Démonii
  5437.  
  5438.            P⌐ipravujeme:             Trampoty s trpaslíky
  5439. 
  5440. 0014                        L E S    M Y T Å G
  5441.  
  5442.                          12Robert Holdstock
  5443.  
  5444.  
  5445.    P r o l o g
  5446.  
  5447.  Váæenÿ pan
  5448.  Edward Wynne-Jones
  5449.  College Road 15
  5450.  Oxford
  5451.  
  5452.  Edwarde!
  5453.  Musí¿  se  vrátit  do  Srubu.  Prosím  Tê,  neodkládej to ani hodinu!
  5454.  Objevil jsem çtvrtou  cestu do hlub¿ích zón lesa.  Samotnÿ potok. Jak
  5455.  je to najednou jasné -  vodní cesta! P⌐ímo prochází vnêj¿ím jasanovÿm
  5456.  vrcholem a sahá aæ za spirálovou  stezku a Kamenné kaskády. Vê⌐ím, æe
  5457.  se po ní dá dostat aæ do jádrového hvozdu. Ale ças, po⌐ád ten ças!
  5458.    Na¿el  jsem  lidi,  kte⌐í  si  ⌐íkají  shamigové. Æijí za Kamennÿmi
  5459.  kaskádami.  St⌐eæí  brody  p⌐es  ⌐eku  a  k  mé velké radosti ochotnê
  5460.  vypravují p⌐íbêhy;  ⌐íkají tomu '⌐eç æivota'.  Vlastním vypravêçem je
  5461.  mladá  dívka, která  má tvá⌐  pomalovanou na  zeleno a  p⌐i vyprávêní
  5462.  zavírá  oçi,  aby  úsmêvy  nebo  mraçení  posluchaçû nemohly zpûsobit
  5463.  'p⌐etvo⌐ení'   postav   p⌐íbêhu.   Vyprávêla   mi   toho  mnoho,  ale
  5464.  nejdûleæitêj¿í  za  v¿eho  byl   zlomek,  kterÿ  mûæe  pat⌐it  jedinê
  5465.  k legendê  o  Guiwenneth.  Je  to  p⌐edkeltská  verze  mÿtu, ale jsem
  5466.  p⌐esvêdçen, æe s ní souvisí. Poda⌐ilo se mi pochopit zhruba tolik:
  5467.    'Jednou odpoledne usedl náçelník Mogoch  na b⌐eh, aby si odpoçinul.
  5468.  P⌐edtím zabil jelena osmeráka a  medvêda, kterÿ byl dvakrát vy¿¿í neæ
  5469.  çlovêk, a çty⌐i vesnice vyléçil ze ¿patného chování. Jeho çiny a têlo
  5470.  byly  tak velké,  æe nosil   pûlku hlavy  schovanou v  oblacích. Nohy
  5471.  strçil do mo⌐e pod útesy, aby si je ochladil. Pak si lehl a díval se,
  5472.  jak se na jeho b⌐i¿e potkaly dvê sestry.
  5473.    Byly dvojçata, obê stejnê krásné, milé  a znalé hry na harfu. Av¿ak
  5474.  jedna sestra se vdala za vojevûdce  silného kmene a po çase zjistila,
  5475.  æe je neplodná.  Její povaha zkysla jako mléko,  které zûstalo dlouho
  5476.  na  slunci. Druhá  sestra se  vdala za  vyhnaného bojovníka, kterÿ se
  5477.  jmenoval Peregu. Peregu æil v hlubokÿch roklích a hou¿tinách dalekého
  5478.  lesa,  ale za  svou milou  chodil jako  noçní pták.  Ta povila  dítê,
  5479.  dêvçátko,  ale protoæe  Peregu byl  psanec, její  zatrpklá sestra  si
  5480.  s ozbrojenci pro dítê p⌐i¿la a chtêla jí je vzít.
  5481.    Strhla se  velká hádka a  do¿lo i na  ¿arvátky. Pereguova milá  ani
  5482.  nestaçila  dát dítêti  jméno, kdyæ  se uzlíçku  zavinutého do teplÿch
  5483.  had⌐íkû zmocnila její sestra, zvedla jej  nad hlavu a chystala se dát
  5484.  dítêti jméno sama.
  5485.    Vtom nebe zçernalo a objevilo se  na nêm deset strak. Byl to Peregu
  5486.  a jeho  devêt druhû  ve  zbrani,  promênênÿch lesním  kouzlem. Peregu
  5487.  slétl,  popadl dítê  do spárû  a vznesl  se s  ním k  nebi, ale jeden
  5488.  st⌐elec ho sest⌐elil prakem. Dítê  zaçalo padat, ale ostatní ptáci je
  5489.  zachytili a odnesli. Proto dostalo jméno Hurfathna, to znamená 'dívka
  5490.  vychovaná strakami'.
  5491.    Náçelník Mogoch  to v¿echno pobavenê sledoval  a mrtvého Peregua si
  5492.  váæil. Drobného ptáka zvedl, zat⌐ásl  jím a vrátil mu lidskou podobu.
  5493.  Mêl ale strach, æe kdyby vyryl prstem  do zemê hrob, padlo by p⌐i tom
  5494.  nêkolik  vesnic.  Proto  si  Mogoch  strçil  mrtvého  psance  do úst,
  5495.  vykroutil si zub  a postavil ho nad nêj jako  památník. Tak se stalo,
  5496.  æe  byl  Peregu  poh⌐ben  pod  vysokÿm  bílÿm  kamenem v údolí, které
  5497.  dÿchá.'
  5498.    Nemûæe bÿt pochyb o tom, æe to je raná forma Guiwennethiny legendy.
  5499.  Snad  chápe¿,  proç  mê  to  tak  rozru¿ilo.  Kdyæ tu byla naposledy,
  5500.  poda⌐ilo  se mi  z ní  dostat, proç  je tak  smutná. ₧ekla  mi, æe se
  5501.  ztratila.  Nedokázala najít  údolí,  které  dÿchá, a  zá⌐ící náhrobek
  5502.  jejího  mrtvého  otce.  Je  to  totéæ.  Vím  to,  cítím to. Musíme ji
  5503.  p⌐ivolat znovu. Musím znovu za Kamenné kaskády. Pot⌐ebuji Tvou pomoc.
  5504.    Kdy ví, kde a kdy tato válka skonçí? Brzy povolají mého nejstar¿ího
  5505.  syna  a Steven  pûjde zanedlouho  po nêm.  Budu mít  víc volnosti  na
  5506.  zkoumání lesa i na to, abych se vênoval té dívce.
  5507.    Edwarde, musí¿ p⌐ijet.
  5508.                           Se srdeçnÿm pozdravem
  5509.  
  5510.                           George Huxley
  5511.                           prosinec 41
  5512.  
  5513.  
  5514.  
  5515.                        PRVNï  ÇÅST
  5516.  
  5517.                         Les mytág
  5518.  
  5519.  
  5520.                           Jedna
  5521.  
  5522.    V kvêtnu  1944 jsem dostal  povolávací rozkaz, a  tak jsem nep⌐íli¿
  5523.  ochotnê ode¿el  do války. Po vÿcviku  v Lake District mê  se 7. pê¿ím
  5524.  p⌐evezli do Francie.
  5525.    Veçer p⌐ed  odjezdem jsem se rozçílil.  Otci bylo zjevnê lhostejné,
  5526.  æe by se  mi mohlo nêco stát, a  tak jsem mu potichu vlezl  do stolu,
  5527.  kdyæ uæ spal,  a vytrhl stránku z jeho zápisníku,  z deníku, do nêhoæ
  5528.  si  dêlal  poznámky  o  své   nêmé  posedlosti.  ùtræek  byl  datován
  5529.  '34.srpna'  a p⌐eçetl  jsem  ho  mnohokrát. Jeho  nepochopitelnost mê
  5530.  vyvádêla  z míry,  ale byl  jsem spokojenÿ,  æe jsem  mu ukradl aspoñ
  5531.  kousíçek  æivota,  kterÿm  se  mohu  posilovat  v  têch  bolestivÿch,
  5532.  osamêlÿch chvílích.
  5533.    Zápis  zaçínal trpkÿm  vÿçtem v¿eho,  co mu  kazí æivot - udræování
  5534.  Dubového   srubu,   na¿eho   domova,   poæadavky   jeho   dvou   synû
  5535.  a problematické vztahy  se svou æenou Jennifer  (Vzpomínám si, æe tou
  5536.  dobou  uæ  matka  byla  têæce  nemocná.)  Konçil  pasáæí,  která byla
  5537.  pozoruhodná svou nesouvislostí:
  5538.  
  5539.    'Dopis od Watkinse - souhlasí se mnou, æe v nêkterÿch obdobích roku
  5540.  mûæe aura kolem  lesa sahat aæ k domu.  Musím zváæit dûsledky. Velice
  5541.  ho zajímá, jakou sílu dubového víru  jsem namê⌐il. Co mu ⌐íct? Urçitê
  5542.  nic  o prvním  mytágu. Také  jsem si  v¿iml, æe obohacené premytágové
  5543.  zóny jsou trvalej¿í, av¿ak prûvodním jevem je to, æe z⌐etelnê ztrácím
  5544.  pojem o çase.'
  5545.  
  5546.    Opatroval jsem ten  kousek papíru z mnoha dûvodû,  ale hlavnê kvûli
  5547.  têm  nêkolika okamæikûm  otcova vá¿nivého  zájmu, které  p⌐edstavoval
  5548.  - a  to i  p⌐esto, æe  ten  papír  p⌐ehlíæel, æe  bych ho  mohl chtít
  5549.  pochopit, stejnê  jako otec doma  p⌐ehlíæel mê. V¿echno,  co miloval,
  5550.  jsem já nenávidêl.
  5551.    Na zaçátku  pêtaçty⌐icátého jsem byl  ranên a kdyæ  válka skonçila,
  5552.  poda⌐ilo  se mi  zûstat ve  Francii a  odjet na  zotavenou na jih, do
  5553.  jedné vesnice v kopcích u Marseille,  kde jsem mohl bydlet u otcovÿch
  5554.  p⌐átel. Byl  to horkÿ, suchÿ kraj,  velice klidnÿ a lenivÿ.  Celé dny
  5555.  jsem  vysedával na  návsi a  rychle jsem  do tamêj¿í nevelké komunity
  5556.  zapadl.
  5557.    Dopisy od  bratra Christiana, kterÿ  se po válce  do Dubového srubu
  5558.  vrátil,  p⌐icházely  bêhem  dlouhého  roku  1946  kaædÿ  mêsíc.  Byly
  5559.  upovídané  a informativní,  ale dal  se v  nich vypozorovat  i sílící
  5560.  podtón napêtí a bylo z nich  jasné, æe Christianovy vztahy s otcem se
  5561.  rychle  zhor¿ují.  Od  otce  nikdy  nep⌐i¿la  ani  ⌐ádka,  ale  to mê
  5562.  nep⌐ekvapovalo,  uæ dávno  jsem se  smí⌐il s  faktem, æe  v nejlep¿ím
  5563.  p⌐ípadê  je ke  mnê lhostejnÿ.  Celou svou  rodinu bral jako p⌐ekáæku
  5564.  v práci. Pocit viny,  kterÿ mêl z toho, æe  nás zanedbává, a obzvlῃ
  5565.  z toho, æe dohnal  svou æenu, aby si vzala  æivot, p⌐erostl v prvních
  5566.  letech  války  v  hysterické  bêsnêní,  ze  kterého ¿el nêkdy opravdu
  5567.  strach.  Tím nechci  ⌐íct, æe  by soustavnê  k⌐içel; naopak,  vêt¿inu
  5568.  æivota  strávil v  mlçení, pohrouæenÿ  do úvah  o dubovém lese, kterÿ
  5569.  s na¿ím  domovem sousedil.  Zpoçátku  byla  tato dlouhá  období ticha
  5570.  zdrojem  zlé  krve,  protoæe  ho  rodinê  odcizovala,  ale to se brzy
  5571.  zmênilo. Bráli jsme je jako poæehnaná a dychtivê je vítali.
  5572.    Zem⌐el v  listopadu 1946 na  nemoc, kterou trpêl  nêkolik let. Kdyæ
  5573.  jsem se to dozvêdêl, ocitl jsem  se v kle¿tích. K návratu do Dubového
  5574.  srubu na kraji Ryhopského panství  v Herfordshire mê nic netáhlo, ale
  5575.  zároveñ jsem soucítil s Christianovÿmi zjevnÿmi têækostmi. Zûstal sám
  5576.  v domê, kde jsme spolu proæili dêtství; dovedl jsem si ho p⌐edstavit,
  5577.  jak  bloudí  prázdnÿmi  pokoji,  moæná  vysedává  v otcovê nevêtrané,
  5578.  nezdravé  pracovnê a  vzpomíná na  ty hodiny  odpírání, na  vûni lesa
  5579.  a kompostu, kterou  si táta p⌐iná¿el prosklenÿmi  dve⌐mi po tÿdenních
  5580.  vÿpravách do hloubi  lesa. Les se roz¿í⌐il do  tohoto pokoje, jako by
  5581.  otec nemohl snést odlouçení od bujného podrostu a chladivÿch, vlhkÿch
  5582.  dubovÿch  mÿtin ani  tehdy, kdyæ  se  jednou  za ças  stÿkal se  svou
  5583.  rodinou. Tato  setkání probíhala vædy stejnÿm  zpûsobem: vyprávêl nám
  5584.  - p⌐edev¿ím bratrovi  - p⌐íbêhy ze  starého lesa za  domem, pûvodního
  5585.  lesa dubû  a jasanû, v  jehoæ temném nitru  (jak kdysi prohlásil)  je
  5586.  dosud moæné usly¿et, ucítit a po stopách sledovat divokého kance.
  5587.    Pochybuji,  æe  takového  tvora  nêkdy  spat⌐il,  ale  æivê jsem si
  5588.  vybavoval (toho veçera,  kdy jsem sedêl u sebe v  pokoji, díval se na
  5589.  vesniçku  v  kopcích  a  Christianûv  dopis  zmaçkanÿ do kuliçky jsem
  5590.  nepou¿têl z ruky), jak jsem jednou sly¿el tlumené chrochtání jakéhosi
  5591.  lesního  zví⌐ete a  têækÿ, nespêchající  lomoz, jak  se nêco  velkého
  5592.  prodíralo lesem, smêrem ke klikaté  pê¿inê, které jsme ⌐íkali Hluboká
  5593.  cesta, a která spirálovitê vedla do nitra lesa.
  5594.    Vêdêl jsem, æe domû budu muset, a p⌐esto jsem svûj odjezd témê⌐ rok
  5595.  odkládal.  Za tu  dobu p⌐estaly  dopisy od  Christiana chodit  úplnê.
  5596.  V tom posledním s datem 10.dubna psal o Guiwenneth, o svém neobvyklém
  5597.  sñatku, a naznaçoval,  æe budu zírat, aæ uvidím  to krásné dêvçe, pro
  5598.  které se vzdal 'srdce, hlavy, du¿e, rozumu, kucha⌐ského umêní a skoro
  5599.  v¿eho ostatního, Steve'. Samoz⌐ejmê jsem mu napsal a poblahop⌐ál, ale
  5600.  k dal¿ímu kontaktu mezi námi nedo¿lo nêkolik mêsícû.
  5601.    Nakonec  jsem napsal  já, æe   se vracím,  nêkolik tÿdnû  se zdræím
  5602.  v Dubovém srubu  a pak si najdu  bydlení v nêkterém z  blízkÿch mêst.
  5603.  Rozlouçil  jsem se  s Francií  a s  lidmi, s  nimiæ jsem  se tak sæil
  5604.  a odjel jsem do Anglie. Cestoval jsem autobusem, vlakem, lodí a znovu
  5605.  vlakem.   Bylo  20.srpna,   kdyæ  mê   poník  a   bryçka  dovezli  aæ
  5606.  k nepouæívané  trati,  která  probíhala  po  okraji  toho  rozlehlého
  5607.  panství. Dubovÿ srub stál na druhé stranê, po cestê je¿tê çty⌐i míle,
  5608.  ale díky právu cesty byl p⌐ístupnÿ  i p⌐es pole a lesy, které pat⌐ily
  5609.  k panství.  Rozhodl  jsem  se  pro  st⌐ední  cestu,  a  tak  jsem  co
  5610.  nejpohodlnêji vzal svûj jedinÿ, napêchovanÿ kufr a vykroçil po trávou
  5611.  zarostlé trati.  Chvílemi jsem nahlíæel p⌐es  vysokou zeâ z çervenÿch
  5612.  cihel, která  panství ohraniçovala, a  snaæil se oçima  proniknout do
  5613.  ¿era ost⌐e vonících borovÿch lesû.
  5614.    Zanedlouho les a hradba zmizely a krajina se otev⌐ela do úhlednÿch,
  5615.  stromy  ohraniçenÿch  polí,  na  která  jsem  sestoupil  po  vratkÿch
  5616.  d⌐evênÿch  schûdcích, témê⌐  ztracenÿch pod  v⌐esovcem a  borûvkovÿmi
  5617.  ke⌐i  obsypanÿmi plody.  Musel jsem  si vy¿lapat  pê¿inu p⌐es  obecní
  5618.  pozemek aæ k jiæní cestê, která se klikatila po okraji smí¿eného lesa
  5619.  a kolem potoka zvaného 'kolju¿ák' nahoru k b⌐eçtanem zarostlému domu,
  5620.  kde jsem byl doma.
  5621.    Bylo skoro poledne  a po⌐ádnê horko, kdyæ jsem  Dubovÿ srub zahlédl
  5622.  v dálce.  Odnêkud zleva  ke mnê  dolétlo brumlání  traktoru. Vzpomnêl
  5623.  jsem si  na Alfonse Jeffriese, správce  panského velkostatku, a spolu
  5624.  s jeho  vêtrem o¿lehanou,  usmêvavou  tvá⌐í  vyvstala i  vzpomínka na
  5625.  rybník a chytání ¿tik z jeho malé pramice.
  5626.    Vzpomínka  na  mlÿnskÿ  rybník  mi  nedala  pokoj,  a tak jsem jsem
  5627.  z jiæní cesty se¿el  a zaçal se prodírat kop⌐ivami  vysokÿmi do pasu,
  5628.  jasanovÿm k⌐ovím  a hloæím. Vyno⌐il  jsem se na  b⌐ehu ¿iroké, stinné
  5629.  tûnê, jejíæ  plnou velikost zakrÿval hustÿ  dubovÿ les, kterÿ zaçínal
  5630.  na druhé stranê. V rákosí,  které obrûstalo bliæ¿í b⌐eh rybníka, jsem
  5631.  na¿el skoro zarostlou, mêlkou pramici, z níæ jsme s Chrisem p⌐ed léty
  5632.  chytali ryby;  bílÿ nátêr uæ skoro  oprÿskal a p⌐estoæe se  zdálo, æe
  5633.  pramice  dosud têsní,  pochyboval jsem,  æe by  unesla váhu dospêlého
  5634.  muæe. Neru¿il jsem  její klid. Obe¿el jsem rybník  po b⌐ehu a posadil
  5635.  se na betonové  schody rozpadající se lodênice; odtud  jsem se díval,
  5636.  jak  jeho hladinu  çe⌐í trhavé  pohyby hmyzu  a ryby,  které tu a tam
  5637.  proplouvaly têsnê pod hladinou.
  5638.    'Pár klackû a kousek provázku ... nic víc to nechce.'
  5639.    Christianûv hlas mê p⌐ekvapil. Musel  p⌐ijít po vy¿lapané stezce od
  5640.  Srubu,  kterou  z  mého  místa  zakrÿval  p⌐íst⌐e¿ek.  Radostnê  jsem
  5641.  vyskoçil a obrátil se k nêmu. ¢ok, kterÿ mi zpûsobil jeho vzhled, byl
  5642.  jako fyzická rána.  Myslím, æe si toho v¿iml,  p⌐estoæe jsem ho objal
  5643.  a bratrsky se s ním poplácal.
  5644.    'Musel jsem to tady vidêt,' ⌐ekl jsem.
  5645.    'Rozumím  ti,' prohlásil,  kdyæ jsme  se pustili.  'Taky sem  çasto
  5646.  chodím. Chvíli  jsme se v  rozpaçitém tichu dívali  jeden na druhého.
  5647.  Z⌐etelnê  jsem cítil,  æe z  mé p⌐ítomnosti  nemá moc  velkou radost.
  5648.  'Vypadá¿  opálenê,  brácho',  ⌐ekl.  'A  pohuble.  Zdravê  a  nemocnê
  5649.  zároveñ...'
  5650.    'St⌐edomo⌐ské   slunce,   vinobraní   a   ¿rapnel.   Je¿tê   nejsem
  5651.  stoprocentnê  fit.' Usmál  jsem se.  'Ale je  to p⌐íjemné, bÿt zpátky
  5652.  a zase tê vidêt.'
  5653.    'Jo,' ⌐ekl prázdnê. 'Jsem rád, æe jsi p⌐ijel, Steve. Moc rád.
  5654.    Opravdu. Jenom se  bojím, æe tu mám ...  no, trochu nepo⌐ádek. Tvûj
  5655.  dopis jsem  dostal teprve vçera  a nestaçil jsem  s tím nêco  udêlat.
  5656.  Hodnê se toho zmênilo, v¿ak uvidí¿.'
  5657.    A on víc neæ v¿echno ostatní. Ani se mi nechtêlo vê⌐it, æe tohle je
  5658.  ten   çilÿ,  drzÿ   mladík,  kterÿ   odjel  se   svou  jednotkou   ve
  5659.  dvaaçty⌐icátém.  Neuvê⌐itelnê   zestárl  a  ve   vlasech  mêl  ¿edivé
  5660.  pramínky, které  byly o to  nápadnêj¿í, æe mêl  vlasy dlouhé a  vzadu
  5661.  i po stranách neupravenné. Silnê mi  p⌐ipomnêl otce; taky ten dalekÿ,
  5662.  ¿ílenÿ pohled, stejnê propadlÿ a do hloubi zvrásnênÿ obliçej. Ale to,
  5663.  co mê  ¿okovalo nejvíc, bylo  jeho vystupování jako  takové. Bÿval to
  5664.  podsaditÿ, svalnatÿ  kus chlapa; a teâ  byl jako p⌐ísloveçnÿ hastro¿,
  5665.  ¿lachovitÿ, nemotornÿ, stále napjatÿ. Oçi mu têkaly, jako by se na mê
  5666.  nikdy nezaost⌐ily. A  páchl. Naftalínem, jako by to,  co mêl na sobê,
  5667.  novou  bílou  ko¿ili  a  ¿edé  flanelové  kalhoty,  vytáhl odnêkud ze
  5668.  skladi¿tê; a pak tam bylo cítit je¿tê cosi jiného neæ naftalín, závan
  5669.  lesa a trávy. Za nehty a ve vlasech mêl ¿pínu a zuby mu æloutly.
  5670.    S p⌐ibÿvajícími minutami to vypadalo,  æe se trochu uvolnil. Trochu
  5671.  jsme se pohádali, trochu se zasmáli a obe¿li rybník dokola, ¿vihajíce
  5672.  do  rákosí klacky.  Nemohl jsem  se zbavit  pocitu, æe  jsem se  domû
  5673.  vrátil nevhod. .
  5674.    'Bylo to têæké... s tátou? Myslím v têch posledních dnech?.'
  5675.    Zavrtêl hlavou. 'Poslední dva tÿdny  tu byla o¿et⌐ovatelka. Nedá se
  5676.  ⌐íct, æe  by ode¿el klidnê,  ale poda⌐ilo se  jí zabránit mu,  aby si
  5677.  ublíæil - nebo aby ublíæil mnê.'
  5678.    'Na to  jsem se chtêl  zeptat. Podle toho,  co jsi psal,  mezi vámi
  5679.  vzniklo nep⌐átelství.'
  5680.    Christian  se mrzutê  usmál a  adresoval mi  zvêdavÿ pohled,  kterÿ
  5681.  zûstal  nêkde  mezi  souhlasem  a  podez⌐ením.  'Spí¿ otev⌐ená válka.
  5682.  Krátce  po mém  návratu z  fronty úplnê  ze¿ílel. Musel  bys to  tady
  5683.  vidêt, Steve. Musel bys ho vidêt. ₧ekl bych, æe se nemyl celé mêsíce.
  5684.  Zajímalo  by mê,  co jedl...   urçitê æádná  vajíçka a  maso. Up⌐ímnê
  5685.  ⌐eçeno, myslím,  æe se nêkolik mêsícû  æivil d⌐evem a listím.  Byl na
  5686.  tom ¿patnê. Nechal  mê, abych mu pomáhal, ale brzo  se na mê na¿tval.
  5687.  Nêkolikrát se mê pokusil zabít,  Steve. Myslím to váænê, v zoufalství
  5688.  mi skuteçnê usiloval o æivot. Asi mêl dûvod...'
  5689.    To,  co  Christian  ⌐íkal,  mi  vyrazilo  dech.  Najednou jsem otce
  5690.  nevidêl  jen  jako  chladného,  mrzoutského  muæe,  ale  jako ¿ílenou
  5691.  postavu, která na Christiana k⌐içí a pak do nêj bu¿í pêstmi.
  5692.    'Vædycky jsem  si myslel, æe  aspoñ k tobê  mêl nêjakÿ vztah;  tobê
  5693.  vyprávêl pohádky o lese. Poslouchal jsem taky, ale na klínê jsi sedêl
  5694.  ty. Proç by tê chtêl zabít?'
  5695.    'Moc  jsem  se  do  toho  zapletl,'  ⌐ekl,  a  nic  víc jsem z nêho
  5696.  nedostal. Nêco  zatajoval, nêco, co mêlo  klíçovÿ vÿznam. Poznal jsem
  5697.  to podle  hlasu, podle jeho  povadlého, témê⌐ mrzutého  vÿrazu. Nikdy
  5698.  d⌐ív  mi  Christian  nebyl  tak  vzdálenÿ.  Napadlo  mê, jak asi jeho
  5699.  chování pûsobí  na Guiwenneth, dêvçe,  se kterÿm se  oæenil. Uvaæoval
  5700.  jsem, v jaké atmosfé⌐e v Dubovém srubu æije.
  5701.    Opatrnê jsem se na dívku zeptal.
  5702.    Christian vztekle ¿vihl do rákosí  u rybníka. 'Guiwenneth je pryç,'
  5703.  ⌐ekl jako by nic a já jsem se p⌐ekvapenê zarazil.
  5704.    'Co to znamená, Chrisi? Kde je?'
  5705.    'Prostê pryç,  Steve,' odsekl, vztekle  a dotçenê. 'Bylo  to otcovo
  5706.  dêvçe a teâ je pryç. Tím to konçí.'
  5707.    'Nerozumím  ti. Kam  ode¿la? Podle  dopisû jsem  mêl pocit,  æe jsi
  5708.  ¿ƒastnÿ...'
  5709.    'Nemêl jsem o ní psát. Byla to chyba. P⌐estañ o tom mluvit, ano?'
  5710.    Po  tomto vÿbuchu  mûj neklid  sílil kaædou  minutou. Chistian  mêl
  5711.  v sobê nêco hodnê zlého. Guiwennethin  odchod k té stra¿livé promênê,
  5712.  kterou  jsem mêl  p⌐ed oçima,  asi nemalou  mêrou p⌐ispêl;  ale cítil
  5713.  jsem, æe je za tím je¿tê nêco víc. Jenæe jestli o tom nechtêl mluvit,
  5714.  nebylo mu pomoci. Nena¿el jsem jiná slova neæ: 'To mê mrzí.'
  5715.    'Není proç.'
  5716.    ¢li  jsme dál,  skoro aæ  k lesu,  kde pûda  zaçínala bÿt  baæinatá
  5717.  a nejistá,  a po  nêkolika yardech  mizela v  plesnivé hloubi kamenû,
  5718.  ko⌐enû  a tlejícího  d⌐eva. Bylo  tam chladno,  slunce se schovalo za
  5719.  stromy s  hustÿmi korunami. Silné  stvoly rákosu se  klátily ve vêtru
  5720.  a hnijící loâka se na svém kotvi¿ti lehce pohnula.
  5721.    Christian  se díval  stejnÿm smêrem  jako já,  ale loâku ani rybník
  5722.  nevidêl; ztratil se nêkde ve svÿch my¿lenkách. Dívat se na pohledného
  5723.  mladého muæe s tak zruinovanÿm zevnêj¿kem a rozpoloæením mê na chvíli
  5724.  uvrhlo  do pobu⌐ujícího  smutku. Zoufale  jsem ho  chtêl vzít za ruku
  5725.  a obejmout, a jen  têæce jsem se smi⌐oval s poznáním,  æe se to bojím
  5726.  udêlat.
  5727.    'Proboha,  co  se  ti  stalo,  Chrisi?'  zeptal  jsem se ti¿e. 'Jsi
  5728.  nemocnÿ?'
  5729.    Chvíli  neodpovídal  a  pak  ⌐ekl:  'Nejsem  nemocnÿ.'  A  kopl  do
  5730.  pÿchavky, která se rozletêla a vítr ji  rozvál. Podíval se na mê a já
  5731.  jsem v jeho  u¿tvané tvá⌐i zahlédl náznak rezignace.  'Trochu jsem se
  5732.  zmênil, nic víc.  Zaçal jsem se vrtat v tom,  co dêlal táta. Moæná na
  5733.  mê vlezlo nêco z jeho poustevnictví, z jeho samotá⌐ství.'
  5734.    'Jestli je to tak, moæná bys toho mêl na nêjakÿ ças nechat.'
  5735.    'Proç?'
  5736.    Protoæe tátu posedlost  dubovÿm lesem nakonec zabila. A  ty, jak se
  5737.  na tebe dívám, jde¿ stejnou cestou.'
  5738.    Christian se nepatrnê usmál a zahodil svého rákosobijce do rybníka.
  5739.  ¢plouchlo to a hûl uvízla v chuchvalci zelenÿch, pênovÿch ⌐as. 'T⌐eba
  5740.  stojí za to um⌐ít pro to, co se snaæil získat... a neuspêl.'
  5741.    Dramatickÿ podtón  Christianova hlasu jsem  nechápal. Práce, kterou
  5742.  byl ná¿ otec tak posedlÿ, spoçívala  v mapování lesa a hledání dûkazû
  5743.  o jeho dávném osídlení.  Vymyslel si úplnê novÿ æargon  a od hlub¿ího
  5744.  poznání  své  práce  mê  úçinnê  izoloval.  ₧ekl jsem to Christianovi
  5745.  a je¿tê  jsem dodal:  'Je to  urçitê zajímavé,  ale sotva  aæ tak moc
  5746.  zajímavé.'
  5747.    'Dêlal  víc neæ  to, mnohem  víc neæ  mapování. Vzpomíná¿  si na ty
  5748.  mapy, Steve? Byly neuvê⌐itelnê podrobné...'
  5749.    Jednu  jsem   si  vybavoval  pomêrnê  dob⌐e,   tu  nejvêt¿í,  která
  5750.  znázorñovala  peçlivê  vyznaçené  cesty   a  prûchody  spletí  stromû
  5751.  a balvanû;  znázorñovala  paseky  vykreslené  do  témê⌐  neskuteçnÿch
  5752.  podrobností,  kaædá holina  byla oçíslovaná  a popsaná.  Celÿ les byl
  5753.  rozdêlen do zón a mêl své  názvosloví. Na jedné z têch mÿtin nedaleko
  5754.  okraje lesa jsme kdysi tábo⌐ili.  'Çasto jsme se pokou¿eli proniknout
  5755.  do lesa hloubêji, pamatuje¿ si  je¿tê ty vÿpravy, Chrisi? Ale hluboká
  5756.  cesta  prostê  konçí.  Pamatuju  si,  æe  jsme  se  pokaædé  ztratili
  5757.  a dostali strach.'
  5758.    'To  je pravda,'  ⌐ekl ti¿e   Christian, záhadnê  se na  mê podíval
  5759.  a dodal: 'Co kdybych  ti ⌐ekl, æe nám les  zabránil vejít. Uvê⌐il bys
  5760.  mi?'
  5761.    Zabodl jsem  pohled do hou¿tin, stromû,  ke⌐û a ¿era ve  smêru, kde
  5762.  prosvítala sluncem  ozá⌐ená mÿtina. 'Jistÿm  zpûsobem asi ano,'  ⌐ekl
  5763.  jsem. 'Zabránil nám proniknout hloubêji  tím, æe nás vydêsil, tím, æe
  5764.  tam vede tak málo cest a pûda  je samÿ balvan a v⌐es... ¿patnê se tím
  5765.  chodí. To jsi chtêl ⌐íct? Nebo jsi myslel na nêco tajemnêj¿ího?'
  5766.    'Ne⌐ekl  bych tajemnêj¿ího,'  namítl Christian,  ale chvíli  zûstal
  5767.  zticha; natáhl ruku, utrhl list  z mladého dubového stromku, rozet⌐el
  5768.  jej mezi palcem a ukazováçkem a pak jej stiskl v dlani. Celou tu dobu
  5769.  upíral pohled do hloubi lesa. 'Tohle je prapûvodní dubovÿ les, Steve,
  5770.  nedotçenÿ  od dob,  kdy celou  zemi pokrÿvaly  opadavé pralesy  dubû,
  5771.  jasanû, bezû, je⌐ábû a hlohû...'
  5772.    'A v¿ech ostatních,' ⌐ekl jsem s úsmêvem. 'Vzpomínám si, jak nám je
  5773.  táta vypoçítával.'
  5774.    'To je  pravda, dêlával to.  A toho lesa  je víc neæ  t⌐i çtvereçní
  5775.  míle, které  se táhnou odtud  aæ kus za  Grimley. T⌐i çtvereçní  míle
  5776.  pûvodního, poledového pralesa. Nedotçeného, nenaru¿eného tisíce let.'
  5777.  Zmlkl, p⌐ísnê se na mê podíval a dodal: 'Bránícího se zmênê.'
  5778.    'Myslel si, æe tam æijí kanci. Vzpomínám si, jak jsem jednou v noci
  5779.  nêco sly¿el a on mê p⌐esvêdçoval, æe je to velkÿ, starÿ, silnÿ kanec,
  5780.  kterého pátrání po druæce p⌐ivedlo na kraj lesa.'
  5781.    Christian vykroçil zpátky k lodênici. 'Asi mêl pravdu. Jestli kanci
  5782.  p⌐eæili ze st⌐edovêku, tak právê v takovém lese by se dali najít.'
  5783.    V  duchu jsem  se otev⌐el  têmto léta  starÿm událostem  a pamꃠmê
  5784.  posunula  zpátky,  k  obrazûm  z  dêtství  -  æhavÿ  dotek  slunce na
  5785.  ostruæiním  po¿krábané  kûæi,  vÿpravy  na  ryby  k  rybníku,  hnízda
  5786.  v korunách  stromû, hry,  vÿzkumy... a  okamæitê jsem  si vzpomnêl na
  5787.  Proutka⌐e.
  5788.    Ubírali jsme se zpátky k vy¿lapané stezce, která stoupala ke Srubu,
  5789.  a bavili se o tom, co jsme  tenkrát vidêli. Bylo mi devêt, deset let.
  5790.  Cestou ke kolju¿áku,  kde jsme chtêli chytat ryby,  jsme se rozhodli,
  5791.  æe  své pruty  a vlasce  vyzkou¿íme v  rybníce, v  bláhové nadêji, æe
  5792.  chytíme nêjakou dravou  rybu, která tam æila. Jak  jsme se krçili nad
  5793.  vodou  (vyjet  na  pramici  jsme  se  odvaæovali  pouze  s Alfonsem),
  5794.  zahlédli  jsme  pohyb  mezi  stromy  na  druhém  b⌐ehu. Byl to úæasnÿ
  5795.  pohled.  Na nêkolik  okamæikû jsme  zûstali fascinovaní  a vypla¿ení:
  5796.  stál  tam a  pozoroval nás  muæ v  hnêdém koæeném  odêvu, s  ¿irokÿm,
  5797.  lesklÿm opaskem  a za¿piçatêlÿm oranæovÿm  vousem, kterÿ mu  sahal na
  5798.  prsa;  na hlavê  mêl proutky  a vêtviçky,  p⌐ichycené koæenÿm páskem.
  5799.  Pozoroval nás  jen chvilku, pak  zase vklouzl do  tmy. Celou tu  dobu
  5800.  jsme nesly¿eli nic, æádnÿ zvuk p⌐íchodu, æádnÿ zvuk odchodu.
  5801.    Rozbêhli  jsme se  domû a  brzy jsme  se uklidnili. Christian do¿el
  5802.  k závêru,  æe  to  byl  urçitê  starÿ  Alfons,  kterÿ  si z nás chtêl
  5803.  vyst⌐elit. Ale kdyæ jsem se o tom, co jsme vidêli, zmínil p⌐ed otcem,
  5804.  reagoval témê⌐ vztekle  (Christian si vzpomínal, æe k⌐içel  a byl tak
  5805.  rozru¿enÿ právê kvûli tomu; vûbec  mu nevadilo, æe jsme se p⌐iblíæili
  5806.  k zakázanému rybníku).  Byl to otec,  kdo o tom  zjevení zaçal mluvit
  5807.  jako o Proutka⌐i  a nedlouho po na¿em rozhovoru  zmizel do lesa témê⌐
  5808.  na dva tÿdny.
  5809.    'To bylo tenkrát, kdy se  vrátil poranênÿ, vzpomíná¿?' Mezitím jsme
  5810.  do¿li k Dubovému srubu. Christian mi otev⌐el bránu a ⌐ekl:
  5811.    'S tou ranou po ¿ípu. Cikánském ¿ípu. Proboha, to byl hroznÿ den.'
  5812.    'První z mnoha.'
  5813.    V¿iml jsem si,  æe vêt¿ina b⌐eçtanu byla ze  stên domu strhána; byl
  5814.  teâ ¿edivÿ a z tmavÿch cihel  se dívala malá okna. B⌐idlicová st⌐echa
  5815.  se t⌐emi  vysokÿmi komíny byla  zçásti schovaná za  vêtvemi mohutného
  5816.  starého  buku. Dvûr  a zahrada  byly neuklizené  a zanedbané, prázdné
  5817.  kurníky  a  chlévy  byly  zchátralé,  na  spadnutí.  Christian to tam
  5818.  skuteçnê nechal zpustnout. Ale jakmile jsem p⌐ekroçil práh, jako bych
  5819.  nikdy neode¿el.  Bylo tam cítit zatuchlé  jídlo a chlór a  skoro jsem
  5820.  vidêl  hubenou  postavu  matky,  jak  se  toçí  kolem  velkého  stolu
  5821.  z borového d⌐eva a koçky se protahují kolem ní na podlaze z çervenÿch
  5822.  cihel.
  5823.    Christian se opêt najeæil a  podíval se tím têkavÿm pohledem, kterÿ
  5824.  signalizoval jeho nervozitu. ₧ekl jsem  si, æe asi je¿tê neví, jestli
  5825.  má  mít  radost  nebo  vztek,  æe  jsem  se  domû vrátil právê takto.
  5826.  Chvílemi  jsem  si  p⌐ipadal  jako  vet⌐elec.  'Vybal  se a udêlej si
  5827.  pohodlí.  Mûæe¿ mít  svûj starÿ   pokoj. Je  tam asi  trochu zatuchlÿ
  5828.  vzduch, ale to rychle vyvêtrá. Pak p⌐ijâ dolû a dáme si nêco k jídlu.
  5829.  Na povídání máme çasu dost, aæ skonçíme u çaje.' Usmál se a mê do¿lo,
  5830.  æe to mêl  bÿt pokus o vtip. On v¿ak  rychle pokraçoval a jeho pohled
  5831.  byl náhle chladnÿ, tvrdÿ. 'Protoæe  jestli se chce¿ nêjakÿ ças zdræet
  5832.  doma, mêl bys  vêdêt, co se tu dêje.  Nechci, aby ses do toho,  co se
  5833.  dêje, nebo do toho, co dêlám, nêjak míchal.'
  5834.    'Nikdy bych se ti nepletl do æivota, Chrisi --'
  5835.    'Váænê ne? Uvidíme. Nepopírám,  æe mê tvoje p⌐ítomnost zneklidñuje.
  5836.  Ale  kdyæ  uæ  jsi  tady...'  zmlkl  a  v  tu  chvíli se tvá⌐il skoro
  5837.  rozpaçitê. 'Ale o tom si promluvíme pozdêji.'
  5838.  
  5839.  
  5840.                            Dvê
  5841.  
  5842.  Christianova ⌐eç  mê p⌐ekvapila. Znepokojilo  mê, jak se  na mê dívá,
  5843.  ale potlaçil jsem zvêdavost a  strávil hodinu prûzkumem domu, od pûdy
  5844.  po  sklep,  zevnit⌐  i  zvençí,  pro¿el  jsem  v¿echno  kromê  otcovy
  5845.  pracovny, neboƒ my¿lenky  na ni mê dêsily je¿tê  víc neæ Christianovo
  5846.  chování. Nezmênilo  se nic, jenom  dûm nikdo neuklízel  a neudræoval.
  5847.  Christian zamêstnával na çásteçnÿ úvazek uklízeçku a kucha⌐ku, dobrou
  5848.  du¿i z nedaleké vesnice, která kaædÿ  tÿden p⌐ijela na kole a udêlala
  5849.  gulá¿ nebo koláç, kterÿ mu vystaçil na t⌐i dny. O zemêdêlské produkty
  5850.  Christian  nemêl nouzi,  aspoñ do  té míry,  æe se  málokdy obtêæoval
  5851.  pouæít svou  p⌐ídêlovou kníæku. Zdálo  se, æe v¿echno,  co pot⌐ebuje,
  5852.  vçetnê  cukru a  çaje, dostává  z Ryhopského  panství, kde  se k na¿í
  5853.  rodinê chovali vædycky dob⌐e.
  5854.    Mûj  starÿ pokoj  vypadal skoro  stejnê, jak  jsem si ho pamatoval.
  5855.  Otev⌐el jsem  okno doko⌐án, lehl si  na postel a nêkolik  minut civêl
  5856.  ven  na  oblohu  zast⌐enou  oparem  konçícího  léta,  modrající se za
  5857.  rozhoupanÿmi vêtvemi obrovského buku,  kterÿ vyrostl tak blízko domu.
  5858.  Je¿tê mi ani  nebylo deset a nêkolikrát jsem p⌐elezl  z okna na strom
  5859.  a udêlal  si tajnê  hnízdo mezi  jeho silnÿmi  vêtvemi; p⌐i  mêsíçním
  5860.  svêtle  jsem se  krçil v  té své  skrÿ¿i, t⌐ásl  se, protoæe jsem byl
  5861.  jenom ve spodkách,  a p⌐edstavoval si temné rejdy  noçních tvorû pode
  5862.  mnou.
  5863.    Obêd v pûli odpoledne se skládal z ⌐ádné porce studeného vep⌐ového,
  5864.  ku⌐ete  a vajíçek  na tvrdo,  a to  v mí⌐e,  která mi  po dvou letech
  5865.  p⌐ísného   p⌐ídêlového  systému   ve  Francii   p⌐ipadala  jako  nêco
  5866.  neskuteçného. Jedli  jsme samoz⌐ejmê jeho zásobu  na nêkolik dní, ale
  5867.  Christianovi,  kterÿ  se  v  jídle  stejnê  jenom ponimral, to z⌐ejmê
  5868.  nevadilo.
  5869.    Potom  jsme  si  nêkolik  hodin  povídali  a Christian se viditelnê
  5870.  uvolnil, ale ani jednou se nezmínil  o Guiwenneth nebo o otcovê práci
  5871.  a já  jsem  na  ta  témata  taky  ⌐eç  nezavedl.  Rozvalili  jsme  se
  5872.  v nepohodlnÿch k⌐eslech po prarodiçích, obklopeni rodinnÿmi památkami
  5873.  vybledlÿmi çasem - fotografiemi,  hluçnÿmi hodinami z rûæového d⌐eva,
  5874.  p⌐í¿ernÿmi   obrázky   z   exotického   ¢panêlska,   zarámovanÿmi  do
  5875.  rozpraskaného, fale¿nê zlaceného d⌐eva  a p⌐itisknutÿmi na kvêtinovou
  5876.  tapetu, která lpêla na stênách  obÿvacího pokoje je¿tê d⌐ív, neæ jsem
  5877.  se narodil. Ale byl to mûj domov, i Christian byl mûj domov a ty vûnê
  5878.  a vybledlé  okolí, to  v¿echno byl  pro mê  domov. Byl  jsem tam  dvê
  5879.  hodiny a vêdêl jsem, æe budu muset  zûstat. Ani ne proto, æe bych tam
  5880.  tolik pat⌐il  (i kdyæ to  jsem taky cítil),  ale prostê proto,  æe to
  5881.  místo pat⌐ilo mnê, ale ne v  nêjakém majetnickém smyslu, spí¿ tak, æe
  5882.  dûm  a  jeho  okolí  se  mnou  mêly  spoleçnÿ  æivot; byli jsme çástí
  5883.  stejného  vÿvoje; i  ve Francii,  dokonce  i  v ₧ecku,  kde jsem  byl
  5884.  nasazen,  jsem  od  tohoto  vÿvoje  nebyl  odtræen,  jen do krajnosti
  5885.  vzdálen.
  5886.    Ve chvíli, kdy staré hodiny z  rûæového d⌐eva zaçaly vrçet a cvakat
  5887.  p⌐ed lopotnÿm odbíjením páté hodiny,  Christian prudce vstal z k⌐esla
  5888.  a odhodil nedokou⌐enou cigaretu do prázdného ohni¿tê.
  5889.    'Pojâme do  pracovny,' ⌐ekl a já  jsem bez ⌐eçi vstal  a ¿el za ním
  5890.  p⌐es  celÿ dûm  aæ do  pokojíku, kde  ná¿ otec  pracoval. 'Má¿ z toho
  5891.  pokoje  strach,  æe?'  ⌐ekl,  kdyæ  otev⌐el  dve⌐e,  vstoupil,  do¿el
  5892.  k têækému  dubovému stolu  a z  jedné zásuvky  vytáhl velkou,  v kûæi
  5893.  vázanou knihu.
  5894.    Já jsem  p⌐ed pracovnou zaváhal.  Pozoroval jsem Christiana  a jako
  5895.  bych  nedokázal  poruçit  nohám,  aby  mê  do pokoje p⌐enesly. Knihu,
  5896.  kterou dræel,  jsem poznal hned,  byt to otcûv  deník. Dotkl jsem  se
  5897.  zadní kapsy, kde  jsem mêl penêæenku, a pomyslel  jsem na ten útræek,
  5898.  kterÿ se v té kûæi skrÿval. Uvaæoval jsem, jestli si nêkdo, otec nebo
  5899.  Christian, vûbec v¿iml, æe stránka  chybí. Christian mê sledoval, oçi
  5900.  mu zá⌐ily vzru¿ením a ruce se mu t⌐ásly, kdyæ knihu pokládal na desku
  5901.  stolu.
  5902.     'Je mrtvÿ,  Steve. Je pryç z  domu, z tohoto pokoje.  Není se çeho
  5903.  bát.'
  5904.    'Není?'
  5905.    Ale najednou jsem v sobê na¿el sílu pohnout se a p⌐ekroçit práh. Ve
  5906.  chvíli,  kdy jsem  do zatuchlého  pokoje vstoupil,  p⌐ipadal jsem  si
  5907.  zcela  podrobenÿ,  do  hloubi   zasaæenÿ  chladem  toho  místa,  jeho
  5908.  nevlídnou  a   stra¿idelnou  atmosférou,  která   lpêla  na  stênách,
  5909.  kobercích a  oknech. Byla tam  lehce cítit kûæe,  prach a ne  víc neæ
  5910.  vzdálenÿ závan le¿tidla, jako by  se Christian snaæil udræet v dusném
  5911.  pokoji po⌐ádek.  Nebyl zaplnênÿ, nebyla  to knihovna, jak  by si otec
  5912.  snad  bÿval p⌐ál.  Mêl tam  knihy o  zoologii a  botanice, o historii
  5913.  a archeologii, ale nebyly to æádné  vzácné svazky, jen ta nejlevnêj¿í
  5914.  vydání,  která v  té dobê  sehnal. Více  jich bylo  v mêkké vazbê neæ
  5915.  v pevné. Nádherné vazby jeho deníkû  a tmavê lakovanÿ stûl kolem sebe
  5916.  ¿í⌐ily atmosféru viktoriánské úhlednosti, která kontrastovala s jinak
  5917.  o¿umêlou pracovnou.
  5918.    Na stênách mezi knihovnami byly  jeho zasklené trofeje, kusy d⌐eva,
  5919.  sbírky listû, neumêlé skicy æivoçichû  a rostlin nakreslené v prvních
  5920.  letech jeho  fascinace lesem. A  mezi knihovnami a  policemi se témê⌐
  5921.  ztrácelo zdobené  têlo ¿ípu, kterÿm  byl p⌐ed patnácti  lety zasaæen.
  5922.  Jeho péra  byla zkroucená a nefunkçní,  zlomené têlo slepené, æeleznÿ
  5923.  hrot otupenÿ rzí, ale stále to byla zbrañ, která vypadala hrozivê.
  5924.    Nêkolik  sekund jsem  od ¿ípu  nemohl odtrhnout  oçi. P⌐ipomínal mi
  5925.  agónii toho muæe a slzy, které  jsme pro nêj s Christianem vyplakali,
  5926.  kdyæ  jsme mu  v to  chladné podzimní  odpoledne pomáhali  z lesa ven
  5927.  a byli jsme p⌐esvêdçeni, æe z toho bude mít smrt.
  5928.    Jak rychle se  po tom podivném a nikdy  úplnê vysvêtleném incidentu
  5929.  v¿echno zmênilo. Pokud mi ¿íp aspoñ p⌐ipomínal minulost, kdy v otcovê
  5930.  du¿i je¿tê  zûstávalo místo pro nêco,  co se podobalo zájmu  a lásce,
  5931.  pak ze v¿eho ostatního v pracovnê vyza⌐oval pouze chlad.
  5932.    Stále  jsem vidêl,  jak se  ta ¿ednoucí  postava sklání  nad stolem
  5933.  a zu⌐ivê pí¿e.  Sly¿el jsem neklidnÿ  dech, nezdravé plíce,  které ho
  5934.  nakonec zabily; a sly¿el jsem, jak  popadl dech a tím zvukem vyslovil
  5935.  své podráædêní, kdyæ zaznamenal  mou p⌐ítomnost a polohnêvivÿm gestem
  5936.  mê odehnal, jako by mu bylo líto t⌐eba jen jediné vte⌐iny.
  5937.    Jak moc se mu teâ Christian  podobal, kdyæ tam stál, neupravenÿ, na
  5938.  pohled  nezdravÿ,  ruce  v  kapsách,  ramena  pokleslá  a  celé  têlo
  5939.  viditelnê rozt⌐esené, a p⌐esto z nêj vyza⌐ovala pevná sebedûvêra.
  5940.    Mlçky  çekal, aæ  si v   pokoji zvyknu  a nechám  probêhnout hlavou
  5941.  my¿lenky  a atmosféru.  Kdyæ jsem  p⌐ikroçil ke  stolu, v  my¿lenkách
  5942.  vrácenÿ  do  toho  okamæiku,  ⌐ekl:  'Steve,  mêl  by  sis ty zápisky
  5943.  p⌐eçíst. Hodnê vêcí se ti vyjasní a pomûæe ti to pochopit, co dêlám.'
  5944.    Otoçil jsem  deník k sobê,  p⌐elétl rozmáchlÿ, neurovnanÿ  rukopis,
  5945.  skládal si slova, vêty a proçítal roky otcova æivota v sotva nêkolika
  5946.  sekundách.  Slova mi  v celku  p⌐ipadala stejnê  nesmyslná jako ta na
  5947.  odcizeném  útræku. Çíst  je  znamenalo  p⌐ivolávat zpêt  vzpomínky na
  5948.  hnêv,  nebezpeçí  a  strach.  Æivot  v  zápiscích  mê posiloval bêhem
  5949.  necelého roku  války a postupnê  zaçal znamenat nêco  jiného, neæ byl
  5950.  pûvodní kontext. Nechtêlo se mi rozbít to silné pouto s minulostí.
  5951.    'Chci si to  p⌐eçíst, Chrisi. Od zaçátku do  konce, slibuji. Ale ne
  5952.  teâ hned.'
  5953.    Zav⌐el  jsem knihu  a p⌐itom  jsem  si  v¿iml, æe  ruce mám  zvlhlé
  5954.  a chvêjí  se mi.  Nebyl jsem  je¿tê p⌐ipravenÿ  bÿt otci  tak blízko.
  5955.  Christian si toho v¿iml a pochopil to.
  5956.  
  5957.  Veçerní  hovor  odum⌐el  pomêrnê  brzy,  kdyæ  jsem  vyçerpal energii
  5958.  a nakonec na mê p⌐ece jen dopadla  únava z dlouhé cesty. Christian mê
  5959.  doprovodil  nahoru, zûstal  stát ve  dve⌐ích pokoje  a díval  se, jak
  5960.  natahuji prostêradla, chodím  sem a tam, probírám se  útræky a zlomky
  5961.  minulého æivota, smêju se, vrtím  hlavou a snaæím se vyvolat poslední
  5962.  unavenou nostalgii.  'Vzpomíná¿ si, jak jsme  si udêlali hnízdo venku
  5963.  na tom buku?' ⌐ekl jsem, s pohledem  up⌐enÿm do ¿edi vêtví a listû na
  5964.  pozadí dosud  jasné veçerní oblohy. 'Ano,'  ⌐ekl Christian s úsmêvem.
  5965.  'Vzpomínám, moc dob⌐e.'
  5966.    I z rozhovoru  çi¿ela únava. Christian to pochopil  a ⌐ekl: 'Dobrou
  5967.  noc, brácho. Uvidíme se ráno.'
  5968.    Jestli jsem vûbec spal, tak v  prvních dvou t⌐ech hodinách poté, co
  5969.  jsem poloæil  hlavu na pol¿tá⌐. Probudil  jsem se prudce a  hned jsem
  5970.  o sobê vêdêl. Bylo to uprost⌐ed noci, snad kolem jedné, druhé hodiny.
  5971.  Obloha byla çerná  a venku bylo pomêrnê vêtrno.  Leæel jsem, civêl do
  5972.  okna a  uvaæoval, jak je moæné,  æe se mé têlo  cítí tak çerstvê, tak
  5973.  ostraæitê.  Dole se  nêco pohnulo.  Tu¿il jsem,  æe Christian uklízí,
  5974.  neklidnê chodí po domê a snaæí se p⌐ivyknout my¿lence, æe tu jsem.
  5975.    Prostêradlo bylo  cítit naftalínem a starou  bavlnou, postel kovovê
  5976.  sk⌐ípala,  kdyæ jsem  se na  ní pohnul,  a kdyæ  jsem leæel  nehybnê,
  5977.  v celém pokoji  to praskalo a ¿ramotilo,  jako by si zvykal  na první
  5978.  spoleçnost  po  tolika  letech.  Byl  jsem  vzhûru celou vêçnost, ale
  5979.  nakonec jsem  musel znovu usnout  je¿tê p⌐ed prvním  svêtlem, protoæe
  5980.  najednou se nade mnou sklánêl Christian a zlehka mi t⌐ásl ramenem.
  5981.    P⌐ekvapením jsem sebou ¿kubl, okamæitê  jsem procitl, op⌐el jsem se
  5982.  o lokty a rozhlédl se. Svítalo. 'Co se dêje, Chrisi?'
  5983.    'Musím odejít, brácho. Promiñ, ale musím.'
  5984.    Uvêdomil jsem si, æe má na sobê têækÿ nepromokavÿ plῃ a na nohách
  5985.  pohorky se silnou podráækou. 'Odejít? Jak to myslí¿, odejít?'
  5986.    'Promiñ, Steve. Nemûæu  s tím nic udêlat.' Mluvil  potichu, jako by
  5987.  v domê byl je¿tê  nêkdo, koho by zvÿ¿ené hlasy  mohly probudit. V tom
  5988.  bledém svêtle vypadal  strhanêji neæ jindy a oçi  mêl zúæené, jako by
  5989.  bolestí nebo úzkostí. 'Musím na pár dní odejít. Nic ti nebude chybêt.
  5990.  Nechal  jsem ti  dole instrukce,  kde seæene¿  chléb, vejce a podobné
  5991.  vêci. Kaædopádnê mûæe¿ pouæívat mou p⌐ídêlovou kníæku, dokud nep⌐ijde
  5992.  tvoje. Nebudu pryç dlouho, jen pár dní. Slibuju...'
  5993.    Narovnal se a do¿el ke dve⌐ím. 'Proboha, Chrisi, kam jde¿?'
  5994.    'Dovnit⌐.' To  bylo jediné, co ⌐ekl.  Pak uæ jsem sly¿el  jen têæké
  5995.  dupání dolû po schodech. Chvíli jsem  je¿tê nehybnê leæel a snaæil se
  5996.  ut⌐ídit my¿lenky, pak jsem vstal, hodil  na sebe æupan a se¿el za ním
  5997.  do kuchynê. Uæ byl  z domu. Vrátil jsem se k oknu  na podestê a je¿tê
  5998.  jsem  ho zahlédl,  jak se  mihl  po  dvo⌐e a  rychle odcházel  smêrem
  5999.  k jiæní cestê. Mêl klobouk s ¿irokou st⌐echou a dlouho çernou hûl; na
  6000.  zádech mêl malÿ batoh, nepohodlnê zavê¿enÿ p⌐es jedno rameno.
  6001.    'Kam to je,  dovnit⌐, Chrisi?' ⌐ekl jsem za  jeho mizející postavou
  6002.  a dlouho se za ním díval, dokud mi nezmizel úplnê.
  6003.  
  6004.  'Co  to má  znamenat, Chrisi?'  zeptal jsem  se jeho prázdné loænice,
  6005.  kdyæ jsem se nervóznê potloukal  po domê. Guiwenneth, usoudil jsem ve
  6006.  své moudrosti, její  ztráta, její odchod... jak málo  se dalo vyvodit
  6007.  ze slov 'je pryç'. Za celÿ veçer,  kdy jsme se spolu bavili, se o své
  6008.  æenê ani jednou  nezmínil. Çekal jsem, æe po  návratu do Anglie najdu
  6009.  ¿ƒastnÿ  mladÿ pár  a místo  toho jsem  na¿el nêçím pronásledovaného,
  6010.  ch⌐adnoucího  bratra  æijícího  ve  zpustlém  stínu  na¿eho rodinného
  6011.  sídla.
  6012.    Do odpoledne jsem se smí⌐il s  my¿lenkou, æe tu jistÿ ças budu sám.
  6013.  Têæko  ⌐íct, kam  ¿el Christian  (i kdyæ  jsem to  celkem tu¿il), ale
  6014.  jasnê naznaçil, æe bude nêjakou dobu pryç. Na domê a ve dvo⌐e bylo co
  6015.  dêlat a  zdálo se, æe stejnê  nenajdu lep¿í zpûsob, jak  strávit ças,
  6016.  neæ  zaçít  navracet  domu  jeho  osobitost.  Sepsal  jsem  si seznam
  6017.  základních  oprav a  dal¿í den  jsem se  vydal do  nejbliæ¿ího mêsta,
  6018.  abych  objednal, co  se dalo,  vêt¿inou d⌐evo  a barvy,  kterÿch mêli
  6019.  dost.
  6020.    Oæivil jsem  svou známost s  Ryhopovÿmi a mnoha  místními rodinami,
  6021.  s nimiæ jsem kdysi udræoval  p⌐átelské styky. Kucha⌐skou vÿpomoc jsem
  6022.  vypovêdêl, dokáæu se o sebe docela dob⌐e postarat sám.
  6023.    A nakonec  jsem za¿el na  h⌐bitov, na krátkou  a s chladnÿm  srdcem
  6024.  vykonanou náv¿têvu.
  6025.    Srpen  p⌐e¿el v  zá⌐í a  mnê  neu¿lo,  æe veçer  a ráno  zaçíná bÿt
  6026.  chladno. Miloval  jsem tu dobu, kdy  se léto láme v  podzim, p⌐estoæe
  6027.  byla spojená  s návratem do  ¿koly po letních  prázdninách a to  byly
  6028.  vzpomínka, kterou jsem si p⌐íli¿ nehÿçkal.
  6029.    Brzy  jsem si  zvykl, æe  jsem v  domê svÿm  pánem, a p⌐estoæe jsem
  6030.  chodil na dlouhé  procházky kolem hlubokého lesa a  vyhlíæel na cestu
  6031.  i na traƒ, jestli se Christian  nevrací, koncem prvního tÿdne jsem si
  6032.  o nêj p⌐estal dêlat  starosti a zapadl do kaædodenní  rutiny oprav ve
  6033.  dvo⌐e,  vnêj¿ích nátêrû  d⌐eva na   domê, aby  byl dûm  p⌐ipravenÿ na
  6034.  p⌐íchod zimy, a p⌐erÿvání velké, neudræované zahrady.
  6035.    Byl  veçer  mého  jedenáctého  dne  doma,  kdyæ  tento zabêhlÿ stav
  6036.  naru¿ila událost natolik podivná, æe jsem  pak nemohl spát a musel na
  6037.  ni stále myslet.
  6038.    Skoro  celé odpoledne  jsem strávil  v Hobbhurstu.  Po lehké veçe⌐i
  6039.  jsem jen tak  sedêl a çetl si noviny. Kolem  deváté, kdy jsem zaçínal
  6040.  mít pocit, æe jsem zralÿ na veçerní procházku, se mi zdálo, æe sly¿ím
  6041.  psa; spí¿ vyl neæ ¿têkal. Nejd⌐ív  mê napadlo, æe se vrací Christian;
  6042.  pak jsem si uvêdomil, æe nikde v blízkosti psi nejsou.
  6043.    Vy¿el jsem  na dvûr. Jiæ se  setmêlo, ale je¿tê bylo  docela vidêt,
  6044.  p⌐estoæe  dubové lesy  splÿvaly  v  ¿edozelenou ¿mouhu.  Zavolal jsem
  6045.  Christianovo jméno, ale odpovêâ nep⌐i¿la.  Právê jsem se chtêl vrátit
  6046.  k novinám, kdyæ ze  vzdáleného lesa nêkdo vy¿el a  rozbêhl se ke mnê;
  6047.  na  krátkém koæeném  ⌐emínku dræel  nejvêt¿ího psa,  jakého jsem  kdy
  6048.  vidêl.
  6049.    U brány na ná¿ pozemek se  zastavil a pes zaçal vrçet, op⌐el p⌐ední
  6050.  tlapy o  plot a vztyçil  se tak skoro  do vÿ¿ky svého  pána. Nervóznê
  6051.  jsem  dêlil   svou  pozornost  stejnomêrnê   mezi  prudce  dÿchající,
  6052.  rozev⌐enou tlamu çerného zví⌐ete a neznámého muæe, kterÿ psa dræel.
  6053.    Nevidêl  jsem ho  moc dob⌐e,  protoæe mêl  tvá⌐ pomalovanou tmavÿmi
  6054.  obrazci a kníry mu splÿvaly  hluboko pod bradu. Vlasy mêl p⌐iplácnuté
  6055.  k temeni; mêl  na sobê tmavou  vlnênou ko¿ili, na  ní koæenou kazajku
  6056.  a p⌐iléhavé kostkované kalhoty têsnê  pod kolena. Kdyæ opatrnê pro¿el
  6057.  branou, v¿iml jsem si jeho jednoduchÿch, lehkÿch sandálû. P⌐es rameno
  6058.  nesl  primitivnê vyhlíæející  luk a  k opasku  mêl p⌐ipevnênÿ  svazek
  6059.  ¿ípû, dræenÿch pohromadê æílou. Nesl si hûl, stejnê jako Christian.
  6060.    Za branou zaváhal  a podíval se na mê. Pes  vedle nêj byl neklidnÿ,
  6061.  olizoval  se  a  ti¿e  vrçel.  Nikdy  jsem  takového psa nevidêl, byl
  6062.  chlupatÿ, mêl tmavou srst a úzkÿ,  ¿piçatÿ çenich vlçáka, ale têlo mi
  6063.  p⌐ipadalo  jako  medvêdí;  jenæe  nohy  byly  tenké  a  dlouhé,  jako
  6064.  u zví⌐ete urçeného pro honitbu, pro lov.
  6065.    Muæ  na  mê  promluvil,  ale  i  kdyæ  mi slova p⌐ipadala povêdomá,
  6066.  ne⌐íkala mi nic. Nevêdêl jsem, co  mám dêlat. Tak jsem zavrtêl hlavou
  6067.  a ⌐ekl,  æe nerozumím.  Muæ krátce  zaváhal a  pak zopakoval, co ⌐ekl
  6068.  p⌐edtím, tentokrát se z⌐etelnÿm ostnem hnêvu v hlase. Vykroçil ke mnê
  6069.  a ¿kubl  psem,  aby  nenapínal  ⌐emínek.  Obloha  tmavla a blíæící se
  6070.  postava jako by v ¿eru mohutnêla. Zví⌐e si mê hladovê prohlíæelo.
  6071.    'Co  chcete?' zavolal  jsem a   snaæil se,  aby to  znêlo rozhodnê,
  6072.  p⌐estoæe nejradêji  bych utekl do domu.  Muæ byl ode mê  deset krokû.
  6073.  Zastavil se,  znovu promluvil a  tentokrát udêlal rukou,  v níæ dræel
  6074.  hûl, pohyb p⌐ipomínající jezení. Teâ jsem pochopil.
  6075.    Horlivê jsem p⌐ikÿvl. 'Poçkejte tady,' ⌐ekl jsem, vrátil se do domu
  6076.  a p⌐inesl  studenou vep⌐ovou  kÿtu, která  mi mêla  vystaçit na dal¿í
  6077.  çty⌐i  dny. Nebyla  nijak velká,  ale jako  vÿraz pohostinství  mohla
  6078.  staçit.  Vzal jsem  kÿtu, pûlku  chleba a  láhev piva  a odnesl to na
  6079.  dvûr. Cizinec  schÿlenê stál a pes  mu leæel u nohou,  ale neochotnê,
  6080.  aspoñ mi to tak p⌐ipadalo. Kdyæ  jsem se zkusil p⌐iblíæit, pes za⌐val
  6081.  tak, æe  jsem ucítil srdce aæ  v krku a málem  jsem své dary upustil.
  6082.  Muæ zví⌐e  ok⌐ikl a nêco  mi ⌐ekl. Poloæil  jsem jídlo tam,  kde jsem
  6083.  stál, a ustoupil  jsem. Hrûzná dvojice p⌐i¿la blíæ,  p⌐id⌐epla a dala
  6084.  se do jídla.
  6085.    Ve chvíli, kdy kÿtu bral, se mi zdálo, æe jsem na jeho ruce zahlédl
  6086.  jizvy, které se táhly vystouplÿmi  svaly podél a nap⌐íç. Zároveñ jsem
  6087.  ho ucítil.  Byl tu syrovÿ,  æluklÿ pach, pot  a moç smísené  s puchem
  6088.  hnijícího masa. Udêlalo  se mi zle, ale ovládl jsem  se a dál jsem se
  6089.  díval, jak cizinec zuby trhá maso a hltavê polyká. Pes mê pozoroval.
  6090.    Po  nêkolika   minutách  muæ  p⌐estal   jíst,  podíval  se   na  mê
  6091.  a s  pohledem  up⌐enÿm  do  mÿch  oçí,  jako  by  mê  chtêl  k nêçemu
  6092.  vyprovokovat,  p⌐istrçil  zbytek  masa  psovi,  kterÿ hlasitê zavrçel
  6093.  a chñapl  po kÿtê.  Pes rozkousal   a zhltal  celÿ flák  vep⌐ového za
  6094.  necelé çty⌐i minuty, zatímco cizinec opatrnê - a bez zjevného poæitku
  6095.  - vypil pivo a zajedl to velkÿm soustem chleba.
  6096.    Koneçnê  ta bizarní  hostina skonçila.  Muæ vstal  a odtrhl  psa od
  6097.  místa,  kde hlasitê  lízal zem.  ₧ekl slovo,  v nêmæ  jsem intuitivnê
  6098.  poznal  'dêkuju' a  chystal se  otoçit, kdyæ  vtom pes nêco zavêt⌐il;
  6099.  zakñuçel,  pak chraptivê  za¿têkal, vytrhl  se pánovi  a p⌐ebêhl p⌐es
  6100.  dvûr  mezi zchátralé  kurníky. Tam  chvíli çenichal  a hrabal,  dokud
  6101.  k nêmu jeho pán nep⌐i¿el, nepopadl  koæenÿ ⌐emínek a zlostnê a dlouze
  6102.  ho neok⌐ikl. Pes se pustil za ním a oba ti¿e, neskuteçnê odcházeli do
  6103.  ¿era  za dvorem.  Kdyæ jsem  je zahlédl  naposledy, bêæeli kolem lesa
  6104.  smêrem k polím u vesnice Grimley.
  6105.    Je¿tê ráno  to místo, kde  muæ a zví⌐e  odpoçívali, odpornê páchlo.
  6106.  Rychle jsem je obe¿el a vydal se k lesu. Tam jsem vyhledal místo, kde
  6107.  moji podivní  náv¿têvníci vy¿li z lesa;  bylo udusané, vêtviçky kolem
  6108.  ulámané. Pak  jsem sledoval jejich  stopy nêkolik yardû  do ¿era, neæ
  6109.  jsem se zastavil a otoçil.
  6110.    Odkud mohli  p⌐ijít? Zapûsobila válka na  lidi v Anglii tak,  æe se
  6111.  nêkte⌐í vrátili k divokému zpûsobu  æivota a k obæivê pouæívali luky,
  6112.  ¿ípy a lovecké psy?
  6113.    Aæ v poledne mê napadlo podívat  se mezi kurníky, na zem do hloubky
  6114.  rozrytou  tím krátkÿm  hrabáním. Co  tam ten  pes zvêt⌐il, napadlo mê
  6115.  a najednou mê  zamrazilo u srdce. Utekl  jsem odtamtud; nechtêl jsem,
  6116.  aby se potvrdily mé nejhor¿í obavy.
  6117.    Nemûæu ⌐íct, jak jsem na to  p⌐i¿el, snad intuice, snad nêco, co si
  6118.  moje podvêdomí  vybralo z více neæ  tÿden starÿch Christianovÿch slov
  6119.  a jeho chování  bêhem na¿eho krátkého setkání.  Pozdê odpoledne téhoæ
  6120.  dne jsem  si p⌐ece jen donesl  ke kurníku rÿç a  po nêkolika minutách
  6121.  hloubení se správnost mého instinktu potvrdila.
  6122.    Pûl hodiny  jsem pak sedêl  na zadních schodech  do domu, díval  se
  6123.  p⌐es dvûr  k hrobu a  hledal odvahu k  odkrytí celého æenského  têla.
  6124.  Toçila se mi  hlava, trochu se mi bou⌐il  æaludek, ale p⌐edev¿ím jsem
  6125.  se t⌐ásl  neovladatelnÿm, nevítanÿm t⌐asem  nohou a rukou,  kterÿ byl
  6126.  tak silnÿ, æe  jsem si skoro nedokázal navléct  rukavice. Ale nakonec
  6127.  jsem poklekl k jámê a odmetl z dívçího têla zbytek hlíny.
  6128.    Christian ji  poh⌐bil t⌐i stopy  hluboko, tvá⌐í dolû;  mêla dlouhé,
  6129.  rusé  vlasy; têlo  bylo je¿tê  zahaleno do  nezvyklého zeleného ¿atu,
  6130.  zdobené  tuniky, která  byla po  stranách olemovaná  a p⌐estoæe se do
  6131.  pasu  staçila  rozpadnout,  pûvodnê  sahala  po  lÿtka. Vedle ní byla
  6132.  zakopaná  hûl.  Otoçil  jsem  hlavu,  zadræel  dech  p⌐ed  tím  témê⌐
  6133.  nesnesitelnÿm puchem rozkladu a pak  jsem, jiæ pomêrnê lehce, pohlédl
  6134.  do její  povadlé tvá⌐e. V tu  chvíli jsem poznal, jak  zem⌐ela, neboƒ
  6135.  hrot a pahÿl  ¿ípu jí dosud vêzely v oku.  Æe by se Christian pokusil
  6136.  zbrañ  vytáhnout, ale  poda⌐ilo se  mu ji  jenom zlomit?  Z têla ¿ípu
  6137.  zûstalo dost, abych  si v¿iml, æe jsou do  nêj vy⌐ezány stejné znaçky
  6138.  jako na ¿ípu v otcovê pracovnê.
  6139.    Ubohá Guiwenneth, pomyslel jsem si a nechal mrtvolu klesnout zpátky
  6140.  na  místo  odpoçinku.  Neæ  jsem  do¿el  k  domu,  byl jsem promoçenÿ
  6141.  studenÿm potem a vêdêl jsem, æe mi bude po⌐ádnê zle.
  6142.  
  6143.  
  6144.                            T⌐i
  6145.  
  6146.  Kdyæ jsem  ráno o dva  dny pozdêji se¿el  dolû, na¿el jsem  v kuchyni
  6147.  poházené  Christianovy  ¿aty  a  svr¿ky  a  podlahu  zastlanou bahnem
  6148.  a listím.  Vybêhl  jsem  po  schodech  k  jeho  pokoji a spat⌐il jeho
  6149.  polonahé têlo;  leæel na posteli b⌐ichem  dolû, s obliçejem vytoçenÿm
  6150.  ke mnê, a tvrdê a hlasitê spal.  P⌐ipadalo mi to, æe by tak mohl spát
  6151.  tÿden.  Od   krku  po  kotníky  byl   po¿krábanÿ,  zjizvenÿ,  ¿pinavÿ
  6152.  a nevÿslovnê páchl. Vlasy  mêl slepené prachem. A p⌐esto  na nêm bylo
  6153.  patrné cosi vytvrzeného, pevného, byla  to viditelná fyzická zmêna ve
  6154.  srovnání s tím vychrtlÿm mladÿm  muæem s propadlÿmi tvá⌐emi, kterÿ mê
  6155.  p⌐ed necelÿmi dvêma tÿdny uvítal.
  6156.    Spal skoro celÿ  den, dolû se¿el se aæ  v ¿est veçer a mêl  na sobê
  6157.  ¿irokou  zelenou  ko¿ili  a  flanelové  kalhoty,  utræené  têsnê  nad
  6158.  kolenem.  Poloviçatê  si  umyl  obliçej,  ale  po⌐ád  byl cítit potem
  6159.  a rostlinnÿm pachem, jako by celé dny leæel zahrabanÿ v kompostu.
  6160.    Nakrmil jsem  ho a zatímco jsem  si ho prohlíæel, vypil  plnÿ hrnek
  6161.  çaje; po celou  dobu na mê vrhal podezíravé,  kradmé pohledy, jako by
  6162.  se obával nêjakého prudkého pohybu  nebo p⌐ekvapivého útoku. Svaly na
  6163.  paæích a na zápêstí mêl vystouplé. Byl to skoro jinÿ çlovêk.
  6164.    'Kde  jsi  byl,  Chrisi?'  zeptal  jsem  se  za  chvíli  a vûbec mê
  6165.  nep⌐ekvapilo, kdyæ odpovêdêl: 'V lese.  Hluboko v lese.' Nacpal si do
  6166.  úst  dal¿í kus  masa a  zaçal hlasitê  ævÿkat. Kdyæ  polkl, na¿el  si
  6167.  chvilku, aby ⌐ekl: 'Jsem docela  fit. Od⌐enÿ a po¿krábanÿ tím pitomÿm
  6168.  ostruæiním, ale jinak fit.'
  6169.    V  lese. Hluboko  v lese.  Co tam  sakra mohl  dêlat? Kdyæ  jsem se
  6170.  díval,  jak hltavê  jí, znovu  jsem uvidêl  toho cizince shrbeného na
  6171.  dvo⌐e,  jak ævÿká  maso jako  nêjaké divoké  zví⌐e. Christian mi toho
  6172.  muæe p⌐ipomnêl. Pûsobil stejnê primitivním dojmem.
  6173.    'Dost  nutnê  se  pot⌐ebuje¿   vykoupat,'  ⌐ekl  jsem.  U¿klíbl  se
  6174.  a souhlasnê zavrçel. 'Co  jsi dêlal, Chrisi? Byl jsi  v lese? Tábo⌐il
  6175.  jsi tam?'
  6176.    Hluçnê  polkl, vypil  pûl hrnku   çaje a  zavrtêl hlavou.  'Mám tam
  6177.  tábor, ale  chodil jsem na  prûzkumy a snaæil  se dostat nejhloubêji,
  6178.  jak to ¿lo. Ale stejnê se  mi neda⌐í proniknout za...' Zmlkl a tázavê
  6179.  se na mê podíval. 'Çetl jsi tátûv deník?'
  6180.    P⌐iznal jsem se, æe ne. Po pravdê ⌐eçeno, jeho náhlÿ odchod mê dost
  6181.  zaskoçil  a postavil  mê p⌐ed  úkol navrátit  dûm do  urçitého stavu,
  6182.  takæe jsem na otcovy zápisky a jeho práci zapomnêl. Je¿tê jsem to ani
  6183.  nedo⌐ekl, kdyæ mê  napadlo, jestli pravda není taková,  æe jsem otce,
  6184.  jeho práci a jeho zápisky odstavil  co nejdál od svÿch my¿lenek, jako
  6185.  by to byl p⌐ízrak, jehoæ stra¿ení nahlodalo mé odhodlání pokraçovat.
  6186.    Christian si ot⌐el  ústa rukou a chvíli civêl  do prázdného talí⌐e.
  6187.  Najednou k sobê p⌐içichl a rozesmál se. 'Proboha, já smrdím. Oh⌐ej mi
  6188.  trochu vody, Steve. Umyju se teâ hned.'
  6189.    Ale se mnou to nehnulo. Místo toho jsem se díval do d⌐evêného stolu
  6190.  p⌐ed  ním.  Zachytil  mûj  pohled  a  zamraçil  se.  'Co  je?  O  çem
  6191.  p⌐emÿ¿lí¿?'
  6192.    'Na¿el jsem  ji, Chrisi. Na¿el jsem  její têlo. Na¿el jsem  ji tam,
  6193.  kde jsi ji zakopal.'
  6194.    Nevím,  jakou reakci  jsem od  nêj çekal.  Moæná hnêv,  paniku nebo
  6195.  koktavé vysvêtlování. Zpola jsem  doufal, æe bude reagovat nechápavê,
  6196.  æe se ukáæe, æe mrtvola na dvo⌐e  nejsou pozûstatky jeho æeny a æe on
  6197.  nemá s  jejím zakopáním nic  spoleçného. Ale Christian  o têlu vêdêl.
  6198.  Tupê na mê zíral a têæké, upocené ticho, které se rozhostilo, mi bylo
  6199.  nep⌐íjemné.
  6200.    Pak  jsem si  v¿iml, æe  Christian pláçe;  jeho pohled neuhnul, ale
  6201.  zvlhl p⌐ívalem slz stékajících skrz ¿pínu, která na jeho tvá⌐i zbyla.
  6202.  Ale nevydal ani  hlásku a na tvá⌐i mu  zûstal vÿraz neurçitého, témê⌐
  6203.  slepého rozjímání.
  6204.    'Kdo ji post⌐elil, Chrisi?' zeptal jsem se. 'Ty?'
  6205.    'Já ne,' ⌐ekl a s têmi slovy se jeho slzy zastavily. Sklopil oçi na
  6206.  stûl. 'Post⌐elilo ji mytágo. Nemohl jsem proti tomu nic udêlat.'
  6207.    'Mytágo?'  Smysl toho  slova mi  unikal, ale  znal jsem  je z  toho
  6208.  útræku  z otcova  zápisníku, kterÿ  jsem sebe  nosil. Zeptal jsem se.
  6209.  Chris vstal od stolu, ale dál se o nêj opíral, kdyæ se na mê podíval.
  6210.  'Mytágo,' opakoval.  'Je¿tê je v  lese... jsou tam  v¿echny. Tam, kde
  6211.  jsem byl, hledal jsem mezi nimi.  Snaæil jsem se ji zachránit, Steve.
  6212.  Je¿tê æila, kdyæ jsem ji na¿el,  a mohla zûstat naæivu, jenæe já jsem
  6213.  ji vynesl  z lesa ... v  jistém smyslu jsem ji  vlastnê zabil. Odnesl
  6214.  jsem ji od víru a ona brzy zem⌐ela. Zpanika⌐il jsem. Nevêdêl jsem, co
  6215.  dêlat. Zakopal jsem ji, protoæe mi to p⌐ipadalo nejjednodu¿¿í...'
  6216.    '₧ekl jsi o tom policii? Ohlásil jsi její smrt?'
  6217.    Christian se usmál,  ale nebyl v tom nêjakÿ  morbidní humor. Byl to
  6218.  znalÿ úsmêv,  reakce na nêjaké tajemství,  které zatím nikomu ne⌐ekl.
  6219.  A p⌐esto to byla  jen obrana, neboƒ úsmêv se  rychle rozplynul. 'Není
  6220.  proç, Steve. Policii by to nezajímalo.'
  6221.    Hnêvivê  jsem  se  vztyçil.  Zdálo  se  mi,  æe  Christian se chová
  6222.  a choval stra¿livê nezodpovêdnê. 'Její rodina, Chrisi... její rodiçe!
  6223.  Mají právo to vêdêt!'
  6224.    A Christian se rozesmál.
  6225.    Cítil  jsem, jak  se mi  do tvá⌐e  æene krev.  'Nevidím na  tom nic
  6226.  smê¿ného.'
  6227.    Okamæitê zváænêl a  podíval se na mê témê⌐  zahanbenê. 'Má¿ pravdu.
  6228.  Promiñ.  Nechápe¿, a  je na  çase, abys  pochopil. Steve,  ona nemêla
  6229.  rodiçe, protoæe  nemêla æivot, skuteçnÿ  æivot. Æila tisíckrát  a ani
  6230.  jednou. Ale já  ji po⌐ád miluju... a zase ji  v lesích najdu, protoæe
  6231.  tam nêkde musí bÿt...'
  6232.    Æe  by  ze¿ílel?  To,  co  ⌐íkal,  znêlo  jako  nelogické blábolení
  6233.  çlovêka,  kterÿ  p⌐i¿el  o  rozum,  a  p⌐esto  mi  cosi  v jeho oçích
  6234.  a chování  napovídalo, æe  to není  ani tolik  nep⌐íçetnost jako spí¿
  6235.  posedlost. Ale çím?
  6236.    'Musí¿  si  p⌐eçíst  ty  tátovy  zápisky,  Steve. Uæ to neodkládej.
  6237.  ₧eknou  ti o  lese, o  tom, co  se v  nêm dêje.  Mluvím váænê. Nejsem
  6238.  ¿ílenÿ ani  bezcitnÿ. Jenom jsem  v pasti a  je¿tê neæ znovu  odejdu,
  6239.  chtêl bych, abys vêdêl, proç, jak a kam jdu.
  6240.    Moæná  mi pak  nêjak pomûæe¿.  Kdo ví?  P⌐eçti si  tu knihu. Pak si
  6241.  promluvíme. A aæ pochopí¿, co ná¿ drahÿ zesnulÿ otec dokázal, pak tê,
  6242.  bohuæel, asi budu muset zase opustit.
  6243.  
  6244. ───────────────────────────────
  6245.  01Kdesi  v  severní  Anglii  zbyl  poslední  kousek  lesa z doby ledové
  6246.  01- Rhydopskÿ les, les  mytág. Tento les k sobê  neodolatelnê láká. Pro
  6247.  01George Huxleye se jeho tajemství stlo posedlostí vedoucí aæ na pokraj
  6248.  01¿ílenství.  Podivné  úkazy,  které  ho  pronásledovaly,  ho  p⌐ivedly
  6249.  01k poznání, æe poslední zbytek tohoto  lesa je obÿván tvory, v jejichæ
  6250.  01existenci uæ dlouho nikdo nevê⌐í  a postavami z prastarÿch mÿtû. Nyní
  6251.  01je v¿ak Huxley  mrtvÿ a jeho æivotní práci  p⌐ebírají jeho synové. Co
  6252.  01p⌐ed nimi skrÿvá les mytág  je nebezpeçnÿ svêt, mnohem podivnêj¿í neæ
  6253.  01cokoliv, co si dokáæou p⌐edstavit...
  6254.  
  6255.  01Román získal cenu Fantasy Award a u  nás cenu Ikara za rok 1994. Celÿ
  6256.  01cyklus byl nominován na cenu Akademie za rok 1995.
  6257.  
  6258.  04Broæovaná 316  stran, p⌐eklad P. Kotrle,  obálka Z. Bou¿ková, Polaris
  6259.  041994, cena 96,- Kç
  6260.  
  6261.             Od téhoæ autora vy¿lo:   Lavondyss
  6262.                                     Hloubení
  6263.                                     Les kostí (sbírka povídek)
  6264.                                     0015Fantom
  6265.  
  6266.             P⌐ipravujeme:           0017Dávné ozvêny
  6267.                                     Branou ze slonoviny, branou z rohu
  6268. 
  6269. 0016                        NEKROSKOP II: VAMP¥₧I !
  6270.  
  6271.                             12Brian Lumley
  6272.  
  6273.  
  6274.    Kapitola 1
  6275.  
  6276.    Pondêlní   odpoledne   çtvrtého    ledna   1977;   Bronickÿ   zámek
  6277.  u╛serpuchovské  silnice nedaleko  Moskvy; 14:40 st⌐edoevropského çasu
  6278.  a telefon v doçasné vy¿et⌐ovací místnosti zvonil... zvonil... zvonil.
  6279.    Bronickÿ zámek  stál uprost⌐ed odkryté  ra¿elinové oblasti na hustê
  6280.  zalesnêné plo¿e, nyní pokryté napadanÿm snêhem. Zámek samotnÿ tvo⌐ila
  6281.  budova  nebo dûm,  znehodnocená  památka  smí¿enÿch  stavebních stylû
  6282.  minulosti,  jehoæ nêkterá  k⌐ídla byla  vystavêna z  novÿch cihel  na
  6283.  starÿch kamennÿch základech, zatímco  jiné byly z lacinÿch betonovÿch
  6284.  blokû, zamaskovanÿch  zelenÿm a ¿edÿm maskovacím nátêrem. Bÿvalÿ dvûr
  6285.  ve  tvaru  'U',  obklopenÿ   zmêtí  k⌐ídel,  byl  nedávno  zast⌐e¿en,
  6286.  a st⌐echa,  která  jej  zakrÿvala,  byla   zamaskována,  aby  splynul
  6287.  s okolím.   Dvojice  minaretû,   pevnê stojící  na   svÿch  základech
  6288.  v masivních,  ost⌐e  ukonçenÿch  lomenicovÿch  obvodovÿch  zdech,  se
  6289.  zvedala svÿmi  rozbitÿmi bañatÿmi st⌐echami vysoko  nad  okolní terén
  6290.  a jejich  zabednêná  okna  se  rozhlíæela  po  okolí jako  slepé oçi.
  6291.  V souladu s  obecnê zpustlÿm vzhledem zbytku tohoto  místa byla niæ¿í
  6292.  patra  têchto  vêæí  zanedbaná  a  rozpadlá  jako zkaæené tesáky. P⌐i
  6293.  pohledu ze  vzduchu by zámek p⌐ipomínal jen  starou, rozpadávající se
  6294.  trosku. Ale  ani zdaleka tomu  tak nebylo, i kdyæ vêæe nebyly jedinou
  6295.  vêcí, kterou postihla zkáza.
  6296.    P⌐ed   zast⌐e¿enÿm  dvorem   stála vojenská  desetitunka,  zakrytá
  6297.  plachtou, jejíæ  konec byl vzadu otev⌐enÿ a  jejíæ vÿfuk vypou¿têl do
  6298.  zmrzlého vzduchu ¿tiplavá, modrá oblaka spalin. Muæ z KGB, nápadnÿ ve
  6299.  své   'uniformê', skládající  se  z  mêkkého klobouku  a tmavê¿edého
  6300.  svrchníku,  zíral  dovnit⌐  p⌐es otev⌐enÿ  zadní  kryt  a chvêl se. S
  6301.  rukama  zabo⌐enÿma  do  kapes,  se  náhle  obrátil  ke  druhému muæi,
  6302.   obleçenému   v  bílém   plá¿ti technika  a   u¿klíbl  se.  'Soudruhu
  6303.  Krakoviçi,' zabruçel, 'co jsou k çertu zaç? A co tu dêlají?'
  6304.    Felix  Krakoviç   se  na  nêj podíval,   pot⌐ásl  hlavou  a   ⌐ekl:
  6305.  'Nepochopil bys to, kdybych ti to ⌐ekl. A i kdybys to pochopil, nikdy
  6306.  bys tomu  neuvê⌐il.' Stejnê jako jeho  bÿvalÿ ¿éf, Grigorij Borowitz,
  6307.   pokládal i Krakoviç v¿echny lidi z KGB za niæ¿í formu æivoçichû. Mêl
  6308.  v úmyslu  omezit  ve¿keré  informace  a  pomoc  na  nezbytné  minimum
  6309.  - s jistÿmi omezeními,  tÿkajícími se slu¿nosti a osobní bezpeçnosti,
  6310.  samoz⌐ejmê. KGB si p⌐íli¿ nelibovala v zapomínání a odpou¿têní.
  6311.    Zavalitÿ  tajnÿ  policista  se zamraçil,  zapálil si tlustou hnêdou
  6312.  cigaretu  a zhluboka  vdechl kou⌐.  'Mûæe¿ to  se mnou  aspoñ zkusit,
  6313.  ' ⌐ekl. 'Je  tu sice zima, ale  mnê je teplo dost.  Rozumêj, aæ pûjdu
  6314.  podat hlá¿ení  soudruhu Andropovovi  - a urçitê ti nemusím p⌐ipomínat
  6315.  jeho postavení  v politbyru  - budou  ho zajímat  odpovêdi na nêkteré
  6316.  otázky, a proto  chci sly¿et nejd⌐ív odpovêdi já od  tebe. Takæe tady
  6317.  budeme spolu stát, dokud--'
  6318.    'Zombie!'  vyhrkl  Krakoviç   p⌐ekotnê.  'Mumie!  Muæi,  stovky let
  6319.  mrtví! Mûæe¿  to odhadnout podle  jejich zbraní a--'  Poprvé zaslechl
  6320.  neodbytné zvonêní telefonu a obrátil se ke dve⌐ím ve fasádê zakrytého
  6321.  dvora,  tvo⌐ené vlnitÿm plechem.
  6322.    'Kam jde¿?' oæil  náhle agent a vytáhl ruce z  kapes. 'P⌐ece po mnê
  6323.  nechce¿, abych ⌐ekl Juriji Andropovovi, æe tohle - tohle peklo - tady
  6324.  rozpoutali  mrtví lidé?' Poslední  dvê slova   tak⌐ka vychrchlal, pak
  6325.  dlouho ka¿lal a nakonec si odplivl do snêhu.
  6326.    'Stûj tam  je¿tê chvilku,' ⌐ekl Krakoviç p⌐es  rameno, 'v tom kou⌐i
  6327.  z vÿfuku, ku⌐  ty svoje sekané provazy a  mûæe¿ si jít klidnê lehnout
  6328.  mezi nê!'  Ve¿el dve⌐mi dovnit⌐  a p⌐ibouchnul je  za sebou. 'Zombie?
  6329.  ' pokrçil  agent nos a znovu se zahledêl na náklad mrtvol.
  6330.    Nemohl  vêdêt, æe  to byli  krym¿tí Tata⌐i,  pobití en  masse  roku
  6331.  1579 ruskÿmi  posilami, které spêchaly k  zpusto¿ené Moskvê. Zahynuli
  6332.  a zmizeli  v  krvi,  moçálu  a  bahnê,  aby leæeli  çásteçnê uchovaní
  6333.  v ra¿elinê  v mêlkém  podloæí -  a aby  znovu vstali  p⌐ed dvêmi  dny
  6334.  a vyhlásili zámku válku! V této válce zvítêzili Tata⌐i a jejich mladÿ
  6335.  anglickÿ  velitel Harry  Keogh  -  po  jejím  ukonçení zûstalo naæivu
  6336.  pouze pêt  obráncû   zámku.  Krakoviç  byl jedním  z   nich.  Pêt  ze
  6337.  t⌐iceti t⌐í  a  jedinou  obêtí  na  stranê  útoçníkû  byl  sám  Harry
  6338.  Keogh. Zajímavÿ  rozdíl,   pokud  çlovêk   nepoçítal   Tatary.  A  ty
  6339.  bylo moæno poçítat  jen têæko, protoæe uæ  byli mrtví dlouho p⌐edtím,
  6340.  neæ k boji do¿lo...
  6341.    O  tom Krakoviç  uvaæoval kdyæ  procházel tím,  co kdysi dávno bylo
  6342.  vydláædênÿm nádvo⌐ím   -  a   co  bylo   dnes  ¿irokÿm  prostranstvím
  6343.  s podlahou pokrytou   plastovÿmi   dílci   a rozdêlenÿm   na  vzdu¿né
  6344.  studovny,  malé  pokoje  a  laborato⌐e  -  kde   pracovníci  oddêlení
  6345.  E zkoumali a procviçovali  svá tajná nadání  v pomêrném pohodlí  nebo
  6346.  v jakémkoli  prost⌐edí  a  podmínkách,  které  bylo  pro jejich práci
  6347.  nejvÿhodnêj¿í. Je¿tê p⌐ed osmaçty⌐iceti   hodinami byly tyto prostory
  6348.  v bezvadném  stavu.   Teâ  to  byla jen  hromada   trosek,  kde  byla
  6349.  na kaædém  kroku  patrná  niçivá  síla  ohnê  a  kde  tenké  p⌐epáæky
  6350.  mezi jednotlivÿmi  prostorami  byly   prodêravêlé  kulkami.  Byl  to
  6351.  zázrak, æe z tohoto místa vûbec  je¿tê zbylo nêco, co nebylo vypáleno
  6352.  do základû.
  6353.    V  jedné ze  vzdálenêj¿ích prostor  -  v takzvaném  Doçasném velínu
  6354.  - byl postaven stûl, na nêmæ stál zvonící telefon. Krakoviç se k nêmu
  6355.  vydal a  odvalil p⌐i tom stranou vêt¿í kus rozbité zdi, kterÿ mu stál
  6356.  v cestê. Pod ním, zçásti  poh⌐bená ve zmêti omítky, sklenênÿch st⌐epû
  6357.  a rozbitÿch zbytkû   d⌐evêné æidle, leæela lidská   paæe s rukou jako
  6358.  velkÿ ¿edÿ nasolenÿ  slimák. Její maso  bylo svra¿têlé, ¿edé  a kost,
  6359.  která se objevovala v ramenním kloubu,  byla bílá jako sníh. Vypadala
  6360.  skoro  jako zkamenêlina. V¿ude  kolem bylo moæné  najít mnoho kouskû,
  6361.  jako  byl tento,   rozházenÿch po  celém zámku,  ale navzdory  jejich
  6362.  odpudivému vzhledu byly ne¿kodné - alespoñ teâ. Za té noci plné hrûzy
  6363.  tomu  bylo  jinak.  Krakoviç  vidêl  kusy,  jako  byl tento, bez hlav
  6364.  a mozkû, které by jim p⌐ikazovaly, jak se plazí, útoçí a zabíjejí!
  6365.    Zachvêl se, odstrçil  paæi nohou na stranu a  zvedl telefon. 'Haló,
  6366.  tady Krakoviç.'
  6367.    'Kdo?'  odseknul  hlas  neznámého  volajícího.  'Krakoviç?  Vy tam
  6368.  velíte?' Byl to æenskÿ hlas, velice nerudnÿ.
  6369.    'Myslím, æe ano,' odpovêdêl Krakoviç. 'Co pro vás mûæu udêlat?'
  6370.    'Pro  mê  nic.  Pro  generálního  tajemníka  -  a  co, to vám ⌐ekne
  6371.  on sám. Pokou¿ím se s vámi spojit uæ celÿch pêt minut!'
  6372.    Krakoviç byl unavenÿ. Od té noçní mûry nespal a pochyboval, æe bude
  6373.  moci vûbec je¿tê nêkdy spát.  Spolu s ostatními çty⌐mi, kte⌐í p⌐eæili
  6374.  - z  nichæ jeden se  zmênil v  blouznícího ¿ílence  - vy¿el  v nedêli
  6375.  ráno, poté co se v¿echno  uklidnilo, ze sklepního krytu. Kdyæ ostatní
  6376.  podali  své    vÿpovêdi,  byli  odesláni   domû. Bronickÿ  zámek  byl
  6377.  p⌐ísnê tajnou  základnou,  takæe  jejich hlá¿ení  nebyly  urçeny  ani
  6378.  k nahlédnutí.  Ve skuteçnosti   Krakoviç -  kterÿ byl  ze v¿ech pêti,
  6379.  jenæ p⌐eæili, nejzku¿enêj¿í -  poæadoval, aby byla celá záleæitost in
  6380.  toto  oznámena  p⌐ímo  Leonidu   Breænêvovi.  Taková byla ustanovení:
  6381.  Breænêv byl nejvy¿¿ím nad⌐ízenÿm, osobnê a p⌐ímo odpovêdnÿ za çinnost
  6382.  poboçky  E,   p⌐estoæe  ve¿kerá   odpovêdnost   leæela  na  Grigoriji
  6383.  Borowitzovi.  Poboçka  byla  ale pro  generálního  tajemníka dûleæitá
  6384.  a mêl p⌐ehled  o v¿em, co se stalo  (nebo alespoñ o çemkoli,  co mêlo
  6385.  nêjakÿ    vÿznam).   Kromê   toho   mu   Borowitz musel   nêco   ⌐íct
  6386.  o paranormální práci  poboçky - o mentální   ¿pionáæi - takæe Breænêv
  6387.  bude alespoñ  zçásti schopnÿ  posoudit to,  k çemu  tady do¿lo.  V to
  6388.  alespoñ Krakoviç  doufal. V kaædém p⌐ípadê  by to bylo  lep¿í, neæ se
  6389.  pokou¿et celou vêc vysvêtlit Juriji Andropovovi!
  6390.    'Krakoviç?'  ozvalo  se  z  telefonu.  (Byl  to  opravdu  generální
  6391.  tajemník?)
  6392.    'Eh,  ano,  soudruhu,  tady  je  Felix  Krakoviç. Pracoval jsem pod
  6393.  vedením soudruha Borowitze.'
  6394.    'Felix?  Proç mi  ⌐íká¿ své  k⌐estní jméno?  Myslí¿ si,  æe ti budu
  6395.  ⌐íkat k⌐estním jménem?'   Hlas byl ostrÿ, ale souçasnê  znêl, jako by
  6396.  jeho uæivatel jedl ka¿i. Krakoviç  uæ sly¿el nêkolik Breænêvovÿch tak
  6397.  z⌐ídka  proná¿enÿch proslovû; tohle mohl bÿt jedinê on.
  6398.    'Já... ne, samoz⌐ejmê ne, soudruhu generální tajemníku.' (Jak ho má
  6399.  k çertu oslovovat?) 'Ale já--'
  6400.    'Posly¿. Ty tam tomu velí¿?'
  6401.    'Ano, eh, soudruhu generální--'
  6402.    'Zapomeñ na  to,' zask⌐ípal  Breænêv.  ' Nepot⌐ebuju, aby  mi nêkdo
  6403.  p⌐ipomínal,  kdo  jsem,  pot⌐ebuju  fakta.  Není  tam  nikdo sluæebnê
  6404.  star¿í?'
  6405.    'Ne.'
  6406.    'Nêkdo, kdo je ti rovnÿ?'
  6407.    'Çty⌐i, ale jeden ze¿ílel.'
  6408.    'Eh?'
  6409.    'Ze¿ílel, kdyæ... se to stalo.'
  6410.    Chvíli bylo ticho; pak hlas pokraçoval, o poznání ménê ost⌐e: 'Ví¿,
  6411.  æe je Borowitz mrtvÿ?'
  6412.    'Ano.  Soused  ho  na¿el  v   jeho  daçi  na  Æukovce.  Ten  soused
  6413.  byl bÿvalÿ pracovník  KGB a spojil se  se soudruhem Andropovem, kterÿ
  6414.  sem poslal svého çlovêka. Ten je teâ tady.'
  6415.    'Znám je¿tê jedno jméno,' pokraçoval Breænêvûv hrubÿ, bublavÿ hlas.
  6416.  'Boris Dragosani. Co je s ním?'
  6417.    'Je  mrtvÿ,' ⌐ekl  Krakoviç, a neæ  se staçil  kousnout do  jazyka,
  6418.   dodal: 'Díky Bohu!'
  6419.    'Coæe? Má¿ radost z toho, æe je jeden z tvÿch soudruhû mrtvÿ?'
  6420.    'Já... ano, mám z toho  radost.' Krakoviç byl p⌐íli¿ unavenÿ na to,
  6421.  aby ⌐íkal  nêco jiného, neæ pravdu,  jeæ mu tryskala p⌐ímo  od srdce.
  6422.  'Myslím, æe to  v¿echno mêl nejspí¿  na svêdomí on; vê⌐ím,  æe to byl
  6423.  on, kterÿ  je sem p⌐itáhnul. Jeho  têlo je je¿tê  tady. Spolu s  têly
  6424.  ostatních -  a s têlem  Harryho Keogha, kterÿ byl  podle nás britskÿm
  6425.  agentem. A také--'
  6426.    'Tata⌐i?' ⌐ekl Breænêv potichu.
  6427.    Krakoviç  si oddechl.  Ten çlovêk nebyl  v æádném  p⌐ípadê otrokem
  6428.  konvencí. 'Ano, ale uæ nejsou... æiví,' odpovêdêl.
  6429.    Dal¿í  p⌐estávka. 'Krakoviçi  -  eh,  ⌐íkal jsi  Felix? - çetl jsem
  6430.  vÿpovêdi têch t⌐í. Je to  pravda? Není nêjaká moænost omylu, hromadné
  6431.  hypnózy, halucinací nebo nêçeho takového? Bylo to opravdu tak zlé?'
  6432.    '₧íkali pravdu - æádná moænost omylu - skuteçnê to bylo tak zlé.'
  6433.    'Felixi, poslouchej.  Ujmi se toho.  Myslím ty osobnê.  Nechci, aby
  6434.  poboçka  E  p⌐estala  fungovat.  Pro  na¿i  bezpeçnost byla  více neæ
  6435.  uæiteçná.  A Borowitz  pro mê  osobnê mêl  daleko vêt¿í  cenu, neæ by
  6436.  dokázala uvê⌐it vêt¿ina mÿch generálû. Proto chci poboçku p⌐ebudovat.
  6437.  Takæe to vypadá, æe má¿ práci.'
  6438.    Krakoviç se cítil, jako by ho nêkdo ude⌐il p⌐es hlavu: nohy pod ním
  6439.  poklesly a ztratil ⌐eç. 'Já... soudruhu... totiæ--'
  6440.    'Zvládne¿ to?'
  6441.    Krakoviç  nebyl blázen.  Tohle byla  æivotní p⌐íleæitost.  'Bude to
  6442.  trvat roky - ale ano, pokusím se o to.'
  6443.    'Dobrá!  Ale pokud  se to  rozhodne¿ vzít,  bude¿ muset udêlat nêco
  6444.  víc, neæ  se jen pokusit, Felixi.  Dej mi vêdêt, co  bude¿ pot⌐ebovat
  6445.  a já   dohlédnu  na  to,  abys  to  dostal. Ale  úplnê  nejd⌐ív  chci
  6446.  znát odpovêdi  na své  otázky. A  budu jedinÿ,  kdo je  usly¿í, je ti
  6447.  to jasné? Musíme to udræet pod pokliçkou. Nic se nesmí dostat ven. To
  6448.  mi p⌐ipomíná - ⌐íkal  jsi, æe je tam s tebou nêkdo z KGB?'
  6449.    'Je tady, venku.'
  6450.    'Zavolej  ho,'   Breænêvûv  hlas  byl   znovu  drsnÿ.  'P⌐iveâ   ho
  6451.  k telefonu. Nech mê s ním promluvit!'
  6452.    Krakoviç vykroçil  zpátky ke dve⌐ím, ale ty  se ve stejném okamæiku
  6453.  otev⌐ely a objevil se v nich muæ, o kterém byla ⌐eç. Narovnal ramena,
  6454.  podíval  se  na  Krakoviçe  sebejistÿm  pohledem  p⌐imhou⌐enÿma oçima
  6455.  a ⌐ekl:  'Je¿tê jsme neskonçili, soudruhu.'
  6456.    'Obávám se, æe ano,' Krakoviç se cítil lehce, jako korek, nadná¿enÿ
  6457.  vodou. Je  to skoro za trest  zaçít svou práci s  ním. 'Nêkdo s tebou
  6458.  chce mluvit.'
  6459.    'Telefon? Pro  mê?' protlaçil se  druhÿ muæ kolem  nêj. 'Kdo to je,
  6460.  nêkdo z ú⌐adu?'
  6461.    'Ne tak docela,' zalhal Krakoviç. 'Myslím, æe je p⌐ímo z úst⌐edí.'
  6462.    Muæ  z KGB  se na  nêj zakabonil  a pak  zvedl sluchátko  ze stolu.
  6463.  'Tady Janov. Co je? Mám tady spoustu práce a--'
  6464.    Jeho  tvá⌐   okamæitê  pro¿la  dokonalou   zmênou  vÿrazu  a barvy.
  6465.  Viditelnê sebou  trhl a skoro  se zapotácel. Zdálo  se, æe ho  jedinê
  6466.  telefon dræí  na  nohou. 'Jissstê, soudruhu!  Eh, ano, soudruhu. Ano,
  6467.  soudruhu!  Ano,  jissstê,  soudruhu!  Ne, soudruhu, urçitê, soudruhu.
  6468.  Ano, soudruhu.  Ale já-- ne,  soudruhu.  Jissstê, soudruhu!' Vypadal,
  6469.  jako by  mu bylo ¿patnê,  kdyæ podával sluchátko  zpátky Krakoviçovi,
  6470.  ¿ƒastnÿ, æe se ho mûæe zbavit.
  6471.    Kdyæ si  ho od nêj  Krakoviç bral, muæ  z KGB zasyçel  zlostnê: 'Ty
  6472.  blbçe! To je první tajemník!'
  6473.    Krakoviç na nêj vykulil oçi a vytvaroval rty velké 'O'. Pak ⌐ekl do
  6474.  sluchátka nenucenê:  'Tady Krakoviç,' a pozvedl  ho smêrem k agentovi
  6475.  KGB, aby jasnê sly¿el Breænêvûv hlas:
  6476.    'Felixi? Uæ ten mamlas vypadnul?'
  6477.    Teâ byla zase ⌐ada na tajném policistovi, aby udêlal 'O'.
  6478.    'Právê odchází,' odpovêdêl Krakoviç. Ost⌐e kÿvnul hlavou ke dve⌐ím.
  6479.  'Ven!  A pamatuj  si, co  ti první  tajemník ⌐íkal.  Pro své  vlastní
  6480.  dobro.'
  6481.    Pracovník  KGB pot⌐ásl  omámenê hlavou,  olízl si  rty a zamí⌐il ke
  6482.  dve⌐ím. Po⌐ád je¿tê byl ve tvá⌐i  bledÿ. U dve⌐í se otoçil a vystrçil
  6483.  bradu. 'Já--' zaçal.
  6484.    'Sbohem, soudruhu,'  p⌐eru¿il ho Krakoviç.  'Uæ je pryç,'  potvrdil
  6485.  nakonec poté, co se dve⌐e zabouchly.
  6486.    'Dob⌐e!  Nechci,   aby  se  do  toho   pletli.  Nezaçínali  si  nic
  6487.  s Grigorijem a  nechci, aby si  zaçínali nêco s  tebou. Pokud s  nimi
  6488.  budou nêjaké problémy, p⌐ijde¿ rovnou za mnou!'
  6489.    'Ano, soudruhu.'
  6490.    'Takæe, co jsem to vlastnê chtêl... nejd⌐ív mi ⌐ekni - zachovaly se
  6491.  záznamy poboçky?'
  6492.    'Skoro v¿echno  zûstalo tak, jak  bylo, kromê na¿ich  agentû. Je to
  6493.  ¿koda,  velká  ¿koda.  Ale záznamy,  vybavení,  zámek  samotnÿ  -  je
  6494.  v docela  slu¿ném po⌐ádku, alespoñ  myslím. Pracovní  síly jsou úplnê
  6495.  jiná vêc. ₧eknu vám,  co nám zbylo. Jsem tu já  a t⌐i dal¿í, kte⌐í to
  6496.  p⌐eæili, ¿est dal¿ích na dovolené v rûznÿch místech, t⌐i docela dob⌐í
  6497.  telepaté  ve  stálé  sluæbê  na  britském,  americkém  a francouzském
  6498.  velvyslanectví  a  dal¿í  çty⌐i nebo  pêt agentû venku  za hranicemi,
  6499.  v poli.   Máme  dvacet   osm   mrtvÿch,   çímæ  jsme   p⌐i¿li  zhruba
  6500.  o dvê t⌐etiny  lidí.  Spousta  na¿ich   nejlep¿ích  lidí  je  nadobro
  6501.  ztraceno.'
  6502.    'Ano,   ano,'   Breænêv   byl netrpêlivÿ.   'Pracovní   síly  jsou
  6503.  nejdûleæitêj¿í,  proto jsem  se ptal  na záznamy.  Nábor! To  je tvûj
  6504.  první úkol. Zabere to spoustu çasu, já vím, ale dej se do toho. Starÿ
  6505.  Grigorij  mi  kdysi  ⌐íkal,  æe  máte  zvlá¿tní  lidi,  kte⌐í  dokáæí
  6506.  vyhledat jiné lidi s nadáním, je to tak?'
  6507.    'Mám  tady  jednoho  dobrého  vyhledavaçe, ano,' odpovêdêl Krakoviç
  6508.  a nep⌐ítomnê pokyvoval hlavou.  'Zaçnu ho okamæitê  vyuæívat. A zaçnu
  6509.  studovat záznamy soudruha Borowitze, samoz⌐ejmê.'
  6510.    'Dob⌐e!  A  je¿tê  p⌐edtím  uvidíme,  jak  rychle  dokáæe¿ to místo
  6511.  uklidit. Co  se tÿçe têch mrtvÿch Tatarû:  spal je! A nechci,  aby je
  6512.  je¿tê  nêkdo vidêl! Nezajímá  mê, jak  to udêlá¿,  ale udêlej to. Pak
  6513.  mi po¿li  svûj návrh,  jak opravit  zámek. Chci,  aby se s tím zaçalo
  6514.  hned.  Ve  skuteçnosti  tu  mám  çlovêka,  na  tomto  çísle  nebo  na
  6515.  kterémkoli  jiném  çísle,  které  ti  dá,  se  kterÿm se mûæe¿ spojit
  6516.  kdykoli  kvûli çemukoli.  To platí  od této  chvíle. Bude¿  ho o v¿em
  6517.  informovat  a  on  bude o  v¿em  informovat  mê.  Bude  tvÿm  jedinÿm
  6518.  nad⌐ízenÿm s tou  vÿjimkou, æe ti nic neodep⌐e.  Vidí¿, jak vysoko si
  6519.  tê  cením, Felixi?  Dob⌐e, mûæe¿  zaçít. A   co se  tÿçe toho zbytku:
  6520.  Felixi  Krakoviçi, chci  vêdêt, jak  k tomu do¿lo!  Jsou opravdu tak
  6521.  daleko  p⌐ed námi,  Britové, Ameriçani, Çíñani?  Chci tím   ⌐íct, jak
  6522.  mohl jeden çlovêk, ten Harry Keogh, nadêlat tolik  ¿kody?'
  6523.    'Soudruhu,'   odpovêdêl  Krakoviç,   'zmínil  jste   se  o   Borisi
  6524.  Dragosanim.  Jednou  jsem  ho  sledoval  p⌐i  práci.  Byl  nekromant.
  6525.  Vyçenichával tajemství  mrtvÿch lidí. Vidêl jsem  ho dêlat s  mrtvÿmi
  6526.  têly vêci, ze  kterÿch jsem mêl noçní  mûry  je¿tê celé mêsíce potom!
  6527.  Ptáte  se, jak  mohl Harry   Keogh nadêlat  tolik ¿kody? Z toho mála,
  6528.  které jsem byl zatím schopen pochopit mi do¿lo, æe byl schopen tak⌐ka
  6529.  v¿eho. Telepatie, teleportace, dokonce i Dragosaniho nekromancie. Byl
  6530.  jejich  nejlep¿í.  Ale  myslím  si,   æe  Keogh  byl  mnohem dál, neæ
  6531.  Dragosani. Je  jedna vêc muçit mrtvé  têla a vysávat jejich tajemství
  6532.  z krve, mozku a  st⌐ev a úplnê jiná vêc je vyvolat  je z jejich hrobû
  6533.  a nechat je za sebe bojovat!'
  6534.    'Teleportace?'  Na okamæik  byl první  tajemník zamy¿lenÿ, ale kdyæ
  6535.  znovu  promluvil,  jeho  hlas  znêl  zase  netrpêlivê:  'Ví¿, çím víc
  6536.  toho sly¿ím, tím ménê se mi tomu chce vê⌐it. Nemohu tomu vê⌐it, pokud
  6537.  neuvidím  Borowitzovy  vÿsledky. Ale  jak  jinak  bych mohl vysvêtlit
  6538.  stovku tatarskÿch mrtvol, æe? Ale nechme  toho... uæ jsem s tebou nad
  6539.  tím strávil spoustu  çasu. Mám na práci je¿tê  jiné vêci. Za nêjakÿch
  6540.  pêt minut budu mít na téhle  lince na¿eho spojovatele. Promysli si to
  6541.  a ⌐ekni mu, co míní¿ udêlat a cokoli, co bude¿ pot⌐ebovat. Pokud bude
  6542.  moci  s  nêçím  p⌐ijít,  udêlá  to.  Má  uæ  s   takovÿmi  úkoly  své
  6543.  sku¿enosti.  No, p⌐ímo  s takovÿmi  úkoly  zrovna  ne! A  je¿tê jednu
  6544.  vêc... '
  6545.    'Ano?' Krakoviçovi se toçila hlava.
  6546.    'Chci,  aby bylo  v jedné  vêci naprosté jasno:  chci odpovêdi. Çím
  6547.  d⌐ív, tím  líp. Ale je  tu jeden çasovÿ  limit, a ten  limit je jeden
  6548.  rok.  V té  dobê bude   poboçka pracovat  na stoprocentní vÿkon  a ty
  6549.  a já budeme  vêdêt  v¿echno.  A  budeme v¿echno  chápat.  Rozumêj, aæ
  6550.  budeme  znát v¿echny  odpovêdi, Felixi,  budeme tak  chyt⌐í, jako  ti
  6551.  lidé, kte⌐í tohle zpûsobili. Jasné?'
  6552.    'Zní to logicky, soudruhu.'
  6553.    'Je to tak,  takæe se do toho dej. Hodnê  ¿têstí...' a ze sluchátka
  6554.  se ozvalo monotónní bzuçení.
  6555.    Krakoviç  ho opatrnê  poloæil zpátky  do vidlice,  chvíli se na nêj
  6556.  díval  a pak  vykroçil ke   dve⌐ím. V  hlavê uæ  si sestavoval seznam
  6557.  - v  po⌐adí podle  dûleæitosti -  vêcí, které  bude t⌐eba za⌐ídit. Na
  6558.  západê  by taková  velkou tragédii  nebylo moæné  zatajit, ale tady,
  6559.  v Sovêtském Svazu,  to nebude tak  obtíæné. Krakoviç si  nebyl jistÿ,
  6560.  jestli je to dob⌐e, nebo ne.
  6561.    Za prvé: mrtví  muæi mêli své rodiny. Têm  teâ bude nutné p⌐edloæit
  6562.  nêjakou historku - nejspí¿ o nêjaké 'tragické nehodê'. To bude spadat
  6563.  do odpovêdnosti jeho spojovatele.
  6564.    Za druhé:  ve¿kerÿ personál poboçky E  musí bÿt bezodkladnê povolán
  6565.  zpêt, vçetnê têch  t⌐í, kte⌐í vêdêli, k çemu  tady do¿lo. Ti jsou teâ
  6566.  doma, ale vêdí toho dost na to, aby mlçeli.
  6567.    Za   t⌐etí:   têla   dvaceti    osmi    pracovníkû   poboçky   musí
  6568.  bÿt shromáædêna, uloæena  do rakví a  p⌐ipravena tak nejlépe,  jak to
  6569.  pûjde, k  poh⌐bu. A to  se musí  udêlat  tady a udêlají  to ti, kte⌐í
  6570.  p⌐eæili a ti, kte⌐í sem budou povoláni.
  6571.    Za çtvrté: nábor musí bÿt zahájen bezodkladnê.
  6572.    Za páté: musí urçit svého zástupce, kterÿ povede práci poboçky tak,
  6573.  aby  Krakoviç  mohl  v  klidu  dûkladné prohledat  spisy.  To je vêc,
  6574.   kterou bude muset udêlat sám, p⌐esnê jak to na⌐ídil Breænêv.
  6575.    A za ¿esté... o tom, co bude  za ¿esté, bude uvaæovat ve chvíli, aæ
  6576.  bude prvních pêt bodû  splnêno! Ale je¿tê p⌐edtím--
  6577.    Venku na¿el ⌐idiçe  armádního náklaâáku, mladého çeta⌐e v uniformê.
  6578.  'Jak se jmenuje¿?' zeptal se ho ochable. Musí se co nejd⌐ív vyspat.
  6579.    'Çeta⌐ Gulharov, soudruhu!' Bleskovê se postavil do pozoru.
  6580.    'K⌐estní jméno?'
  6581.    'Sergej, soudruhu!'
  6582.    'Sergeji, ⌐íkej mi Felix. Uæ jsi nêkdy sly¿el o kocouru Felixovi?'
  6583.    Desátník zavrtêl hlavou.
  6584.    'Mêl  jsem kamaráda,  kterÿ sbíral  staré kreslené  filmy,' ⌐ekl mu
  6585.  Krakoviç s pokrçením ramen. 'Mêl  známosti. Mêl jeden americkÿ, kterÿ
  6586.  byl  docela  legraçní  a  kterÿ  se  jmenoval  Kocour  Felix.  Byl to
  6587.  takovÿ opatrnÿ  patron, tenhle  Felix. Koçky  takové obyçejnê bÿvají,
  6588.   ví¿? A  v britské armádê  ⌐íkali pyrotechnikûm také Felixové  - také
  6589.  museli bÿt velice opatrní. Hm.  Moæná mê máma mêla pojmenovat Sergej,
  6590.  co?'
  6591.    Çeta⌐ se po¿krábal na hlavê. 'Ano?'
  6592.    'Zapomeñ   na   to,'   ⌐ekl   Krakoviç.   '₧ekni   mi   jedno:  má¿
  6593.  nêjakou rezervu benzínu?'
  6594.    'Jenom to, co je v nádræi, soudruhu. Kolem padesáti litrû.'
  6595.    Krakoviç  p⌐ikÿvl. 'Dobrá,  vlez si do  kabiny a  já ti ⌐eknu, kudy
  6596.  jet.'  Vedl   ho  kolem  zámku k  bunkru   poblíæ  p⌐istávací  plochy
  6597.  vrtulníkû, kde  skladovali leteckÿ benzín.  Bylo to sice blízko,  ale
  6598.  vædycky bylo lep¿í dojet s vozem k nêmu, neæ ho nosit k vozu. Cestou,
  6599.  zatímco  poskakovali  po terénních  nerovnostech,  se  çeta⌐  zeptal:
  6600.  'Soudruhu, co se tady stalo?'
  6601.    Poprvé si Krakoviç  v¿iml, æe jeho oçi mají  skelnÿ povlak. Pomáhal
  6602.  nakládat  na korbu  ten stra¿nÿ náklad.  'Na takové  vêci se uæ nikdy
  6603.  neptej,'  ⌐ekl   mu Krakoviç.  'Vlastnê  dokud   tu  bude¿  -   a  to
  6604.  bude velice, velice  dlouho - neptej  se radêji vûbec  na nic. Prostê
  6605.  dêlej, co ti ⌐eknu.'
  6606.    Naloæili kanystry  benzínu p⌐ímo na  korbu a zajeli  do zalesnêného
  6607.  kouta  zámeckÿch pozemkû,  kde  byla  pûda  vlhká  a  blátivá. Sergej
  6608.  Gulharov protestoval, ale Krakoviç ho p⌐inutil, aby zajel tak daleko,
  6609.  aæ byl  nákladní vûz úplnê zabo⌐enÿ  v blátê a snêhu. Kdyæ uæ nemohli
  6610.  jet dál, Krakoviç ⌐ekl: 'To bude staçit.'
  6611.    Vystoupili,  otev⌐eli kanystry  a çeta⌐ pomohl  se stálÿmi protesty
  6612.  Krakoviçovi rozlít  leteckÿ benzín kolem vozu.  Kdyæ skonçili, zeptal
  6613.  se ho Krakoviç: 'Má¿ v kabinê nêco, co by sis chtêl vzít?'
  6614.    'Ne, soudruhu.' Gulharov  byl znepokojenÿ. 'Soudruhu, totiæ, Felixi
  6615.  - to nemûæe¿  udêlat. Tohle nesmíme udêlat!  Postaví mê p⌐ed vojenskÿ
  6616.  soud, moæná zast⌐elí! Aæ se vrátím zpátky do kasáren, budou--'
  6617.    'Jsi  æenatÿ, nebo  svobodnÿ?' Krakoviç  lil tenkÿ  prouæek benzínu
  6618.  cestou ke stromkûm. Ve snêhu tak vytvo⌐il tmavou rÿhu.
  6619.    'Svobodnÿ.'
  6620.    'Já také.  Dob⌐e! Takæe, nevrátí¿  se do kasáren,  Sergeji. Od této
  6621.  chvíle uæ bude¿ pracovat jen se mnou, napo⌐ád.'
  6622.    'Ale--'
  6623.    'Æádné ale. Na⌐ídil to první tajemník. Mêl byses cítit poctênÿ!'
  6624.    'Ale mûj star¿ina a plukovník, oni budou--'
  6625.    'Vê⌐ mi,' p⌐eru¿il ho znovu Krakoviç,  'budou na tebe hrdí. Kou⌐í¿,
  6626.  Sergeji?' Poklepal  se po kapsách svého,  uæ dávno ne bílého  plá¿tê,
  6627.  a vytáhl cigarety.
  6628.    'Ano, soudruhu, obças.'
  6629.    Krakoviç mu nabídl cigaretu a jednu si strçil mezi rty. 'Zdá se, æe
  6630.  jsem nêkde zapomnêl zápalky.'
  6631.    'Soudruhu, já--'
  6632.    'Zápalky,' opakoval Krakoviç a natáhl ruku.
  6633.    Gulharov  se  vzdal  a  zaçal  hledat  v  hluboké  kapse. Pokud byl
  6634.  Krakoviç blázen, mohlo by to dopadnout dob⌐e. Nakonec ho nêkam zav⌐ou
  6635.  a çeta⌐  Sergej  Gulharov  bude  ospravedlnên.  Samoz⌐ejmê, mûæe také
  6636.  p⌐edpokládat, æe je blázen a skoçit po nêm teâ a hned. Tak by se stal
  6637.  hrdinou - pokud je opravdu blázen. P⌐ipravil se.
  6638.    Krakoviç pochopil,  co se dêje, uæ  p⌐ed nêkolika sekundami. Takové
  6639.  bylo jeho nadání: p⌐edpovídání, vidêní v p⌐edstihu. V situacích, jako
  6640.  byla  t⌐eba tato,  to bylo  stejnê dobré, jako  telepatie; skoro mohl
  6641.  cítit,  jak se  svaly  mladého  çeta⌐e napínají.  'Jestli to  udêlá¿,
  6642.  ' ⌐ekl  velice  rychle   a  naléhavê  s  pohledem,  up⌐enÿm p⌐ímo  do
  6643.  vojákovÿch oçí, 'tak tê opravdu postaví p⌐ed váleçnÿ soud!'
  6644.    Gulharov se kousl do rtu,  nêkolikrát sev⌐el a zase rozev⌐el pêsti,
  6645.   pak pot⌐ásl hlavou a couvl o krok zpêt.
  6646.    'Tak co?' Krakoviç  byl trpêlivÿ. 'Opravdu si myslí¿,  æe jsem bral
  6647.  jméno prvního tajemníka nadarmo?'
  6648.    Çeta⌐ vytáhl  krabiçku zápalek a  p⌐edal mu je.  Pak ucouvl od rÿhy
  6649.  rozlitého benzínu. Krakoviç zapálil  obêma cigarety, spojil dlanê do
  6650.  kornoutu,  poçkal aæ  se zápalka  po⌐ádnê rozho⌐í  a nakonec ji hodil
  6651.  proti smrtnosné jizvê  ve snêhu.
  6652.    Modrÿ,  skoro neviditelnÿ  plamínek se  rozbêhl snêhem  k náklanímu
  6653.  vozu, kterÿ stál asi t⌐icet metrû  od nich. Sníh kolem rÿhy se bortil
  6654.  pod nenadálÿm  prudkÿm æárem. A pak vûz  vzplál v oslñujícím záblesku
  6655.  ohnê a jasného modrého svêtla.
  6656.    Oba muæi couvli a sledovali  plameny, ¿lehající çím dál vÿ¿e. Mohli
  6657.  jasnê  sly¿et praskání,  syçení a  pukání nákladu prastarÿch  mrtvol,
  6658.  kterÿ ho⌐el  vÿbornê. Táhnête zpátky tam, odkud  jste p⌐i¿li, chlapi,
  6659.  pomyslel si Krakoviç,  aby vás uæ nikdo nemohl  znovu ru¿it! 'Pojâme,
  6660.  ' ⌐ekl nahlas.  'Mêli bychom zmizet, neæ chytne nádræ náklaâáku.'
  6661.    Rozbêhli  se  nemotornê  snêhem zpátky  k  zámku. Kupodivu, staçili
  6662.  je¿tê dobêhnout  do jeho stínu, neæ  se vznítila nádræ  a náklaâák se
  6663.  promênil v kouli ohnê. Zaslechli  hromové zah⌐mêní a kdyæ se ohlédli,
  6664.  ucítili  nêco  z  jeho  ot⌐esu.  Kabina,  rám  a  nadstavba  p⌐estaly
  6665.  existovat.  Kusy ho⌐ících  trosek  dopadaly  do okolního  snêhu. H⌐ib
  6666.  kou⌐e  a  plamenû  se  narovnával  vysoko  nad  korunami stromû. Bylo
  6667.  po v¿em...
  6668.    Krakoviç uæ nêjakou dobu   hovo⌐il telefonem se svÿm  spojovatelem,
  6669.  anonymním hlasem, kterÿ se sice jen stêæí zdál bÿt zaujatÿ tím, co mu
  6670.  ⌐íkal,  ale byl  p⌐esnÿ a  pronikavÿ, zatímco jeho  vlastník získával
  6671.  dal¿í a  dal¿í informace. Skonçil tím,  æe ⌐ekl: 'A je¿tê  jedno, mám
  6672.  tu nového  pomocníka, çeta⌐e  Sergeje Gulharova  z pomocné a dopravní
  6673.  jednotky v serpuchovskÿch kasárnách. Nechávám  si ho tady. Mûæe¿ ho s
  6674.  okamæitou  platností p⌐evelet  na zámek  na stálo?  Je mladÿ  a silnÿ
  6675.  a mám pro nêj spoustu práce.'
  6676.    'Ano,  to   pûjde,'  zaznêla  chladná,  jasná   odpovêâ.  'Bude  to
  6677.  takovÿ tvûj pomocník, ⌐íká¿?'
  6678.    'A têlesná stráæ,' dodal Krakoviç, 'pokud to bude nutné. Co se tÿká
  6679.  svalû, nejsem na tom zrovna nejlépe.'
  6680.    'Dobrá. Zjistím,  jestli by bylo moæné,  abychom ho nechali  projít
  6681.  vojenskÿm  kursem  têlesné  ochrany.   Mohl  by  dostat  i vÿcvik  ve
  6682.  zbraních,  pokud na  to má.  Samoz⌐ejmê bychom  to mohli  udêlat také
  6683.  jednodu¿eji,  kdybychom ti tam poslali profesionála... '
  6684.    'Ne,' ⌐ekl Krakoviç pevnê. 'Æádné profesionály. Tenhle bude staçit.
  6685.  Vypadá tak nevinnê a to se mi líbí. Povzbuzuje mê to.'
  6686.    'Krakoviçi,'  ⌐ekl hlas  na druhé  stranê linky,  'musím mít  jasno
  6687.  v jednom. Jsi homosexuál?'
  6688.    'Samoz⌐ejmê,  æe  ne!  Aha!  Uæ  chápu.  Ne,  váænê  ho  pot⌐ebuju.
  6689.  A kromê   toho on  vypadá jako   teplou¿ asi  tak stejnê  jako svá⌐eç
  6690.  z dokû! ₧eknu ti,  proç ho tu chci u sebe mít  - protoæe jsem tu sám.
  6691.  A pokud jsi tu byl, pochopí¿, co mám na mysli.'
  6692.    'Ano. Vím, kolik toho má¿ za sebou. Jistê, nech to na mnê.'
  6693.    'Díky,' ⌐ekl Krakoviç a ukonçil hovor.
  6694.    Na Gulharova  to udêlalo dojem. 'Takhle  jednodu¿e,' ⌐ekl. 'Zdá se,
  6695.  æe má¿ velkou moc, soudruhu.'
  6696.    'Uæ to tak vypadá, æe?'  usmál se unavenê Krakoviç. 'Posly¿, umírám
  6697.  únavou. Ale je tu je¿tê jedna vêc,  kterou musíme udêlat, neæ se budu
  6698.  moci vyspat. A  musím ti ⌐íct, æe pokud se  ti v¿echno, co jsi vidêl,
  6699.  zdálo odporné, to, co uvidí¿ teâ, bude daleko hor¿í! Pojâ se mnou.'
  6700.    Vedl ho  zkázou rozbitÿch místností  a z⌐ícenÿch zdí,  ze zakrytého
  6701.  nádvo⌐í  do  hlavní,  pûvodní  budovy  a  pak  po dvou schodi¿tích ze
  6702.  starého kamene do  jedné ze dvou  vêæí. ¢li tam,  kde mêl d⌐íve  svou
  6703.  pracovnu   Grigorij    Borowitz   a   kde   si   v   té   noci  hrûzy
  6704.  Dragosani z⌐ídil velitelské stanovi¿tê.
  6705.    Schodi¿tê  bylo rozbité  a oæehlé  a v¿ude  na nêm leæely st⌐epiny
  6706.  granátû, zplo¿têlé olovêné kulky a mêdêné nábojnice. Ve vzduchu je¿tê
  6707.  po⌐ád  visel  têækÿ zápach  korditu.  Ten  tu  musel zbÿt po trhavÿch
  6708.  granátech,  které obránci  házeli dolû,  kdyæ zaçal  útok na vêæ. Ale
  6709.  Harryho Keogha a  jeho Tatary nezastavilo  nic. Ve druhém  pat⌐e byly
  6710.  otev⌐ené  dve⌐e  do  malého  p⌐edpokoje.  Tato místnost slouæila jako
  6711.  pracovna pro  Borowitzova  sekretá⌐e,  Julia  Galenského. Krakoviç ho
  6712.  znal osobnê: byl to obyçejnÿ, plachÿ chlapík, ú⌐edník bez jakéhokoliv
  6713.  mimosmyslového nadání. Prostê ú⌐edník.
  6714.    Mezi  otev⌐enÿmi dve⌐mi  a  zábradlím  schodi¿tê, tvá⌐í  k podlaze,
  6715.  leæela  mrtvola   v  zámecké  sluæební  uniformê:   v  ¿edém  overalu
  6716.  s jedním   úhlop⌐íçnÿm ælutÿm  prouækem na hrudi.  Nebyl to  Galenski
  6717.  (to byl pouhÿ 'civilista'), ale dozorçí  dûstojník. Tvá⌐ mrtvoly byla
  6718.  p⌐itisknutá k podlaze,  v kaluæi krve. Byla plo¿¿í,  neæ by mêla bÿt.
  6719.  To proto, æe byla ve skuteçnosti rozmaçkaná na ka¿i.
  6720.    Krakoviç a Gulharov opatrnê p⌐ekroçili têlo a ve¿li do pracovny. Za
  6721.  stolem, schoulenÿ v  rohu, sedêl Galenski s  prsty zaƒatÿmi do çepele
  6722.  zrezivêlého zak⌐iveného meçe, kterÿm  mêl proklátou hruâ. Byl do nêj
  6723.  vraæen takovou  silou, æe ho doslova  p⌐ipíchl ke zdi. Jeho  oçi byly
  6724.  stále je¿tê otev⌐ené, ale uæ v  nich nebyla æádná hrûza. Nêkdy brala
  6725.  smrt lidem v¿echny pocity.
  6726.    'Matko  nebeská!' za¿eptal  Gulharov. Nikdy  nic podobného nevidêl.
  6727.  Je¿tê nikdy neprodêlal bitvu - zatím je¿tê ne.
  6728.    Pro¿li druhÿmi dve⌐mi tam, kde  bÿvala Borowitzova pracovna.
  6729.    Byla    prostorná,    s    velkÿmi arkÿ⌐ovÿmi    okny    vybavenÿmi
  6730.  neprûst⌐elnÿm sklem, ze kterÿch bylo  vidêt okolní lesy. Koberec byl
  6731.  ¿pinavÿ  a  místy  i  propálenÿ. Masivní  dubovÿ  stûl s velkou psací
  6732.  deskou  stál v  jednom rohu: dopadalo  na nêj  svêtlo z velkÿch oken,
  6733.  a p⌐itom  byl  chránênÿ  kamennou zdí  za zády.  Co se  tÿkalo zbytku
  6734.  místnosti: byly to trosky - a noçní mûra!
  6735.    Vnit⌐nosti rozbité  vysílaçky se válely po  zemi; stêny byly  plné
  6736.  dûlkû a dve⌐e rozt⌐í¿têné zásahy st⌐el; têlo mladého muæe, obleçeného
  6737.  v ¿atech západního  st⌐ihu  leæelo  hned  za  dve⌐mi,  tam, kde padl,
  6738.  roztræené  palbou  automatu  tak⌐ka na  dvê poloviny. Bylo  p⌐ilepené
  6739.  k podlaze vlastní krví. Toto bylo têlo Harryho Keogha: nic p⌐íjemného
  6740.  na  pohled, ale  na jeho  bílé, nezranêné  tvá⌐i nebylo  ani stopy po
  6741.  bolesti nebo strachu.
  6742.    Co  se tÿkalo  noçní mûry:   ta leæela,  op⌐ená o  zeâ, na protêj¿í
  6743.  stranê místnosti.
  6744.    'Boris Dragosani,' ⌐ekl Krakoviç a ukázal na nêj. 'Ta vêc, která je
  6745.  p⌐ibodnutá k  jeho hrudi, je tím,  co ho ovládalo -  alespoñ myslím.'
  6746.  Opatrnê  p⌐e¿el místnost,  zastavil se  a díval  se na  to, co  zbylo
  6747.  z Dragosaniho a jeho cizopasníka; Gulharov stál za ním a nmínil se uæ
  6748.  více p⌐iblíæit.
  6749.    Obê Dragosaniho nohy byly zlomené  a leæely zkroucené pod podivnÿmi
  6750.  úhly. Jeho paæe visely ochable podél  zdi s lokty têsnê nad podlahou,
  6751.    s p⌐edloktími sev⌐enÿmi v pravém  úhlu a s rukama vysunutÿma daleko
  6752.  z rukávû  saka. Byly  to ruce   jako drápy,  velké, silné  a sev⌐ené,
  6753.  ztuhlé  v Dragosaniho smrtelné  k⌐eçi.  Jeho  tvá⌐ byla  jedina maska
  6754.  utrpení  je¿tê  zhor¿ená  skuteçností,  æe  uæ  byly jen stêæí lidská
  6755.  i ránou, která otevírala jeho lebku od ucha k uchu.
  6756.    Ale ta jeho tvá⌐!
  6757.    Dragosaniho  çelisti  byly  dlouhé,  jako  by  pat⌐ily velkému psu,
  6758.  otev⌐ené do¿iroka, takæe byly vidêt zak⌐ivené, jako jehla ostré zuby.
  6759.  Lebka byla znetvo⌐ená, jeho  u¿i byly protaæené, na koncích zahrocené
  6760.  a p⌐iti¿têné  k hlavê.  Jeho oçi  byly zející  rudé díry  nad dlouhÿm
  6761.  a zplo¿têlÿm nosem, na kterém bylo vidêt ¿iroké ch⌐ípí, p⌐ipomínající
  6762.  çenich nêjakého  obrovského  netopÿra.  Tak vypadal:  zçásti  çlovêk,
  6763.  zçásti  vlk  a  zçásti  netopÿr.  A  ta  vêc, p⌐ibodnutá k jeho hrudi
  6764.  byla je¿tê hor¿í.
  6765.    'Co... co to je?' zasípal Gulharov.
  6766.    'Mûj Boæe,' pot⌐ásl Krakoviç hlavou, 'to  nevím! Ale æilo to v nêm.
  6767.  Chci ⌐íct, uvnit⌐ jeho têla. Vylezlo to z nêj, kdyæ s ním byl amen.'
  6768.    Trup  té  vêci  vypadal,  jako  têlo velké,  asi  pûl  metru dlouhé
  6769.  pijavice, a smêrem k ocasu  se zuæoval. Nebylo vidêt æádné údy; zdálo
  6770.  se,  jako  by  ta  vêc  byla  k  Dragosaniho  hrudi  p⌐isátá  a  byla
  6771.  p⌐idræována pouze   kûlem  z   tvrdého  d⌐eva,   u¿típnutÿm  z  paæby
  6772.  têækého kulometu; její kûæe byla  ¿edozelená a zvrásnêná. Gulharov si
  6773.  v¿iml, æe hlava té vêci, plochá jako hlava kobry - ale bez oçí, slepá
  6774.  - leæí na koberci u zdi opodál.
  6775.    'Nêco...  nêco jako  velká tasemnice?'  Gulharovova hrûza  se jasnê
  6776.  zraçila v jeho tvá⌐i.
  6777.    'Nêco takového,' p⌐ikÿvl Krakoviç pochmurnê. 'Ale inteligentní, zlá
  6778.  a smrtící.'
  6779.    'Proç jsme sem p⌐i¿li?'  Gulharovûv ohryzek sebou trhl. 'Je spousta
  6780.  lep¿ích míst.'
  6781.    Krakoviçova   tvá⌐   byla   bledá   a ztrhaná.   Naprosto   rozumêl
  6782.  Gulharovovÿm  pocitûm. 'P⌐i¿li jsme  sem, protoæe  to musíme  spálit,
  6783.  proto.' Bylo to jeho nadání,  které mu na¿eptávalo, æe oba, Dragosani
  6784.  i jeho cizopasník, musí  bÿt bezodkladnê zniçeni.  Rozhlédl se a jeho
  6785.  zrak padl na vysokou,  ocelovou registraturu, která stála u zdi vedle
  6786.  dve⌐í.  Spoleçnê s  Gulharovem z  ní vytrhali police  a tím promênili
  6787.  sk⌐íñ  v ocelovou  rakev. Poloæili  ji na  zadní stênu  a dovlekli po
  6788.  podlaze k  Dragosanimu.
  6789.    'Ty ho vezme¿ za ramena,  já za nohy,' ⌐ekl Krakoviç. 'Aæ ho budeme
  6790.  mít uvnit⌐,  mûæeme klidnê zav⌐ít dví⌐ka a  se¿oupnout ho po schodech
  6791.  dolû. Mezi námi, nemám nejmen¿í chuƒ se ho dotÿkat. Budu to dêlat tak
  6792.  málo, jak  jen to bude  moæné. Tak to  bude nejlep¿í.' Velice opatrnê
  6793.  mrtvolu  zvedli, p⌐esunuli  ji p⌐es okraj  sk⌐ínê a  uloæili dovnit⌐.
  6794.  Gulharov  zav⌐el  dví⌐ka,  ale p⌐ekáæel  mu v  tom vyçnívající kolík.
  6795.  Uchopil  ho obêma  rukama -  a náhlá  vÿstraha zasáhla Krakoviçe jako
  6796.  zaƒatá pêst, vraæená do srdce!
  6797.    'Nedotÿkej se toho!' zajeçel, ale bylo uæ pozdê.
  6798.    V  okamæiku, kdy  Gulharov vytáhl  kolík ven,  pijavici podobná vêc
  6799.  - açkoli byla bez hlavy -  náhle oæila. Její odporné, slimáku podobné
  6800.  têlo se  zaçalo zmítat tak zu⌐ivê, æe  málem vyskoçilo ze sk⌐ínê ven.
  6801.  V tomtéæ  okamæiku její  tuhá kûæe  pukla na  nejménê tuctu místech a
  6802.  vyrazily z  ní chapadla, která sebou  trhala a ¿kubala  jako v ¿ílené
  6803.  agónii.  Svíjela se  v¿ude kolem,  naráæela na  boky sk⌐ínê a zase se
  6804.  trhavê vracela k Dragosaniho têlu. Pak pro¿la jeho obleçením a mrtvÿm
  6805.  masem a zaçala  se zahrabávat do nêj. Z  hlavního têla jich vyrûstalo
  6806.  stále víc a více.  Utvo⌐ily ostny, kterÿmi se p⌐idræovaly Dragosaniho
  6807.  masa. Jedno  z chapadel narazilo na  jeho hrudní ko¿ a  rychle zaçalo
  6808.  sílit,  aæ bylo  tlusté jako  lidské  zápêstí;  ostatní uvolnily  své
  6809.  ostny, povolily sev⌐ení, stáhly se a p⌐elily se do hlavního chapadla.
  6810.  Nakonec  se celÿ  organismus  s  vlhkÿm plop  p⌐esunul do Dragosaniho
  6811.  têla. Jeho trup, leæící ve sk⌐íni, se zaçal zvedat a pulsovat.
  6812.    Zatímco se toto v¿echno dêlo, Gulharov odskoçil zpêt a vy¿krábal se
  6813.  na desku stolu. Mumlal zpola  srozumitelné nadávky a jeçel jako æena.
  6814.  A na nêco  ukazoval.  Krakoviç,  skoro  zkamenêlÿ  úlekem  a  hrûzou,
  6815.   spat⌐il plochou  hlavu té pijavici  podobné vêci, jak sebou  háæe na
  6816.  podlaze a  mrská sebou sem a  tam jako podivná plochá  ryba na suchu.
  6817.  Vyk⌐ikl odporem  a zaçala se  ho zmocñovat panika.  Vzápêtí v¿ak vzal
  6818.  rozum  do hrsti  a pokusil   se dostat  záchvat paniky  pod kontrolu.
  6819.  S vypêtím v¿ech sil p⌐ibouchl dve⌐e sk⌐ínê a zav⌐el  západku.
  6820.    Popadl kovovou  zásuvku z hromady, na  kterou vyházeli obsah sk⌐ínê
  6821.  a houkl: 'Tak mi p⌐ece pomoz!'
  6822.    Gulharov seskoçil ze stolu. Stále je¿tê  mêl v ruce kolík, dræel se
  6823.  ho pevnê.  ¢touchal do hlavy, která  sebou házela, tak dlouho,  aæ ji
  6824.  nakonec  dostal do  Krakoviçovy zásuvky.  Krakoviç na ni  hodil jednu
  6825.  polici a Gulharov  ji zatíæil nêkolika  úçetními knihami. Jak  sk⌐íñ,
  6826.  tak i zásuvka  sebou trhaly a ot⌐ásaly se  je¿tê nêkolik vte⌐in a pak
  6827.  zase zavládl klid.
  6828.    Krakoviç  a Gulharov  se na  sebe  dívali  jako dva  du¿i a  ztêæka
  6829.  oddechovali. Byli bledí jako prostêradla a o⌐i jim lezly z dûlkû. Pak
  6830.  Krakoviç  zavrçel, zvedl ruku  a  ude⌐il  çeta⌐e do  tvá⌐e. 'Têlesná
  6831.  stráæ?'  vyk⌐ikl. 'Pêkná têlesná  stráæ!'  A  znovu ho  tvrdê ude⌐il.
  6832.  'Zatracená práce!'
  6833.    'Já...  omlouvám se.  Nevêdêl jsem,  co...' Gulharov  se t⌐ásl jako
  6834.  osika a vypadal, jako by mêl kaædou chvíli omdlít.
  6835.    Krakoviç se  postupnê uklidnil. Têæko  ho mohl z  nêçeho obviñovat.
  6836.  'Uæ je to  v po⌐ádku,' ⌐ekl. 'Uæ je to  v po⌐ádku. Teâ mê poslouchej:
  6837.  tu hlavu musíme spálit tady. Musíme to udêlat okamæitê, hned teâ. Bêæ
  6838.  a rychle dones benzín.'
  6839.    Gulharov, je¿tê trochu vratkÿm krokem, ode¿el.
  6840.    Vrátil  se  v  rekordním  çase  a  nesl  s  sebou  kanystr. Opatrnê
  6841.  nadzvedli uvnit⌐ zásuvky polici  a ¿kvírou nalili benzín dovnit⌐. Nic
  6842.  se tam nehÿbalo.  'Staçí!' ⌐ekl Krakoviç. 'Je¿tê trochu  a odpálí nás
  6843.  to do pekla. A teâ mi pomoz  odtáhnout tu sk⌐íñ do jiného pokoje.' Za
  6844.  okamæik   uæ   byli   zase   zpátky   a   Krakoviç   zaçal  vytahovat
  6845.  zásuvky Borowitzova stolu.  Na¿el, co  hledal:  malé klubko provázku.
  6846.  U⌐ízl  z nêj  asi t⌐ímetrovÿ  kus, kterÿ  namoçil do  benzínu a jeden
  6847.  konec prostrçil  opatrnê ¿kvírou do zásuvky.  Pak poloæil provázek na
  6848.  podlahu,  rozvinul ho p⌐ímo  smêrem  ke  dve⌐ím a  vytáhl Gulharovovy
  6849.  zápalky. Kdyæ ¿ñûru zapálil, zakryli si oba oçi.
  6850.    Modrÿ oheñ p⌐ebêhl po podlaze  a vskoçil do zásuvky. Ozvalo se duté
  6851.  buch  a police,  úçetní knihy  i v¿echno  ostatní vyletêlo  ke stropu
  6852.  a dopadlo zpátky na podlahu. Kovová zásuvka  se promênila v planoucí
  6853.  peklo, ve kterém poskakovala a zmítala se plochá, hadí hlava - ale ne
  6854.  dlouho. Zatímco  se zásuvka æárem  bortila a koberec  kolem ní çernal
  6855.  a zaçaly z  nêj vyráæet plameny, vêc uvnit⌐  napuchla, znovu splaskla
  6856.  a roztavila se. A pak sho⌐ela. Ale Krakoviç s Gulharovem çekali je¿tê
  6857.  nejménê minutu, neæ zaçali oheñ hasit.
  6858.    Krakoviç stroze pokÿvl  hlavou. 'Dob⌐e, alespoñ uæ víme,  æe ta vêc
  6859.  mûæe sho⌐et!' ⌐ekl.  'Moæná æe uæ byla mrtvá  tak jako tak, ale podle
  6860.  mnê, kdyæ je nêco mrtvé, tak se to nehÿbá!'
  6861.    Sesunuli sk⌐íñ ze schodû aæ do p⌐ízemí a pak ji vytáhli skrz trosky
  6862.  na dvûr.  Krakoviç u ní  stál na stráæi,  zatímco Gulharov za¿el  pro
  6863.  benzín.   Kdyæ  se  vrátil,  Krakoviç   ⌐ekl,  'Teâ  to  bude  trochu
  6864.  riskantní kousek.   Nejd⌐ív   nêco   rozlijeme   kolem  sk⌐ínê.  Tak,
  6865.  kdybychom otev⌐eli  dve⌐e  a  ta  vêc  uvnit⌐  byla  je¿tê  - aktivní
  6866.  - vædycky mûæeme  uskoçit z  jejího dosahu  a hodit  dovnit⌐ zápalku.
  6867.  Dokud se neuklidní. A tak dále... '
  6868.    Gulharov vypadal nejistê, ale byl uæ daleko ostraæitêj¿í.
  6869.    Rozlili benzín  na sk⌐íñ a  kolem ní a pak  Gulharov ustoupil zpêt.
  6870.  Krakoviç odsunul  zástrçku a otev⌐el, prudce  a se za⌐inçením, dve⌐e.
  6871.  Uvnit⌐  leæel Dragosani  a díval  se do  nebe. Jeho hrudník se lehce
  6872.  pohyboval,  ale  nic  víc.  Zatímco  Krakoviç  zaçal  nalévat opatrnê
  6873.  dovnit⌐  benzín  na  stranê  Dragosaniho  nohou,  Gulharov  postoupil
  6874.  dop⌐edu. 'Nelij tam toho tolik,'  varoval svého nad⌐ízeného. 'Nebo to
  6875.  vybuchne jako bomba!'
  6876.    Kdyæ benzín dostoupil do vÿ¿ky asi t⌐i centimetry, a zaçal se lehce
  6877.  çe⌐it  kolem  Dragosaniho  nataæené  postavy,  hrudníkem mrtvého muæe
  6878.  ot⌐áslo  dal¿í náhlé  vzedmutí. Krakoviç p⌐estal  nalévat, zvedl  oçi
  6879.  a o  kousek  couvl.  Venku,  mimo  nebezpeçnÿ  kruh, stál Gulharov se
  6880.  zápalkami  v ruce,  p⌐ipravenÿ zasáhnout.  Z Dragosaniho hrudníku  se
  6881.  prodralo ven zeleno¿edé,  hladké a lesknoucí se  chapadlo. Jeho konec
  6882.  vytvo⌐il bulku, velkou jako lidská pêst,  na jejímæ konci se objevilo
  6883.  oko.  Hned, jak  ho Krakoviç  spat⌐il, bylo  mu jasné, æe  v nêm není
  6884.  æádná   my¿lenka,    æádné   vnímání.   Bylo     prázdné,   zírající,
  6885.  nedêlalo æádné závêry a nep⌐ená¿elo æádné pocity. Krakoviç pochyboval
  6886.  o tom,  jestli vûbec vidí.  Urçitê  uæ  neexistoval  æádnÿ  mozek, do
  6887.  nêhoæ  by mohlo vysílat  své zprávy.  Oko se zano⌐ilo  zpátky do masa
  6888.  a bylo nahrazeno  malÿmi  çelistmi, které   bezcílnê  chñapaly.  Pak
  6889.  v¿echno znovu zmizelo.
  6890.    'Felixi, vypadnême odsud!' Gulharov uæ byl nervózní.
  6891.    Krakoviç  vy¿el  z  kruhu  a  odvrátil  se. Gulharov ¿krtl zápalkou
  6892.  a odhodil  ji; v  jediném okamæiku   se sk⌐íñ  zmênila v  peklo. Jako
  6893.  protáhlá  tryska testovaného  reaktivního motoru  vyvrhovala sk⌐íñ do
  6894.  chladného  vzduchu dlouhÿ  bledêmodrÿ  jazyk  ohnê, chvêjící se sloup
  6895.  mohutného æáru. A pak se Dragosani posadil!
  6896.    Gulharov se chytil Krakoviçe a p⌐itiskl  se k nêmu. 'Ach Boæe! Ach,
  6897.  matko - on æije!' zask⌐ehotal.
  6898.    'Ne,' odpovêdêl  Krakoviç, zatímco se ho  pokou¿el set⌐ást. 'Ta vêc
  6899.  uvnit⌐ nêj æije,  ale je bez rozumu. Je to  v¿echno jen instinkt, bez
  6900.  mozku, kterÿ  by jej ⌐ídil. Uteklo  by to, kdyby to  vêdêlo jak utéct
  6901.  nebo kdyby to alespoñ vêdêlo, co  to útêk je. Kdyæ probodne¿ turbÿ¿e,
  6902.  také   zareaguje, tím,  æe vyplivne  svoje vnit⌐nosti.  Æádné vêdomí,
  6903.  jenom reflexy. Podívej, podívej! Uæ se rozpou¿tí!'
  6904.    A opravdu se zdálo, jakoby se Dragosani rozpou¿têl. Z jeho zçernalé
  6905.  rakve  stoupal v hustÿch  chomáçích  kou⌐;  celé vrstvy jeho  kûæe se
  6906.  sloupávaly a mizely v plamenech; tuk jeho têla ho⌐el jako vosk svíçky
  6907.  a byl  spalován  ohnêm.  Vêc,   která byla  uvnit⌐  nêj,  æár  cítila
  6908.  a reagovala na  nêj. Dragosaniho trup se chvêl,  t⌐ásl a prohÿbal se.
  6909.  Jeho ruce  vylétly vzhûru, pak klesly  a p⌐epadly p⌐es okraje sk⌐ínê,
  6910.  kde sebou trhaly   a chvêly se. Jeho obleçení  bylo spálené a zatímco
  6911.  se Krakoviç a Gulharov zdê¿enê dívali, praskalo na mnoha místech jeho
  6912.  zk⌐ehlé maso  a vy¿lehávaly z nêj  zu⌐ivê ¿vihající úponky, které  se
  6913.  rozpou¿têly a klesaly do rozæhavené pece.
  6914.    Za  malou chvíli  padla mrtvola  zpêt a  leæela klidnê,  zatímco na
  6915.  snêhu  stáli dva  muæi a hlídali oheñ, dokud neuhasl.  Trvalo to p⌐es
  6916.  dvacet minut, ale oni tam stáli celou tu dobu...
  6917.  
  6918.  ───────────────────────────
  6919.  01Mrtví  sní  své  sny,  sny,  které  mûæe  uskuteçnit jen Harry Keogh,
  6920.  01nekroskop.  Takové  je  totiæ  Harryho  nadání:  çte my¿lenky mrtvÿch
  6921.  01v jejich hrobech - a çte i my¿lenky nemrtvÿch ! P⌐i jejich snech v¿ak
  6922.  01tuhne krev v æilách.
  6923.  01 Georgina Bodeskuová  omdlí u hrobky upíra  Tibora Ferenczyho, ten se
  6924.  01chopí p⌐íleæitosti a dotkne se  jejího nenarozeného dítête. Po letech
  6925.  01zaçne Julian  Bodescu cítit podivné  puzení najít svého  upí⌐ího otce
  6926.  01a ¿í⌐it  dál  jeho  hrûzné  dílo.  Jenom  Harry  Keogh, vêzeñ Möbiova
  6927.  01metafyzického kontinua ho mûæe zastavit.  Harry v¿ak má problém - p⌐i
  6928.  01st⌐etu s upírem Dragosanim p⌐i¿el o své fyzické têlo !
  6929.  01 Nekroskop II  - Vampÿ⌐i !  je strhující pokraçování  p⌐íbêhu z knihy
  6930.  01Nekroskop, které zaçíná v zdemolovaném Bronickém zámku, sídlu tajného
  6931.  01oddêlení  ruské  ¿pionáæní  sluæby,  a  konçí  událostmi, které je¿tê
  6932.  01p⌐ekonají hrûzy prvního dílu.
  6933.  
  6934.  04 Vyjde koncem léta, obálka C. Cabral, p⌐eklad R. Çapek, vázaná cca 350
  6935.  04stran, p⌐edpokládaná cena 149 Kç
  6936. 
  6937. 0017                             DÅVNÉ OZVëNY
  6938.  
  6939.                             12Robert Holdstock
  6940.  
  6941.  
  6942.  
  6943.                               Podêkování
  6944.  
  6945.      Chtêl bych  podêkovat Thierrymu J., jehoæ  nad¿ení a analÿzu mÿch
  6946.  fiktivních  'skrytÿch du¿evních  stavû' vædy  vítám a  tentokrát byla
  6947.  neocenitelná. A díky také Patsy, Jane a Howardovi, kte⌐í mê p⌐i psaní
  6948.  povzbuzovali, a Chris a Garrymu za to, æe mi tak çasto 'pûjçovali své
  6949.  u¿i'.
  6950.  
  6951.  
  6952.                                  OBSAH
  6953.  
  6954.    Prolog          Mêsto
  6955.    První çást      Stíny v kameni
  6956.    Druhá çást      Bÿçí branou
  6957.    T⌐etí çást      MIDACS
  6958.    Çtvrtá çást     Za hranicí Zápolí
  6959.    Pátá çást       Têlo a stín
  6960.    ¢está çást      Na prahu malströmu
  6961.    Sedmá çást      Mêsíçní tûñ
  6962.    Osmá çást       Opu¿têná mêsta
  6963.    Devátá çást     Vzpomínání
  6964.  
  6965.  
  6966.  
  6967.    Mezi my¿lenku
  6968.    a skuteçnost
  6969.    mezi pohyb
  6970.    a skutek
  6971.    padá stín
  6972.    Neb tvé je království
  6973.  
  6974.          T.S. Eliot:
  6975.          Prázdnÿ muæ
  6976.  
  6977.  
  6978.    Bêda mêstu, jeæ se brodí v krvi!
  6979.    Je samá p⌐etvá⌐ka, je plné loupeæí,
  6980.    ko⌐istêní nebere konce!
  6981.  
  6982.          Nahum, 3:1
  6983.  
  6984.  
  6985.    PROLOG
  6986.  
  6987.    MëSTO
  6988.  
  6989.    Muæ,  jenæ  celÿ  æivot  pátral  po  ztracenÿch mêstech, se nakonec
  6990.  objevil v  Exburgu, kam ho  p⌐itáhl stín dávného  mêsta Glanum, mêsta
  6991.  svatyní a posvátnÿch hájû, které znenadání spat⌐il mezi kancelá⌐skÿmi
  6992.  budovami a kostely nové doby.
  6993.   Dal¿ích çtrnáct let  strávil John Garth tím, æe  obcházel po lávkách
  6994.  v¿echna nalezi¿tê  a dohlíæel na  vykopávky, ale jen  málokdy p⌐i tom
  6995.  utrousil  slovo  nebo  nêkoho  vlídnê  povzbudil.  Jak  zem  vydávala
  6996.  pazourkové zdi,  padlé stromy a zapomenuté  svatynê, jeho oçi vidêly,
  6997.  jak se poh⌐bené mêsto Glanum kolem  nêj a nad ním rozrûstá, jak svÿmi
  6998.  duchy, kte⌐í se z vÿkopu vytrácejí, zamêstnává v¿echny jeho smysly.
  6999.   Fotografoval a  kreslil si, ale  jeho pohled çasto  mí⌐il nêkam dál,
  7000.  nad základy, jako by dolû  na chladné pozûstatky. Byl vysokÿ. Dlouhé,
  7001.  ¿edivêjící vlasy  nosil svázané do  ohonu a schovával  je pod ¿irokÿ,
  7002.  çernÿ  nepromokavÿ klobouk,  kterÿ pomáhal  zakrÿt hlubokou, o¿klivou
  7003.  jizvu mezi jeho  oçima. Aƒ pr¿elo nebo svítilo  slunce, obul si boty,
  7004.  oblékl  si dæíny  a dlouhÿ,  olivovê zelenÿ  plῃ do  de¿tê. Jak  se
  7005.  blíæil k  padesátce, oçi mêl  çím dál slab¿í  a zaçal nosit  brÿle se
  7006.  zlatÿmi obrouçkami. Cigarety kou⌐it p⌐estal, ale pravidelnê si dop⌐ál
  7007.  ne⌐est  pûlkoron.  Studenti  a  pomocníci,  kte⌐í  s ním pracovali na
  7008.  vykopávkách roztrou¿enÿch po celém mêstê, o nêm mluvili jako o Dítêti
  7009.  ¿edesátÿch let. On se té milé p⌐ezdívce smál.
  7010.   Byl  dusnÿ,  horkÿ  letní  den,  kdyæ  d⌐epêl na zablácenÿch prknech
  7011.  lemujících  okraj   toho,  çemu  se  zaçalo   ⌐íkat  Herkulova  jáma,
  7012.  a obhlíæel rozru¿ené  stopy chrámu, pomalu  se vyno⌐ující na  svêtlo.
  7013.  Archeolog  z  Cambridge,  kterÿ   na  lokalitê  vykonával  dozor,  si
  7014.  po⌐izoval bohatou fotodokumentaci; podrobnÿ  náçrt vznikal nad çty⌐mi
  7015.  studenty, kte⌐í  lopatkami a smetáçky jemnê  odstrañovali zaschlÿ jíl
  7016.  pod ⌐adami bílÿch cedulek, popisujících jednotlivé úrovnê.
  7017.   Na tom, co vidêl Garth p⌐ed sebou, nic nesouhlasilo, ale tak to bylo
  7018.  se v¿ím,  co Glanum vydávalo.  K p⌐ipsání 'Herkulovi'  do¿lo spí¿ pro
  7019.  jednoduchost,  vycházelo  vlastnê  jen  ze  zlomkû  sochy  - svalnaté
  7020.  a muæské - a  soklu nêçeho, co mohl bÿt  jedinê æulovÿ falickÿ sloup.
  7021.  Jenæe z⌐etelné byly také p⌐ímêsi z druhého chrámu, úlomky obrovskÿch,
  7022.  vytesávanÿch kamennÿch  nádob, známêj¿ích z  mínójské kultury. A  zeâ
  7023.  z nepálenÿch cihel,  prakticky vsunutá do  vápence Herkulovy svatynê,
  7024.  naznaçující d⌐ívêj¿í nebo také vÿst⌐ední doplñek této çásti mêsta.
  7025.   Nic  nesouhlasilo  a  Gartha  to  nep⌐ekvapovalo.  Stejnê jako kosti
  7026.  pravêkÿch  lidí,  mohly  se  i  kosti  starÿch  mêst smísit, proplést
  7027.  a promíchat ve  spoleçném hrobê. Garth se  ale obíral jinou moæností,
  7028.  tou, která si nesmêle pohrávala se zhu¿têním çasu.
  7029.   Krçil se  tam a snaæil  se çichem, zrakem  a sluchem vypátrat  pravÿ
  7030.  æivot tohoto místa. Pak se zezdola ozval vÿk⌐ik.
  7031.   'Nêco tu je!'
  7032.   Garth vstal, vtaæenÿ zpêt do reality, a rychle jámu po lávce obe¿el.
  7033.   Nêco tu je!
  7034.   Kolikrát za  svûj dlouhÿ æivot ta  slova sly¿el? Slÿchat tu  vêtu ho
  7035.  nikdy neomrzelo.
  7036.   Sestoupil po  æeb⌐íku do niæ¿ího  patra jámy a  p⌐e¿el k místu,  kde
  7037.  jedna  ze studentek  odkryla cosi  lesklého a  barevného. Kleçela  na
  7038.  zemi, ruce sloæené v klínê, kroutila hlavou a civêla na stênu.
  7039.   'Tak copak tu máme?'
  7040.   'Dvê  masky,'  ⌐ekla  a  objela  tvá⌐e  ¿têtcem,  jako  by  to  bylo
  7041.  ukazovátko. 'Nejspí¿ vytvarované z  cihel, tence omítnuté a obarvené.
  7042.  Barva je sytá, ale omítka se  uvolñuje.' Bylo na ní vidêt neklid. 'Je
  7043.  v nich nêco zlého.'
  7044.   'Zlého?'
  7045.   'Jsem z  nich nervózní. Uæ  na nich nechci  pracovat. Jestli vám  to
  7046.  nevadí.'
  7047.   'Nevadí,' ⌐ekl Garth a ¿têtec si od ní vzal.
  7048.   Dal¿í dvê hodiny  pak strávil tím, æe tvá⌐e  opatrnê odkrÿval. Jedna
  7049.  byla zdobena  çernobíle, druhá zelenÿmi  spirálami a pruhy.  Obê mêly
  7050.  hluboce  zahloubené oçi  a ústa  doko⌐án. Ve  tvaru zelené masky bylo
  7051.  nêco 'æenského'.
  7052.   'No vida. Tak vás zase jednou zdravím...'
  7053.   Nakonec tomu  poku¿ení neodolal: natáhl ruce,  kaædou k jedné masce,
  7054.  a dotkl se mrtvÿch oçí.
  7055.   Poprvé po mnoha letech ucítil, jak se mêsto pod ním pohnulo...
  7056.  
  7057.  
  7058.  PRVNï ÇÅST
  7059.  
  7060.  STïNY V KAMENI
  7061.                             1
  7062.  
  7063.  Deset  minut p⌐ed  koncem hodiny  se zaçalo  z Jacka  Chatwina linout
  7064.  nezamênitelné, pronikavé aróma hustého, vlhkého lesa.
  7065.   Byl  sluneçnÿ den  a Jack  sedêl u  otev⌐eného okna  a díval se p⌐es
  7066.  h⌐i¿tê kamsi do dálky. Místnost  byla prosycena vûní çerstvê poseçené
  7067.  trávy,  která  vycházela  ze  sluncem  proh⌐átého fotbalového h⌐i¿tê.
  7068.  T⌐ída  byla uspaná  horkem a  nudou hodiny  na téma Jazyk, literatura
  7069.  a zachycení  primitivního.  Sleçna   Pierceová  p⌐echázela  po  t⌐ídê
  7070.  a çetla z Goldingovÿch Dêdicû.  Prokládala çetbu úseçnÿmi, kritickÿmi
  7071.  poznámkami,  které  si  nêkte⌐í  æáci  lenivê  zapisovali, t⌐ebaæe se
  7072.  jejich  nad¿ení  z  rozboru  zdaleka  nerovnalo  záæitku,  kterÿ mêli
  7073.  z knihy jako takové.
  7074.   Nenadálÿ cizí pach zatuchlého lesa p⌐inutil Angelu Harrisovou prudce
  7075.  vzhlédnout  od poznámek.  Sedêla za   Jackem a  v prvním  okamæiku ji
  7076.  napadlo, æe  do¿lo k zaplavení  ¿kolní kanalizace. Pak  si ale v¿imla
  7077.  slabé zá⌐e kolem svého kamaráda a ráznê se p⌐edklonila.
  7078.   'Mihotá se,' sykla  do ucha dívce, která sedêla vedle  ní. 'Uæ je to
  7079.  tady zase.'
  7080.   Instinktivnê zalétla pohledem k t⌐ídním hodinám. Za deset minut t⌐i.
  7081.  Poznamenala si ças do se¿itu a znovu se naklonila k Jackovi.
  7082.   Kolem  chlapcovÿch  vlnitÿch,  hnêdÿch   vlasû  docházelo  k  vlnêní
  7083.  zvlá¿tního svêtla. Bylo tak nepatrné, æe to vypadlo jako nêjakÿ vlhkÿ
  7084.  povlak, ale  Angela v té slabé  svatozá⌐i, p⌐echázející zleva doprava
  7085.  a zase  zpátky, nacházela  zelené a  çervené záblesky  i cosi bílého.
  7086.  Zaslechla vÿk⌐ik na samém prahu  sly¿itelnosti, tak vzdálenÿ, jako by
  7087.  si nêjaké dítê hrálo daleko v  polích, ale tento vÿk⌐ik vy¿el z Jacka
  7088.  Chatwina, kterÿ nehybnê a mlçky sedêl v lavici!
  7089.   Ucítila závan  pralesa a zhluboka  se z toho  jiného svêta nadechla,
  7090.  vtahována do  nêj, vtahována bezmála extatickou  silou své zvêdavosti
  7091.  do Jacka.
  7092.   Debora  sklouzla  ze  æidle,  po  ¿piçkách  do¿la k tabuli, zarazila
  7093.  intenzivní p⌐edçítání  z Goldinga a  upozornila sleçnu Pierceovou  na
  7094.  chlapce.
  7095.   'Mihotá se.'
  7096.   'Opravdu? Tak dojdi pro pana Keebla.'
  7097.   Debora ode¿la pro ⌐editele a  uçitelka otev⌐ela sk⌐íñ, ve které byla
  7098.  videokamera,  nachystaná  ke  spu¿têní.  Vyvezla  kameru na pojízdném
  7099.  stativu do t⌐ídy, peçlivê, s co nejvêt¿ím p⌐iblíæením ji zaost⌐ila na
  7100.  Jacka a spustila ji.
  7101.   Ostatní  æáci, sedící  kolem tichého,  zasnêného chlapce,  couvli co
  7102.  nejdál.  Vrtêli  se  na  æidlích,  vdêçní  za  vytræení z bêæné vÿuky
  7103.  a fascinovaní   tím  nevysvêtlitelnÿm   jevem.  Angela   zvedla  ruku
  7104.  a zkusila se  mihotání dotknout. Ve chvíli,  kdy zavadila o chlapcovy
  7105.  vlasy, Jack zasténal a pak zvÿ¿il  hlas aæ do vÿk⌐iku, kterÿ mêl blíæ
  7106.  k bolesti neæ radosti.
  7107.   'Bêæ od nêj pryç, Angelo,' vyzvala  ji ti¿e sleçna Pierceová a dívka
  7108.  dala ruku zpátky.
  7109.   'Chtêla jsem jen zkusit, jestli to ucítím,' ⌐ekla.
  7110.   'Nechci, aby ho nic ru¿ilo.'
  7111.   'Je to hodnê blízko,' za¿eptala  Angela. 'Mají velkÿ strach. Nêkolik
  7112.  lidí. Sly¿ím je, jak k⌐içí...'
  7113.   Sleçna  Pierceová se  zamraçila, kdyæ  to sly¿ela,  ale poæádala  ji
  7114.  znovu: 'Bêæ na chvíli dál.'
  7115.   ₧editel  dorazil rychle.  Ti¿e vstoupil  do t⌐ídy,  pomalu do¿el  aæ
  7116.  k chlapci  a sklonil  se, aby  si mohl  vrstviçku svêtla prohlédnout.
  7117.  Zaçichal. P⌐inesl si s sebou  çmoud dÿmkového tabáku, a p⌐esto ohrnul
  7118.  nos nad pachem tlejícího lesa.
  7119.   '₧ekl nêco? Víme, kde je tentokrát?'
  7120.   Sleçna Pierceová  p⌐ikládala Jackovi kotouçky savého  papíru na kûæi
  7121.  na çele a  na tvá⌐ích, kde bylo mihotání  nejpatrnêj¿í a vytvá⌐ela se
  7122.  tam  vlhkost.  '₧eknête  klíçové  slovo,'  za¿eptala,  kdyæ  vkládala
  7123.  kotouçky do sterilní nádoby.
  7124.   Keeble  po chvilce  souhlasil. Promluvil  pomalu, vyrovnanÿm hlasem.
  7125.  'Vyprávêj mi o lovcích. Jacku? Vyprávêj mi o lovcích.'
  7126.   '¢edivák,'  ⌐ekl Jack.  Skoro ho  nebylo sly¿et.  Slovo, které stále
  7127.  opakoval, nebylo víc neæ vydechnutí.
  7128.   '¢edivák,'  ⌐ekl  Jack,  tentokrát  nahlas.  Bylo  vidêt, æe ho nêco
  7129.  rozru¿ilo. Jeho  vodnatÿ, vystra¿enÿ pohled,  míjející uçitele stejnê
  7130.  jako æáky, p⌐ejel z okna do t⌐ídy. 'Zelinka se ztratila. Potápí se...
  7131.  v ⌐ece... moc hluboko, moc rychle.  ¢edivák pro ni plaval. Narazil se
  7132.  na skálu, od⌐el se a krvácí.  Kamenné zví⌐e je blízko. Bÿk je blízko.
  7133.  Je tu tak zima...'
  7134.   'Kdo jsou, Jacku? Mûæe¿ mi ⌐íct, kde jsou?'
  7135.   'Prchají... ¿tvaní lovci... tak daleká cesta... Zelinka se topí...'
  7136.   'Je to ná¿ svêt, Jacku?'
  7137.   'Není to ná¿ svêt.'
  7138.   'A mohl bys mi ⌐íct, kterÿ svêt to je?'
  7139.   'Je to  daleko. Moc daleko.  Ale teâ uæ  blíæ. Bêæí k  nám...' Zaçal
  7140.  lapat po dechu,  jako by se dusil, mávat rukama  ve vzduchu. Kolem se
  7141.  nikdo ani nepohnul. Videokamera vrçela.
  7142.   Vzápêtí, d⌐ív neæ Keeble staçil znovu promluvit nebo nêco udêlat, se
  7143.  Jack prudce vymr¿til  a postavil se. Doprovázelo to  zavytí a dlouhÿ,
  7144.  hlasitÿ nádech.  Strnule stál, oçi  mêl vyt⌐e¿têné, hlavu  zvednutou.
  7145.  Nadechoval se, jako by vyno⌐il na hladinu a znovu zápasil o æivot.
  7146.   Krátké  tonutí  skonçilo.  Zelinka  æila.  A  Jack  se  zhroutil  do
  7147.  ⌐editelovy çekající náruçe,  bezvládnÿ, dosud rozechvêlÿ doznívajícím
  7148.  ¿okem ze setkání, které proæil.
  7149.  
  7150.  
  7151.                             2
  7152.  
  7153.  Jack  sedêl  v  kabinetu  fyzikální  laborato⌐e.  Kamera i magnetofon
  7154.  bêæely,  jeho puls  snímal oscilograf.  ₧editel se  opíral o jeden ze
  7155.  stolû.  Angela stála  vedle nêj,  se¿it v  pohotovosti, v oçích zájem
  7156.  a zvêdavost,  a  çekala,  aæ  sezení  zaçne.  Naproti  Jackovi sedêla
  7157.  psycholoæka  z Exburghské  v¿eobecné nemocnice,  æena, kterou v¿echno
  7158.  paranormální vzru¿ovalo a která souhlasila, aby jí zavolali, kdyby se
  7159.  mihotání  znovu  objevilo.  Chtêla,  aby   jí  ⌐íkal  Ruth.  Jack  se
  7160.  pronikavosti jejích modrÿch oçí a  p⌐ísné autority jejího hlasu nêkdy
  7161.  trochu  bál.   Teâ  ale  mluvila   konej¿ivê  a  aby   ho  uklidnila,
  7162.  vysvêtlovala, co dêlá, a jak chce postupovat dál.
  7163.   Kdyæ mu p⌐ipevnila poslední elektrody  na zápêstí a na spánky, znovu
  7164.  zopakovala, æe to není detektor læi. Chtêla jednodu¿e zjistit, kde je
  7165.  vzpomínka  na  jeho  setkání  nejz⌐etelnêj¿í,  a  kde  by  mezery  ve
  7166.  vnímanÿch detailech mohla doplñovat jeho vlastní p⌐edstavivost.
  7167.   Chemické vzorky  z jeho kûæe  uæ byly odeslány  do nemocniçní soudní
  7168.  laborato⌐e, aby  tam zjistili, jestli  jsou v nich  stopy po takovÿch
  7169.  látkách  - terpenech  a esterech  -  které  se dají  najít ve  vlhkém
  7170.  pralese.
  7171.   Jack by mêl 'hlá¿ení' nejradêji uæ za  sebou. Bylo skoro pêt a on si
  7172.  chtêl je¿tê  nêco vydêlat. Jeho  kamarád Simon a  ostatní budou çekat
  7173.  venku - a rodiçe chtêli, aby byl  v sedm doma. Volali uæ a souhlasili
  7174.  s konáním schûzky i s tím, æe mûæe probêhnout bez jejich p⌐ítomnosti.
  7175.  Ani jeden se nemohl uvolnit z  práce. Nakonec Ruth ⌐ekla: 'Tak. A teâ
  7176.  popi¿, co jsi  vidêl, jak jsi to vidêl,  se v¿emi podrobnostmi, které
  7177.  ti z toho setkání utkvêly v  pamêti. Nedêlej si starosti, æe se t⌐eba
  7178.  opakuje¿. ₧ekni to tak, jak jsi to cítil a vidêl.
  7179.   'Tak zaçni, prosím.'
  7180.   Angela se na nêj podívala, usmála  se a zdviæenÿmi palci mu ukázala,
  7181.  æe je s ním.
  7182.  
  7183.  Vypadají jako lidé,  ale nejsou to lidé. Muæ  je vysokÿ a rychlonohÿ;
  7184.  obliçej má  nabarvenÿ na ¿edo,  vlasy vypadají st⌐íbrnê.  Na hlavê má
  7185.  silnou çelenku, ke které jsou p⌐i¿ity zví⌐ecí zuby. Nosí têækÿ koæenÿ
  7186.  vak a dva  dlouhé o¿têpy. Má ¿pinavÿ plῃ ze  skalpû a per, vêt¿inou
  7187.  çernÿch, ale nêkteré mají barvu jako mêâ  a lesknou se do ¿era. Je to
  7188.  svêt,  kde vládne  ¿ero. Slunce  je hroznê  velké, obloha zbarvená do
  7189.  ruda. Není to  tak po⌐ád, ale myslím, æe  v nejteplej¿ích çástech dne
  7190.  se  prostê  nep⌐ibliæují.  Zahlédl  jsem  oblohu,  kdyæ  byla  modrá,
  7191.  a vysoké vêæe, ale jenom na okamæik. Ve snech je tam vædycky ¿ero.
  7192.   Zelinka  je taky  vysoká. Její  tvá⌐ pokrÿvají  zelené çáry a kruhy,
  7193.  které se zaçínají na bradê, jdou  p⌐es ústa a vêjí⌐ovitê se rozvíjejí
  7194.  na obê strany.  Oçi má úplnê çerné. Vlasy má  dlouhé, lesklé a çerné.
  7195.  Kdyæ bêæí, tak si je p⌐ivazuje k  broæi na rameni. Nêkdy si je splétá
  7196.  do pramínkû s  korálky z modrého skla. T⌐pytí  se jantarem a zelenÿmi
  7197.  kameny, vyle¿tênÿmi  a zá⌐ivÿmi. Nosí dvê  dlouhé pí¿ƒaly, ze kterÿch
  7198.  vyst⌐eluje ¿ipky, kdyæ je napadají nezvykle vypadající tvorové. Nêkdy
  7199.  na nê taky hraje a ¢edivák krouæivê tançí, s oçima zav⌐enÿma. Melodie
  7200.  moc zajímavé  nejsou. Kdyæ se ¿ero  vytrácí, tak nêkdy odejde  k ⌐ece
  7201.  nebo k  jezeru, schoulí se tam  a pozoruje hejna vodních  ptákû. ₧ekl
  7202.  bych, æe pláçe.
  7203.   ¢edivák skáçe  lesem jako vlk.  Je vÿbornÿ lovec.  Jen kdyæ zahlédne
  7204.  vysoké kamenné vêæe, nebo zaslechne ty  tvory, tak to vypadá, jako by
  7205.  dostal  strach.  Nemají  konê,  vozy  ani  nic podobného, po⌐ád jenom
  7206.  utíkají. Obças je sly¿et, jak se blíæí a zase mizí hlubokÿ, vibrující
  7207.  zvuk,  kterÿ  zní  jako  nêjaké  stroje,  a  prchající  lidé  nápadnê
  7208.  zostraæití.
  7209.   Nevím, kdo  je to pronásleduje,  kdo je honí,  ale jde jim  o æivot.
  7210.  Myslím,  æe  hledají  bránu  ze  slonoviny  a  Zelinka  obças propadá
  7211.  zoufalství.  Myslí  si,  æe  se  tam  nestihnou  dostat, neæ je lovci
  7212.  doæenou. ¢edivák po ní k⌐içí,  dodává jí odvahu. Zelinka hledá stezky
  7213.  a únikové cesty, ale je velmi smutná.
  7214.   A je v tom je¿tê nêco:
  7215.   Myslím,  æe spáchali  nêco stra¿livého.  Daleko -  velmi daleko - ve
  7216.  mêstê.  Udêlali nêco,  co znamená,  æe se  nemûæou nikdy vrátit. Lidé
  7217.  z mêsta je pronásledují.  Myslím si, æe právê lidé  z mêsta postavili
  7218.  ty stráæní vêæe, které uprchlíky tak dêsí.
  7219.   Je to jen pocit.
  7220.   Tentokrát jsem je vidêl opravdu jasnê.  Byli v hustém lese, kde bylo
  7221.  horko a vlhko.  Nêco bylo za nimi, bêæelo to  po zadních, ale bylo to
  7222.  tak velké, æe se to zachytávalo v hou¿tí. Les byl zarostlÿ v⌐esovcem,
  7223.  na kterém byly malé çervené  kvítky. Zelinka si jím prosekávala cestu
  7224.  pomocí velké kamenné çepele s têækou d⌐evênou násadou.
  7225.   Pak  najednou uklouzli  na svahu,  p⌐epadli p⌐es  hranu skalní stêny
  7226.  a z⌐ítili se dost  hluboko do úzké rokle. S  cáknutím dopadli do vody
  7227.  a neæ vyplavali na hladinu, potopili se hodnê hluboko. Ze srázu se za
  7228.  nimi sypala  hlína a suƒ. Jeden  kámen zasáhl Zelinku a  ta se zaçala
  7229.  znovu  potápêt. Zalykala  se. Cítil  jsem, jak  zaçíná polykat  vodu,
  7230.  a pak  se pro  ni ¢edivák  potopil a  vytáhl ji.  ₧eka tekla  rychle,
  7231.  skákala po ostrÿch  kamenech, ale poda⌐ilo se mu  vytáhnout je oba na
  7232.  skalní ⌐ímsu.  Obrátil ji obliçejem dolû  a ona zaçala dávit,  pak se
  7233.  nadechla a zalapala  po dechu. ¢edivák se vrátil  do vody a zachránil
  7234.  vak. V  jednu chvíli se mi  zdálo, æe se topím.  Byl jsem blízko, byl
  7235.  jsem úplnê  uvnit⌐, v obou. A  pak jako bych znovu  usnul. Vædycky to
  7236.  konçí tak, æe usnu.
  7237.  
  7238.   Pokrçil rameny  a dal tak  najevo, æe domluvil.  Ale Ruth byla  jako
  7239.  u vytræení. 'Chci sly¿et víc!'
  7240.  
  7241.                             3
  7242.  
  7243.  Bylo  mu   pêt  let,  kdyæ   bÿçí  ¿tvanci  poprvé   prorazili  stêny
  7244.  çasoprostoru a vtrhli p⌐ed jeho vnit⌐ní zrak.
  7245.   Byl na  kopci a rozhlíæel  se po kouscích  lesû, zvlnênÿch pahorcích
  7246.  a polích  pozlacenÿch srpnovou  p¿enicí, rozost⌐enÿch  letním oparem.
  7247.  Slunce pálilo. Za  ním, ve stínu stromû na  vrcholku, zamy¿lenê sedêl
  7248.  jeho otec, nohy mêl p⌐es sebe a díval se nêkam do dálky. Matka lenivê
  7249.  obracela stránky a çetla si nêjakou tlustou knihu.
  7250.   Na  bílém  prostêradle  se  povalovaly  zbytky  pikniku, na které se
  7251.  slétly p⌐ikrmit dvê nebojácné pênkavy.
  7252.   Jack najednou dostal chuƒ rozp⌐áhnout ruce jako letadlo a rozbêhnout
  7253.  se z kopce dolû, dokud ho vítr  neuchopí a nezvedne, vznést se nad tu
  7254.  voñavou  zem. Çasto  míval takovÿ  sen, i  kdyæ obvykle  byl skrçenÿ,
  7255.  rukama objímal nohy a klouzal nad vrcholky stromû, prudce mênil smêr,
  7256.  krouæil nad  domem a kolem nêj.  Teâ chtêl utíkat. Sly¿el,  jak nêkdo
  7257.  bêæí  a  têæce  lapá  po  dechu.  Kdyæ  se  blízko za ním ozval dusot
  7258.  bêæících lidí, nedokázal udræet nohy v klidu.
  7259.   Polekanê  se  ohlédl,  právê  ve  chvíli,  kdy  ho  stínové  postavy
  7260.  p⌐eskoçily.  Vyk⌐ikl. Ve  stromech  za  rodiçi se  roze⌐val obrovskÿ,
  7261.  rudohlavÿ bÿk. Zahlédl rozpêtí jeho rohû, mokrÿ lesk kolem tlamy.
  7262.   Jestli  vûbec  sly¿el  otcûv  polekanÿ  vÿk⌐ik,  tak  na  to pozdêji
  7263.  zapomnêl.  Znenadání  bêæel  -  pádil  z  kopce  dolû  -  a blíæil se
  7264.  k pískovcovému  srázu, k  p⌐evisu, odkud  hluboké stíny  na rozpálené
  7265.  rudé  skále  lákaly  p⌐íslibem  úkrytu,  bezpeçí.  Vysokÿ,  tmavÿ muæ
  7266.  v rozevlátém  plá¿ti  byl  p⌐ed  ním,  æena  v  leopardích koæe¿inách
  7267.  a o¿krábanÿch  kûæích   bêæela  vedle  nêj,   zelenou  tvá⌐  staæenou
  7268.  strachem.
  7269.   Prchal dál, ke  srázu nad ¿irou, vyprahlou krajinou,  níæ a níæ. Bál
  7270.  se, æe se mu podlomí nohy.
  7271.   Zaçal k⌐içet. Za sebou cítil horkÿ, chraptivÿ dech a dunêní zemê pod
  7272.  kopyty. Zví⌐e najednou za⌐valo.
  7273.   Bÿçí ¿tvanci zmizeli ve stínech  p⌐i skalní stênê. Jack klopÿtl, ale
  7274.  dál  se kutálel  ke srázu  - ⌐ítil  se z  kopce, dokud ho nezachytily
  7275.  pevné ruce  a nezastavily jeho  nekontrolovatelné kutálení. Zíral  do
  7276.  nebe a nemohl se nadechnout. Otcova brunátná tvá⌐ se k nêmu sklonila.
  7277.   'Co to dêlá¿? Nêco si zlomí¿, ty trdlo! Proç jsi tak v⌐ískal?'
  7278.   Nevêdêl,  co má  ⌐íct. Sledoval  plynoucí mrak,  cítil na sobê horké
  7279.  krûpêje potu z otcova obliçeje.
  7280.   'Lidé, bêæeli tady. Prchali p⌐ed bÿkem. Çervené skály...'
  7281.   'Nêco se ti zdálo,' prohlásil  silnÿ muæ. 'Vstávej. Zpátky nahoru je
  7282.  to pêknÿ kus cesty.'
  7283.   Otec mu pomohl  vstát. Z dálky zaslechl matçin  hlas. 'Je v po⌐ádku,
  7284.  ' zak⌐içel  otec.  'Jenom  ho  nêco  popadlo.  Ale p⌐iprav mi srdeçní
  7285.  masáæ.'
  7286.   Usmál se dolû na sípajícího chlapce. 'Musím ⌐íct, æe utíká¿ rychle.'
  7287.   Zaçali stoupat horkem do kopce.
  7288.  
  7289.  Jeho vyprávêní o dvou prchajících lidech bylo p⌐ipsáno rozvíjející se
  7290.  fantazii. Byl v tom stejnÿ jako  jeho bratranec Roland. To byl star¿í
  7291.  chlapec, kterÿ si rád vymÿ¿lel  divoké p⌐íbêhy, obvykle nêjak spojené
  7292.  s groteskními  vraædami viktoriánské  doby, od  Burka a  Hareho aæ po
  7293.  Rozparovaçe. Çasto v  nich ale ¿lo o to, çeho  mají kluci plnou hlavu
  7294.  odjakæiva: o ukryté poklady.
  7295.   Jack byl s  Rolandem rád. Líbily se mu p⌐íbêhy,  líbily se mu skrÿ¿e
  7296.  v obrovské zahradê  bratrancovy rodiny v Devonu,  pruh zemê, kterÿ se
  7297.  otevíral  do polí,  a b⌐eh  ⌐eky. Nejradêji  si p⌐edstavoval,  jak si
  7298.  postaví vor, se kterÿm vyjedou na ¿irokou ⌐eku a doplují aæ do mo⌐e.
  7299.   Právê tady,  dva roky po p⌐íhodê,  o které se v  rodinê mluvilo jako
  7300.  o 'úprku  z  kopce',  Jack  zahlédl  dvojici  ¿tvancû  podruhé. Sedêl
  7301.  s Rolandem na  p⌐evrácené loâce, která pat⌐ila  Rolandovê rodinê. Byl
  7302.  chladnÿ podzimní  den, se zataæenou  oblohou a p⌐eháñkami.  ₧eka byla
  7303.  ¿edivá a zçe⌐ená.
  7304.   Chvíli sedêli  mlçky, zmítaní tou neklidnou  nudou, jakou zná kaædÿ,
  7305.  kdo  má dobrodruæné  touhy, ale  v jejich  realizaci mu brání poçasí.
  7306.  V æádném  p⌐ípadê se  nechtêli vrátit  do domu  a poslouchat,  jak se
  7307.  rodiçe  a prarodiçe  do nekoneçna  baví o  vêcech, které  chlapce ani
  7308.  trochu nezajímaly.  Nejradêji by vyrazili  na nêjakou vÿpravu,  jenæe
  7309.  Jack mêl do pûl hodiny odjet zpátky do Exburghu.
  7310.   Vítr  se  zmênil  a  p⌐inesl  pach  ohnê  a zvuk plamenû, obrovskÿch
  7311.  plamenû, jako by ho⌐el les...
  7312.   Najednou  spat⌐il, jak  k nêmu  klopÿtají muæ  a æena  a les za nimi
  7313.  stojí v  plamenech. Oba bÿçí  ¿tvanci prudce ka¿lali,  æena rozçilenê
  7314.  k⌐içela. Nesla planoucí pochodeñ, kterou odhodila, jako by ji mr¿tila
  7315.  Jackovi p⌐ímo do tvá⌐e. P⌐ehnali se kolem nêj a p⌐inesli s sebou kou⌐
  7316.  ohnê, kterÿ je pálil, otíral se jim o doutnající odêv. Jack zaslechl,
  7317.  jak za  ohnivou p⌐ehradou za⌐valo  zví⌐e. Zemê se  chvêla, jak dusalo
  7318.  smêrem k nêmu. Zdê¿enê se otoçil a rozbêhl se za obêma lovci. Z horka
  7319.  se  zaçal potit,  k dÿmu  se mu  zvedal æaludek.  Zem ustoupila vodê,
  7320.  prudkému skalnatému srázu, po kterém  slezl do studené ⌐eky, do které
  7321.  uæ se ¢edivák a Zelinka pono⌐ili  a ráznÿmi tempy se rvali s proudem.
  7322.  Snaæil se plavat za nimi, ale bezmocnê sebou plácal a ⌐eka ho otáçela
  7323.  a hnala  na strmé  stêny rokle.  Kdyæ se  ohlédl, spat⌐il,  jak se na
  7324.  skalách nad ⌐ekou kolébá obrovské rohaté zví⌐e.
  7325.   Za ním  se t⌐pytily bílé kamenné  vêæe! P⌐ipadalo mu to  jako trosky
  7326.  nêjakého hradu, sahající aæ do ⌐eky a zçásti do ní dokonce napadané.
  7327.   To bylo v¿e, çeho si staçil v¿imnout, neæ ho proud stáhl a on ucítil
  7328.  vodu v plicích...
  7329.   A najednou  ho nêkdo dræel za  vlasy a táhl ho  ke b⌐ehu, odkud bylo
  7330.  sly¿et navzájem se p⌐ek⌐ikující hlasy.
  7331.  
  7332.  Roland zpola plakal, zpola k⌐içel.
  7333.   'Z niçeho nic se rozbêhl do  vody! Nemohl jsem ho zastavit. Vyk⌐ikl:
  7334.  'Ho⌐í!'  a  rozbêhl  se  do  vody.  Jenomæe  já neumím plavat! Neumím
  7335.  plavat!'
  7336.   Konej¿ivÿ  hlas  se  snaæil  chlapce  uklidnit.  Pak  promluvil hlas
  7337.  Jackova otce: 'A ono nêco ho⌐elo, Rolande?'
  7338.   'Ne.  Vlastnê, ucítil  jsem kou⌐,  jenom na  chvilku, ale  oheñ jsem
  7339.  nevidêl  æádnÿ.  Prostê  bêæel  od  b⌐ehu.  Cákal  kolem sebe, ale za
  7340.  chvilku byl v hluboké vodê. A já neumím plavat. Mrzí mê to...'
  7341.   'To  nic,  Rolande.  Dob⌐e  jsi  udêlal,  æe  jsi nás co nejrychleji
  7342.  p⌐ivedl.  Dob⌐e to  dopadlo. A  Jack uæ  je v  po⌐ádku. Nemám pravdu,
  7343.  Jacku?'
  7344.   Jack se posadil, ale celÿ se t⌐ásl. Znovu se rozpr¿elo. Rozhlíæel se
  7345.  po  váænÿch,  dospêlÿch  tvá⌐ích  kolem.  Jejich  vÿrazy  jako  by se
  7346.  doæadovaly vysvêtlení.
  7347.   'Zdálo  se mi,  æe ho⌐í.  Utíkal jsem  za lidmi,  kte⌐í prchali,  za
  7348.  bÿçími ¿tvanci. Myslím, æe to udêlali oni  - ten poæár - aby to zví⌐e
  7349.  zastavili, ale oheñ je dostihl...'
  7350.   'Zase ti  ¿tvanci,' ⌐ekl otec,  zavrtêl hlavou a  rozçilenê odvrátil
  7351.  oçi.
  7352.   Matka svému manæelovi nêco ost⌐e ⌐ekla, pomohla Jackovi vstát a dala
  7353.  mu na ramena silnÿ ruçník. Zachumlal se do nêj, rozt⌐esenÿ a zmatenÿ,
  7354.  a vydal  se s  prûvodem zpátky,  po pêti  d⌐evênÿch schodech od b⌐ehu
  7355.  p⌐es dlouhou zahradu aæ do vítaného tepla domu jeho prarodiçû.
  7356.  
  7357.  Po této p⌐íhodê, úprku p⌐ed ohnêm,  se Roland zaçal k svému bratranci
  7358.  chovat velmi  agresivnê. Kdysi tak blízké,  oboustranné p⌐átelství se
  7359.  zmênilo   na  odmê⌐ené   odmítání.  Roland   mlad¿ího  chlapce  stále
  7360.  poniæoval, v¿ude chodil sám, hledal si jinou spoleçnost.
  7361.   Jackovi star¿í chlapec chybêl, çásteçnê  proto, æe mu ukazoval smêr,
  7362.  za  v¿ech okolností  vêdêl, co  dêlat, kde  najít zábavu,  ale hlavnê
  7363.  kvûli jeho hrûznÿm p⌐íbêhûm.
  7364.   Rok po úprku p⌐ed ohnêm se  ale setkal s Angelou, dcerou p⌐átel jeho
  7365.  rodiçû, a  okamæitê v ní  nalezl pár u¿í  dychtících po jeho  verzích
  7366.  'hrûz'.  Zjistil, æe  mu k  uspokojení jeho  nenasytné p⌐edstavivosti
  7367.  staçí napodobovat Rolanda, vyvolávat vzpomínky  na jeho p⌐íbêhy, a do
  7368.  nejmen¿ích detailû líçit své zvlá¿tní, obçasné vidiny bÿçích ¿tvancû.
  7369.  Vidêl  a pamatoval  si do  takovÿch detailû  rûzné exotické  krajiny,
  7370.  v nichæ prchající  pár pobÿval, pronásledovanÿ  obrovskÿm, rudohlavÿm
  7371.  zví⌐etem  a divokÿmi  lidmi, kte⌐í   byli v  patách zví⌐eti,  æe svÿm
  7372.  líçením dovedl vzbudit úæas.
  7373.   'Je to jako bys tam doopravdy byl!'
  7374.   A Jackovy záæitky byly hodnê opravdové.
  7375.   Angela  byla  po⌐ádná  dívka,  peçlivá  a  systematická.  Nenávidêla
  7376.  sporty,  radêji  çetla  knihy   o  my¿lení,  astronomii  a  bizarních
  7377.  událostech;   takzvanÿm   minulÿm   æivotûm,   které  byly  oblíbenÿm
  7378.  parapsychologickÿm tématem,  kdyæ jí bylo devêt  let, úplnê propadla.
  7379.  Absolutnê v nê vê⌐ila, ale zároveñ  se nechtêla smí⌐it s æádnÿm jinÿm
  7380.  neæ  racionálním vysvêtlením  tohoto jevu.  Mohla a  nemusela to  bÿt
  7381.  reinkarnace, ale jestli byla, tak se reinkarnace dala vysvêtlit!
  7382.   K jejím hrám  stále pat⌐ily rûzné 'projekty', aƒ  uæ to bylo hledání
  7383.  dûkazû  reinkarnace   mezi  jejími  p⌐áteli   a  v  rodinê,   pátrání
  7384.  v k⌐ídovÿch  lomech a  jinÿch nalezi¿tích  zkamenêlin po  neobvyklÿch
  7385.  pozûstatcích  (dûkazech  cestování  çasem),  nebo  spekulativní úvahy
  7386.  o æivotê  na  jinÿch  planetách.  P⌐irozenê  se  zaçala  zajímat také
  7387.  o Jacka.  Koncem  prvního  stupnê  a  v  prvních letech na Exburghské
  7388.  jednotné ¿kole, v té stavbê z çervenÿch cihel, jejich p⌐átelství sice
  7389.  ochablo, ale nakonec se ocitli ve stejné t⌐ídê a p⌐idali se ke stejné
  7390.  skupinê - které, jak bylo tenkrát moderní, ⌐íkali klan.
  7391.   Angelin zájem o jevy související  s Jackovÿmi záæitky se nezmen¿oval
  7392.  a byla to právê ona, kdo pro  povlak zvlá¿tního svêtla, které jako by
  7393.  prosakovalo  z Jackovy  kûæe, kdyæ  byli bÿçí  ¿tvanci blízko, pouæil
  7394.  slovo 'mihotání'.
  7395.  
  7396.  
  7397.  ──────────────────────────
  7398.  04Kniha Dávné ozvêny vyjde koncem roku 1996
  7399. 
  7400. 0018                               ₧EKY ÇASU
  7401.  
  7402.                           12L. Sprague de Camp
  7403.  
  7404.  
  7405.  III.
  7406.  
  7407.    Pátrání po krokomandrovi
  7408.  
  7409.  
  7410.    Prosím vás,  sleçno Brownleeová! Uji¿ƒuji  vás, æe proti  æenám nic
  7411.  nemám. S jednou jsem æenat - po⌐ád  s toutéæ - uæ dvacet dlouhÿch let
  7412.  a klape nám to spolu docela dob⌐e.
  7413.    Nazÿvejte si mê  dál muæskÿm ¿ovinistou, já svûj  postoj vûçi æenám
  7414.  na  loveckÿch  vÿpravách  do  minulosti  nezmêním  -  alespoñ  ne  na
  7415.  vÿpravách, kde by byly spoleçnê s muæi.  Ne æe by si tam æeny nemohly
  7416.  vést  stejnê  dob⌐e  jako  muæi.  Ale  mícháte-li  pohlaví  v malÿch,
  7417.  izolovanÿch skupinách, kolegujete  si o malér. Kdyæ se  lidé v takové
  7418.  skupince  ocitnou,  obvykle  naváæou  dûvêrnÿ  vztah,  nebo se zaçnou
  7419.  navzájem  nenávidêt. A  p⌐idále-li k  tomu sexuální  faktor, stane se
  7420.  situace obvykle nazvládnutelnou. Mohl bych  vám vyprávêt, jak jsme to
  7421.  jednou s takovou smí¿enou skupinou zkusili a co z toho vze¿lo.
  7422.    Pokud bude mít va¿e organizace na ochranu práv æen zájem o vÿhradnê
  7423.  æenské  safari, uváæíme  to. Jistê,  záleæelo by  na tom,  jak na  to
  7424.  zareaguje  moje  manæelka.  Kdyæ  se  dozvêdêla,  æe  jsem zapsal pêt
  7425.  klientû  vçetnê jedné  æeny na  vÿpravu do  triasu, ⌐ekla: 'Reginalde
  7426.  Riversi, o co  ti k çertu jde? O muchlování  v cykasech? Koleduje¿ si
  7427.  o potíæe.'
  7428.    Ujistil jsem ji, æe mê nic  takového ani ve snu nenapadlo, ale kdyæ
  7429.  to pak bylo  za námi, mêla v¿echny dûvody  zvolat: 'Ne⌐íkala jsem to!
  7430.  ' Ne æe by  to má milá æenu¿ka opravdu ⌐ekla  nahlas; ale vêdêl jsem,
  7431.  æe si to myslí.
  7432.    Takæe kdyæ jsme Ajar a já naloæili to smí¿ené safari... Çandra Ajar
  7433.  je ten snêdÿ chlápek u mrtvého dinosaura na fotografii támhle na zdi.
  7434.  ₧íkám  mu 'rádæa',  protoæe je  dêdiçnÿ vládce  nêjakého kousku  zemê
  7435.  v Indii; Janpur  se to jmenuje. Jistê,  dneska je to uæ  çistê çestnÿ
  7436.  titul,  jako t⌐eba  titul toho  francouze, hrabête  de Lautrec, co mu
  7437.  sauropod ufikl hlavu ocasem.
  7438.    Rádæa si mê pro mou 'vÿhradnê muæskou' politiku dobíral, takæe jsem
  7439.  se dohodli,  æe vyzkou¿íme jedno smí¿ené  safari, abychom vidêli, jak
  7440.  to bude  fungovat. Naskytl se  nám manæelskÿ pár  Alvaradovÿch, Tomás
  7441.  a Inez,  kte⌐í se  chtêli vypravit   do Ery  plazû. Tom  Alvarado byl
  7442.  statnÿ  ¢panêl, kterÿ  si na  æivobytí vydêlával  zpíváním v operách.
  7443.  Musel  v  tom  bÿt  opravdu  dobrÿ,  kdyæ  si  mohl dovolit safari do
  7444.  minulosti.  Nezajímali  se  moc  o  lov  ani  nestáli o trofeje; byli
  7445.  vá¿niví cestovatelé, kte⌐í uæ  nav¿tívili v¿echny svêtadíly a vêt¿inu
  7446.  státû  souçasné zemêkoule  a zatouæili  po nêçem  novém. Nechtêli  si
  7447.  s sebou  ani  brát  pu¿ky;  ale  já  je  p⌐esvêdçil, aby si pronajali
  7448.  devítimilimetrovou  Mannlicherovku.   Jinak  by  na¿e   skupina  byla
  7449.  vyzbrojena p⌐íli¿ lehce, neæ abychom se mohli cítit bezpeçnê.
  7450.    Trochu mê zarazilo, kdyæ Tom  p⌐edstavil paní Alvaradovou jako svou
  7451.  bÿvalou  manæelku   Inez.  (Vyslovil  to  tak,   æe  se  to  rÿmovalo
  7452.  s 'Macbeth'). Kdyæ  jsem se ho  na to pozdêji  zeptal, ⌐ekl mi:  'Ach
  7453.  ano, Inez a já jsme uæ léta rozvedení. Nedokázali jsme spolu æít; ale
  7454.  pak  jsme zjistili,  æe máme  jeden druhého  rádi víc,  neæ kohokoliv
  7455.  jiného. Takæe teâ æijeme, jak ⌐íkáte vy Ameriçané, na hromádce.'
  7456.    No, aƒ uæ  si vy⌐e¿ili svûj vztah jakkoliv,  nepovaæoval jsem to za
  7457.  svou vêc.  Inez z⌐ejmê mêla  mexické p⌐edky; byla  oslnivê krásná tím
  7458.  çernovlasÿm latinskoamerickÿm zpûsobem.
  7459.    Rádæa i já jsme se shodli, æe  poslat je do k⌐ídy nebo jury, kde se
  7460.  çlovêk  setká s  têmi  nejimpozantnêj¿ími  dinosaury, by  bylo p⌐íli¿
  7461.  riskantní. Navíc  jsme mêji zájemce, kterÿ  stál o to vypravit  se do
  7462.  triasu, ale  nemohl si dovolit  zaplatit cestu sólo,  protoæe dotace,
  7463.  kterou  dostal od  Aucklandského p⌐írodopisného  muzea, by  nepokryla
  7464.  náklady. Nejsme  levní, protoæe v  cenê je zahrnut  provoz laborato⌐e
  7465.  profesora  Prochasky,  která  spot⌐ebuje  úæasné  kvantum  elektrické
  7466.  energie.
  7467.    Onen t⌐etí sáhib byl Novozelanâan, profesor doktor sir Edred Ngata,
  7468.  paleontolog. Byla to impozantní postava; mê⌐il dva metry, stavênÿ byl
  7469.  jako lokomotíva, pleƒ mêl osmahlou  sluncem do t⌐íslové hnêdi a husté
  7470.  vousy  mu právê  zaçínaly ¿ednout.   Poçítám, æe  byl alespoñ  ze t⌐í
  7471.  çtvrtin Maor.  Byl jsem rád, æe  s sebou budeme mít  Kiwiho, kterÿ si
  7472.  nebude dêlat ¿prƒouchlata z mého australáckého p⌐ízvuku.
  7473.    Dûvod,  proç chtêl  Ngata cestovat  do triasu,  kde byla fauna ménê
  7474.  impozantní,  neæ  v  pozdêj¿ích  periodách,  byl,  æe  chtêl sledovat
  7475.  v¿echny  ty  malé  je¿têrky  a  zjistit,  které  z  nich byly p⌐edkem
  7476.  pozdêj¿ích plazû a savcû. ₧ekl mi:
  7477.    'Také bych, pane Riversi, rád studoval ¿í⌐ení pozdních Rhachitomi--'
  7478.    'Promiñte,' ⌐ekl jsem, 'co æe byste to rád?'
  7479.    'Studoval Rhachitomi  nebo jejich potomky,  Stereospondyli. To jsou
  7480.  pod⌐ády obojæivelníkû,  které na sklonku  triasu vymíraly, ale  po⌐ád
  7481.  je¿tê   byly   hojné   a   zahrnovali   i   takové   obry   jako  byl
  7482.  Paracyclotosaurus z  va¿í rodné Austrálie.  P⌐edstavte si mloka  nebo
  7483.  salamandra  zvêt¿eného  do  velikosti   krokodÿla,  s  velkou  hlavou
  7484.  s çelistmi uzpûsobenÿmi pro chytání ryb, a máte jeho obrázek.'
  7485.    'Takæe by  se klidnê mohl  nazÿvat 'krokomandr', co?  Alespoñ si na
  7486.  tom çlovêk nezláme jazyk jako na tom jménu, co jste ⌐íkal vy.'
  7487.    Ngata se zasmál.  'To je pravda; ale co se  dá dêlat, v¿echna lehce
  7488.  vyslovitelná latinská jména uæ jsou rozebraná.'
  7489.    'Aha,' ⌐ekl jsem. 'Potíæ je v tom,  æe neæ se staçím nêkteré z têch
  7490.  jazykolamovÿch jmen  nauçit, nêkterÿ z  va¿ich kolegû ho  zmêní, nebo
  7491.  alespoñ za⌐adí jinam. Ale proç vám jde právê o toho krokomandra?'
  7492.    Vysvêtlil mi to. 'Pomohlo by to up⌐esnit rozdêlení Pangei.'
  7493.    'Myslíte ten  superkontinent, kterÿ, jak  se ⌐íká, kdysi  zahrnoval
  7494.  ve¿kerou suchou zemi?'
  7495.    'P⌐esnê  tak.  Jeho  dêlení  zaçalo  v  triasu.  Nejprve se severní
  7496.  polovina,  které ⌐íkáme  Laurasie, oddêlila  od jiæní  Godwany a mezi
  7497.  nimi se vytvo⌐ilo mo⌐e Tethys. Takæe  pokud bych na¿el jednoho z têch
  7498.  va¿ich - ehm - krokomandrû v místech, které se pozdêji stanou Severní
  7499.  Amerikou a pokud by byl stejní, jako ti na jiæním kontinentu, bylo by
  7500.  jisté, æe spojení mezi obêma çástmi Pangei je¿tê existuje.'
  7501.    'A proç by  krokomandr nemohl prostê p⌐eplavat z  jednoho na druhÿ,
  7502.  jak to dnes dêlají mo⌐¿tí krokodÿli?'
  7503.    'Protoæe  mêl  jako  vêt¿ina  obojæivelníkû  mêkkou, citlivou kûæi,
  7504.  která nesná¿í slanou vodu.'
  7505.    Çtvrtÿ sáhib byl Ameriçan, Desmond Carlyle, známÿ Alvarodovÿch. Byl
  7506.  to dob⌐e rostlÿ chlapík, elegantní, s vlasy barvy slámy a malÿm blond
  7507.  knírkem.  Trochu se  vênoval  horolezectví  a zastával  pomêrnê hodnê
  7508.  roz¿í⌐enÿ názor,  æe hlava nêjakého velkého  dravého zví⌐ete na stênê
  7509.  je nejlep¿ím dûkazem muænosti. Sám  uæ jsem z takovÿch p⌐edstav dávno
  7510.  vyrostl; ale nikomu  to ne⌐íkám, protoæe nemám v  úmyslu odrazovat si
  7511.  zákazníky.  Carlyle  doufal,  æe  se  çasem  propracuje aæ na k⌐ídové
  7512.  safari a získá hlavu tyrannosaura, a  ⌐íkal si, æe vÿlet do triasu by
  7513.  pro to mohl bÿt dobrou prûpravou.
  7514.    Poslední  kdo se  p⌐ihlásil byl  mladík jménem  Willard Smith.  Byl
  7515.  z jedné z têch problematickÿch rodin,  kde oba rodiçe byli nêkolikrát
  7516.  rozvedení. Jeden z jeho çetnÿch  nevlastních otcû mu tu cestu vênoval
  7517.  jako dárek za získání universitního diplomu. Vædycky jsem slÿchal, æe
  7518.  takové  rodiny  jsou  zaruçenÿmi  producenty  mladistvÿch delikventû,
  7519.  narkomanû a kriminálních æivlû; ale mladÿ Smith æádné takové symptomy
  7520.  nevykazoval. Na druhé stranê se  mi svê⌐il: 'Pane Riversi, doufám, æe
  7521.  vám nevadí, æe jsem kluç.'
  7522.    'Ano?' ⌐ekl jsem.  'A co to je? Nêjaká  tajná spoleçnost poæadující
  7523.  povinnou kontrolu porodnosti pro komedianty nebo nêco takového?'
  7524.    'Ne,  ne,  nic  takového.  To  je  pennsylvanskÿ vÿraz pro nemehlo,
  7525.  nemoænê neobratnou osobu.'
  7526.    To byl dûvod  k zamy¿lení. Nakonec jsem ⌐ekl:  'Hm, já nevím. Pokud
  7527.  jste  takovÿ  nemotora,  jak  mám   vêdêt,  æe  nezakopnete  o  ko⌐en
  7528.  a neust⌐elíte nêkomu hlavu?'
  7529.    'Ach, st⌐ílení mê vûbec  nezajímá,' odpovêdêl Smith. 'Budu dokonale
  7530.  spokojen, kdyæ se budu moci dívat a fotografovat. To je moje skuteçná
  7531.  vá¿eñ.'
  7532.    Trochu  proti  svému  vlastnímu  p⌐esvêdçení  jsem  Smitha  nakonec
  7533.  zapsal. ₧íkal jsem si, æe na  nêj osobnê trochu dohlédnu. Jestliæe se
  7534.  v têch  dávnÿch geologickÿch  dobách napíchnete  na vlastní stahovací
  7535.  nûæ, prost⌐elíte si stehno nebo ¿lápnete  do nêjaké díry a zlomíte si
  7536.  nohu, têæko  mûæete zatelefonovat pro  sanitku a nechat  se odvézt do
  7537.  nemocnice. Ale na druhé stranê,  pokud Smith nebude mít pu¿ku, nemûæe
  7538.  alespoñ ne¿ƒastnou náhodou post⌐elit nêkoho z nás ostatních.
  7539.    Lov  na  dinosaury  není  zvlῃ  nebezpeçnÿ,  pokud v¿echno dêláte
  7540.  p⌐esnê  a s  rozvahou a   vyvarujete se  takovÿch hloupostí,  jako je
  7541.  sk⌐ípnout si vêtviçku do uzávêru  pu¿ky nebo ¿lápnout na ocas spícímu
  7542.  karnosaurovi, nebo pak vylézt na p⌐íli¿ malÿ strom, ze kterého si vás
  7543.  dinosaurus lehce  sundá. Dokonce ani  nemotornost nemusí bÿt  osudná,
  7544.  pokud máte zdravÿ úsudek, neztratíte nad sebou kontrolu a ponecháváte
  7545.  si dostateçnou rezervu a odsup.
  7546.  
  7547.  A tak  jsme  jednoho  krásného  jarního  dne  napochodovali  s  celou
  7548.  vÿzbrojí do laborato⌐e profesora  Prochasky v St.Louis. Jako obsluænÿ
  7549.  personál  s  námi  jel  ná¿  dlouholetÿ  honák  Beauregard Black, dva
  7550.  pomocníci a  kucha⌐. Tehdy uæ jsme  rádæa i já mêli  dost zku¿eností,
  7551.  abychom   nemuseli  na   safari   jezdit   oba.  Jeden   mohl  zûstat
  7552.  v p⌐ítomnosti a vênovat se firmê; to  je i dûvod, proç jsem teâ tady,
  7553.  zatímco rádæa provádí loveckou skupinu eocénem.
  7554.    V onom p⌐ípadê jsme se v¿ak  dohodli, æe pojede i rádæa, protoæe se
  7555.  jednalo o nám neznámou periodu a také proto, æe to bylo co do pohlaví
  7556.  první  smí¿ené  safari  a  tudíæ  tak  trochu  experiment.  Rádæa  je
  7557.  v mezilidskÿch vztazích lep¿í, neæ  já. Dokáæe uklidnit rozparádêného
  7558.  chlapa  - promiñte,  çlovêka -  nebo potê¿it  malomyslného a vûbec se
  7559.  postarat o dobrou náladu zpûsobem, kterÿ mu mohu jen závidêt.
  7560.    Na jinÿch safari obvykle putujeme krajem, rozbíjíme tábor a zase ho
  7561.  ru¿íme  na tuctu  rûznÿch míst.  Tentokrát jsme  se v¿ak rozhodli, æe
  7562.  jelikoæ  mezi sebou  máme i  jednoho úplného  nováçka a  æenu, radêji
  7563.  ponecháme  tábor  tam,  kde  ho   poprve  postavíme  a  budeme  dêlat
  7564.  jednodenní vÿpravy  v rûznÿch smêrech.  Takæe jsme ani  nepot⌐ebovali
  7565.  nákladní mezky, kte⌐í by nosili na¿e zavazadla.
  7566.    Eh?  Proç nepouæíváme  terénních  vozidel?  Jednou jsme  to zkusili
  7567.  a moc dob⌐e to  nedopadlo. V prvé ⌐adê bychom s  sebou mohli brát jen
  7568.  ty men¿í - prakticky hraçky -  to kvûli rozmêrûm tranzitní komory. Za
  7569.  druhé,  kdyby nám  do¿lo palivo,  têæko bychom  tam na¿li  benzínovou
  7570.  pumpu. Za t⌐etí,  mesozoická krajina je çasto tak  zarostlá a mizernê
  7571.  odvodnêná,  æe by  tam mêl  i ten  nejp⌐izpûsobivêj¿í terénní  vûz co
  7572.  dêlat. A koneçnê, pokud si vá¿ dæíp zlomí nápravu nebo sjede do ⌐eky,
  7573.  musíte se s ním rozlouçit; nedopravíte ho zpátky do tranzitní komory.
  7574.  Naproti tomu  mezci tam mají ve¿kerou  vÿæivu a kdyæ se  dostanete do
  7575.  úzkÿch,  mûæete sníst  vy je  - pokud  vás v  tomto smêru nep⌐edbêhne
  7576.  nêjakÿ hladovÿ masoæravec. Terénní vûz sníst nemûæete.
  7577.  
  7578.    Sáhibová, sáhiba, rádæa  a já jsme se se  svÿmi pu¿kami a zavazadly
  7579.  namaçkali do tranzitní kabiny. Byla to taková na¿e pojistka, æe pu¿ky
  7580.  vædycky ¿ly  první; nikdy se  nedalo p⌐edem ⌐íct,  jakÿ uvítací vÿbor
  7581.  nás tam bude  çekat. Operátor se vtêsnal k nám,  zav⌐el dve⌐e a zaçal
  7582.  si hrát s tlaçítky a regulátory.
  7583.    ₧ekl jsem laborantûm, aby to  nastavili na prvního máje 175 miliónû
  7584.  let p⌐ed Kristem. Takæe kabinovÿ wallah nastavil stupnice na to datum
  7585.  a stiskl knoflík.  Svêtla zhasla a  kabinu teâ osvêtlovala  jen slabá
  7586.  nouzová  lampiçka. Sáhibové  maliçko sténali  a potáceli  se závratí,
  7587.  vibracemi  a tím  nep⌐íjemnÿm pocitem  p⌐ipomínajícím volnÿ  pád. Ale
  7588.  rádæa a já uæ jsme na to byli zvyklí.
  7589.    Kdyæ  se ruçiçka  ukazatele zastavila,  operátor se  p⌐esvêdçil, æe
  7590.  mûæe kabinu  bezpeçnê usadit. V  mo⌐i nebo na  srázu útesu se  prostê
  7591.  p⌐istat nedá.  Nêkdy musíme s  kabinou pohybovat v  çase takovÿch pûl
  7592.  miliónu let sem a tam, neæ najdeme vhodné místo k p⌐istání. Tentokrát
  7593.  jsme mêli  ¿têstí a dosedli jsme  na pevnou zem hned  napoprve. Dal¿í
  7594.  tlaçítko otev⌐elo dve⌐e.
  7595.    Jako obvykle jsem vyskoçil první,  s pu¿kou p⌐ipravenou k vÿst⌐elu.
  7596.  V triasu jsem je¿tê nebyl, ale  trochu jsem si to období prostudoval.
  7597.  P⌐ed  sebou jsem  mêl lehce  zvlnênÿ terén,  v dálce ohraniçenÿ vodou
  7598.  a ⌐ádnê zarostlÿ stromy a ke⌐i druhû,  které se dnes vyskytují uæ jen
  7599.  v miniaturním  vydání  jako  'æivé   zkamenêliny'  -  jako  nap⌐íklad
  7600.  kapradiny  a  p⌐esliçky.  Ze  skuteçnÿch  stromû  tam byly araukarie,
  7601.  ginkga  a  cykasy,  které  vypadaly  spí¿  jako  palmy.  Æádná tráva,
  7602.  samoz⌐ejmê;  ta se  objevila aæ  o takovÿch  sto miliónû let pozdêji,
  7603.  stejnê jako kvêtiny.
  7604.    Jedinÿ vzorek fauny, kterÿ jsem p⌐i prvním rozhlédnutí uvidêl, byla
  7605.  nêjaká  men¿í je¿têrka,  která uhánêla  po zadních  nohou pryç. Díval
  7606.  jsem se,  jak mizí v kapradinách,  kdyæ mê sir Edred  Ngata odstrçil,
  7607.  zamí⌐il svou brokovnici a vypálil bang-bang! za mizícím dvojnoæcem.
  7608.    ₧ekl jsem: 'Hej, sire Edrede! Slíbil jste, æe budete st⌐ílet, jenom
  7609.  kdyæ vám ⌐eknu!'
  7610.    'Je  mi to  stra¿nê líto!'  odpovêdêl Ngata.  'Ale vypadalo to jako
  7611.  thektodont, jeden  z têch, ze  kterÿch se vyvinuli  velcí diniosau⌐i.
  7612.  Jeden z mÿch cílû je získat  nêjaké exemplá⌐e k preparaci nebo pitvê.
  7613.  Vypadá  to,  æe  jsem  minul;   ale  prosím,  nechte  mne,  abych  se
  7614.  p⌐esvêdçil!'
  7615.    Hned  taky vyrazil,  ale já  ho zadræel:  'Zatracenê, sire  Edrede,
  7616.  nabijte si p⌐ed tím pu¿ku! A alespoñ do jedné hlavnê têæké broky!'
  7617.    Podíval se  na mne s  provinilÿm úsmêvem. 'Samoz⌐ejmê  máte pravdu.
  7618.  A na toho 'sira' zapomeñte. ₧íkejte  mi prostê Edrede, ano, starou¿i?
  7619.  ' Ngata byl  p⌐átelskÿ chlapík, na jakého  se çlovêk nedokázal dlouho
  7620.  hnêvat.
  7621.    Mezitím vystoupil i zbytek vÿpravy a kabina zmizela do Souçasnosti,
  7622.  aby  nabrala Beauregarda  s jeho  lidmi a  vÿstrojí. To chvíli trvalo
  7623.  a já  zatím trochu  obhlédl okolí  a vybral  vhodné místo  u ⌐eky pro
  7624.  tábor.
  7625.  
  7626.  Jakmile byl  tábor postaven bylo na¿í  první starostí opat⌐it çerstvé
  7627.  maso. Jelikoæ jsem  s tou dobou nemêl æádné  zku¿enosti, poæádal jsem
  7628.  o radu  sira  Edreda.  Pot⌐ebovali  jsme  zví⌐e  nejradêji bÿloæravé,
  7629.  nap⌐íli¿  velké (které  by se   zkazilo d⌐ív,  neæ bychom  ho staçili
  7630.  dojíst) ani p⌐íli¿  malé (v takovém p⌐ípadê by  nám nestaçilo). Ngata
  7631.  ⌐ekl: 'Bÿt  váma, poohlédl bych se  po nêjakém dicynodontovi. Myslím,
  7632.  æe byste je na¿el ve vy¿¿ích polohách.'
  7633.    'Jak takovÿ dicynodont vypadá?'
  7634.    'P⌐edstavte  si lysou  ¿avlozubou ovci  a budete  mít docela dobrou
  7635.  p⌐edstavu.'
  7636.    Jelikoæ  uæ  bylo  trochu  pozdê  pou¿têt  se  na lov, zûstali jsme
  7637.  v tábo⌐e.  Obsluænÿ  personál  postavil  jeden  velkÿ  stan  pro sebe
  7638.  a çty⌐i malé  pro nás ostatní. Ngata  a Alvarada jsem dal  do jednoho
  7639.  stanu,  Carlyla  a  Smitha  do  druhého  a  jeden  jsem  nechal  Inez
  7640.  Alvaradové. Rádæa a já jsme si vzali poslední, abychom se mohli radit
  7641.  o organizaçních  záleæitostech safari.  Navíc, jelikoæ  jsme st⌐ídavê
  7642.  dræeli hlídku, nemêlo  smysl budit na¿e sáhiby pokaædé,  kdyæ jsme si
  7643.  mênili smêny.
  7644.    Kdyby  byli  Alvaradovi  normální   manæelskÿ  pár,  dal  bych  jim
  7645.  samoz⌐ejmê spoleçnÿ  stan. Ale nevêdêl  jsem, jestli v  souçasné dobê
  7646.  nejsou na kordy - promiñte, sleçno  Brownleeová - a nep⌐ipadalo mi to
  7647.  jako vêc, na kterou bych se mêl vyptávat.
  7648.    Spaní na  vÿpravê není tak  jednoduchá záleæitost, jak  by si nêkdo
  7649.  mohl  myslet. Kromê  velkÿch ¿vábû,  které do  tábora p⌐ilákala  vûnê
  7650.  jídla,  se kolem  hojnê vyskytovaly  i ob⌐í  cvrçci, jejichæ  zvukové
  7651.  projevy si co do hlasitosti nezadaly s popla¿nÿm za⌐ízením.
  7652.  
  7653.  P⌐í¿tího dne  ráno jsme ¿li  ulovit nêco k  jídlu. Vydali jsme  se do
  7654.  kopcû,  prodíraje  se  hystÿm  kapradím;  æádné  stopy  po zvê⌐i jsme
  7655.  nena¿li. Prodírat  se opravdu hustÿm  kapraâovÿm porostem dá  çlovêku
  7656.  po⌐ádnê zabrat a  tak jsme byli za chvíli  v¿ichni unavení a zpocení.
  7657.  Kromê  toho,  zem  pod  na¿ima  nohama  byla  tak  protkaná struækami
  7658.  a potûçky, æe jsme ustaviçnê do nêjakého padali nebo z nêj vylézali.
  7659.    Zahlédli   jsme   pár   p⌐íslu¿níkû   rodu   Coelophysis  -  malÿch
  7660.  dlouhoocasÿch  dvounohÿch  masoæravÿch  theropodû  váhy  men¿ího muæe
  7661.  - ehm - çlovêka. Slídili v kapradí po men¿ích tvoreçcích, které hbitê
  7662.  lovili svÿmi  úzkÿmi zubatÿmi çelistmi. Jakmile  nás zpozorovali, jen
  7663.  se mihli a byli pryç. Carlyle, jedinÿ z nás, kdo sem p⌐ijel za lovem,
  7664.  za nimi poslal pár kulek, ale minul.
  7665.    Kdyæ  jsme se  dostali do  vy¿¿ích poloh,  kapradí zaçalo  ⌐ídnout.
  7666.  Smith po  celou dobu na¿í  cesty cvakal fotoaparátem.  Ngata vzru¿enê
  7667.  pobíhal  kolem a  ohánêl se  svou maloráæní  brokovnicí. Tu  a tam se
  7668.  objevil  s   nêjakou  men¿í  je¿têrkou,   aby  ji  uloæil   do  svého
  7669.  sbêratelského pytle. Jednou jsem mu ⌐ekl: 'Támhle máte taky jednoho!'
  7670.    Ukázal jsem  prstem na drobné je¿têrkovité  zví⌐átko, ne vêt¿í, neæ
  7671.  krysa. Ngata zamí⌐il brokovnici ale  pak ⌐ekl: 'Ne, radêji ne. Vypadá
  7672.  to  jako  ictidosaurus  a  nerad  bych  zast⌐elil  jednoho  ze  svÿch
  7673.  vlastních p⌐edkû.'
  7674.    'A bojíte se, æe byste zmizel jako kdyæ se zfoukne plamínek svíçky?'
  7675.    'V¿echno je moæné,' p⌐ipustil.
  7676.    'Mnohem pravdêpodobnêji by vás  çasoprostorové síly vrhly zpátky do
  7677.  va¿í  doby a  p⌐i tom  by  vás  roztrhaly na  kusy,' ⌐ekl  jsem. 'Aby
  7678.  zabránily paradoxu,  víte. Jednomu mému  zákazníkovi se to  doopravdy
  7679.  p⌐ihodilo, kdyæ se pokusil vyskytnout dvakrát ve stejném çase.'
  7680.    Po nêkolika hodinách putování si Alavarodovi zaçali stêæovat, æe je
  7681.  bolí nohy. Tak jsme se rozdêlili a já s Ngatou a Carlylem, kte⌐í byli
  7682.  na takové  útrapy zvyklí, jsme pokraçoval,  zatímco rádæa s ostatními
  7683.  se posadili, aby si na chvíli odpoçinuli.
  7684.    Jak jsme  stoupali, objevovalo se mezi  stromy p⌐ipomínající ginkga
  7685.  a jehliçnany   podobné   dne¿ním   borovicím,   stále   víc   volnÿch
  7686.  prostranství. Lidi, co by çekali,  æe druhohorní krajina bude oplÿvat
  7687.  barvami,  by  se  stra¿nê   zklamali,  jelikoæ  ve¿kerá  vegetace  má
  7688.  p⌐ibliænê  stejnou  tmavo  zelenou  barvu,  bez  kvêtû. Mezerami mezi
  7689.  stromy  jsme za  nêkolika dal¿ími  vr¿ky vidêli  v dálce  velkÿ kuæel
  7690.  vulkánu, z jehoæ vrcholu stoupal kou⌐ a vÿpary.
  7691.    Krátce  poté, co  jsme se  rozdêlili, jsem  usly¿el zvuky  svêdçící
  7692.  o p⌐ítomnosti  animálního   æivota.  Ngata  zaçal   vzru¿ením  bublat
  7693.  a kdybych ho nechytil za rameno, rozbêhl by se dop⌐edu.
  7694.    'Jen pomalu!' ⌐ekl jsem mu. 'Nejprve se podíváme co to vlastnê je.'
  7695.    'Ale v téhle dobê p⌐ece æádní allosau⌐i ani tyrannosau⌐i neæili...'
  7696.    'Já  vím,' odpovêdêl  jsem, 'ale  podle toho,  co jsem  si p⌐eçetl,
  7697.  po⌐ád  tu  æilo  pár  masoæravcû,  kte⌐í  by  si  s vámi docela dob⌐e
  7698.  poradili.'
  7699.    Vyrazil jsem kousek p⌐ed skupinkou, snaæe se - s pu¿kou p⌐ipravenou
  7700.  - prohlédnout porostem.  Rádæa i já jsme  pouæívali ráæi .375 magnum.
  7701.  Svoje ¿est-nul-nulky, dinosarobijky, jsme  nechali doma, protoæe jsme
  7702.  si byli  jistí, æe se tu  nesetkáme s niçím, co  by vyæadovalo jejich
  7703.  zásah, a protoæe byly na druhé stranê po⌐ádnê têæké.
  7704.    Nakonec jsme  se dostali na malou  mÿtinu, na které se  pásli çty⌐i
  7705.  dicynodonti.  P⌐iplíæil jsem  se blíæ,  dræe si  mezi sebou a zví⌐aty
  7706.  neustále pár cykasû,  a zalehl jsem na místê,  které mi skÿtalo dobrÿ
  7707.  vÿhled. Carlyle zûstal nêkde vzadu.
  7708.    Byl  tam  jeden  samec,  kterÿ   se  od  zbylÿch  t⌐í  samic  li¿il
  7709.  úctyhodnÿmi kly. Ne⌐ekl bych, æe mi p⌐ipomínali lysé ovce. Lysí byli,
  7710.  ale pevnê stavêní, velcí asi jako americkÿ çernÿ medvêd, s b⌐ichatÿmi
  7711.  têly a silnÿmi plazími ocasy. Jejich tlamy zaçínaly rohovitÿm zobanem
  7712.  jako mají æelvy a samec mêl navíc ty své ¿avlovité tesáky.
  7713.    V¿ichni çty⌐i  se jako o  závod cpali listím  a kapradím. Zatracenê
  7714.  ohyzdné  bestie, ⌐ekl  bych; ale  dokázal jsem  si p⌐edstavit, æe jim
  7715.  patrnê musíme p⌐ipadat stejnê. Kdyæ  jsem se chystal vyst⌐elit, Ngata
  7716.  se dotkl mého lokte.
  7717.    'Poçkejte okamæik,' ⌐ekl. 'Chci je nejd⌐ív chvíli pozorovat.'
  7718.    Tak jsme  çekali a dívali se  na zví⌐ata která se  po celou tu dobu
  7719.  jen æivila, æivila  a æivila, aæ to nebylo  ani trochu zábavné. Znovu
  7720.  jsem  se  p⌐ipravoval  vyst⌐elit,  kdyæ  Ngata  za¿eptal:  'Poçkejte,
  7721.  Reggie; nêco se blíæí!'
  7722.    To nêco se ukázalo bÿt  dal¿ím dicynodontím samcem. Stávající samec
  7723.  vzhlédl od jídla a varovnê zachrochtal.
  7724.    Novê  p⌐íchozí zachrochtal  rovnêæ, je¿tê  hlasitêji. Dal¿í  minutu
  7725.  stáli ti dva  chasníci proti sobê, vrhali na  sebe nenávistné pohledy
  7726.  - pokud  se  dá  nêco  takového   ⌐íct  o  tvorech,  kte⌐í  absolutnê
  7727.  postrádají jakoukoliv mimiku - a chrochtali.
  7728.    Pak vet⌐elec zívl a p⌐edvedl své tesáky. Stávající samec zívl taky;
  7729.  a pak  se zase  vrátili ke  chrochtání.  Tou  dobou se  k nám  p⌐idal
  7730.  i Carlyle, mumlaje nêco v tom smyslu, æe si musel p⌐e¿nêrovat botu.
  7731.    Vet⌐elec se  trochu p⌐iblíæil, zívl  a zachrochtal. Pak  kolem sebe
  7732.  zaçali krouæit a  já ztratil p⌐ehled, kterÿ z  nich je kterÿ. Nakonec
  7733.  jeden  z nich,  aƒ uæ  to  byl  kterÿkoliv, seknul  druhého do  ¿íje;
  7734.  a druhÿ  couvl, stále  zívaje a   chrochtaje. Kdyæ  si od  svého soka
  7735.  vytvo⌐il dostateçnÿ  odstup, otoçil se a  kolébal se pryç. A  to bylo
  7736.  celé  to titánské  klání, pokud  jste nêco  na ten  zpûsob çekali. Po
  7737.  celou dobu t⌐i samice zpracovávaly çelistmi vegetaci, jako by se jich
  7738.  souboj vûbec netÿkal.
  7739.    'Nemûæeme udêlat  vdovy ze t⌐í dam  najednou,' ⌐ekl jsem Carlylovi.
  7740.  'St⌐ílejte; mi⌐te na tu vlevo.'
  7741.    Vypálil na  nejbliæ¿í samici a  ta se svalila  na zem. Ostatní  t⌐i
  7742.  zví⌐ata se trochu ledabyle rozhlédla,  ale nijak nedala najevo, æe by
  7743.  se chtêla dát na útêk.
  7744.    'S  vÿst⌐elem z  pu¿ky se  je¿tê nesetkaly  a nemají  z nêj strach,
  7745.  ' ⌐ekl Ngata. 'Bojím se, æe je budeme muset zahnat.'
  7746.    Utrhl  cykasovou  ratolest  a  s  k⌐ikem  a  dupáním  se vrhl proti
  7747.  zví⌐atûm. Carlyle a já jsme ho napodobili a po chvíli se t⌐i p⌐eæiv¿í
  7748.  zví⌐ata bez velkého spêchu odkolébala do hou¿tí.
  7749.    Kdyæ jsme do¿li  k zast⌐elené samici, Ngata ji  zaçal mê⌐it a dêlat
  7750.  si poznámky. Zatímco  to dêlal, objevil se rádæa  se zbytkem skupiny.
  7751.  Mladÿ Smith zaçal fotografovat.
  7752.    Rádæa a já jsme pak vytáhli  noæe abychom zví⌐e vyvrhli a odlehçili
  7753.  ho  pro p⌐enesení  do tábora.  Zaçal jsem  skládat magnéziovou nosící
  7754.  tyç, kterou jsem mêl v batohu. Ale kdyæ jsme se dali do ⌐ezání, Ngata
  7755.  zvolal:
  7756.    'Hej, Reggie! To chcete nechat v¿echny ty skvêlé vnit⌐nosti tady?'
  7757.    'Samoz⌐ejmê,' odpovêdêl  jsem. 'Jakÿ by mêlo  vÿznam vláçet s sebou
  7758.  do tábota nêjakÿch t⌐icet zbyteçnÿch kilogramû navíc?'
  7759.    'Ale já je  musím prozkoumat! Copak nechápete, æe  p⌐ede mnou je¿tê
  7760.  nikdo  nemêl  p⌐íleæitost  prostudovat  vnit⌐ní anatomii dicynodontû?
  7761.  V¿echno co mêli k dispozici, byly  zkamenêlé kosti! Je to jako bychom
  7762.  se dostali na jinou planetu!'
  7763.    'Jestli chcete, mûæete si je naloæit do svého sbêratelského vaku--'
  7764.    'To nejde! Vak uæ mám plnÿ!'
  7765.    'Je  mi líto,  ale dêláme,  co mûæeme.  Na¿e moænosti jsou omezené.
  7766.  A není to va¿e poslední p⌐íleæitost. Pojâte mi radêji pomoci p⌐ivázat
  7767.  zví⌐e k tyçi.'
  7768.    Chvíli  to trvalo,  neæ se   rádæovi a  mne poda⌐ilo  uklidnit sira
  7769.  Edreda natolik, æe  byl ochoten nám zaçít pomáhat.  Jelikoæ byl vedle
  7770.  mne  druhÿm  nejvêt¿ím  muæem  vÿpravy,  bylo  na  nás, abychom nesli
  7771.  ko⌐ist. Rádæa se zase chopil na¿ich pu¿ek.
  7772.    V pûli cesty  zpêt jsem poæádal mladého Smithe,  aby vzal mûj konec
  7773.  tyçe,  protoæe byl  nejmlad¿í a  skoro stejnê  vysokÿ, jako  já, a na
  7774.  druhé stranê já  uæ nebyl tak mladÿ, jako  d⌐ív. ùplnê jsem zapomnêl,
  7775.  æe  o sobê  prohla¿oval, æe  je 'kluç'.  Ale neu¿li  jsme ani padesát
  7776.  metrû, kdyæ zakopl o svou vlastní nohu a natáhl se na zem jak dlouhÿ,
  7777.  tak  ¿irokÿ. Jelikoæ  Ngata p⌐i  tom zûstal  stát, dicynodont zklouzl
  7778.  z tyçe na Smithe, kterÿ byl rázem celÿ od krve.
  7779.    Tak jsem se tyçe na zbytek cesty  chopil zase já. Do tábora jsme se
  7780.  vrátili  právê   vças,  aby  se  maso   stihlo  p⌐ed  veçe⌐í  oçistit
  7781.  a p⌐ipravit. Ná¿ kucha⌐ Ming uæ se dávno nauçil nepozastavovat se nad
  7782.  vzhledem tvorû, které jsme mu nosili jako p⌐íspêvky do kuchynê.
  7783.    Zatímco  se  maso  va⌐ilo,  sedêli  jsme  kolem  ohnê, vyprávêli si
  7784.  historky a popíjeli  whisky. Paní Alvaredová p⌐i tom  sedêla s nohama
  7785.  v kbelíku horké  vody. Alvarado, Carlyle  a Smith mêli  stejnÿ nápad,
  7786.  ale mêli jsme jen jedno vêdro a tak dáma dostala p⌐ednost.
  7787.    Co  se whisky  tÿçe, nalil   jsem v¿em  poctivou míru,  ale Desmond
  7788.  Carlyle se hlásil o dal¿í.
  7789.    'Ne, je mi líto,' ⌐ekl jsem. 'Uæ jsem vám ⌐íkal, æe tahle jediná je
  7790.  v¿echno, na co máte dnes veçer nárok.'
  7791.    'Lepí se na patro,' zavrçel. 'Vypil bych toho pûl litru a nic by to
  7792.  se mnou neudêlalo.'
  7793.    'Je mi líto,'  ⌐ekl jsem. 'Na¿e zásoby jsou  propoçítané na çtrnáct
  7794.  dní. Nechci, abychom je vyçerpali, neæ se pro nás vrátí kabina.'
  7795.    Ve  skuteçnosti  mi  spí¿  dêlalo  starosti  co  by se stalo, kdyby
  7796.  nêkterÿ z na¿ich svê⌐encû podlehl démonu alkoholu. Sly¿el jsem, æe se
  7797.  to stalo  na jinÿch safari, kde  to obças skonçilo rvaçkou.  Nikdy se
  7798.  nedá  stoprocentnê p⌐edpovêdêt,  co s  tím çi  onÿm çlovêkem  alkohol
  7799.  udêlá.  Nêkdo se  rozpovídá, jinÿ   zaçne myslet  na sex,  dal¿í zase
  7800.  zmalomyslní a je¿tê  jinÿ se rozveselí. Jedinÿ zpûsob,  jak to u dané
  7801.  osoby  zjistit, je  opít ji  a to  by bylo  v tomhle prost⌐edí stovky
  7802.  milionû let od jakékoliv pomoci p⌐íli¿ velké riziko.
  7803.    P⌐esto to,  co Carlyle vypil  staçilo, aby se  stal hovornÿm. Zaçal
  7804.  nám  vyprávêt zábavnÿ  p⌐íbêh o  tom, jak  lovil lva  v Africe. Podle
  7805.  toho, co jsem vêdêl o Africe  to ani skuteçnÿ lov nebyl; nic takového
  7806.  uæ tam nêjakou dobu nevedou. Nêkdo tam  prostê má lví farmu a kdyæ se
  7807.  naskytne p⌐íleæitost  k dobré odmênê, jednoho  svého svê⌐ence vypustí
  7808.  a nasmêruje na nêj lovce s pu¿kou.
  7809.    Jelikoæ  lvi  jsou  napûl  ochoçení,  ani  je  nenapadne na çlovêka
  7810.  zaútoçit nebo se ho bát a tak tam  jen leæí a çekají, neæ k nim lovec
  7811.  p⌐íjde  a zast⌐elí  je. Ubohé  pojetí sportu,  jestli vás  zajímá mûj
  7812.  názor.  Navíc jsem  Carlyla podezíral,  æe si  podobné historky napûl
  7813.  vymÿ¿lí, aby udêlal dojem na æeny.
  7814.    Pak jsem si  v¿iml sira Edreda Ngatu. D⌐epel  p⌐ed starou dekou, na
  7815.  které mêl rozloæené  své dne¿ní úlovky. Aæ na  jednu primitívní æelvu
  7816.  v¿echny  mému  vêdecky  netrénovanému  oku  p⌐ipadaly  jako  obyçejné
  7817.  je¿têrky. Co  v¿ak bylo zvlá¿tní,  po Ngatovê velkém  snêdém obliçeji
  7818.  kanuly slzy.
  7819.    'Edrede!' ⌐ekl jsem, 'co se to s vámi dêje?'
  7820.    Podíval se  na mne, zavzlykal a  hodil do sebe svûj  p⌐ídêl whisky.
  7821.  'Tomu byste nerozumêl, Reggie. Trpím p⌐emírou informací.'
  7822.    'Coæe? Je¿tê jsem nesly¿el, æe by p⌐íli¿ mnoho novinek nêkoho mohlo
  7823.  rozplakat.'
  7824.    'Ne; to je jen proto, æe  je tady moæno vykonat tak kolosální práci
  7825.  a v¿echnu ji musí  udêlat jedinÿ çlovêk - já.  Sotva se dokáæu dostat
  7826.  pod povrch. Je  to jako byste byl, ⌐eknême,  historik, dostal jste se
  7827.  do Alexandrijské  knihovny v çasech  Ptolemaiovÿch, mêl jste  s sebou
  7828.  kopírku a dostal jste za úkol zkopírovat v¿echny ztracené rukopisy za
  7829.  pouhou jednu hodinu.  Nedokázal byste za tu dobu  zkopírovat víc, neæ
  7830.  zlomek jediného procenta;  a jak byste vybral, çím  zaçnete? V takové
  7831.  jsem teâ situaci.'
  7832.    'Hm, nebylo by lépe naloæit tyhle exemplá⌐e do alkoholu, neæ zaçnou
  7833.  páchnout?'
  7834.    'Máte pravdu,' ⌐ekl a ot⌐el si slzy.
  7835.  
  7836.  V¿ichni byli z celodenního pochodu  p⌐íli¿ unavení neæ aby nêkdo nêco
  7837.  namítal proti brzké veçerce. Já s  rádæou jsme si v na¿em velitelském
  7838.  stanu  udêlali poradu.  Nebylo pravdêpodobné,  æe by  se tu  v okruhu
  7839.  jednodenního  pochodu  vyskytovaly  nêjaké  pozoruhodné p⌐írodní jevy
  7840.  jako t⌐eba obrovské vodopády srovnatelné  s Niagarskÿmi. Byla tu sice
  7841.  sopka,  kterou  jsme  vidêli  kdyæ  jsme  lovili  dicynodonta; ale já
  7842.  zastávám názor,  æe sopky, stejnê jako  velké masoæravé dinosaury, je
  7843.  lépe obdivovat z povzdálí.
  7844.    Takæe  jsme se  nakonec rozhodli  pro kaædodenní  vÿlety do rûznÿch
  7845.  svêtovÿch stran, které jsme si rozdêlili tak, aby nám a na¿im oveçkám
  7846.  vydræely na  çtrnáct dní. Pak  rádæa ⌐ekl: 'Reggie,  dêlá mi starosti
  7847.  na¿e æenská cestovatelka v çase.'
  7848.    'Bojí¿ se, æe nevydræí se silami?' zeptal jsem se.
  7849.    'Ne;  je v  dobré fyzické  kondici, i  kdyæ jí  první dny asi budou
  7850.  po⌐ádnê bolet nohy.  Je to otázka pohlaví. Zpûsob,  jakÿm si vymêñuje
  7851.  dlouhé  vÿznamné pohledy  s nêkterÿmi  muæi -  hm, nelíbí  se mi  to.
  7852.  Radêji bychom na ni mêli dohlédnout.'
  7853.    Pochopte, sleçno Brownleeová. Nejsem æádnÿ puritán. Nemám nic proti
  7854.  sexu. Je to skvêlá vêc a tak,  ale ne kdyæ zasahuje do hladkého chodu
  7855.  spoleçnosti Rivers a Ajar. Tak jsem ⌐ekl: 'Dob⌐e, rádæo!'
  7856.    Víte, rádæa  je jeden z  têch intuitívních typû.  Uæ dávno jsem  se
  7857.  nauçil,  æe  kdyæ  mê  varuje   p⌐ed  hrozícími  problémy  v  oblasti
  7858.  mezilidskÿch vztahû, je dobré ho poslechnout.
  7859.  
  7860.  Jak uæ jsem ⌐íkal, p⌐idêlil  jsem Inez Alvaradové vlastní stan. Takæe
  7861.  mê p⌐irozenê p⌐ekvapilo, kdyæ jsem  si p⌐í¿tího rána udêlal kontrolní
  7862.  obchûzku po tábo⌐e a uvidêl jsem,  æe z jejího stanu vylézá ná¿ velkÿ
  7863.  Maor, sir Edred Ngata.
  7864.    'Co tu k  çertu tropíte?' ⌐ekl jsem a  obda⌐il ho p⌐ísnÿm pohledem.
  7865.  'Myslel jsem, æe máte spát s Tomem.'
  7866.    Zahihñal  se jako  malÿ kluk  p⌐istiæenÿ p⌐i  nêjaké nep⌐ístojnosti
  7867.  a pak zvedl stanovou  chlopeñ, aby ukázal, æe uvnit⌐  nikdo není. Pak
  7868.  se znovu  zahihñal a ⌐ekl: 'Hm  - víte - Inez  mne poæádala, abych si
  7869.  s ní vymênil  místo. A - ehm  - coæpak mûæe gentleman  dámê odmítnout
  7870.  tak prosté p⌐ání?'
  7871.    'Vêdêl jste, æe jsou rozvedení?'
  7872.    'Ano, sly¿el jsem o tom. Ale nêkterá náboæenství tvrdí jednou svoji
  7873.  - navædy svoji. Tak jsem si ⌐ekl - hm...'
  7874.    'Ale, dost uæ  o tom,' p⌐eru¿il jsem ho. 'Mám  dost starostí s tím,
  7875.  abych své  oveçky p⌐ivedl ze safari  æivé, neæ abych se  staral je¿tê
  7876.  o jejich sexuální vyæití.'
  7877.    A ¿el jsem  si po své práci. Kdyæ Inez  vylezla z Alvaradova stanu,
  7878.  tvá⌐il jsem se, jako bych to nevidêl.
  7879.  
  7880.  Rádæa a  já jsme se  shodli, æe na¿e  oveçky byly z  minulého pochodu
  7881.  po⌐ád  je¿tê dost  unavené, a  tak jsme  toho dne  nikam ne¿li. Ngata
  7882.  trávil ças ¿ƒastnÿm zkoumáním svÿch  exemplá⌐û a vyt⌐izoval ty, které
  7883.  mêl vícekrát. Ruce mêl p⌐i tom od krve aæ po lokty a kaædému, kdo byl
  7884.  ochotnÿ  ho  poslouchat,  vysvêtloval,   æe  tohle  je  pravdêpodobnê
  7885.  Rhincocephalus  zatímco   tamto  bude  s   nejvêt¿í  pravdêpodobností
  7886.  Eosuchia, jako ti p⌐edkové dinosaurû.
  7887.    'Coæpak  se v  téhle  é⌐e  nevyskytovali æádní  skuteçní dinosau⌐i?
  7888.  ' zeptala se Inez Alvaradová.
  7889.    'P⌐íjde  na  to,'  ⌐ekl  Ngata.  'V  podstatê  záleæí  na  tom, kde
  7890.  namalujete çáru  mezi dinosaury a jejich  tektodontní p⌐edky. Vêt¿ina
  7891.  mÿch kolegû ⌐adí coleophysidy jako je ten, kterého jsme vidêli vçera,
  7892.  mezi dinosaury. Jinÿmi slovy, je to otázka pojmenování.
  7893.    Ale  na druhé  se dá  ⌐íct ne,  opravdoví dinosau⌐i  ve skuteçnosti
  7894.  nikdy neæili.'
  7895.    'Coæe?'  zeptala se  Inez udivenê.  'A co  pak v¿echny  ty obrovské
  7896.  kostry  v  muzeích?  Já  vím,  æe  existují  kazatelé, kte⌐í se snaæí
  7897.  p⌐esvêdçit lidi, æe v¿echny ty zkamenêlé kosti jsou jen podvod kterÿm
  7898.  chce Satan zviklad víru lidí...'
  7899.    'Tak  jsem  to  nemyslel,'  p⌐eru¿il   ji  Ngata.  'Kdyæ  je  první
  7900.  paleontologové  v  devatenáctém  století  vykopali, p⌐edpokládali, æe
  7901.  v¿ichni ti  obrov¿tí plazi pat⌐ili ke  stejné skupinê, kterou nazvali
  7902.  Dinosauria.  Teâ uæ  víme, æe  pat⌐í do  dvou zcela  oddêlenÿch ⌐ádû:
  7903.  Saurischia  a  Ornithischia,  které  mezi  sebou  nejsou  o  nic  víc
  7904.  p⌐íbuzné, neæ  dejme tomu my  a netopÿ⌐i. Rozdíl  je ve tvaru  jejich
  7905.  pánve.  Je   moæné  vystopovat  ji  daleko   zpátky,  aæ  k  nêkterÿm
  7906.  thekodontûm z doby star¿í, neæ je tato. Mÿm úkolem je trochu nap⌐ímit
  7907.  jejich nejasnÿ rodokmen.
  7908.    P⌐íklad ranného p⌐edstavitele ⌐ádu  Saurischia vidíte v tomto malém
  7909.  coelophysidovi, kterÿ  není dost velkÿ,  abyste se ho  museli obávat.
  7910.  Dvounohÿ,   masoæravÿ  kmen   ⌐ádu  Saurischia   nazÿváme  theropodi.
  7911.  Coelophysidové pat⌐í  ke stejnému pod⌐ádu  karnosaurû, jako nap⌐íklad
  7912.  slavnÿ tyrannosaurus.  Druhÿ pod⌐ád Saurischia  je tvo⌐en bÿloæravÿmi
  7913.  sauropody,  kte⌐í se  vyvinuli v  nejvêt¿í suchozemská  zví⌐ata v¿ech
  7914.  dob. Ti ze souçasné doby  vypadají jako dlouhokrké verze dicynodontû,
  7915.  které  jsme vidêli  vçera. V¿ichni  ostatní tak  zvaní dinosau⌐i jsou
  7916.  bÿloæraví ornithischiové.
  7917.    Jistê,  v  pozdních  triasovÿch  vrstvách  byly nalezeny pozûstatky
  7918.  karnosaurû jako  byl nap⌐íklad evropskÿ Teratosaurus,  kterÿ byl dost
  7919.  velkÿ,  aby mohl  bÿt nebezpeçnÿ.  Ale nejsem  p⌐esvêdçen o  tom, zda
  7920.  takoví tvorové æili  uæ v dobê, ve které se  teâ nacházíme; a i kdyby
  7921.  ano, jestli se dostali do zdej¿ích konçin neæ se Pangea rozdêlila.'
  7922.    Jak jsme  tak sedêli kolem, kontrolovali  si vybavení a naslouchali
  7923.  pouçování sira Edreda, zaçal jsem si uvêdomovat neklid vládnoucí mezi
  7924.  sáhiby. Po v¿ech têch safari -  jeden Arabskÿ zákazník mi kdysi ⌐ekl,
  7925.  æe správnÿ plural  zní safariin - se çlovêk  nauçí rozeznat symptomy.
  7926.  Zvlá¿tê  Carlyle tím  byl postiæenÿ.  Po⌐ád rozebíral  a zase skládal
  7927.  svou pu¿ku, çistil ji a vûbec  se choval jako zví⌐e v kleci. Zaslechl
  7928.  jsem, jak si mumlá: 'Musím nêco zast⌐elit!'
  7929.    Rádæa a já jsme se rozhodli,  æe p⌐í¿tího dne zavedeme na¿i skupinu
  7930.  na  severozápad. Na  sever jsme  ¿li prvního  dne a  jelikoæ jsme  si
  7931.  umínili,  æe  budeme  postupovat  systematicky  po  smêru  hodinovÿch
  7932.  ruçiçek, byl severozápad na ⌐adê.
  7933.    Noc byla  docela klidná, nepoçítáme-li rámus,  kterÿ dêlali ti ob⌐í
  7934.  cvrçci baæící po partnerech, a jiné zvuky mesozoické noci.
  7935.    P⌐í¿tího dne  jsme vyrazili, jak  jsme si naplánovali.  Vidêli jsme
  7936.  dal¿í   dicynodonty,  vlastnê   celé  stáda.   Kdyæ  jsme  doobêdvali
  7937.  a p⌐ipravovali se, æe  pronikneme je¿tê kousek dál, neæ  se vydáme na
  7938.  zpáteçní cestu,  Inez Alvaradová mi ⌐ekla:  'Reggie, nevadilo by vám,
  7939.  kdybych se tu je¿tê chvíli zdræela? Dohoním vás.'
  7940.    'No  dob⌐e,' ⌐ekl  jsem neboƒ  mi bylo  jasné, æe  ani dámy  nejsou
  7941.  imunní proti volání p⌐írody. Vydali jsme se na pochod, ale ne¿li jsme
  7942.  je¿tê ani deset  nebo patnáct minut, kdyæ jsme  usly¿eli Inezin k⌐ik:
  7943.  'Pomoc! Pomoc!'
  7944.    Rozbêhli  jsme se  skrz porost  zpátky. Stála  p⌐ed malÿm cykasovÿm
  7945.  hájkem a ohánêla se pu¿kou  - Mannlicherovkou ráæe devêt, kterou jsem
  7946.  Alvaradovÿm pronajal  - proti skupince  t⌐í kvadrupedních masoæravcû,
  7947.  které Ngata identifikoval jako rauisuchidy. Byli velcí asi jako vêt¿í
  7948.  pes  s lehçími  konçetinami a   têlem, které  bylo po  plazím zpûsobu
  7949.  zakonçeno tlustÿm ocasem. Hlavy mêli jako karnosau⌐i jejich velikosti
  7950.  s tlamami plnÿmi ¿piçatÿch zubû.
  7951.    Carlyle se ukázal  bÿt nejlep¿ím bêæcem. Neæ jsem  za ním p⌐isupêl,
  7952.  uæ mí⌐il pu¿kou. Po prvním vÿst⌐elu  se jeden z rauisuchidû svalil na
  7953.  zem. Bang!  Druhÿ ¿el k zemi.  T⌐etímu z⌐ejmê do¿lo, æe  není vítanÿ,
  7954.  protoæe se rozbêhl pryç. Kdyæ jsem popadl dech, ⌐ekl jsem:
  7955.    'Pro boha æivého, Inez, proç jste nest⌐ílela?'
  7956.    'Kdyæ jsem sáhla do kapsy, kde nosím munici, zjistila jsem, æe jsem
  7957.  v¿echny náboje nechala v tábo⌐e. Je mi líto, æe jsem provedla takovou
  7958.  hloupost.'
  7959.    Jen jsem  si povzdechl. V mé  profesi musí çlovêk s  takovÿmi vêcmi
  7960.  poçítat a  vztekat se nemá  smysl. 'No co,  stejnê uæ jsme  se chtêli
  7961.  vydat na cestu domû. Vezmete si svou trofej, Desmonde?'
  7962.    'To  si pi¿te!'  ⌐ekl Carlyle  a pustil  se do  jednoho ze zabitÿch
  7963.  zví⌐at dlouhÿm stahovacím noæem.
  7964.    S  rádæovou  pomocí  se  mu  velice  brzo  poda⌐ilo  hlavu oddêlit.
  7965.  Rozhodli jsme, æe ji poneseme v jeho ¿ále. ¢ála byla za chvíli docela
  7966.  prosáklá krví, ale jelikoæ zví⌐e  postrádalo srst a vnêj¿í u¿i, nebyl
  7967.  æádnÿ jinÿ jednoduchÿ zpûsob, jak jeho hlavu nést.
  7968.    P⌐edpokládám, æe by  jí bylo moæné strçit prsty  do otav⌐ené tlamy,
  7969.  ale plazi neumírají okamæitê. Çelisti  toho chlapíka tu a tam cvakaly
  7970.  je¿tê dobrÿch patnáct minut poté, co  jsme mu u⌐ízli hlavu. Nebo jsme
  7971.  si mohli opat⌐it za¿piçatêlou tyç a hlavu na ni nabodnout. Jenæe kdyæ
  7972.  mê   to   napadlo,   okamæitê   jsem   si   vzpomnêl  na  francouzské
  7973.  revolucioná⌐e, kte⌐í  tak zacházeli s lidskÿma  hlavama. ¢patnÿ vkus,
  7974.  co ⌐íkáte?
  7975.  
  7976.  
  7977.  ──────────────────────────────────
  7978.  01   Cestování  v   çase  p⌐i¿lo  právê  vças,   aby  zajistilo  obæivu
  7979.  01Reginaldovi Riversovi - loveckému prûvodci na safari za velkou zvê⌐í.
  7980.  01Mimo rezervace  uæ sice æádná  velká zví⌐ata neæijí,  ale miliony let
  7981.  01v minulosti,  od pleistocenu  aæ k  prvohorám, oplÿvají  vêt¿í lovnou
  7982.  01zvê⌐í,  neæ kdy  kdo v  moderním  svêtê  zhlédl. Kaædÿ,  kdo si  mûæe
  7983.  01dovolit  Riversûv  nemalÿ  honorá⌐,  si  mûæe  ulovit  dinosaura  dle
  7984.  01vlastního vÿbêru. Ale  aƒ uæ je poplatek za  potê¿ení z lovu jakkoliv
  7985.  01vysokÿ, Rivers  si nêkdy myslí,  æe s p⌐ihlédnutím  k bolestem hlavy,
  7986.  01které mu jeho klienti zpûsobují, by mohl bÿt znaçnê vy¿¿í.           
  7987.  01 Mezi zájemci  o safari do  minulosti jsou fundamentalisté  odhodlaní
  7988.  01dokázat,  æe  celá  evoluce  je  podvod,  fanatiçtí  ochránci jenæ si
  7989.  01nenechají  vysvêtlit, æe  zví⌐ata, která  Rivers st⌐ílí,  vyhynula uæ
  7990.  01p⌐ed desítkami milionû let, vêdci dychtící vidêt, jak náraz asteroidu
  7991.  01zprovodil  ze svêta  dinosaury i  æena odhodlaná  vyspat se  se v¿emi
  7992.  01çleny safari vçetnê vlastního  exmanæela. Tyrannosaurus Rex je pouhou
  7993.  01men¿í nep⌐íjemností v porovnání s touhle sbírkou exemplá⌐û druhu Homo
  7994.  01sapiens...                                                           
  7995.  
  7996.  01Povídková kniha jednoho z nestorû æánru klasické SF.Tip IKARIE 12/1995
  7997.  
  7998.  04 Broæ. 252  stran, p⌐eklad P.Hodek,  obálka B.Walters, Polaris  1995,
  7999.  04cena 78,- Kç
  8000. 
  8001. 0019                          ÇARODëJEM SOBë NAVZDORY
  8002.  
  8003.                             12Christopher Stasheff
  8004.  
  8005.  
  8006.  
  8007.  çást I. Na náv¿tênê u malé Plantagenetové.
  8008.  
  8009.  
  8010.  Asteroid p⌐isvi¿têl od souhvêzdí  Kozoroha, ⌐ízl zatáçku kolem hvêzdy
  8011.  typu  G a  namí⌐il si  to k   její páté  planetê. Byla  to dráha  pro
  8012.  asteroidy ponêkud atypická.
  8013.    Krátce  na to  byl lapen  do gravitaçní  sítê planety, obkrouæil ji
  8014.  t⌐ikrát po rûznÿch  obêænÿch drahách a zapíchl se  do její atmosféry,
  8015.  podoben zá⌐ící hvêzdê.
  8016.    Ve vÿ¿ce sta stop se zastavil a  pak se snesl k zemi - snesl. Æádnÿ
  8017.  ohñostroj, æádnÿ  kráter - nic drastiçtêj¿ího  neæ slehlá tráva. Jeho
  8018.  povrch  byl plnÿ  ¿rámû a   dolíkû, zçernalÿ  æárem t⌐ení;  ale jinak
  8019.  neporu¿enÿ. Z  jeho nitra ozvênou  zadunêla slova, která  by dokázala
  8020.  zmênit osud planety:
  8021.    'Çert aby vzal ty dræáky mozkující ¿roub!'
  8022.    Hlas náhle ztichl; jeho majitel se zamraçil a zaposlouchal se.
  8023.    V kajutê bylo absolutní ticho, bez obvyklého prahového ¿umu.
  8024.    Mladÿ muæ zaklel a zaçal  ze sebe strhávat protinárazovou pavuçinu.
  8025.  Vyprostil  se z  antiakceleraçního k⌐esla,  vrávoravê se  postavil na
  8026.  nohy a pak  kolem sebe tápal tak dlouho, dokud  se jeho ruce nedotkly
  8027.  plastikové stêny.
  8028.    S jednou  rukou na zdi  klopÿtal k panelu  na druhé stranê  kruhové
  8029.  kabiny. Slepê  p⌐i tom ¿mátral  druhou rukou kolem  sebe a klel  jako
  8030.  starÿ  galaktickÿ lodník,  aæ se  mu koneçnê  poda⌐ilo panel  otev⌐ít
  8031.  a stisknout knoflík. Pak se vrátil ke k⌐eslu a unavenê do nêj klesl.
  8032.    Dûvêrné tiché  huçení znovu naplnilo kabinu.  Ka¿ovitê znêjící hlas
  8033.  kolísavé  rychlosti a  hlasitosti se  zeptal: 'Jeee  v¿¿¿echno (Hik!)
  8034.  fffpo⌐ááádku... mylllorrrde Rodneyi?'
  8035.    'Galaxie  je plná  bájeçnÿch, skvêle  fungujících robotû,'  zavrçel
  8036.  jmenovanÿ mylord, 'a já se musím tahat s epileptikem!'
  8037.    'Prrrosssil jsssem vás, mylllorrrde, abyssste mê nechal óóó--'
  8038.    'Opravit,'   dopovêdêl   Rodney,   'a   tvoje   okruhy   vymontovat
  8039.  a p⌐eprogramovat. Ne, díky, jsem spokojenÿ  s tvou osobností, jaká je
  8040.  - kdyæ zrovna nezhudla⌐í¿ p⌐istání tak, æe si polámu klíçní kosti!'
  8041.    'Nechƒ  vvva¿¿¿e   lorrrdssstvo  prrromine,  ale   v  krrritickééém
  8042.  okamæææiku   p⌐⌐⌐istááání   jsem    obdrrræel   velice   vÿjiiimeçnou
  8043.  radiodepe¿¿¿i, kterrrá--'
  8044.    'Byl jsi rozptÿlen, to se mi snaæí¿ ⌐íct?'
  8045.    'Mylorrrde, byl jsem pohrrrouæen v analÿzu--'
  8046.    'Takæe çást  tebe provádêla rozbor rádiovÿch  vln a çást p⌐istávala
  8047.  s lodí, coæ  bylo trochu p⌐íli¿  velké vypêtí a  slabÿ kondenzátor...
  8048.  Fessi!  Kolikrát jsem  ti uæ  ⌐íkal, aby  ses soust⌐edil  vædy jen na
  8049.  jedinou práci!'
  8050.    'Mylllorrrd vyjááád⌐illl p⌐⌐⌐ání bÿt jakokoko--'
  8051.    'Jako hrdina ze starÿch ság, jistê.  Ale ne⌐íkal jsem, æe touæím po
  8052.  jejich problémech.'
  8053.    Fessûv elektronickÿ  systém se uæ skoro  vzpamatoval z pozkratového
  8054.  vyçerpání.  'Ale,  mylllorrrde,  sama  podstata  hrrrdinství  v  sobê
  8055.  zahrnuje--'
  8056.    'Åle,  zapomeñ na  to,' zasténal  Rodney. Fess  si poslu¿nê vymazal
  8057.  p⌐íslu¿né sektory pamêƒovÿch bank.
  8058.    Fess  byl  velice  poslu¿nÿ.  Také  byl  velice  starÿ;  byl jedním
  8059.  z nêkolika málo zbÿvajících  VESS (V¿estrannÿ elektronickÿ spolehlivÿ
  8060.  spoleçník), robotû  dnes jiæ dva tisíce  let zastaralého typu. Roboti
  8061.  VESS byli  programováni na extrémní  oddanost a -  jako dûsledek toho
  8062.  - byli  prakticky vyhubeni  p⌐i obranê  svÿch pánû  v krvavém  období
  8063.  Mezivládí   mezi  kolapsem   prastaré  Galaktické   unie  a   vznikem
  8064.  Proletá⌐ské asociace státû Terry.
  8065.    Fess (jméno  vzniklé p⌐i pokusu  vyslovit zkratku 'VESS'  foneticky
  8066.  jako  jedno  slovo)  p⌐eæil  díky  své  vrozené  epilepsii. Mêl slabÿ
  8067.  kondenzátor, kterÿ p⌐i p⌐etíæení  uvolnil ve¿kerou nasbíranou energii
  8068.  v jediném obrovském nêkolik  milisekund trvajícím elektrickém vÿboji.
  8069.  Kdyæ  se objevily  p⌐edbêæné symptomy  tohoto elektronického záchvatu
  8070.  - vêt¿inou chyby ve Fessovÿch vÿpoçtech - hlavní ⌐ídící okruh odpojil
  8071.  vadnÿ  kondenzátor od  zbytku Fessovÿch  systémû; ale  robot byl mimo
  8072.  provoz, dokud nêkdo jeho hlavní ⌐ídicí okruh neresetoval.
  8073.    Jelikoæ k záchvatûm docházelo v  okamæicích velkého zatíæení - jako
  8074.  nap⌐íklad  p⌐i p⌐istávání  s kosmickou  lodí -  ehm -  asteroidem p⌐i
  8075.  souçasném rozboru  rádiovÿch vln, nebo p⌐i  snaze ochránit svého pána
  8076.  p⌐ed simultánním  útokem - Fess  p⌐eæil období Mezivládí;  neboƒ kdyæ
  8077.  Proletá⌐i  napadli jeho  pána,  bojoval  stateçnê asi  tak pêtadvacet
  8078.  sekund a pak  zkolaboval. Takto se stal raritou  - odváænÿm a oddanÿm
  8079.  sluæebníkem, kterÿ p⌐eæil. Byl jedním z pêti robotû VESS, kte⌐í je¿tê
  8080.  fungovali. Následkem  toho byl d'Armandovou  rodinou vædy cenên  jako
  8081.  poklad - jednak jako staroæitnost,  ale mnohem víc pro svou oddanost;
  8082.  skuteçná  oddanost  ¿lechtickÿm  rodinám  byla  vzácná  v kaædé dobê.
  8083.  A tak,  kdyæ   Rodney  d'Armand  opustil  domov,   aby  se  vydal  za
  8084.  dobrodruæstvím  a slávou  - jelikoæ  byl druhÿ  syn druhého syna, nic
  8085.  jiného  mu ani  nezbÿvalo -  trval jeho  otec na  tom, aƒ vezme Fesse
  8086.  s sebou.
  8087.    Rod byl çasto  velice vdêçnÿ, æe má Fesse, ale  stávalo se také, æe
  8088.  robot projevoval politováníhodnÿ nedostatek taktu. Nap⌐íklad navzdory
  8089.  faktu, æe po  drsném p⌐istání kosmické lodi má  lidskÿ æaludek sklony
  8090.  k urçité  labilitê,  se  ho  Fess  zeptal:  'Co  si  p⌐ejete obêdvat,
  8091.  mylorde? ₧eknême úst⌐ice s ch⌐estem?'
  8092.    Rod  nabyl  v  obliçeji  zeleného  odstínu,  pevnê  stiskl  çelisti
  8093.  a pokusil se ovládnout vzpouzející  se æaludek. 'Ne,' zask⌐ípal zuby,
  8094.  'a toho 'mylorda' si nech. Nezapomínej, æe jsme na vÿpravê.'
  8095.    'Nikdy nezapomínám, Rode. Jen na rozkaz.'
  8096.    'Já vím,' zavrçel jeho pán. 'Myslel jsem to obraznê.'
  8097.    Rod opatrnê poloæil nohy na zem  a bolestnê vstal. 'Mému æaludku by
  8098.  docela  prospêlo, kdybych  se nadÿchal  çerstvého vzduchu,  Fessi. Je
  8099.  tady nêjakÿ k dispozici?'
  8100.    Robot chvíli  ti¿e cvakal a  pak odpovêdêl: 'Atmosféra  dÿchatelná.
  8101.  Ale radêji si vezmi svetr.'
  8102.    Rod zavrçel a oblékl si pilotní bundu. 'Proç se u starÿch rodinnÿch
  8103.  sluhû vædycky vyvine komplex matky kvoçny?'
  8104.    'Rode, kdybys æil tak dlouho jako já--'
  8105.    '--tak  bych si  p⌐ál bÿt  dezaktivován. Já  vím: 'Robot má vædycky
  8106.  pravdu.' Otev⌐i propusƒ, Fessi.'
  8107.    Dvojité  dve⌐e malé  vzduchové propusti  se se  zasyçením otev⌐ely,
  8108.  odhalujíce  çernÿ  kotouç  oblohy  posetÿ  hvêzdami.  Do kabiny vnikl
  8109.  chladnÿ vêt⌐ík.
  8110.    Rod zvrátil  hlavu a zhluboka se  nadechl. Rozko¿nicky p⌐iv⌐el oçi:
  8111.  'To je blaho, zase cítit zemi! Æije tady nêco, Fessi?'
  8112.    Stroje zavrçely, jak robot  zaçal p⌐ehrávat záznamy z elektronového
  8113.  teleskopu  po⌐ízené  na  obêæné  dráze  a  filtroval z obrazovÿch dat
  8114.  æádané informace o planetê.
  8115.    'Pevninská  plocha se  sestává z  pêti kontinentû,  jednoho ostrova
  8116.  pozoruhodné velikosti a spousty  men¿ích ostrûvkû. Kontinenty i vêt¿í
  8117.  ostrovy vykazují stejnÿ typ vegetace - rovníkovÿ de¿tnÿ prales.'
  8118.    'I na pólech?'
  8119.    'Do stovky mil od kaædého  z nich; polární çepiçky jsou pozoruhodnê
  8120.  malé. Viditelnÿ animální æivot se skládá z obojæivelníkû a rozliçnÿch
  8121.  druhû hmyzu; dá se p⌐edpokládat, æe v mo⌐ích æijí ryby.'
  8122.    Rod si zamnul  bradu. 'To vypadá, jako bychom  se dostali do velice
  8123.  rané geologické epochy.'
  8124.    'Do kamenouhelné éry,' p⌐isvêdçil robot.
  8125.    'A  co ten  velkÿ ostrov?  P⌐edpokládám, æe  to je  místo, kde jsme
  8126.  p⌐istáli?'
  8127.    'Správnê.  Domorodá fauna  a flora  ve¿kerá æádná.  V¿echny æivotní
  8128.  formy jsou typické pro pozemskÿ pozdní pleistocén.'
  8129.    'Jak moc pozdní, Fessi?'
  8130.    'Poçátek historie lidstva.'
  8131.    Rod  p⌐ikÿvl.  'Jinÿmi  slovy,  dostala  se  sem skupina kolonistû,
  8132.  usídlila se na ostrovê, zlikvidovala ve¿kerÿ domorodÿ æivot a osadila
  8133.  ho pozemskÿmi formami. Nêjakÿ dûvod, proç si vybrali zrovna ostrov?'
  8134.    'Dost velkÿ, aby  uæivil slu¿nou populaci a p⌐i  tom dost malÿ, aby
  8135.  minimalizoval problémy se  zásahy do ekologie. Také to,  æe se ostrov
  8136.  nachází v  polárním oceánském proudu,  coæ sniæuje teplotu  mírnê pod
  8137.  pozemskÿ normál.'
  8138.    'Velice  uæiteçné; u¿et⌐ilo  jim  to  problémy s  kontrolou poçasí.
  8139.  Nêjaké pozûstatky toho, co d⌐íve mohlo bÿt mêsty Galaktické unie?'
  8140.    'Æádné, Rode.'
  8141.    'Æádné!' Rodovy oçi se roz¿í⌐ily údivem. 'To mi nesedí do celkového
  8142.  schématu. Jsi si tím jist, Fessi?'
  8143.    Vÿvojové schéma zapomenuté nebo retrográdní kolonie - takové, která
  8144.  byla uæ nêkolik tisíciletí bez kontaktu s galaktickou civilizací - se
  8145.  skládalo ze  t⌐í pomêrnê p⌐esnê  popsanÿch stadií: za  prvé, zaloæení
  8146.  kolonie soust⌐edêné  kolem moderního mêsta  s pokrokovou technologií;
  8147.  za  druhé,  selhání  komunikace  s  galaktickou  kulturou následované
  8148.  p⌐elidnêním mêsta, které vedlo k masové migraci na venkov a rozvinutí
  8149.  zemêdêlské,    samozásobitelné    ekonomie;    za    t⌐etí,    ztráta
  8150.  technologickÿch  znalostí doprovázená  rostoucí hladinou povêrçivosti
  8151.  symbolizovanou zavrhnutím p⌐ípadnê  tabuizací technologie zaloæené na
  8152.  uhlí  a pá⌐e,  petrifikací sociálních  vztahû a  zavedením kastovního
  8153.  systému.  Styly  oblékání  a  architektury  byly  vêt¿inou parodií na
  8154.  galaktické styly:  stavêly se nap⌐íklad  malé d⌐evêné chÿ¿e  ve tvaru
  8155.  polokoule imitující klenuté galaktické geodetické domy.
  8156.    Ale  vædycky  tam  byly  ruiny  mêsta,  pûsobící  jako vêçnÿ symbol
  8157.  a podklad pro mytologii. Vædycky.
  8158.    'Jsi si tím  jist, Fessi? Jsi si doopravdy,  skuteçnê jist, æe tady
  8159.  není æádné mêsto?'
  8160.    'Já jsem si vædycky jistÿ, Rode.'
  8161.    'To  je  fakt.'  Rod  na¿pulil  rty.  'Obças  se  mÿlí¿,  ale nikdy
  8162.  nepochybuje¿. No dob⌐e,  ponechme si otázku mêsta na  potom; moæná ho
  8163.  spláchla  p⌐íbojová vlna.  Provê⌐ mi  je¿tê jednou,  jestli se  jedná
  8164.  o æivotní formy pozemského typu.'
  8165.    Rod proskoçil ¿ipkou t⌐i  stopy ¿irokÿm otvorem vzduchové propusti,
  8166.  p⌐istál  do  para¿utistického  kotoulu  a  zûstal  kleçet na zemi. Od
  8167.  opasku si odepnul  bojovÿ nûæ - nûæ peçlivê  navræenÿ tak, aby nemohl
  8168.  bÿt p⌐isuzován æádné známé kultu⌐e - a z pochvy vytáhl dÿku.
  8169.    Pochva byla tvo⌐ena ¿tíhlÿm kuæelem z bílého kovu s malÿm knoflíkem
  8170.  na  ¿piçce.  Rod  utrhl  nêkolik  stébel  trávy,  vhodil je do pochvy
  8171.  a otoçil  knoflíkem. Miniaturní  p⌐ijímaç vestavênÿ  do vnit⌐ní stêny
  8172.  pochvy  provedl molekulární  sonickou analÿzu  travin a  data odeslal
  8173.  Fessovi,   kterÿ  mêl   urçit,  jestli   nêkteré  z   molekul  nejsou
  8174.  nesluçitelné  s  lidskÿm  metabolismem.  Kdyby  tráva  byla  pro Roda
  8175.  jedovatá, odeslal  by Fess signál zpêt  pochvê, jejíæ bílÿ kov  by se
  8176.  zbarvil do ruda.
  8177.    Ale v tomto konkrétním p⌐ípadê zûstala pochva st⌐íbrná.
  8178.    'Çekal jsem to,' zabruçel Rod. 'Je to pozemská tráva, pravdêpodobnê
  8179.  zaseta pozem¿tany, a tohle je pozemská kolonie. Ale kde je mêsto?'
  8180.    'Je  tu velké  mêsto -  moæná o  t⌐iceti tisících  du¿ích - u úpatí
  8181.  horského h⌐ebene na severu, Rode.'
  8182.    'Fajn...' Rod  si zamnul bradu.  'Není to sice  p⌐esnê to, co  jsem
  8183.  myslel, ale lep¿í nêco neæ nic. Jak vypadá?'
  8184.    'Rozprostírá  se na  svahu vysokého  kopce, na  jehoæ vrcholu stojí
  8185.  velká kamenná stavba, silnê p⌐ipomínající st⌐edovêkÿ pozemskÿ hrad.'
  8186.    'St⌐edovêkÿ!' zamraçil se Rod.
  8187.    'Mêsto samo  sestává z hrazdênÿch, vápnem  omítnutÿch domû, jejichæ
  8188.  horní  patra p⌐eçnívají  nad úzké  ulice -  moæná bych  mêl ⌐íct spí¿
  8189.  uliçky - kolem nichæ jsou rozestavêny.'
  8190.    'Hrazdêné!'  Rod  vstal.  'Poçkej  moment,  poçkej  moment!  Fessi,
  8191.  nep⌐ipomíná ti ta architektura nêco?'
  8192.    Robot   byl  chvíli   zticha  a   pak  odpovêdêl:  'Severoevropskou
  8193.  renesanci.'
  8194.    'Tak,'  ⌐ekl  Rod,  'tohle  urçitê  není  typickÿ  styl retrográdní
  8195.  kolonie. Jak moc ty budovy p⌐ipomínají pozemskou renesanci, Fessi?'
  8196.    'Podobnost je p⌐esná aæ do nejmen¿ích detailû, Rode.'
  8197.    'Pak je to úmyslné. A co ten hrad? Je taky renesançní?'
  8198.    Robot se  odmlçel a pak  ⌐ekl: 'Ne,  Rode.  Zdá se, æe  by mohl bÿt
  8199.  vêrnou  kopií  staronêmeckého  stylu   z  t⌐ináctého  století  na¿eho
  8200.  letopoçtu.'
  8201.    Rod p⌐ikÿvl. 'A co styl obleçení?'
  8202.    'Nacházíme  se právê  na noçní  stranê planety  a obyvatelé  z⌐ejmê
  8203.  odpoçívají. T⌐i místní mêsíce sice poskytují pomêrnê dost svêtla, ale
  8204.  na ulicích je jen málo lidí... P⌐ece jenom, je tam skupinka vojákû na
  8205.  pozemskÿch  koních.  Jejich  uniformy  jsou  -  hm  -  kopie uniforem
  8206.  anglické královské gardy.'
  8207.    'Velice dob⌐e! Je na ulicích je¿tê nêkdo?'
  8208.    'Hm...  skupinka  muæû  v  plá¿tích  -  hm  -  dvou⌐adÿch kabátcích
  8209.  a punçochách,  ⌐ekl bych  a... ano,  je¿tê nêkolik  venkovanû v ruçnê
  8210.  tkanych halenách, ovinovaçkách a podomácku vyrobenÿch botách...'
  8211.    'To  staçí,' p⌐eru¿il  ho Rod.  'Je to  galimatyá¿, smêsice rûznÿch
  8212.  stylû. Nêkdo se  tu pokusil zavést svoje p⌐edstavy  o ideálním svêtê,
  8213.  Fessi. Sly¿el jsi nêkdy o Emigrés?'
  8214.    Robot se  na chvíli odmlçel  a prohledával své  pamêtové banky. Pak
  8215.  zaçal  od⌐íkávat:   'Nespokojenci  hojnê  se   vyskytující  na  konci
  8216.  dvaadvacátého století na¿eho letopoçtu.  Nespokojeni se svÿmi 'æivoty
  8217.  proæívanÿmi   v  tichém   zoufalství',  obraceli   se  lidé   nejprve
  8218.  k mysticismu  a  pak  k  únikové  çetbê  a  zábavê. Postupnê se stala
  8219.  dominantním stylem zábavy hra na st⌐edovêk.
  8220.    Nakonec  skupina  bohatÿch  lidí  spojila  svá  jmêní  a  zakoupila
  8221.  vy⌐azenou dopravní  kosmickou loâ, oznámila  svêtu, æe jsou  Romantic
  8222.  Emigrés, æe míní obnovit slávu  st⌐edovêkého zpûsobu æivota na jednom
  8223.  z nedávno  kolonizovanÿch  svêtû  a  p⌐ijmou  omezenÿ poçet emigrantû
  8224.  s ambicemi nevolníkû, ⌐emeslníkû a kramá⌐û. P⌐irozenê se na¿lo mnohem
  8225.  víc æadatelû, neæ  byli schopni vzít. Proto byli  vybíráni na základê
  8226.  'poetiçnosti jejich du¿í' - aƒ uæ to znamená cokoliv.'
  8227.    'Znamená to,  æe rádi poslouchali  stra¿idelné p⌐íbêhy,' pouçil  ho
  8228.  Rod. 'Jak to bylo dál?'
  8229.    'Seznam  pasaæérû  byl  brzy  úplnÿ.  T⌐ináct  ¿éfû, kte⌐í expedici
  8230.  zorganizovali, oznámilo, æe se nadále vzdávají svÿch p⌐íjmení a místo
  8231.  nich   adoptují   jména   slavnÿch   st⌐edovêkÿch  ¿lechtickÿch  rodû
  8232.  - Bourbonû, Medicejskÿch a tak podobnê.  Pak kosmická loâ odletêla ke
  8233.  svému  p⌐ísnê   utajovanému  cíli  -  aby   se  vyhnuli  'kontaminaci
  8234.  materialistickÿm svêtem'. Nikdy víc o nich nikdo nesly¿el.'
  8235.    Rod se trpce  usmál. 'No, myslím, æe jsme je  právê na¿li. Co na to
  8236.  ⌐íkají tvoje diody?'
  8237.    'V podstatê  souhlasí, Rode. Statistická  analÿza pravdêpodobnosti,
  8238.  æe tohle je kolonie Emigrés, odhaluje následující--'
  8239.    'P⌐eskoç to,'  ⌐ekl Rod rychle. Statistika  byl Fessûv koníçek; dát
  8240.  mu sebemen¿í p⌐íleæitost, dokázal by jí nudit celé hodiny.
  8241.    Rod si olízl  rty a zadíval se p⌐ibliænê na  tu çást lodního trupu,
  8242.  za níæ se skrÿval Fessûv mozek. 'Kdyæ  o tom tak uvaæuju, mohl bys ta
  8243.  fakta odeslat  SPORTu spolu s  na¿ím odbornÿm odhadem,  æe jsme na¿li
  8244.  kolonii  Emigrés. Udêlej  to radêji  hned; rád  bych, aby vêdêli, kde
  8245.  jsme, pro p⌐ípad, æe by se nám nêco stalo.'
  8246.    SPORT  -  Spoleçnost  pro  odstrañování  ra¿ícího  totalismu - byla
  8247.  organizací   zodpovêdnou   za   pátrání   po   ztracenÿch  koloniích.
  8248.  Proletá⌐ská  asociace státû  Terry vykazovala  pozoruhodnê malÿ zájem
  8249.  o v¿echny  kolonie,  které  se  z⌐ekly  moderní  technologie,  a  tak
  8250.  ztracené  kolonie zûstaly  ztracené aæ  do doby,  kdy byla  totalitní
  8251.  vláda   PAST   nahraæena   DDT   -   Decentralizovanÿm  demokratickÿm
  8252.  tribunálem. DDT  rychle zkonsolidovalo svou  vládu nad Terrou,  vládu
  8253.  postavenou na skoro nedosaæitelnÿch principech athénské demokracie.
  8254.    Uæ  dlouho   bylo  známo,  æe   neefektivnost  demokratickÿch  vlád
  8255.  v podstatê pramení ze ¿patné komunikace  a p⌐edsudkû. Ale dvê století
  8256.  pûsobení  bunêk  DDT  jako  t⌐íd  venkovskÿch  ¿kol  vedlo  k totální
  8257.  gramotnosti a  vzdêlání nejvy¿¿ího stupnê  u sedmdesáti dvou  procent
  8258.  populace; p⌐edsudky  se spolu s dêtskou  obrnou a rakovinou p⌐ipojily
  8259.  na seznam léçitelnÿch nemocí. Problém komunikace byl vy⌐e¿en vÿzkumem
  8260.  v laborato⌐ích DDT  submolekulární elektronikou, jeæ  sníæila náklady
  8261.  na komunikaçní elektronická za⌐ízení do  té míry, æe mohla bÿt poprvé
  8262.  v historii vyuæívána opravdu extenzívnê. Kaædÿ çlovêk mêl teâ moænost
  8263.  kdykoliv  se  okamæitê  spojit  se  svÿm  tribunem,  a  jelikoæ  byli
  8264.  vzdêlaní, çasto tlachali o obecnÿch principech - coæ je velice zdravé
  8265.  pro demokracii.
  8266.    Tlachání  p⌐es  rádio  se  ukázalo  velice  efektivní  zejména díky
  8267.  automatickÿm  záznamûm  v¿ech  tlachû.  Problém  záznamû a byrokracie
  8268.  vûbec byl  vy⌐e¿en novÿm kazetopáskovÿm záznamovÿm  médiem se stopami
  8269.  o tlou¿ƒce jediné molekuly a  objevem p⌐ehrávacích systémû dat, které
  8270.  uçinily  uçení nazpamꃠ naprosto  zbyteçnÿm.  Vzdêlání se  tím pádem
  8271.  zmênilo vÿhradnê  ve vÿcvik v p⌐edstavivosti  a úspêch demokracie byl
  8272.  zaji¿tên jednou pro vædy.
  8273.    Po dvou  stoletích takovéto p⌐ípravy pûdy  byla revoluce DDT pouhou
  8274.  formalitou.
  8275.    Kdyæ  v¿ak revoluce  skonçí, stávají  se revolucioná⌐i  p⌐ebyteçní,
  8276.  a navíc  mívají zhusta  sklon znesnadñovat  práci policejnímu aparátu
  8277.  novê  ustanovené  vlády.  A  tak  se  DDT  rozhodl, æe nebude sobeckÿ
  8278.  a podêlí se  o poæehnání demokracie  i s ostatními  zbytky Galaktické
  8279.  unie.
  8280.    Jenæe demokraté  jsou jen málokdy vítáni  na planetách s totalitním
  8281.  uspo⌐ádáním, stejnê  jako na têch,  kde zvítêzila anarchie  - zejména
  8282.  pro samu  podstatu demokracie, která  je jedinÿm reálnÿm  kompromisem
  8283.  mezi totalitou a anarchií.
  8284.    Tehdy nastala pot⌐eba stálé  organizace revolucioná⌐û a podvratnÿch
  8285.  republikánskÿch  demokratû.   Jelikoæ  byla  po   ruce  velká  zásoba
  8286.  nadbyteçnÿch  revolucioná⌐û, organizace  se zformovala  velice rychle
  8287.  a byla   nazvána  Spoleçností   pro  odstrañování   totalismu.  Slovo
  8288.  'ra¿ícího' bylo dodáno o století  pozdêji, kdyæ uæ byly v¿echny známé
  8289.  obyvatelné planety rozvráceny a  p⌐ipojeny k DDT. Sta⌐í revolucioná⌐i
  8290.  po⌐ád  p⌐edstavovali problém,  dokonce vêt¿í,  protoæe jich  mezi tím
  8291.  p⌐ibylo; a tak byli rozesláni, aby pátrali po ztracenÿch koloniích.
  8292.    Tak  vznikl  SPORT,  organizace,  jejímæ  posláním  bylo  objevovat
  8293.  zaostalé planety a dovést je na cestu pravé demokracie.
  8294.    A  jelikoæ  Rod  objevil  planetu  ve  fázi  st⌐edovêku,  bylo jeho
  8295.  povinností p⌐içinit se, aby na ní vznikla konstituçní monarchie.
  8296.    Rod, kterÿ se  narodil jako Rodney d'Armand (mêl  je¿tê pêt dal¿ích
  8297.  jmen, ale çíst je po⌐ád dokola by vám p⌐ipadalo nezáæivné) na planetê
  8298.  obÿvané vÿhradnê roboty a aristokracií, se ke SPORTu dal v mladistvém
  8299.  vêku osmnácti let.  Po deseti letech sluæby se  zmênil z klackovitého
  8300.  o¿klivého mladíka v hubeného a svalnatého o¿klivého muæe.
  8301.    Obliçej mêl aristokratickÿ; to se o nêm dalo s urçitostí ⌐íct - ale
  8302.  jinak nic.  Jeho ustupující vlasy  p⌐echázely v ploché,  svaæující se
  8303.  çelo   s   vÿraznÿmi   nadoçnicovÿmi   oblouky   ponêkud   zmírnênÿmi
  8304.  kartáçovitÿm  oboçím. Oboçí  çásteçnê p⌐ekrÿvalo  hluboké oçní dûlky,
  8305.  v nichæ se  choulil pár otrlÿch ¿edÿch  oçí - alespoñ Rod  doufal, æe
  8306.  vypadají otrle. Po stranách oçních  dûlkû se vypínaly vysoké a ploché
  8307.  lícní  kosti, oddêlené  nosem, kterÿ   by çinil  çest orlu  çi jinému
  8308.  dravému  pernatci.  Pod  lícními  kostmi  a  nosem  byla  ¿iroká ústa
  8309.  s úzkÿmi rty, na  nichæ mu - dokonce i ve  spánku - pohrával ironickÿ
  8310.  úsmêv. Pod ústy  vyçnívala hranatá brada. Rod by rád  ⌐ekl, æe to byl
  8311.  obliçej tvrdého  chlapa, ale bohuæel  mêl tendenci znatelnê  mêknout,
  8312.  kdyæ/jestli se na nêj usmála nêjaká dívka. Psi a dêti na nêj pûsobili
  8313.  stejnê, leç mnohem çastêji.
  8314.    Byl muæem, kterÿ mêl svûj Sen (kdysi  mêl i dívku svÿch snû, ale ta
  8315.  teâ pat⌐ila  uæ jen ke vzpomínkám  nezralého mládí) - sen  o jednotné
  8316.  galaktické  vládê (demokratické,  p⌐irozenê). Mezihvêzdná  komunikace
  8317.  byla  pro úçely  opravdové demokratické  federace po⌐ád  je¿tê p⌐íli¿
  8318.  pomalá; DDT byla ve skuteçnosti pomêrnê volná konfederace svêtû, spí¿
  8319.  debatní krouæek a servisní organizace, neæ cokoliv jiného.
  8320.    Ale jednoho dne mohly bÿt nalezeny adekvátní metody komunikace, tím
  8321.  si byl Rod jist, a aæ k tomu dojde, hvêzdy budou p⌐ipraveny. On uæ na
  8322.  to dohlédne.
  8323.    'Je  ças  pustit  se  do  ⌐e¿ení  na¿ich záleæitostí, Fessi. Kaædou
  8324.  chvíli  mûæe kolem  nêkdo jít  a  v¿imnout  si nás.'  Rod se  protáhl
  8325.  vzduchovou propustí zpátky do nitra  lodi a do své kabiny. P⌐istoupil
  8326.  k panelu na  stênê a uvolnil  p⌐íchytky. Pod ním  se skrÿval ovládací
  8327.  pult,  nad  nímæ  visela  bílá,  matnê  lesklá kovová koule velikosti
  8328.  basketbalového míçe.  Z jejího vrchlíku  vedl tlustÿ kabel  ke stropu
  8329.  kajuty.
  8330.    Rod  od¿rouboval konektor,  povolil svorky,  které dræely  kouli na
  8331.  místê a opatrnê ji vyndal.
  8332.    'Dávej  pozor,'  ozval  se  Fessûv  hlas  z  miniaturního sluchátka
  8333.  umístêného za Rodovÿm uchem. 'Ví¿, æe jsem k⌐ehkÿ.'
  8334.    'Trochu víc dûvêry, prosím,' zamumlal  Rod. Mikrofon v jeho çelisti
  8335.  p⌐edal jeho slova Fessovi. 'Zatím jsem tê je¿tê nepustil, ne?'
  8336.    'Zatím,' zopakoval robot ponu⌐e.
  8337.    Rod si strçil  robotûv 'mozek' pod paæi, aby  mêl jednu ruku volnou
  8338.  pro  manipulaci  s  ovládáním  vzduchové  propusti.  Jakmile byl zase
  8339.  venku,  stiskl knoflíçek  na trupu  lodi. V  boku pseudoasteroidu  se
  8340.  otev⌐ely velké  dve⌐e. Uvnit⌐ visel v  protinárazové síti velkÿ çernÿ
  8341.  kûñ, s hlavou svê¿enou a oçima zav⌐enÿma.
  8342.    Rod stiskl  jinÿ knoflík; z  nákladního prostoru se  vysunul je⌐áb.
  8343.  Kûñ, kterÿ  byl zavê¿en na jeho  konci, se pomalu kopyty  dotkl zemê.
  8344.  Rod otoçil hru¿kou na jeho sedle a v koñovê boku se odsunul panel.
  8345.    Rod vloæil mozek  dovnit⌐, upevnil svorky a konektory  a pak otoçil
  8346.  sedlovou  hru¿kou zpátky;  panel se  zase hladce  zasunul. Kûñ pomalu
  8347.  zvedl hlavu, zast⌐íhal u¿ima, dvakrát mrkl a zkusmo zaræál.
  8348.    'V¿echno je,  jak má bÿt,'  ⌐ekl hlas za  Rodovÿm uchem. Kûñ  sebou
  8349.  zavrtêl.  'Kdyæ  mne  vyprostí¿  z  té  houpaçky,  provê⌐ím motorické
  8350.  okruhy.'
  8351.    Rod  se za¿klebil  a uvolnil  síƒ. Kûñ  vyskoçil, zahrabal  kopytem
  8352.  a pak se  dal do klusu.  Rod svého robota  se zájmem pozoroval,  aniæ
  8353.  p⌐itom zapomínal hlídat okolí.
  8354.    Kosmická loâ/asteroid p⌐istála uprost⌐ed louky hustê zarostlé letní
  8355.  trávou, lemovanou duby, javory, buky a jasany. Byla noc, ale louka se
  8356.  koupala ve svêtle t⌐í mêsícû.
  8357.    Robot p⌐icválal  zpátky k Rodovi  a vzepjal se  p⌐ed ním na  zadní.
  8358.  Jeho p⌐ední kopyta dopadla s temnÿm zadunêním na zem, velké, indigovê
  8359.  modré oçi se up⌐ely na Roda a ¿piçaté u¿i se nap⌐ímily.
  8360.    'Jsem v po⌐ádku,' oznámil Fess.
  8361.    Rod se znovu za¿klebil. 'Není nic krásnêj¿ího neæ cválající kûñ.'
  8362.    'Vûbec nic?'
  8363.    'No dob⌐e, skoro nic. Tak, teâ musíme zahrabat loâ.'
  8364.    Rod stiskl knoflík; dve⌐e nákladového prostoru se zasunuly a uzávêr
  8365.  vzduchové propusti zaklapl. Loâ se zaçala otáçet, nejprve pomalu, ale
  8366.  pak stále rychleji a rychleji, zavrtávaje se p⌐i tom do zemê. Brzy po
  8367.  ní zbyl jen kráter obklopenÿ nízkÿm valem hlíny a drnû - loâ sama teâ
  8368.  spoçívala t⌐i stopy pod povrchem.
  8369.    Rod   vytáhl  z   Fessova  sedlového   vaku  zákopnickou   lopatku,
  8370.  se¿rouboval ji  a dal se do  díla. Kûñ se k  nêmu p⌐ipojil a udusával
  8371.  kopyty drny.  Do deseti minut  se val sníæil  na pouhÿch ¿est  palcû;
  8372.  v jeho st⌐edu byla  hromada zeminy dvacet stop v  prûmêru a dvê stopy
  8373.  vysoká.
  8374.    'Ustup,' ⌐ekl Rod, vytáhl dÿku,  otoçil jejím jílcem o sto osmdesát
  8375.  stupñû a ukázal jí na hromadu.  Rudê se zablesklo, zemina se zbarvila
  8376.  do vi¿ñové çerveni, roztála a vyhladila se.
  8377.    Rod nêkolikrát p⌐ejel çervenÿm paprskem kolem, aæ byla zem dokonale
  8378.  rovná. Pak  je¿tê provedl nêkolik drobnêj¿ích  úprav lopatkou. Zbytek
  8379.  zahladí první d鿃. 'Tak, to by bylo,' ⌐ekl a ot⌐el si çelo.
  8380.    'Ne tak docela.'
  8381.    Rod se nahrbil; zmocnil se ho svíravÿ pocit kolem æaludku.
  8382.    'Musí¿ se je¿tê obléknout v souladu s místními spoleçenskÿmi zvyky,
  8383.  Rode.'
  8384.    Rod k⌐eçovitê zav⌐el oçi.
  8385.    'Uçinil  jsem p⌐edbêæná  opat⌐ení,  a  zatímco jsi  testoval trávu,
  8386.  zabalil jsem do svého sedlového vaku dvou⌐adÿ kabátec.'
  8387.    'Podívej,' ⌐ekl  koneçnê Rod, 'moje  uniforma vypadá docela  dob⌐e,
  8388.  ne?'
  8389.    'Têsné kalhoty a vojenské boty by  docela u¿ly, to ano. Ale pilotní
  8390.  bundu   bude  stêæí   kdo  povaæovat   za  dvou⌐adÿ   kabátec.  Musím
  8391.  pokraçovat?'
  8392.    'Ne, myslím,  æe ne.' Rod si  povzdechl a zalovil v  sedlovém vaku.
  8393.  'Chápu, úspêch mise je p⌐ednêj¿í neæ mé osobní pohodlí, má dûstojnost
  8394.  i - hej!'  Vyt⌐e¿til oçi na  nêco dlouhého a  ¿tíhlého, co viselo  ze
  8395.  sedla.
  8396.    'Hej co, Rode?'
  8397.    Rod vzal  podivnÿ p⌐edmêt do rukou  - na jedné stranê  mêl dræadlo,
  8398.  jak si Rod v¿iml - a pozvedl ho, aby se na nêj Fess mohl podívat.
  8399.    'Co má bÿt tohle?'
  8400.    'Alæbêtínskÿ  rapír,  Rode.  Historická  chladná  zbrañ,  nêco jako
  8401.  dlouhÿ nûæ, zkonstruovanÿ k sekání a bodání.'
  8402.    'Chladná  zbrañ,'  opakoval  Rod  po  robotovi,  jako by pochyboval
  8403.  o jeho du¿evním zdraví. 'Çeká¿, æe ji budu nosit?'
  8404.    'Samoz⌐ejmê, Rode.  Alespoñ pokud plánuje¿  vystupovat jako obvykle
  8405.  v p⌐evleku.'
  8406.    Rod ze  sebe vydal povzdech  hodnÿ k⌐esƒanského muçedníka  a vytáhl
  8407.  z vaku  kabátec. Nasoukal  se do  nêj a  rapír si  p⌐ipásal k pravému
  8408.  boku.
  8409.    'Ne, ne, Rode! Nos ho na levé stranê. Bude¿ ho vytahovat k⌐íæem.'
  8410.    'Co  v¿echno musím  podstoupit  pro  demokracii...' Rod  si p⌐ipjal
  8411.  rapír  k  levému  boku.  'Fessi,  nep⌐ipadá  ti,  æe  se ze mne stává
  8412.  fanatik?'
  8413.    'Jistê, Rode. Klasickÿ p⌐ípad psychické sublimace.'
  8414.    'Æádal  jsem tê  o názor,  ne o  analÿzu,' zamraçil  se muæ. Pak se
  8415.  podíval na  svûj kostÿm. 'Hele!  Není to tak  zlé, vûbec to  není tak
  8416.  zlé!' Vypnul prsa, pozvedl bradu a udêlal nêkolik krokû. Zlatÿ a rudÿ
  8417.  kabátec se matnê zaleskl v mêsíçním svêtle. 'Jak se ti líbím, Fessi?'
  8418.    'Docela ti to slu¿í, Rode.' V  robotovê hlase jako by zaznêlo nêco,
  8419.  co se podobalo mírnému pobavení.
  8420.    Rod se zamraçil. 'Myslím, æe by to chtêlo nêco navrch.'
  8421.    'V sedlovém vaku, Rode.'
  8422.    'Myslels na v¿echno, co?' Rod  zadoloval v sedlovém vaku a vyt⌐epal
  8423.  z nêj plῃ stejnê modrÿ jako kalhoty jeho uniformy.
  8424.    'Ten ⌐etêz  má procházet pod  levou podpaæní jamkou  a zprava kolem
  8425.  krku, Rode.'
  8426.    Rod  si náleæitê  upravil plῃ  a postavil  se tvá⌐í  proti vêtru,
  8427.  nechávaje svûj novÿ ¿at rozevlát ze  svÿch ¿irokÿch ramen. 'Jen se na
  8428.  to podívej! Nevypadám skvêle?'
  8429.    'Jako vyst⌐iæenÿ ze Shakespeara, Rode.'
  8430.    'Za ty lichotky dostane¿ dvojnásobnou  dávku oleje.' Rod se vy¿vihl
  8431.  do sedla. 'Zami⌐ k nejbliæ¿ímu mêstu, Fessi. Chci se p⌐edvést ve svém
  8432.  novém obleku.'
  8433.    'Zapomnêl jsi zasít kráter, Rode.'
  8434.    'Coæe? Ach!  Jasnê.' Rod vytáhl  z pravého sedlového  vaku papírovÿ
  8435.  pytlík a rozhodil jeho obsah po  çerstvê rozkopané zemi. 'Tak! Teâ uæ
  8436.  jen hezkÿ de¿tík  a dva dny rûstu, a nikdo  to tu nerozezná od okolní
  8437.  louky. Doufejme, æe sem nikdo nep⌐ijde do té doby...'
  8438.    Kûñ trhl hlavou a vztyçil u¿i.
  8439.    'Co se dêje, Fessi?'
  8440.    'Poslouchej,' odpovêdêl robot.
  8441.    Rod se zamraçil a p⌐iv⌐el oçi.
  8442.    Z dálky, nesen vêtrem, k nim zazníval dívçí k⌐ik a smích chlapcû.
  8443.    'Vypadá to, jako by tu místní omladina po⌐ádala mejdan.'
  8444.    'Blíæí se to,' upozornil ho Fess ti¿e.
  8445.    Rod zav⌐el oçi a znovu se zaposlouchal. Zvuk opravdu sílil...
  8446.    Podíval  se  na  severovÿchod,  smêrem,  ze  kterého  se  hluk zdál
  8447.  p⌐icházet, a oçima zapátral na  horizontu. Nevidêl nic neæ t⌐i mêsíce
  8448.  na obloze.
  8449.    Náhle se proti jednomu z nich objevil stín. Dal¿í ho následovaly.
  8450.    Smích teâ byl mnohem hlasitêj¿í.
  8451.    'Asi tak pêtasedmdesát mil za hodinu,' zamumlal Fess.
  8452.    'Coæe?'
  8453.    'Pêtasedmdesát mil  za hodinu. To  je rychlost, jakou  se to k  nám
  8454.  blíæí.'
  8455.    'Hmmm.' Rod se  kousl do spodního rtu. 'Fessi,  kolik uplynulo çasu
  8456.  od chvíle, kdy jsme p⌐istáli?'
  8457.    'Skoro dvê hodiny, Rode.'
  8458.    Nêco proletêlo nad jejich hlavami.
  8459.    Rod vzhlédl. 'Fessi?'
  8460.    'Ano, Rode?'
  8461.    'Oni létají, Fessi.'
  8462.    Zavládlo ticho.
  8463.    'Rode,  musím tê  poæádat, abys  myslel logicky.  Civilizace, která
  8464.  obÿvá  tuto   planetu,  je¿tê  nemohla   dosáhnout  úrovnê  cestování
  8465.  vzduchem.'
  8466.    'Necestují. Oni létají!'
  8467.    Znovu zavládlo ticho.
  8468.    'Myslí¿ ti lidé sami, Rode?'
  8469.    'P⌐esnê tak.'  Rodûv hlas znêl rezignovanê.  'Açkoliv ne tak úplnê,
  8470.  protoæe  ta æena,  co právê  p⌐eletêla nad  námi, letêla  na ko¿têti.
  8471.  A docela dovednê, ⌐ekl bych. Vlastnê by  se dalo ⌐íct, æe na nêm byla
  8472.  doma jako karty na hracím stolku v Las Vegas... Fessi?'
  8473.    Kûñ stál s  nohama strnule nataæenÿma a hlava  se mu volnê kolébala
  8474.  mezi nima.
  8475.    'Ale k çertu!' zaúpêl Rod. 'Uæ zase!'
  8476.    Sáhl  pod  sedlovou  hru¿ku  a  resetoval  hlavní ⌐ídicí okruh. Kûñ
  8477.  pomalu  zvedl hlavu  a nêkolikrát   jí pot⌐ásl.  Rod mu  p⌐itáhl uzdu
  8478.  a pobídl ho vp⌐ed.
  8479.    'Coo se staaalooo, Rooode?'
  8480.    'Mêl jsi záchvat,  Fessi. Ale pro v¿echno na  svêtê, teâ nekñuç. Ty
  8481.  vzdu¿né  bakchanálie se  k nám  blíæí a  není vylouçeno,  æe se  letí
  8482.  podívat  po spadlé  hvêzdê. Takæe  honem do  lesa -  a ti¿e,  smím-li
  8483.  prosit.'
  8484.    Kdyæ byli v bezpeçí pod stromy  na okraji louky, Rod se ohlédl, aby
  8485.  prozkoumal vzdu¿nou flotilu.
  8486.    Mládeæ dovádêla v  oblacích asi pûl míle od nêj  a vydávala p⌐i tom
  8487.  veselÿ  k⌐ik a  radostnÿ smích.  Vítr k  Rodovÿm u¿ím  zanesl nêkolik
  8488.  srozumitelnÿch vêt.
  8489.    'Radujte se, mé dêti! To je lady Gwen!'
  8490.    'Znamená-li  to,  æe  se  p⌐eci  jen  stane¿  matkou na¿eho covenu,
  8491.  Gwendylon?'
  8492.    'Tvá  spanilost roste  kaædÿm dnem,  sladká Gwendylon.  Rci, jak to
  8493.  dêlá¿?'
  8494.    'Dozajista ne honbou za zajíçky, Randale...'
  8495.    'Zní to,  jako by se  nêjaká mamina ocitla  na veçírku çarodêjnické
  8496.  koleje,' zavrçel Rod. 'Jsi v po⌐ádku, Fessi?'
  8497.    '₧ek  bych, æe  ano,' oznámil   robot, 'a  uæ jsem  zaznamenal nové
  8498.  vylep¿ení pro svûj budoucí ⌐ídicí systém.'
  8499.    'Hm,' Rod na¿pulil rty. 'Potvrzuje¿ moje pozorování?'
  8500.    'Nic jiného mi nezbÿvá. Oni opravdu létají.'
  8501.    Poletující omladina jako by si  vzpomnêla na pûvodní cíl své cesty.
  8502.  Zasvi¿têli  nad loukou  smêjíce se  a pok⌐ikujíce  jeden na  druhého,
  8503.  zakrouæili nad kruhem  odhalené zemê a pak se  jeden po druhém snesli
  8504.  dolû a rozestavili se kolem.
  8505.    'Tak, teâ uæ se nedá moc pochybovat o tom, proç jsou tady, co?' Rod
  8506.  se posadil na zem, upravil si plῃ a op⌐el se o Fessovy p⌐ední nohy.
  8507.  'Myslím, æe nám nezbÿvá nic jiného neæ çekat.' Otoçil kamenem na svém
  8508.  prstenu  o devadesát  stupñû a  zamí⌐il jím  na skupinku. 'Odposlech,
  8509.  Fessi.'
  8510.    Kámen v prstenu teâ fungoval  jako velice citlivÿ smêrovÿ mikrofon;
  8511.  jeho  signál  byl  prost⌐ednictvím  Fesse  p⌐ená¿en  do  sluchátka za
  8512.  Rodovÿm uchem.
  8513.    'Nemêliæ bychom o tom královnu zpraviti?'
  8514.    'Nikolvêk, zbyteçnê by to v ní ouzkost probudilo.'
  8515.    Rod se zamraçil. 'Co sis z toho vybral, Fessi?'
  8516.    'Jenom to, æe je to alæbêtinská angliçtina, Rode.'
  8517.    'Proto asi SPORT  vædycky posílá s roboty lidi,'  povzdechl si Rod.
  8518.  'No  dob⌐e,  zaçneme  s  oçividnÿm:  jazyk  potvrzuje,  æe  se  jedná
  8519.  o kolonii Emigrés.'
  8520.    'Ano, jistê,' zamumlal Fes nep⌐íli¿ p⌐esvêdçivê.
  8521.    'Ale no tak, starÿ symbiote,  æádné remcání. Já vím, æe nepovaæuje¿
  8522.  samoz⌐ejmosti  za hodny  hlá¿ení; ale  p⌐ehlédnutí samoz⌐ejmÿch faktû
  8523.  mûæe  nêkdy  vést  k   p⌐ehlédnutí  tajemství,  skrytÿch  pod  jejich
  8524.  povrchem, nemyslí¿?'
  8525.    'No...'
  8526.    'Správnê. Tak. Zmiñovali se o královnê. To znamená, æe zdej¿í vláda
  8527.  je monarchie,  p⌐esnê jak jsme p⌐edpokládali.  Ta omladina oznaçovala
  8528.  sama  sebe  za  coven,  to  znamená,  æe  se  povaæují za çarodêjnice
  8529.  a çarodêjníky...  S p⌐ihlédnutím  k jejich  zpûsobu p⌐emisƒování jsem
  8530.  naklonên tomu vê⌐it. Ale...'
  8531.    Nechal ale viset nêkolik minut ve vzduchu. Fess nastraæil u¿i.
  8532.    'Taky ⌐íkali,  æe o tom  poví královnê. Tudíæ  musí mít p⌐ístup  ke
  8533.  královninÿm  u¿ím.  Co  to   znamená,  Fessi?  Monarchie  schvalující
  8534.  çarodêjnictví?'
  8535.    'To  není  bezpodmíneçnê  vylouçeno,'  namítl  Fess  vêcnê. 'Vhodnÿ
  8536.  p⌐íklad by mohl bÿt král Saul a çarodêjnice z Endoru...'
  8537.    'Ale tyhle mají p⌐ístup ke dvoru.'
  8538.    'Rode, dêlá¿ unáhlené závêry.'
  8539.    'Ne, jen p⌐icházím s pronikavÿm pohledem na vêc.'
  8540.    'Proto asi SPORT vædycky posílá s lidmi roboty,' opáçil Fess.
  8541.    'Touché. Ale ⌐íkali  taky, æe kdyby to ⌐ekli  královnê, vzbudilo by
  8542.  to v ní 'ouzkost'. Co tím mysleli, Fessi?'
  8543.    'Mysleli tím obavy, Rode.'
  8544.    'Hm. Pak by zdej¿í královna mêla bÿt spí¿ citlivá.'
  8545.    'Mohla by bÿt, ano.'
  8546.    P⌐es louku se  k nim donesla hudba -  skotské dudy hrající doprovod
  8547.  k starému  cigánskému  popêvku.  Mladí  lidé  tançili  na  holé  pûdê
  8548.  a nêkolik stop nad ní.
  8549.    'Bavorské selské tance,' zamumlal Fess.
  8550.    ''Kde  konec svêta  na nás  çeká...'' zanotoval  Rod a  pohodlnê si
  8551.  natáhl  nohy. 'Smí¿ená  kultura peçlivê  kombinující to  nejhor¿í, co
  8552.  sta⌐içká Zemê mohla nabídnout.'
  8553.    'To není p⌐íli¿ objektivní názor, Rode.'
  8554.    Rod  pozvedl oboçí.  'Copak tobê  se dudy  líbí?' Zaloæil  si ruce,
  8555.  bradu si op⌐el o hrudní kost a nechal na Fessovi, kterÿ nemêl pot⌐ebu
  8556.  spánku, aby hlídal.
  8557.    Robot dræel  stráæ nêkolik hodin,  p⌐eævykuje p⌐i tom  novê získaná
  8558.  data. Kdyæ hudba zeslábla a ztichla, ¿ƒouchl do Roda kopytem.
  8559.    'Grumf!' ⌐ekl Rod, kterÿ se rázem probudil do plné bdêlosti, jak se
  8560.  na správného tajného agenta slu¿í.
  8561.    'Veçírek konçí, Rode.'
  8562.    Omladina se vznesla do vzduchu a zamí⌐ila zpátky na severovÿchod.
  8563.    Jedna  z postav  sedêla vzp⌐ímenê  na ko¿têti;  ve vzduchu  se k ní
  8564.  p⌐idruæila postava mladého hocha.
  8565.    'Doufat-liæ  smím,   æe  uæ  se  nás   nebude¿  víc  stranit,  lady
  8566.  Gwendylon?'
  8567.    'Randale,  tobê  kdyæ  my¿  by  byla  dána,  touæil  bys  hnedle po
  8568.  olifantovi.  Na  p⌐í¿tê  lépe  uçiní¿,  kdyæ  dvornosti skládat dêvám
  8569.  o ¿est let tebe star¿ím zkou¿eti nebude¿!'
  8570.    Ko¿tê se rozletêlo p⌐ímo k Rodovi, mihlo se nad stromy a bylo pryç.
  8571.    'Mmm, ano!' Rod si olízl rty. 'Zdá  se, æe to dêvçe má ⌐íz. A podle
  8572.  toho, co jsem sly¿el, je kapánek star¿í, neæ ti ptaçí mozci...'
  8573.    'Myslel jsem, æe jsi nad takové vêci povznesenÿ, Rode.'
  8574.    'Coæ je  jen ohleduplnêj¿í zpûsob, jak  ⌐íct, æe by se  mnou stejnê
  8575.  nechtêla nic mít.  No co, i kdyæ nekoupím,  kouknout se do vÿkladních
  8576.  sk⌐íní mûæu vædycky.'
  8577.    Çarodêjnická  omladina zmizela  za  obzorem  a jejich  smích pomalu
  8578.  utichl.
  8579.    'Tak, a je to.' Rod si protáhl nohy a zaçal vstávat. 'Je po veçírku
  8580.  a my  nejsme  o  nic  moud⌐ej¿í.'  Vstal.  'Tak  çi  tak, alespoñ nás
  8581.  neodhalili; o kosmické lodi pod zemí nikdo neví.'
  8582.    'Ale kdéæ, nikoliv,' zachichotal se tenkÿ hlásek.
  8583.    Rod ztuhl, otoçil se a vyt⌐e¿til oçi.
  8584.    Za ním,  mezi ko⌐eny starého dubu  stál muæík, podsaditÿ, rozesmátÿ
  8585.  a v¿eho  v¿udy  dvacet  palcû  vysokÿ.  Na  sobê mêl dvou⌐adÿ kabátec
  8586.  a úzké  kalhoty  v  rûznÿch  odstínech  hnêdé,  mêl  velice bílé zuby
  8587.  a celkovê pûsobil dojmem pêkného ro¿ƒáka.
  8588.    'Kníæe elfû by ocenil tvou náv¿têvu, mist⌐e çarodêji,' ⌐ekl muæíçek
  8589.  a znovu se zakuckal smíchy.
  8590.    Rod po nêm skoçil.
  8591.    Ale çlovíçek uæ byl pryç, nechávaje za sebou jenom radostnÿ smích.
  8592.    Rod  vstal,  zaposlouchal  se  do  ¿umêní  vêtru çechrajícího listy
  8593.  starého  dubu  a  posledního  tichého  chichotání  doznívajícího mezi
  8594.  ko⌐eny stromu.
  8595.    'Fessi,' ⌐ekl, 'Fessi, vidêls to?'
  8596.    Æádné odpovêdi se mu nedostalo.
  8597.    Rod se zamraçil a otoçil se. 'Fessi? Fessi!'
  8598.    Robotova hlava se pomalu kÿvala mezi jeho p⌐edníma nohama.
  8599.    'Ach, k çertu!'
  8600.  
  8601.  Zadunêní zvonu  oznamovalo devátou hodinu dopolední  nêkde ve velkém,
  8602.  rozpadajícím  se mêstê,  jeæ bylo  - alespoñ  pokud mohl  Rod a  Fess
  8603.  soudit   z  jejich   rychlosti  a   azimutu  -   mate⌐skou  základnou
  8604.  çarodêjnické omladiny.  V souvislosti s jejich  poznámkami o královnê
  8605.  Rod doufal, æe by to mohlo bÿt souçasnê i hlavní mêsto ostrova.
  8606.    'Je to jen domnênka,' dodal rychle.
  8607.    'Samoz⌐ejmê,'  zabruçel  Fess.  V  robotovê  hlase  se dalo vycítit
  8608.  shovívavé povzdechnutí.
  8609.    'Jaké   jméno   bych   mêl   pouæít,   dojde-li   ke   kontaktu  na
  8610.  bezprost⌐ednêj¿í úrovni?'
  8611.    'Proç  ne  Rodney  d'Armand  VII.?  Tohle  je  jeden z têch ⌐ídkÿch
  8612.  p⌐ípadû, kdy je tvé pravé jméno p⌐imê⌐ené podmínkám.'
  8613.    Rod zavrtêl  hlavou. 'P⌐íli¿ troufalé. Mí  p⌐edkové nikdy nedosáhli
  8614.  svÿch aristokratickÿch cílû.'
  8615.    'Oni byli aristokraté, Rode.'
  8616.    'Jasnê,  ale to  byli na  na¿í planetê  v¿ichni, Fessi,  s vÿjimkou
  8617.  robotû.  A æili  spo⌐ádanÿm rodinnÿm  æivotem tak  dlouho, aæ získali
  8618.  právo vydávat to za çest.'
  8619.    'A copak to není dost velká çest--'
  8620.    'Pozdêji,'  p⌐eru¿il   ho  Rod.  Fess   mêl  naprogramované  kázání
  8621.  o tradici noblesse oblige z Robotí encyklopedie a ochotnê s ním zaçal
  8622.  p⌐i  sebenepatrnêj¿ím náznaku  naráæky. 'Teâ  tu máme  drobnÿ problém
  8623.  s mÿm jménem, vzpomíná¿?'
  8624.    'Kdyæ na tom trvá¿,' ⌐ekl Fess znechucenê. 'Zase námezdnÿ voják?'
  8625.    'Ano. To mne opravñuje k cestování.'
  8626.    Fess sebou trhl. 'Mohl by ses vydávat za potulného pêvce...'
  8627.    Rod  zavrtêl  hlavou.  'Od  potulnÿch   pêvcû  se  çeká,  æe  znají
  8628.  nejnovêj¿í zprávy  a klípky. Ale vzít  s sebou harfu není  tak ¿patnÿ
  8629.  nápad - zvlῃ  pokud je panovníkem æena. Píseñ  obças pomûæe çlovêku
  8630.  tak, kam se s meçem nedostane...'
  8631.    'Takæe jako vædycky... Vyhovovalo  by ti jméno 'Gallowglass', Rode?
  8632.  Je to starÿ irskÿ termín pro æoldné⌐e.'
  8633.    'Gallowglass...' Rod  vychutnal slûvko na jazyku.  'Není to ¿patné.
  8634.  Má to b⌐ink.'
  8635.    'Stejnê jako ty sám.'
  8636.    'Myslels  to ironicky,  nebo se  mi to  jen zdá?  Ale je  to dobré,
  8637.  solidní jméno... i kdyæ se na nê zrovna nehodí vÿraz hezké.'
  8638.    'P⌐esnê jako na tebe,' zamumlal robot.
  8639.    'Troufám si tvrdit, æe je to ono. Rod Gallowglass, hou!'
  8640.    Náhle  Rod p⌐itáhl  uzdu a  zastavil svého  o⌐e. Odnêkud z nedaleka
  8641.  p⌐ed nimi se ozÿvalo tlumené huçení davu.
  8642.    Rod se zamraçil. 'Co to má znamenat?'
  8643.    'Mohl bych doporuçit obez⌐etnÿ prûzkum...'
  8644.    'To není ¿patnÿ nápad. Dej se do toho, ale na¿lapuj opatrnê, prosím
  8645.  tê.'
  8646.    Fess pomalu kráçel úzkou mêsíci  osvêtlenou uliçkou, tisknouc se do
  8647.  stínu starÿch,  vêtrem o¿lehanÿch zdí.  Na rohu zastavil,  natáhl krk
  8648.  a natoçil svou koñskou hlavu do pravého úhlu.
  8649.    'Co tam vidí¿, sest⌐içko Aniçko?'
  8650.    'Dav,' ⌐ekl Fess.
  8651.    'Omraçující post⌐eh, milÿ Watsone. Nêco kromê toho?'
  8652.    'Pochodnê  a  mladíka,  kterÿ  ¿plhá  na  pódium. Promine¿-li mi to
  8653.  p⌐irovnání, Rode, velice nápadnê  to p⌐ipomíná ve⌐ejné manifestace na
  8654.  tvé alma mater.'
  8655.    'Nic  není vylouçeno.'  Rod sklouzl  na zem.  'Ty zûstañ  tady, mûj
  8656.  velkÿ p⌐íteli. Já pûjdu na vÿzvêdy.'
  8657.  
  8658. ─────────────────────────────────
  8659.  01Gramarye - svêt, kde jsou elfové, çarodêjnice, duchové a jiné mÿtické
  8660.  01postavy  pozemského st⌐edovêku  bêænou realitou.  Svêt, kde  je Dobro
  8661.  01a Zlo p⌐esnê oddêleno  jako çerná a bílá. Svêt  na pokraji zkázy. Jen
  8662.  01Rod  Gallowglass,  tvrdohlavÿ  produkt  technické  civili- zace, mûæe
  8663.  01zachránit lid Gramarye od jeho osudu - tím, æe se sobê navzdory stane
  8664.  01çarodêjem.  Ale racionální  Rod Gallowglass  v magii  nevê⌐í...      
  8665.  01První çást cyklu æánru science fantasy.                              
  8666.  
  8667.  04Broæ. 286 stran,  p⌐eklad P. Caha, obálka Z.  Bou¿ková, Polaris 1995,
  8668.  04cena 76,- Kç.
  8669.  
  8670.  
  8671.            Od téhoæ autora vy¿lo:     Vzk⌐í¿ení krále Sk⌐eta
  8672.                                      Çarodêj odpoutanÿ
  8673.                                      Çarodêj rozzu⌐enÿ
  8674.  
  8675.            P⌐ipravujeme:              Çarodêj putující
  8676.                                      Çarodêj se ztratil
  8677. 
  8678. 0020                         V ë Ç N Å   V Å L K A
  8679.  
  8680.                               12Joe Haldeman
  8681.  
  8682.  
  8683.   çást 1.
  8684.  
  8685.   Vojín Mandella
  8686.  
  8687.  
  8688.  'Dnes  veçer  vám  ukáæu  osm  tichÿch  zpûsobû,  jak zabít çlovêka.'
  8689.  Chlápek, kterÿ to prohlásil, byl  seræant, odhadem nanejvÿ¿ o pêt let
  8690.  star¿í, neæ  já. Takæe jestli  nêkdy zabil çlovêka  v boji, musel  tu
  8691.  udêlat uæ jako dítê.
  8692.    Znal  jsem  uæ  osmdesát  zpûsobû,  jak  zabít çlovêka, ale vêt¿ina
  8693.  z nich byla zatracenê hluçná. Uvelebil jsem se vzp⌐ímenê na své æidli
  8694.  a nasadil  vÿraz  p⌐edstíraného  zájmu,   ale  p⌐itom  jsem  s  oçima
  8695.  otev⌐enÿma d⌐ímal. Totéæ dêlala vêt¿ina ostatních. Uæ jsme vêdêli, æe
  8696.  na tyhle veçerní p⌐edná¿ky obvykle neza⌐azují nic dûleæitého.
  8697.    Probudilo  mê   vrçení  promítaçky  ukazující   têch  'osm  tichÿch
  8698.  zpûsobû'. Nêkte⌐í  z hercû museli mít  vymazanÿ mozek, protoæe p⌐itom
  8699.  doopravdy za⌐vali.
  8700.    Kdyæ  film skonçil,  dívka v  první ⌐adê  zvedla ruku. Seræant kÿvl
  8701.  a ona se  postavila do vzorového pohovu.  Nevypadala ¿patnê, ale ¿íji
  8702.  a ramena  mêla trochu  moc svalnaté.  Tak vypadá  kaædÿ, kdyæ  se pár
  8703.  mêsícû tahá s plnou polní.
  8704.    'Pane,' --po  dobu vÿcviku jsme museli  oslovovat seræanty 'pane'--
  8705.  'Vêt¿ina têch zpûsobû... váænê, p⌐ipadají mi... tak trochu hloupé.'
  8706.    'Na p⌐íklad?'
  8707.    'Jako t⌐eba zabít chlapa úderem  zákopnické lopatky do ledvin. Chci
  8708.  ⌐íct,  kdy se  nám mûæe  doopravdy stát,  æe budeme  mít po  ruce jen
  8709.  zákopnickou  lopatku a  ne pistoli  nebo nûæ?  A proç  ho s ní prostê
  8710.  nepra¿tit po hlavê?'
  8711.    'Mûæe na ní mít helmu,' odpovêdêl docela rozumnê.
  8712.    'Kromê toho, Tau⌐ané ledviny ani nemají!'
  8713.    Seræant  pokrçil rameny.  'Pravdêpodobnê ne.'  Bylo to  v roce 1997
  8714.  a tenkrát  je¿tê nikdo  æádného Tau⌐ana  nevidêl; vlastnê  ani jejich
  8715.  pozûstatky  vêt¿í  neæ  seæehnutÿ  chromozom.  'Ale  chemické sloæení
  8716.  jejich têl  je podobné na¿emu  a musíme p⌐edpokládat,  æe jsou stejnê
  8717.  sloæité  bytosti.  Musí  mít  slabiny,  zranitelná  místa. Je na vás,
  8718.  abyste zjistili, kde je mají.
  8719.    To  je  velice  dûleæité.'  Píchl  prstem  do  promítacího  plátna.
  8720.  'Têchhle osm trestancû bylo zabito  pro va¿e dobro, protoæe vy musíte
  8721.  zjistit,  jak  lze  zabíjet  Tau⌐any,  a  musíte  to umêt dokázat jak
  8722.  s pomocí bevawattového laseru, tak pilníçkem na nehty.'
  8723.    Posadila se, ale nevypadala p⌐íli¿ p⌐esvêdçenê.
  8724.    'Je¿tê nêjaké otázky?' Nikdo nezvedl ruku.
  8725.    'OK.  Pó-zor!'  Vyskoçili  jsme  do  pozoru  a  on si nás vyçkávavê
  8726.  zmê⌐il.
  8727.    'Jdête do prdele, pane!' ozval se sbor unavenÿch hlasû.
  8728.    'Hlasitêji!'
  8729.    'JDëTE  DO  PRDELE,  PANE!'  Jeden  z  têch slaboduchÿch vojenskÿch
  8730.  vynálezû na povzbuzení morálky.
  8731.    'To uæ  bylo lep¿í. Nezapomeñte na  zít⌐ej¿í ranní cviçení. Budíçek
  8732.  ve  3:30,  nástup  4:00.  Kaædÿ,  koho  nachytám  po  3:40, má çárku.
  8733.  Rozchod!'
  8734.    Zatáhl jsem zip své kombinézy a vydal se snêhem do kuchynê na ¿álek
  8735.  soji a çouda marijánky. Vædycky mi staçilo pêt nebo ¿est hodin spánku
  8736.  a to byl  taky jedinÿ ças, kdy  jsem mohl bÿt sám  sebou a alespoñ na
  8737.  chvíli  zapomenout na  armádu. Pár   minut jsem  se díval  na zprávy.
  8738.  V oblasti Aldebaranu  byla zniçena dal¿í  kosmická loâ. Do¿lo  k tomu
  8739.  p⌐ed çty⌐mi roky. Na¿i tam poslali záchrannou vÿpravu, ale bude trvat
  8740.  dal¿í  çty⌐i roky,  neæ se  tam  vûbec  dostane. Tou  dobou uæ  budou
  8741.  Tau⌐ani mít pod kontrolou v¿echny dûleæité planety.
  8742.    Kdyæ jsem se vrátil na ubytovnu,  v¿ichni uæ leæeli a hlavní svêtla
  8743.  byla zhasnutá. Celá na¿e rota ¿la  z jednoho cviçení do druhého uæ od
  8744.  chvíle,  kdy jsem  se vrátili  ze çtrnáctidenního  vÿcviku na Mêsíci.
  8745.  ¢aty jsem  si sloæil do  sk⌐íñky, podíval jsem  se na ubytovací  plán
  8746.  a zjistil jsem, æe mám palandu 31. Zatracenê, zrovna pod topením.
  8747.    Tak ti¿e,  jak jen to  ¿lo, abych nevzbudil  svého spolunocleæníka,
  8748.  jsem se protáhl mezi závêsy. Nerozpoznal jsem, kdo leæí vedle mê, ale
  8749.  ani jsem se o to nestaral. Vklouzl jsem pod p⌐ikrÿvku.
  8750.    'Jde¿ pozdê, Mandello,' zívla. Byla to Rogersová.
  8751.    'Promiñ, æe jsem tê probudil,' za¿eptal jsem.
  8752.    'Æádná ¿koda.' P⌐itulila se ke mnê a sev⌐ela mê v objetí. Její têlo
  8753.  bylo horké a p⌐imê⌐enê mêkké.
  8754.    Poplácal  jsem  ji  po  hÿædích  zpûsobem,  kterÿ  byl  mínên  jako
  8755.  bratrskÿ. 'Brou noc, Rogersová.'
  8756.    'Dobrou, ty h⌐ebçe.' Vrátila mi laskání mnohem procítênêji.
  8757.    Proç vás  vædycky dají k  unavené, kdyæ jste  çilÿ, a k  çilé, kdyæ
  8758.  jste sám unavenÿ? Poddal jsem se nevyhnutelnému.
  8759.  
  8760.  
  8761.                                   2.
  8762.  
  8763.  'No  ták, trochu  æivota do  toho umírání,  zatracenê! Vy  tam s  tím
  8764.  nosníkem! Hejbnête sebou - hejbnête têmi svÿmi línÿmi zadky!'
  8765.    Kolem  poledne  p⌐i¿la  teplá  fronta  a  sníh  se zmênil v b⌐eçku.
  8766.  Permaplastovÿ nosník váæil  pêt set liber a nesl  se zatracenê ¿patnê
  8767.  i kdyæ zrovna  nebyl pokrytÿ ledem.  Byli jsme na  nêj çty⌐i, dva  po
  8768.  kaædé  stranê,  a  pokou¿eli  jsme  se  jej udræet mrznoucími koneçky
  8769.  prstû. Mou partnerkou byla Rogersová.
  8770.    'Pozor!' zajeçel  chlápek za mnou  aby nás upozornil,  æe mu nosník
  8771.  vyklouzl. Byl dost têækÿ, aby  dokázal p⌐erazit nohu. V¿ichni jsme ho
  8772.  pustili a  uskoçili stranou. Nosník  dopadl na zem  a rozst⌐íkl kolem
  8773.  sebe bláto a snêhovou b⌐eçku.
  8774.    'Do  prdele, Petrove,'  zajeçela Rogersová,  'proç se  radêji nedá¿
  8775.  k Çervenému k⌐íæi nebo k nêçemu  podobnému? Ten zasranej nosník p⌐ece
  8776.  není  zase tak  zasranê têækej.'  Vêt¿ina dívek  se vyjad⌐uje  trochu
  8777.  vybranêji. Rogersová byla tak trochu drsñák.
  8778.    'No  ták,  hejbnête  sebou,  k  sakru,  nosiçi - epoxidová skupino!
  8779.  Popoæeñte je trochu! Popoæeñte je!'
  8780.    Na¿i dva  epoxiâáci vybêhli a mávali  kbelíky. 'Pohni se, Mandello!
  8781.  Mrznou mi koule.'
  8782.    'Mnê taky,' ⌐eklo dêvçe spí¿ s p⌐esvêdçením neæ s logikou.
  8783.    'Raz -  dva - hej!' Zvedli  jsme nosník a vrávorali  s ním k mostu.
  8784.  Byl  uæ  ze  t⌐í  çtvrtin  hotovÿ.  Vypadalo  to,  æe  nás druhá çeta
  8785.  p⌐edstihne. Normálnê bych  na to ka¿lal, ale domû  poletí çeta, která
  8786.  svûj most postaví první. Ostatní çekají çty⌐i míle v blátê plus æádnÿ
  8787.  odpoçinek p⌐ed veçe⌐í. Donesli jsme nosník na místo, se zazvonêním ho
  8788.  pustili  a se⌐ídili  svorníky, které  ho upevñovaly  k svislé vzpê⌐e.
  8789.  Æenská polovina epoxidové skupiny na  nêj zaçala plácat lepidlo je¿tê
  8790.  d⌐ív, neæ jsme  ho staçili zajistit. Její partner  çekal na nosiçe na
  8791.  druhé stranê. Pokladaçi çekali u  paty mostu, kaædÿ s blokem lehkého,
  8792.  vyztuæeného  permafrostu  nad  hlavou  jako  s  de¿tníkem.  Byli su¿í
  8793.  a çistí. Nahlas  jsem se podivil,  çím si to  zaslouæili, a Rogersová
  8794.  navrhla nêkolik malebnÿch, t⌐ebaæe nepravdêpodobnÿch moæností.
  8795.    Zrovna  jsme se  chtêli vrátit  pro dal¿í  nosník, kdyæ  nadporuçík
  8796.  (jmenoval  se Dougelstein,  ale ⌐íkali  jsme mu  'Noták') zapískal na
  8797.  pí¿ƒalku  a k⌐ikl:  'No ták,   vojáci a  vojaçky, deset  minut pauza.
  8798.  Zaku⌐te si, jestli  máte co.' Sáhl do kapsy a  zapnul p⌐ívod tepla do
  8799.  na¿ich kombinéz.
  8800.    Rogersová a  já jsme se posadili  na ná¿ konec nosníku  a já vytáhl
  8801.  cigárta¿ku. Mêl jsem spoustu marijánek, ale mêli jsme zakázáno kou⌐it
  8802.  ji d⌐ív, neæ skonçí veçerní vÿcvik. Jedinÿ tabák, kterÿ jsem mêl, byl
  8803.  na  t⌐i  palce  dlouhÿ  ¿paçek  doutníku.  Zapálil  jsem  ho o stranu
  8804.  cigárta¿ky; po  nêkolika prvních tazích se  nezdál tak zlÿ. Rogersová
  8805.  si taky potáhla, spí¿ ze zdvo⌐ilosti,  ale za¿klebila se a vrátila mi
  8806.  ho.
  8807.    'Byl jsi ve ¿kole, kdyæ tê odvedli?' zeptala se.
  8808.    'Jo.  Zrovna  jsem  dodêlal  fyziku.  Chystal  jsem se na uçitelskÿ
  8809.  diplom.'
  8810.    Smutnê pokÿvala hlavou. 'Já studovala biologii...'
  8811.    'To jde.' Nabral jsem hrst snêhové b⌐eçky. 'Jak jsi byla daleko?'
  8812.    '¢estÿ rok,  bakalá⌐skÿ titul.' Zaryla  botou do rozb⌐edlého  snêhu
  8813.  a nakopla hromádku bláta a snêhu  o konzistenci zmrzlého mléka. 'Proç
  8814.  se ta zasraná vêc musela p⌐ihodit zrovna nám?'
  8815.    Pokrçil jsem  rameny. Nevyæadovala odpovêâ,  alespoñ ne tu,  kterou
  8816.  nám  po⌐ád opakovalo  PSOSN. Intelektuální  a fyzická  elita Zemê jeæ
  8817.  brání lidstvo proti hrozbê Tau⌐anû.  Ævásty. V¿echno to byl jen velkÿ
  8818.  experiment. Zjistit,  jestli by se  nám mohlo poda⌐it  p⌐imêt Tau⌐any
  8819.  k pozemnímu boji.
  8820.    Noták odpískal konec pauzy o dvê  minuty d⌐ív, coæ jsme çekali, ale
  8821.  já, Rogersová a dva dal¿í nosiçi  jsme sedêli je¿tê dal¿í minutu, neæ
  8822.  epoxiâáci a pokladaçi skonçili s na¿im nosníkem. Topení v kombinézách
  8823.  uæ jsme  mêli zase vypnuté, takæe  jsme se t⌐ásli zimou,  ale zûstali
  8824.  jsme sedêt z principu.
  8825.    Ve skuteçnosti neexistoval æádnÿ dûvod  trénovat nás v odolnosti na
  8826.  chlad. Typická armádní polologika. Jistê,  tam, kde pûjdeme, je zima,
  8827.  ale ne zima  v pozemském slova smyslu. Teplota  p⌐estupních planet se
  8828.  neustále dræí jeden  nebo dva stupnê nad absolutní  nulou - kolapsary
  8829.  totiæ nezá⌐í  - a jestliæe  pocítíte zimu, znamená  to, æe v  p⌐í¿tím
  8830.  zlomku sekundy budete po smrti.
  8831.    P⌐ed dvanácti lety, kdyæ mi  bylo deset, vêdci objevili kolapsarové
  8832.  skoky.  Staçí  vrhnout  p⌐edmêt  dostateçnou  rychlostí  na  kolapsar
  8833.  a vyskoçí  v nêkteré  jiné çásti  galaxie. Netrvalo  to dlouho  a byl
  8834.  objeven  i  vzorec,  podle  nêhoæ  bylo  moæno  vypoçítat, kde se ten
  8835.  p⌐edmêt objeví:  putoval totiæ po⌐ád  po stejné 'p⌐ímce'  (samoz⌐ejmê
  8836.  v Einsteinovê  geometrii),  po  které  by  se  pohyboval, kdyby nemêl
  8837.  v cestê kolapsar - dokud nenarazí na  pole jiného kolapsaru, aƒ uæ se
  8838.  objeví  kdekoliv, brædên  stejnou  rychlostí,  jakou byl  vræen proti
  8839.  pûvodnímu   kolapsaru.   Doba   p⌐emístêní   od   jednoho   kolapsaru
  8840.  k druhému... byla nulová.
  8841.    To   dalo  po⌐ádnê   zabrat  matematickÿm   fyzikûm,  kte⌐í  museli
  8842.  p⌐edefinovat  souçasnost  dêjû;  museli  rozbít  celou obecnou teorii
  8843.  relativity a  vytvo⌐it ji znovu.  Na druhé stranê  to velice potê¿ilo
  8844.  politiky,  protoæe  teâ  mohli  klidnê  poslat  náklad  kolonistû  na
  8845.  Fomalhaut za ménê,  neæ kdysi stálo vypravit kosmickou  loâ na Mêsíc.
  8846.  Lidí,  které by  politikové vidêli  radêji na  Fomalhautu, kde  mohli
  8847.  proæívat bájeçná dobrodruæství, neæ na Zemi, kde pûsobili jen potíæe,
  8848.  nebylo málo.
  8849.    Kaædá loâ  byla doprovázena automatickou sondou  letící pár milionû
  8850.  mil  za ní.  To uæ  jsme vêdêli  o p⌐estupních planetách, obíhajících
  8851.  kolem kolapsarû. ùçelem  automatickÿch sond bylo vrátit se  a dát nám
  8852.  zprávu,  pokud by  kosmická loâ  narazila 0.999  rychlosti svêtla  do
  8853.  p⌐estupové planety.
  8854.    K  takové katastrofê  zatím nikdy  nedo¿lo, ale  p⌐i¿el den, kdy se
  8855.  jedna  automatická sonda  vrátila  sama.  Její data  byla analyzována
  8856.  a zjistilo se, æe kosmická loâ, kterou provázela, byla napadena jinou
  8857.  lodí a zniçena. Do¿lo k tomu  poblíæ Aldebaranu v souhvêzdí Bÿka, ale
  8858.  jelikoæ 'Aldeba⌐ani' se ¿patnê  vyslovuje, byli nep⌐átelé pojmenováni
  8859.  podle latinského oznaçení souhvêzdí 'Tau⌐ani'.
  8860.    Od té doby dostávaly lodi  kolonistû ozbrojenÿ doprovod. Çasto byly
  8861.  ozbrojené lodi  vysílány i samotné, a  nakonec se Kolonizaçní skupina
  8862.  zaçala zkracovat jako PSOSN, Prûzkumné síly OSN s dûrazem na 'síly'.
  8863.    Nakonec  nêjakÿ chytrák  ve Valném  shromáædêní rozhodl,  æe bychom
  8864.  mêli mít armádu pê¿ákû, kte⌐í by hájili p⌐estupní planety nejbliæ¿ích
  8865.  kolapsarû.  Naçeæ  v  roce  1996  vznikl  zákon  o  Elitních odvodech
  8866.  a nejelitnêj¿í odvedenecká armáda v historii váleçnictví.
  8867.    Takæe  jsme  tady,  padesát  muæû  a  padesát  æen  s  IQ  nad 150,
  8868.  s nadprûmêrnê  zdravÿmi  a  silnÿmi  têly,  a  marníme  své mimo⌐ádné
  8869.  schopnosti v blátê  a snêhové b⌐eçce st⌐ední Missouri  - nap⌐íklad na
  8870.  uçení  se stavbê  mostû na  planetách, kde  jedinou tekutinou jsou tu
  8871.  a tam roztrou¿ené louæe kapalného hélia.
  8872.  
  8873.  
  8874.                                   3.
  8875.  
  8876.  Asi o  mêsíc pozdêji jsme  prodêlali své poslední  cviçení, p⌐esun na
  8877.  planetu Charon.  Açkoliv se nacházela  skoro v periheliu,  byla po⌐ád
  8878.  víc neæ dvakrát tak dál od Slunce neæ Pluto.
  8879.    Naloæili  nás do  'dobytçáku'  konstruovaného  k p⌐epravê  dvou set
  8880.  kolonistû spolu s vybranÿmi  druhy rostlinstva a zví⌐ectva. Nemyslete
  8881.  si, æe jsme  mêli kdoví jaké pohodlí, i kdyæ  nás v nêm cestovala míñ
  8882.  neæ polovina projektovaného mnoæství.  Vêt¿inu cenného prostoru totiæ
  8883.  zabralo p⌐ídavné palivo a vojenská vÿstroj.
  8884.    Celá  cesta  trvala  t⌐i  tÿdny;  první  polovinu  jsme strávili za
  8885.  zrychlení  2G,  druhou  p⌐i  stejnê  velkém  zpomalení. Na¿e nejvy¿¿í
  8886.  rychlost, které  jsme dosáhli p⌐i prûletu  obêænou dráhou Pluta, byla
  8887.  asi dvacetina  rychlosti svêtla -  p⌐íli¿ málo na  to, aby se  zaçaly
  8888.  projevovat relativistické efekty.
  8889.    Proæít  t⌐i tÿdny  s dvojnásobnou  váhou... to  není æádnÿ  piknik.
  8890.  T⌐ikrát  dennê  jsme  opatrnê  provádêli  rehabilitaçní  cviçení a po
  8891.  zbytek  çasu jsme  zûstávali v  horizontální poloze,  jak jen to ¿lo.
  8892.  P⌐esto jsme mêli nêkolik zlomenin  a váænÿch vykloubenin. Muæi museli
  8893.  nosit speciální suspendery, aby nezametali pohlavními orgány podlahu.
  8894.  Spát bylo  tak⌐ka nemoæné; çlovêku  se po⌐ád zdálo,  æe ho nêco  dusí
  8895.  a drtí.  Kromê toho  se musel  po⌐ád p⌐evalovat,  aby zabránil vzniku
  8896.  otlakû a  proleæenin. Jedno z  dêvçat byla nakonec  tak vyçerpané, æe
  8897.  skoro prospalo, i zlomeninu, p⌐i které mu æebro trçelo z boku.
  8898.    V kosmu jsem nebyl poprvé, a tak, kdyæ jsme koneçnê p⌐estali brzdit
  8899.  a p⌐e¿li jsme do volného pádu, p⌐ivítal jsem to s úlevou. Ale nêkte⌐í
  8900.  z ostatních s  vÿjimkou na¿eho vÿcviku na  Mêsíci venku je¿tê nebyli,
  8901.  a tak strádali závratêmi a ztrátou orientace. My ostatní jsme po nich
  8902.  museli  uklízet  a  neustále   jsme  plachtili  ubikacemi  s  houbami
  8903.  a vysavaçi   na  kuliçky   çásteçnê  stráveného   'vysokokalorického,
  8904.  nízkoreziduálního (sojového) koncentrátu s p⌐íchutí hovêzího'.
  8905.    Kdyæ jsme  se sná¿eli z  obêæné dráhy, mêli  jsme na Charon  docela
  8906.  hezkÿ  vÿhled. Nic  zajímavého na   nêm nebylo.  Byla to  jen nejasnê
  8907.  osvêtlená bílá koule  s nêkolika ¿mouhami. P⌐istáli jsme  asi dvê stê
  8908.  metrû od  základny. Z ní vyjel  p⌐etlakovÿ vûz a napojil  se p⌐ímo na
  8909.  ná¿  çlun,  takæe  jsme  se  vûbec  nemuseli  p⌐evlékat do skafandrû.
  8910.  S vrzáním a sk⌐ípêním nás dopravil  k hlavní budovê, beztvaré krabici
  8911.  z na¿edivêlého plastiku.
  8912.    Vnit⌐ní  stêny mêly  stejnê jednotvárnou  barvu. Ostatní  uæ sedêli
  8913.  u stolû a klábosili. Vedle Freelanda bylo volné místo.
  8914.    'Uæ se cítí¿ líp, Jeffe?' Po⌐ád byl trochu bledÿ.
  8915.    'Kdyby bohové chtêli, aby çlovêk æil v beztíæném stavu, vybavili by
  8916.  ho litinovou  m⌐íæí v jícnu.' Ztêæka  si povzdechl. 'Uæ je  to lep¿í.
  8917.  Kou⌐il bych, aæ bych breçel.'
  8918.    'Jo.'
  8919.    'Vypadá to, æe ty to sná¿í¿ docela dob⌐e. Zná¿ to ze ¿koly, co?'
  8920.    'Jo,  dêlal jsem  disertaçku z  vakuového sva⌐ování.  T⌐i tÿdny  na
  8921.  obêæné  dráze Zemê.'  Posadil jsem  se a  uæ po  tisící sáhl pro svou
  8922.  cigárta¿ku. Po⌐ád tam nebyla.  Systémy pro zaji¿têní æivotních funkcí
  8923.  nebylo dobré p⌐etêæovat nikotinem a THC.
  8924.    'Vÿcvik  byl  uæ  tak  dost  zlÿ,'  postêæoval  si Jeff, 'ale tahle
  8925.  zasraná--'
  8926.    'Pó-zor!'  Zvedli  jsme  svá  potluçená  têla  a  zûstali  stát  ve
  8927.  skupinkách po  dvou nebo po t⌐ech.  Dve⌐e se otev⌐ely a  do místnosti
  8928.  ve¿el major.  Trochu jsem ztuhnul. Byl  to nejvy¿¿í dûstojník, jakého
  8929.  jsem zatím  vidêl. Na kombinéze  mêl nêkolik ⌐ad  stuæek vçetnê jedné
  8930.  purpurové,  která  znamená,  æe  byl  ranên  v  boji,  je¿tê ve staré
  8931.  americké armádê.  Musel k tomu p⌐ijít  v Indoçínê, ale to  jsem je¿tê
  8932.  nebyl na svêtê. Tak starÿ mi zase nep⌐ipadal.
  8933.    'Posaâte se, posaâte se.' Blahosklonnê nám pokynul. Pak si dal ruce
  8934.  v bok  a s  lehkÿm úsmêvem  na  tvá⌐i  si nás  prohlédl. 'Vítejte  na
  8935.  Charonu. Vybrali jste  si bájeçnÿ den pro p⌐istání;  teplota venku je
  8936.  letních osm a pûl nad nulou.  Absolutní. Pro p⌐í¿tí dvê století æádné
  8937.  velké zmêny neçekáme.' Nêkdo se nevesele zasmál.
  8938.    'Radêji si  tropického poçasí na na¿í  základnê Miami uæijte, dokud
  8939.  mûæete.  Jsme tady  p⌐ímo uprost⌐ed  sluneçní strany,  ale vá¿ vÿcvik
  8940.  bude z vêt¿í çásti probíhat na  odvrácené stranê, kde se teplota dræí
  8941.  na dvou celÿch osmi stupñû.
  8942.    Svûj vÿcvik  na Zemi a na  Mêsíci mûæete klidnê povaæovat  za pouhé
  8943.  zah⌐ívací kolo, které vám dává  jakousi ¿anci na Charonu p⌐eæít. Tady
  8944.  si   vyzkou¿íte   celÿ   repertoár:   ná⌐adí,   zbranê,  manévrování.
  8945.  A zjistíte, æe p⌐i téhle teplotê nástroje nepracují tak, jak by mêly,
  8946.  zbranê nechtêjí st⌐ílet. A lidé se pohybují v-e-l-i-c-e opatrnê.'
  8947.    Zadíval se od  poznámek, které dræel v ruce. 'V  tuto chvíli je vás
  8948.  ve  skupinê çty⌐icet  devêt æen  a çty⌐icet  osm muæû.  Dva um⌐eli na
  8949.  Zemi, jeden byl propu¿tên s psychickou poruchou. Kdyæ jsem si p⌐eçetl
  8950.  program va¿eho dosavadního vÿcviku,  musím p⌐iznat, æe mê p⌐ekvapilo,
  8951.  æe vás vûbec pro¿lo tolik.
  8952.    Souçasnê bych vás ale rád upozornil, æe nebudu nespokojen, kdyæ vás
  8953.  zdej¿ím vÿcvikem projde polovina. A jedinou alternativou k projítí je
  8954.  zem⌐ít. Tady. Jedinÿ  zpûsob, jak se kdokoliv z vás  - nebo já - mûæe
  8955.  vrátit na Zem, je po bojové akci.
  8956.    Vá¿ vÿcvik  bude trvat mêsíc.  Odsud se pak  p⌐esunete ke kolapsaru
  8957.  Hvêzdná brána, vzdálenému pûl svêtelného  roku. Va¿e základna bude na
  8958.  Hvêzdné bránê  1, jeho nejvêt¿í p⌐estupové  planetê, kde zûstanete aæ
  8959.  do vyst⌐ídání. P⌐i tro¿e ¿têstí to  nebude trvat víc neæ mêsíc, dal¿í
  8960.  skupina sem dorazí, jakmile odletíte.
  8961.    Aæ opustíte Hvêzdnou bránu,  budete odveleni k nêjakému strategicky
  8962.  vÿznamnému  kolapsaru, kde  zaloæíte vojenskou  základnu a  v p⌐ípadê
  8963.  napadení  ji budete  bránit. V  opaçném p⌐ípadê  tam zûstanete  aæ do
  8964.  obdræení dal¿ích rozkazû.
  8965.    Poslední  dva  tÿdny  va¿eho  vÿcviku  budou  vênovány stavbê právê
  8966.  takové základny na odvrácené stranê Charonu. Od základny Miami budete
  8967.  dokonale  od⌐íznuti:  æádné  spojení,  æádná  léka⌐ská  pomoc,  æádné
  8968.  zásobování. Nêkdy v prûbêhu têch dvou tÿdnû bude úçinnost va¿í obrany
  8969.  provê⌐ena útokem ⌐ízenÿch st⌐el. Samoz⌐ejmê ostrÿch.'
  8970.    Copak  do nás  vrazili v¿echny  ty prachy,  jen aby  nás zabili p⌐i
  8971.  vÿcviku?
  8972.    'Ve¿kerÿ stálÿ personál tady na  Charonu tvo⌐í váleçní veteráni. To
  8973.  znamená, æe  nám v¿em je çty⌐icet  aæ padesát let. Ale  myslím, æe si
  8974.  s vámi kdykoliv poradíme. Dva z nás budou neustále s vámi a doprovodí
  8975.  vás aæ  na Hvêzdnou bránu 1.  Bude to kapitán Sherman  Stott, velitel
  8976.  va¿í roty, a seræant Octavio Cortez, vá¿ první seræant. Pánové?'
  8977.    Dva muæi sedící v první ⌐adê  povstali a otoçili se obliçeji k nám.
  8978.  Kapitán Stott  byl trochu men¿í  neæ major, ale  uplácanÿ ze stejného
  8979.  têsta: tvá⌐ mêl  tvrdou a hladkou jako porcelán,  lehkÿ cynickÿ úsmêv
  8980.  a p⌐esnê na  centimetr zast⌐ihnutÿ vous lemující  jeho bradu. Vypadal
  8981.  nanejvÿ¿ tak na t⌐icet. U pasu nosil velkou pistoli na st⌐elnÿ prach.
  8982.    Seræant  Cortez  byl  jinÿ  p⌐ípad,  stra¿idelnÿ  p⌐ípad. Hlavu mêl
  8983.  oholenou  a ¿patnê  tvarovanou, zplo¿têlou  na jedné  stranê, kde  mu
  8984.  oçividnê  odoperovali kus  lebky. Obliçej  mêl velice  snêdÿ a posetÿ
  8985.  vráskami a  jizvami. Chybêla mu  pûlka levého ucha  a oçi mêl  stejnê
  8986.  bezvÿrazné,  jako  knoflíky  stroje.  Nosil  bradku  a  knírek, kterÿ
  8987.  vypadal  jako housenka  plazící se  po jeho  horním rtu.  Na komkoliv
  8988.  jiném  by  jeho  ¿koláckÿ  úsmêv  vypadal  p⌐íjemnê,  ale  on  byl ta
  8989.  nejohyzdnêj¿í  a nezlovêstnêji  vypadající kreatura,  jakou jsem  kdy
  8990.  vidêl. Na  druhé stranê, vynecháme-li jeho  hlavu a posuzujeme-li jen
  8991.  têch  ¿est stop  têla pod  ní, mohl  slouæit jako  reklama na úspê¿nê
  8992.  vykonanÿ kulturistickÿ  vÿcvik. Ani Stott  ani Cortez nenosili  æádná
  8993.  vyznamenání.  Cortez mêl  malÿ kapesní  laser zavê¿enÿ  v magnetickém
  8994.  pouzd⌐e pod levou paæí. Jeho d⌐evêná paæba vypadala velice ohmatanê.
  8995.    'D⌐íve  neæ vám  svê⌐ím do  laskavé péçe  têchto dvou  gentlemanû,'
  8996.  pokraçoval  major,  'dovolte  mi,  abych  vás  upozornil  na  nêkolik
  8997.  dûleæitÿch vêcí:
  8998.    P⌐ed  dvêma mêsíci  nebyla na  této planetê  jediná æivá  du¿e, jen
  8999.  nêjaké   nepot⌐ebné  za⌐ízení   z  expedice   z  roku   1991.  Oddílu
  9000.  pêtaçty⌐iceti  muæû trvalo  celÿ mêsíc,  neæ vybudovali  základnu, ve
  9001.  které se právê nacházíte. Dvacet çty⌐i  z nich, víc neæ polovina, p⌐i
  9002.  tom zahynula. Tohle je ta  nejnebezpeçnêj¿í planeta, na které se lidé
  9003.  kdy pokusili æít, ale místa, kam  pûjdete vy, budou je¿tê hor¿í. Na¿i
  9004.  velitelé  se   vás  pokusí  udræet  po   celÿ  p⌐í¿tí  mêsíc  naæivu.
  9005.  Poslouchejte je... a ⌐iâte se jejich p⌐íkladem; oba zde p⌐eæili déle,
  9006.  neæ se çeká od vás. Kapitáne?' Kapitán vstal a major vy¿el ze dve⌐í.
  9007.    'Pó-zor!'  Poslední  slabika  zaznêla  jako  exploze  a  my v¿ichni
  9008.  vyskoçili na nohy.
  9009.    'To, co ⌐eknu teâ, vám ⌐eknu jen jednou, takæe radêji v¿ichni dob⌐e
  9010.  poslouchejte,' zavrçel. 'Tady jsme v bojovÿch podmínkách a v bojovÿch
  9011.  podmínkách  je jen  jeden trest  za neposlu¿nost  nebo neukáznênost.'
  9012.  Vytáhl z pouzdra  pistoli a podræel ji za hlaveñ  jako kyj. 'Tohle je
  9013.  vojenská automatická  pistole model 1911,  ráæe .45, primitivní,  ale
  9014.  úçinná  zbrañ. Seræant  i já  jsme oprávnêni  pouæít zbranê  a zabít,
  9015.  abychom zajistili disciplínu. Nenuƒte nás k tomu, protoæe to udêláme.
  9016.  Udêláme.'  Zasunul pistoli  zpátky.  Zámek  pouzdra v  nastálém tichu
  9017.  hrozivê cvaknul.
  9018.    'Seræant  Cortez a  já jsme   dohromady zabili  víc lidí,  neæ sedí
  9019.  v téhle místnosti.  Oba jsme bojovali ve  Vietnamu na americké stranê
  9020.  a oba  jsme více  neæ p⌐ed  deseti lety  vstoupili do Prûzkumnÿch sil
  9021.  Organizace  spojenÿch  národû.  Odmítl  jsem  povÿ¿ení  na  majora za
  9022.  privilegium velet  této rotê a seræant  Cortez rezignoval ze stejného
  9023.  dûvodu na hodnost poruçíka. Oba jsme totiæ váleçníci a tohle je první
  9024.  bojová situace od roku 1987.
  9025.    Dob⌐e si zapamatujte, co jsem  vám ⌐ekl. První seræant vám podrobnê
  9026.  vysvêtlí, jaké budou va¿e povinnosti  v tomto komandu. P⌐evezmête je,
  9027.  seræante.' Otoçil  se na podpatku a  vy¿el z místnosti. Vÿraz  v jeho
  9028.  tvá⌐i se za celou tu dobu nezmênil ani o milimetr.
  9029.    První  seræant se  pohyboval jako  nêjakÿ têækÿ  stroj se  spoustou
  9030.  kuliçkovÿch  loæisek.  Kdyæ  se  dve⌐e  za  jeho  nad⌐ízenÿm zav⌐ely,
  9031.  podíval se na nás a ⌐ekl: 'Pohov, sednout,' p⌐ekvapivê mírnÿm hlasem.
  9032.  Posadil se na stûl v çele místnosti. Stûl zask⌐ípal, ale vydræel.
  9033.    'To, co ⌐íkal  kapitán, vás asi vydêsilo a  já vypadám taky dêsivê,
  9034.  ale oba  to s vámi myslíme  dob⌐e. Budeme spolu stále  v nejtêsnêj¿ím
  9035.  kontaktu, takæe  si radêji zvyknête na  tu vêc, kterou mám  mezi svÿm
  9036.  mozkem a  vámi. Kapitána patrnê  skoro vûbec neuvidíte,  nanejvÿ¿ tak
  9037.  p⌐i manévrech.'
  9038.    Dotkl se  své hlavy. 'Kdyæ  uæ mluvím o  mozku, po⌐ád mám  ten svûj
  9039.  docela  v po⌐ádku,  i kdyæ  se Çíñani  pokou¿eli o  opak. Kaædÿ z nás
  9040.  veteránû  PSOSN musel  splnit stejná  kriteria, jako  vy, aby  se sem
  9041.  dostal.  Takæe p⌐edpokládám,  æe jste  chyt⌐í a  houæevnatí -  ale vy
  9042.  mêjte  neustále na  pamêti, æe  já a  kapitán jsme chyt⌐í, houæevnatí
  9043.  a zku¿ení.'
  9044.    Prolistoval organizaçní  schema, aniæ se do  nêj doopravdy podíval.
  9045.  'Tak.  Jak uæ  ⌐íkal kapitán,  v prûbêhu  vÿcviku existuje jen jedinÿ
  9046.  kázeñskÿ  trest.  Absolutní  trest.  Ale  obvykle  nemusíme  zabíjet,
  9047.  abychom si zajistili disciplínu; Charon to udêlá za nás.
  9048.    Tady na stanici je to nêco  jiného. Nezajímá nás, jak budete trávit
  9049.  svûj  volnÿ ças.  Plácejte se  po zadcích  celé dny  a ¿oustejte celé
  9050.  noci, to je va¿e vêc... Ale  jakmile si obléknete skafandry a vyjdete
  9051.  ven,  budete  zachovávat  kázeñ,  na  kterou  by  byl  py¿nÿ i ⌐ímskÿ
  9052.  centurion. Dostanete  se do situací, ve  kterÿch jediná hloupost mûæe
  9053.  zabít nás v¿echny.
  9054.    Prvním na¿im úkolem bude vyzkou¿et si bojové skafandry. Ve vedlej¿í
  9055.  místnosti na vás çekají zbrojí⌐i;  budou se vám vênovat individuálnê.
  9056.  Tak do toho.'
  9057.  
  9058.  
  9059.                                   4.
  9060.  
  9061.  'Vím,  æe na  Zemi vás   uçili, co  v¿echno bojovÿ  skafandr dokáæe.'
  9062.  Zbrojí⌐  byl muæ  men¿í  postavy,  çásteçnê ple¿atÿ,  bez jakéhokoliv
  9063.  sluæebního oznaçení  nebo hodnosti na  kombinéze. Seræant Cortez  nám
  9064.  ⌐ekl, abychom mu ⌐íkali 'pane', protoæe je poruçík.
  9065.    'Ale  rád bych  zdûraznil a  doplnil pár  bodû, které va¿i pozem¿tí
  9066.  instrukto⌐i moæná  opomnêli nebo nevêdêli. Vá¿  první seræant byl tak
  9067.  laskav, æe svolil dêlat mi názornou pomûcku. Seræante?'
  9068.    Cortez si  svlékl kombinézu a vystoupil  na malÿ vyvÿ¿enÿ stupínek,
  9069.  kde stál skafandr, otev⌐enÿ jako ¿keble vytvarovaná do lidské podoby.
  9070.  Zacouval do nêj a zastrçil ruce  do tuhÿch rukávû. Ozvalo se cvaknutí
  9071.  a skafandr se  s povzdechnutím zav⌐el.  Byl zá⌐ivê zelenÿ  a na helmê
  9072.  stálo bílÿmi písmeny napsáno CORTEZ.
  9073.    'Kamufláæ,  seræante.'  Zelená  vybledla  v  bílou,  pak ve ¿pinavê
  9074.  ¿edou.  'Tohle  je  vhodná  maskovací  barva  pro  Charon  a  vêt¿inu
  9075.  p⌐estupovÿch  planet,' ⌐ekl  Cortez jako  z hluboké  studny. 'Ale  na
  9076.  skladê  máme   i  pár  dal¿ích  barevnÿch   kombinací.'  ¢edou  barvu
  9077.  vyst⌐ídaly   zelené  a   hnêdé  skvrny:   'Dæungle.'  Skvrny  zmizely
  9078.  a skafandr  získal barvu  okru:  'Pou¿ƒ.'  Temnê hnêdá,  je¿tê tmav¿í
  9079.  a nakonec çerná: 'Noc nebo volnÿ vesmír.'
  9080.    'Vÿbornê, seræante. Pokud vím, tohle je jediné vylep¿ení skafandru,
  9081.  ke  kterému do¿lo  poté, co  jste nastoupili  vÿcvik. Ovládání  je na
  9082.  levém  zápêstí a  není moc  pohodlné. Ale  jakmile si  na nêj  jednou
  9083.  zvyknete, bude se vám pouæívat docela snadno.
  9084.    Prakticky jste  se skafandrem na  Zemi asi moc  necviçili. Nechtêli
  9085.  jsme, abyste si na nêj  zvykli v p⌐íznivém prost⌐edí. Bojovÿ skafandr
  9086.  je nejsmrtonosnêj¿í  osobní zbrañ, jaká kdy  byla vyvinuta, ale æádná
  9087.  zbrañ  vás také  snadnêji nep⌐ipraví  o æivot,  kdyæ si nedáte pozor.
  9088.  Otoçte se, seræante.
  9089.    Na tohle si dejte pozor.' Poklepal na velkÿ çtvercovÿ vÿstupek mezi
  9090.  lopatkami.  'Chladicí  æebra.  Jak  jistê  víte,  skafandr  se  snaæí
  9091.  udræovat uvnit⌐  p⌐íjemnou teplotu bez  ohledu na to,  jaké poçasí je
  9092.  venku. Materiál,  ze kterého je vyroben,  je skoro dokonalÿ izolátor.
  9093.  Coæ znamená,  æe tahle æebra jsou  horká - horká zvlá¿tê  v porovnání
  9094.  s venkovní teplotou - a mohou vám utrhnout hlavu.
  9095.    Nemusíte  pro to  udêlat nic  víc, neæ  se op⌐ít  o balvan zmrzlého
  9096.  plynu;  kolem je  jich spousta.  Plyn sublimuje  rychleji, neæ  staçí
  9097.  unikat do  okolí, tlaçí na  okolní 'led' a  naru¿uje ho... a  v pouhé
  9098.  setinê sekundy máte nêco jako  ruçní granát odpálenÿ p⌐ímo na zádech.
  9099.  Ani to neucítíte.
  9100.    Rûzné variace na  toto téma zabily za poslední  dva mêsíce jedenáct
  9101.  lidí. A to nedêlali nic jiného, neæ æe stavêli baráky.
  9102.    P⌐edpokládám,  æe je  vám známo,  jak snadno  mohou silové  p⌐evody
  9103.  va¿eho  skafandru zabít  vás nebo  va¿eho spoleçníka.  Má nêkdo zájem
  9104.  pot⌐ást  tady seræantovi  rukou?' Odmlçel  se, pak  k nêmu p⌐istoupil
  9105.  a sev⌐el jeho  ruku v rukavici. 'Má  v tom praxi. Dokud  ji nezískáte
  9106.  vy,  buâte  velice  opatrní.  Nêco  vás  zasvêdí,  vy  se  po¿krábete
  9107.  a zlomíte si  vaz. Musíte poçítat se  semilogaritmickou odezvou: tlak
  9108.  dvou liber  vyvolá sílu pêti liber;  t⌐i libry vám dají  deset, çty⌐i
  9109.  libry  dvacet t⌐i,  pêt liber   çty⌐icet sedm.  Vêt¿ina z  vás vyvine
  9110.  stiskem  p⌐es  sto  liber.  Teoreticky  byste  s  tímhle byli schopni
  9111.  p⌐etrhnout vejpûl ocelovÿ nosník. Ve  skuteçnosti by to ale nevydræel
  9112.  materiál  rukavic a  to by  vás stálo  æivot. Tady  na Charonu by vás
  9113.  dostal buâto podtlak nebo mráz. Zem⌐eli byste v kaædém p⌐ípadê.
  9114.    Noæní posilovaçe  jsou taky nebezpeçné,  i kdyæ jejich  zesílení uæ
  9115.  není  tak  velké.  Dokud  se  je  nenauçíte  skuteçnê  dob⌐e ovládat,
  9116.  nesnaæte se  bêhat ani skákat.  Pravdêpodobnê byste p⌐i  tom klopÿtli
  9117.  a pravdêpodobnê by vás to stálo æivot.
  9118.    Gravitace tady na  Charonu je t⌐i çtvrtiny pozemské,  takæe to není
  9119.  tak  zlé. Ale  na skuteçnê  malÿch svêtech,  jako je  Mêsíc, byste po
  9120.  kaædém  skoku  letêli  dobrÿch  dvacet  minut.  Potom  byste narazili
  9121.  rychlostí  osmdesát  metrû  za  sekundu  t⌐eba  do  skály.  Na malÿch
  9122.  asteroidech byste dokonce mohli dosáhnout únikové rychlosti a odletêt
  9123.  do kosmického prostoru. To je velice pomalÿ zpûsob cestování.
  9124.    Zítra  ráno  se  zaçneme  uçit,  jak  p⌐eæít  v  têchhle âábelskÿch
  9125.  ma¿inkách. Po zbytek dne¿ního odpoledne a veçera si vás budu volat po
  9126.  jednom a kaædému vyberu jeho skafandr. To je v¿e, seræante.'
  9127.    Cortez  ¿el  ke  dve⌐ím,  otoçil  pákou  a  vpustil  tak  vzduch do
  9128.  p⌐echodové  komory.  Série  infraçervenÿch  lamp  zabrañovala vzduchu
  9129.  uvnit⌐  zmrznout. Kdyæ  se tlak  vyrovnal, vrátil  páku zpêt, otev⌐el
  9130.  dve⌐e, ve¿el do komory a dve⌐e za sebou zav⌐el. Kompresory asi minutu
  9131.  huçely a  odsávaly vzduch; pak  seræant otev⌐el vnêj¿í  dve⌐e a vy¿el
  9132.  ven.
  9133.    Bylo to v podstatê stejné jako na Mêsíci.
  9134.    'Jako  první pûjde  vojín Omar  Almizar. Vy  ostatní si  mûæete jít
  9135.  lehnout. Budu vás postupnê volat interkomem.'
  9136.    'V abecedním po⌐ádku, pane?'
  9137.    'Jo. Asi  tak deset minut  na kaædého. Pokud  va¿e jméno zaçíná  na
  9138.  'Z', mûæete klidnê jít na kutê.'
  9139.    Ptala se Rogersová. Jít na kutê bylo pravdêpodobnê p⌐esnê to, na co
  9140.  myslela.
  9141.  
  9142.  
  9143.                                   5.
  9144.  
  9145.  
  9146.  Slunce  bylo ost⌐e  bílÿ bod  p⌐ímo nad  na¿imi hlavami.  Bylo mnohem
  9147.  jasnêj¿í, neæ jsem çekal; jelikoæ  jsme od nêj byli vzdáleni osmdesát
  9148.  astronomickÿch  jednotek, mêlo  svítit 6400  krát ménê,  neæ na Zemi.
  9149.  P⌐esto nevydávalo o nic míñ svêtla neæ pouliçní lampa.
  9150.    'Je  tady  podstatnê  víc  svêtla,  neæ  budete  mít  na p⌐estupové
  9151.  planetê,' zakrákal hlas kapitána  Stotta v na¿ich kolektivních u¿ích.
  9152.  'Buâte rádi, æe aspoñ vidíte, kam ¿lapete.'
  9153.    Se⌐adili jsme  se na úzkém permaplastovém  chodníku, kterÿ spojoval
  9154.  obytnou  budovu se  skladi¿têm. V  chûzi jsme  se cviçili  uæ uvnit⌐,
  9155.  a nebyl v tom  æádnÿ rozdíl s vÿjimkou exotické  scenérie tady venku.
  9156.  Açkoliv svêtlo bylo  slabé, vidêli jsme v¿echno aæ  k obzoru, protoæe
  9157.  nám  tu  nevadila  atmosféra.  V  asi  kilometrové  vzdálenosti se od
  9158.  jednoho horizontu  k druhému táhl çernÿ  útes, p⌐íli¿ pravidelnÿ, neæ
  9159.  aby mohl mít p⌐írodní pûvod.  Pûda pod na¿ima nohama byla obsidiánovê
  9160.  çerná tu a tam zpest⌐ená skvrnami bílého nebo namodralého ledu. Vedle
  9161.  skladi¿tê byla hromada snêhu v nádobê oznaçené KYSLïK.
  9162.    Skafandr byl docela pohodlnÿ, ale  çlovêk v nêm mêl zvlá¿tní pocit,
  9163.  æe  je  souçasnê  loutkou  i  loutka⌐em.  Vydali  jste  t⌐eba  impulz
  9164.  k zvednutí nohy, skafandr ho zesílil a pohnul va¿í nohou za vás.
  9165.    'Dnes se budeme  procházet jen v prostoru základny  a tento prostor
  9166.  nikdo z vás  neopustí.' Kapitán nemêl svou pêtaçty⌐icítku  - pokud ji
  9167.  nemêl jako talisman pro ¿têstí pod  skafandrem - ale mêl, stejnê jako
  9168.  my v¿ichni, laserovÿ prst. Ten jeho byl patrnê aktivovanÿ.
  9169.    Dodræujíce  nejménê dvoumetrové  odstupy, se¿li  jsme z permaplastu
  9170.  a následovali  kapitána  po  hladké  skále.  Asi  hodinu jsme opatrnê
  9171.  pochodovali po spirále, aæ jsme dorazili na opaçnÿ konec základny.
  9172.    'Teâ v¿ichni  dávejte dobrÿ pozor.  Pûjdu k tamté  namodralé ledové
  9173.  desce' --byla velká, od nás asi  dvacet metrû vzdálená-- 'a ukáæu vám
  9174.  nêco, co si radêji dob⌐e zapamatujte, pokud chcete zûstat naæivu.'
  9175.    Popo¿el  asi  o  tucet  krokû.  'Nejprve  musím proh⌐át tuhle skálu
  9176.  - sklopit filtry.' Stiskl jsem tlaçítko v podpaæí a p⌐ed mûj obrazovÿ
  9177.  konvertor  se zasunul  filtr. Kapitán  ukázal prstem  na çernÿ balvan
  9178.  o velikosti  basketbalového   míçe  a  krátce   ho  p⌐ejel  laserovÿm
  9179.  paprskem.  Pronikavé svêtlo  na nás  vrhlo dlouhÿ  stín jeho postavy.
  9180.  Skála se rozt⌐í¿tila na hromádku nepravidelnÿch úlomkû.
  9181.    'Zakrátko  zase  vychladnou.'  Sehnul  se  a  zvedl jeden z úlomkû.
  9182.  'Tenhle  má asi  tak dvacet  nebo pêtadvacet  stupñû. Podívejte  se.'
  9183.  Hodil  'horkÿ'  kámen  na  ledovou  desku.  Kámen  se  od  ní odrazil
  9184.  a odskoçil  v podivném  úhlu. Kapitán  hodil druhÿ  a ten se zachoval
  9185.  stejnê.
  9186.    'Jak  jistê  víte,  nejste   dokonale  izolovaní.  Ty  kameny  mêly
  9187.  p⌐ibliænê stejnou  teplotu jako podráæky  va¿ich bot. Pokud  byste se
  9188.  pokusili postavit na desku zmrzlého  vodíku, dopadli byste stejnê. Aæ
  9189.  na to, æe kameny byly mrtvé uæ p⌐edtím.
  9190.    Dûvod,  proç se  tak dêje,  je, æe  se mezi  skálou a ledem vytvo⌐í
  9191.  kluzná  vrstviçka  -  maliçká  louæe  tekutého  vodíku  -  a  pol¿tá⌐
  9192.  vodíkovÿch par nêkolik molekul silnÿ. To  má za následek, æe se kámen
  9193.  - nebo vy - stanete ve vztahu k ledu jakÿmsi ideálním loæiskem, a bez
  9194.  t⌐ení pod podráækami bot nemûæete stát.
  9195.    Po  mêsíci æivota  ve skafandru  takovÿ pád  mûæete p⌐eæít, ale teâ
  9196.  je¿tê ani nevíte jak. Podívejte se.'
  9197.    Kapitán se p⌐ikrçil  a skoçil na ledovou desku.  Nohy mu podklouzly
  9198.  a on se  ve vzduchu otoçil,  dopadl na kolena  a dlanê. Doklouzal  na
  9199.  pevnou zem a postavil se.
  9200.    'Vtip  je  v  tom,  æe  se  nesmíte  dotknout  zmrzlého  plynu svÿm
  9201.  chladiçem. V porovnání  s ledem je horkÿ jako vysoká  pec a dotek p⌐i
  9202.  jakémkoliv tlaku má za následek explozi.'
  9203.    Po této  ukázce jsme se je¿tê  asi hodinu procházeli a  pak jsme se
  9204.  vrátili na ubikace. Kdyæ jsme pro¿li vzduchovou propustí, museli jsme
  9205.  chvíli jen  tak postávat, aby se  na¿e obleky proh⌐ály. Nêkdo  ke mnê
  9206.  p⌐istoupil a dotkl se mne helmou.
  9207.    'Williame?' nad prûzorem mêla napsáno McCOYOVÅ.
  9208.    'Ahoj, Seano. Copak je?'
  9209.    'Jenom jsem se chtêla zeptat, jestli má¿ dnes v noci s kÿm spát.'
  9210.    To byla pravda; úplnê jsem na  to zapomnêl. Tady jsme na noc nemêli
  9211.  æádnÿ rozpis. Kaædÿ si svého partnera vybíral sám. 'Jistê, chci ⌐íct,
  9212.  hm, je¿tê ne... ne, nikomu jsem ne⌐íkal. Jasnê, jestli chce¿...'
  9213.    'Díky,  Williame. Uvidíme  se pozdêji.'  Díval jsem  se za  ní, jak
  9214.  odchází, a p⌐i tom mne napadlo,  æe pokud by vûbec nêkdo mohl vypadat
  9215.  ve skafandru sexy, pak by to byla právê Seana. Ale ani ona v nêm sexy
  9216.  nevypadala.
  9217.    Cortez  rozhodl, æe  jsme se  proh⌐áli  uæ  dost, a  odvedl nás  do
  9218.  p⌐evlékárny, kde jsme  kaædÿ zacouvali na své místo  a napojili se na
  9219.  nabíjecí za⌐ízení. (Kaædÿ skafandr má v sobê ædibíçek plutonia, kterÿ
  9220.  ho mûæe  zásobovat energií nêkolik let,  ale od nás se  çeká, æe dáme
  9221.  energetickÿm  zdrojûm   po⌐ádnê  zabrat.)  Po   nêjakém  tom  strkání
  9222.  a klopÿtání se nám to nakonec v¿em poda⌐ilo a mohli jsme se svléknout
  9223.  - devadesát  sedm  nahÿch  ku⌐átek  se  vylíhlo  ze  zá⌐ivê  zelenÿch
  9224.  vajíçek.  Bylo tam  zima -  vzduch, podlaha  a hlavnê  skafandry byly
  9225.  ledové - takæe jsme se ke dve⌐ím hrnuli jako stádo.
  9226.    Rychle jsem si oblékl blûzu a  kalhoty a obul si sandály, ale po⌐ád
  9227.  mi  bylo zima.  Na¿el jsem  svûj hrníçek  a postavil  se do fronty na
  9228.  soju. V¿ichni kolem poskakovali, aby se zah⌐áli.
  9229.    'Ko-kolik  myslí¿,  æe  tu   je  stupñû,  M-mandello?'  zeptala  se
  9230.  McCoyová.
  9231.    'Nevím a ani to vêdêt nechci.' P⌐estal jsem poskakovat a zaçal jsem
  9232.  se t⌐ít, p⌐içemæ  jsem po⌐ád v jedné ruce  dræel hrníçek. '₧ekl bych,
  9233.  æe je tu stejnê zima jako tehdy na Missouri.'
  9234.    'Brrr...  kdyby tu  tak zavedli  nêjaké to  zatracené topení.' Zima
  9235.  pûsobí na malé æeny víc, neæ na kohokoliv jiného. McCoyová byla z nás
  9236.  v¿ech nejmen¿í, panenka s vosím pasem sotva pêt stop vysoká.'
  9237.    'Urçitê sem brzy pustí teplÿ vzduch. Uæ to nebude dlouho trvat.'
  9238.    'P⌐ála bych si, abych byla, takovÿ velkÿ ¿palek masa jako, ty.'
  9239.    Já byl rád, æe není.
  9240.  
  9241.  
  9242.                                   6.
  9243.  
  9244.  
  9245.  První  smrtelnou nehodu  jsme mêli  t⌐etího dne,  kdyæ jsme  se uçili
  9246.  kopat díry.
  9247.    S takovÿm mnoæstvím energie uskladnêné v na¿ich zbraních by pro nás
  9248.  nebylo  p⌐íli¿  praktické  kopat  díry  klasickÿm zpûsobem, krumpáçem
  9249.  a lopatou. Na  druhé stranê jsme  mohli házet granáty  t⌐eba celÿ den
  9250.  a nedostali jste nic neæ mêlkÿ vÿmol  - takæe bêænê uæívaná metoda je
  9251.  vyhloubit  ruçním laserem  díru v  zemi, hodit  do ní çasovanou náloæ
  9252.  a v  lep¿ím p⌐ípadê  díru ucpat  kamením. Na  Charonu p⌐irozenê mnoho
  9253.  volného  kamení není,  jedinê æe  byste si  kvûli nêmu vyvrtali je¿tê
  9254.  jednu díru.
  9255.    Jediná obtíæ p⌐i  celé té operaci je dostat se  vças pryç. Bylo nám
  9256.  ⌐eçeno, æe abychom byli v bezpeçí, musíme bÿt ukryti za nêçím opravdu
  9257.  pevnÿm, nebo alespoñ  sto metrû od místa vÿbuchu.  Çasovaná náloæ vám
  9258.  sice poskytne  t⌐i minuty, ale  nemûæete se jen  tak otoçit a  utíkat
  9259.  pryç. Ne bez rizika a ne na Charonu.
  9260.    K ne¿têstí  do¿lo, kdyæ jsme dêlali  skuteçnê velkou jámu, takovou,
  9261.  jaké  je t⌐eba  pro podzemní  bunkr. Na  to je  t⌐eba udêlat vÿbuchem
  9262.  jámu, vlézt do  ní a celou proceduru zopakovat,  tolikrát, aæ je jáma
  9263.  dostateçnê hluboká.  V kráteru jsme pouæívali  náloæe s pêtiminutovÿm
  9264.  zpoædêním, ale ani tak jsme nemêli çasu nazbyt - ¿plháte-li v bojovém
  9265.  skafandru po stênê kráteru, musíte se pohybovat opravdu pomalu.
  9266.    Skoro kaædÿ  uæ si vyzkou¿el vyhloubit  dvojitou díru; skoro kaædÿ,
  9267.  jen ne já a t⌐i dal¿í. Myslím,  æe jsme byli jediní, kte⌐í si v¿imli,
  9268.  æe má Bovanoviçová potíæe. V¿ichni  çty⌐i jsme stáli nêjakÿch dvê stê
  9269.  metrû od ní. S  obrazovÿm konventorem nastavenÿm na çty⌐icetinásobnou
  9270.  svêtelnost jsem se díval, jak mizí  za okrajem kráteru. Potom jsem uæ
  9271.  jen sly¿el její konverzaci s Cortezem.
  9272.    'Jsem  na dnê,  seræante.' My  ostatní jsme  se do rozhovoru míchat
  9273.  nesmêli; linka musela bÿt volná pro Corteze a vojína plnícího úkol.
  9274.    'Dob⌐e,  p⌐esuñ se  do st⌐edu  a odstrañ  kamení. Nespêchej.  Dokud
  9275.  neodjistí¿ náloæ, má¿ çasu dost.'
  9276.    'Jistê,  seræante.' Sly¿eli  jsme ozvênu  rachocení kamení  a zvuky
  9277.  jejích krokû. Nêkolik minut ne⌐íkala nic.
  9278.    'Na¿la jsem dno.' Zdálo se, æe má trochu potíæe s dechem.
  9279.    'Led, nebo skála?'
  9280.    'Skála, seræante. Taková nazelenalá.'
  9281.    'Nastavte nízkÿ vÿkon. Jedna celá dva, rozptyl çty⌐i.'
  9282.    'Zatracenê, seræante, takhle to bude trvat vêky.'
  9283.    'Jo,  ale ve  skále jsou  hydrátové krystaly  - zah⌐ejte  je p⌐íli¿
  9284.  prudce, a vybouchnou vám pod nohama. V takovém p⌐ípadê tam zûstanete,
  9285.  dêvenko. Tedy to, co z vás zbude.'
  9286.    'Dob⌐e, jedna celá dva plus  çty⌐i.' Z nitra kráteru vytryskla rudá
  9287.  zá⌐e laseru.
  9288.    'Aæ  se dostanete  do hloubky  jednoho metru,  p⌐estavte rozptyl na
  9289.  dva.'
  9290.    'Rozumím.'  Trvalo jí  to p⌐esnê   sedmnáct minut,  t⌐i z  nich p⌐i
  9291.  rozptylu dva. Dokázal jsem si p⌐edstavit, jak ji teâ asi bolí ruka.
  9292.    'Teâ  si  na  pár  minut  odpoçiñte.  Aæ  dno  díry p⌐estane sálat,
  9293.  odjistête náloæ a  hoâte ji tam. Pak jdête ven,  rozumíte? Máte na to
  9294.  spoustu çasu.'
  9295.    'Rozumím,  seræante.  Jít  ven.'  V  jejím  hlase  lehce  zaznívala
  9296.  nervozita. Kolikrát v æivotê se vám poda⌐í, æe se po ¿piçkách kradete
  9297.  od   dvacetimikrotunové   tachyonové   bomby?   Nêkolik   minut  jsme
  9298.  poslouchali jen její dech.
  9299.    'Uæ tam vklouzla!' Tichÿ svist bomby klouzající do díry.
  9300.    'Teâ pomalu a klidnê. Máte na to pêt minut.'
  9301.    'J-jo. Pêt.' Její kroky zprvu  znêly pomalu a pravidelnê. Pak, kdyæ
  9302.  zaçala  ¿plhat  nahoru,  se  z  nich  pravidelnost  vytratila a moæná
  9303.  i trochu zrychlily. A çty⌐i minuty p⌐ed explozí--
  9304.    'K sakru!'  Ozval se rachot valícího  se kamení a dutÿ  zvuk dopadu
  9305.  têækého p⌐edmêtu. 'K sakru, k sakru!'
  9306.    'Co se stalo, vojíne?'
  9307.    'Ach, k sakru!' Ticho. 'K sakru.'
  9308.    'Vojíne, pokud nechcete bÿt zast⌐elena,  okamæitê mi ⌐eknête, co se
  9309.  stalo!'
  9310.    'Já...  k sakru,  uvízla jsem  tu. Zatracená  skála... zatracenê...
  9311.  DëLEJTE NëCO! Nemûæu se hÿbat, k sakru, já se nemûæu hÿbat, já, já--'
  9312.    'Dræte hubu! Jak jste hluboko?'
  9313.    'Nemûæu hÿbat têma svÿma zatracenÿma nohama. POMOZTE MI--'
  9314.    'Tak  k  sakru  pouæijte  své  ruce  -  p⌐itahujte se! Kaædou rukou
  9315.  uzvednete tunu.' T⌐i minuty do exploze.
  9316.    P⌐estala  klít a  zaçala si  nêco mumlat,  myslím, æe rusky. Ztêæka
  9317.  oddychovala... a pak se najednou ozval rachot kamení.
  9318.    'Jsem volná.' Dvê minuty.
  9319.    'Jdête tak rychle, jak dokáæete.' Cortezûv hlas znêl lhostejnê, bez
  9320.  jakékoliv emoce.
  9321.    O  devadesát  sekund  pozdêji  se  její  hlava objevila nad okrajem
  9322.  kráteru.  'Bêæ, dêvçe...  radêji bêæ,  jak nejrychleji  umí¿.' Ubêhla
  9323.  ¿est nebo sedm krokû a spadla,  nêkolik metrû se plazila a zvedla se;
  9324.  bêæela, zase spadla, znovu se zvedla--
  9325.    Vypadalo  to, æe  se pohybuje   velice rychle,  ale poda⌐ilo  se jí
  9326.  urazit jen  asi t⌐icet metrû, kdyæ  Cortez ⌐ekl: 'Fajn, Bovanoviçová,
  9327.  poloæte  se na  b⌐icho a  klidnê leæte.'  Uplynulo deset  sekund, ale
  9328.  buâto  ho  nesly¿ela,  nebo  se  chtêla  dostat  je¿tê  o  kousek dál
  9329.  a pokraçovala  v bêhu,  a právê  uprost⌐ed jednoho  takového skoku se
  9330.  ozval vÿbuch a nêco velkého ji  ude⌐ilo zezadu do krku. Její bezhlavé
  9331.  têlo  se  nêkolikrát  p⌐evalilo,  zanechávajíc  za  sebou  rudoçernou
  9332.  spirálu  zmrzlé  krve,  která  se  pomalu  sná¿ela  k  zemi jako pruh
  9333.  t⌐pytivého prachu, do nêjæ se nikdo z nás neodváæil ¿lápnout, zatímco
  9334.  jsme sbírali kameny na zakrytí té neæivé vêci na jeho konci.
  9335.    Ten veçer seræant Cortez nep⌐edná¿el,  dokonce se neobjevil ani p⌐i
  9336.  veçe⌐i.  Byli  jsme  k  sobê  navzájem  velice  ohleduplní a nikdo se
  9337.  nevyhÿbal mluvení o tom, co se stalo.
  9338.    Spal jsem s Rogersovou - kaædÿ tá noci spal se svÿm dobrÿm p⌐ítelem
  9339.  - ale  nechtêla nic  jiného, neæ  se vyplakat,  a plakala  tak dlouho
  9340.  a tak usedavê, aæ jsem se k ní p⌐idal.
  9341.  
  9342.  
  9343.                                   7.
  9344.  
  9345.    'ùderná skupino A  - vp⌐ed!' Dvanáct z nás  vyrazilo v nepravidelné
  9346.  ⌐adê proti maketê  bunkru. Byl od nás asi kilometr  daleko a mezi ním
  9347.  a námi  byly peçlivê  nastraæené p⌐ekáæky.  Mohli jsme  bêæet pomêrnê
  9348.  rychle,  protoæe  v¿echen  led  byl  p⌐edem  odstranên,  ale  ani  po
  9349.  desetidenním tréninku jsme si netroufli na víc neæ lehkÿ klus.
  9350.    Nesl  jsem  granátomet   s  desetimikrotunovÿmi  cviçnÿmi  granáty.
  9351.  V¿ichni jsme mêli své laserové prsty se⌐ízené na vÿkon nula celá osm,
  9352.  rozptyl jedna, coæ  není o moc víc, neæ má  obyçejná svítilna. Byl to
  9353.  simulovanÿ útok -  bunkr a jeho robotiçtí obránci  byli p⌐íli¿ drazí,
  9354.  neæ abychom je jednou pouæili a zniçili.
  9355.    'Skupino B, za nimi. Velitelé druæstev, p⌐evezmête velení.'
  9356.    P⌐iblíæili jsme  se ke skupinê balvanû  asi v polovinê vzdálenosti,
  9357.  kdyæ  Potterová, velitelka  mého druæstva,  ⌐ekla: 'Zastavit  a skrÿt
  9358.  se.' Skrçili jsme se za skálou a çekali na skupinu B.
  9359.    Tucet muæû  a æen, tak⌐ka neviditelnÿch  ve svÿch çernÿch oblecích,
  9360.  probêhlo  kolem  nás.  Jakmile  se  dostali  na  volné  prostranství,
  9361.  zatoçili doleva a ztratili se nám z dohledu.
  9362.    'Pal!'  Rudé  záblesky  vÿbuchû  tançily  kolem  bunkru  na hranici
  9363.  viditelnosti.  Pêt   set  metrû  byl   maximální  dost⌐el  p⌐enosnÿch
  9364.  granátometû;  ale p⌐i  tro¿e ¿têstí   se to  mohlo poda⌐it,  tak jsem
  9365.  namí⌐il pod úhlem 45° a vypálil krátkou salvu.
  9366.    Z  bunkru se  zableskla odvetná  palba je¿tê  d⌐ív, neæ  mé granáty
  9367.  dopadly. Jejich  automaticky ⌐ízené lasery nebyly  o nic silnêj¿í neæ
  9368.  ty na¿e,  ale p⌐ímÿ zásah vám  mohl vy⌐adit obrazovÿ konvertor  a tak
  9369.  vás oslepit. Na¿têstí byly zamê⌐eny náhodnê a k na¿im balvanûm se ani
  9370.  neblíæily.
  9371.    Asi  t⌐icet  metrû  od  bunkru  se  nêkolikrát  oslnivê  zablesklo.
  9372.  'Mandello! Myslela jsem, æe s tou vêcí umí¿ zacházet!'
  9373.    'Sakra,  Potterová -  sama ví¿,  æe to  má dost⌐el  jen pûl kiláku.
  9374.  Jakmile  se  dostaneme  trochu  blíæ,  posadím  je  v¿echny  p⌐ímo na
  9375.  st⌐echu.'
  9376.    'To  urçitê.' Neodpovêdêl  jsem. Nebude  velitelem druæstva  vêçnê.
  9377.  Mimo to, nebyla tak ¿patná holka, neæ jí ta funkce stoupla do hlavy.
  9378.    Jelikoæ  granátometçík je  souçasnê i  zástupcem velitele druæstva,
  9379.  byl  jsem naladên  na její  frekvenci a  sly¿el jsem,  jak s ní mluví
  9380.  skupina B.
  9381.    'Potterová, tady Freeman. Ztráty?'
  9382.    'Tady Potterová - ne, vypadá to, æe se soust⌐edí na vás.'
  9383.    'Jo, uæ jsme  ztratili t⌐i. Teâ jsme v  prohlubni asi tak osmdesát,
  9384.  sto metrû od vás. Budeme vás krÿt, aæ budete p⌐ipraveni.'
  9385.    'Dob⌐e, vyráæíme.' Tiché cvaknutí:  'Skupino A, za mnou.' Potterová
  9386.  vyskoçila z úkrytu  za balvanem a zapnula slabou  rûæovou lampiçku na
  9387.  zádech  svého  skafandru.  Zapnul  jsem  svou,  vybêhl  po jejím boku
  9388.  a ostatní çlenové na¿í skupiny se vêjí⌐ovitê rozvinuli za námi. Nikdo
  9389.  nest⌐ílel, protoæe nás palbou kryla skupina B.
  9390.    Sly¿el jsem jen têæké oddychování Potterové a tiché k⌐up k⌐up svÿch
  9391.  bot. Moc  jsem toho ani  nevidêl, a tak  jsem zvÿ¿il citlivost  svého
  9392.  obrazového konvertoru o dva stupnê. Obraz se tím trochu rozmazal, ale
  9393.  byl  uspokojivê jasnÿ.  Zdálo se,  æe palba  z bunkru  dræela skupinu
  9394.  B p⌐i¿pendlenou k  zemi a po⌐ádnê jí  zatápêla. Jediná odvetná palba,
  9395.  na  kterou se  zmohli, pocházela  z jejich  prstovÿch laserû. O svého
  9396.  granátometçíka uæ asi p⌐i¿li.
  9397.    'Potterová,  tady   Mandella.  Nemohli  bychom   skupinê  B  trochu
  9398.  odlehçit?'
  9399.    'Hned jak  se mi poda⌐í  najít pro nás  nêjakÿ slu¿nÿ úkryt.  Jinak
  9400.  jste v po⌐ádku? Vojíne?' Po dobu cviçení povÿ¿ila na desátníka.
  9401.    Zahnuli jsme  doprava a zalehli za  skalní desku. Vêt¿ina ostatních
  9402.  si na¿la úkryt poblíæ, ale nêkte⌐í museli vzít zavdêk matiçkou zemí.
  9403.    'Freemane, tady Potterová.'
  9404.    'Potterová,  tady  Smithy.  Freeman  je  vy⌐azenÿ;  Samuels je taky
  9405.  vy⌐azenÿ. Uæ nás zûstalo jen pêt. Kryjte nás, abychom mohli--'
  9406.    'Rozumím, Smithy.' Klik. 'Skupino A, pal! Béçko je na tom doopravdy
  9407.  ¿patnê.'
  9408.    Vykoukl jsem zpoza skály. Mûj  mê⌐iç vzdálenosti mi ⌐íkal, æe bunkr
  9409.  je je¿tê asi t⌐i sta padesát metrû od nás, coæ bylo po⌐ád moc daleko.
  9410.  Zamí⌐il jsem o chlup vÿ¿ a vypálil  t⌐i, pak jsem o pár stupñû sníæil
  9411.  a vypálil je¿tê  dva. První granáty  asi o dvacet  metrû p⌐est⌐elily,
  9412.  zato druhá salva dopadla p⌐ímo p⌐ed bunkr. Snaæil jsem se dræet sklon
  9413.  a vychrlil  jsem dal¿ích  patnáct a  pak i  zbytek zásobníku  stejnÿm
  9414.  smêrem.
  9415.    Mêl jsem se schovat za balvan  a znovu nabít, ale chtêl jsem vidêt,
  9416.  kam têch patnáct granátû dopadlo, a tak jsem nespou¿têl oçi z bunkru,
  9417.  zatímco jsem rukou za¿mátral po novém zásobníku--
  9418.    Kdyæ laser  zasáhl mûj obrazovÿ  konvertor, vy¿lehla mi  do oçí tak
  9419.  intenzivní rudá  zá⌐e, æe jsem mêl  pocit, jako by se  propálila mÿma
  9420.  oçima a zastavila se aæ o zadní  çást mé lebky. Muselo to trvat sotva
  9421.  pár milisekund, neæ se konvertor p⌐etíæil a vypadl, ale prudká bolest
  9422.  v oçích mê neopustila je¿tê dal¿ích nêkolik minut.
  9423.    Jelikoæ  jsem  byl  oficiálnê  'mrtvÿ',  moje  rádio se automaticky
  9424.  odpojilo a já mêl zûstat tam, kde jsem byl, dokud nebude po boji. Bez
  9425.  smyslovÿch  vjemû,   kromê  svêdêní  vlastní   kûæe  (pekelnê  pálila
  9426.  v místech, kam zasahoval obraz z konvertoru)  a zvonêní v u¿ích mi to
  9427.  p⌐ipadalo jako  stra¿nê dlouhá doba.  Nakonec nêçí helma  narazila do
  9428.  mé.
  9429.    'Jsi v po⌐ádku, Mandello?' To byla Potterová.
  9430.    'Je mi líto. P⌐ed dvaceti minutami jsem um⌐el nudou.'
  9431.    'Vstañ a chyƒ  se mê za ruku.' Poslechl jsem  ji a spoleçnê jsme se
  9432.  ¿ourali k ubytovnám. Trvalo nám to  p⌐es hodinu. Po celou tu dobu nic
  9433.  ne⌐ekla,  ale  kdyæ  jsme  pro¿li  vzduchovou  propustí  a oh⌐áli se,
  9434.  pomohla  mi ze  skafandru. Je  pravda,  æe  jsem byl  zralÿ na  nêæné
  9435.  olizování  ran,  ale  p⌐esto  mne  p⌐ekvapilo,  kdyæ  se mûj skafandr
  9436.  otev⌐el a ona  se mi d⌐ív, neæ se mé  oçi staçily p⌐izpûsobit svêtlu,
  9437.  hodila kolem krku a vlhce mne políbila.
  9438.    'Skvêle jsi st⌐ílel, Mandello.'
  9439.    'Huh?'
  9440.    'Copak  jsi to  nevidêl? Jasnê,  æe ne...  Ta tvoje  poslední salva
  9441.  - çty⌐i  p⌐ímé zásahy.  Bunkr uznal,   æe prohrál,  a my  uæ nemuseli
  9442.  udêlat nic jiného neæ pêknê pomalouçku dojít k nêmu.'
  9443.    'Skvêlé.' Po¿krábal jsem se na obliçeji a na zem dopadlo pár vloçek
  9444.  odum⌐elé kûæe. Zahihñala se.
  9445.    'Mêl by ses vidêt. Vypadá¿ jako...'
  9446.    'V¿echno  muæstvo do  uçebny.' To  byl kapitánûv  hlas, coæ obvykle
  9447.  vê¿tilo nêco nep⌐íjemného.
  9448.    Podala  mi  blûzu  a  sandály.  'Pojâme.'  Uçebna a jídelna muæstva
  9449.  zároveñ byla na druhé stranê  chodby. U dve⌐í byly ⌐ady presentaçních
  9450.  knoflíkû;  stiskl jsem  ten, kterÿ  nesl mé  jméno. Çty⌐i  jmena byla
  9451.  zakryta çernÿmi páskami. To bylo  dobré. Znamenalo to, æe p⌐i dne¿ním
  9452.  cviçení nikdo dal¿í neza⌐val.
  9453.    Kapitán sedêl na vyvÿ¿eném stupínku, coæ p⌐inejmen¿ím znamenalo, æe
  9454.  odpadne  ¿a¿kování  s  pozorem.  Bêhem  necelé  minuty  jsme tam byli
  9455.  v¿ichni; tiché zazvonêní ohlásilo plnÿ stav.
  9456.    Kapitán  Stott nevstal.  'Dnes jste  si vedli  docela dob⌐e.  Nikdo
  9457.  nebyl zabit a  po pravdê ⌐eçeno, çekal jsem, æe  bude. V tomto ohledu
  9458.  jste  p⌐edçili má  oçekávání, ale  ve v¿ech  ostatních ohledech  jste
  9459.  odvedli mizernou práci.
  9460.    Jsem rád,  æe si na sebe  dáváte takovÿ pozor, protoæe  kaædÿ z vás
  9461.  p⌐edstavuje  investici  více  neæ  milionu  dolarû  a  jednu çtvrtinu
  9462.  lidského æivota.
  9463.    Ale  na druhé  stranê vás   v téhle  simulované bitvê  proti velice
  9464.  pitomému  robotovi  t⌐iaçty⌐icet  vbêhlo   p⌐ímo  do  laserové  palby
  9465.  a simulovanê bylo zabito, a jelikoæ  mrtví nejedí, nedostanete ani vy
  9466.  po následující t⌐i dny nic k jídlu. Kaædÿ z vás, kdo byl v tomto boji
  9467.  zasaæen, dostane na den jen dva litry vody a p⌐ídêl vitamínû.'
  9468.    Vêdêli  jsme  dost,  abychom  si  odpustili  bruçení a reptání, ale
  9469.  nêkte⌐í z  nás si vymênili  znechucené pohledy, zvlá¿tê  my s oæehlÿm
  9470.  oboçím a spálenou kûæí na obliçeji.
  9471.    'Mandello.'
  9472.    'Pane?'
  9473.    'Vy  máte  nejtêæ¿í  spáleniny.  Mêl  jste  obrazovÿ  konvertor  na
  9474.  normálu?'
  9475.    Zatracenê. 'Ne, pane. Zvÿ¿il jsem citlivost o dva.'
  9476.    'Aha. Kdo byl p⌐i tom cviçení va¿ím velitelem?'
  9477.    'Titulární desátník Potterová, pane.'
  9478.    'Vojíne  Potterová,  na⌐ídila  jste  mu,  aby  si  zvÿ¿il intenzitu
  9479.  obrazu?'
  9480.    'Pane, já... já si uæ nepamatuju.'
  9481.    'Nepamatujete  si. Dob⌐e,  abyste si  osvêæila pamêƒ,  p⌐ipojíte se
  9482.  k 'mrtvolám'. Spokojená?'
  9483.    'Ano, pane.'
  9484.    'Dob⌐e. 'Mrtvoly' dostanou dnes veçer své poslední jídlo a hladovku
  9485.  zahájí  aæ  zítra.  Nêjaké  otázky?'  Dêlal  si  legraci. 'V po⌐ádku.
  9486.  Rozchod.'
  9487.    Vybral  jsem si  jídlo, které  vypadalo jako  nejvÿæivnêj¿í, a vzal
  9488.  jsem si svûj tác ke stolu, kde sedêla Potterová.
  9489.    'To od tebe bylo zatracenê donkichotské: Ale dêkuju.'
  9490.    'Za nic. Stejnê jsem chtêla pár  kilo shodit.' Nezdálo se mi, æe by
  9491.  mêla nêjaká navíc.
  9492.    'Znám dobré cviçení,' ⌐ekl jsem.  Usmála se, aniæ vzhlédla od svého
  9493.  tácu. 'Má¿ uæ nêkoho na dne¿ní noc?'
  9494.    'Napadlo mê, æe bych mohla poæádat Jeffa...'
  9495.    'Tak to si radêji pospê¿. Dêlá si zálusk na Maejimu.' No, nebyla to
  9496.  tak docela nepravda. Na ni si dêlal zálusk kaædÿ.
  9497.    'Já nevím. Moæná bychom radêji mêli ¿et⌐it silami. Ty t⌐i dny...'
  9498.    'Ale  bêæ.' Jemnê  jsem ji  pohladil po  temeni. 'Od  Missouri jsme
  9499.  spolu nespali. T⌐eba jsem se od té doby nauçil nêco nového.'
  9500.    'Moæná, æe jo.' Trochu poƒouchle se na mê podívala. 'Tak dob⌐e.'
  9501.    Nakonec  to  byla  ona,  kdo  p⌐i¿la  s  nêçím  novÿm.  ₧íkala tomu
  9502.  'francouzská vÿvrtka'.  Nechtêla mi prozradit, kdo  ji to nauçil. Rád
  9503.  bych mu pot⌐ásl rukou. Tedy aæ zase naberu trochu sil.
  9504.  
  9505.  
  9506. ──────────────────────────────────
  9507.  01Vojín William Mandella  nechtêl jít do války. Ale  jelikoæ byl jedním
  9508.  01z nejnadanêj¿ích   a   nejinteligentnêj¿ích    pozem¿ƒanû   -   spolu
  9509.  01s ostatními  s jeho  elitní skupiny  - byl  zataæen do  mezihvêzdného
  9510.  01konfliktu nesmírného rozsahu.                                        
  9511.  01   Dokázal si  poradit s krvelaçnÿmi Tau⌐any...  Dokázal se vypo⌐ádat
  9512.  01s hypnostudiem,  v jehoæ  prûbêhu mu  do mozku  nalili celou váleçnou
  9513.  01historii Zemê... Dokázal p⌐eæít i to,  kdyæ mu vÿbuch utrhl nohu a on
  9514.  01musel  çekat, aæ  mu znovu   naroste... Dokázal  si poradit  s bandou
  9515.  01lesbiçek a  homosexuálû, kte⌐í ho povaæovali  za zvrhlíka... Ale kdyæ
  9516.  01æenu,  kterou miloval,  poslali na  misi do  budoucnosti, zaçal major
  9517.  01Mandella uvaæovat, za co vlastnê bojuje !                         
  9518.  01   Klasická SF z prost⌐edí galaktického konfliktu. Tip IKARIE 5/96
  9519.  
  9520.  04   Broæovaná  286 stran,  p⌐eklad P.  Hodek, obálka  Jim Burns, vy¿lo
  9521.  04zaçátkem b⌐ezna 1996, cena 89 Kç.
  9522. 
  9523. 0021              K D Y Æ   S E L Æ E   G R A V I T A C E
  9524.  
  9525.                       George  Alec  Effinger
  9526.  
  9527.  
  9528.                                 1.
  9529.  
  9530.  Chirin  noçní  klub  byl  p⌐ímo  uprost⌐ed  Budayenu,  osm  blokû od
  9531.  vÿchodní  brány, osm  blokû od  h⌐bitova. Bylo  ¿ikovné mít  h⌐bitov
  9532.  takhle po  ruce. Budayen byl  nebezpeçné místo a  v¿ichni to vêdêli.
  9533.  Taky  proto byla  kolem nêho  ze t⌐í  stran zeâ.  Turisté byli  p⌐ed
  9534.  Budayenem varováni, ale  stejnê sem chodili. Vædyƒ o  nêm celÿ æivot
  9535.  slÿchali,  to by  tak hrálo,  aby se  vrátili domû  a nevidêli ho na
  9536.  vlastní oçi.  Vêt¿ina p⌐icházela vÿchodní  branou a hned  se zvêdavê
  9537.  vydala po Hlavní.  Po dvou t⌐ech blocích zaçali  bÿt trochu nervozní
  9538.  a hledali  místo,  kde  by  si  dali  skleniçku  çi  spolkli nêjakou
  9539.  pilulku. Pak  se rozbêhli stejnou  cestou zpêt a  byli ¿tastní, kdyæ
  9540.  byli zase v hotelu. Pár jich to ¿têstí nemêlo a zûstali na h⌐bitovê.
  9541.  Jak uæ jsem  ⌐ekl, byl to velice ¿ikovnê  poloæenÿ h⌐bitov a u¿et⌐il
  9542.  spoustu çasu a starostí.
  9543.      Ve¿el jsem do  Chirina baru a byl jsem rád,  æe jsem unikl horké
  9544.  a lepkavé  noci na  ulici. U   stolu blízko  dve⌐í sedêly  dvê æeny,
  9545.  turistky,  st⌐edního  vêku.  Mêly  plné  ta¿ky  suvenÿrû a dárkû pro
  9546.  p⌐íbuzné  a  p⌐átele.  Jedna  mêla  fotoaparát  a dêlala hologramové
  9547.  momentky lidí v klubu. Pravidelní  hosté to obvykle nemají rádi, ale
  9548.  turistky ignorovali.  Muæ by takové  snímky nezískal, aniæ  by za nê
  9549.  zaplatil.  Ignorovali je  v¿ichni, aæ  na vysokého,  velice hubeného
  9550.  muæe v tmavém evropském obleku a kravatê. Byl to ten nejvÿst⌐ednêj¿í
  9551.  kostÿm, jakÿ  jsem ten veçer  vidêl. Zajímalo mê,  koho p⌐edstavuje,
  9552.  a tak jsem si sedl na moment k baru a poslouchal.
  9553.      'Jmenuji se Bond,'  ⌐ekl ten chlap. 'James Bond.'  Jako by o tom
  9554.  nêkdo chtêl pochybovat.
  9555.      Ty dvê se zatvá⌐ily vydê¿enê. 'Proboha,' za¿eptala jedna.
  9556.      Byla  ⌐ada na  mnê. P⌐istoupil  jsem k  moâákovi a  chytil ho za
  9557.  zápêstí. Palcem jsem  mu zmáçkl nehet na jeho palci  a vmáçkl mu jej
  9558.  do  dlanê. Zaskuçel  bolestí.'Klídek, nula  nula sedmiçko,' zamruçel
  9559.  jsem mu do ucha. 'Radêj to sbal  a bêæ jinam.' Doprovodil jsem ho ke
  9560.  dve⌐ím a vyhodil ho do zablácené, de¿têm vonící temnoty.
  9561.      Obê æeny se  na mê dívaly, jako bych byl  Mesiá¿ vracející se se
  9562.  zapeçetênÿmi  obálkami s  potvrzením o  jejich spasení.  'Dêkujeme,'
  9563.  ⌐ekla ta  s fotoaparátem. Mluvila francouzsky.  'Nevím, co víc ⌐íct.
  9564.  Mnohokrát dêkujeme.'
  9565.      'Není  zaç,'  mávl  jsem  rukou.  'Nerad  vidím, kdyæ tihle lidé
  9566.  s osobnostními moduly obtêæují nêkoho jiného neæ moâáky.'
  9567.      Druhá turistka  vypadala zmatenê. 'Moâáky,  mladíku?' Jako kdyby
  9568.  je tam, odkud p⌐i¿la, nemêli.
  9569.      'Jo.  Má  zapnutÿ  modul  Jamese  Bonda.  Myslí  si, æe je Bond.
  9570.  P⌐edvádí se celou  noc, dokud ho nêkdo nepra¿tí  a nevyrazí mu moâák
  9571.  z hlavy. Dob⌐e  mu tak. Nejspí¿ má  na sobê i kdejaké  doâáky.' Opêt
  9572.  jsem vidêl ten zmatenÿ pohled,  a tak jsem pokraçoval. 'Dodík ⌐íkáme
  9573.  dodatku. Dodík vám dá doçasnou  znalost. Tak t⌐eba si zasunete doâák
  9574.  se  znalostí ¿véd¿tiny  - pak  budete rozumêt  ¿védsky, dokud  si ho
  9575.  nevyndáte. Prodavaçi, právníci a dal¿í profíci, ti v¿ichni pouæívají
  9576.  doâáky.'
  9577.      Obê na mê  zíraly, jako by se rozhodovaly,  jestli nêco takového
  9578.  mûæe bÿt pravda. 'To se zapíná p⌐ímo do mozku?' hlesla ta druhá. 'To
  9579.  je dêsné.'
  9580.      'Odkud jste?' zeptal jsem se.
  9581.      Pohlédly na  sebe. 'Lorrainská lidová  republika,' odpovêdêla ta
  9582.  první.
  9583.      To  potvrdilo  mé  podez⌐ení:  nejspí¿  skuteçnê  nikdy nevidêly
  9584.  moâákem  ⌐ízeného cvoka.  'Dámy, nechci  vám radit,  ale opravdu  si
  9585.  myslím, æe jste na nevhodném místê. Rozhodnê v nevhodném baru.'
  9586.      'Dêkujeme vám, pane,' ⌐ekla ta  druhá. Zmatenê zaçaly sbírat své
  9587.  ta¿ky a balíçky, které jim padaly z rukou. Nechaly za sebou nedopité
  9588.  sklenice  a  spêchaly  ze  dve⌐í.  Doufám,  æe  se v po⌐ádku dostaly
  9589.  z Budayenu.
  9590.      Chiri byla  ten veçer u  baru sama. Mêl  jsem ji rád.  Byli jsme
  9591.  p⌐áteli uæ  dlouhá léta. Byla  to vysoká, mohutná  æena, çernou kûæi
  9592.  mêla tetovanou vzorci jizev, jaké nosívali její dávní p⌐edkové. Kdyæ
  9593.  se usmála -  coæ nebylo nijak çasto - zablÿskly  se jí vÿhruænê bílé
  9594.  zuby.  Vÿhruænê, protoæe  mêla ¿piçáky  opilované do  ostrÿch hrotû.
  9595.  U kanibalû je to tradice, víte. Kdyæ do baru p⌐i¿el nêkdo cizí, byly
  9596.  její oçi çerné a pronikavé, a  prozrazovaly asi tolik zájmu jako dvê
  9597.  díry po  kulkách ve zdi.  Kdyæ ale zahlédla  mne, poslala mi  vst⌐íc
  9598.  ¿irokÿ  úsmêv.  'Jambo!'  k⌐ikla.  Naklonil  jsem  se  p⌐es úzkÿ bar
  9599.  a krátce ji políbil na vzorovanou tvá⌐.
  9600.      'Co nového, Chiri?' zeptal jsem se.
  9601.      'Njema,' ⌐ekla  svahilsky, jen ze  zdvo⌐ilosti. Pot⌐ásla hlavou.
  9602.  'Nic, vûbec nic. Zatracená nudná práce.'
  9603.      P⌐ikÿvl jsem.  Na Hlavní se  toho moc nemênilo,  snad jen tvá⌐e.
  9604.  V klubu  bylo dvanáct  zákazníkû a  ¿est dêvçat.  Çty⌐i dêvçata jsem
  9605.  znal, ty  druhé dvê byly nové.  T⌐eba zûstanou na Hlavní  celé roky,
  9606.  jako Chiri, t⌐eba uteçou. 'Kdo je tamta?' ukázal jsem na tu novou na
  9607.  jevi¿ti.
  9608.      'Chce, aby se  jí ⌐íkalo Pualani. Líbí se ti  to? Prÿ to znamená
  9609.  'Nebeskÿ kvêt'. Odkud je, nevím. Je to opravdová dívka.'
  9610.      'Takæe si bude¿ mít s kÿm povídat,' zvedl jsem oboçí.
  9611.      Chiri na mne pochybovaçnê pohlédla. 'Jo, to jo,' ⌐ekla. 'Zkus si
  9612.  s ní chvilku povídat. Uvidí¿.'
  9613.      'To je to tak zlé?'
  9614.      'Uvidí¿.  Stejnê se  tomu nevyhne¿.  Tak co,  p⌐i¿els mê okrádat
  9615.  o ças, nebo si nêco dá¿?'
  9616.      Podíval  jsem se  na digitální  hodiny blikající  na pokladnê za
  9617.  barem. 'Asi za pûl hodiny mám s nêkÿm schûzku.'
  9618.      Teâ zvedla oboçí Chiri. 'Obchod? My pracujeme, no né?'
  9619.      'Do háje, Chiri, tohle je uæ druhÿ k¿eft tenhle mêsíc.'
  9620.      'Tak si nêco kup.'
  9621.      Snaæím se nebrat  drogy, kdyæ vím, æe se  mám setkat s klientem,
  9622.  tak  jsem  si  dal  svûj  tradiçní  st⌐ik  z  ginu,  bingary s ledem
  9623.  a citronové  ¿ƒávy. Zûstal  jsem u  baru, i  kdyæ mêl p⌐ijít klient.
  9624.  Kdybych si  sedl ke stolu, ty  dvê nové dívky by  se snaæily vnutit.
  9625.  Zkou¿ely by to, i kdyby je Chiri varovala. Dost çasu hledat stûl, aæ
  9626.  se pan Bogatyrev dostaví.
  9627.      Usrkával jsem  pití a sledoval  dívku na pódiu.  Byla hezká, ale
  9628.  hezké  tam  byly  v¿ecky,  pat⌐ilo  to  k  jejich  zamêstnání.  Mêla
  9629.  perfektní têlo, drobné  a mr¿tné a tak nêæné, æe  vás aæ ruka bolela
  9630.  touhou p⌐ejet po té dokonalé  kûæi, leské potem. V¿echno vás bolelo,
  9631.  ale to byl úçel. Proto tady dívky byly, proto jste tu byli vy, proto
  9632.  tady  byla Chiri  a její  pokladna. Vy  jste kupovali  dívkám drinky
  9633.  a hledêli jste na  jejich úæasná têla a p⌐edstírali  jste, æe se jim
  9634.  líbíte.  A ony  to p⌐edstíraly  také. A  kdyæ jste  p⌐estali utrácet
  9635.  peníze, zvedly se a p⌐edstíraly, æe se jim líbí nêkdo jinÿ.
  9636.      Nemohl jsem si vzpomnêt, jak Chiri tu dívku jmenovala. Zjevnê na
  9637.  ní dokto⌐i dost zapracovali:  lícní kosti mêla zvÿraznêné silikonem,
  9638.  nos  zmen¿enÿ  a  narovnanÿ,  hranatou  bradu roztomile zakulacenou,
  9639.  obrovské implantáty  v prsou, silikonem  zaoblenÿ zadek... æádnÿ  ze
  9640.  zákazníkû by si toho nev¿iml, ale já jsem v posledních deseti letech
  9641.  vidêl spousty æen rûzného vêku, na rûznÿch pódiích. V¿echny vypadají
  9642.  stejnê.
  9643.      Chiri obslouæila zákazníky na druhém  konci baru a vrátila se ke
  9644.  mnê. Pohlédli jsme  na sebe. 'Vrazila nêjakÿ prachy  i do mozkovny?'
  9645.  zeptal jsem se.
  9646.      'Myslím, æe jen nêco na doâáky,' odpovêdêla Chiri. 'Nic víc.'
  9647.      'Kdyæ utratila tolik  penêz za têlo, çekal bych,  æe pûjde je¿tê
  9648.       dál.'
  9649.      'Je  mlad¿í, neæ  vypadá, brouku.  P⌐ijâ za  pûl roku,  bude mít
  9650.  i zásuvku na  moâáky. Dej jí  ças a bude¿  si moct vybrat  osobnost,
  9651.  která  se  ti  líbí   nejvíc,  tvrdou  dêvku,  tragickou  zneuctênou
  9652.  holubiçku, nebo cokoliv mezi tím.'
  9653.      Chiri  mêla  pravdu.  Ale  stejnê  bylo  p⌐íjemné  vidêt v klubu
  9654.  nêkoho, kdo pouæívá vlastní mozek. Uvaæoval jsem, jestli tahle dívka
  9655.  bude mít  vÿdræ dêlat tu  dál, nebo jestli  se vrátí, odkud  p⌐i¿la,
  9656.  spokojená  se   svÿch  perfektnê  modifikovanÿm   têlem  a  çásteçnê
  9657.  modifikovanou  myslí. Vydêlávat  si na  æivobytí v  baru pro  moâáky
  9658.  a doâáky  byla  pêkná  d⌐ina.  Mohli  jste  mít nejskvêlej¿í têlo na
  9659.  svêtê,  ale kdyæ  byli zákazníci  naháknutí a  v¿ímali si  víc svÿch
  9660.  nitrolebeçních  radovánek, bylo  lep¿í zûstat  doma a  taky si  nêco
  9661.  ¿oupnout.
  9662.      U ucha mi zaznêl chladnÿ, nevzru¿enÿ hlas. 'Vy jste Marid Audran?'
  9663.      Pomalu jsem se otoçil a pohlédl na toho muæe. P⌐edpokládal jsem,
  9664.  æe  tohle   je  Bogatyrev.  Byl   malÿ,  s  ⌐ídnoucími   vlasy,  mêl
  9665.  naslouchátko - tak tenhle nemá  æádné modifikace. Rozhodnê ne nêjaké
  9666.  viditelné. Coæ neznamenalo, æe nemûæe  bÿt nacpanÿ moduly a dodatky,
  9667.  které jsem vidêt  nemohl. Za ta léta jsem narazil  i na takové. Jsou
  9668.  to ti nebezpeçní. 'Ano,' ⌐ekl jsem. 'Pan Bogatyrev?'
  9669.      'Tê¿í mê, æe vás poznávám.'
  9670.      'Nápodobnê,'  odpovêdêl  jsem.  'Budete  si  muset  koupit  nêco
  9671.  k pití, jinak  zaçne tahle barmanka  nah⌐ívat svou velikou  æeleznou
  9672.  pánev.' Chiri nám vênovala svûj kanibalskÿ úsmêv.
  9673.      'Omlouvám se, ale já nepoæívám alkohol.'
  9674.      'To je  v po⌐ádku.' Obrátil  jsem se na  Chiri: 'Dej mu  tohle.'
  9675.  Zvedl jsem svûj drink.
  9676.      'Ale--' protestoval Bogatyrev.
  9677.      'Nedêlejte si starosti,'  ⌐ekl jsem. 'Je to na  mê, zaplatím to.
  9678.  Je to jen fér - kdyæ to budu pít já.'
  9679.      Bogatyrev p⌐ikÿvl: æádnÿ vÿraz.  Nevyzpytatelnÿ, chápete? Prÿ na
  9680.  to mají monopol orientálci, ale  tihle ho¿i z Rekonstruovaného Ruska
  9681.  taky  nejsou  ¿patní.  Trénují  to.  Chiri  udêlala  pití  a já jsem
  9682.  zaplatil.  Pak  jsem  odvedl  muæíka  k  jednomu  za  zadních stolû.
  9683.  Nepodíval  se napravo  ani nalevo,  skoro nahÿm  æenám nevênoval ani
  9684.  okamæik pozornosti. I s takovÿmi muæi uæ jsem se setkal.
  9685.      Chiri dávala  v klubu p⌐ednost temnotê.  Dívky vypadaly v p⌐ítmí
  9686.  líp.  Míñ  masoæravé,  míñ  dravé.  Mêkké  stíny  jako by je odívaly
  9687.  tajemnem. Turistûm  to tak nejspí¿ p⌐ipadalo.  Ale Chiri vlastnê jen
  9688.  tmou  zakrÿvala   soukromé  transakce,  které   probíhaly  v  lóæích
  9689.  a u stolû. Jasná svêtla na  podiu temnotu nijak neru¿ila. Mohli jste
  9690.  vidêt obliçeje lidí u baru, zírající, snící çi halucinující. V¿echno
  9691.  ostatní v baru bylo temné a nez⌐etelné. Mêl jsem to tak rád.
  9692.      Dopil jsem první drink a  odsunul sklenici. Uchopil jsem druhou.
  9693.  'Co pro vás mohu udêlat, pane Bogatyreve?'
  9694.      'Proç jste se se mnou chtêl setkat tady?'
  9695.      Pokrçil jsem  rameny. 'Tenhle mêsíc nemám  kancelá⌐,' ⌐ekl jsem.
  9696.  'Tihle lidé jsou mí p⌐átelé. Já  dávám pozor na nê, oni dávají pozor
  9697.  na mne. Jsme jako jedna velká rodina.'
  9698.      'Máte  pocit,  æe  pot⌐ebujete  jejich  ochranu?'  Odhadoval mê.
  9699.  A vêdêl jsem, æe jsem ho dosud nep⌐esvêdçil. Ne úplnê. Choval se p⌐i
  9700.  tom velice zdvo⌐ile. To oni také trénují.
  9701.      'Ne, to není proto.'
  9702.      'To nemáte zbrañ?'
  9703.      Usmál jsem  se. 'Já nenosím zbrañ,  pane Bogatyreve. Obvykle ne.
  9704.  Je¿tê nikdy  jsem nebyl v  situaci, kdy bych  ji pot⌐eboval. Buâ  má
  9705.  zbrañ ten  druhÿ a já  dêlám, co mi  ⌐ekne, nebo ji  nemá, a pak  ho
  9706.  p⌐imêju, aby dêlal, co ⌐eknu já.'
  9707.      'Kdybyste  mêl zbrañ  a ukázal  ji první,  moæná byste se vyhnul
  9708.  zbyteçnému riziku.
  9709.      'A  u¿et⌐il  drahocennÿ  ças.  Ale  já  mám  spoustu  çasu, pane
  9710.  Bogatyreve,  a  riskuju  svou  kûæi.  V¿ichni  si  pot⌐ebujeme nêjak
  9711.  rozproudit  adrenalin.  Krom  toho,  tady  v  Budayenu  pracujeme na
  9712.  jakémsi systému  cti. Oni vêdí,  æe já nemám  zbrañ, já vím,  æe oni
  9713.  nemají  zbrañ. Kaædÿ,  kdo jde  proti tomuto  pravidlu, narazí. Jsme
  9714.  jedna velká  ¿tastná rodina.' Nevêdêl  jsem, nakolik tomu  Bogatyrev
  9715.  vê⌐í,  ale to  nebylo dûleæité.  Jen jsem  ho popichoval,  snaæil se
  9716.  zjistit, jak reaguje.
  9717.      Zatvá⌐il se trochu  kysele. Bylo mi jasné, æe  uvaæuje, æe se na
  9718.  to vyka¿le.  V inzertních seznamech  byly spousty soukromÿch  goril.
  9719.  Velkÿch,  silnÿch, ovê¿enÿch  zbranêmi, aby  ujistili lidi,  jako je
  9720.  Bogatyrev. Agenti  s nablÿskanÿmi omraçovacími  pistolemi pod sakem,
  9721.  s luxusními   a  pohodlnÿmi   byty  v   p⌐epychovÿch  çtvrtích,   se
  9722.  sekretá⌐kami a poçítaçovÿmi terminály napojenÿmi na v¿echny databáze
  9723.  svêta, a se zarámovanÿmi fotografiemi,  na nichæ si pot⌐ásají rukama
  9724.  s lidmi, o kterÿch si myslíte, æe  byste je mêli poznat. Tak to jsem
  9725.  já nebyl. Je mi líto.
  9726.      U¿et⌐il   jsem   Bogatyrevovi   otázku:   'Asi  uvaæujete,  proç
  9727.  nadporuçík Okking doporuçil mê místo nêkterého z p⌐íslu¿níkû mêstské
  9728.  policie.'
  9729.      Ani mrknutí. 'Ano,' ⌐ekl.
  9730.      'Nadporuçík  Okking  je  jeden  z  rodiny,'  vysvêtlil jsem. 'On
  9731.  p⌐ihrává  k¿efty  mnê,  já  p⌐ihrávám  k¿efty  jemu. Podívejte, kdyæ
  9732.  pûjdete  za   jedním  z  têch   pochromovanÿch  agentû,  udêlá,   co
  9733.  pot⌐ebujete. Ale bude  vás to stát pêtkrát víc neæ  u mê, a ruçím za
  9734.  to, æe  to bude trvat  dÿl. A pak,  tihle rychlí ho¿i  mají tendenci
  9735.  hnát se v¿ude s kupou drahého  vybavení a nápadnÿch zbraní. Já dêlám
  9736.  tuhle práci s men¿ím  rozruchem. Takæe skÿtám men¿í pravdêpodobnost,
  9737.  æe va¿e zájmy, aƒ je to cokoliv, skonçí opálené laserem.'
  9738.      'Rozumím.  Kdyæ uæ  jste se  zmínil o  placení, smím  se zeptat,
  9739.  kolik poæadujete?'
  9740.      'Záleæí  na  tom,  co  po  mnê  chcete.  Jsou jisté práce, které
  9741.  nedêlám. Kaædÿ jsme nêjakÿ. Kdyæ to bude nêco, co nechci dêlat, mûæu
  9742.  vám doporuçit nêkoho dobrého, kdo to udêlá. Proç prostê nezaçnete od
  9743.  zaçátku?'
  9744.      'Chci, abyste na¿el mého syna.'
  9745.      Çekal jsem, ale Bogatyrev nepokraçoval. 'Dob⌐e,' ⌐ekl jsem.
  9746.      'Budete pot⌐ebovat jeho fotografii.' Konstatování.
  9747.      'Pochopitelnê.  A ve¿keré  informace, které  mi mûæete  dát: jak
  9748.  dlouho je  nezvêstnÿ, kdy jste  ho naposled vidêl,  co ⌐ekl, zda  si
  9749.  myslíte, æe  utekl, nebo æe byl  unesen. Tohle je velké  mêsto, pane
  9750.  Bogatyreve,  a je  velice snadné   se tu  ukrÿt, kdyæ  chcete. Musím
  9751.  vêdêt, kde mám zaçít hledat.'
  9752.      'Va¿ honorá⌐?'
  9753.      'Chcete smlouvat?' Zaçínalo mê to  otravovat. S têmi Novÿmi Rusy
  9754.  jsem  mêl  vædycky  potíæe.  Narodil  jsem  se  v  roce 1550 - podle
  9755.  kalendá⌐e nevê⌐ících to bylo 2172. Asi t⌐icet let p⌐ed mÿm narozením
  9756.  komunismus  i demokracie  zahynuly  ve  spánku na  vyçerpání zdrojû,
  9757.  zu⌐ící hladomor  a bídu. Sovêtskÿ  svaz a Spojené  státy americké se
  9758.  rozpadly na  desítky malÿch monarchií  a policejních státû.  V¿echny
  9759.  ostatní národy svêta je brzy  následovaly. Morava teâ byla nezávislá
  9760.  zemê,  stejnê  jako  Toskánsko  a  Spoleçenství  západní  Rezervace:
  9761.  samostatné a vydê¿ené zemê. Nevêdêl jsem, z kterého Rekonstruovaného
  9762.  státu Ruska Bogatyrev p⌐i¿el. Asi v tom nebyl valnÿ rozdíl.
  9763.      Hledêl  na mne  a já  jsem si  uvêdomil, æe  ne⌐ekne nic,  dokud
  9764.  nenavrhnu cenu. 'Dostávám tisíc kiamû dennê plus vÿdaje,' ⌐ekl jsem.
  9765.  'Zaplatíte  mi na  t⌐i dny  p⌐edem. Aæ  va¿eho syna  najdu, dám  vám
  9766.  vyúçtování, in¿alláh.' To jest, pokud  Alláh dá. ₧ekl jsem mu çástku
  9767.  desetkrát  p⌐evy¿ující  mûj  obvyklÿ  honorá⌐.  Çekal  jsem, æe bude
  9768.  smlouvat.
  9769.      'To je naprosto uspokojivé.'  Vytáhl koæenkovou aktovku a vyndal
  9770.  malÿ   balíçek.  'Uvnit⌐   jsou  holografické   pásky  a   kompletní
  9771.  dokumentace o mém synovi: v¿echny jeho zájmy, nectnosti, vlohy, celÿ
  9772.  jeho psychologickÿ profil, v¿e, co budete pot⌐ebovat.'
  9773.      Pohlédl  jsem na  nêho p⌐es  stûl. Bylo  zvlá¿tní, æe to v¿echno
  9774.  mêl.  Pásky byly  docela p⌐irozené:  co mi  smrdêlo, byl ten zbytek,
  9775.  psychologickÿ  profil.  Pokud  nebyl  Bogatyrev  chorobnê  metodickÿ
  9776.  - a navíc paranoidní  - nechápal jsem, proç by  mêl mít ten materiál
  9777.  pro  mne  p⌐ipravenÿ.  Pak  mi  to  do¿lo.  'Jak  dlouho  je vá¿ syn
  9778.  ztracenÿ?'
  9779.      'T⌐i roky.'  P⌐ekvapenê jsem zamrkal.  Nebylo na místê  se ptát,
  9780.  proç tak dlouho  çekal. Nejspí¿ uæ byl za mêstskÿmi  frajery a ti mu
  9781.  nedokázali pomoct.
  9782.      Vzal  jsem  od  nêho  balíçek.   'Po  t⌐ech  letech  stopa  dost
  9783.  vychladne, pane Bogatyreve,' ⌐ekl jsem.
  9784.      'Velice  bych ocenil,  kdybyste vêci  vênoval velkou pozornost,'
  9785.  pravil.  'Jsem si  vêdom va¿ich  potíæí a  jsem ochoten  vám platit,
  9786.  dokud neuspêjete  nebo dokud nedojdete  k závêru, æe  není nadêje na
  9787.  úspêch.'
  9788.      Usmál jsem se. 'Vædycky je nadêje, pane Bogatyreve.'
  9789.      'Nêkdy  není. Dovolte,  abych vám  p⌐ipomnêl jedno  va¿e arabské
  9790.  p⌐ísloví: ¢têstêna je  p⌐i tobê hodinu, a proti  tobê deset.' Vytáhl
  9791.  z kapsy  tlustÿ svazek  bankovek a  oddêlil t⌐i.  Peníze rychle zase
  9792.  schoval, d⌐ív, neæ je æraloci v Chi⌐inê klubu mohli ucítit, a ty t⌐i
  9793.  bankovky mi podal. 'Tady je na t⌐i dny dop⌐edu.'
  9794.      Nêkdo zajeçel.
  9795.      Vzal  jsem peníze  a otoçil  se, abych  vidêl, co  se dêje.  Dvê
  9796.  z dívek  sebou mrskly  na podlahu.  Zaçal jsem  se zvedat  ze æidle.
  9797.  Uvidêl jsem Jamese Bonda se starou  pistolí v ruce. Byl jsem ochoten
  9798.  se vsadit, æe  je to originál stará Beretta  nebo Walther PPK. Ozval
  9799.  se   jedinÿ   vÿst⌐el,   v   malém   klubu   hlasitÿ  jako  detonace
  9800.  dêlost⌐eleckého granátu. Bêæel jsem úzkou uliçkou mezi boxy a stoly,
  9801.  ale po  nêkolika krocích jsem si  uvêdomil, æe se k  nêmu nedostanu.
  9802.  James Bond se otoçil a vynucoval si cestu z klubu. Za ním se tlaçili
  9803.  zákazníci  a  dívky,  jeçeli  a  odstrkávali  se,  v¿ichni chtêli do
  9804.  bezpeçí. Nemohl  jsem se tou panikou  protlaçit. Ten zatracenÿ moâák
  9805.  své p⌐edstavy váænê p⌐ehnal - st⌐ílet v místnosti plné lidí! Nejspí¿
  9806.  si  tu  scénu  bude  v  pamêti  p⌐ehrávat  celá  léta. Bude se muset
  9807.  spokojit se  vzpomínkami, protoæe kdyby nêkdy  ukázal svûj ksicht na
  9808.  Hlavní, mêl by  ho tak zvalchovanÿ, æe by  mu ho museli p⌐emodulovat
  9809.  t⌐ikrát dokola, aby se zase podobal çlovêku.
  9810.      Klub se pomalu  uklidñoval. Dnes veçer bude o  çem mluvit. Dívky
  9811.  budou pot⌐ebovat spoustu pití na uti¿ení nervû a spoustu nêhy. Budou
  9812.  plakat ko⌐enûm na rameni a ti jim budou kupovat drinky.
  9813.      Chiri mê p⌐ivolala pohledem.  'Bwana Maride,' za¿eptala, 'dej si
  9814.  peníze do kapsy a pak se vraƒ ke svému stolu.'
  9815.      Uvêdomil jsem  si, æe mávám  svÿmi t⌐emi tisícovkami  kiamû jako
  9816.  vlajkami.  Nacpal   jsem  bankovky  do   kapsy  dæín  a   vrátil  se
  9817.  k Bogatyrevovi. Za celou tu dobu  se nepohnul ani o centimetr. Tyhle
  9818.  chlapi  s  ocelovÿmi  nervy  jen  tak  nêjakÿ  cvok s nabitou pisolí
  9819.  nerozhází. Posadil jsem se. 'Promiñte to vyru¿ení,' ⌐ekl jsem.
  9820.      Vzal jsem  sklenici a pohlédl na  Bogatyreva. Neodpovêdêl mi. Po
  9821.  hrudníku jeho  bílé hedbávné ruba¿ky se  pomalu ¿í⌐ila tmavá skvrna.
  9822.  Dlouho jsem na nêho hledêl, usrkával svûj koktejl a p⌐emÿ¿lel o tom,
  9823.  æe p⌐í¿tích pár  dní pro mne bude noçní mûra.  Koneçnê jsem se zvedl
  9824.  a zamí⌐il k baru,  ale Chiri uæ stála vedle mne  s telefonem v ruce.
  9825.  Vzal  jsem  jí  ho  beze  slova  a  zamumlal  do nêj kód nadporuçíka
  9826.  Okkinga.
  9827.  
  9828.  
  9829.                                 2.
  9830.  
  9831.  P⌐í¿tího dne ráno, odpornê brzy,  mê probudil telefon. Cítil jsem se
  9832.  jako omráçenÿ  a bylo mi  zle od æaludku.  Poslouchal jsem vyzvánêní
  9833.  a çekal,  aæ p⌐estane.  Nep⌐estalo. Obrátil  jsem se  a snaæil se ho
  9834.  igmorovat.  Telefon zvonil  a zvonil.  Deset, dvacet,  t⌐icet - ti¿e
  9835.  jsem  zaklel, natáhl  se p⌐es   spící Jasminu  a hmatal  po telefonu
  9836.  v hromadê  obleçení.  'Jo,'  zavrçel  jsem,  kdyæ  jsem  ho  koneçnê
  9837.  vyhrabal. Vûbec jsem se necítil p⌐átelsky.
  9838.      'Já  jsem  musel  vstávat  d⌐ív   neæ  ty,  Audrane,'  ozval  se
  9839.  nadporuçík Okking. 'Teâ uæ sedím za svÿm psacím stolem.'
  9840.      'V¿em se nám  líp spí, kdyæ víme, æe jste  na svém místê.' Po⌐ád
  9841.  jsem  byl  na¿tvanÿ  kvûli  tomu,  co  mi  provedl  minulou  noc. Po
  9842.  p⌐edbêæném vÿslechu  jsem musel odevzdat  balíçek, kterÿ mi  Rus dal
  9843.  p⌐ed svou smrtí. Ani jsem se vlastnê nestaçil kouknout, co v nêm je.
  9844.  'P⌐í¿tê se  zasmêju dvakrát, p⌐ipomeñ mi  to,' ⌐ekl Okking. 'Posly¿,
  9845.  nêco ti dluæím za to, æe jsi tak hezky spolupracoval.'
  9846.      Dræel jsem sluchátko v jedné ruce a druhou jsem sáhl po krabiçce
  9847.  s pilulkami.  Poda⌐ilo se  mi ji  otev⌐ít a  vzal jsem  si dva modré
  9848.  trojúhelníçky. Ty by mê mêly probrat.  Polkl jsem je nasucho a çekal
  9849.  na informaci, kterou mi Okking sliboval. 'Tak co je to?'
  9850.      'Tvûj p⌐ítel Bogatyrev  mêl p⌐ijít k nám. Trvalo  jen pár minut,
  9851.  neæ jsme  porovnali jeho pásky  s na¿imi záznamy.  Jeho ztracenÿ syn
  9852.  byl  náhodnê zabit  skoro p⌐ed  t⌐emi lety.  Nikdy se nám nepoda⌐ilo
  9853.  têlo identifikovat.'
  9854.      Pár minut  bylo ticho. P⌐emÿ¿lel  jsem o jeho  informaci. 'Takæe
  9855.  ten chudák  za mnou vûbec nemusel  chodit a nemusel skonçit  s rudou
  9856.  dírou v ko¿ili.'
  9857.      'Æivot tropí hlouposti, co?'
  9858.      'Jo.  P⌐ipomeñ mi,  aƒ se  p⌐í¿tê zasmêju  dvakrát. Povêz mi, co
  9859.  o nêm ví¿.'
  9860.      'O kom? O Bogatyrevovi, nebo o jeho synovi?'
  9861.      'To je  jedno, nejlíp o  obou. Já vím  jen to, æe  po mnê nêjakÿ
  9862.  muæík chtêl sluæbu. Chtêl, abych mu na¿el syna. Ráno se vzbudím a on
  9863.  i ten kluk jsou mrtví.'
  9864.      'Mêl p⌐ijít k nám,' trval na svém Okking.
  9865.      'Tam, odkud p⌐i¿el, na policii nechodí. Alespoñ ne dobrovolnê.'
  9866.      Okking si to p⌐eævÿkal a nevêdêl, jestli se mu to líbí, nebo ne.
  9867.  Pak  se na  to vyka¿lal.  'Takæe  tvûj  vÿdêlek je  v háji,'  pravil
  9868.  s p⌐edstíranÿm   soucitem.   'Bogatyrev   byl   jakÿmsi   politickÿm
  9869.  prost⌐edníkem  Vjaçeslava, krále  Bêloruska a  Ukrajiny. Bogatyrevûv
  9870.  syn  p⌐edstavoval váænÿ  problém bêloruského  zákonodárství. V¿ichni
  9871.  obyçejní   Rusové  se   ¿tvou,  aby   si  zajistili   dûvêryhodnost,
  9872.  a Bogatyrevûv ho¿ík ¿el ze skandálu do skandálu. Tatík ho mêl zav⌐ít
  9873.  doma a dnes by byli oba naæivu.'
  9874.      'Moæná. Jak ten hoch zem⌐el?'
  9875.      Okking se odmlçel, asi hledal informace v poçítaçi. 'Tady se jen
  9876.  pí¿e,  æe  byl  zabit  p⌐i  automobilové  nehodê. Zahnul, kam nemêl,
  9877.  a z  boku do  nêho narazil  náklaâák. Druhÿ  ⌐idiç nebyl stíhán. Ten
  9878.  kluk  nemêl  æádnÿ  prûkaz,   auto  bylo  kradené.  Têlo  skladovali
  9879.  v márnici celÿ rok, ale nikdo se nep⌐ihlásil. Potom...'
  9880.      'Pak ho prodali na krmnou mouçku.'
  9881.      'P⌐edpokládám, æe to bere¿ jako svûj p⌐ípad, Maride, ale zapomeñ
  9882.  na  to. Najít  toho maniaka  s ksichtem  Jamese Bonda  je práce  pro
  9883.  policii.'
  9884.      'Jo,  já vím.'  Za¿klebil jsem  se. V  ústech jsem  mêl jako  po
  9885.  vÿprasku.
  9886.      'Ozvu  se ti,'  sly¿el jsem  Okkinga. 'Moæná  pro tebe  budu mít
  9887.  nêjakou práci.'
  9888.      'Jestli  na  toho  moâáka  narazím  první,  zabalím ho do papíru
  9889.  a nechám ti ho v kancelá⌐i.'
  9890.      'Jistê, ho¿ánku.' Pra¿til sluchátkem.
  9891.      Jsme jedna velká ¿ƒastná rodina.  'Jo, opravdu,' mruçel jsem sám
  9892.  k sobê. Poloæil jsem hlavu na pol¿tá⌐, ale vêdêl jsem, æe uæ neusnu.
  9893.  Hledêl  jsem na  opadávající barvu  na stropê  a doufal,  æe p⌐eæiju
  9894.  p⌐í¿tí tÿden, aniæ by na mne spadl.
  9895.      'Kdo to byl? Okking?' zamumlala Jasmina. Po⌐ád je¿tê leæela zády
  9896.  ke mnê, stoçená do klubíçka, ruce mezi koleny.
  9897.      'Jo.  Spi  dál.'  Uæ  spala.  Chvíli  jsem  se  ¿krábal na hlavê
  9898.  a doufal, æe trojúhelníky zaberou  d⌐ív, neæ zaçnu zvracet. Skutálel
  9899.  jsem se  z matrace, postavil se  a v hlavê jsem  cítil bu¿ení, které
  9900.  tam p⌐ed okamæikem nebylo. Vçera veçer, po tom p⌐átelském podrazu od
  9901.  Okkinga,  jsem vyrazil  na Hlavní  a házel  do sebe  drinky v jednom
  9902.  klubu za druhÿm. Kdesi cestou jsem musel narazit na Jasminu, kdyæ je
  9903.  teâ tady. Dûkaz byl nepochybnÿ.
  9904.      Dovlekl  jsem  se  do  koupelny  a  tam  stál pod sprchou, dokud
  9905.  nedo¿la horká  voda. Drogy po⌐ád je¿tê  neúçinkovaly. Utíral jsem se
  9906.  osu¿kou  a   uvaæoval,  jestli  si   mám  vzít  je¿tê   jeden  modrÿ
  9907.  trojúhelník, nebo se  na v¿ecko vyka¿lat a vlézt  zpátky do postele.
  9908.  Podíval jsem  se na sebe do  zrcadla. Vypadal jsem p⌐í¿ernê,  ale já
  9909.  vædycky vypadám v zrcadle p⌐í¿ernê. Udræuju se v p⌐esvêdçení, æe mûj
  9910.  skuteçnÿ obliçej vypadá  mnohen líp. Vyçistil jsem si  zuby a tím se
  9911.  zbavil té hnusné chuti v ústech. Zaçal jsem se çesat, ale to uæ byla
  9912.  p⌐íli¿ná námaha, tak  jsem ¿el do loænice a  natáhl si çistou ko¿ili
  9913.  a dæíny.
  9914.      Deset minut  mi trvalo, neæ  jsem na¿el boty.  Z nêjakého dûvodu
  9915.  byly  úplnê  dole,  pod   Jasmininÿm  obleçením.  Koneçnê  jsem  byl
  9916.  obleçenÿ.  Kéæ  by  ty  zatracené  pilulky  zabraly,  abych  se mohl
  9917.  postavit svêtu. O jídle p⌐ede mnou nemluvte. Jedl jsem p⌐edevçírem.
  9918.      Ode¿el jsem a Jasminê jsem  tam nechal lístek, aby zamkla dve⌐e,
  9919.  aæ pûjde ven. Jasmina byla jedním  z mála lidí, které bych nechal ve
  9920.  svém bytê samotné. Vædycky nám spolu bylo dob⌐e a ⌐ekl bych, æe jsme
  9921.  si byli  jakÿmsi nevyslovenÿm, k⌐ehkÿm zpûsobem  blízcí. Oba jsme se
  9922.  báli to uhánêt, ale vêdêli jsme, æe  to tak je. Myslím, æe to tak je
  9923.  proto, æe Jasmina se nenarodila  jako dêvçe. Moæná kdyæ strávíte pûl
  9924.  æivota  v jednom  pohlaví a  pûl  v  druhém, udêlá  to nêco  s va¿ím
  9925.  vnímáním. Samoz⌐ejmê  jsem znal spoustu jinÿch  takovÿch, se kterÿmi
  9926.  jsem nedokázal vyjít. Nemá cenu  zev¿eobecñovat. Ani kdyæ chcete bÿt
  9927.  laskaví.
  9928.      Jasmina  byla  kompletnê  modifikovaná,  uvnit⌐  i  zevnê,  têlo
  9929.  i my¿lení.  Mêla jedno  z têch  dokonalÿch têl  jak si  je objednáte
  9930.  v katalogu. To si  sednete s tím chlápkem na klinice  a on vám ukáæe
  9931.  takovou knihu. Vy ⌐eknete: 'Co t⌐eba tyhle kozy?' a on vám ⌐ekne, za
  9932.  kolik. 'Tenhle  pas?' a on vám  udêlá odhad, kolik by  stálo polámat
  9933.  va¿i pánev a znovu ji zformovat, a ostrouhají vám ohryzek a vyberete
  9934.  si obliçejové rysy a zadek a  nohy. Nêkdy dokonce i novou barvu oçí.
  9935.  Pomûæou vám  s vlasy a s  vousy, to je otázka  drog a jedné zázraçné
  9936.  klinické  procedury.  Skonçíte  s   konfekçním  já,  asi  jako  kdyæ
  9937.  restaurujete starÿ auƒák na benzín.
  9938.      Podíval jsem se  p⌐es pokoj na Jasminu. Její  dlouhé rovné çerné
  9939.  vlasy - vædycky jsem je povaæoval za její nejvêt¿í p⌐ednost - s têmi
  9940.  se narodila. Ty byly její odjakæiva. Jinak uæ moc pûvodního vybavení
  9941.  nemêla  - i  kdyæ si  napojila svou  vlastní osobnost  - ale  v¿ecko
  9942.  dohromady  to  fungovalo  a  vypadalo  moc  dob⌐e. Na zmênêncích ale
  9943.  vædycky bylo nêco, co je prozradilo. Ruce a nohy, nap⌐íklad: kliniky
  9944.  se  s nimi  nechtêly dêlat,   protoæe tam  bylo p⌐íli¿  mnoho kostí.
  9945.  Æen¿tí zmênênci vædycky  mêli velké nohy, muæské nohy.  A z nêjakého
  9946.  dûvodu  vædycky  mêli  takovÿ  mírnê  nosovÿ  hlas.  Vædycky jsem je
  9947.  poznal, i kdyæ je nic jiného neprozradilo.
  9948.      Myslel jsem si o sobê, æe jsem expert na odhadování lidí. Ale co
  9949.  jsem vlastnê vêdêl?  Proto jsem se dostával do  malérû a strkal jsem
  9950.  do ruky sekeru kaædému, kdo mêl chuƒ si pra¿tit.
  9951.      V p⌐edsíni trojúhelníçky koneçnê  zabodovaly. Bylo to, jakoby se
  9952.  celÿ svêt  najednou nadechl a roztáhl  se jako balón. Musel  jsem se
  9953.  chytit  zábradlí, abych  neztratil rovnováhu,  a pak  jsem sebêhl po
  9954.  schodech. Vlastnê jsem ani nevêdêl, co  budu dêlat, ale bylo na çase
  9955.  zaçít shánêt nêjaké  peníze. Brzy jsem mêl platit  nájemné a nechtêl
  9956.  jsem  si  jít  za  Velkÿm  pûjçovat.  Vstrçil  jsem  ruce  do  kapes
  9957.  a nahmatal  jsem  bankovky.  Samoz⌐ejmê.  Ten  Rus  mi dal vçera t⌐i
  9958.  papíry. Vyndal jsem je a spoçítal: je¿tê tam byly asi dva tisíce osm
  9959.  set kiamû. Za ty dvê stovky  jsme museli mít s Jasminou pêknê divokÿ
  9960.  flám. ¢koda, æe jsem si nic nepamatoval.
  9961.      Kdyæ jsem vy¿el na chodník, skoro mê oslepilo slunce. Za denního
  9962.  svêtla na tom nejsem nic moc.  Zastínil jsem si rukou oçi a rozhlédl
  9963.  se ulicí. Nikdo  jinÿ tam nebyl: obyvatelé Budayenu  se p⌐ed svêtlem
  9964.  schovávají. Zamí⌐il  jsem k Hlavní  s matnou p⌐edstavou,  æe vy⌐ídím
  9965.  pár pochûzek. Mohl jsem si to dovolit, mêl jsem peníze. Usmíval jsem
  9966.  se: drogy mi zvedaly náladu pêknê  vysoko a zbytek dokázalo têch dva
  9967.  tisíce osm  set kiamû. Staçily na  nájemné a æivobytí nejmíñ  na t⌐i
  9968.  mêsíce.  Bylo naçase  udêlat zásoby,  doplnit krabiçku  s pilulkami,
  9969.  moæná  si  i  dop⌐át  pár  luxusních  kouskû, zaplatit nêjaké dluhy,
  9970.  koupit trochu jídla. Peníze se u mne nikdy dlouho neudræí. Nejlíp by
  9971.  bylo  je  ulít,  promênit  je  na  elektronickÿ  úvêr. Nikdy nenosím
  9972.  úvêrovou platební  kartu - aspoñ  se nemûæu p⌐ivést  na mizinu, kdyæ
  9973.  jsem nêkdy v  noci tak narvanÿ, æe nevím,  co dêlám. Utrácím hotové,
  9974.  nebo neutrácím vûbec. Elektronické  impulsy neutratíte, to bez karty
  9975.  nejde.
  9976.     Kdyæ  jsem dorazil  k Hlavní,  zahnul jsem  k vÿchodní bránê. Çím
  9977.  blíæ jsem byl ke zdi, tím víc lidí jsem vidêl - mí sousedé mí⌐ili do
  9978.  mêsta jako já,  turisté si ¿li prohlédnout Budayen  v bezpeçné dobê.
  9979.  Obelhávali sami sebe.  V Budayenu jste se mohli  dostat do po⌐ádného
  9980.  maléru i za bílého dne.
  9981.      Na rohu  Çtvrté ulice byla malá  barikáda, spravovali tam kousek
  9982.  cesty.  Op⌐el  jsem  se  o  sloupek  a poslouchal rozhovor zákazníka
  9983.  a ¿têtky, která  si vyrazila na  ranní rito -  nebo moæná nevydêlala
  9984.  dost v noci,  takæe to táhla dál. Sly¿el jsem  ty ⌐eçi uæ tisíckrát,
  9985.  ale James Bond  mê p⌐ivedl k úvahám o moâácích,  a tak to dohadování
  9986.  mêlo jaksi novÿ vÿznam.
  9987.      'Ahoj,' pravil ten malÿ hubenÿ.  Byl obleçenÿ do evropskÿch ¿atû
  9988.  a mluvil arabsky  jako nêkdo, kdo  ten jazyk studoval  t⌐i mêsíce ve
  9989.  ¿kole, kde se  nikdo, ani uçitel, ani æáci,  v æivotê nep⌐iblíæil na
  9990.  deset tisíc kilometrû k datlové palmê.
  9991.      Ta koçka byla snad o pûl  metru vy¿¿í neæ on, ale pár centimetrû
  9992.  dêlaly  i  její  çerné  boty  na  jehlovém  podpatku.  Asi to nebyla
  9993.  skuteçná  æenská, nejspí¿  zmênênec nebo  p⌐edoperaçní debutant, ale
  9994.  ten  chlap  to  buâ  nepoznal,  nebo  mu  to  bylo  jedno.  Vypadala
  9995.  velkolepê.  ¢lapky v  Budayenu musí  vypadat velkolepê,  aby si jich
  9996.  nêkdo v¿imnul. U nás nemáme na ulicích spousty obyçejnÿch, utahanÿch
  9997.  hospodynêk. Mêla na sobê jakÿsi çernÿ kanÿrkovÿ ohoz, krátkou sukni,
  9998.  holá  záda bez  rukávû, hodnê   vÿhledû vp⌐edu,  a kolem  pasu têækÿ
  9999.  st⌐íbrnÿ ⌐etêz s ⌐ímskokatolickÿm  k⌐íæem. Namalovaná byla vÿraznÿmi
  10000.  fialovÿmi  a   rûæovÿmi  odstíny,  na   hlavê  mêla  krásnou   h⌐ívu
  10001.  ka¿tanovÿch  vlasû,  umêlecky  naaranæovanÿch  kolem obliçeje, zcela
  10002.  v rozporu se  v¿emi p⌐írodními zákony.  'Co tak se  projít?' zeptala
  10003.  se. Kdyæ promluvila, odhadoval jsem, æe po⌐ád je¿tê má sadu muæskÿch
  10004.  chromozomû v kaædé  buñce svého rekonstruovaného têla, aƒ  uæ má pod
  10005.  sukní cokoliv.
  10006.      'Moæná,' ⌐ekl muæík. Hrál to p⌐i zdi.
  10007.      'Hledá¿ nêkoho konkrétního?'
  10008.      Muæík si nervoznê olízl rty. 'Doufal jsem, æe najdu Ashlu.'
  10009.      'Uh,  uh, bejby,  je mi  líto. Doutník,  ruka nebo  klasika, ale
  10010.  Ashlu nedêlám.' Na okamæik se odvrátila  o odplivla si. 'Zajdi si za
  10011.  tamtou  holkou,  myslím,  æe  ta  Ashlu  má.' Ukázala na debutantku,
  10012.  kterou jsem  znal. Zákazník podêkoval kÿvnutím  a p⌐e¿el p⌐es ulici.
  10013.  První dêvka se na mne náhodou podívala. 'Odprejskni, frajere,' ⌐ekla
  10014.  a krátce se zasmála. Pak se zase vydala po Hlavní a vyhlíæela peníze
  10015.  na obêd. O pár minut pozdêji k ní p⌐istoupil dal¿í muæ a rozhovor se
  10016.  opakoval. 'Hledá¿ nêkoho komkrétního?'
  10017.      Novÿ  chlapík, trochu  vy¿¿í neæ   ten první  a hodnê  têæ¿í, se
  10018.  zeptal: 'Brigittu?' Znêlo to skoro omluvnê.
  10019.      Hrábla do své çerné kabelky  a vytáhla krabiçku moâákû. Moâák je
  10020.  mnohem vêt¿í neæ doâák, kterÿ se  obvykle zasune p⌐ímo do zásuvky na
  10021.  boku  moâáka,  kterÿ  zrovna  uæíváte.  Mûæete  ho  taky  napojit na
  10022.  chocholovou  zástrçku  v  lebce,  pokud  nemáte  voperované dráty na
  10023.  moâáky  nebo zrovna  máte chuƒ  bÿt sami  sebou. Dívka dræela rûæovÿ
  10024.  moâák z  umêlé hmoty v  jedné ruce a  schovala krabiçku s  ostatními
  10025.  zpêt  do  kabelky.  'Tady  je,  tvá  nejmilej¿í.  Brigitte  je  fakt
  10026.  populární, hodnê letí. Vysolí¿ víc.'
  10027.      'Já vím,' ⌐ekl zákazník. 'Kolik?'
  10028.      'Ty navrhni,' odpovêdêla. Asi myslela,  æe by mohl bÿt policajt,
  10029.  co ji  chce nachytat. Takové  vêci se po⌐ád  stávaly, kdyæ církevním
  10030.  ú⌐adûm  do¿li nevê⌐ící  a  nemêli  koho pronásledovat.  'Kolik mûæe¿
  10031.  utratit?'
  10032.      'Padesát?'
  10033.      'Za Brigittu?'
  10034.      'Stovku?'
  10035.      'A patnáct  za pokoj. Tak  pojâ, zlatíçko.' Odkráçeli  po Çtvrté
  10036.  ulici. Není nad lásku.
  10037.      Vêdêl jsem, kdo je Ashla i  kdo je Brigitte, ale zajímalo by mê,
  10038.  kdo asi byly  ty ostatní moâáky v její krabiçce.  Za sto kiamû mi to
  10039.  ale nestálo.  Plus patnáct za  pokoj. Tahle ticiánová  ¿lapka prostê
  10040.  odkráçí se svÿm kunçoftem, zapne si Brigitte a stane se Brigitte. Je
  10041.  v¿echno, co  on o ní  ví, a  vædycky  to bude stejné,  aƒ uæ pouæije
  10042.  Brigittin moâák kdokoliv - æena, debutant nebo zmênênec.
  10043.      Pro¿el jsem  vÿchodní bránou a  byl jsem na  pûl cestê k  bance,
  10044.  kdyæ  jsem se  zarazil p⌐ed  klenotnictvím. Nêco  mi vrtalo  hlavou.
  10045.  Jakási  my¿lenka  se  chystala  prorazit  do  mého  vêdomí.  Byl  to
  10046.  nep⌐íjemnÿ, lechtivÿ pocit  a nijak se p⌐ed ním  nedalo utéct. Moæná
  10047.  to byly jen  ty trojúhelníçky, které jsem si  vzal. Kdyæ jsem takhle
  10048.  naæhavenÿ, dávám se unést nesmyslnÿmi nápady. Ale ne, tohle bylo víc
  10049.  neæ  jen  drogová  inspirace.  Na  Bogatyrevovê  vraædê  nebo na mém
  10050.  rozhovoru s Okkingem bylo nêco divného. Nêco nehrálo.
  10051.      P⌐emÿ¿lel jsem  o v¿em, co  jsem si o  té záleæitosti pamatoval.
  10052.  Nic  mi  nep⌐ipadalo  mimo⌐ádné.  Okking  mê  odpálkoval, to jsem si
  10053.  uvêdomoval,  ale bylo  to normální  policejní odpálkování:  'Koukej,
  10054.  tohle  je záleæitost  policie, nechceme,  abys do  toho strkal  nos.
  10055.  Vçera jsi mêl k¿eft, ale vybouchl  ti, takæe se kliâ.' Tenhle projev
  10056.  jsem  od Okkinga  sly¿el uæ  stokrát. Tak  proç se  mi to dnes zdálo
  10057.  podez⌐elé?
  10058.      Zakroutil  jsem hlavou.  Jestli je  na tom  nêco, p⌐ijdu  na to.
  10059.  Uloæil jsem to  dozadu do mozku, bude se  to tam dusit, a buâ  se to
  10060.  rozplyne v nic, nebo vyva⌐í  do chladného, hmatatelného faktu, kterÿ
  10061.  budu moct pouæít. Do té doby jsem se tím nehodlal trápit. Chtêl jsem
  10062.  si uæít tepla  a síly a sebedûvêry, kterou jsem  dostával z drog. Aæ
  10063.  se sesypu, bude mi zle, tak jsem si chtêl za ty prachy uæít.
  10064.      O deset minut  pozdêji, zrovna, kdyæ jsem se  blíæil k venkovním
  10065.  pokladnám  banky,  zase  zazvonil  mûj  telefon.  Sundal  jsem si ho
  10066.  z opasku. 'Ano?' ⌐ekl jsem.
  10067.      'Marid? Tady je Nikky.'  Nikki byla st⌐elenÿ zmênênec, pracovala
  10068.  jako  dêvka pro  jednoho z  ¿akalû Friedlandera  Beje. Asi  tak p⌐ed
  10069.  rokem jsem  se s ní dost  kamarádil, ale byly s  ní jen maléry, Kdyæ
  10070.  jste  byli s  ní, po⌐ád  jste museli  hlídat prá¿ky  a drinky, které
  10071.  mêla.  Jeden  p⌐es  míru  a  Nikki  zaçala  bÿt  agresívní a totálnê
  10072.  nezvladatelná. Pokaædé, kdyæ jsme  si vyrazili, skonçilo to rvaçkou.
  10073.  Hádám,  æe  p⌐ed  svou  modifikací  byla  Nikky  vysokÿ svalnatÿ muæ
  10074.  - silnêj¿í neæ  já. I po sexuální  zmênê byla v zápase  nad mé síly.
  10075.  Odvést ji pryç, kdyæ mêla pocit,  æe ji nêkdo uráæí, to byl záæitek.
  10076.  A uklidnit ji a odvést domû  byl nadlidskÿ vÿkon. Nakonec jsem do¿el
  10077.  k závêru, æe ji mám rád, kdyæ  je st⌐ízlivá, ale na to ostatní nemám
  10078.  nervy. Obças  jsem se s  ní se¿el, poklábosili  jsme, ale do  jejích
  10079.  opileckÿch hysterickÿch sporû jsem se zaplést nehodlal.
  10080.      'Nazdar, Nikki, jak se vede?'
  10081.      'Maride, miláçku, mêl bys dnes  na mne ças? Fakt pot⌐ebuju, abys
  10082.  pro mê nêco udêlal.'
  10083.      A je to tady. 'Samo. Aspoñ myslím. Co se dêje?'
  10084.      Chvilku bylo  ticho. Asi p⌐emÿ¿lela,  jak to formulovat.  'Já uæ
  10085.  nechci dêlat  pro Abdulaje.' Tak se  jmenoval sekundant Friedlandera
  10086.  Beje. Abdulaj pásl asi tucet dêvçat a chlapcû po celém Budayenu.
  10087.      'To je maliçkost,'  ⌐ekl jsem. Uæ jsem to  dêlal mockrát, ças od
  10088.  çasu jsem si  tak p⌐ivydêlal pár kiamû. S  Bejem jsem vycházel dob⌐e
  10089.  - v  na¿í çtvrti  jsme mu  ⌐íkali Papá:  Budayen mu prakticky pat⌐il
  10090.  a zbytek mêsta  mêl taky pod  palcem. Vædycky jsem  dræel slovo, coæ
  10091.  Bej velice oceñoval.  Byl ze staré ¿koly. Povídalo se,  æe je mu dvê
  10092.  stê let, a  obças jsem tomu i vê⌐il.  Jeho názory na to, co  je çest
  10093.  a obchod  a  vêrnost,  byly   opravdu  archaické.  Udêloval  milosti
  10094.  a tresty  jako prastarÿ  bûh. Pat⌐ila  mu spousta  klubû, nevêstincû
  10095.  a jídelen v  Budyeenu, ale podporoval komkurenci.  Nevadilo mu, kdyæ
  10096.  si  nêjakÿ  nezávislÿ  otev⌐el  k¿eft  na  stejné stranê ulice. Jeho
  10097.  heslem bylo:  dám ti pokoj, kdyæ  dá¿ pokoj ty mnê.  Na druhé stranê
  10098.  vædycky  p⌐i¿el  s  lákavou  nabídkou.  Spousta  samostatnÿch agentû
  10099.  nakonec  skonçila  u  nêho,  protoæe  vÿhody,  jaké on nabízel, sami
  10100.  nemohli získat. Nedá se ⌐íct, æe mêl konexe, Papá byl konexe.
  10101.      Mottem  Budayenu  bylo  'byznys  je  byznys'.  Cokoliv po¿kodilo
  10102.  samostatné  agenty, nakonec  po¿kodilo i  Friedlandera Beje. Obchodû
  10103.  bylo  dost  pro  v¿echny.  Moæná  by  to  bylo  jiné, kdyby byl Papá
  10104.  chamtivÿ. Kdosi  mi ⌐ekl, æe takovÿ  bÿval, ale po sto  padesátce çi
  10105.  ¿edesátce  p⌐estanete nêco  chtít. Bylo  to asi  to nejsmutnêj¿í, co
  10106.  jsem kdy sly¿el.
  10107.      Sly¿el  jsem,  jak  se  Nikky  nadechla.  'Dík, Maride. Ví¿, kde
  10108.      bydlím?'
  10109.      Nevêdêl jsem, její osudy uæ jsem dávno nesledoval. 'Ne. Kde?'
  10110.      'Teâ bydlím nêjakou dobu u Tamiko.'
  10111.      Perfektní,  pomyslel  jsem  si,  opravdu  perfektní. Tamiko byla
  10112.  jedna z Çernÿch vdov. 'Na T⌐inácté ulici?'
  10113.      'Jo.'
  10114.      'Znám to tam. Co kdybych k tobê zaskoçil, ⌐eknême ve dvê?'
  10115.      Nikky zaváhala. '¢lo by to v jednu? Mám pak je¿tê nêco.'
  10116.      Troufala  si, ale  byl jsem  ¿têdrÿ, muselo  to bÿt têmi modrÿmi
  10117.  trojúhelníky. Ze staré  známosti jsem ⌐ekl: 'Tak jo,  budu tam kolem
  10118.  jedné, in¿alláh.'
  10119.      'Jsi poklad, Maride. Zatím nashle. Salám.' P⌐eru¿ila spojení.
  10120.      Zavêsil jsem si telefon za opasek.  V té chvíli jsem netu¿il, æe
  10121.  jsem skoçil rovnÿma  nohama do nêçeho, co se  mi vûbec nebude líbit.
  10122.  Nikdy to netu¿íte, dokud nedopadnete.
  10123. 
  10124. 0022                   Ç A R O D ë J   K A C ï ₧ S K ¥
  10125.  
  10126.                         12Christopher Stasheff
  10127.  
  10128.  
  10129.                                     S podêkováním dr. Morrisovi McGee
  10130.                                               a sest⌐e Paterna Testa
  10131.  
  10132.  
  10133.  
  10134.                                 1.
  10135.  
  10136.  
  10137.  'Jedna... dvê... t⌐i-- teâ!'
  10138.      Çty⌐i  malé pêstiçky  se mihnuly  vzduchem -  a zmênily  podobu.
  10139.  Jedna  se zmenila  v kámen,  jedna v  nûæky a  dvê zbÿvající v listy
  10140.  papíru.
  10141.      'Vyhrála jsem!' zvolala Cordelie. 'Nûæky st⌐íhají papír!'
  10142.      'Ne, já jsem vyhrál!' opravil ji Geoffrey. 'Kámen otupí nûæky!'
  10143.      'Pak  jsme vyhráli  dva,' namítl  Magnus, 'protoæe  papír zabalí
  10144.  kámen.'
  10145.      'Takæe jsem stejnê vyhrála já!' zajásala Cordelie, 'protoæe moje
  10146.  nûæky tvûj papír - kterÿ zabalí kámen - rozst⌐íhají!'
  10147.      'Vyhráli jsme v¿íchni.' Malÿ Gregory jen zá⌐il. 'To je skvêlé.'
  10148.      'Ne, to  je stra¿né!' Geoffrey se  zamraçil. 'Pokud jsme vyhdáli
  10149.  v¿ichni, nevyhrál nikdo!'
  10150.      'To mê mohlo napadnout, æe to ⌐ekne¿!' odsekla Cordelie.
  10151.      'Jedinê  holka mûæe  vymyslet  tak  pitomou hru!'  zapitvo⌐il se
  10152.  Geoffrey. 'Kdo to kdy sly¿el hrát 'kámen-nûæky-papír' ve více neæ ve
  10153.  dvou?'
  10154.      'Nesmí¿  se uzavírat  novÿm my¿lenkám,  Geoffreyi.' Ten  hlas se
  10155.  neozval v u¿ích dêtí, ale v jejich myslích, a pat⌐il velkému çernému
  10156.  koni, kterÿ  stál poblíæ a  pozoroval je. 'Ale  faktem je, æe  se to
  10157.  v praxi ukázalo ponêkud neefektívní.'
  10158.      'Kaædému muselo bÿt jasné, æe to nebude fungovat, Fessi!'
  10159.      'Ne æe by ses moc snaæil.' Cordelie se na svého bratra Geoffreye
  10160.  zakabonila. 'Skrze tvûj kámen prosvitá pêst.'
  10161.      'Není! Zato ve tvÿch nûækách jsou jasnê rozeznatelné prsty!'
  10162.      'To je leæ!' zajeçela Cordelie.
  10163.      'Dêti, dêti!' pokáral je Fess. 'Mêly byste se ve svÿch projevech
  10164.  mírnit.'
  10165.      'Ty to  nechápe¿, Fessi,' ⌐ekl Magnus  unavenê. 'Budou se hádat,
  10166.  i kdyæ oba vêdí, æe nejlep¿í iluzi dokáæa vykouzlit Gregory.'
  10167.      'O  tom  já  nic  nevím!'  Geoffrey  zpraæil  Gregoryho pohledem
  10168.  a nejmlad¿í bratr se polekanê p⌐ikrçil.
  10169.      'To je pravda - ty neví¿ nic,' p⌐isvêdçila Cordelie.
  10170.      'Tak vy  nep⌐estanete!' zvolal Magnus. 'To  se váænê tak nudíte,
  10171.  æe musíte zabíjet ças nesmyslnÿmi hádkami?'
  10172.      Cordelie zmlkla a zastydêla se, ale Geoffrey jen pokrçil rameny.
  10173.  'Proç ne? Nebo bys dal radêji p⌐ednost rvaçce, brat⌐e?'
  10174.      Magnus se pomalu za¿klebil. 'Samoz⌐ejmê, ale bude¿ toho litovat,
  10175.  jestli to zkusí¿. Zápas nebo box?'
  10176.      'Ne!'  zvolala  Cordelie.  'Ví¿,  co  máma  ⌐íkala o têch va¿ich
  10177.  rvaçkách!'
  10178.      'Jen  se  procviçujeme.'  Geoffrey  si  zaçal rozepínat kabátec.
  10179.  'Sundáme si je - stejnê je teplo.'
  10180.      'Nech je bÿt, Cordelie,' poradil  dívce Fess. 'Alespoñ si vybijí
  10181.  p⌐ebyteçnou energii - a kdyæ se to tak vezme, kluci se prát musí.'
  10182.      Magnus  se za¿klebil  a odhodil  svûj kabátec  stranou. 'Varoval
  10183.  jsem tê, brácho! Jsem vêt¿í a têæ¿í.'
  10184.      'A já zase zruçnêj¿í,' odsekl Geoffrey.
  10185.      'Musí¿ je  zastavit!' zvolala Cordelie.  'Dokonce i táta  by...'
  10186.  Její  hlas se  rozplynul do  ztracena. Oba  star¿í brat⌐i kolem sebe
  10187.  zaçali pomalu krouæit. 'Ach! Gregory, nemûæe¿ nêco udêlat a zastavit
  10188.  je... Gregory! Kam jsi se ztratil?'
  10189.      Magnus  prudce vzhlédl  a ve   tvá⌐i se  mu zraçila  starost. Na
  10190.  rvaçku rázem docela zapomnêl.
  10191.      Geoffrey  uvidêl  svou  p⌐íleæitost,  vyrazil,  zahákl Magnusovo
  10192.  koleno a s vÿtêzoslavnÿm vÿk⌐ikem ¿kubl.
  10193.      Magnus dopadl na záda.
  10194.      'Geoffreyi!' pokáral útoçníka Fess. 'To byl faul!'
  10195.      Magnus  vstal. Oçi  mêl podlité  krví. 'To  od tebe  bylo nefér,
  10196.  zaútoçit, kdyæ jsem mêl starost o na¿eho mlad¿ího bratra!'
  10197.      'Tvoje chyba,' odsekl Geoffrey. 'Boj je vædycky nefér. I táta to
  10198.  ⌐íká.'
  10199.      Magnus  zrudl a  na okamæik  to vypadalo,  æe dojde  k opravdové
  10200.  rvaçce, kdyæ vtom se s t⌐esknutím objevil Gregory. 'Cizinci!'
  10201.      Oba  brat⌐i  se  narovnali.  Rvaçka  byla  okamæitê  zapomenuta.
  10202.  'Cizinci! Kde?'
  10203.      'Támhle  na  louce,'  ukázal  Gregory.  'Zdálo  se mi, æe sly¿ím
  10204.  nêjaké my¿lenky,  tak jsem se tam  zaskoçil podívat - a  uvidêl jsem
  10205.  tam zvlá¿tní velkou chatrç a muæe v hnedÿch ¿atech, kte⌐í obdêlávali
  10206.  zemi!'
  10207.      'Ale  je¿tê minulou  nedêli  tam  nebylo nic!'  zvolal Geoffrey.
  10208.  'Mêli jsme tam piknik!'
  10209.      'Bylo to p⌐ed dvêma tÿdny,' up⌐esnil Fess.
  10210.      'Teâ jsou tam lidé,' odpovêdêl Gregory.
  10211.      'Nêkolik desítek muæû dokáæe postavit chatrç z proutí a hlíny za
  10212.  pár  dní.'  Magnus  se  zamraçil.  'Cos  myslel  têmi  hnêdÿmi ¿aty?
  10213.  Vesniçané p⌐ece nosí haleny a nohavice!'
  10214.      'Co já vím?' odpovêdêl Gregory s odzbrojující nevinností. 'Vædyƒ
  10215.  je mi teprve sedm.'
  10216.      'No dob⌐e.' Magnus zvedl svûj  kabátec a oblékl si ho. 'Podíváme
  10217.  se na to - ale opatrnê!'
  10218.      'Ne, dêti! Mûæe to bÿt nebezpeçné!' varoval je Fess.
  10219.      Ale Magnus uæ byl ve vzduchu a jen se mihl mezi stromy. Geoffrey
  10220.  vyrazil za ním, zapínaje si v letu kabátec.
  10221.      'Alespoñ nechoâte p⌐íli¿ blízko,' varoval je Fess rezignovanê.
  10222.      Cordelie popadla  své ko¿tê. 'Dobrá  práce, brá¿ko. Na  poslední
  10223.  chvíli jsi jim zabránil, aby se navzájem zboulovali.'
  10224.      Gregory se potê¿enê usmál a rozletêl se za ní.
  10225.  
  10226.      Chatrç byla takové,  jak ji Gregory popsal -  velká, se st⌐echou
  10227.  pokrytou do¿ky a stênami z proutí vymazaného blátem; p⌐esnêji ⌐eçeno
  10228.  s jednou stênou. Ostatní zatím  tvo⌐ilo proutêné pletivo, které muæi
  10229.  systematicky impregnovali hlínênou mazanicí.  ùzemí o rozloze zhruba
  10230.  çtvrt akru ohraniçoval plot, a nêkolik jinÿch muæû v hnêdÿch kutnách
  10231.  pilnê pracovalo na jeho roz¿í⌐ení. Kápê mêli shrnuté a slunce se jim
  10232.  lesklo  na holÿch  temenech. Zhruba  t⌐etina louky  uæ byla  zbavena
  10233.  vysoké trávy a dvê skupiny mnichû ji právê rozorávaly pluhy.
  10234.      'Kdo  jim  dovolil  zabrat  si  celou  louku  pro  sebe!' zvolal
  10235.  Geoffrey.
  10236.      Gregory pokrçil rameny. 'Nikdo jim to nezakázal, brat⌐e.'
  10237.      Geoffrey vykroçil vp⌐ed a zaçal si vyhrnovat rukávy.
  10238.      'Ne, ty ne!' Magnus ho popadl za límec a vzápêtí obratnê uskoçil
  10239.  p⌐ed  jeho loktem.  Mêl v  tom  praxi.  'Není to  tvoje louka,  abys
  10240.  rozhodoval, kdo se na ni usídlí, a kdo ne - pat⌐í králi!'
  10241.      'Ale vædyƒ jsme si tu hráli celÿ æivot!'
  10242.      'Stejnê jako po celém lese a  na kaædé mÿtinê, kterou jsme v nêm
  10243.  objevili,' p⌐ipomenul  mu Magnus. 'Tuhle  louku p⌐ece mûæeme  dobrÿm
  10244.  mnichûm p⌐enechat.'
  10245.      'Mnichûm?' Geoffrey  se p⌐estal vzpouzet a  pozornê si pracující
  10246.  muæe prohlédl. Jeho oçi se roz¿í⌐ily. 'Ano! Kápê, hnêdé kutny - jsem
  10247.  hlupák, æe jsem si toho hned nev¿iml!'
  10248.      'To  jsi,'  ujistila  ho  Cordelie.  'Jasnê,  æe  to jsou ⌐ádoví
  10249.  brat⌐i!'
  10250.      Geoffrey  se zmatenê  rozhlédl po  louce. 'Ale  co tady  dêlají?
  10251.  Mni¿i p⌐ebÿvají v klá¿terech daleko na jihu... Hej! Co se dêje?'
  10252.      'Co je?' Magnus se zamraçil a zadíval se na louku.
  10253.      'Dal¿í skupina cizincû!' prohlásila Cordelie.
  10254.      'Tihle nevypadají p⌐íli¿ p⌐ívêtivê.' Geoffreyova tvá⌐ potemnêla.
  10255.      A  opravdu  nevypadali.  Byli  obleçení  ve  ¿pinavÿch  hadrech,
  10256.  zarostlí a rozcuchaní, a vyrazili  proti mnichûm z lesa z nêkolikati
  10257.  rûznÿch smêrû. V¿ichni mêli ¿títy  a hole. Kaædÿ druhÿ byl vyzbrojen
  10258.  meçem.
  10259.      Jeden  z ⌐ádovÿch  bratrû je  uvidêl a  k⌐ikl na  ostatní. Mni¿i
  10260.  p⌐ekvapenê  vzhlédli, pak  se vrhli  do trávy  a vyno⌐ili  se z  níc
  10261.  s æeleznÿmi  p⌐ilbicemi  a  holemi.  Stejnê  se  vyzbrojili  i oráçi
  10262.  a mni¿i, kte⌐í pletli plot.
  10263.      Geoffrey se zakabonil. 'Co je to za mnichy, kdyæ mají zbranê?'
  10264.      'Taková nespravedlnost!' u¿klíbla se Cordelie. 'Nakonec se je¿tê
  10265.  budou moci bránit proti vojákûm!'
  10266.      Geoffrey se k ní zlostnê otoçil,  ale Magnus mu p⌐itiskl ruku na
  10267.  ústa a zasyçel: 'Buâ zticha! Chce¿ snad, aby se obrátili proti nám?'
  10268.  V¿iml si, jak se Geoffreyovi zablesklo v oçích a kousl se do jazyku.
  10269.      'Skuteçnê  byste si  mêli dávat  pozor.' Fess  nemohl létat  tak
  10270.  snadno jako oni, takæe dorazil na  místo aæ teâ. 'Vlastnê byste mêly
  10271.  odejít dêti - je to tu nebezpeçné.'
  10272.      'Jsme daleko,' namítl Geoffrey, 'a nikdo o nás neví.'
  10273.      'Vûbec nic  nám nehrozí, Fessi,' p⌐idala  se Cordelie. 'Vædyƒ se
  10274.  s nimi nepokou¿íme bojovat.'
  10275.      'Zatím ne,' zabruçel çernÿ kûñ ponu⌐e.
  10276.      'Bandité zpomalili,' hlásil Gregory.
  10277.      Geoffrey se vykroutil z Magnusova  sev⌐ení a p⌐istoupil ke svému
  10278.  mlad¿ímu bratrovi. 'Nemûæe¿ vêdêt, jestli to jsou bandité!'
  10279.      'Kdo  jinÿ by  mohl mít  tak ubohé  ¿aty a  p⌐itom nosí zbranê?'
  10280.  opáçil Gregory.
  10281.      Kdyæ bandité  uvidêli zbranê v rukou  mnichû, zpomalili, ale pak
  10282.  je obklíçili  ze t⌐í stran.  'To myslíte váænê,  postavit se nám  se
  10283.  zbranêmi  v ruce,  svatí muæové?'  Vûdce banditû  vy⌐kl poslední dvê
  10284.  slova jako uráæku.
  10285.      Vûdce  mnichû  vystoupil  p⌐ed  ostatní.  'Doufáme,  æe nebudeme
  10286.  muset. Kdo jste a co chcete?'
  10287.      Banditûm z nêjakého dûvodu p⌐ipadlo, æe to co ⌐ekl, je k smíchu.
  10288.  Rozchechtali se  a jejich vûdce  odpovêdêl: 'Jsme gentlemani,  dobrÿ
  10289.  mnichu  - copak  jsi to  nepoznal hned  podle na¿eho pêstêného zjevu
  10290.  a drahÿch ¿atû?'
  10291.      'Chce¿ ⌐íct, æe jste bandité.' Vûdce mnichû dal jasnê najevo své
  10292.  opovræení. 'Já jsem  otec Boquilva. Co si myslíte,  æe od nás mûæete
  10293.  získat?'
  10294.      Banditûv úsmêv  se promênil v  ú¿klebek. 'Co mûæeme  získat? Jen
  10295.  to, co máte, dobrÿ mnichu - v¿echno.'
  10296.      Otec  Boquilva  pokrçil  rameny.  'Vezmi  si  v¿echno,  co u nás
  10297.  najde¿, dáme ti to rádi - Kristus nám dává v¿e, co pot⌐ebujeme.'
  10298.      Bandité na nêj zírali a neve⌐ili  svÿm u¿ím. Pak se jejich vûdce
  10299.  znovu  rozchechtal.  'Pak  jste  vêt¿í  blázni,  neæ jsem si myslel!
  10300.  Kup⌐edu!'  zavolal  na  své  muæe  a  vydal  se  k  domu. 'Ovce jsou
  10301.  p⌐ipraveny na st⌐íhání!'
  10302.      Ostatní bandité se vydali za ním.
  10303.      Mni¿i  je  sledovali  pohledem.  'Nemyslím,  æe  si  vêzmou  mûj
  10304.  breviá⌐,' ⌐ekl jeden.
  10305.      Star¿í mnich pokrçil  rameny. 'A kdyæ vezmou, co  se stane? Mohu
  10306.  ti napsat jinÿ po pamêti.'
  10307.      'Proç  se vzdávají  tak snadno?'  zasyçel Geoffrey.  'Mají p⌐ece
  10308.  hole a p⌐ilby! Jak jen mohou tak málo dbát o svûj majetek?'
  10309.      'Jsou to  duchovní,' odpovêdêl Gregory. 'Vêci  vyrobené ze d⌐eva
  10310.  a kamene pro nê znamenají jen málo.'
  10311.      'Kdo se tê ptal, prcku?'
  10312.      'Tak  se zeptám  já tebe.'  Gregory se  zamraçil. 'Proç lidé tak
  10313.  dob⌐í vûbec nosí zbranê?'
  10314.      'Bohuæel,  zdá se,  æe je  to nevyhnutelné,'  povzdechl si Fess.
  10315.  'Mni¿i  kaædého  náboæenství  se  d⌐íve  nebo  pozdêji nauçí bojovat
  10316.  - nebo nosit zbranê.'
  10317.      'Teâ mají i ¿títy,' poznamenal  Magnus. 'Moæná jen chtêli získat
  10318.  ças, aby se ozbrojili.'
  10319.      Geoffrey  se  pozornê  zadíval  na  louku  a pak zavrtêl hlavou.
  10320.  '¢títy, hole a p⌐ilbice. Jinak nemají ani nûæ na loupání ovoce.'
  10321.      'Bandité se vracejí,' oznámila Cordelie ponu⌐e.
  10322.      A mêla pravdu;  bandité se s vzteklÿm ⌐evem  vy⌐ítili z chatrçe.
  10323.  'Dêláte si z  nás legraci!' utrhl se jejich  vûdce na otce Boquilvu.
  10324.  'To nemáte nic neæ trochu jídla a hráchu?'
  10325.      Knêz ukázal bradou na jiného  banditu. 'Vidím, æe jste na¿li mûj
  10326.  misál. Vezmête si ho, jestli chcete; Bûh vám æehnej.'
  10327.      Bandita ho s kletbou odhodil.
  10328.      Otec Boquilva se  zamraçil. 'Víc nemáme - snad  jen trochu masa,
  10329.  nêjaké me¿ní nádoby a osobní maliçkosti jednotlivÿch brat⌐í.'
  10330.      'Nic víc, ⌐íká¿?' Bandita se  za¿klebil a pozvedl ¿pinavÿ pytel.
  10331.  'A co je tohle?' Vytáhl zlatÿ pohár.
  10332.      'Me¿ní  nádoba,  ale  o  tom  jsem  právê  mluvil.' Vûdce mnichû
  10333.  zbledl. 'Ta  není na¿e -  pat⌐í Bohu. Prosím  tê, vraƒ ji  zpátky na
  10334.  oltá⌐, odkud jsi ji vzal.'
  10335.      'P⌐ed chvílí jsi tvrdil, æe  vám Kristus dá v¿e, co pot⌐ebujete.
  10336.  Aƒ vám tedy opat⌐í novÿ pohár!'
  10337.      'P⌐ece nechcete znesvêtit svatyni!'
  10338.      'Proçpak ne - copak se Bûh nechce rozdêlit s chudÿmi?'
  10339.      'Rouhá¿  se. Dej  ten pohár  zpátky  na  oltá⌐ -  nebo se  chce¿
  10340.  provinit proti domu Pánê?'
  10341.      '₧íkej tomu jak chce¿, ale ten pohár si nechám. Co máte je¿tê?'
  10342.      'Pokud jsi  pohrdl na¿í sklenênou me¿ní  konviçkou, tak nic. Má¿
  10343.  v¿echno zlato, které jsme kdy mêli.'
  10344.      'Nevê⌐ím  ti,' zasyçel  lupiç. 'Uæ  jednou jsi  mne obelhal. Teâ
  10345.  mluv!'  Prudce  ude⌐il  otce  Boquilvu  do  tvá⌐e. Knêz sebou trhnul
  10346.  a obliçej mu  zrudl, ale opanoval  se. Lupiç za⌐val  a znovu pozvedl
  10347.  ruku,  ale tentokrát  byl  knêz  p⌐ipraven: lupiçûv  vÿápad zachytil
  10348.  loktem pravice a souçasnê mu podkopl nohy. Bandita se svalil na záda
  10349.  a jeho muæi vyrazili.  'Hej!' 'Co to má znamenat!'  'Na nê!' k⌐içeli
  10350.  a mávali meçi a holemi.
  10351.      Ale  mni¿i  pozedli  ¿títy  a  b⌐ity  meçû  se zasekly do vrstvy
  10352.  vytvrzené  kûæe. Jeden  z banditû  se pokusil  ude⌐it mnicha holí do
  10353.  hlavy, ale  mnich ránu rychle  vykryl ¿títem a  hûl po nêm  ne¿kodnê
  10354.  zklouzla. Bandita ztratil rovnováhu a svalil se na zem.
  10355.      Jinÿ bandita vyrazil, popadl ¿tít za okraje a trhl; mnich za ním
  10356.  se  zapotácel a  banditova hûl  ho ude⌐ila  do hlavy. D⌐evo zadunêlo
  10357.  o mnichovu p⌐ilbici a mnich se omámenê skácel.
  10358.      'Jen odráæejí  jejich rány!' zvolal  Geoffrey. 'Vædyƒ mají  hole
  10359.  - proç se nebrání?'
  10360.      'Banditû je o dobrou polovinu  víc, neæ mnichû!' dodala Cordelie
  10361.  zoufale.
  10362.      Dva  lupiçi  vysvobodili  své  meçe  a  teâ  se  pomalu  blíæili
  10363.  k vyhlédnutÿm obêtem v ⌐adách mnicû.
  10364.      'Geoffreyi,' ⌐ekl Fess, kterÿ mêl zlé tu¿ení, 'neopovaæuj se--'
  10365.      Chlapec  vyskoçil z  hou¿tí a  vyrazil váleçnÿ  pok⌐ik d⌐ív, neæ
  10366.  Fess mohl dopovêdêt vêtu.
  10367.      'Geoffreyi!' zasténal Fess zoufale.
  10368.      'Ne, brat⌐e!' k⌐ikl Magnus. 'To  není rvaçka-- Åle, çert ho vem!
  10369.  Uæ je tam!'
  10370.      Geoffrey  zvedl  hûl  omráçeného  mnicha  a  vztekle  se vrhl na
  10371.  banditu.  Muæ  p⌐ekvapenê  uskoçil,  pak  se  jeho obliçej zachmu⌐il
  10372.  a znovu pomalu vykroçil vp⌐ed.
  10373.      'Hej, lot⌐e! Nech mého bráchu na pokoji!' Za⌐val Magnus a vybêhl
  10374.  z hou¿tí.
  10375.      'Magnusi!' zaúpêl Fess. 'Ach, dêti! Jak jen mûæete!' Ale zatímco
  10376.  ho⌐ekoval, sám uæ vyrazil z porostu.
  10377.      'Coæe? A my nic?' rozhnêvala  se Cordelie. 'Nikdy!' Vyskoçila na
  10378.  ko¿tê a rozletêla se vst⌐íc bitevní v⌐avê.
  10379.      Gregory  opatrnê zûstal  ve stínu,  ale soust⌐edil  svou vûli na
  10380.  kámen  o velikosti  pêsti, kterÿ  leæel na  okraji louky.  V p⌐í¿tím
  10381.  okamæiku kámen ude⌐il nejbliæ¿ího banditu  do temene hlavy a omráçil
  10382.  ho.
  10383.      Geoffreyûv  protivník  se  rozmáchl  holí,  aby chlapce rozdrtil
  10384.  - ale  Magnus skoçil,  chytil jeho  hûl za  druhÿ konec  a v¿í silou
  10385.  trhl. Bandita se zapotácel a  s oçima vyt⌐e¿tênÿma se otoçil. Uvidêl
  10386.  Magnuse,  vycenil  zuby,  pozvedl  hûl...  a  Geoffrey mu p⌐istál na
  10387.  ramenou a spojenÿma rukama ho ude⌐il do hlavy. Lupiç za⌐val a ucouvl
  10388.  - a Magnus mu podkopl nohy. Bandita se svalil jako pytel mouky.
  10389.      Jinÿ  bandita   stál  nad  leæícím  mnichem   a  rozp⌐ahoval  se
  10390.  k smrtelné  ránê.  Cordelie  zajeçela  a  rozletêla  se  proti nêmu.
  10391.  Bandita vydê¿enê uskoçil, ale pak si v¿iml, æe útoçníkem je jen malé
  10392.  dêvçe a znovu pozvedl hûl.
  10393.      V p⌐í¿tím okamæiku se mu  zezadu do límce zaƒaly Fessovy ocelové
  10394.  zuby. Kûñ trhl hlavou a muæ se zavytím proletêl vzduchem.
  10395.      'Zkazí¿ mi kaædou legraci!' obvinila ho Cordelie.
  10396.      Otec  Boquilva  si  jí  v¿iml,  vyt⌐e¿til  oçi a zbledl. Rychlÿm
  10397.  pohledem zjistil,  æe se v  bitevní v⌐avê vyskytují  dvê dal¿í dêti.
  10398.  Za⌐val: 'Dêti! Brat⌐i, musíme je ochránit! Do útoku!'
  10399.      Mni¿i  se nezdræovali  s rozhlíæením.  Jejich hole  se rozví⌐ily
  10400.  neuvê⌐itelnou  rychlostí. Ozvalo  se nêkolik  dutÿch úderû,  bandité
  10401.  vyk⌐ikli a dva z nich padli k zemi. Hole se znovu rozví⌐ily.
  10402.      Çty⌐i bandité skoçili na Magnuse a Geoffreye. Fess zaræál a vrhl
  10403.  se mezi nê,  a muæi se rozletêli do v¿ech  stran, snaæe se zachránit
  10404.  p⌐ed  jeho ocelovÿmi  kopyty. Vtom  v¿ak Geoffrey  zavolal: 'Pomoc!'
  10405.  Vûdce banditû ho vyzvedl na hlavu a chystal se jim hodit o zem. Fess
  10406.  banditu napadl  vycenênÿmi zuby a Geoffrey  bezpeçnê p⌐istál na zemi
  10407.  - ale  dal¿í çty⌐i  byndité se  mezi tím  vrhli na  Magnuse. Fess se
  10408.  znovu otoçil,  ale vtom ztuhnul a  zûstal stát jako socha:  hlava mu
  10409.  pomalu sklesla mezi rozkroçené p⌐ední nohy.
  10410.      'Lot⌐i!' zajeçel  Geoffrey. 'Kvûli vám ná¿  kûñ dostal záchvat.'
  10411.  Vyrazil proti  nejbliæ¿ímu muæi. Bandita  ucouvl a pak  natáhl ruce,
  10412.  aby se chlapce zmocnil - vtom ho ale ruka çouhající z hnêdého rukávu
  10413.  popadla za rameno a otoçila kolem osy, hûl zadunêla o jeho lebku.
  10414.      Sotva dopadl na zem, otec Boquilva ho p⌐ekroçil a vzal Geoffreye
  10415.  za ruku. 'Dræ se mê, chlapçe!  Ochráním tê!' Strhl Geoffreye za sebe
  10416.  a otoçil se vst⌐íc dal¿ímu nep⌐íteli...
  10417.      Ale  uæ to  nebylo t⌐eba.  Hole jeho  brat⌐í mnichû  udêlaly své
  10418.  a bandité, kte⌐í neleæeli v bezvêdomí na zemi, pelá¿ili k lesu, jako
  10419.  by jim za patami ho⌐elo.
  10420.      Otec  Boquilva  se  podíval   na  pûl  tuctu  omráçenÿch  lupiçû
  10421.  a pot⌐ásl  hlavou. 'To  se nemêlo  stát. Muæi,  kte⌐í zasvêtili svûj
  10422.  æivot  Kristu, by  nemêli bojovat.  Postarejte se  o nê,  brat⌐i. Aƒ
  10423.  nikdo nezem⌐e a ranêní se uzdraví.'
  10424.      Ostatní mni¿i padli na kolena a zaçali o¿et⌐ovat leæící lupiçe.
  10425.      Otec  Boquilva  se  otoçil  k  Magnusovi,  Geoffreyovi, Cordelii
  10426.  a Gregorymu. Tvá⌐il se zachmu⌐enê. 'Nepochybuji o tom, æe va¿e úsilí
  10427.  bylo dob⌐e mínêné, dêti, ov¿em jednaly jste po¿etile.'
  10428.      'Ale proç jste se vûbec  nebránili!' zvolal Geoffrey. 'Nemêli by
  10429.  proti vám ¿anci!'
  10430.      'Nebylo to  zapot⌐ebí,' opáçil knêz klidnê.  '₧ekni mi, jak jste
  10431.  se sem vlastnê p⌐ipletli?'
  10432.      Gregory a Magnus si vymênili  pohledy. Pak star¿í z bratrû ⌐ekl:
  10433.  'Omluví¿-li nás, otçe, postaráme se nejd⌐íve o konê na¿eho otce.'
  10434.      'Konê?'  Otec Boquilva  se zamraçil  a podíval  se na Fess. 'Ach
  10435.  tak. Co se tomu zví⌐eti stalo?'
  10436.      'Zasáhl ho elfí ¿íp,' odpovêdêl Magnus.
  10437.      'Má epilepsii?' Otec Boquilva vyt⌐e¿til oçi. 'Proç ho tví rodiçe
  10438.  nezbaví utrpení?'
  10439.      'Je to  ná¿ vêrnÿ p⌐ítel  a skuteçnÿ bojovník,'  namítl Geoffrey
  10440.  rozzlobenê.  'Jeho   záchvaty  jsou  pouhá   maliçkost  ve  srovnání
  10441.  s dobrem, které nám uæ prokázal.'
  10442.      Magnus sáhl Fessovi pod sedlo a stiskl tlaçítko, resetující jeho
  10443.  okruhy.
  10444.      'Odkud znáte to slovo?' zeptal se Gregory.
  10445.      Zdálo se, jako by oçi otce Boquilvy náhle zahjalil stín. 'Na tom
  10446.  nezáleæí. Je ten kûñ ranên?'
  10447.      'Ne, uæ bude v po⌐ádku.'  Magnus obez⌐etnê sledoval Fesse, kterÿ
  10448.  pomalu zvedl hlavu. Kde... co...
  10449.      Magnus ho pohladil po sametovém  çenichu. 'Mêl jsi zase záchvat,
  10450.  starÿ p⌐íteli.  Nic to není,  zase bude¿ jako  d⌐ív.' Podíval se  na
  10451.  mnicha a náhle se ho zmocnila panika. 'Proç se na nás tak díváte?'
  10452.      Otec Boquilva nespou¿têl oçi z  Fesse. 'Napadlo mê... ale na tom
  10453.  nezáleæí.'  P⌐elétl  oçima  na  hocha.  'Choval  ses  stateçnê - ale
  10454.  hloupê.  Ti  bandité  by  nás  nezabili,  protoæe  jsme jim nekladli
  10455.  odpor.'
  10456.      'Nejspí¿ máte  pravdu,' p⌐ipustil Geoffrey.  'Ale co jste  to za
  10457.  mnichy, æe jste tak zruçní v boji?'
  10458.      'Geoffreyi!'  ok⌐ikl  ho  Magnus  a  pak  se obrátil k mnichovi.
  10459.  'Omlouvám  se,  otçe.  Je  je¿tê  mladÿ  a  çasto  zapomíná na dobré
  10460.  zpûsoby.'
  10461.      'Nepot⌐ebuji, aby ses za mne omlouval,' zavrçel Geoffrey.
  10462.      'Ne, není t⌐eba,  abys hovo⌐il o své lítosti,  pokud ji skuteçnê
  10463.  cítí¿.' Otec Boquilva si sve⌐epého chlapce prohlédl. 'Ale je pravda,
  10464.  æe takhle  bys se star¿ími  mluvit nemêl -  ale cítím, æe  tvou du¿i
  10465.  trápí  nevysvêtlené otázky,  a tak  ti odpovím.  Neæ jsem  uposlechl
  10466.  volání svého  pána, mladíku, byl jsem  také malÿ chlapec a  mêl jsem
  10467.  v oblibê  bojové sporty  stejnê jako   ty. Rád  jsem cviçil  s holí,
  10468.  st⌐ílel  z luku  a zápasil,  a zanechal  jsem toho  teprve kdyæ jsem
  10469.  ode¿el do klá¿tera.' Kÿvl hlavou k ostatním mnichûm, kte⌐í mêli plné
  10470.  ruce práce s ranênÿmi. 'Totéæ platí o vêt¿inê mÿch brat⌐í - ale kdyæ
  10471.  jsme ode¿li z klá¿tera abychom si na¿li jiné obydlí, napadlo nás, æe
  10472.  by  nás lupiçi  mohli povaæovat  za snadnou  ko⌐ist. Proto jsme zase
  10473.  zaçali cviçit a  postupnê jsme dospêli k zruçnosti,  jaké se bandité
  10474.  nemohli rovnat.'
  10475.      'Dêkuji ti za tvou odpovêâ,'  ⌐ekl Magnus. 'Ale proç jste ode¿li
  10476.  z klá¿tera?'
  10477.      'Ach. Mêli  jsme nêjaké neshody s  na¿im opatem,' vysvêtlil otec
  10478.  Boquilva.  'Neshody  natolik  závaæné,   æe  jsme  pocítili  pot⌐ebu
  10479.  odejít.'
  10480.      'I  proto jste  se cviçili  v bojovém  umêní?' zeptal se Gregory
  10481.  s oçima vyjevenÿma.  'Báli jste se, æe  by se vás opat  mohl pokusit
  10482.  p⌐ivést zpêt silou?'
  10483.      Otec  Boquilva  se  na  nêj  p⌐ekvapenê  podíval. Pak ⌐ekl: 'Má¿
  10484.  skvêlÿ post⌐eh, chlapçe. Ano, nêco takového nás také napadlo.'
  10485.      Gregoryho obliçej se zk⌐ivil a v  oçích se mu objevily slzy. 'To
  10486.  není moæné! To nejde, aby lidé, kte⌐í slouæí Bohu, mysleli na boj!'
  10487.      'Nemohu s  tebou neæ souhlasit,'  odpovêdêl otec Boquilva  ti¿e,
  10488.  'a  ze srdce  si p⌐eji,  aby k  tomu nikdy  nedo¿lo. Ale  pojâme uæ,
  10489.  vysvêtlím vám to v¿echno zatímco vás povedu domû.'
  10490.      Cordelie ztuhla. 'Ach ne, dobrÿ otçe! Nemusí¿ nás doprovázet!'
  10491.      'Musím,' odpovêdêl mnich pevnê, 'protoæe  bych si o va¿í laskavé
  10492.  pomoci rád pohovo⌐il z va¿im otcem - nanejvÿ¿ dûvêrnê.'
  10493.  
  10494.  
  10495.                                 2.
  10496.  
  10497.  Rod vzal çisté  kalhoty, sloæil je a strçil  do svého sedlového vaku
  10498.  vedle  sáçku  su¿enek.  Usly¿el,  jak  se  dve⌐e  otevírají,  a kdyæ
  10499.  vzhlédl, uvidêl Gwen  s ko¿íkem op⌐enÿm o bok.  'Ahoj, zlato. Zrovna
  10500.  jsem uvaæoval, kde asi jsi.'
  10501.      'Chtêla jsem natrhat pár je⌐abin, neæ je v¿echny sezobou ptáci.'
  10502.  Ve¿la  dovnit⌐, dve⌐e  nechala otev⌐ené  a postavila  ku¿ík na stûl.
  10503.  Vtom si v¿imla sedlového vaku. 'Nêkam odjíædí¿?'
  10504.      Rod p⌐ikÿvl a zaçal si skládat rezervní ko¿ili. 'Tuan a Kete⌐ina
  10505.  mne jmenovali  emisarem k opatovi.  Do t⌐í dnû  bych se mêl  vrátit.
  10506.  Poradí¿ si tu beze mne?'
  10507.      'Ach, ty se to nikdy nenauçí¿!' Vy¿kubla mu ko¿ili rozt⌐epala ji
  10508.  a zaçala  ji skládat  do úhledného  çtvereçku. 'Ano,  poradím si bez
  10509.  tebe - myslí¿ snad, æe se o sebe nedokáæu postarat?'
  10510.      Rod  se  za¿klebil.  'Samoz⌐ejmê,  æe  ne,  má drahá. Ale nevím,
  10511.  jestli jsi pro nás pro v¿echny uæ nêco nenaplánovala.'
  10512.      'Náhodou vûbec  nic.' Uloæila ko¿ili  vedle su¿eného masa.  'Ale
  10513.  kdybych naplánovala, odloæil bys svou cestu kvûli tomu?'
  10514.      'Bojím se, æe ne. Mylord opat prohlásil oddêlení Církve Gramarye
  10515.  od Církve ⌐ímské.'
  10516.      Gwen ztuhla a vyt⌐e¿tila oçi. Pak polkla a ⌐ekla: 'Ale proç?'
  10517.      'Tvrdí,  æe lidé  z jinÿch  svêtû nemohou  chápat na¿e  problémy
  10518.  tady, ani je nemohou úçinnê ⌐e¿it - tím myslí papeæe, samoz⌐ejmê.'
  10519.      'Ale pape⌐  je Kristûv zástupce!'  namítla Gwen. 'Má  moc, která
  10520.  byla  dána svatému  Petrovi -  co  on  sváæe nebo  rozpojí, to  bude
  10521.  spojeno nebo rozpojeno i v nebi!'
  10522.      'Jenæe, tvrdí opat, Gramarye není Zemê.' Rod pozvedl ukazováçek.
  10523.  'Tudíæ Petrova moc tady nic neznamená.'
  10524.      'To jsou  jen vÿmluvy! Proç  si skuteçnê p⌐eje  odtrhnout nás od
  10525.  ₧íma?'
  10526.      'No, je hlavou Gramaryjské církve, neboƒ v¿ichni na¿i knêæí jsou
  10527.  çleny jeho ⌐ádu.' Rod se zamraçil. 'Myslím, æe si p⌐ipadal poníæenÿ,
  10528.  kdyæ mu otec Al p⌐edal dopis od  papeæe, kterÿ mu rozkazoval - a tak
  10529.  ho napadlo, æe si svou moc udræí  jedinê tak, æe se odlouçí od ₧íma.
  10530.  Tak  bude zase  na vrcholku  duchovní pyramidy.  Ale proç  tê to tak
  10531.  zajímá, má drahá?'
  10532.      Gwen se odvrátila a zavázala vak.
  10533.      'Zlato?' naléhal Rod.
  10534.      'Vzbuzuje  to  ve  mê  zlé  tu¿ení,  mûj  pane.'  Její hlas znêl
  10535.  p⌐idu¿enê.  'Co ohroæuje  jednotu církve,  ohroæuje i  celistvost mé
  10536.  rodiny.'
  10537.      Rod p⌐ekvapenê vyt⌐e¿til oçi. Kdyæ se nad jejími slovy zamyslel,
  10538.  zjistil, æe  se ho dotkly.  Otev⌐el ústa, aby  jí to ⌐ekl,  ale vtom
  10539.  nêkdo zaklepal na dve⌐e.
  10540.      Rod vzhlédl. Jako  na zavolanou! Ten 'nêkdo' mêl  na sobê hnêdou
  10541.  kutnu  se ælutou  rukojetí ¿roubováku  v náprsní  kapse a  na temeni
  10542.  hlavy mêl tonzuru.
  10543.      P⌐ed ním ¿ly çty⌐i Gallowglassovic ratolesti.
  10544.      'Dêti!'  zvolala  Gwen.  'Do  jaké  lumpárny  jste  se  to  zase
  10545.  zapletly!... Dobré ráno, otçe.'
  10546.      'Dobré ráno,'  odpovêdêl knêz. 'Ne⌐ekl  bych, æe se  zapletly do
  10547.  nêjaké lumpárny - po pravdê ⌐eçeno, pokou¿ely se nám pomoci.'
  10548.      'Pokou¿ely,  to jistê.'  Rod probodl  Magnuse pátravÿm pohledem.
  10549.  Chlapec vypjal hruâ zatímco Gregory  se pokou¿el zmizet v Cordeliinê
  10550.  sukni.  Dívka  se  na  svého  otce  dívala  vzdorovitê a Geoffrey se
  10551.  tvá⌐il,  jako by  mu pat⌐il  svêt -  ale tak  on se  tvá⌐il vædycky.
  10552.  'Oçividnê  si  myslí,  æe   udêlali  nêco,  co  bychom  neschválili.
  10553.  Vyzpovídejte se, dêti!'
  10554.      'Tak moment, to je moje  ⌐emeslo!' Knêz pozvedl ruku. 'Jsem otec
  10555.  Boquilva.'
  10556.      'Rod Gallowglass a moje lady Gwendylon.' Rod vykroçil, aby knêzi
  10557.  podal ruku a p⌐i tom si v¿iml, æe muæ je¿tê nep⌐ekroçil práh. 'Vítej
  10558.  v mém domê, otçe.'
  10559.      Knêz se  usmál a ve¿el  dovnit⌐. Rozhlédl se  a ⌐ekl: 'Pokoj  aƒ
  10560.  zûstává v tomto domê i se v¿emi, kdoæ ho obÿvají.'
  10561.      Rod si v¿iml,  æe se Gwen uvolnila, a usmál  se. 'Dêkuji, æe jsi
  10562.  vytáhl mé ratolesti z ka¿e, do které se bezpochyby zase dostali.'
  10563.      ''Ratolesti'? Ach, ty myslí¿ dêti.  No, pomohly nám stejnê, jako
  10564.  my jim...'
  10565.      'Nechali  by se  porazit úplnê  bez obrany,  kdybych se  do toho
  10566.  nevloæil!' vybuchl Geoffrey. 'A p⌐itom mêli hole a ¿títy!'
  10567.      Rod na nêj p⌐ísnê pohlédl. 'Ty ses zamíchal do bitky dospêlÿch?'
  10568.  Obrátil se na Magnuse. 'Proç jsi mu to dovolil?'
  10569.      Magnus  podráædênê  rozhodil  ruce.  'Jak  jsem  ho mêl zadræet,
  10570.  tati?'
  10571.      'To je vlastnê pravda,' p⌐ipustil Rod. 'Kdo vás napadl, otçe?'
  10572.      Otec  Boquilva  pokrçil  rameny.  'Jen  tlupa  lupiçû,  kte⌐í si
  10573.  mysleli,  æe sluhové  boæí budou  snadnou ko⌐istí.  Nenapadlo je, æe
  10574.  nebudeme mít nic, o co by stáli.'
  10575.      Gregory p⌐ikÿvl.  'Mêli jen jeden pohár  a i ten jim  ti o¿kliví
  10576.  bandité chtêli ukrást!'
  10577.      Rod se podíval  zpátky na mnicha. 'Takæe byli  zklamaní a chtêli
  10578.  si na vás vylít zlost?'
  10579.      Knêz váhavê p⌐ikÿvl. 'Co  znamená nêkolik mod⌐in proti vêçnosti?
  10580.  Nepochybuji, æe  by nám zpûsobili  nêjakou bolest, ale  váænê by nám
  10581.  neublíæili.'
  10582.      'Dokonce ani neodráæeli jejich rány!' zvolal Geoffrey.
  10583.      'To  byla   jejich  vêc,'  zamraçil   se  Rod  na   svého  syna.
  10584.  'Záleæitosti dospêlÿch p⌐enech dospêlÿm.'
  10585.      'To se mám dívat, jak ubliæují dobrÿm lidem?'
  10586.      'Mohl jsi zûstat v úkrytu  a pouæít svou 'magii',' p⌐ipomenul mu
  10587.  Rod, 'ale nemêl jsi zasahovat fyzicky!'
  10588.      Geoffrey vzdorovitê vysunul bradu.
  10589.      'Hrozilo p⌐íli¿  velké nebezpeçí, æe  vám nêkdo ublíæí,  zlato,'
  10590.  p⌐idala se Gwen.
  10591.      'Nám se nic stát nemûæe!'
  10592.      'To je skvêlÿ epitaf na náhrobek.' Rod si povzdechl. 'Doufám, æe
  10593.  dokud budu æiv, tak k tomu nedojde. ₧eknême æe já jsem ten zbabêlec,
  10594.  synu, a já se bojím, kdyæ se plete¿ do rvaçek dospêlÿch.'
  10595.      'Ach, tati!'
  10596.      'Ber to nebo  ne, je to jasnê stanované  pravidlo.' Rod vykroçil
  10597.  ke svému potomkovi a ruce se  mu mimovolnê zaƒaly v pêsti. Rychle je
  10598.  skryl  za  zády  a  podíval  se  na  Geoffreye.  'A jakÿ je trest za
  10599.  poru¿ení pravidel?'
  10600.      Geoffrey pohled neodvrátil, ale rty se mu zachvêly.
  10601.      Magnus za  jeho zády si  povzdechl. 'Ano, tati,  my víme. Pojâme
  10602.  p⌐átelé - dáme se do toho.'
  10603.      Gregory se obrátil, aby ho  následoval, stejnê tak Cordelie, ale
  10604.  Geoffrey se ani nepohnul.
  10605.      Rod proklál svého druhého syna pohledem a rostoucí hnêv se v nêm
  10606.  mísil z obdivem nad jeho  odvahou. Samoz⌐ejmê, nedal to nijak najevo
  10607.  a Geoffrey také ani nehnul brvou.
  10608.      Vtom  mezi nê  vstoupila Gwen.  'Ví¿, æe  jsi poru¿il  pravidla,
  10609.  synku.'
  10610.      'Ale nemohl jsem p⌐ece dopustit, aby je zbili!'
  10611.      'Stejnê tak  jsi nemêl právo vystavit  se nebezpeçí zranêní nebo
  10612.  je¿tê  nêçeho hor¿ího.  Má¿ zakázáno  plést se  do rvaçek  dospêlÿch
  10613.  - a aby sis to zapamatoval, musí¿ podstoupit trest.
  10614.      Geoffrey  po ní  ¿lehl pohledem,  ale jak  by jí mohl vzdorovat,
  10615.  kdyæ  to nedokázal  ani jeho  otec? Zamraçil  se, ale  pak se pomalu
  10616.  vydal za Magnusem.
  10617.      Jakmile se za nimi dve⌐e  zav⌐ely, Gwen si oddechla. 'Díky Bohu!
  10618.  Uæ jsem se bála, æe se rozzu⌐í¿!'
  10619.      'Ne, tentokrát  díky tobê ne.'  Rod sám si  oddechl. 'Dêkuji ti,
  10620.  æes mê podpo⌐ila, drahá.'
  10621.      'Jednalo se o pravidlo, na kterém  jsme se shodli - a myslím, æe
  10622.  je to velice dûleæité pravidlo. Skoro bych ⌐ekla, æe je ochoten spí¿
  10623.  p⌐ijít o æivot, neæ o boj.'
  10624.      'A radêji by  p⌐i¿el o obojí, neæ by  ztratil tvá⌐. Ano, jistê.'
  10625.  Rod si povzdechl a obrátil se zpátky ke knêzi.
  10626.      'Má¿ dobrého syna,' poznamenal Boquila.
  10627.      'Æe  ano?' Rod  se za¿klebil.  'Tak, otçe.  Mûæeme ti  nabídnout
  10628.  sklenku vína?'
  10629.  
  10630.      Za  dve⌐mi nêkdo  zaskuçel a  dospêlí na  chvíli p⌐eru¿ili  svûj
  10631.  rozhovor. Du¿enÿ hlas zvolal: 'Dávej pozor na ko¿tê, Delie!'
  10632.      'V kaædém  pokoji má bÿt jen  jeden z vás,' zavolal  Rod. 'To je
  10633.  souçást trestu!'
  10634.      Za dve⌐mi zavládlo  ticho, pak se ozvaly kradmé  kroky a hned na
  10635.  to ¿plouchání hadru v kbelíku vody.
  10636.      'Uæ jsem sly¿el  o rûznÿch trestech pro dêti,'  ⌐ekl mnich, 'ale
  10637.  o takovém nikdy.'
  10638.      Rod p⌐ikÿvl. 'Dokázaly  by mnohem víc, neæ by  lidé byli schopni
  10639.  uvê⌐it, otçe - ale obvykle si musí jen uklidit své pokoje.'
  10640.      'P⌐ed rokem  jsme se stali  obêtmi únosu,' dodala  Gwen. 'Trvalo
  10641.  nám dva tÿdny,  neæ jsme se zase dostali  domû. Tehdy jsme zjistili,
  10642.  çeho v¿eho jsou schopni v na¿í nep⌐ítomnosti.'
  10643.      'Koncem  tÿdne dûm  jen zá⌐il,'   u¿klíbl se  Rod. 'A  museli to
  10644.  udêlat bez pouæití magie.'
  10645.      'Byly to pro nê perné chvilky,' p⌐isvêdçila Gwen.
  10646.      'Ne æe by mi skuteçnê vadilo, æe porazily zlého çarodêje, otçe,'
  10647.  vysvêtlil Rod. 'To jen æe mê málem ranila mrtvice kdyæ jsem zjistil,
  10648.  kolika nebezpeçenstvím museli çelit.'
  10649.      Otec  Boquilva se  zasmál a   zadíval se  do své  sklenice. 'No,
  10650.  domysleli jsme se, æe jsou to çarodêjníci.' Podíval se na Gwen. 'Jak
  10651.  je vûbec zvládne¿, mylady?'
  10652.      'Také  ovládám  nêjaké  to  kouzlo.'  Gwen  se  pûvabnê  usmála.
  10653.  'Vlastnê je div, æe jsi ty a tví brat⌐i jejich pomoc vûbec p⌐eæil.'
  10654.      'Vlastnê jsme jim docela vdêçní,' p⌐iznal se knêz. 'Kdybychom se
  10655.  nezaçali bránit, urçitê  by nám hroznê namlátili a  nêkteré z nás by
  10656.  to  moæná  stálo  i  æivot.  V  têch  banditech  bylo nêco, co ve mê
  10657.  vzbuzovalo dojem,  æe se nespokojí  s drobnÿmi krutostmi  - ale na¿e
  10658.  p⌐esvêdçení nám brání aktívnê se úçasnit boje.'
  10659.      Gwen pokrçila rameny.  'To je hezké. Ale dêsí  mne pomy¿lení, æe
  10660.  nêkomu çiní potê¿ení zabíjet druhé!'
  10661.      Rod  váænê p⌐ikÿvl.  'Ale co  jste vlastnê  dêlali na  té louce,
  10662.  otçe? Proç jste nezûstali doma, za zdmi klá¿têra?'
  10663.      'Ach.' Tvá⌐ otce Boquilvy rázem  zváænêla. 'Jak bych to jen ⌐ekl
  10664.  - mêli jsme nêjaké nedorozumêní s lordem opatem.'
  10665.      'Nedorozumêní?' Gwen vyt⌐e¿tila oçi.  'Copak jste mu nep⌐ísahali
  10666.  poslu¿nost, kdyæ jste vstupovali do ⌐ádu?'
  10667.      'Ano, a  jelikoæ nám na¿e svêdomí  bránilo nadále ho poslouchat,
  10668.  ⌐ekli jsme si, æe bude lépe, kdyæ se oddêlíme.'
  10669.      'Tak moment! Stop!' Rod pozvedl ruku. 'Jaké rozkazy vám mohl vá¿
  10670.  opat dát, æe byly tak ¿patné,  æe je jich jeho vlastní mni¿i nemohli
  10671.  uposlechnout?' Náhle si vzpomnêl na své nové jmenování a záleæitost,
  10672.  kvûli které k nêmu do¿lo. 'Nemá to náhodou nêco spoleçného s odlukou
  10673.  Církve Gramarye od Církve ⌐ímské, æe ne?'
  10674.      Otec  Boquilva  se  na  nêj  dlouze  zadíval. 'Musí¿ znát skvêlé
  10675.  pêvce, æe ti donesli takovou novinu tak rychle.'
  10676.      Rod jen mávl rukou. 'Mám své informátory.'
  10677.      'Ano.' Boquilvovu  tvá⌐ zahalil stín. 'Jsi  p⌐ece Velkÿ çarodêj,
  10678.  ne?'
  10679.      Rod se zoufale podíval po Gwen.  'Vêçnê ⌐íkám svÿm dêtem, aby se
  10680.  nechvástaly. Ale  ano, otçe, jsem  - a dnes  ráno jsem právê  o této
  10681.  vêci hovo⌐il s Jeho Veliçenstvem.'
  10682.      Boquilva p⌐ikÿvl, nespou¿têje pohled z Roda. 'Pak se zprávy ¿í⌐í
  10683.  mnohem rychleji, neæ jsem tu¿il.'
  10684.      'Ach. Znamená to, æe kdyæ jsi odcházel, byly to stále jen ⌐eçi?'
  10685.      Boquilva p⌐ikÿvl.  'Ale to bylo uæ  p⌐ed tÿdnem - coæ  není zase
  10686.  tak málo, uváæíme-li, æe o tom lord opat uvaæuje uæ ¿est let.'
  10687.      '¢est let? Poçkej...  jistê, to bylo kdyæ se  lord opat postavil
  10688.  Tuanovi  a ustoupil  aæ kdyæ  mu otec  Al p⌐edal  list od papeæe, ve
  10689.  kterém  stálo, aby  udêlal to,  co mu  otec Al  na⌐ídí.' Rod  uæasle
  10690.  tleskl rukama. 'Mûj Boæe! Je uæ to skuteçnê tak dlouho?'
  10691.      'Ne, mûj  pane.' Gwen sev⌐ela jeho  ruce do svÿch. 'To  jen na¿e
  10692.  dêti tak rychle rostou.'
  10693.      'Díka  za  uklidnêní,  má  drahá.'  Rod  jí  vdêçnê  sev⌐el ruku
  10694.  a obrátil se k otci Boquilvovi. 'Opata to po⌐ád je¿tê ¿tve?'
  10695.      Otec  Boquilva znovu  p⌐ikÿvl. 'Bojím  se, æe  v sobê  má jistou
  10696.  svêtskou márnivost a  tvrdê ho zasáhlo, kdyæ se  musel takto poko⌐it
  10697.  p⌐ed dvêma armádami. Ale je tomu teprve t⌐i mêsíce, kdy zaçal mluvit
  10698.  o odluce.'
  10699.      'Pak se  bojím, æe je to  váæné.' Rod se zamraçil.  'Jednou jsem
  10700.  toho muæe  sly¿el kázat. Má  skoro stejné p⌐esvêdçovací  schopnosti,
  10701.  jako král Tuan.'
  10702.      Boquilva  p⌐ikÿvl.  'Nesmí¿  ho  podceñovat.  Po  pravdê ⌐eçeno,
  10703.  nêkteré jeho argumenty dávají smysl,  dobrÿ smysl - nap⌐íklad to, æe
  10704.  papeæ  kdysi míval  na ostrovê  Gramarye svou  autoritu, ale  sám ji
  10705.  zklamal, kdyæ nás  tak dlouho ignoroval. Podle toho,  co jsem sly¿el
  10706.  o ₧ímê, bych se skoro domníval, æe Jeho Svátost o na¿í existenci ani
  10707.  nevêdêla.'
  10708.      'Na  druhé   stranê  -  Gramarye  nikdy   neposlala  ₧ímu  æádné
  10709.  poselství.'
  10710.      'Jak jsme mohli? To je dal¿í  argument lorda opata - æe papeæ je
  10711.  od  Gramarye tak  daleko, æe  ani  nemûæe  vêdêt, co  se tady  dêje.
  10712.  I kdyby dostával  hlá¿ení, nemá ten  p⌐ímÿ kontakt se  situací, jako
  10713.  mylord opat. A kromê toho, jsou tu ty nekoneçné spory o oprávnênosti
  10714.  Petrovy  autority -  a úlohy  ₧ímské  církve  vûbec -  takæe si  ani
  10715.  nemûæeme bÿt jisti, zda následovat papeæe není h⌐íchem.'
  10716.      'Trochu slabÿ argument.'
  10717.      Otec Boquilva se nep⌐el. 'To je pravda. Protoæe chápejte, mylord
  10718.  opat byl po celÿ svûj æivot neochvêjnê p⌐esvêdçen, æe papeæ je dêdic
  10719.  Petrûv, právoplatná  hlava církve, a  æe od Boha  samého obdræel moc
  10720.  rozhodovat, co  je správné a co  ¿patné. A nejde jen  o p⌐esvêdçení,
  10721.  utvrzovalo ho v  tom i jeho knêæské vzdêlání,  knêæskÿ slib samotnÿ,
  10722.  kterÿ ho zavazuje slouæit Bohu V¿emohoucímu.'
  10723.      'Jenæe je pro nêj  têæké akceptovat vy¿¿í nábaoæenskou autoritu,
  10724.  neæ je  on sám,' podotkl  Rod, 'kdyæ byl  celÿ æivot p⌐esvêdçen,  æe
  10725.  stane-li  se  opatem,  bude  nejmocnêj¿ím  p⌐edstavitelem  církve na
  10726.  Gramarye a druhÿ po králi.'
  10727.      'Ano, ale trnem v oku mu bylo i to, æe je druhÿ.'
  10728.      'Samoz⌐ejmê! Proto p⌐ed ¿esti lety  málem do¿lo k válce - jestli
  10729.  král bude p⌐íjmat rozkazy od opata  nebo naopak. Ano, moc je velikÿm
  10730.  poku¿ením.'
  10731.      'Ano, a nêkte⌐í z nás s tím souhlasili navzdory tomu, æe vêdêli,
  10732.  co je  správné a ve svÿch  srdcích cítili, æe mylord  opat jen hledá
  10733.  ospravedlnêní pro  své snahy odtrhnout na¿i  církev od církve ₧ímské
  10734.  a získat neomezenou vládu.'
  10735.      'Tam, odkud  p⌐icházím, známe taková  mylná 'logická' zdûvodnêní
  10736.  - a víme, æe  çlovêk si jimi mûæe ospravedlnit  cokoliv. Ano, chápu,
  10737.  proç ses mêl na pozoru.'
  10738.      'Ano, mêl jsem  se na pozoru - a trápil  jsem se úvahami, zda je
  10739.  na¿e p⌐ísaha  lordu opatovi nad⌐azená  p⌐ísaze Svatému Otci  v ₧ímê.
  10740.  Proto  jsme  se  nakonec  rozhodli  vyhledat  místo mimo klá¿ter sv.
  10741.  Vidicona a  p⌐i¿li jsme tady do  Runnymede, abychom zaloæili vlastní
  10742.  kapitulu.'
  10743.      'Moudré rozhodnutí,'  p⌐isvêdçila Gwen. 'Ale  neporu¿ili jste uæ
  10744.  tím slib poslu¿nosti?'
  10745.      'Bylo  by tomu  tak, kdyby  nám bylo  na⌐ízeno, abychom  zûstali
  10746.  - ale nic takového se nestalo.'
  10747.      'Samoz⌐ejmê, æe  ne.' Rod se  pobavenê usmál. 'Prakticky  vzato,
  10748.  opat ani nevêdêl, æe odcházíte, æe?'
  10749.      Otec Boquilva se  zatvá⌐il rozpaçitê. 'Pokud vím, tak  ne - a co
  10750.  víc,  neæádali jsme  ho o  povolení, jak  by vyplÿvalo  z povinností
  10751.  mnichû na¿eho ⌐ádu. Ale byli jsme  rozhodnuti æe odejdeme, aƒ nám to
  10752.  povolí  nebo ne,  protoæe jsme  se  báli,  æe se  tím, æe  setrváme,
  10753.  dopustíme mnohem têæ¿ího h⌐íchu.'
  10754.      'Chce¿ ⌐íct,' Gwen ze zablesklo v oçích, 'æe jste ode¿li v noci,
  10755.  nikÿm nevidêni a nesly¿eni?'
  10756.      'Jako  zlodêji.'  Otec  Boquilva  jí  vênoval  provinilÿ pohled.
  10757.  'Vlastnê by se dalo ⌐íct, æe jsme  uprchli. P⌐esto æe je mi to proti
  10758.  mysli, cítil bych se mnohem hû⌐, kdybych zûstal.'
  10759.      Rod p⌐ikÿvl. 'Moudré rozhodnutí, jak uæ jsem ⌐íkal. Ale nepokusí
  10760.  se vás opat p⌐ivést zpátky?'
  10761.      'Patrnê ano  - a proto jsme  p⌐i¿li právê do Runnymede,  na pûdu
  10762.  Jejich královskÿch Veliçenstev.'
  10763.      'Ach.' Rod se nap⌐ímil. 'Chytrÿ tah, otçe - utéct se pod královu
  10764.  osobní ochranu.'
  10765.      'Nemyslím, æe by si mylord  opat p⌐ál rozpoutat otev⌐enÿ boj tak
  10766.  blízko Jejich  Veliçenstev,' ⌐ekl otec Boquilva.  'Jistê si nep⌐eje,
  10767.  aby se král Tuan dozvêdêl, æe ⌐ád svatého Vidicona není jednotnÿ.'
  10768.      Rod  stále  p⌐ikyvoval.  'Ano,   to  dává  smysl.  Opat  nestojí
  10769.  o rozruch  tam,  kde  by  si  toho  král  mohl  v¿imnout.  Ale je¿tê
  10770.  chyt⌐ej¿í  by bylo,  otçe, kdybyste  dal Jejich  Veliçenstvûm o  své
  10771.  p⌐ítomnosti vêdêt; va¿i bezpeçnost by to jen posílilo.'
  10772.      Otec Boquilva zavrtêl  hlavou. 'Myslím, æe to nebude  nutné - uæ
  10773.  teâ  máme dost  velké vÿçitky   svêdomí, æe  jsme zradili  svûj ⌐ád.
  10774.  Nemyslím, æe by se mylord  opat uchÿlil k neçestnÿm prost⌐edkûm, aby
  10775.  nás p⌐ivedl zpátky.'
  10776.      'Rád  bych se  na svêt  díval stejnê  rûæovÿmi brÿlemi, jako ty,
  10777.  otçe. Ale co kdyæ proti tobê po¿le ozbrojence?'
  10778.      'Ne,'  namítl   otec  Boquilva.  'Je  to   dobrÿ  çlovêk,  lorde
  10779.  çarodêji!'
  10780.      'Ano, ale také velice mocnÿ - a i knêz mûæe podlehnout poku¿ení.
  10781.  Takæe çistê teoreticky, co bys dêlal, kdyby proti tobê vyslal útoçnÿ
  10782.  oddíl?'
  10783.      'Poslechl  bych tvé  rady a  utekl bych  se pod ochranu Koruny,'
  10784.  odpovêdêl knêz váhavê.
  10785.      'Moudré - a doufám, æe k tomu nedojde, otçe,' ⌐ekl Rod.
  10786.      'Ale oçekává¿ to.' Knêz se na Roda pátravê zadíval. 'Proçpak?'
  10787.      Rod pokrçil  rameny. 'Vædycky mi p⌐ipadal  jako çlovêk, kterÿ je
  10788.  schopen  odolat  v¿emu,  kromê  poku¿ení.   A  jak  jsi  sám  ⌐íkal,
  10789.  ospravedlnêní uæ si pro to na¿el. Jen si nemyslím, æe s ním vyrukuje
  10790.  tak docela sám.'
  10791. 
  10792.