home *** CD-ROM | disk | FTP | other *** search
Wrap
Text File | 1996-11-07 | 620.2 KB | 10,792 lines
0000 0001 Ukázky z jiæ vy¿lÿch a p⌐ipravovanÿch knih 0008 DOBRODRUÆSTVï (Mike Resnick) 0009 KEDRIGERN A DRAK COMME IL FAUT (John Morressy) 0015 FANTOM (Robert Holdstock) 0010 NESNÅZE S HRABëNKOU V NESNÅZïCH (L. Sprague de Camp) 0011 K₧ïDLA NOCI (Robert Silverberg) 0012 DOLª K ZEMI (Robert Silverberg) 0013 S ALERGIï NA MAGII (Craig Shaw Gardner) 0014 LES MYTÅG (Robert Holdstock) 0016 NEKROSKOP II: VAMP¥₧I ! (Brian Lumley) 0017 DÅVNÉ OZVëNY (Robert Holdstock) 0018 ₧EKY ÇASU (L. Sprague de Camp) 0019 ÇARODëJEM SOBë NAVZDORY (Christopher Stasheff) 0020 VëÇNÅ VÅLKA (Joe Haldeman) 0021 KDYÆ SELÆE GRAVITACE (George Alec Effinger) 0022 ÇARODëJ KACï₧SK¥ (Christopher Stasheff) 09 Freeware 1996 0004 Mikro HARSOF 09- Prodej a distribuce software pro PC 0002 Adresa vydavatelství POLARIS ╔═════════════════════════════════════╗ ║ ║ ║ 12Vydavatelství POLARIS ║ ║ 12zasilatelská sluæba ║ ║ P.O.Box 28 ║ ║ Fren¿tát pod Radho¿têm ║ ║ 744 01 ║ ║ ║ ╟─────────────────────────────────────╢ ║ ║ ║ 09Tel: 0656/836 889 ║ ║ ║ ╚═════════════════════════════════════╝ 12Vydavatelství POLARIS získalo cenu Akademie science fiction, 12fantasy a horroru jako nejlep¿í SF nakladatelství roku 1995. 0003 Kam se obrátit ??? Objednávky knih zasílejte na adresu: 12Vydavatelství POLARIS 01Ing. Bohuslav Svoboda P.O.Box 28 Fren¿tát pod Radho¿têm 744 01 09Tel: 0656/836 889 IÇO: 11185732, DIÇ: 376-6303230890 Objednávky na tento disketovÿ katalog (p⌐ípadnê jeho aktualizaci) zasílejte na adresu: 12Mikro HARSOF 01Miroslav Palounek kpt. Nálepky 589/11 ùstí nad Labem 400 01 09Telefon: 01047 - 621 95 09E-mail : 01PALOUNEK@UJEP.CZ 09WWW : 04Çeská SHAREWARE stránka sun.ujep.cz/~palounek 09NetMail: 01MIROSLAV PALOUNEK 2:423/34.17 0004 Mikro HARSOF P⌐i vÿrobê tohoto software bylo pouæito titulní ilustrace Zdeñky Bou¿kové z knihy R. Holdstocka "Lavondyss" a reklamních textû vydavatelství POLARIS v délce vyplÿvající ze smluv s jednotlivÿmi autory. Firma Mikro HARSOF se zabÿvá p⌐edev¿ím vÿvojem pûvodních çeskÿch Shareware programû, prodejem a distribucí software, vÿvojem software na zakázku, prodejem poçítaçovÿch her a ¿kolící a poradenskou çinností. 12 N o v i n k a ! ! ! * Nabízíme tzv. "0005 Slevové karty C.D.C." pro vÿhodné nákupy se slevou ve vybranÿch podnicích. * 0007 P⌐ipojení na Internet jiæ od 495,- Kç mêsíçnê (5% sleva C.D.C.) 09 Elektronická kucha⌐ka v1.17 - FULL verze 12* p⌐íjemné grafické prost⌐edí, snadné SYSTEM\KUCH__1.ICOSYSTEM\KUCH__2.ICOSYSTEM\KUCH__3.ICOSYSTEM\KUCH__4.ICOSYSTEM\KUCH__5.ICOSYSTEM\KUCH__6.ICO a intuitivní ovládání, kontextová hyper-textová nápovêda SYSTEM\KUCH__7.ICOSYSTEM\KUCH__8.ICOSYSTEM\KUCH__9.ICOSYSTEM\KUCH__10.ICOSYSTEM\KUCH__11.ICOSYSTEM\KUCH__12.ICO 12* snadné p⌐idávání a oprava receptû 12* p⌐es 1.111 jiæ p⌐ipravenÿch receptû SYSTEM\KUCH__13.ICOSYSTEM\KUCH__14.ICOSYSTEM\KUCH__15.ICOSYSTEM\KUCH__16.ICOSYSTEM\KUCH__17.ICOSYSTEM\KUCH__18.ICO v nêkolika kucha⌐kách, nap⌐. 01recepty 01z çasopisû Tina, Katka, Æena a æivot, SYSTEM\KUCH__19.ICOSYSTEM\KUCH__20.ICOSYSTEM\KUCH__21.ICOSYSTEM\KUCH__22.ICOSYSTEM\KUCH__23.ICOSYSTEM\KUCH__24.ICO 01Rybí recepty, Asijská kuchynê, Severoamerická kuchynê, Recepty pro 01zdraví, Domácí kucha⌐ka ... 12* moænost snadného vyhledání receptu nap⌐. podle obsaæené suroviny, doby p⌐ípravy, fotografie, z abecedního rejst⌐íku ... 122x3.5" HD ... 450,- Kç 09 Mapa Çeské republiky v1.15 - FULL verze * databáze obsahující více neæ 3.500 PSÇ SYSTEM\MAPA_1.ICOSYSTEM\MAPA_2.ICOSYSTEM\MAPA_3.ICOSYSTEM\MAPA_4.ICOSYSTEM\MAPA_5.ICOSYSTEM\MAPA_6.ICO a 3.000 mêst a obcí, tel. p⌐edvolby ... * databáze nejznámêj¿ích hradû a zámkû SYSTEM\MAPA_7.ICOSYSTEM\MAPA_8.ICOSYSTEM\MAPA_9.ICOSYSTEM\MAPA_10.ICOSYSTEM\MAPA_11.ICOSYSTEM\MAPA_12.ICO Çeské republiky s jejich fotografiemi * rychlé vyhledání zadaného mêsta nebo SYSTEM\MAPA_13.ICOSYSTEM\MAPA_14.ICOSYSTEM\MAPA_15.ICOSYSTEM\MAPA_16.ICOSYSTEM\MAPA_17.ICOSYSTEM\MAPA_18.ICO vesnice na mapê ve zvoleném mê⌐ítku * tisk mapy na 9 a 24 jehliçkové nebo SYSTEM\MAPA_19.ICOSYSTEM\MAPA_20.ICOSYSTEM\MAPA_21.ICOSYSTEM\MAPA_22.ICOSYSTEM\MAPA_23.ICOSYSTEM\MAPA_24.ICO laserové tiskárnê 01* p⌐ipravujeme automapu ÇR ! 121x3.5" HD ... 360,- Kç 09 Vtipoidní databáze v1.06 - FREEWARE verze 12* databáze çeskÿch a slovenskÿch vtipû, básniçek a ⌐íkadel SYSTEM\VTIPY_1.ICOSYSTEM\VTIPY_2.ICOSYSTEM\VTIPY_3.ICOSYSTEM\VTIPY_4.ICOSYSTEM\VTIPY_5.ICOSYSTEM\VTIPY_6.ICO 12* naleznete zde nap⌐. sbírku erotickÿch vtipû, vtipy o policajtech, SYSTEM\VTIPY_7.ICOSYSTEM\VTIPY_8.ICOSYSTEM\VTIPY_9.ICOSYSTEM\VTIPY_10.ICOSYSTEM\VTIPY_11.ICOSYSTEM\VTIPY_12.ICO somálcích, cigánech ... 12* vtipy jsou neustále aktualizovány SYSTEM\VTIPY_13.ICOSYSTEM\VTIPY_14.ICOSYSTEM\VTIPY_15.ICOSYSTEM\VTIPY_16.ICOSYSTEM\VTIPY_17.ICOSYSTEM\VTIPY_18.ICO 12* poslední verze je k 12. 9.1996 ! 12* p⌐es 1.600 vtipû SYSTEM\VTIPY_19.ICOSYSTEM\VTIPY_20.ICOSYSTEM\VTIPY_21.ICOSYSTEM\VTIPY_22.ICOSYSTEM\VTIPY_23.ICOSYSTEM\VTIPY_24.ICO 121x3.5" DD ... 40,- Kç 01Dále je u nás moæné objednat nejrûznêj¿í tituly na CD-ROM nebo 01poçítaçové hry - nabízíme ve¿kerÿ sortiment firem 12JRC - Praha, 12POPRON - Praha, VISION - Praha a MEDIA TRADE - Kromê⌐íæ. 0005 Kdo ¿et⌐í, má za t⌐i ---> ¢et⌐te s námi SYSTEM\CDC_1.ICOSYSTEM\CDC_2.ICOSYSTEM\CDC_3.ICOSYSTEM\CDC_4.ICO Czech Dealers Company spol. s r.o. SYSTEM\CDC_5.ICOSYSTEM\CDC_6.ICOSYSTEM\CDC_7.ICO ùstí nad Labem SYSTEM\CDC_9.ICOSYSTEM\CDC_10.ICOSYSTEM\CDC_11.ICO Oç jde? Firma CDC s.r.o. navázala spolupráci s nêkolika stovkami firem z celé Çeské republiky (p⌐edev¿ím v¿ak v severoçeském regionu, jen v ùstí nad Labem slevy poskytuje p⌐es 180 firem !), které se zavázaly poskytovat majitelûm çlenskÿch prûkazek slevy (3, 5 aæ 10 % nebo nákup za VOC). Tyto firmy tak získaly ¿irokou klientelu a çlenové CDC zase vÿhodnêj¿í nákup (tak to funguje nap⌐. u klubu "Planeta NOVA" çi "GWC"). Navíc kaædÿ çlen, kterÿ projde ¿kolením, mûæe získávat dal¿í çleny a tím si p⌐ilep¿it svoji finançní situaci (tento nábor funguje na principu Multi Level Marketingu). 01──────────────────────────────────────────────────────────────── 01 Slevy je moæné uplatñovat v têchto mêstech: 01──────────────────────────────────────────────────────────────── ùstí nad Labem, Dêçín, Teplice v Çechách, Hradec Králové, Praha, Liberec, Roudnice nad Labem, Plzeñ, Litomê⌐ice, Most, ¢têtí, Bílina, Chomutov 01──────────────────────────────────────────────────────────────── Katalog firem získáte zdarma ke své prûkazce, nebo jej naleznete na Internetu na01 http://sun.ujep.cz/~palounek/cdc/cdc.htm. 01──────────────────────────────────────────────────────────────── 01 Co je moæné nakoupit se slevou ? 01──────────────────────────────────────────────────────────────── Tak⌐ka v¿e, sami posuâte : potraviny, jídlo v restauraci, odêvy, elektroniku, poçítaçe, p⌐ístup do Internetu, automobily a jejich náhradní díly, drogerie, kancelá⌐ské pot⌐eby, nábytek, poji¿têní, stavební spo⌐ení ... 01──────────────────────────────────────────────────────────────── 12P⌐ednosti C.D.C. * Jednorázová platba za prûkazku, æádné roçní poplatky. * Nákup se slevou 5 - 10 % nebo za VOC * Kaædÿ mêsíc novÿ katalog firem poskytujících slevy * Moænost vzájemného kontaktu s parntery * 2 krát roçnê zdarma zpravodaj C.D.C. o firmách za⌐azenÿch v databázi databanky * Moænost nav¿têvovat spoleçenské akce po⌐ádané C.D.C 12Vstup do systému C.D.C. * Objednávám si u Vás vÿ¿e uvedenou prûkazku CZECH DEALERS COMPANY s.r.o. dále jen C.D.C. * Platba za prûkazku bude provedena na úçet spoleçnosti dodanou sloæenkou s p⌐edti¿tênÿm çíslem úçtu. * Pokud není do pêti dnû ode dne, kterÿ je vyznaçen jako datum úhrady za prûkazku na po¿tovní poukázce, doruçeno písemné zru¿ení objednávky do sídla spoleçnosti, stáváte se dræitelem vÿ¿e uvedené prûkazky. * Prûkazka bude zaslána na uvedenou adresu do t⌐iceti dnû od zaplacení sloæenky. * Vÿ¿e uvedenÿm podpisem se stává objednávka závazná. 12Ceny prûkazek * Trvalá prûkazka - TP (650,- Kç) * Roçní prûkazka - RP (305,- Kç) * Zvÿhodnêná trvalá prûkazka - ZTP (650,- Kç) (pouze pro dûchodce a studenty, çestné dárce krve, vojáky ...) 0006 P⌐ípojná místa Video On Line v ÇR ke dni 18.6.1996 Praha (1) 02-24815544 Praha (2) 02-21844700 Brno 05-42219222 Çeské Budêjovice 038-38005 Hradec Králové spojení se p⌐ipravuje Jihlava 066-7311945 Karlovy Vary 017-3221538 Kladno 0312-663304 Liberec 048-6114242 Mladá Boleslav spojení se p⌐ipravuje Most spojení se p⌐ipravuje Olomouc 068-5228585 Ostrava 069-6152525 Pardubice spojení se p⌐ipravuje Plzeñ 019-7235918 Sokolov 0168-622581 Tábor 0361-256851 Teplice 0417-3434 Trutnov 0439-826548 ùstí nad Labem 047-5811027 Zlín 067-8525044 Zlín 067-8524610 0007 P⌐ipojení na Internet ! Jakoæto autorizovaní prodejci firmy 0006Video On Line nabízíme pro Vás, çi Va¿i firmu p⌐ipojení na mezinárodní síƒ Internet, za têchto vÿhodnÿch podmínek (- 5 % sleva pro 0005çleny CDC): 011. P⌐ístup p⌐es modem, bez jakéhokoliv omezení (tj. neomezená doba spojení a objem p⌐enesenÿch dat, jedna E-mail schránka o kapacitê 1 MB) na dobu 12 mêsícû za cenu: 12 6.237 Kç vçetnê DPH (tj. 495 Kç mêsíçnê bez DPH) 012. Dal¿í E-mail adresa na 12 mêsícû 12 3.150 Kç vçetnê DPH 013. Tvorba a umístêní WWW stránek Základní nabídka zahrnuje: - návrh a tvorba pêti HTML stránek vçetnê obrázkû z Vámi dodanÿch materiálû - 1 MB diskového prostoru s moæností aktualizace pomocí FTP protokolu na 12 mêsícû - plakát na domovské stránce VOL po dobu 2 mêsícû - za⌐azení do VOL seznamu "Obchodní centrum" 12 19.950 Kç vçetnê DPH 014. Pronájem volného místa na disku serveru - 1 MB diskového prostoru s moæností aktualizace pomocí FTP protokolu na 12 mêsícû - plakát na domovské stránce VOL po dobu 2 mêsícû - za⌐azení do VOL seznamu "Obchodní centrum" 12 5.250 Kç vçetnê DPH 013. Tvorba WWW stránky (bez umístêní) - návrh HTML stránky vçetnê obrázkû z Vámi dodanÿch materiálû 12 2.450 Kç vçetnê DPH 0008 DOBRODRUÆSTVï 12Mike Resnick JSOU NAPïNAVOU KRONIKOU INTRIK, MILOSTN¥CH VZPLANUTï, NEBEZPEÇï, ùNIKª NA POSLEDNï CHVïLI A SLAVN¥CH VïTëZSTVï NAD DIVOK¥MI ¢ELMAMI A DIVOK¥MI OBYVATELI TAJEMNÉHO A EXOTICKÉHO TEMNÉHO KONTINENTU, JAK BYLY ZAZNAMENÅNY ODVÅÆN¥M, VYNALÉZAV¥M, POHLEDN¥M A SKROMN¥M K₧ESåANSK¥M GENTLEMANEM, KTER¥ JE SÅM PROÆIL. Tato má nejoblíbenêj¿í kniha je vênována CAROLE, mé nejoblíbenêj¿í osobê. OBSAH: kapitola 1: Bílá bohynê kapitola 2: Obchodní spoleçníci kapitola 3: Upír kapitola 4: Obchod s otroky kapitola 5: Mumie kapitola 6: Vzácnÿ çervenotisk kapitola 7: Vzpoura kapitola 8: Srdeçní záleæitost kapitola 9: Ztracená rasa kapitola 10: Pán dæungle kapitola 11: Nejlep¿í malÿ chrám v Nairobi kapitola 12: Sloní h⌐bitov Seznam postav: Holanâan, kterÿ dává p⌐ednost tomu, aby jeho transakce na trhu s otroky byly povaæovány za Mezinárodní pracovnê zprost⌐edkovatelské sluæby. Erich Von Horst, podvodník na druhou. Herbie Miller, hledaç slonoviny a upír na çásteçnÿ úvazek. Dlouhÿ Schmidt a Krátkÿ Schmidt, párek bratrû z Pittsburghu, kte⌐í se stali bohy ztraceného království Malaloki. Burley Rourke, doktor specializující se na choroby dûvê⌐ivosti. Rosepetal Shultzová, která se li¿í od prastarÿch egyptskÿch královen tím, æe se narodila p⌐ed dvaadvaceti lety v Brooklynu. Hlodavec, univerzální vrah buâto ¿estnácti nebo pêtat⌐iceti lidí, kterÿ si z profesionálních dûvodû zmênil jméno z pûvodního Lasiçka. Pan Christian, dûstojník na palubê lodi Smrtelnÿ záchvêv. Bloomstoke, vysokÿ snêdÿ britskÿ ¿lechtic kterÿ æije s kmenem opic aby se vyhnul svÿm vê⌐itelûm. Neeyora, typická nahá blonâatá bílá bohynê dosahující váhy çty⌐ set liber plus mínus nêjaká ta unce. Chytaç Clyde Calhoun, kterÿ je p⌐ivádí zpátky æivé. Nikoliv nezranêné, ale æivé ano. Amen-hetep III., jehoæ mumie uná¿í polonahou dívku ulicemi Káhiry, neæ se uchÿlí do hotelu Shepheard. Major Teodore Dobbins, muæ se slabostí pro bohaté vdovy a souçasnê spekulant v jisté problematické komoditê importované z daleké exotické Çíny a jinÿch zemí vÿchodu. a ná¿ vypravêç Reverend biskup ctihodnÿ doktor Lucifer Jones: jehoæ náboæenství je nêco, co si spolu on a Pán domluvili jednoho odpoledne, jehoæ chrámem je nejlépe prosperující bordel v britské vÿchodní Africe a kterÿ má váæné neshody s p⌐edstaviteli çtrnácti africkÿch národû tÿkající se jemnÿch nuancí zákona. Na druhé stranê, myslí to dob⌐e. kapitola 1 Bílá bohynê Znal jsem skuteçného æivého upíra. Setkali jsme se p⌐ed ¿esti lety v Africe a jmenoval se Herbie Miller. Nevypadal moc jako upír, ⌐ekl bych - po Africe se poflakoval v khaki kalhotech, které si nad koleny ust⌐íhl a vlasy nemêl nat⌐ené tlustou vrstvou pomády ani nic takového. K⌐íæ zrovna nemiloval, ale denní svêtlo mu nijak nevadilo a nemêl problémy s p⌐echázením tekoucí vody, aæ na to, æe neumêl plavat a na úzkÿch mûstcích dostával závratê. Nevím, proç se tak zajímal zrovna o mê, zvlá¿tê kdyæ uváæíme, æe jsem v té dobê byl muæem kléru, ale zajímal se. Kdyæ se mne zrovna nepokou¿el kousnout do krku - coæ pro nêj byl zatracenê obtíænÿ poçin, neboƒ ubohÿ Herbie byl stêæí pêt stop vysokÿ a pot⌐eboval by æeb⌐ík, aby se dostal ke svému cíli - nep⌐estával opakovat po⌐ád tu stejnou písniçku o tom, jak bych s ním mêl jít do místní nemocnice (ne do Schweitzerovy, ale do jiné, o které jste pravdêpodobnê nikdy nesly¿eli) a darovat nêjakou krev, za coæ mi slíbil zaplatit v librách, dolarech, rupiích nebo co zrovna vzal svému minulému jídlu. Víte, i bez zví⌐at - a stejnê jsem se s vêt¿inou z nich nikdy nesetkal, snad jen v dobê, kdy jsem pátral po slonovinê - byla v têch dobách Afrika velice zajimavÿm místem. Mêl jsem své stádeçko farníkû a svou kapli, a pak tam byl samoz⌐ejmê Herbie, kterÿ se objevil celÿ æíznivÿ zrovna kdyæ jsem po⌐ádal obchodní exkurze po opiovÿch doupatech a bordelech, byl tam Dlouhÿ Schmidt a Krátkÿ Schmidt, párek brat⌐í, kte⌐í byli bohy... a spousty jinÿch. Afrika byla v têch starÿch çasech plná podobnÿch lidí. Nazÿvali se dobrodruhy a cestovateli, lovci a misioná⌐i, ale ze v¿eho nejvíc to byli vyvræenci spoleçnosti. Vêt¿inou se shromaæâovali v civilizovanÿch mêstech: v Johanesburgu, Nairobi, Mombase, Pretorii a tak podobnê. Kaædÿ z nich se tu a tam vydal do bu¿e - jenom ¿patnÿ paperbackovÿ pisálek by to mohl nazÿvat dæunglí - hledat v¿echno moæné od slonoviny aæ po ztracené zlaté doly a polonahé bílé knêæky. Spousta jich na¿la slonovinu a nêkte⌐í i zlato, ale jedinÿ muæ o kterém jsem vêdêl æe ¿el do bu¿e a na¿el tam bêlo¿ku, byl Ir jménem Burley Rourke. Rourke lehával na kavalci v sousední cele. Byl to vysokÿ, mrtvolnê vyhlíæející muæ s hustÿm çernÿm oboçím a obrovskÿm dolíkem na bradê. Mêl nejdel¿í a nejjemnêj¿í bílé prsty, jaké jsem kdy u muæe vidêl, a jelikoæ mêl dokonce i çisté nehty, zeptal jsem se ho, zda stejnê jako já uæívá jisté volnosti v chápání nelítostnÿch a pevnÿch pravidel her ¿têstêny. P⌐ipustil, æe skuteçnê pat⌐í k tomuto druhu lidí, a já se ho zeptal, zda jsou jeho oborem kostky nebo karty. 'Ani jedno, ani druhé,' ⌐ekl. 'Jsem doktor specializující se na choroby dûvê⌐ivosti.' Tehdy jsem pochopil, æe si budeme bájeçnê rozumêt. 'A co ty?' zeptal se Rourke. 'V têch svÿch çernÿch ¿atech vypadá¿ jako nêjakÿ knêz.' 'Tím také jsem, brat⌐e Rourke,' ⌐ekl jsem skromnê. 'Vlastnê vûbec nechápu, jak se tak úctyhodnÿ muæ, jako jsem já, mûæe zaplétat s takovÿmi h⌐í¿níky. P⌐edpokládám, æe je to jen proto, æe jsem poslu¿en p⌐íkazu svého Pána a povaæuji v¿echny muæe za bratry. I kdyæ na druhé stranê nemohu ⌐íct, æe bych se ke v¿em æenám choval tak docela jako k sestrám.' 'A jaké náboæenství hlásá¿?' zeptal se Rourke. 'To, které jsme si spolu já a Pán domluvili jednoho odpoledne, ' ⌐ekl jsem. Ve skuteçnosti mám za to, æe mé poslání bylo urçeno uæ toho dne, kdy jsem se narodil. Mêli jsme malou farmu poblíæ Moline v Illinoisu, a sotva jsem byl na svêtê a mimo nebezpeçí, poslala má matka mého otce k místnímu soudu, aby nechal zapsat mé jméno, jeæ mêlo znít Lucas Jones nebo Lucius Jones. Nejsem si tak docela jist, které z nich p⌐esnê. Ale mûj otec nemohl projít bez pov¿imnutí kolem hospody o nic snáz, neæ kûñ kolem jablka u cesty, a kdyæ k tomu soudu nakonec do¿el, zaregistroval moje jméno tak p⌐esnê, jak si dokázal vzpomenout. Takæe se teâ jmenuji Lucifer Jones. ₧íká se, æe kaædá akce vyvolá stejnou ale opaçnê pûsobící reakci a myslím, æe jméno Lucifer mi v pozdêj¿í dobê bolestivê p⌐ipomínalo, po kom jsem byl pojmenován. P⌐irozenê jsem tíhl k církvi, zvlῃ poté, kdyæ jsem uvidêl rozmêry místní pokladniçky pro chudé, a velice brzy jsem s Bohem uzav⌐el urçitÿ druh dvouçlenné spoleçnosti a pak jsem ¿el a konal Jeho dílo. Bylo to dobré dílo, dokud se do toho nezamotalo nêkolik muæû od Federální. Aæ do té doby jsem byl p⌐esvêdçen, æe placení daní je záleæitostí çistê dobrovolnou, stejnê jako vstup do armády a tak podobnê. Jistê, mohl jsem tam zûstat a bojovat s nimi, ale Bûh ⌐ekl, æe pomsta náleæí Jemu a tak jsem jedné noci sedl na parník plující dolû po Mississippi a chytil zámo⌐skou loâ vyplouvající z New Orleans. 'Dob⌐e,' ⌐ekl Rourke kdyæ jsem mu vypovêdêl svûjh p⌐íbêh dodávaje jen minimum básnickÿch p⌐íkras, 'myslím, æe budeme p⌐átelé, svatÿ Luká¿i. Nevadí ti, æe ti tak ⌐íkám, æe ne?' 'Ani za mák, brat⌐e Rourke,' ⌐ekl jsem. 'Má to dobrÿ zemitÿ zvuk. Vlastnê jak to teâ tak válím po jazyku, líbí se mi to çím dál tím víc. Myslím, æe s tvÿm laskavÿm svolením si v této çerné, Bohem opu¿têné, vyprahlé zemi vystavím chrám svatého Luká¿e. Tedy jakmile opustím toto nevlídné místo, p⌐irozenê.' 'Aha,' ⌐ekl Rourke, zamraçil se a potahal se za knír. 'To je zlé. Ale co se dá dêlat, jestliæe muæ zaslechne volání...' 'V tuto chvíli je to jen velice slabé volání,' ⌐ekl jsem rychle, protoæe mne zajímalo, o co mu jde. 'Nic çemu bych pár mêsícû nedokázal odolávat, kdyæ se budu dræet zuby nehty.' Vycenil jsem zuby abych dokázal své odhodlání, ale on si to musel splést s ú¿klebkem, protoæe se na mê taky za¿klebil. Rozepnul si náprsní kapsu u ko¿ile a vytáhl z ní velkÿ list papíru. Pak ho trochu narovnal a prostrçil mi ho skrze m⌐íæe. 'Vidêl jsi nêkdy nêco takového?' zeptal se. P⌐elétl jsem papír pohledem a vrátil mu ho zpêt. 'Jestli to je mapa dolû krále ¢alamouna, tak jsem jich vidêl asi tak dvacet. Pokud to je plánek cesty k slonímu h⌐bitovu, ty jsou vzácné - nemyslím, æe bych jich za ten tÿden, co tu jsem, vidêl víc neæ pûl tuctu.' Zachechtal se. 'Tak tohle je mapa ztraceného zlatého dolu Zulû. Jediná, kterou jsem kdy vidêl.' 'To musí bÿt ztracenÿ uæ hezky dlouho,' usoudil jsem. 'Nikdy jsem nevidêl Zula, kterÿ by nosil nêco víc neæ náhrdelník z leopardích drápû.' 'Tak co si o tom myslí¿?' zeptal se Rourke. 'O tom zlatém dole?' zeptal jsem se. 'O té mapê.' Po⌐ád se na mne ¿klebil a mê se náhle v hlavê rozb⌐esklo, a zdvo⌐ilost nezdvo⌐ilost, za¿klebil jsem se na nêj taky. 'Kolik myslí¿, æe bychom jich mohli udêlat?' zeptal jsem se. 'No, museli bychom sehnat nêjakÿ skuteçnê starÿ papír a zjistit, çím kreslí domorodci. Myslím, æe to by byl materiál tak za t⌐i babky.' 'Ty zajistí¿ mapy, brat⌐e Rourke,' ⌐ekl jsem. 'Já dodám kapitál. Ve svém pokoji mám tucet vÿtiskû Písma svatého. Nemêlo by bÿt p⌐íli¿ têæké je prodat. Ve mêstê je mnoho vdov, které touæí po útê¿nÿch slovech na¿eho Pána a jeho prorokû.' 'Fajn,' ⌐ekl. 'Myslím, æe bychom jich byli schopni udêlat asi tak padesát.' 'To je hodnê map,' namítl jsem. 'Nechceme p⌐ece p⌐esytit trh.' Zatvá⌐il se p⌐ekvapenê. 'To by p⌐ece bylo nemorální. P⌐ekvapuje mne, æe tê nêco takového vûbec napadlo, svatÿ Luká¿i. Osobnê, a jen v zájmu budoucích vlastníkû si myslím, æe bychom jich nemêli prodávat víc, neæ pêt za hodinu.' 'Alespoñ ne dokud se nedostaneme do Pretorie.' Své spoleçnictví jsme ztvrdili pevnÿm pot⌐esením rukou. Burley a já jsme se dostali ven asi tak za tÿden po tom a za dal¿í tÿden jsme mêli prodáno skoro dvê stê map a naakumulovanÿ útê¿enÿ kapitálek. P⌐irozenê se s tolika hledaçi ztraceného zlatého dolu stala bu¿ ponêkud ru¿nou, a tak jsme se p⌐esunuli na sever do Beçuánska, p⌐içemæ jsme si obças cestou udêlali zastávku a prodali pár dal¿ích map. Zaçal jsem shánêt p⌐ispivatele na chrám svatého Luká¿e a Rourke vydêlal nêjaké peníze bokem vyléçením dvou osadníkû, kte⌐í nêmêli srdeçní záchvat a jiného, kterÿ si nezlomil nohu. Kdyæ natrefil na obchodníka, kterÿ mêl skuteçnê malárii, rozhodl se, æe je ças, abychom se opêt posunuli o kousek dál. Existuje mnoho zpûsobû, jak mûæe novê p⌐ibyv¿í Ameriçan a novê p⌐ibyv¿í Ir cestovat po Africe, ale pê¿í turistika mezi nê nepat⌐í. Kdyæ jsme si zrovna nevyt⌐epávali z ¿atû ¿korpiony a nevydloubávali klí¿ƒata z kûæe, umírali jsme pro zmênu hlady çi æízní, nebo marnê hledali úkryt p⌐ed de¿têm. Nikdy v æivotê jsem nezaæil tolik de¿ƒû, jako v té zemi, která mêla bÿt podle v¿ech p⌐edstav horkou a vyprahlou. D鿃 nám zniçil v¿echny zbylé mapy, ale jelikoæ jsme jich prodali uæ zhruba t⌐i sta, nebyla to p⌐íli¿ velká ztráta. Kromê toho jsme brzy poznali, æe zulské zlaté doly pro nás nejsou jaksi ztrácejí na cenê. Na druhé stranê mapu cesty k nejbliæ¿ímu mêstu bychom povaæovali za hotové poæehnání. Pamatuji se, æe tu noc, kdy nám do¿lo jídlo, jsem spal vedle opu¿têného termiti¿tê. Zrovna jsem snil o vyjímeçnê pûvabné dce⌐i krále ¢alamouna - nebo to snad byl král David - kdyæ mne Rurkey kopl do æeber. Nêkolikrát po sobê jsem vzal jméno Boæí nadarmo a pak jsem se pokusil znovu usnout, ale on s tím kopáním nep⌐estal. 'Vstávej, svatÿ Luká¿i,' ⌐ekl. 'Máme spoleçnost.' Vyskoçil jsem na nohy a podíval se smêrem, kterÿm se koukal on. Postávalo tam asi dvacet polonahÿch çernÿch divochû a v¿ichni mêli kopí a ¿títy. 'Pozná¿, jestli jsou to lidojedi, brat⌐e Rourke?' zeptal jsem se a rukou si zaclonil oçi p⌐ed sluncem. 'Jsou p⌐íli¿ daleko,' odpovêdêl Rourke. 'Nerozeznám jejich zuby.' 'Co s tím mají co dêlat jejich zuby?' 'Nêkde jsem çet', æe si lidojedi zabru¿ují zuby do ¿piçek,' ⌐ekl. Vzpomnêl jsem si na povídaçky, které jsem zaslechl dole v Moline o starém doktoroví Petersonovi, neæ ho zav⌐eli, a vêdêl jsem urçitê, æe on zuby do ¿piçek zabrou¿ené nemêl, takæe jsem té teorii moc velkou váhu nep⌐ikládal. Ale divo¿i se mezitím p⌐iblíæili a pokud jsem mohl soudit, vypadali docela najedenê, tak jsem si ⌐ekl, æe bezprost⌐ední nebezpeçí nám nehrozí. 'Co si myslí¿, æe bychom mêli dêlat?' zeptal se Rourke. 'Léçit je nebo je obrátit na víru?' 'Nevypadají, æe by stáli o nêco z toho,' ⌐ekl jsem, kdyæ se p⌐iblíæili asi na sto yardû. 'Nep⌐edpokládám, æe bys umêl svahilsky nebo bantu?' Zavrtêl hlavou. 'V Dublinu se têmi jazyky moc nemluví. A co perliçky? Sly¿el jsem, æe jsou po perliçkách celí diví.' 'To zní rozumnê, brat⌐e Rourke,' odpovêdêl jsem. 'Nevêdêl jsem, æe s sebou nêjaké má¿.' 'Já? Samoz⌐ejmê, æe ne. Copak ty nemá¿ v kapse rûæenec?' '¢patné náboæenství.' Divo¿i uæ od nás byli jenom asi çty⌐icet yardû a nêco si mezi sebou mumlali. Trochu zpomalili, ale po⌐ád se blíæili. 'Vypadají jako muæi çinu,' ⌐ekl Rourke. 'P⌐edpokládejme, æe bychom vzali roha?' 'Kam?' za¿eptal jsem. 'Vædyƒ ani nevíme, kde jsme.' 'Hrubou p⌐edstavu mám," namítl Rourke. 'Káhira je na severu a Kapské mêsto na jihu. Vyber si.' Ale v tu chvíli sebou mrskli a najednou jsme byli obklíçeni. Vytáhl jsem z kapsy Bibli, zvedl ruce nad hlavu a vykroçil o krok vp⌐ed. 'Brat⌐i,' zvolal jsem a oni o pár krokû ucouvli, 'v knize Herodotovê, kapitola 8, ver¿ 3, ⌐ekl Pán Mojæí¿ovi: Nebude¿ pojídati své sousedy!' Vûdce divochû se zarazil a velice rychle zamrkal. 'Teâ jsi je dostal,' procedil Rourke koutkem úst. '₧ekni je¿tê nêco. Moæná by pomohla trocha pekelného ohnê a vêçného zatracení.' 'A dêti Izraele byly zavræeny,' zadeklamoval jsem. 'A víte, proç byly zavræeny? Protoæe snêdly dva poutníky, kte⌐í omylem zabloudili do jejich mêsta. Coæpak Jeæí¿ ne⌐íkal, æe mÿliti se je lidské, ale odpou¿têt boæské? A dêti Izraele, které byly obleçeny mnohem lépe, neæ vy, vy bezboæní divo¿i, byly vyhnány do pou¿tê, aby tam çty⌐icet let bloudily! Chcete snat, aby se to stalo i vám, vy zatracení tupí barba⌐i?' 'Pokraçuj, svatÿ Luká¿i!' zajásal Rourke. 'Teâ jsi je dostal!' No, ¿lo to skuteçnê dob⌐e, ale ¿patnÿm smêrem, a o nêkolik sekund pozdêji uæ stál jejich vûdce vedle mê tak blízko, æe jsem cítil jeho dech. 'Udêlej, aƒ se usmêje,' ⌐ekl Rourke. 'Po⌐ád jsem je¿tê nevidêl jeho zuby.' Divoch se za¿klebil. 'Takhle?' zeptal se hlubokÿm a zlovêstnÿm hlasem. Pak se zamraçil, nap⌐áhl ukazováçek a dloubl mne do æeber. 'Ty jít!' Násadou o¿têpu dloubl Rourka. 'Ty taky!' Splnili jsme jejich p⌐ání, aniæ jsme p⌐íli¿ uvaæovali o alternatívê. Nechovali se k nám surovê, ale zku¿enÿ ⌐ezník taky nemá rád mod⌐iny na mase a tak se nedá ⌐íct, æe bychom k na¿im çernÿm spoleçníkûm rázem získali dûvêru. Putovali jsme po vêt¿í çást dne, zastavujíce se jen kvûli vodê a puzení p⌐írody, a kdyæ p⌐i¿la noc, rozdêlali jsme velkÿ oheñ a rozloæili se co nejblíæe k nêmu, spí¿ kvûli zimê neæ ze strachu p⌐ed dravÿmi ¿elmami, po kterÿch nikde nebylo ani pomátky, snad s vyjímkou na¿ich spoleçníkû. Nakonec p⌐i¿el jejich vûdce k nám a d⌐epnul si na bobek. Ukázal na sebe a ⌐ekl: 'Kitunga.' 'Rourke,' ⌐ekl Burley a ude⌐il se do prsou. 'A tohle je svatÿ Luká¿.' Kitunga nap⌐áhl ruku a trochu rezervovanê si ji s námi pot⌐ásl. 'Má to znamenat, æe nás nesníte?' zeptal se Rourke. 'Sníst vás?' zeptal se Kitunga a rozesmál se. 'Ne. Ne. Nesníst.' 'Co tedy od nás chcete?' zeptal se Rourke. 'Chumbi-chumbi,' ⌐ekl Kitunga. 'To zní jako nêjakÿ rituál,' ⌐ekl Rourke. 'Co to k çertu znamená?' Kitunga se za¿klebil, aæ se mu zuby zaleskly. 'Dêlat miminka, ' ⌐ekl. Znovu nám pot⌐ásl rukama, zvedl se a zamí⌐il zpátky k ohni. 'Poçkej chvíli!' zvolal jsem a vyskoçil na nohy. 'Jak to myslí¿, dêlat miminka?' 'Dêlat miminka,' ⌐ekl Kitunga váænê. Ukazováçkem jedné ruky a pêstí druhé nám to p⌐edvedl v názorné analogii. 'To jako po nás chce¿, abychom dêlali miminka s nêjakou nahou çernou barbarkou?' zeptal jsem se. 'Ne çernou,' opravil mne Kitunga. 'Jako ty.' 'Myslí¿ s bílou æenou?' zeptal se Rourke. 'Ano,' p⌐ikÿvl Kitunga. 'Bílá æena.' Jak si jistê dovedete p⌐edstavit, okamæitê jsme tu informaci zaçali prodiskutovávat mezi sebou, zatímco Kitunga se spolu se svÿmi muæi uloæil ke spánku. V têch çasech se vyprávêlo spousta historek o bílÿch æenách, které se staly knêækami nebo bohynêmi rûznÿch çerno¿skÿch kmenû, ale jelikoæ jsme je slÿchali p⌐eváænê u táborákû nebo u baru v hotelu Norfolk, p⌐ipadaly nám asi tak stejnê vêrohodné, jako ná¿ ztracenÿ zlatÿ dûl Zulû. 'Jak to vidím já, brat⌐e Rourke,' ⌐ekl jsem, kdyæ jsem si to v¿e ⌐ádnê promyslel, 'pozabíjeli tihle divo¿i nêjakou loveckou spoleçnost a naæivu nechali jen jednu bílou æenu, kterou bezpochyby dræí ve své vesnici p⌐ipoutanou ke kolíkûm zatluçenÿm do zemê a ukájejí si na ní své nízké pudy.' 'Nejsem si jist, zda mne tato zmêna situace doopravdy tê¿í, svatÿ Luká¿i,' odpovêdêl Rourke. 'Jistê, jsem rád, æe nás ti barba⌐i nesnêdí, ale p⌐edpokládejme, æe po nás ta æena bude chtít, abychom ji osvobodili.' To byla opravdu neveselá p⌐edstava a já ⌐ekl: 'Na¿í k⌐esƒanskou povinností by bylo udêlat to.' 'Moæná bys jí mohl ⌐íct nêco o nastavení druhé tvá⌐e, co myslí¿?' 'No, neæ udêláme nêco, co by mohlo na¿tvat Kingu, mêli bychom se kaædopádnê p⌐esvêdçit, jestli si opravdu p⌐eje bÿt zachránêna, ' navrhl jsem. 'Správnê,' p⌐isvêdçil Rourke. 'Çlovêk je schopnÿ zvyknout si na v¿echno. Moæná, æe se jí líbí ukájet nízké pudy divochû.' 'Svatá pravda,' ⌐ekl jsem. Chvíli jsme oba setrvali v zamy¿leném mlçení a mne najednou napadla zajimavá my¿lenka. 'Brat⌐e Rourke,' ⌐ekl jsem. 'Myslím, æe na celou tu situaci pohlíæíme doçista ¿patnê.' 'Jak to?' zeptal se. 'Proç by mêla parta silnÿch a zdravÿch mládencû pot⌐ebovat na¿i pomoc p⌐i znásilñování zajatkynê?' 'Takhle jsem o tom je¿tê neuvaæoval,' p⌐ipustil. 'Teâ, kdyæ se o tom zmiñuje¿, to skuteçnê moc nedává smysl, æe?' 'Je to jisté jako facka.' 'Æe by vêdecká zvídavost?' nadhodil. 'Sotva,' ⌐ekl jsem. 'P⌐emítal jsem o tom hezkÿch pár minut a dospêl jsem k názoru, æe kdyby pro tu bêlo¿ku prostê jen hledali partnery, p⌐irozenê by vybrali sebe.' 'To dává smysl,' p⌐ipustil Rourke a zamy¿lenê p⌐ikÿvl. 'Z toho ale jasnê vyplÿvá, æe p⌐ivést nás nebyl jejich nápad. Musela jim to na⌐ídit ona.' 'To taky dává smysl,' mumlal Rourke. 'To zatracenê dává smysl.' 'A pokud mûæe rozkazovat tlupê o¿têpy vyzbrojenÿch po⌐ízkû, jako je Kitunga, musí to bÿt velice mocná mladá dáma.' 'Svatÿ boæe!' zvolal Rourke. 'Nadræená bílá knêæka!' Zahledêl se k oblakûm, které zakrÿvaly hvêzdy, a na tvá⌐i se mu objevil zasnênÿ vÿraz. 'Zlaté vlasy aæ po pás,' ⌐ekl, 'a ñadra jako bílé ananasové melounky. Moæná nêjakÿ ten náhrdelník nebo náramek...' No, nemohu ⌐íct, æe by obraz, kterÿ tu vykresloval, byl o moc víc vzru¿ující, neæ má pûvodní p⌐edstava zajaté bêlo¿ky p⌐ipoutané s roztaæenÿma nohama ke kolíkûm, ale bylo mi jasné, æe Rourke nechce bÿt v tuto chvíli nikÿm ru¿en, a tak jsem zaçal p⌐emÿ¿let o tom, jakÿ chrám by ti divo¿i mohli mê a té bílé knêæce postavit p⌐ímo tady v bu¿i, neæ se pustíme do obchodu se slonovinou a podobnÿmi tretkami s civilizovanÿmi lidmi. Nevêdêl jsem, o jak velkÿ kmen se jedná, ale Kitungova parta byla urçitê jen vÿzvêdná skupina a já si byl jist, æe jistê disponuje dostateçnou lidskou silou dychtící splnit nêjakÿ ten rozkaz. Co se Burleye tÿçe, nebyl to zase tak ¿patnÿ chlap a já se rozhodl, æe ho si nechám jako ¿amana, pokud nebude p⌐íli¿ zneuæívat na¿í pohostinnosti nap⌐íklad chozením v nedêli na obêd nebo æádostmi, abychom mu taky ukradli nêjakou bílou æenu. O deset minut pozdêji Rourke po⌐ád je¿tê vykresloval verbální obrazy do dusného noçního vzduchu. Teâ uæ její vlasy dosahovaly aæ ke kotníkûm a ñadra mêla veliké jako cukrové melouny. Taky jsem si v¿iml, æe úplnê zapomíná na náramky. Ztrávil tím z⌐ejmê celou noc, protoæe kdyæ jsem se ráno probudil, zrovna pracoval na barvê jejích oçí a rozplÿval se nad¿ením, jak tenkÿ má pás. Jakmile vy¿lo slunce a oteplilo se natolik, æe se zase dalo cestovat - bez ohledu na to, jak jsou v Africe horké dny, noci budí v çlovêku dojem, æe nêjakÿm omylem zabloudil do zemê Eskymákû - Kitunga nás p⌐átelsky pobídl ¿ƒouchnutím násadou o¿têpu. Dali jsme se na pochod, z vêt¿í çásti otev⌐enou savanou, ale obças také t⌐ímetrovou trávou po cestiçkách vy¿lapanÿch slony a nosoroæci, a já se zaçal vyptávat na tu bêlo¿ku. Ne¿lo to moc snadno, protoæe Kitunga vyçerpal celou svou anglickou slovní zásobu uæ vçera. Nedozvêdêl jsem se, jak se ta æena k jeho kmenu dostala, ani jak vypadá, nebo jestli uæ tam je tak dlouho, æe zapomnêla mluvit civilizovanÿm jazykem; ani proç vlastnê pocítila pot⌐ebu dêlat miminka. Alespoñ nêco se mi z nêj ale dostat poda⌐ilo: æe je u nich nêco jako medicimanka, coæ byla funkce tak blízká funkci knêæky, jak jen to je u têch divochû moæné. P⌐inejmen¿ím v tomto bodê mêl tedy Rourke pravdu. To bylo dob⌐e, protoæe mi bylo jasné, æe jakmile spolu zaçneme cestovat po Nairobi a tak, bude Kitungûv kmen pot⌐ebovat jiného medicimana, a i kdyæ Rourke patrnê nedokáæe vyléçit úplavici, moæná by se mu mohlo poda⌐it umluvit ji k smrti. Putovali jsme dal¿í dva dny. Pokou¿el jsem se zorientovat, kde jsme, ale v¿echny stromy vypadal úplnê stejnê a pr¿elo tak vytrvale, æe se mi nikdy nepoda⌐ilo zahlédnout Jiæní k⌐íæ nebo nêjaké jiné souhvêzdí, takæe jsem nakonec rezignoval a pustil to z hlavy. Kdyæ jsme se tu druhou noc ukládali k spánku, dal nám Kitunga vêdêt - spí¿ gesty, neæ slovy - æe p⌐í¿tího rána dosáhneme vesnice. 'A tam se setkáme s tou va¿í ¿amankou?' zeptal jsem se. 'Ano, ano,' odpovêdêl. 'To si ji máme vzít oba dva?' 'Jen jeden,' ⌐ekl Kitunga. 'Jen jeden?' Rourke se zatvá⌐il trochu ustaranê. 'A co se stane s tím druhÿm?' Kitunga pokrçil rameny a ¿el dál. 'Vypadá to, æe vítêz bude muset sníst poraæeného, brat⌐e Rourke, ' ⌐ekl jsem po chvíli. 'Nikdy bych tê nesnêdl, bez ohledu na zpûsob p⌐ípravy,' ubezpeçil mne. Plnê jsem se s jeho uji¿têním ztotoænil a pak jsem zaçal uvaæovat, jak to nejlépe za⌐ídit, aby Rourke nemusel bÿt takovému poku¿ení vûbec vystaven. Mohlo by se zdát, æe vêc byla jasná, kdyæ jsem byl takovÿ pohlednÿ a energickÿ mladÿ h⌐ebec obda⌐enÿ orlím pohledem, odváænÿm lvím srdcem a nêænÿma rukama dámy. Ale æeny jsou záhadná stvo⌐ení co se vkusu tÿçe a æena, která p⌐i hledání partnera do postele odmítla malou armádu bojovníkû musí mít nepochopitelnêj¿í vkus, neæ vêt¿ina ostatních. Takæe jsem si to po⌐ádnê promyslel, poçkal, aæ Rourke veçer usne, a tajnê si od Kitungy vypûjçil dlouhÿ loveckÿ nûæ. Pak jsem do¿el k nejbliæ¿í ⌐ece, u⌐ezal jsem si vousy a oholil se tak hladce, jak jen to ¿lo, vykoupal jsem se a vypral si ¿aty. Na cestê zpátky jsem vyhledal hromadu nêkolik dní uleæeného sloního trusu, trochu jsem ho nabral a peçlivê ho rozmazal spícímu Rourkemu po ko¿ili a kalhotech. Nemohl jsem se spoléhat, æe to p⌐ijme v tak sportovním duchu, v jakém to bylo vykonáno, a tak jsem si radêji na¿el místo na spaní mezi Kitungovÿmi hochy. Jeden z nich ztrávil celou noc tím, æe mi sahal na zadek a hihñal se p⌐i tom, ale ráno jsem se probudil celÿ a v po⌐ádku. Ve skuteçnosti mne probudil Rourkeho u¿irvoucí k⌐ik. Ztrhal ze sebe v¿echny ¿aty aæ na boty a poskakoval vzteky na místê. Sotva mne zahlédl, ukázal na mne vyçítavê prstem. 'Tys to udêlal, ty Jidá¿i!' zajeçel. 'Ty çubçí synu! Chce¿ ji mít jen pro sebe! Tys to udêlal!' 'Uklidni se, brat⌐e Rourke,' ⌐ekl jsem a vykroçil k nêmu, ale p⌐itom jsem si dával pozor, aby mezi námi zûstalo nêkolik Kitungovÿch bojovníkû. 'Vûbec nevím, o çem to mluví¿.' 'Zatracenÿ lhá⌐í!' jeçel. 'Ty ví¿ aæ moc dob⌐e, o çem mluvím! Ale nepoçítej s tím, æe ji získá¿ bez boje!' Jen jsem se podíval na Kitungu a pokrçil rameny. Kitunga se za¿klebil a vyzval své muæe, aby se p⌐ipravili k odchodu. 'Jít teâ,' ⌐ekl nám. 'Nepûjdu nikam!' zajeçel Rourke. 'Nejprve se musím vykoupat a dát se do po⌐ádku.' Kitunga k nêmu p⌐istoupil a p⌐itiskl mu pracovní konec o¿têpu k prsûm. 'Jít teâ,' zopakoval. Rourkemu poklesla ramena. Zdræel se jen tak dlouho, aby si p⌐endal peníze z kapsy kalhot do bot, a pak se p⌐ipojil k ostatním. Byl na nêj opravdu komickÿ pohled, jak si to kráçel bu¿í se svÿmi ¿esti a pûl stopami vÿ¿ky, s æebry vystupujícími jako praæce æeleznice a nahÿ aæ na pár starÿch a obno¿enÿch bagançat, ale ⌐ekl jsem si, æe bude bezpeçnêj¿í obdivovat se mu radêji z dálky, kdyæ je mezi námi nejménê pûl tuctu muæû. Asi po dvou hodinách jsme dorazili na vrcholek kopce. Kdyæ jsem se podíval dolû, uvidêl jsem nêkolik proutênÿch chatrçí rozmístênÿch kolem ⌐eky protékající ¿irokÿm údolím. Upravil jsem si sako, zapnul ko¿ili aæ ke krku a pokusil se trochu si uçesat vlasy. Pak jsem se obrátil k Kitungovi. 'Jak se jmenuje? ' zeptal jsem se. 'Neeyora,' odpovêdêl. Mêlo to bájeçnÿ zvuk; bylo to p⌐esnê to jméno, jaké má mít pûvabná knêæka mezi têmi bohem zavræenÿmi divochy, a tak jsem se bez dal¿ího pustil dolû do údolí. Taky jsem nechtêl prodluæovat Rourkyho agonii víc, neæ bylo bezpodmíneçnê nutné. Kdyæ jsem se dostal asi sto yardû od vesnice, zastavil jsem, zamrkal a prot⌐el si oçi. Pak jsem se podíval je¿tê jednou, abych se ubezpêçil, æe to není fata morgana. 'Brat⌐e Rourke,' ⌐ekl jsem. Zastavil a bez jediného slova mne zpraæil pohledem. 'Dnes ráno jsem udêlal hroznou vêc, o¿klivou, h⌐í¿nou vêc, a rád bych to napravil. Chce¿-li moje ¿aty, v¿echny, s vyjímkou klobouku, kterÿ pot⌐ebuju na ochranu p⌐ed sluncem a de¿têm, rád ti je hned tady na místê vênuji.' 'O çem to, k çertu, mluví¿?' odpovêdêl Rourke a na tvá⌐i se mu objevil podezíravÿ vÿraz. 'Prostê nechci, aby na mne Bûh shlíæel s nemilostí za to, æe jsem se tê pokusil podvést,' ⌐ekl jsem. Zaçal jsem si rozepínat ko¿ili, ale Kitunga ukázal o¿têpem p⌐ímo na moje b⌐icho a s ú¿klebkem rozhodnê zavrtêl hlavou. 'Vædyƒ mu jen chci dát nêco na obleçení,' namítl jsem. 'Ne, ne,' ⌐ekl a dloubl mne do b⌐icha hrotem o¿têpu. 'Co to má v¿echno znamenat?' zeptal se Rourke. 'Mêl jsi pravdu v tom, æe je blondÿnka,' ⌐ekl jsem. 'Ale co se jejich ñader tÿçe, byl jsi p⌐íli¿ umírnênÿ.' 'Jak to myslí¿?' zeptal se Rourke podezíravê. 'Nikoliv cukrové melouny, brat⌐e Rourke,' ⌐ekl jsem a povzdechl si. 'Vodní melouny.' Zaclonil si oçi a podíval se smêrem k vesnici. Tam, p⌐ed nejvêt¿í z chÿ¿í, sedêla na¿e polonahá bílá knêæka. P⌐esnêji ⌐eçeno, byla nahá z devadesáti pêti procent; pot⌐ebovala by kûæi z men¿ího slona, aby se mohla zakrÿt z poloviny. Vlasy mêla pod ¿pínou a mastnotou svêtlé. Ani pozdêji, kdyæ jsme p⌐i¿li blíæ, jsem nedokázal ⌐íct, jakou barvu mají její oçi; byly tak hluboce utopené v záhybech tuku a kûæe, æe ani nebylo jisté, jestli vûbec nêjaké má. Rozpêtí jejich ramen by dêlalo çest gorilímu samci a její prsy, které jí visely aæ hluboko pod pás, by poskytly vÿæivu celé armádê. Sedêla v blátê a p⌐ed sebou mêla rozhozené úlomky kostí a vysu¿ené mrtvolky malÿch je¿têrek. Vypadalo to, jako by se pokou¿ela sedêt se zk⌐íæenÿma nohama, ale mêla je tak tuçné, æe je nemohla ohnout. Rourke se mÿlil i ohlednê náhrdelníkû. Nemyslím, æe by sehnala nêjakÿ dost velkÿ, aby ho mohla nosit. 'Tohle?' vydechl Rourke. 'To je Neeyora?' Kitunga p⌐ikÿvl. Rourke se otoçil ke mnê a za¿klebil se. 'Nevím, jak bych ti podêkoval, svatÿ Luká¿i!' Zapátral oçima po zemi. 'Nevidí¿ náhodou kolem je¿tê nêjakÿ sloní trus?' Pak se rozchechtal a objal mne svÿma zpocenÿma a ¿pinavÿma rukama kolem ramen. 'Odpusƒme si, co jsme si, dob⌐e?' a vykroçil k Neeyrinê chÿ¿i. 'Otçe, proç jsi mne opustil?' zamumlal jsem a pomalu ho následoval do vesnice. Neeyora vzhlédla a pokud byla nesnesitelná na pohled, v pohybu byla je¿tê údêsnêj¿í. Za¿klebila se od ucha k uchu, coæ v jejím p⌐ípadê byla pozoruhodná vzdálenost, ⌐ekla Kitungovi nêco, çemu jsem nerozumêl a zaçala si olizovat rty. Dva vesniçané jí opatrnê pomohli na nohy a ona vykroçila k nám, hihñaje se jako nêjaká bláznivka. Její malinká oçka - teâ, kdyæ byla tak blízko, jsem vidêl, æe jsou rudá - kmitala z jednoho z nás na druhého. Natáhla se a ¿típla mne do p⌐edloktí, a Rourke tam jen stál a chechtal se jako cvok. Pak p⌐istoupila k Irovi, kterÿ byl stejnê tak ¿pinavÿ, páchnoucí a nahÿ, jako ona sama - a byla z toho láska na první pohled. Potê¿enê vyjekla, objala ho rukama - coæ v praxi znamenalo, æe mi ze t⌐í çtvrtin zmizel z oçí - a zaçala ho táhnout ke své chÿ¿i. 'Nestûj tam jen tak, Luká¿i!' jeçel Rourke. 'Dêlej nêco!' Kdybych mêl u sebe své varhany, myslím, æe bych zaçal hrát svatební pochod, ale ve stávající situaci jsem nemohl udêlat nic, neæ ocitovat bratru Rourkemu nêkolik míst z Bible tÿkajících se lásky a plození potomstva, usmívat se a mávat mu, zatímco mizel v temném hloubí jejich hnízdeçka lásky. Zoufalé jeçení o nêkolik minut pozdêji mi prozradilo, æe zmizel i v temném hloubí své nevêsty. Kitunga, já a ostatní ho¿i jsme ode¿li do jedné ze zbylÿch chÿ¿í a tam jsme popíjeli nêjaké podomácku va⌐ené pivo a vyprávêli si. Nerozumêl jsem ani slovo z toho, co ⌐íkali a nemyslím, æe by oni nêco rozumêli mê, ale neæ se o pár hodin pozdêji Rourke vypotácel z chÿ¿e, stali se z nás docela dob⌐í p⌐átelé. Nemyslím, æe by starÿ Job v dobê nejhlub¿í krize mohl vypadat zbêdovanêji. Z oçí mu zmizel v¿echen oheñ a p⌐ipadal mi ponêkud zcvrklÿ. Zkácel se vedle mne a já mu podal pohárek místního piva. Vypil ho bez jediného slova. Obrátil jsem se na Kitungu. 'Teâ, kdyæ udêlal miminko, mûæeme zase jít?' To z nêjakého dûvodu podráædilo Kitungûv smysl pro humor a on propukl v bou⌐livÿ smích. Byla to prekérní situace, protoæe jsem dosud nevêdêl, jakÿ osud je p⌐ipraven pro neúspê¿né nápadníky. Rourke zase vypadal, æe by stejnê odejít nedokázal, takæe jsem se rozhodl nechat si dal¿í otázky na pozdêji. Sedêli jsme kolem ohnê, zpívali a popíjeli pivo, kdyæ tu hlubokÿ hlas za⌐val: 'Rérrk!' 'Ach, Boæe, uæ ne!' zamumlal Rourke. 'Rérrk!' zajeçela Neeyora a znêlo to o poznání hlasitêji, neæ troubení sloního bÿka v ⌐íji. Rourke si sáhl do bot a vytáhl z nich peníze. Bylo to asi t⌐i sta britskÿch liber. 'Vezmi si je,' ⌐ekl. 'Jsou v¿echny tvoje. Jestli se nêkdy dostane¿ zpátky do civilizace...' 'Dám dohromady vÿpravu a vrátíme se pro tebe,' slíbil jsem mu s prsty zk⌐íæenÿmi za zády. Slabê se usmál. 'Tak dlouho nevydræím. Ne, chtêl jsem od tebe, abys koupil náhrobní kámen a poloæil ho na h⌐bitovê v Johannesburgu. Pokud nêjaké peníze zûstanou' --ujistil jsem ho, æe za kámen v¿echno neutratím a slavnostnê jsem se na to zap⌐ísahal-- 'zajdi do nejbliæ¿ího baru, zaplaƒ rundu a napijte se na mou památku.' 'Jsi si jist æe bys nechtêl, abych tvé jméno radêji nechal vytesat na çestném místê svého chrámu?' zeptal jsem se zamy¿lenê. 'Udêlej, oç tê æádám,' za¿eptal Rourke. 'Rérrk!' Dva z Kitungovÿch muæû pomohli Rourkemu na nohy a odvedli ho k jeho rdící se nevêstê. Kdyæ ode¿el, pustili jsme se do po⌐ádného pití. V duchu jsem na¿eho Pána upozornil, æe teâ by byl ten správnÿ ças, aby mi dal sílu deseti muæû, neboƒ mé srdce bylo çisté - a skuteçnê, byl jsem jedinÿ, kdo se do hodiny udræel na nohou. Naplnil jsem si çutoru zbytkem piva a vykroçil z vesnice volnÿ jako pták. Kdyæ jsem se dostal na vrchol kopce, zastavil jsem se, abych se ohlédl, dílem ze sentimentu, ale hlavnê abych se ujistil, æe mne nikdo nepronásleduje. V celé vesnici jsem nevidêl æádnou známku æivota. Pak jsem zahlédl postavu, která se vyplazila z chÿ¿e a pokusila se dostat k pivu, a o nêkolik sekund pozdêji jsem usly¿el vpravdê u¿irvoucí zajeçení: 'RÉRRK!' A to bylo naposled, kdy jsem vidêl Burleyho Rourke a jeho bílou knêæku. ──────────────────────────────── 01Seznamte se s doktorem Luciferem Jonesem - americkÿm tulákem 01a zku¿enÿm podvodníkem, kterÿ svou odvahou a chytrostí çelí têm 01nejfantastiçtêj¿ím nebezpeçím Çerného kontinentu. Mûæe v¿ak jedinÿ 01çlovêk, t⌐ebaæe obda⌐enÿ tak vÿjimeçnÿmi nadáními jako Lucifer 01Jones, obstát dlouho ve svêtê zalidnêném oæivlÿmi mumiemi faraonû, 01krvelaçnÿmi upíry a tlupami hladovÿch kanibalû? Je mu snad urçeno, 01aby potkal svûj osud na legendárním sloním h⌐bitovê? Nebo v rukou 01Pána opic? Nebo bílé bohynê? Kniha æánrovê odli¿ná od produkce vydavatelství POLARIS spadá spí¿ do oblasti çtení na dovolenou nebo humoru. 04Broæovaná 260 stran, p⌐eklad P.Caha, obálka Z.Bou¿ková, Polaris 1995, 04cena 76 Kç 0009 KEDRIGERN A DRAK COMME IL FAUT 12John Morressy 1. zmatek na cestê Kedrigernova mysl byla vodou stejnê ztêæklá jako jeho plῃ. Slibnê zaçínající nádhernÿ letní den vyst⌐ídal chlad a nepolevující d鿃. Mírnÿ d鿃, kterÿ byl zpoçátku docela vítanÿ, neboƒ spláchl zví⌐enÿ prach z cest, ovlaæil a osvêæil vzduch, postupnê p⌐erostl ve vytrvalÿ liják promoçující çlovêka aæ na kost a promêñující níæe poloæené úseky cesty v potoky bahna. Kedrigern byl stále je¿tê daleko od svého cíle, noc se blíæila a nikde nebylo vidêt æádnou známku lidského osídlení. V této situaci a za tohoto poçasí by vzal zavdêk çímkoliv. Hrad by byl skvêlÿ, ale ¿lechtické sídlo nebo statek by také vyhovoval, stejnê jako stodola, stáj, vep⌐ín nebo kurník. To v¿e mêlo st⌐echu a on byl ochoten spokojit se s çímkoliv, co mêlo st⌐echu, t⌐eba i dêravou; dokonce i s hospodou. Kaædÿ çarodêj, kterÿ je tak hloupÿ, æe se vydá na cesty aby se utkal s démonem a zanechá doma bájeçnou æenu a útulnou suchou vilku, by mêl p⌐ijmout cokoliv se mu naskytne a bÿt za to pat⌐içnê vdêçnÿ. Kedrigern se zamraçil na de¿têm zplihlou h⌐ívu svého konê a pokusil se zaujmout stoickÿ postoj. Neúspê¿nê. O minutu pozdêji, pohrouæen v nejçernêj¿í my¿lenky, uvidêl cestu, které vedla mezi stromy po jeho levici. V tu chvíli vypadala spí¿ jako stoka, ale jelikoæ odboçovala z cesty, po které jel aæ dosud, a jelikoæ na jejím konci svítilo svêtélko, musela to bÿt cesta. Kedrigern v duchu zajásal, set⌐ásl vodu, která se nasbírala v záhybech jeho rukávû, povzbudivê poplácal svého konê po ¿íji a zamí⌐il ke svêtlu. Zdá se, æe v¿echno bude brzy v po⌐ádku; a kdyæ uæ ne v po⌐ádku, tak alespoñ v suchu. Cesta záhy konçila a Kedrigern uvidêl mezník krçící se ve stínu osamêlého, sukovitého a prastarého dubu. Mezník v nêm vyvolal novou vlnu radosti a úlevy. Byl na Osilvanovu pozemku a Osilvane byl laskavÿ a ¿têdrÿ muæ známÿ svou pohostinností vûçi pocestnÿm, kte⌐í zabloudili do tohoto ⌐ídce nav¿têvovaného lesa. Kedrigern ho sice osobnê neznal, ale v takovou noc byl naklonên vê⌐it v¿eobecnému mínêní. Brzy dorazil k bránê zbudované v solidní zdi opat⌐ené hrozivÿmi hroty. Skrz m⌐íæe uvidêl prostorné stavení. Okenice byly zaji¿têné proti bou⌐i, ale ze ¿kvír mezi nimi, stejnê jako z pootev⌐enÿch dve⌐í stáje, se linulo uklidñující svêtlo. Sotva Kedrigern zatáhl za provaz zvonku, vybêhl ze stáje podomek. Pozvedl do vÿ¿e lucernu, nervóznê se ohlédl p⌐es rameno a pak zavolal p⌐idu¿enÿm hlasem: 'Jeâ pryç, cizinçe! Zachrañ se a jeâ co nejrychleji pryç!' 'Jsem promoçenÿ aæ na kost, dobrÿ muæi! Proç bych mêl jezdit pryç?' 'Dnes v noci není v tomto domê bezpeçno!' 'Není tu bezpeçno? A o jaké nebezpeçí jde?' 'Kouzla! Magie!' zvolal podomek hlasem plnÿm dêsu. Kedrigern zaúpêl. 'Zaklel snad nêjakÿ idiot Osilvana?' To by byla komplikace, o jakou dnes veçer rozhodnê nestál. 'Neæ vyjde slunce, budeme moæná zakleti v¿ichni, cizinçe! V domê jsou çarodêjové!' 'Çarodêjové? Tady?' 'Ano, çarodêjové a hned dva. Jsou obleçení jako kníæata a trochu i jako králové. Mají pokoj sami pro sebe. A çisté povleçení. Ach, jsou to jistê velcí çarodêjové. Obyçejní lidé jako jsme my se takovÿm radêji vyhnou. Zachrañ se, cizinçe! Ujeâ pryç od té prokleté magie!' 'Risknu to,' odpovêdêl Kedrigern. 'Pusƒ mne dovnit⌐.' Podomek je¿tê chvíli kvílel, ale nakonec poslechl. Kedrigern zanechal svého konê v jeho péçi a sám zamí⌐il ponêkud zmatenê k domu. Nedokázal zachytit ani stopu po p⌐ítomnosti çarodêjû. Aƒ uæ byli ti dva kdokoliv, museli se dob⌐e maskovat. Ale jak v tom p⌐ípadê podomek vêdêl, æe jsou çarodêjové? To bylo rozhodnê zvlá¿tní. A co tu mohli pohledávat? Cestou o æádnÿch çarodêjích, kte⌐í by se v kraji vyskytovali, nesly¿el. Tedy cizinci. Ale jací a odkud? To byla hádanka. Kedrigern ve¿el do hlavní místnosti a zamí⌐il ke krbu, ve kterém lákavê plápolal oheñ. Kolem nêj sedêli v nízkÿch æidlích dva muæi, nohy nataæené na podnoækách p⌐ikryté ovçími rouny. T⌐etí muæ, dob⌐e a vkusnê ustrojenÿ, stál nad nimi jako andêl stráænÿ. P⌐i zvuku krokû se jim omluvil, otoçil se a spêchal Kedrigernovi v ústrety. 'Vítám tê, cizinçe! Jsem rád, æe jsi k nám v tento de¿tivÿ veçer na¿el cestu. Jsem Osilvane od Sukovitého dubu,' p⌐ivítal ho. Mnul si p⌐i tom ruce a usmíval se jako çlovêk v nejlep¿ím rozmaru. 'A já jsem ¿ƒasten, æe se s tebou mohu pozdravit, sire Osilvane, a vyuæít tvého laskavého pohostinství. Nep⌐íjemnê mokrá noc na cestování. Byl bych nanejvÿ¿ vdêçnÿ za teplé jídlo a suché místo k p⌐espání.' 'Dostane¿ obojí, poutníçe, dostane¿ to hned, jakmile obslouæím ty dva pány u krbu. Jsou to çarodêjové, chápe¿. Nemohu je nechat çekat. Pojâ a posaâ se t⌐eba támhle v rohu. Tam tê nikdo nebude ru¿it.' 'Jsem promoçenÿ a je mi zima. Radêji bych se posadil ke krbu.' 'K nim? Dobrovolnê?' za¿eptal Osilvane. 'Jsou to çarodêjové!' 'To mê nevadí,' ⌐ekl Kedrigern a usmál se. 'Ví¿, já jsem...' Zarazil se d⌐ív, neæ staçil odhalit svûj profesionální status. Osilvane to vêdêt nemusel a jestli ti dva rozumí svému ⌐emeslu, poznají to sami. Kromê toho dával p⌐ednost zûstat nepoznán. 'Já jsem student a uçenec,' ⌐ekl. 'Znám mnoho çarodêjû. Moæná budu znát i tyhle dva.' Açkoliv Kedrigernovi bylo uæ skoro stosedmdesát let, na svûj vêk nevypadal. Podle obvyklÿch lidskÿch mê⌐ítek byl starÿ p⌐ímo nep⌐edstavitelnê a dávno uæ z nêj nemêlo zbÿvat nic neæ hûl a pár pramenû bílÿch vlasû; ale on byl çarodêj a jako takovÿ mohl æít çty⌐ista let - pêtset, kdyæ bude rozumnê zacházet se svou mocí a bude mít trochu ¿têstí - a jeho vzhled byl klamnÿ. Pro lidi nebylo lehké odhadnout, jak starÿ vlastnê je. Vypadal star¿í, neæ mladí, mlad¿í, neæ sta⌐í, a lidé mu obvykle hádali nêco mezi tím. Jen jeho oçi nêkdy prozrazovaly hlubiny çasu a vêdomostí neznámé têm, jejichæ délka æivota se poçítá v desetiletích. V prostém tmavém cestovním plá¿ti mohl bÿt lehce povaæován za uçence, kupce na cestách, zruçného ⌐emeslníka nebo ménê vÿznamného dvorního ú⌐edníka, a tak Osilvane p⌐ijal jeho identifikaci bez poznámek a se zdvo⌐ilou úklonou mu uvolnil cestu. Kedrigern vykroçil ke krbu a cestou se snaæil zachytit nêjakÿ náznak çarodêjnické p⌐ítomnosti. Nerozeznal nic. Ti dva byli rozhodnê velice dob⌐e zamaskovaní; nedokázal rozpoznat ani maskovací kouzlo. Byla to hezká çistá práce a na Kedrigerna uçinila velkÿ dojem. Zámêrnê se vyhÿbal pohledu na sedící postavy. Jen natáhl ruce, aby si je oh⌐ál nad plameny. Jistê si ho v¿imnou a pozvou ho, aby se k nim p⌐ipojil, a pak ho çeká zábava a pêkné veçerní popovídání s kolegy. 'Jsi odváænÿ chlapík,' ozval se za ním sytÿ hlubokÿ hlas. Kedrigern se pootoçil a odpovêdêl p⌐es rameno: 'O nic odváænêj¿í neæ kdokoliv jinÿ, kdo se vydal na cesty v tomto poçasí.' 'Nechvêje¿ se p⌐i p⌐edstavê, æe stráví¿ veçer ve spoleçnosti çarodêjû. To svêdçí o jisté odvaze.' Kedrigern se otoçil. Pohled na muæe s plnovousem a se v¿emi çarodêjnickÿmi regáliemi ho zarazil: mêl na sobê dlouhÿ çernÿ háv lemovanÿ koæe¿inou a zdobenÿ kabalistickÿmi a astrologickÿmi symboly, lesknoucí se v mihotavé zá⌐i ohnê, z pod koæe¿iny, která mu h⌐ála nohy, vykukoval pár ¿piçatÿch ¿korní, kolem krku mêl ⌐etêz, na kterém visel medailon podivného tvaru a vêt¿inu jeho prstû pokrÿvaly prsteny s drahÿmi kameny. Na podlaze poblíæ jeho æidle stál kuæelovitÿ klobouk ozdobenÿ stejnÿm zpûsobem, jako jeho háv. Sto lidí ze sta, obecní blázny nevyjímaje, by p⌐i pohledu na nêj ⌐eklo: 'Ach, tak tohle je çarodêj.' Byl to právê ten druh p⌐edvádêní se na ve⌐ejnosti, kterÿ Kedrigern zásadnê odmítal. Co se jeho tÿkalo, çím míñ çlovêk splñoval populární p⌐edstavu o çarodêjích, tím lépe. Chodit po svêtê vyparádênÿ jako tajtrlík nebylo jen zbyteçnê okázalé, marnivé a hloupé, ale svêdçilo to i o mizerném vkusu dotyçné osoby a mohlo to bÿt i nebezpeçné. Naparovat se svÿm çarodêjnictvím p⌐ed cizími lidmi znamenalo koledovat si o potíæe. Dokonce i ten nejmocnêj¿í çarodêj by si mêl dvakrát rozmyslet, neæ nêco takového udêlá. To v¿e Kedrigerna napadlo, ale nechal si svûj názor pro sebe. Kaædÿ podle svého vkusu. Místo toho ⌐ekl uctivÿm tónem: 'Æádnou zvlá¿tní odvahu nemám, mist⌐e çarodêji. Mám tu çest znát osobnê nêkolik skvêlÿch çarodêjû a v¿ichni jsou to vybraní, inteligentní a moud⌐í muæové.' 'Stejnê jako my. Stejnê jako my,' ⌐ekl druhÿ muæ, jehoæ Kedrigernova slova viditelnê potê¿ila. '₧ekni mi, poutníçe, sly¿el jsi uæ o çarodêji známém svêtu jako Hrozivÿ Folondondry?' Kedrigern se zatvá⌐il schlíple. 'Rdím se hambou, ale musím, p⌐ipustit, æe je mi toto jméno docela neznámé.' 'Za to se nemusí¿ stydêt. Brzy se to zmêní. Jsem Folondondry, kterÿ p⌐ed krátkÿm çasem p⌐icestoval ze vzdálenÿch krajû, ' prohlásil muæ hlasem çlovêka, jeæ p⌐iná¿í poselství, na které svêt uæ dávno çeká. 'A tohle je mûj æák a pomocník, Zampic z Kamenité mêlçiny.' 'Tê¿í mne, æe vás poznávám,' ⌐ekl Kedrigern. Ta jména mu absolutnê nic ne⌐íkala. Folondondry si odka¿lal a probral se prsty plnovousem. Pak mrkl a vÿznamnê prohlásil: 'Mnohé by potê¿ilo, kdyby nás mohli poznat osobnê, co, Zampiku. Nebo kdyby v to mohli alespoñ doufat.' 'Jistê, mist⌐e,' odpovêdêl Zampic. Byl mlad¿í a o nêco ménê okázalou verzí svého mentora. Ale peçlivê nakulmovanÿ vous a obrovské prsteny na obou jeho rukách svêdçily o stejnÿch sklonech k p⌐edvádêní se. Kdo jsou ti dva, uvaæoval Kedrigern, a odkud sem p⌐i¿li? A proç nedokáæe post⌐ehnout ani stopu po p⌐ítomnosti jejich magie? A proç oni nevêdí nic o jeho vlastní moci? Zamraçil se, jak mu v¿echny ty otázky prolétly myslí. Folondondrymu jeho zasmu¿ilÿ vÿraz neuniknul. 'Neboj se, poutníçe. Nejsme uraæení. Jak bys mohl vêdêt o na¿í proslulosti a slavnÿch çinech, kdyæ jsme do tohoto kraje p⌐icestovali teprve vçera? Postaçí, kdyæ se k nám bude¿ chovat s obvyklou zdvo⌐ilostí.' 'Hrozivÿ Folondondry je nanejvÿ¿ laskavÿ,' ⌐ekl Kedrigern s úklonou a v duchu dodal: a taky nafoukanÿ osel. 'Kdyæ çlovêk vládne tak stra¿nou mocí, mûæe si trochu té shovívavosti dovolit,' odpovêdêl Folondondry a velkoryse mávl prsteny obtíæenou rukou. 'Ale mluvil jsi o çarodêjích, které zná¿. Jmenuj je.' 'No, tak t⌐eba Tristaver nebo Fraigus Temnÿ. A Conhoon Trojího nadání. Taky znám dob⌐e Kedrigerna z Hor tichého hromu.' Folondondry se zatvá⌐il zamy¿lenê. Zamraçil se na ohnuté ¿piçky svÿch ¿korní a pak pomalu zavrtêl hlavou. 'Nemohu ⌐íct, æe bych o nêkterém z nich sly¿el,' ⌐ekl lhostejnê, jako by otev⌐ené p⌐iznání jeho profesionální ignorance vûbec nic neznamenalo. 'Nikdy jsi nesly¿el o Kedrigernovi?!' zvolal Kedrigern. 'O Kedrigernovi, çarodêji z Hor tichého hromu, mistru odeklínadel a protikouzel - kaædÿ p⌐ece sly¿el o Kedrigernovi! Je jedním z nejlep¿ích!' Folondondry pokrçil rameny a podíval se na svého æáka. Zampic hledêl na svého star¿ího kolegu s dychtivÿm vÿrazem ve tvá⌐i. 'Mist⌐e, myslím, æe si vzpomínám... v té hospodê... kdyæ jsme p⌐ekroçili hory... tehdy ses zmínil...' 'Ach. Ach ano, samoz⌐ejmê. Ano, teâ si vzpomínám,' ⌐ekl Folondondry a na tvá⌐i se mu objevil ¿irokÿ úsmêv. 'Jak jen jsem mohl zapomenout na Kedrigerna? On a já jsme p⌐ece sta⌐í známí. Mnoho odeklínadel jsme za starÿch çasû dêlali spoleçnê.' 'Takæe Kedrigerna zná¿?' zeptal se Kedrigern, potlaçujíc touhu vyk⌐iknout: ty starÿ ¿ejdí⌐i! 'Jestli ho znám? Nauçil jsem toho chlapíka v¿emu, co zná,' ⌐ekl Folondondry a zamrkal jako laskavÿ starÿ pán, vzpomínající na své uçitelské úspêchy. 'Kedrigern byl jeden z mÿch nejnadanêj¿ích æákû.' 'Jen si to p⌐edstavte. Muæ, kterÿ uçil Kedrigerna,' ⌐ekl Kedrigern. Pomalu zavrtêl hlavou v p⌐edstíraném úæasu. Folondondry, kterého jeho obdiv povzbudil tak, æe naprosto ignoroval Zampikova varovná gesta, pokraçoval: 'Nejen Kedrigerna, poutníçe. Uçil jsem je v¿echny. V¿ichni ti bra¿i, které jsi jmenoval, bÿvali v têch çi onêch çasech mÿmi æáky. ₧ekl bych, æe by dnes uæ svého starého mentora ani nepoznali a já sám bych je z⌐ejmê taky nerozeznal. Za sto nebo dvêstê let se çlovêku z hlavy lecos vytratí. Stává se zapomêtlivÿm. Navíc jsem nikdy nemêl pamêƒ na obliçeje. Nebo na jména.' A s pravdou jsi taky na ¿tíru, dodal Kedrigern v duchu. Zampic si odka¿lal a zeptal se: 'Jak se jmenuje¿, cizinçe? Nemyslím, æe by ses nám p⌐edstavil.' 'Jsem Siger z Trondhjemu,' ⌐ekl Kedrigern, uvádêje jméno, jeæ obvykle pouæíval na cestách. 'Ach, z Trondhjemu. Ano. To je nêkde na severu, ne?' 'Je.' 'Samoz⌐ejmê, samoz⌐ejmê. Je tam chladno, ⌐ekl bych?' 'Hroznê.' 'Ano. Dá se to çekat, æe? Na severu bÿvá zima. To my jsme pûsobili na jihu; mûj mistr a já. Velice daleko na jihu. Tohle je moje první del¿í cesta.' 'Aha. Tvûj mistr se vydal nav¿tívit své staré æáky, aby tê p⌐edstavil. To je prozíravé. Jakmile Kedrigerna uvidím, ⌐eknu mu, æe --' 'Ne!' 'Ne?' 'Nemáme v úmyslu ru¿it zamêstnaného çarodêje,' ⌐ekl Zampic aæ p⌐íli¿ naléhavê a zatvá⌐il se ustaranê. 'To by od nás bylo bezohledné. A... necitlivé. A taky... taky... zahambující. Ano, bylo by to hroznê zahambující.' 'Opravdu?' 'P⌐ipomínat nêkomu lehkomyslné dny mládí z vÿ¿e vlastní dûstojnosti... ach ne, to bychom skuteçnê nemohli,' ⌐ekl Zampic a rozhodnê zavrtêl hlavou. Folondondry se zasmál a plácl se do kolen. 'Pêkní ro¿ƒák to tehdy byl! Nêkte⌐í z nich byli uliçníci a nezbedové k pohledání, æádná lumpárna jim nebyla cizí!' Kedrigern se chápavê usmál na o¿ívajícího se Zampika a zá⌐ícího Folondondryho a ⌐ekl: 'Kedrigern hroznê rád vzpomíná. A má skvêlou pamêƒ. Bude nad¿enÿ, æe tê zase uvidí. Kdy mám ⌐íct, æe se u nêj zastavíte?' 'Hleâme, co to tady máme? Ná¿ laskavÿ hostitel s korbely piva! ' zvolal Zampic jako çlovêk vysvobozenÿ z pod oprátky. 'Zanechme planÿch ⌐eçí. Veselme se!' Popadl korbel z tácu v Osilvanovÿch rukou a pozvedl ho do vÿ¿e. 'Na dny na¿eho mládí a v¿echny na¿e neplechy - aƒ zûstanou zapomenuty a aƒ se nikdy nesetkáme se svÿmi starÿmi uçiteli.' Kedrigern sáhl po korbelu a p⌐ipojil se k p⌐ípitku, p⌐esvêdçen, æe odhalil podvodníky, ale nerozhodnut, jak postupovat dál. Ten povedenÿ pár urçitê nep⌐edpokládal, æe by mohl oklamat t⌐eba jen t⌐íleté dítê. Folondondry byl upovídanÿ ¿ejdí⌐, kterÿ se svou nejapnou vychloubaçností prozradil sotva otev⌐el ústa. Nemohl bÿt nápadnêj¿í ani kdyby nosil kolem krku ceduli s nápisem 'podvodník páté t⌐ídy'. Zampic na tom byl snad je¿tê hû⌐e. Ke v¿emu mêl vystupování hysterické veverky. Kdo byli ti dva a co mêli za lubem? Byli to snad herci, procviçující si své role? To sotva, herci by cestovali s celou spoleçností. Takæe lot⌐i, chystající podvod? Ne, to bylo nemoæné. Koho si mohli myslet, æe o¿álí? Existoval snadnÿ zpûsob, jak to zjistit. Korbele, které ti dva vyprázdnili, stály na krbové ⌐ímse. Pod záminkou, æe si chce uvolnit místo pro nohy, vzal Kedrigern jeden po druhém do ruky a p⌐i tom prstem obkrouæil jejich okraje v místech, kde p⌐ichází do styku se rty. Pak si prst p⌐iloæil k uchu a za¿eptal naslouchací kouzlo, ale neaktivoval ho. Folondondry a Zampic po celou tu dobu rozmlouvali tlumenÿmi hlasy a Osilvane vypadal zamêstnanê. Nikdo si niçeho nev¿iml. 'Je ças jít na kutê,' ⌐ekl Folondondry a zaçal se zvedat. 'Zítra vyráæíme brzy.' 'Kam máte namí⌐eno?' zeptal se Kedrigern. 'Za svÿmi záleæitostmi,' odsekl Zampic a pokou¿el se odtáhnout svého mistra co nejrychleji pryç; ale Folondondry ho odstrçil a ⌐ekl: 'Ano, a nejsou to jen tak nêjaké záleæitosti. Mí⌐íme na vÿchod do panství Banslaka z Nezdravÿch moçálû. Ubohÿ chlapík má nêjaké potíæe s démonem. Jdu ho vysvobodit.' Kedrigern znal Banslaka dob⌐e. Vlastnê byl zrovna na cestê do Banslakova hradu, kde se mêl utkat s démonem. Takæe byl pochopitelnê zvêdavÿ: 'Banslak si vás zavolal na pomoc?' Folondondry se blahosklonnê usmál, mávl rukou a ⌐ekl: 'Ne tak docela.' 'Mûj mistr se doslechl o osudu toho ne¿tastníka a rozhodl se nabídnout mu své sluæby,' odpovêdêl Zampic a zatahal Folondondryho za rukáv. Folondondry si v¿ak ⌐ekl, æe správnÿ ças k odchodu je¿tê nenade¿el. Set⌐ásl svého æáka a oznámil. 'Abys rozumêl, démoni jsou moje specialita. Kosím je jako obilí.' 'Jaké ¿têstí pro Banslaka. A o jakÿ druh démona se v jeho p⌐ípadê jedná?' Folondondry nad jeho otázkou mávl velkomyslnê rukou. 'Nestarám se o detaily. Démon jako démon a kdyæ mi nêjakÿ zk⌐íæí cestu, je to démon, kterÿ si koleduje o problémy.' 'Mist⌐e... vyráæíme brzy ráno. Musíme si odpoçinout,' naléhal Zampic. 'P⌐estañ se mnou cloumat. Jak uæ jsem ⌐íkal, poutníçe --' 'Siger. Jmenuje se Siger.' 'Zmlkni. Jak uæ jsem ⌐íkal, Sigere... Co jsem to vlastnê ⌐íkal? Ten idiot mne úplnê zmátl.' Zampic uæ ¿ílel zoufalstvím a vztekem. 'Je pozdê, mist⌐e. Cestovali jsme celÿ den v hrozném poçasí.' 'Nenechte se prosím zdræovat,' ⌐ekl Kedrigern s gestem, vyjad⌐ujícím hlubokou úçast. 'Pokud máte v úmyslu utkat se s démonem, budete odpoçinek pot⌐ebovat.' 'To je ta nejrozumnêj¿í vêc, kterou dnes veçer kdo ⌐ekl. Çarodêj si musí odpoçinout. Musí se udræovat v kondici. Pojâme, Zampiku. Nezdræuj. Ráno chceme vyrazit brzy,' ⌐ekl Folondondry a zamí⌐il ke schodi¿ti. Jeho plῃ se dramaticky zavlnil a Zampic ho rychle následoval. Osilvane vênoval ve¿kerou svou pozornost odcházejícímu páru. Kedrigern rychle vytáhl z pod kazajky medailon Cechu çarodêjû a prohlédl si oba ¿ejdí⌐e Hledáçkem pravdivého vidêní. Folondondry mêl slabou auru, tak slabou, æe byla stêæí viditelná. Zampikova aura byla je¿tê nevÿraznêj¿í. Oba dohromady mêli stêæí dost magie na to, aby uva⌐ili vejce na mêkko. Kedrigern zastrçil medailon a posadil se na jednu z uvolnênÿch æidlí. Osilvane strávil nêkolik minut na schodi¿ti vzru¿enou debatou s Folondondrym a pak se p⌐ipojil ke Kedrigernovi. Vypadal jako nêkdo, kdo byl právê poctên vÿznamnÿm zjevením. 'ùæasnÿ muæ. Tak mocnÿ a p⌐i tom tak ohleduplnÿ,' ⌐ekl hlasem p⌐ekypujícím citem. 'Opravdu pozoruhodnÿ pár.' 'Tak ochotní pomoci... Tak velkorysí... Taková velkodu¿nost od takovÿch velikánû by çlovêka skoro dohnala k slzám,' ⌐ekl Osilvane chvêjícím se hlasem. Pak si odka¿lal a zatleskal rukama. 'Ale vædyƒ já tê nechal çekat, dobrÿ muæi. Urçitê umírá¿ hlady.' Kedrigern, kterÿ se cítil, jako by mêl v útrobách bezednou propast, ⌐ekl: 'Zmínil ses o nêçem k jídlu.' 'A bude¿ ho mít. Omlouvám se, poutníçe. Mûj dûm je dnes veçer samÿ shon. Dêti jsou vydê¿ené z bou⌐ky a moje æena je konej¿í, a sluæebnictvo se zase t⌐ese strachy kvûli têm çarodêjûm.' Zatleskal znovu, tentokrát hlasitêji. 'Po¿lu nêkoho, aby ti p⌐inesl po⌐ádné jídlo a p⌐inesl ti k ohni slamník.' Kedrigern mu vdêçnê pokynul korbelem. Osilvane zmizel a çarodêj zav⌐el oçi, blaæenê si povzdechl - tak blaæenê, jak jen to dokázal daleko od domova, kdyæ ho stále je¿tê çekala dlouhá cesta - a nasál vûni, která se linula z kuchynê. Gulá¿ byl opravdu dobrÿ. Chléb byl skoro çerstvÿ a kdyæ ho namoçil do horké ¿ƒávy v misce, rychle zmêkl. Celkem vzato, jídlo bylo opravdu vydatné. Kedrigern vyt⌐el misku posledním kouskem chleba do çista a pak v¿echno spláchl dou¿kem docela slu¿ného piva. Potom usoudil, æe oba podvodníci uæ dospêli do svého pokoje, a aktivoval naslouchací kouzlo. Hlasy se ozÿvaly jakoby z velké dálky, ale kaædé slovo bylo jasnê a z⌐etelnê sly¿itelné. 'Ty starÿ hlupáku! Ævanile! Vyzvonit v¿echny na¿e plány cizinci, v¿echno mu prozradit!' jeçel Zampic. 'Nevidím na tom nic ¿patného, svê⌐it se p⌐íteli,' bránil se Folondondry. 'A co kdyæ to poví jinému çarodêji?' 'Aƒ si to ⌐ekne komu chce. Co na tom záleæí?' Zampikûv hlas se t⌐ásl hnêvem. 'P⌐edpokládejme, æe se nêjakÿ jinÿ çarodêj rozhodne zkusit své ¿têstí. Se skuteçnÿm çarodêjem se p⌐ece nemûæeme mê⌐it!' 'Mluv za sebe. Já jsem skuteçnÿ çarodêj, jak v této zabednêné zemi brzy v¿ichni poznají. Mohu odçarovat koho si zamanu. P⌐eçaruju toho Kedrigerna s jednou rukou zavázanou za --' Zampikûv neveselÿ smích jeho chvástání p⌐eru¿il. 'Nápoj lásky, co jsi udêlal pro lorda Prembrila, zpûsobil, æe mu vypadaly v¿echny vlasy, a ¿erif Conninshall z tvého odeklínadla obrostl pe⌐ím.' 'Bájeçnÿm pe⌐ím! Daleko hezçím, neæ ty páchnoucí v⌐edy, které mu p⌐içarovali, a kdyby se mi hned p⌐iznal, kde k nim p⌐i¿el, nemusel z nêj teâ bÿt ope⌐enec. Neobviñuj mne z neup⌐ímnosti mÿch klientû.' 'Conninshall to vidí jinak. Mínil nás uva⌐it v oleji.' 'Ale dostal jsem tê z toho, ne?' 'Ty!' zav⌐e¿têl Zampic zu⌐ivê. 'To já omámil stráæe! Já ukradl konê! Já se postaral o fale¿nou stopu!' 'Tak vidí¿, kolik ses toho ode mnê nauçil. Nejsi mûj uçedník nadarmo. A teâ sklapni a nech mê trochu se vyspat.' 'Ne⌐íkej mi, abych sklapnul! Po⌐ád mê jenom uráæí¿. Kvûli tobê jsem p⌐ed Osilvanem a tím... kupcem vypadal jako hlupák.' Kedrigern sebou trhl a zamraçil se. Kdyæ usly¿el Folondodondryho odpovêâ, zamraçil se je¿tê víc. 'Æádnÿ kupec to není. Kupci se oblékají lépe. Tvrdí o sobê, æe je uçenec. Spí¿ potulnÿ pêvec nebo men¿í zlodêjíçek.' Kedrigernovi rozçílením spadla çelist. Uæ sly¿el dost, aby pochopil, oç jde. P⌐eru¿il kouzlo a chvíli sedêl ti¿e bêsníc nad neslÿchanou nestoudností têch dvou vyparádênÿch, nabub⌐elÿch a nevycválanÿch ¿arlatánû v místnosti nad ním. Tak kupec? Men¿í zlodêjíçek? Za to zaplatí a platit zaçnou okamæitê, rozhodl se, zlovêstnê probodávaje oçima strop. Kouzlo, které by p⌐itáhlo v¿echny blechy z domu do jejich pokoje, by mohlo bÿt dobrÿ zaçátek. Pak nezemské zvuky z pod pol¿tá⌐e, doprovázené mrazivÿmi pohybujícími se p⌐edmêty v loæním prádle. A potom... Zarazil se. Ne, dnes v noci nic. Aƒ se hezky vyspí a jedou do Banslakova hradu, p⌐ekypujíce sebedûvêrou. Aæ tam dorazí, p⌐ivítá je Kedrigern z Hor tichého hromu a nauçí je, co je to magie. Po⌐ádnê je to nauçí. Chvíli je¿tê sedêl u ohnê a sám pro sebe se usmíval nad tou p⌐edstavou, pak se zvedl, zívl a rozko¿nicky se protáhl. Byl ças jít na kutê. Ráno ho çekala dlouhá cesta a vyrazit chtêl brzy. Udêlal malé kouzlo, které mu mêlo dræet od têla v¿echny létající, plazící se, skákající, ¿mejdící a bêhající tvoreçky, sloæil si pod hlavu svou kazajku a je¿tê jednou aktivoval naslouchací kouzlo. Ti dva naho⌐e si vymêñovali uæ podstatnê jadrnêj¿í vÿrazy. Zampic vyjmenovával çetné mistrovy profesionální neúspêchy, zatímco Folondondry çinil kousavé poznámky na vrub neschopnosti svého uçnê. Kedrigern s uspokojením p⌐ikÿvl a vypnul kouzlo. Krátce na to upadl do hlubokého spánku, ze kterého ho vytrhlo nehluçné kodrcání, jako by byl celÿ dûm vyzvednut do vzduchu a pak upu¿tên do hlubin. Posadil se, stále je¿tê napûl ve spánku se zaposlouchal, ale v¿ude bylo ticho a ani ten podivnÿ pocit se uæ neopakoval. Usoudil, æe se hospoda zakolébala pod nêjakÿm obzvlῃ silnÿm závanem vêtru. P⌐itáhl si p⌐ikrÿvku, znovu ulehl a zaçal pravidelnê oddechovat. Neæ se mu v¿ak poda⌐ilo usnout docela, byl zburcován podruhé, tentokrát mnohem bezohlednêji - jeçením, k⌐ikem, pláçem dêtí a kvílením ozÿvajícím se zhora. 'Jsme ztraceni! Jsme ztraceni navædy!' 'Podívej se, co jsi udêlal, ty starÿ blázne!' 'Eeeeeeeeeeeeeeeee!' 'P⌐eru¿ils mnê uprost⌐ed za⌐íkadla, ty idiote!' 'Maminko! Maminko!' 'Jsme nikde! Jsme pryç! Nikdy se nedokáæeme vrátit zpátky!' 'Eeeeeeeeeeeeeeeee!' Kedrigern se vy¿krábal na nohy a vykoukl ven skulinou v okenicích. Okamæitê mu bylo jasné, kvûli çemu je v¿echen ten shon. Rychle se oblékl a natáhl si boty. Ostatní obyvatelé hospody uæ se shromaæâovali u paty schodi¿tê, jeçeli, povykovali a dramaticky mávali rukama. Vyskoçil a spêchal se k nim p⌐ipojit. 'Oni to udêlali! Ti dva!' p⌐ivítal ho Osilvane. 'Nêkam nás odeslali, jenomæe nikde nejsme! Venku není vûbec nic!' Çarodêjové zaçali protestovat, ale Kedrigern je ok⌐ikl: 'Ticho, vy dva. Je¿tê budete mít moænost se vyjád⌐it.' Sluæka otev⌐ela ústa, aby znovu zajeçela. Kedrigern si p⌐iloæil prst k ústûm a zavrtêl hlavou. Paní Osilvane sluæce ucpala ústa dlaní. Dêvçe ze sebe vydalo jen du¿ené zapi¿têní, které sice nebylo nijak p⌐íjemné na poslech, ale alespoñ nebránilo verbální komunikaci ostatních. Osilvane pokraçoval: 'Sly¿eli jsme, jak se hádají. Byli v pokoji vedle nás a mluvili velice hlasitê. Zu⌐ivê se hádali a nazÿvali jeden druhého hroznÿmi jmény, a pak ten jeden ⌐ekl, æe tomu druhému ukáæe, æe je skuteçnÿ çarodêj - myslím, æe to byl ten star¿í - a ten mlad¿í mu odpovêdêl, æe by nepoznal kouzlo, ani kdyby mu ho nêkdo k⌐ikl do ucha, a pak ten první ⌐ekl, æe teâ mu doopravdy ukáæe; æe teâ hned p⌐emístí tento statek a v¿echny v nêm na dvûr Banslakova hradu!' Folondondry mu skoçil do ⌐eçi: 'A taky bych to udêlal, kdyby mi ten mladÿ hlupák --' 'Ticho. Uæ jsi toho na jednu noc naævanil aæ aæ,' ok⌐ikl ho Kedrigern. Pak se obrátil na svého hostitele a mnohem mírnêj¿ím hlasem ho vyzval: 'Pokraçuj.' Ale Folondondry se tak snadno umlçet nedal. Vstyçil se do celé své vÿ¿ky, coæ ho povzneslo aæ na úroveñ Kedrigernova nosu, a ⌐ekl: 'Posly¿, uçençe, nebo co vlastnê jsi. Takhle se mnou jednat nebude¿.' Nastal ças, aby se vyjasnily nêkteré vêci. V zájmu dobré povêsti ⌐emesla by Kedrigern byl rad¿i, kdyby se to obe¿lo beze svêdkû. Podíval se na lady Osilvane, která se chvêla strachy, ale ve tvá⌐i mêla sve⌐epÿ vÿraz a dlañ pevnê p⌐iti¿tênou na sluæçina ústa. Sluæka vydávala p⌐idu¿ené zvuky a divoce sebou zmítala. Vzal vydê¿enou dívku za rameno a konej¿ivê jí ⌐ekl: 'V¿echno bude v po⌐ádku, mé drahé dítê. Ale sly¿ím, æe dêti pláçou. Moæná, æe by bylo lépe, kdybys je ¿la se svou paní uklidit, a já se zatím domluvil s têmito çarodêji aby mohli v¿e uvést zase do pûvodního stavu.' 'Má¿ pravdu, Sigere. Podívám se po ostatním sluæebnictvu,' ⌐ekl Osilvane. Kdyæ byli v¿ichni çlenové domácnosti z doslechu, sjel Kedrigern oba viníky mrazivÿm pohledem a poruçil jim. 'Jdête nahoru. A hoâte sebou.' Folondondrymu se v oçích zlobnê zablesklo. 'Varuji tê, cizinçe, abys se mnou mluvil s pat⌐içnou ústou. Jsem çarodêj.' 'Já taky. Jsem Kedrigern z Hor tichého hromu.' 'Ach,' ⌐ekl Folondondry velice ti¿e. 'Jsem tvûj starÿ p⌐ítel a æák, kterého jsi p⌐ed dne¿ním veçerem nikdy ani koutkem oka nezahlédl.' 'Musel jsem si tê splést s nêjakÿm jinÿm Kedrigernem,' zamumlal Folondondry, zatímco pomalu couval ke dve⌐ím. 'To se mûæe stát kaædému.' 'Poçkej. Çekám, æe mi vyloæíte celÿ p⌐íbêh mnohem podrobnêji, neæ ná¿ hostitel.' 'On aƒ ti ⌐ekne, jak to v¿echno zpackal. On za to mûæe,' zajeçel Zampic. Kedrigern jím palcem ukázal, aby se posadili. Kdyæ se sám uvelebil do çalounêného k⌐esla u krbu, naznaçil Folondondrymu, aby spustil. 'Vlastnê toho ani moc k vyprávêní není,' ⌐ekl star¿í çarodêj, zaujímaje teatrální pózu po stranê krbu. 'Ten cucák uçinil jakousi neuctivou poznámku o mé profesionální zruçnosti a tak jsem si ⌐ekl, æe mu udêlím lekci a p⌐emístím celé stavení na dvûr Banslakova hradu. Prosté transportní kouzlo, nic víc. P⌐eçetl jsem ho p⌐ímo z knihy.' '¢patnê,' poznamenal Kedrigern. 'On mnê vyru¿il,' namítl Folondondry a rozzlobenê se podíval na Zampika. 'Zakoktal jsem se.' 'Pokou¿el ses improvizovat,' odsekl Zampic a oplatil svému mistru stejnê rozzlobenÿm pohledem. 'Nepokou¿el!' 'Pokou¿el!' 'Zmlknête, vy dva!' ⌐ekl Kedrigern. V nastálém tichu pokraçoval: 'Aƒ uæ se stalo cokoliv a aƒ uæ je to çíkoliv vina, kouzlo bylo p⌐eru¿eno a my jsme uvízli nêkde mezi, ani tam ani onde, mimo ças, mimo prostor. Mimo v¿e. A tam kde jsme, nebo spí¿ nejsme, zûstaneme, dokud to nespravíte. ₧eknête mi, jak to míníte udêlat?' Folondondry si nêkolikrát zamy¿lenê prohrábl plnovous, pak pokrçil rameny a ⌐ekl: 'Spravím to kouzlo, co jiného? Budu ho od⌐íkat od místa, kde mnê ten moula p⌐eru¿il.' 'Pamatuje¿ si p⌐esnê to slovo - p⌐esnê tu slabiku - kde jsi se zakoktal?' 'Pomêrnê p⌐esnê.' 'Nemám zájem vrátit se 'pomêrnê p⌐esnê' do reality. Poæaduji naprostou p⌐esnost. Preciznost.' 'Tu z nêj nikdy nedostane¿,' zabruçel Zampic a nevesele se uchechtl. Kedrigern se na nêj obrátil: 'Má¿ snad ty nêjakÿ návrh?' 'Od⌐íkat celé to kouzlo znovu od zaçátku. A tentokrát bezchybnê.' Kedrigern zav⌐el oçi a pomalu zavrtêl hlavou. Pak si zhluboka povzdechl. Na tvá⌐i se mu objevil bolestnÿ vÿrazu. Jakoby sám pro sebe ⌐ekl: 'Jeden navrhuje hop nebo trop a od⌐íkat kouzlo od prost⌐edku. Druhÿ chce udêlat kouzlo a pûl. V obou p⌐ípadech riskujeme, æe se propadneme je¿tê hloubêji do nebytí - jestli je to vûbec moæné - nebo je¿tê nêkam hû⌐. Ach jémine, oni jsou skuteçnê schopní to udêlat.' Rozpaçité ticho p⌐eru¿il Folondondryho tlumenÿ a nejistÿ hlas: 'Váænê by se to stalo?' 'Na to mûæe¿ vzít jed,' odpovêdêl Kedrigern, aniæ otev⌐el oçi. 'Hm, podívej se, jestli jsi skuteçnê tak velkÿ çarodêj --' zaçal Folondondry, ale okamæitê zase zmlkl, kdyæ Kedrigern otev⌐el oçi a zmrazil ho ledovÿm pohledem. Na chvíli se odmlçel a pak pokraçoval: 'Chtêl jsem ⌐íct, æe jelikoæ jsi velkÿ çarodêj a mistr protikouzel, dokázal bys nás odsud urçitê bez námahy dostat, aƒ uæ jsme kde jsme.' 'Nejsme nikde,' ⌐ekl Kedrigern. 'Tam kde jsme ve skuteçnosti nejsme, protoæe to neexistuje, takæe tam ani bÿt nemûæeme.' 'Pak nás odsud dostañ,' ⌐ekl Zampic. 'Právê to mám v úmyslu. Ale musíte p⌐istoupit na mé podmínky.' Vypoçítávaje je na prstech, pokraçoval: 'Za prvé, uæ nikdy nebudete çarovat v rozçílení. Za druhé, nebudete pouæívat kouzla, která zahrnují nic netu¿ící osoby, které vám k tomu nedaly svolení. Za t⌐etí, hezky se Osilvanovi omluvíte za hrûzu a strádání, které jste zpûsobili jemu a jeho domácnosti. Za çtvrté, zaplatíte mi bêænÿ honorá⌐. A za páté, ani se nep⌐iblíæíte k Banslakovu hradu.' 'To jsou velice p⌐ísné podmínky. Zásadnê omezují na¿e moænosti,' namítl Folondondry. 'P⌐esnê tohle mám taky v úmyslu.' Starÿ çarodêj a jeho æák dali hlavy dohromady, chvíli si ¿eptali a æivê gestikulovali. Nakonec Folondondry ⌐ekl: 'P⌐íjmáme první çty⌐i podmínky, ale chceme se utkat s Banslakovÿm démonem. Pot⌐ebujeme peníze.' Kedrigern vstal. 'Démon, kterÿ suæuje Banslaka, je zlovêstnêj¿í, neæ si vûbec dokáæete p⌐edstavit. Jako v¿ichni démoni. Jedinÿ chybnÿ krok mûæe v¿em zúçastnênÿm p⌐ivodit nekoneçná muka.' 'Nám také?' zeptal se Folondondry stísnênê. 'Vám p⌐edev¿ím.' 'P⌐íjmáme tvé podmínky!' zvolali oba jako jeden muæ. 'Dob⌐e. Teâ se vraƒte do svého pokoje a já za⌐ídím, co je t⌐eba. Honorá⌐ p⌐evezmu ráno.' Kdyæ Kedrigern osamêl, p⌐istoupil k oknu a otev⌐el okenice. Pohled, kterÿ se mu naskytl, nebyl nijak povzbudivÿ. Z náhlého pocitu, æe není nikde urçitê a daleko od v¿eho konkrétního, se mu udêlalo nevolno. Nedokázal ⌐íct, kam se dívá, jestli je dole a vyhlíæí nahoru, nebo naho⌐e a shlíæí dolû, jestli se ohlíæí nebo v¿echno dohromady a p⌐íçnê navíc. Venku nebylo nic, absolutnê nic, vûbec nic; a to nic jako by navíc divoce v⌐elo zatímco sám ças byl nehybnÿ. Mêlo to podobu beztvarosti, barvu prázdnoty a znêlo z toho ticho jeæ huçelo v u¿ích. Ças jako by se hnal kolem a ztuhnul souçasnê. Na okamæik se odvrátil od okna, aby uklidnil své útroby a získal zpêt ztracenou rovnováhu a pak se rychle pustil do práce. Çlovêku se dennê nepoda⌐í setkat se s primárním Chaosem a on mínil vytêæit ze situace co se dalo. Vzal t⌐ísku z krbu a vystrçil ji z okna. Zmizela sotva p⌐esáhla p⌐es obrys domu a kdyæ ji vtáhl zpátky, nezbylo z ní nic, co by se dalo vtáhnout. Ano, to byl Chaos. Prohrabal své zavazadlo a vytáhl malou mosaznou lahviçku. Byla jednoduchá a niçím nezdobená a vypadala docela nezajimavê - om¿ele, dalo by se ⌐íct - ale bylo ji moæno zapeçetit tak, æe ji ne¿lo otev⌐ít, dokud se nevyslovilo urçité slovo, známé jen Kedrigernovi. Vyslovil ho a vyndal zátku, pak pomalu a velice obez⌐etnê p⌐ibliæoval její hrdlo k oknu, dokud se nedotklo prázdna. Vtáhl ji dovnit⌐ a rychle zazátkoval. Lahviçka byla studená na dotek. Uschoval ji, vytáhl druhou láhev a naplnil ji obdobnÿm zpûsobem. Çlovêk nikdy neví, kdy se mu sejde nic, a bylo dobré udêlat si zásobu, kdyæ uæ se mu ta moænost naskytla. Kdyæ to udêlal, zav⌐el zase okenice a pustil se do p⌐ípravy kouzla, které mêlo vrátit dûm do skuteçnosti. P⌐i posledním slovê zaklínadla ucítil lehké æuchnutí. Otev⌐el okenice a s uspokojením se podíval na provazy de¿tê za oknem. V¿echno bylo zase v po⌐ádku. Zav⌐el okno, zasunul petlici a natáhl se na slamník, doufaje v nêkolik hodin neru¿eného spánku. Druhého dne ráno se Osilvane zdál bÿt ponêkud mrzutÿ, ale mlçel, dokud Kedrigern nese¿el dolû a nesnêdl nêkolik krajícû chleba s dæemem, aby se poslnil na dal¿í cestování. Teprve pak, kdyæ mêl çarodêj ústa plná, ⌐ekl: 'Myslím, æe bych mêl bÿt vdêçnÿ, ale je to têæké. Ti dva çarodêji nás dostali bezpeçnê zpátky, to je pravda a já jsem tomu rád, ale mêli by dræet své sliby. A myslel bych, æe se alespoñ omluví, æe vystra¿ili mou æenu a dêti. I kdyæ jsou çarodêjové, nemuseli by se je¿tê chovat tak bezohlednê k druhÿm.' 'Grumpfumf?' zeptal se Kedrigern. 'Jsou pryç. A zlobí mnê, æe s sebou vzali jedno prostêradlo a zniçili druhé - p⌐e⌐ízli ho vpûli tak çistê, jako pecen chleba.' Kedrigern odváænê polkl tak velké sousto, æe se div neudávil, a zalapal po dechu: 'Pryç? Oba dva? A jak ode¿li?' 'Oknem.' 'Kdy?' 'Têæko ⌐íct. Sly¿el jsem, jak nêkdo otvírá okenice, ale to bylo je¿tê p⌐ed tím, neæ dali zase v¿echno do po⌐ádku. Museli zmizet nêkdy v noci.' Kedrigern zasténal a zakryl si oçi. Folondondry a Zampic byli mizerní çarodêjové a ne p⌐íli¿ dob⌐í lidé, ale uvíznout navêky v Chaosu byl vêt¿í trest, neæ si zaslouæili. Ale pomoci se jím nedalo. 'Povídám, poutníçe... Vçera v noci ses zmínil, æe zná¿ nêjaké çarodêje. Nezná¿ nêkterého, kterÿ umí sejmout kletby ze zlata a st⌐íbra?' Zeptal se Osilvane. 'Folondondry mi slíbil, æe to udêlá dnes p⌐ed svÿm odjezdem, ale teâ je pryç a ani se na mûj majetek nepodíval.' 'Jak ví¿, æe je tvé zlato a st⌐íbro prokleté?' '₧ekl mi to. Poznal to hned, jak vkroçil do domu. Çarodêjové takové vêci cítí.' Kedrigern zav⌐el oçi, zavrtêl hlavou a zamumlal: 'To je neuvê⌐itelné.' 'P⌐esnê moje slova. Prostêradlo bylo çistê u⌐íznuté a p⌐ehozené p⌐es okenní parapet. Nikdy v æivotê jsem tak çistÿ ⌐ez nevidêl. Ani jediná rozt⌐epená nit,' kroutil hlavou Osilvane, a kdyæ Kedrigern znovu zasténal, dodal: 'Zajímalo by mnê, naç pot⌐ebovali prostêradlo. Vædyƒ p⌐ece uletêli.' Kedrigern p⌐ekvapenê vzhlédl. 'Uletêli? Ti dva? Tys to vidêl?' 'To ne. Jsou p⌐íli¿ chyt⌐í, neæ aby se nechali vidêt, to zase çarodêjové jsou. Ale já taky nejsem na hlavu padlÿ.' Osilvane mrkl a zaƒukal si na çelo. 'Lovím uæ od chvíle, kdy jsem byl dost velkÿ, abych uzvedl luk. Umím çíst stopy. A ti dva çarodêjové po sobê nezanechali jedinÿ otisk nohy. Ani si nevzali své konê. Takæe museli odletêt.' Kedrigern p⌐ikÿvl, ale ne⌐ekl nic. Uædibl kousek chleba a chvíli ho zamy¿lenê ævÿkal, pak se usmál a ⌐ekl: 'Urçitê sejmuli kletbu z tvého zlata neæ odletêli. Velcí çarodêjové jako ti dva by urçitê neporu¿ili dané slovo.' 'Bohuæel ne. Folondondry mi ⌐íkal, æe sejmutí kletby vyæaduje magickÿ pytel, a náhodou æe má zrovna jeden s sebou.' 'Samoz⌐ejmê. Mêlo mê to napadnout,' p⌐ikÿvl Kedrigern. Osilvane si povzdechl. 'Takæe to teâ vypadá, æe mé zlato bude dále prokleté, dokud se nenajde jinÿ dobrÿ çarodêj, kterÿ by mi pomohl.' To uæ Kedrigern nevydræel. Pozvedl ukazováçek a zvolal jako by v náhlé inspiraci: 'Poçkej moment. Znám jedno velice jednoduché kouzlo k snímání kleteb. Jeden çarodêj mê ho kdysi nauçil. Urçitê bych ho dokázal, ale pot⌐ebuji k tomu nêjaké vêci.' Osilvane zoufale rozhodil rukama. 'Nic tu nenechali.' 'No, aæ na jednu vyjímku to jsou docela obyçejné vêci. Pot⌐ebuji svíçku, kousek korku, podkovák, pûlku tu⌐ínu...' Kedrigern se zarazil a pak zavrtêl hlavou. 'Vlastnê to nepûjde. Pot⌐eboval bych çistou bílou látku, které se dotkl çarodêj.' 'Prostêradlo! Prostêradlo!' zvolal Osilvane. 'Museli se p⌐ece dotknout prostêradla a zbylo ho tam je¿tê velkÿ kus!' 'Prostêradlo? Nerozumím...' Kedrigern se zatvá⌐il nechápavê a pak zajásal, jako by se mu náhle rozb⌐esklo. 'Samoz⌐ejmê! Jak jsem mohl bÿt tak hloupÿ a zapomenout na prostêradlo. Takæe máme v¿e, co pot⌐ebujeme. P⌐ines to v¿echno sem, já udêlám to kouzlo a pak zase pojedu. Alespoñ se ti budu moci trochu odvdêçit za tvou laskavou pohostinnost.' Osilvane se usmál a zamnul si ruce. 'Ach, budeme mít co vyprávêt, nemám pravdu? Kouzla a protikouzla, sejmutá kletba, létající çarodêjové... Zajímalo by mnê, kde teâ asi jsou? Çarodêjové jako oni by mohli bÿt kdekoliv.' 'A nebo nikde,' ⌐ekl Kedrigern a ot⌐ásl se. ──────────────────────────────────── Odçarovat krásnou mladou dámu z nedûstojné podoby cvrçka není pro Princeznu vûbec jednoduché, zvlá¿tê, kdyæ dáma by ráda poté, co ji neçestnê opustí snoubenec, zûstala se svou zachránkyní aæ do konce æivota. To se nelíbí Kedrigernovi a proto je rád, kdyæ situaci zachrañuje drak... V dlouhodobêj¿í perspektívê v¿ak existuje pouze jediné ⌐e¿ení - svatba. P⌐icházejí v¿ak komplikace v podobê stateçného prince, kterÿ se náhle bojí a krásné princezny, která nezná strach. O dvou upovídanÿch pavoucích ani nemluvê. Co si poçít, kdyæ podle Princeznina p⌐esvêdçení si má kaædá krásná princezna vzít krásného prince a vice versa ? 04Broæ., 258 str, obálka Z.Bou¿ková, p⌐eklad P.Caha, cena 59 Kç. Od téhoæ autora: 01Kedrigern a hlas pro Princeznu 01Kedrigern a splatitá vÿprava 01Kedrigern a kouzelná hûlka 01Kedrigern a kouzelnÿ pár 01Kedrigern doma a na cestách (sbírka povídek) 01Pozornost pro Kedrigerna 01Trocha práce vzne¿eného druhu (sbírka povídek) 0015 Fantom 12Robert Holdstock Blíæil se podveçer, svêtla ubÿvalo. Chlapec odstoupil od bílé stêny k⌐ídového lomu a pomalu sklouzl do zelenÿch stínû mlází, které zarûstalo st⌐ed starého dolu. Okraj lomu se nad ním tyçil jako tmavá, p⌐eru¿ovaná linie stromû, ost⌐e se rÿsujících na pozadí tmavnoucí oblohy. Nesl se odtamtud hlas matky, která ho p⌐icházela k okraji lomu hledat. Vêdêl, æe se musí schovat. Vklouzl je¿tê hloubêji do k⌐oví a po çty⌐ech se doplazil mezi vysoké, propletené trnky a husté hlodá¿e. Splynul se zelení, jeho k⌐ídou umazané têlo zmizelo za hradbou z listí a kûry. Ztratil se v hou¿tí a dál lezl po klikatÿch stezkách, které si za ta léta vy¿lapal. Znovu usly¿el své jméno. Matka uæ nebyla od hlubokého lomu daleko. Hlas p⌐icházel z dálky, ale klidnÿm veçerním vzduchem se nesl jasnê. Znêl rozechvêle. Znehybnêl a zvedl oçi k rozeklané linii lesa nad hranou lomu. Pak se vydal hloubêji do k⌐oví, dotÿkaje se srdcovitê tvarovanÿch zkamenêlin, které po svÿch stezkách peçlivê rozmístil. Vzal kus k⌐ídy a je¿tê víc se nabílil. Nejd⌐ív jím tvrdê drhl kûæi po têle a v obliçeji, pak si nadrobil k⌐ídu na ruce a vet⌐el si ji do vlasû. Jeho jméno... hlas uæ byl plnÿ úzkosti. Vítr z tichého pole za lomem se protáhl 'bránou', otev⌐enÿm koncem, kterÿm kdysi lidé p⌐icházeli do lomu pracovat, aæ sem, do jeho hradu. Rozhoupal sukovité vêtve ol¿í a hlohû, prosvi¿têl lesklÿmi hlodá¿i a zaví⌐il lomem. Nad ním se proti obloze zjevil novÿ stín, postava, která nahlédla dolû a p⌐ikrçila se. Znehybnêl a zav⌐el oçi. Vêdêl, æe odlesk svêtla by ho mohl prozradit. Cítil, æe stín se pohnul. Po stênê se rachotivê sypala hlína a kousky k⌐ídy, které se po dopadu rozbíhaly po dnê lomu. 'Michaeli?' Vrací se to. Znovu jsem to zahlédl. Nechte mê na pokoji. Vrací se to... Otoçil hlavu, zap⌐el své jméno. Postava nad ním postupovala dál, pátrala v zeleném hou¿tí dole a p⌐ejíædêla oçima po bílÿch k⌐ídovÿch stênách lomu. 'No tak, pojâ uæ, Michaeli. Je ças na veçe⌐i. Pojâ...' Pokusil se vtáhnout hloubêji do bêlavÿch ulit, které ho zakrÿvaly, do prastarého mo⌐e, do suchého prachu z tvorû, z nichæ bylo toto místo stvo⌐eno. Schovejte mê, schovejte mê. Uæ je to zase tak blízko. Vidêl jsem to. Schovejte mê. P⌐edstavoval si zvuky pohybû zemê, duté, hluboké ozvêny, jak se rozléhají vzdouvajícími se k⌐ídovÿmi vodami. Byl to uklidñující pocit. Stín znovu zavolal: 'Uæ je veçe⌐e, Michaeli. No tak, pojâ. Pojâ uæ domû.' Mo⌐e, které mêl v hlavê, ho stáhlo. Stromy v lomu strhával proud. Plul k⌐ídovÿm mo⌐em a chytal se vêtví hlodá¿û a trnek, houpajících se v laskavém veçerním svêtle. Blíæilo se to. Teâ domû nemohl. Musel çekat. Stín na hranê lomu bude muset poçkat. Vracelo se to. Sama to chtêla, ne? A shora se znovu ozval matçin hlas, pronikavÿ a rozzlobenÿ. 'Tak sly¿í¿ mê, Michaeli? Michaeli! Pojâ uæ domû, je ças.' Ta slova ho ude⌐ila jako ruka. Na povrch se vyno⌐ila stará vzpomínka a zabolela. Zvedl se z úkrytu a vyslechl si ten ostrÿ, hnêvivÿ vÿk⌐ik, kterÿ následoval, æenskÿ hlas ohromenÿ jeho zjevem. 'Co sis to udêlal?' Michael se smutnê ohlédl za sebe a vykroçil z lomu ven... PRVNï ÇÅST: Vzk⌐í¿ení JEDNA Natáhla ruce k tichému nemluvnêti, vzala si je, sklonila se k nêmu a p⌐ivinula je k sobê. 'Sly¿í¿ mê, Michaeli?' za¿eptala. Zlehka, láskyplnê je pohladila po ⌐ídkÿch, zrzavÿch vlasech. 'Michaeli? Pojedeme domû...' Kdyæ zamrkala, vyhrkly jí slzy radosti, slzy úlevy. Muæ, kterÿ stál vedle ní, p⌐e¿lápl a obrátil stránku na psacích deskách. Staçilo to, aby ta vÿjimeçná chvíle pominula. Podívala se na nêj a on se vlídnê usmál. 'Jsem rád, æe vám mûæu jako první pop⌐át hodnê ¿têstí. Aƒ vá¿ æivot s tím krásnÿm mladÿm muæem není nikdy p⌐esp⌐íli¿ bou⌐livÿ.' 'Dêkuju vám, pane doktore. Díky za v¿echno, co jste pro nás udêlal.' Doktor se zahledêl p⌐es pûlobrouçky svÿch brÿlí do papírû na deskách. Bylo znát, æe má nêco na srdci. Byl to zavalitÿ, rûæolící, elegantní, chápavê pûsobící muæ, obleçenÿ do dvou⌐adového obleku ze Savile Row a navonênÿ kolínskou. Kdyæ mluvil o pracovních záleæitostech, ruce se mu t⌐ásly. 'Jsou tu je¿tê jisté formality, Susan. Trocha papírování...' Aha, chcete svûj ¿ek... Jen nerada se Michaela vzdávala, ale podala ho zpêt sest⌐e. Dítê zneklidnêlo a zaçalo kñourat. Doktor Wilson ji posadil do k⌐esla v çekárnê kliniky. 'Je¿tê jednou se omlouvám za to nep⌐íjemné zdræení, Susan. Ale mêli jsme obavy o zdraví dítête...' 'Vím. Chápu to. Nemusíme o tom mluvit.' Pozornê si ji zmê⌐il, podíval se jí do oçí a pak sklouzl pohledem ke rtûm. 'Chtêl bych je¿tê jednou zopakovat... Susan... æe to podle mého názoru byl opravdu jedinÿ zpûsob, jak mu zachránit æivot.' 'Já to uznávám.' 'A chtêl bych vás je¿tê jednou poæádat...' Çekala, aæ vêtu dokonçí. Vidêla na nêm, jak doufá, æe vezme iniciativu na sebe, a to ji rozçilovalo. Kdyæ ne⌐ekla nic, pobídl ji: 'Pokud jde o diskrétnost.' Urazilo ji to, ale ovládla se, usmála se na nêj a p⌐ikÿvla. 'Dala jsem vám své slovo, doktore Wilsone. Já je dodræím. Jak ⌐íkám, chápu, æe se vyskytly potíæe.' 'Dêkuji vám.' Podal jí listiny, které mêla podepsat. P⌐ipojila pod nê své jméno ráda, i kdyæ p⌐i tom byla duchem nêkde jinde. Michael se rozplakal a ona chtêla, aby to byl ona, kdo ho utê¿í a pohoupá. Pozorovala sestru prûhlednÿm oknem malé dêtské loænice. Poklepání na ruku jí p⌐ipomnêlo, æe zbÿvá potvrdit je¿tê jeden formulá⌐. 'Kdy jste ⌐íkala, æe si pro vás manæel p⌐ijede?' 'Asi tak za hodinu.' 'Pot⌐ebuju také jeho podpis.' 'Ano. Vím. Volala jsem mu p⌐ed t⌐emi hodinami. Jede sem z Yorku.' Michaela museli na cestu do domova jeho novÿch rodiçû p⌐ipravit, a tak Susan Whitlocková na chvíli osamêla. Krátila si çekání na Richarda chozením po nemocniçních chodbách. Z okna nad schodi¿têm se podívala dolû na londÿnskou ulici. To, co tam spat⌐ila, ji nepotê¿ilo. Z úst jí vyklouzlo hlasité zaklení. Snaæila se nedát hlasem ani vÿrazem tvá⌐e znát nic ze svÿch obav a neklidu, ale ne¿lo to. Dlouho hledêla na bledou, rusovlasou æenu, která stála na druhé stranê ulice a pozorovala budovu. Teprve kdyæ se jí zdálo, æe se jejich oçi na tu dálku krátce setkaly, ustoupila. Rozçilovalo ji a zároveñ zneklidñovalo, æe tam ta æena stále je a æe s tím nemocnice nic neudêlala! Michael p⌐i¿el na svêt o dva tÿdny d⌐ív, coæ Susan trochu zaskoçilo. Ale kvûli komplikacím p⌐i porodu musel strávil nêkolik tÿdnû na jednotce intenzivní péçe, coæ plány, které Whitlockovi mêli, zhatilo úplnê. Z dûvodû, které jim nesdêlili, novopeçenÿm rodiçûm dítê ani neukázali. Je¿tê v den, kdy mêl bÿt Michael 'propu¿tên', se objevila men¿í infekce, která na klinice vzbudila nové obavy, a tak musela Susan v Londÿnê p⌐espat. Zavolala manæelovi do Yorku, teprve kdyæ mêla jistotu, æe Michaela skuteçnê pustí domû. Ve chvíli, kdy mêl Richard Whitlock telefon, æe bude otcem, stál promoçenÿ, zacákanÿ a rozmrzelÿ po kolena v bahnê a fotografoval d⌐evêné pozûstatky vikingského p⌐ístavu, odkrÿvané p⌐i vykopávkách nedaleko Coppergate. Aby si mohl telefon vzít, musel vylézt z jámy ven. Zprávu, kterou se mêl dozvêdêt, v tu chvíli skuteçnê neçekal. Susan uæ byla v nemocnici. Její hlas znêl nezvykle prosebnê, kdyæ mu líçila, co je t⌐eba, a hlavnê jak moc pot⌐ebuje jeho a brzy. Odjela do Harley Street o den d⌐ív vlakem z Maidstone a teâ chtêla domû. 'Jak vypadá?' 'Je krásnÿ. Vûbec nek⌐içí. Je celÿ svra¿têlÿ. Vzadu na krku má maliçké mate⌐ské znaménko. A taky má spoustu jemnÿch zrzavÿch chloupkû, jsou jako chmÿ⌐í.' 'Coæe? V¿ude?' 'Ne, blázínku.' 'Zrzavé! Zrzavé?' Richard si rukou prohrábl své çerné vlasy a vybavil si Susaniny tmavohnêdé kade⌐e. 'Bude to... trochu nápadné, ale...' 'A co na tom záleæí, mûæe¿ mi ⌐íct?' vyjela na nêj a Richard se zamraçil. Çekal by, æe bude ustaraná, ale mluvila z ní spí¿ zlost, která jí neslu¿ela. 'Právê to jsem chtêl ⌐íct,' pokusil se to vlídnê napravit. 'Nemûæe¿ odjet?' zeptala se. 'Moc tê pot⌐ebuju.' 'Za pûl hodiny. Do çty⌐ jsem u tebe.' 'Pospê¿ si. Ale jeâ opatrnê... Ale spêchej...' Domluvil se s jedním studentem, aby dokonçil fotografickou dokumentaci za nêj. Kdyæ oznámil dûvod, pro kterÿ musí z vykopávek tak rychle odjet, sklidil spontánní a v⌐elÿ potlesk. Dálnice na jih byla témê⌐ prázdná a londÿnskou North Circular Road mêl za sebou ve t⌐i, ale pak se hodinu probíjel dopravní zácpou na Harley Street. Zaparkovat nebylo kde, tak se rezignovanê smí⌐il s tím, æe dostane lístek s pokutou. Uvnit⌐ ho uæ çekala Susan s dítêtem. Po krátkém zmatku a objímání podepsal primá⌐i p⌐íslu¿né formulá⌐e a ten v¿em t⌐em pop⌐ál, aby spolu byli ¿ƒastni. Finançní vypo⌐ádání za⌐ídila Susan. Opêt hlemÿædím tempem z Londÿna ven, tentokrát na vÿchod, do Kentu (za zaparkování na dvojité æluté çá⌐e Richard pokutu nedostal, coæ bral jako dobré znamení). Kdyæ se koneçnê dostali na dálnici, poda⌐ilo se jim ve skvêlém çase dojet aæ do vesnice Ruckinghurst, kde stál na kopcích, které se prudce sklánêly do ¿iré níæiny Romneyskÿch blat, jejich dûm - Eastwell. Susan sice na Richardovy otázky reagovala a odpovídala mu, ale jinak byla vêt¿inu cesty nezvykle zamlklá. Jen o Michaelovê pravé matce mluvit nechtêla a Richard mêl pomêrnê slu¿nou p⌐edstavu proç. Kdyæ se zeptal: 'Probêhlo v¿echno v po⌐ádku? Æádné potíæe?' Susan dlouho mlçela. Zeptal se znovu. Sedêla vzadu, spícího Michaela dræela v náruçí a prohlíæela si kentskou krajinu. 'Jeden problém se objevil,' p⌐iznala nakonec. 'S chlapcem?' 'S matkou.' 'P⌐ece tam nebyla! To snad...!' 'P⌐edtím tam byla. Ten pohled v jejích oçích... kdyæ se na mê podívala... ten pohled. Já...' Zachvêla se a podívala se oknem ven. 'Mêla jsem z nêj strach.' 'Ona si to rozmyslela?' 'Nevím. Ne. Ov¿em æe ne. Kdyby si to rozmyslela, tak by si dítê nechala. Ale v tom pohledu bylo cosi dêsivého.' 'Neber si to tak...' Bylo od nêj hloupé, æe to ⌐ekl. ¢kubl sebou, je¿tê neæ to do⌐ekl. Susan zlostnê blÿskla oçima po zrcátku. 'Snaæím se, Ricku. Snaæím se.' Usmál se, ale byl z toho mrzutÿ. Susan si sçesala vlasy do volného ohonu a nebyla nalíçená. Oçi mêla propadlé. Kolébala nemluvnê v náruçí, ti¿e mu zpívala a po hodinê ji mrzutá nálada skoro uæ p⌐e¿la. Odpolední d鿃 se p⌐esunul nad Kanál a vykouklo teplé, h⌐ejivé podveçerní slunce. Lesy mezi jejich domem a k⌐ídovÿm srázem se leskly v zelenÿch a oranæovÿch barvách. Kdyæ otev⌐eli francouzská okna, çerstvÿ vítr jim dovnit⌐ p⌐inesl vûnê konçícího léta. Michael zaçal bÿt neklidnÿ a Susan ho nakrmila, jak ji to nauçili. Richard se zkou¿el seznámit se sterilizátorem, s lahvemi, plenkami a pokyny, se v¿ím, co Susan nauçili v místní poradnê pro nastávající matky, a çemu se on aæ doteâ vyhÿbal. Byl to zvlá¿tní pocit, bÿt otcem, a nemít za sebou devêt mêsícû têhotenství: ranní nevolnosti, pomáhání manæelce s velkÿm b⌐ichem vstát ze æidle, p⌐íprava jídel se zvlá¿tní kombinací chutí - v¿echno to, co podle nêj k têhotenství pat⌐ilo. Jednu chvíli se brodil v bahnê mezi vikingskÿmi stavbami a Susan vyuçovala umêní na Maidstone College; o çty⌐i hodiny pozdêji mêli dítê. Dítê, které bylo jejich, dokud je smrt nerozdêlí. Byli rodiçe. Náhle. Neuvê⌐itelnê. (A ne zrovna levnê!) Kdyæ otev⌐el ¿ampañské, brzy se mu zatoçila hlava. Od snídanê toho moc nesnêdl, vlastnê jen sendviç a çokoládovou tyçinku. A tak kdyæ si vzal skleniçku, ƒukl si se Susan a p⌐ipil na Michaelovo zdraví, víno mu rychle stouplo do hlavy. 'Mêli bychom ho p⌐ivítat, jak se pat⌐í.' Susan vêdêla, co p⌐ijde, a povzdechla si. 'Jak myslí¿. Ale jen dokud nezaçne¿ bÿt protivnÿ.' Richard si od ní Michaela vzal a odnesl ho ven. Pro¿li dlouhou zahradou kolem zchátralÿch skleníkû. 'Tohle postavil mûj dêdeçek,' ⌐ekl a otoçil se, aby civêjícímu nemluvnêti ukázal obílené skleníky, v nichæ tou dobou rostly prakticky jenom rajçata a dÿnê. 'P⌐ed çty⌐iceti lety...' Pro¿li dál æivÿmi ploty, které oddêlovaly kvêtiny od záhonû se zeleninou. Tvo⌐ily jednoduchÿ, ale fungující labyrint, kterÿ jeho synovci a nete⌐e zboæñovali. V¿ichni t⌐i pomalu pro¿li klikatící se stezkou aæ k plotu. Bránou se dalo vyjít do polí, na kterÿch se pêstovalo obilí. Bylo po æních a pole byla místy zçernalá po vypalování strni¿ƒ. O pár metrû dál vyznaçoval hrbolatÿ, trávou zarostlÿ pahorek mohylu z doby bronzové, zplo¿têlÿ tumulus, popsanÿ zrezivêlou plechovou cedulí, ¿ikmo postavenou na vr¿ku. Mohyla mêla své katalogové çíslo a byla jednou z mnoha mohyl, které tu byly po kopcích roztroo¿eny a shlíæely p⌐es mok⌐iny ke vzdálenému mo⌐i. T⌐i dal¿í mohyly stály v ⌐ídkÿch remízcích v poli. Jednu çásteçnê naru¿il dnes uæ nepouæívanÿ k⌐ídovÿ lom. Uvnit⌐ mohyly nebylo nic (stejnê jako v ostatních). Kosti z jediného hrobu byly v muzeu v Doveru, vykopané bronzové nástroje a koñské ozdoby byly uloæeny v Britském muzeu v Londÿnê. V okolí byla mohyla známa jako 'jizva', i kdyæ Whitlockovi jí odjakæiva ⌐íkali 'krtinec'. Na mohyle se zastavili a Richard ⌐ekl: 'P⌐ej si nêco.' 'Nejd⌐ív ty,' navrhla Susan. 'Já aæ po tobê.' Vypadala nervóznê, av¿ak Richardovy smysly otupilo víno, a tak i kdyæ si jejího neklidu v¿iml, nezareagoval na nêj. Podíval se na Michaela. Oçi, které dítê upíralo k obloze, byly tak çiré, æe mêl pocit, æe kdyby si v nich mohl omoçit prst, ucítil by chladivou vodu dêtské du¿e. Michael byl neskuteçnê klidnÿ. V jeho pohledu bylo cosi skoro aæ inteligentního. Chvílemi se díval k obloze, chvílemi na své rodiçe a obças se nepatrnê otoçil, jako by nêco zahlédl koutkem svÿch studánkovê modrÿch oçí. Ale to v¿echno vidêl samoz⌐ejmê jen novopeçenÿ otec v romantickém rozpoloæení, hledající známky vêdomí v bezelstnÿch oçích novorozence. 'Kdyæ mi byly dva tÿdny, Michaeli, táta mê odnesl k téhle vêkem po¿ramocené, rozvalené staré mohyle, zûstal tu se mnou stát a p⌐ál mi nêco, çeho jsem nikdy nelitoval, a co teâ p⌐eju já tobê...' 'Proboha,' zaúpêla Susan, ale Richard si jí nev¿ímal. '... abys cítil lásku k minulosti a úctu ke v¿emu, co ji odráæí, obzvlῃ k zemi jako takové...' 'Stárnoucí hipík,' za¿eptala si pro sebe Susan a zavrtêla hlavou. 'Vzala jsem si stárnoucího hipíka.' Podíval se na ni tak⌐ka p⌐ísnê. 'Jsem archeolog. Pro mê jsou tyhle vêci dûleæité. A ty ⌐eçi o tom, kdo je 'stárnoucí', si laskavê nech pro sebe.' 'Skonçi to. Traumatizuje¿ ho.' Jízlivou slovní vÿmênu p⌐eru¿il náhlÿ závan vêtru. Do oçí jim vlétla drobná zrnka hlíny a zaprá¿ila i neklidného chlapce. Zavrtêli hlavami a zamrkali, aby to p⌐estalo píchat. Susan smetla prach z Michaelovy zavinovaçky, ale dítê bylo uæ zase klidné a pozorné. 'Teâ je ⌐ada na tobê,' vybídl ji Richard. 'P⌐ej si nêco.' 'Uæ jsem ⌐ekla: pozdêji.' 'Ale to se dêlá tady. Ta mohyla p⌐iná¿í ¿têstí.' Daleko v lese se rozk⌐içely straky. T⌐i ptáci se krouæivê rozletêli smêrem k mohyle, ale pak si najednou sedli do vypáleného strni¿tê. 'Jedna za smutek,' vzpomnêl si Richard, 'dvê pro radost...' Podíval se po Susan. 'A t⌐i, aby byla holka?' Zatáhl Michaelovi za plenku a p⌐es vÿpary ze zásypu a kojeneckÿch hovínek se pod ni podíval. 'Zaplaƒpánbu. Je¿tê to tam má.' Susan se zasmála. 'Ty jeden troubo povêrçivÿ.' 'To byl vtip. To byl jenom vtip...' Teprve ve dvê hodiny ráno Susan koneçnê potichu vyslovila své p⌐ání. Richard spal jako d⌐evo. Michael se probudil z neklidného d⌐ímání, dostal najíst a Susan ho chvíli kolébala a hladila po líçkách. Myslela si, æe se Richard probudí taky, ale mêl za sebou dlouhÿ den a únavnou jízdu z nemocnice. Soukromá oslava navíc skonçila jídlem a vínem. Jeho têlo - star¿í neæ Susanino - takovému tempu nestaçilo. 'Mêli jsme ¿têstí, æe jsme tê dostali.' Michael vyprskl mléko z láhve. Z bublinek vznikl çûrek, kterÿ mu stékal po bradê. Z haly se ozvalo tiché zacinkání: dvê hodiny. Richard se zavrtêl, ale neprobudil se. Susan sáhla do noçního stolku a mezi krabiçkami s léky, tampóny a kníækami nahmatala figurku z çervené hlíny. Vytvarovat ji z modelovací hlíny, kterou pouæívala p⌐i vÿuce, jí zabralo jen pár minut. Byla velice jednoduchá, mêla jen hlavu, ruce a nohy, bez rozli¿ení pohlaví. Nebyla vypálená, ale byla vyschlá a praskala. Vstala z postele, ti¿e do¿la do obÿváku a rozsvítila lampiçku v koutê. Zpoza pohovky vytáhla jednoduchou d⌐evênou kolébku, kterou si udêlala veçer spletením b⌐eçƒanovÿch ¿lahounû a suchÿch vêtviçek, které pouæívali na podpal. Vystlala ji barevnÿmi polními kvêty podle toho, jak si to pamatovala z dêtství, kdyæ jí teta Ruth ukazovala, jak zapuzovat stíny. Poloæila Michaela do kolébky; suché vêtviçky pod váhou têlíçka zapraskaly. Dítê v¿ak dál zûstávalo zticha a bledÿma oçima se ve slabém svêtle lampy dívalo na matku. Susan se na nê usmála a pak malou, primitivní figurku zvedla. 'V tvé matce byla ¿patnost,' za¿eptala. 'Ty ji ale nezná¿. Tvûj otec ji nezná. Ale já ji znám. Zahlédla jsem ji v jejích oçích. Jestli tvá matka mêla v sobê ¿patnost, moæná i v tobê stín zûstal.' Mávla figurkou vzduchem. 'V¿echny ¿patnosti, které má¿ od své matky, aƒ p⌐ejdou do téhle figurky. Pojâte. Jen pojâte. Do figurky.' Zvedla Michaela z kolébky a rozhrnula mu vlnênÿ kabátek. Pak mu zaçala drolící se figurkou p⌐ejíædêt po ústech, po tvá⌐ích, kolem oçí, po hlavê, po hrudi, po zádech a po noæiçkách. Nechala ho pomazaného tenkou vrstviçkou çervené hlíny. 'V¿echno ¿patné uæ je pryç,' ⌐ekla a hlavou se jí mihla vzpomínka na tmavé veçery, kdy si tetiçky v jejich klaustrofobickém obÿvacím pokoji podávaly podobné figurky z ruky do ruky a ti¿e ⌐íkaly nêco, çemu Susan, která to pozorovala z kouta, rozumêla jen çásteçnê. Poloæila Michaela na podlahu a kolíbku na çistou m⌐íæ v krbu. Vêtviçky zp⌐elámala a udêlala tak malou hranici. Pak nad ní figurku rozdrobila. Nechala kousky hlíny propadávat mezi prsty a sypat se na d⌐evo. Potom hranici zapálila, dívala se, jak ho⌐í a poslouchala pronikavÿ, suchÿ praskot. Za nêkolik málo vte⌐in vysoké plameny pohasly a bylo po v¿em. Michael otoçil hlavou, aby na oheñ vidêl, a oçi mu zaho⌐ely odleskem jeho zá⌐e. Susan mu zlehka poloæila ruku na hruâ a p⌐ilákala t⌐pyt têch bledÿch oçí zpátky k sobê. 'Pat⌐í¿ nám,' za¿eptala. 'Teâ jsi ná¿. Sami jsme dítê mít nemohli, ale nebudeme tê mít rádi o nic míñ. Milujeme tê. Stín z tvojí matky je pryç.' Sklonila se, aby syna políbila. 'Co se to tu k çertu dêje?' Neçekanÿ, rozhnêvanÿ hlas od dve⌐í Susan polekal. Stál tam nahÿ, rozcuchanÿ Richard a jeho oçi prozrazovaly, æe tu¿í, co se tu dêlo. 'Co tady dêlá¿?' 'Nevêdêla jsem, æe jsem tê probudila. Promiñ.' 'Neprobudila ji mê. Probudil mê pach kou⌐e. Myslel jsem si, æe ho⌐í.' Do¿el ke krbu a skrçil se k vyhasínajícím uhlíkû. Nechápal, co se dêje, byl zvêdavÿ, ale zároveñ byl asi p⌐íli¿ ospalÿ na to, aby se soust⌐edil. 'Cos tady dêlala? Zatápêla?' 'Nic. Vûbec nic. Michael nemohl usnout. Jen jsem ho nakrmila.' Sáhl do krbu a vytáhl odtamtud oho⌐elÿ kvêt pampeli¿ky. Kdyæ se jí podíval do oçí, pokrçila rameny a rychle se podívala jinam. Teprve pak si v¿iml çerveného zbarvení Michaelovÿch tvá⌐í. 'Proboha! A ty mnê ⌐íká¿, æe jsem povêrçivÿ!' Odhodil zbytek kvêtiny zpátky mezi uhlíky, vzal si Michaela k sobê a chvíli tiché dítê houpal. Hnêv, kterÿ je¿tê p⌐ed chvílí cítil, vyprchal. Podíval se na Susan a ⌐ekl: 'Já tyhle babské praktiky znám, nemysli si. Staré çarodêjnice to jsou. Sama jsi mi o tom vyprávêla, vzpomíná¿? Kterÿ rituál to byl? Svázání jeho du¿e s duchovním svêtem tvé rodiny? Propojení s duchy p⌐edkû ze starÿch Uher?' Usmála se a s nejvêt¿ím klidem mu svê⌐ila çásteçnou leæ: 'Svazovala jsem ho s duchem jeho rodiçû. S námi. To je v¿echno.' Richard si povzdechl, ale kdyæ jí neçekanê, láskyplnê poloæil ruku na rameno, zareagovala a smutnê jeho prsty políbila. 'V¿ichni dêláme hlouposti, kdyæ to na nás p⌐ijde,' ⌐ekla. 'Dêláme je s têmi nejlep¿ími úmysly.' 'Já vím,' ⌐ekl unavenê. 'Jako to moje ob⌐adní uvítání u mohyly.' 'Kentská doba bronzová a uherské babské çáry...' Musel se rozesmát. 'To by z nêj mêlo bÿt dob⌐e promíchané dítê.' Richard vstal. Çervenê pomalovaného Michaela dræel na hrudi, v pevném objetí velkÿch otcovskÿch paæí. 'Oçistí¿ ho ty, nebo to mám udêlat já?' 'Já to udêlám. Bêæ spát. Nech si nêco hezkého zdát.' 'To snad ani není nutné. Nebo je?' P⌐edali si dítê a objali se. Susan se za ním dívala, jak z pokoje odchází, a pak zaçala Michaela kolébat v náruçí, ¿eptat na nêj a otírat mu hlínu z tvá⌐e. Michal se rozplakal, ale potichu. Skoro rezervovanê. DVë Susan ráno nechala francouzská okna doko⌐á. Po dnech nevlídnÿch, skoro uæ podzimních plískanic byla vdêçná za slunce a svêæest ve vzduchu. Michael spal hlubokÿm spánkem v dêtském ko¿i hned za dve⌐mi. Po odchodu peçovatelky mêla celÿ den pro sebe, a tak se rozhodla vênovat nêkolik hodin svému koníçku - restaurování panenek. P⌐ed dvêma mêsíci objevila dvê panenky v malém obchûdku v Bloomsbury. Byly to viktoriánské panenky do postele, jaké se dávaly v dêtském pokoji na pol¿tá⌐. Jedna byla 'muæská' a druhá 'æenská', ale Susan si nebyla jistá, jestli pûvodnê pat⌐ily k sobê. Tvá⌐e a vlasy nesly stopy ne¿ikovného, necitlivého pokusu o opravu, a tak se rozhodla, æe opravu odçiní a pokusí se jim co nejvêrnêji vrátit pûvodní vzhled. Æenská panenka mêla krajkové ¿aty a lnêné spodní prádlo. Byla bosá, ale na bavlnênÿch návlecích, které mêla jako ponoæky, byla nakreslena písmena A a Q. Muæská panenka mêla na sobê têsné çerné sako a rourovité kalhoty. Kûæe jeho bot byla dokonale zachovaná, dokonce i s tenounkÿmi tkaniçkami, z nichæ jedna byla zavázána dvojitou smyçkou. Susan za obê zaplatila dvacet liber, ale byla p⌐esvêdçena, æe mají cenu mnohem vy¿¿í. Zatím jí bezprost⌐ední radost p⌐iná¿elo jejich restaurování. Poçítala. æe do ¿koly se vrátí nejd⌐ív na ja⌐e. Volnost. Uva⌐ila si hrnek kávy, za¿la se podívat na Michaela, kterÿ si ze spánku nêco pobrukoval a pak se pustila do pomalého odstrañování záplat, kterÿmi panenky ne¿ikovnê poznamenal jejich p⌐edchozí vlastník. Mêla p⌐i tom brÿle na çtení, nasazené v pûlce nosu. V posledních letech se jí zaçal prudce zhor¿ovat zrak, ale kontaktní çoçky nechtêla; bolelo ji to a slzely jí nich oçi. Richard jí ⌐íkal, æe v brÿlích se zlatÿmi obrouçkami vypadá 'sexy'. Samotnou Susan spí¿ trápilo, æe je pro ni çím dál têæ¿í del¿í dobu zaost⌐ovat zrak na nêco, co dræí blízko p⌐ed oçima, t⌐eba na knihu nebo na panenku. Po pûl hodinê intenzivní práce ji zaçalo píchat v zádech, a tak panenku odloæila, sundala si brÿle a vy¿la ven na zahradu. P⌐estoæe v minulÿch dnech pr¿elo, v¿echno se zdálo bÿt suché a rozpálené. Od sousedû sly¿ela psa, jak ¿têká nêkde mezi jedlemi, které vedlej¿í zahradê vévodily. Se¿la dolû k bránê, zhoupla se na ní a p⌐elétla pohledem pole, 'krtinec', náletovÿ remízek nad lomem a holÿ h⌐eben, odkud se terén svaæoval k hrázím a rákosí solnÿch mok⌐adû. Vál çerstvÿ vítr. Cítila v nêm mo⌐e. Ze zahrady Whitlockovÿch nebylo vidêt p⌐ímo na Kanál, ale za takovÿch jasnÿch dnû, kdy vítr vanul od pob⌐eæí, se jeho vûnê a pocit blízkosti konce zemê pronikavê p⌐ipomínaly. Pole plenili racci. Najednou Michael zana⌐íkal, ale zvuk zase rychle utichl, a tak kdyæ se Susan mezi ovocnÿmi stromy vracela k domu, soust⌐edêná na dítê a jen pomíjivê vnímající, æe t⌐e¿nê jsou napadeny rzí, byla klidná. Vyrovnaná. Docela spokojená. Jen ve¿la francouzskÿmi okny do domu, zazvonil telefon. Cítila çerstvou zeminu, ale nev¿ímala si toho. Pohled k dêtskému ko¿i jí prozradil, æe je tam klid, ale p⌐esto mêla neurçitÿ pocit, æe nêco není v po⌐ádku... Telefon se nedal odbÿt, a tak zvedla z vidlice sluchátko. Byla to Jenny, její dobrá p⌐ítelkynê, která uçila ve stejné ¿kole. Chtêla pomoct s oslavou, která se mêla konat u p⌐íleæitosti sobotních k⌐tin a napadlo ji, æe by p⌐ispêla nêjakÿm obçerstvením. 'Jsi hodná, ale Richard chce opékat jehnê.' 'Na k⌐tiny?' '₧íká, æe aspoñ bude zmêna.' 'Peçené jehnê pro çty⌐icet lidí?' 'Tvrdí, æe bude zmêna. Je to chlap. On to zvládne.' 'Ale... peçené jehnê?' 'Zmêna.' Jenny se na chvíli odmlçela a pak si povzdychla. 'Takæe mísa s tuñákem by byla nadbyteçná.' 'V troubê nebude místo ani na st⌐evli.' 'Tak já udêlám aspoñ pudink. Ovocnÿ salát.' 'Na pudink se uæ domluvily rûzné 'matky'. Jestli chce¿ opravdu pomoci, tak by se nám hodilo... jak to mám ⌐íct...' 'Pohlídat dítê?' 'Ty snad umí¿ çíst my¿lenky. Ano. Pohlídat dítê. Jenom sem tam, na pár minut, kdyæ se budu muset toçit kolem tetiçek. O pití se samoz⌐ejmê postará Richard. I o to své jehnê.' 'A co mám dêlat s têmi tuñáky?' 'Hoâ je zpátky. Dop⌐ej jim svobodu. A díky za starost Jenny.' Co tu tak stra¿nê smrdí? Odkud se vzal ten puch çerstvê nakopané hlíny? ¢la do kuchynê a nechala si p⌐ekapat druhÿ hrnek kávy. Dala do trouby ohnivzdornou mísu s tím, co zbylo od vçerej¿í veçe⌐e, a nastavila budík. Richarda dnes na veçe⌐i neçekala a ona právê dostala hlad, takæe jí poveçe⌐et v pêt p⌐ipadalo jak dobrÿ nápad. Ale ten puch! Nechápavê se vrátila do obÿváku. Byl to pach, jakÿ si spojovala s otcovou zahradou: çerstvê obrácená pûda, kovová vûnê rycích vidlí a dal¿ího zahradního náçiní, mokrého a umazaného soustavnÿm pouæíváním. Vûnê vlhka, vegetace, humusu, kompostu, pronikavá, d⌐evitá. Kolik pocitû v ní ta vûnê vyvolávala. Kolik vzpomínek... Do¿la k francouzskÿm oknûm. Tady byl pach je¿tê intenzivnêj¿í. Zneklidnêla a rychle se rozhlédla kolem sebe, zaçala propadat panice. Kdyæ se podívala do ko¿íku, málem vyk⌐ikla. Rozbêhla se k dítêti a popadla je do náruçe. 'Zatracenÿ pes! Ta potvora!' Michael byl zaházenÿ vlhkou hlínou. Ko¿ byl ¿pinavÿ. Tam, kde buclaté ruçky nahmataly a stiskly hlínu, byly çerné. Hlína byla rozházená i po koberci kolem. Právê ta tmav¿í skvrna na tmavém podkladu ji málem upoutala uæ p⌐edtím. 'Sakra! Sakra!' Vídali zví⌐e çasto i u nich na zahradê, jak çenichá a hrabe v kvêtinovÿch a zeleninovÿch záhonech. Muselo se nêjak dostat aæ do obÿváku, u¿pinêné hrabáním, postavit se ke ko¿i a poloæit zablácené tlapy na jejího syna. Susan chlapeçka chvíli kolébala a pak ho aspoñ trochu oçistila. Odnesla ho do koupelny a smyla mu lepkavou hlínu z prstû a z obliçeje. Michael byl velice tichÿ. Susan sly¿ela psa ¿têkat za plotem. Takæe se po zabêhnutí k Whitlockovÿm zase vrátil domû. 'Chudáçku. Je to moje vina. V¿echno je to moje vina. Jsem pitomá. Mêlo mê napadnout, æe vedle mají toho pra¿ivého psa.' Kdyæ byla s chlapcem hotová, vysála hlínu z koberce. Zav⌐ela okna a znovu se posadila k panenkám. Ale zlobila se, stra¿nê se na sebe zlobila, æe vystavila synûv æivot nebezpeçí. Ten pes mohl bÿt klidnê nebezpeçnÿ. Mohl ho udusit. Nedávala dost dobrÿ pozor. Pouçení pro p⌐í¿tê! Cítila takovÿ vztek. Panenky zûstaly leæet netknuté. Michael spal a kñoural. Susan se pomalu uklidnila, poloæila si ruce na prsa a myslela na chlapce, na adopci, na pohled v oçích jeho biologické matky... a na sobotu. Taková velká slavnost. Tolik práce! 'To nic,' ⌐ekla si. 'Hlavnê se nerozçilovat. Nerozçilovat se...' U sousedû zavyl pes. Zatím se aæ do domu nikdy neopováæil. Moæná také svÿm psím zpûsobem poznal, æe udêlal nêco, co nemêl. Vy¿la ven a p⌐es trávník do¿la aæ k plotu, napûl odhodlaná zavolat na souseda a ⌐íct mu, æe by nemêli nechat psa tak toulat. Ale kdyæ nahlédla p⌐es plot do sousední zahrady, pocítila nejprve úæas, kterÿ vzápêtí vyst⌐ídal zmatek. Pes - tmavÿ, hrozivÿ vlçák, byl uvázanÿ u kûlu uprost⌐ed trávníku. Stál na konci napjatého vodítka, díval se na Susan a vyl æalem, æe ho tak krutê p⌐ivázali... T₧I Richard stál v koutê pokoje, kolem krku mêl fotoaparát a baterku, ruce v kapsách, byl ve st⌐ehu. Sklesle a smutnê pozoroval Susan opuchlÿma, zrudlÿma oçima çlovêka, kterÿ proæívá nejvêt¿í zátêæ a zmatek svého æivota. Susan sedêla p⌐ed prázdnÿm krbem, kolena p⌐itaæená k têlu, hlavu v dlaních. Z ⌐ímsy nad krbem visel dêtskÿ reproduktor p⌐ipojenÿ k Michaelovê postÿlce v jejich loænici, nehybnÿ kus umêlé hmoty, mlçící, ale skoro aæ vÿhruænÿ. Susan se na reproduktor dívala unavenÿma, kruhy lemovanÿma oçima. Vypêtí poslední t⌐í dní ji zaçínalo zmáhat. Oba je to zaskoçilo. Svêtlo lampy, která stála v koutê, dodávalo její kûæi bezkrevnou, nep⌐irozenê ælutou barvu. I detaily zanedbávající stín vrhanÿ na protêj¿í stênu odráæel její zoufalství. Noçní ko¿ile se jí kolem nohou, které vypadaly tence a slabê, rozev⌐ela. Objala kolena a zahledêla se na mikrofon, kterÿ p⌐ená¿el zvuky z místnosti v pat⌐e. V podveçer se jí udêlalo zle. Richard byl p⌐esvêdçen, æe nêco ví. Znal ji uæ dost dlouho. Znal p⌐íznaky. Ale kdyæ se opatrnê zeptal, o co jde, neodpovêdêla mu. A tak sedêl v koutê, v duchu zmítanÿ strachem a oçekáváním, a çekal, jestli dojde k dal¿ímu útoku na Michaela. Osobnê byl zpola p⌐esvêdçen, æe je to matka. Michaelova pravá matka. Ale jestli to byla ona, tak jak se dostávala do pokoje? Jestli to byla jeho matka, jak se dostala oknem dovnit⌐? Nedávalo to smysl! A proç by je tak muçila? 'Nechce¿ çaj?' Zavrtêla hlavou. 'Díky, ne.' 'Kávu?' 'Ne...' (Podráædênê.) 'Brandy?' 'Ne! Pro boha, Richarde!' Najednou jí poklesla hlava a zachvêla se. Stín na protêj¿í zdi následoval zlostnÿ pohyb. Richard cítil, jak ho zaçíná píchat v oçích a pálit v krku. Chtêl jít k ní, dotknout se jí, poloæit jí ruku na rameno, ale nejspí¿ by ho ok⌐ikla. Çelo se jí vlhce lesklo. Kdyæ zvedla hlavu, temné linie pod oçima vypadaly jako líçidlo. Koneçky tmavÿch vlasû zvlhly potem a lepily se jí na çelo pod neobvyklÿmi úhly. Nemêla daleko k slzám. 'Promiñ.' 'To nic.' A pak ten zvuk... ten zvuk! Susan málem vyk⌐ikla, jak ji ten hluk zaskoçil a polekal. Richard p⌐ebêhl doprost⌐ed pokoje a napjatê poslouchal zavê¿enÿ umêlohmotnÿ reproduktor. Ano. Byl to ten ¿elest. Zvuk hlíny házené na dítê. Stejnÿ jako p⌐edtím. Potom dêtskÿ pláç, tiché mumlání, pak rychlé zana⌐íkání, následované je¿tê zmuçenêj¿ím, potlaçovanÿm zvukem, kterÿ nebyl vÿk⌐ikem ani mumláním, ale spí¿ projevem bolesti. 'Je tam, v pokoji. Bêæ!' vyk⌐ikl, ale Susan uæ vstala a rozbêhla se ke dve⌐ím na chodbu. Richard, s bleskem nabitÿm a aparátem v pohotovosti, zatím rychle pro¿el francouzskÿmi okny do zahrady a zamkl za sebou. Dusavê p⌐ebêhl zahradou na trávník pod loænicí. Zvedl hlavu, ale kdyæ uvidêl, æe okno je zav⌐ené, nechápavê vyk⌐ikl. Ohromilo ho, æe nevidí to, v co zoufale doufal, æe uvidí. P⌐ejíædêl svêtlem baterky po zahradê. P⌐ebêhl ke stromûm, prohledal jejich vêtve, svítil si hned napravo, hned nalevo. Jasnÿ ælutÿ kuæel propátral v¿echny stíny a kouty nevelkého sadu, kûlny na d⌐evo i na ná⌐adí, vysokÿ plot. Obrátil se zpêt k domu a p⌐ejel svêtlem zadní stênu, posvítil si do kaædého okna, na kaædou ⌐ímsu, na kaædou rouru a okap. Nic nena¿el. V oknê pokoje se objevila Susan. Svêtlo se na ní zastavilo. Stála tam jako nêjakÿ p⌐ízrak, dræela dítê a vrtêla hlavou. Z jejího obliçeje vyza⌐ovalo zoufalství a strach. Bledé tvá⌐e se leskly slzami. Richard se vrátil do domu a vy¿el nahoru do loænice. Çerstvou zeminu ucítil, je¿tê neæ do¿el ke schodûm, zase ten têækÿ pach právê nakopané hlíny, kterÿ dûm pronásledoval uæ pátÿ den. Kdyæ do tmavého pokoje vstoupil, Susan se na nêj mlçky podívala. Rozsvítil. Michael odvrátil obliçej a rozplakal se. Richard p⌐e¿el po hlínou posypané podlaze. Vyfotografoval si pokoj ze v¿ech úhlû. Nejvêt¿í koncentrace sypké zeminy byla uprost⌐ed postÿlky. Hlína byla tentokrát suchá a pomêrnê svêtlá. Byly v ní malé kamínky, sem tam uschlÿ list nebo vêtviçka. Strop nad postelí nebyl umazanÿ a kdyæ si Richard prohlédl drátênou m⌐íæku nad oknem, nena¿el tam æádné zbytky hlíny, z níæ by se dal usuzovat, æe ji nêkdo naházel otev⌐enÿm oknem zvençí. Byl vyçerpanÿ a vêdêl, æe také Susan, mlçky dræící chlapce, je na pokraji zhroucení. D⌐epl si a zaçal tu spou¿ƒ shrabávat do odpadkového ko¿e. Na první pohled to vypadalo, jako by se nêkdo postavil k postÿlce a vyklopil nebo vyt⌐ásl na dêtské têlíçko vêdro suché hlíny. Hlína se rozsypala v kruhu kolem postÿlky. A to se stalo t⌐etí noc po sobê! Rozdíl tu v¿ak byl. Minulou noc byla hlína naçervenalá a suchá, jako je pûda v Devonu. A noc p⌐edtím byla mokrá, odpornê páchla a hemæila se zvlá¿tními, tlustÿmi, zelenorûæovÿmi çervy, z nichæ nêkte⌐í jako by byli p⌐e⌐íznuti noæem. 'V¿echny dve⌐e jsou zamçené. V¿echna okna. Jestli v tomhle pokoji nêkdo byl, tak je¿tê musí bÿt v domê.' Nejd⌐ív prohledal patro. Nahlédl pod postele, do sk⌐íní, do ¿atníku a nakonec i za obloæení v koupelnê. V p⌐ízemí se je¿tê jednou p⌐esvêdçil, æe v¿echny dve⌐e jsou zamçené, a pak rychle probêhl jednu místnost po druhé, otev⌐el dokonce i velkou lednici ve sklepê. Sklep byl malÿ a úzkÿ, nep⌐íjemnê vlhkÿ. Bylo to skladi¿tê starÿch beden, kol, krabic s plesnivêjícími knihami a çasopisy, blednoucího nábytku. Prohledal kaædou píâ a nakonec æeleznou tyçí prohrábl i uhlí v zásobníku. Oboje vstupní dve⌐e do sklepa byly zamçené. Kdyæ se vrátil do loænice, Susan uæ byla klidnêj¿í. Byla uslzená a velmi bledá, ale vypadalo to, æe uæ se znovu ovládá. 'Co pûda?' za¿eptala. 'Nemohla se schovat tam?' Richard vy¿el na podestu a podíval se nahoru na malÿ prûlez do prostoru pod st⌐echou. V têch nêkolika málo vte⌐inách, neæ Susan po p⌐ívalu hlíny vybêhla nahoru, by se sotva nêkdo stihl protáhnout tak malÿm otvorem. P⌐esto vytáhl schovanÿ æeb⌐ík, vylezl k dví⌐kám, otev⌐el je a rozsvítil. Bylo tu chladno a sucho. Sehnutê prolezl mezi narovnanÿmi krabicemi a nosnÿmi trámy ta¿kové st⌐echy. V jedné velké nádræi bublala voda. Zpod okapû bylo sly¿et neklidné ¿elestêní ptákû, vyru¿enÿch náhlÿm svêtlem. Jinak byla pûda bez æivota. Slezl zpátky na podestu a zavolal Susan. Kdyæ vracel æeb⌐ík tam, kam pat⌐il, zavolal na ni znovu a p⌐ekvapilo ho, æe nedostal odpovêâ. ₧ekl si, æe nejspí¿ ode¿la dolû a Michaela vzala s sebou. Najednou z okolního ticha znervóznêl. Se¿el taky dolû, nahlédl do kuchynê a pak i do obÿvacího pokoje. Susan stála u krbu, chovala Michaela v náruçí a dívala se na manæela. Tvá⌐ mêla popelavou, ale vypadala spí¿ rozzlobenê neæ ohromenê. 'Co se dêje?' 'Dve⌐e,' ⌐ekla zlostnê. 'Ty pitomé dve⌐e.' Richard do¿el k francouzskÿm oknûm a zkusil je. Proti oçekávání se otev⌐ely ven do studené noci. 'Ale já jsem je zamykal. Vím, æe jsem je zamykal.' Znovu dve⌐e zav⌐el a p⌐e¿el k prázdnému krbu. Hnêv v Susaninÿch oçích vyst⌐ídalo zoufalství. 'Tak tudy utekla,' za¿eptala plaçtivê. 'Proboha, Ricku - ona je tak mazaná. Schovává se v domê a mate nás. Chodí si tu za na¿imi zády. Pozoruje nás. Moæná si dokonce nechala udêlat klíçe... Prokrista!' Vlastní klíçe! V prvních dnech po p⌐evozu Michaela domû, kdyæ si je¿tê Susan nedávala dost pozor, si mohla docela snadno nechat udêlat duplikáty Susaninÿch klíçû. Jestli tu dnes veçer opravdu byla, tak se schovala venku a çekala na svou p⌐íleæitost. Kdyæ vidêla, æe Michaelovi rodiçe jsou dole sami, proklouzla zadními dve⌐mi do domu, vysypala na mimino hlínu a pak se schovala nêkde naho⌐e, dokud se nepozorovanê nemohla vrátit do obÿvacího pokoje a odtamtud se dostat zase ven. Richard byl p⌐esvêdçenÿ, æe kdyæ p⌐i¿el ze zahrady, tak za sebou dve⌐e zamykal. A p⌐esto... V duchu nevyluçoval moænost, æe si v tom spêchu mohl jen myslet, æe dve⌐e zamkl. Nebo moæná otoçil klíçem d⌐ív, neæ za sebou ⌐ádnê zav⌐el. 'Nevím. Prostê nevím...' 'Ale já vím,' ⌐ekla Susan a tentokrát to znêlo jako zví⌐ecí zavrçení. Z oçí jí çi¿ela zῃ. Michael se pokusil bránit jejímu náhle aæ p⌐íli¿ ochrannému sev⌐ení. 'Byla tady. Vysmívá se nám. Dêlá si z nás blázny.' 'Ale proç? Proç by to dêlala?' 'Protoæe má vztek! Protoæe se nenávidí!' Richard nechápal. 'Proç má vztek? Proç se nenávidí? Já to nechápu.' 'Protoæe se vzdala svého dítête, osle,' rozk⌐içela se na nêj Susan. 'A teâ zjistila, æe s tím nemûæe æít!' 'Ale vædyƒ souhlasila. Chtêla se toho dítête vzdát.' 'Váænê? Váænê?' Susanina tvá⌐ zrudla hnêvem. 'Jak to ví¿? Tys ji nevidêl. Tys tam nebyl. Já jsem ji vidêla, Richarde. Vidêla jsem, jak se dívala. Vím, co se v ní dêlo... Proboha. Proboha. Tys do téhle adopce nikdy nedal srdce. Nechal jsi v¿echno na mnê. Myslí¿ ty vûbec nêkdy na nêco jiného neæ na sebe? P⌐edstav si, jaké to pro tu æenu muselo bÿt! Zkus si to p⌐edstavit!' Jejich zvÿ¿ené hlasy p⌐irozenê rozru¿ily Michaela, takæe se rozplakal. Susan ho kolébala v náruçí. Smetla mu z tvá⌐e trochu suché hlíny, která tam je¿tê zûstala, a snaæila se ho konej¿ivÿmi zvuky a konej¿ivÿmi pohyby uti¿it. Richard rozp⌐áhl ruce a oba je objal, matku i dítê. Napêtí trochu povolilo a vztek pominul. '₧ekla jsem pár o¿klivÿch vêcí. Promiñ.' Richard pohladil líçka dítête, zmáçená slzami. 'Ne. Mêla jsi právo to ⌐íct. Jsou vêci, které jsme si mêli ⌐íct uæ dávno. Budeme si o nich muset dûkladnê promluvit. Ale ne teâ. Teâ na to není ta vhodná chvíle.' V Susaninê smíchu bylo z⌐etelnê sly¿et ironii. Pak ale zavrtêla hlavou. 'Promiñ. Omlouvám se, Ricku. Prostê je to na mê moc... tohle peklo... ten útok. Kdyæ nevím, co to znamená...' 'Já vím, rozumím ti.' P⌐itáhl Michaelovi pe⌐inku, aby têlíçko bylo líp zabalené. 'Co udêláme s tím víkendem? Zru¿íme ho?' Susan zavrtêla hlavou. 'To nemûæeme. Je to moc lidí. A teâ uæ je pozdê.' 'Vædyƒ o nic nejde, je to jen oslava. Mûæu ráno vstát a celé dopoledne telefonovat.' Povzdechla si a op⌐ela se o nêj. Byla unavená, k padnutí. 'A to jehnê vyhodíme?' Nejd⌐ív se usmál, pak se rozesmál naplno. Susan zvedla hlavu a taky se usmála. 'Ty jsi ale trdlo. Peçené jehnê pro takové davy. Bude¿ sedêt u trouby celÿ den.' Nechápavê se na ni podíval. 'Já je p⌐ece nebudu péct v troubê. Budu je opékat na roæni. Proto jsem vykopal tu jámu. Proboha, dovede¿ si p⌐edstavit, jak asi bych v troubê udêlal sedm jehnêçích kÿt? 'Ach...' Susan p⌐ikÿvla a neznatelnê se usmála. 'Musím p⌐iznat, æe mi to dêlalo starosti.' Susan ¿la spát. Michael tvrdê spal v postÿlce vedle ní. Richard je¿tê hodinu neklidnê chodil po domê a nakonec se na chvíli posadil v pracovnê, malém, tmavém pokoji, obloæeném knihami, jeho fotografiemi a policemi s çasopisy. Probíral se stránkami çlánku, kterÿ psal pro Archaeological News, ale slova nevnímal. Byl si jistÿ, æe dve⌐e do zahrady zamkl, kdyæ se vrátil po prohledávání okolí domu. A zamkl je i mezi svÿm odchodem a návratem. Proç by to taky neudêlal? V tom byl smysl celé noçní akce - zajistit, aby se v dobê útoku na Michaela nikdo nemohl dostat dovnit⌐ ani ven. Tak je t⌐eba odemkla sama Susan. Ale proç by to dêlala? Nemêla dûvod snaæit se manæela klamat. Za poslední çty⌐i noci pokaædé nêkdo na Michaela naházel çerstvou hlínu, a moæná i ve dne, kdyæ byla Susan s chlapeçkem sama. Nêkdo, kdo byl v domê. Nêkdo, koho nemohli p⌐istihnut. Ani on, ani Susan (navzájem si dêlali alibi). Takæe: Michaelova pravá matka. Jak to dêlala? Sledovala je sem a nechala si udêlat klíçe. Teâ se celÿ den schovávala venku, ale mohla i do domu, pohybovat se jím v naprosté tichosti a nezanechat ani stopu v ¿irokém okruhu hlíny rozházené na podlaze, kterou - jako vÿraz potupy - své dítê zasypala. Pokud ¿lo o pravdêpodobnost této varianty, Richard jí p⌐isuzoval pomêr jedna ku stu. Susan byla matkou posedlá ode dne, kdy si pro dítê byli v nemocnici. Její víra, æe právê tato æena má kruté útoky na svêdomí, byla naprosto iracionální - spí¿ to byl p⌐enos viny nebo úzkosti. Takæe nêco jiného. Dûm byl sto let starÿ. Pat⌐il rodinê dvê generace a Richard v nêm vyrostl. Vztahovaly se k nêmu rodinné tradice, rodinné historky, vzpomínky na kruté zimy, rodinné tragédie a váleçné ¿kody, vêt¿inou od leteckÿch pum. Ale nikdy se v souvislosti s ním nemluvilo o stra¿idlech. Pokud mu bylo známo, v domê nikdy nestra¿ilo. Nakonec na¿el tuæku a napsal na konec poslední stránky svého çlánku slovo 'poltergeist'. Mêl jen matnou p⌐edstavu, co to slovo znamená. Vêdêl, æe poltergeist údajnê mûæe vzniknout z rozru¿ené mysli, mysli obvykle æenské a dospívající. Poltergeist v domê? Ale bylo uæ pozdê veçer a on byl unavenÿ. Musel myslet na zít⌐ej¿í oslavu k⌐tin; nebyl p⌐ipravenÿ zaçít váænê uvaæovat o parapsychologickÿch jevech. P⌐esto je¿tê slovo podtrhl, sloæil papíry a opatrnê si vlezl do postele vedle Susan. Pomalu, zhluboka dÿchala, ale v¿iml si, jak se v polootev⌐enÿch oçích zalesklo odraæené svêtlo. Susan vstala ráno brzy a se¿la do p⌐ízemí k telefonu. Rozt⌐esenê vytoçila çíslo domû k doktoru Wilsonovi. Kdyæ zvedl sluchátko, mêl unavenÿ hlas a kdyæ na nêm Susan zaçala vymáhat telefonní çíslo Michaelovy biologické matky, nemêl z toho vûbec radost. 'Situaci jsem vám vysvêtlil. Naprostá dûvêra. Ona nestojí o kontakt s vámi.' 'Já si zase myslím, æe se se mnou kontaktuje. Dal jste jí na¿i adresu?' 'Rozhodnê ne!' 'Doktore Wilsone, prosím vás!' Píchlo jí v oçích. Zamrkala, aby potlaçila slzy. Uvêdomila si, æe znovu dostává zlost, a dvakrát, t⌐ikrát se zhluboka nadechla. 'Doktore Wilsone... Chci si s ní jen promluvit, nic víc. Chci jí jen ⌐íct, aby nás nechala na pokoji.' Chvíli bylo ticho. Wilson nechápal, jak to myslí. 'Urçitê se mÿlíte, Susan. 'Nemûæe vêdêt, kde jste. Na¿e dohoda byla naprosto závazná. Navíc vám snad nemusím p⌐ipomínat, æe jsme p⌐estoupili zákon. Prosím vás. Nenaléhejte na mê. Michaelova matka s vámi nechce bÿt v kontaktu. Pokud je mi známo, právê se nachází v zahraniçí...' Susan se ztêæka posadila. V zahraniçí? Nebo je to tak, jak Wilsonovi tvrdila ona? Lest? Poloæila sluchátko a zûstala mlçky, rozt⌐esenê sedêt na æidli, dokud Richard nese¿el dolû. ─────────────────────────────────── 01Radost, kterou mají Richard a Suzan Whitlockovi s adoptivního synka 01Michaela bohuæel nemá dlouhé trvání. Zdá se, æe dítê p⌐itahuje 01záhadné síly, které jeho rodiçe p⌐ivádí aæ na pokraj nervového 01zhroucení. A kdyæ chlapec vyroste, situace se spí¿ je¿tê zhor¿í. 01P⌐es nêkteré spoleçné prvky tento román na pomezí horroru 01a fantasy sice nepat⌐í do cyklu o lese mytág, svou tajemností 01a dûmyslností si s ním v¿ak v niçem nezadá. Çtená⌐e, kte⌐í si romány 01Roberta Holdstocka jiæ oblíbili, jistê zaujme mistrovskÿm 01vykreslením postav a napínavÿm dêjem, kterÿ je zavede daleko za 01hranice obyçejnosti. 04Broæ. 350 str, p⌐eloæil P.Kotrle, obálka Z.Bou¿ková, Polaris, vy¿lo 04v srpnu 1996, cena cca 105 Kç. Od téhoæ autora vy¿lo: 0014Les mytág Lavondyss Hloubení Les kostí (sbírka povídek) 0010 NESNÅZE S HRABëNKOU V NESNÅZïCH 12L. Sprague de Camp I. ¢armantní ¿lechtiçna Thorolf Zigramson poloæil svûj meç zastrçenÿ v pochvê na trávu a napíchl na háçek zeleného, divoce se kroutícího çerva. Pak hodil udici do tûñky v horské ⌐íçce a sledoval karmínovê çervenÿ splávek. Právê si podebral svûj ¿edoçernÿ plῃ aby se posadil na travnatÿ b⌐eh, kdyæ tu na nêj promluvil cesmínovÿ ke⌐, kterÿ rostl nêkolik krokû po proudu: 'Dobrÿ muæi, dej mi, prosím tê, nêjaké ¿aty!' Thorolf vyt⌐e¿til oçi. Pomalu odloæil udici a poloæil ruku na jílec dÿky. 'Co jsi to ⌐íkalo, k⌐ovisko?' Prosebnÿ hlas, aç stále melodickÿ, nabyl na naléhavosti. '₧íkala jsem, dej mi nêjaké ¿aty! Tvûj plῃ by pro zaçátek staçil.' 'Hleâme! A proç bych mêl dávat svûj dobrÿ tyrrhenskÿ plῃ prvnímu k⌐oví, která si o nêj ⌐ekne?' Hlas náhle nabyl na ostrosti. 'P⌐estañ mne nazÿvat 'k⌐ovím', rabe!' 'Proç? Líbilo by se ti víc 'd⌐evino'? Nebo 'jehliçnane'?' 'Huf! Správné oslovení pro osobu mého postavení je 'má paní' nebo 'va¿e vÿsosti'.' Thorolf s úsmêvem zastrçil dÿku zpátky do pochvy. 'Cesmína je rodu æenského, coæ? Kaædopádnê jsi první rostlina o které jsem kdy sly¿el, æe si çiní nárok na urozenÿ pûvod. Ne æe by to v Rhaetii nêco znamenalo; tituly jsme uæ dávno zru¿ili.' Podráædênÿ soprán je¿tê o oktávu stoupl. 'To je mi známo, cháme! Proto nemáte æádnou vládu, která by byla hodna toho jména. Ale teâ váænê pot⌐ebuji ty ¿aty. Mohl bys bÿt natolik ¿lechetnÿ--' 'Vylez a ⌐ekni mi, kdo jsi, a já to uváæím.' 'Nemohu.' 'Co ti v tom brání?' zeptal se Thorolf. 'Stud.' Thorolf se usmál pod vousy. 'P⌐ede mnou se stydêt nemusí¿. Stÿkám se s nejrûznêj¿ími lidmi a nêkte⌐í z nich mají víc neæ jen jeden dûvod stydêt se za sebe.' 'Já se nestydím za sebe, tupçe! Æádám tê o odêv protoæe nejsem náleæitê obleçená.' Thorolf krátce zaváhal a pak znovu zvedl svûj rybá⌐skÿ prut. 'Kdyæ nevyleze¿, nedostane¿ nic. A jdi si ⌐vát nêkam jinam; pla¿í¿ mi ryby.' 'Sprostÿ rabe! Tak se tedy podívej!' Z hou¿tí mladÿch stromkû vy¿la pûvabná mladá æena, nahá aæ na malou zlatou korunku ve svÿch zlatÿch vlasech. Açkoliv byla vysoká jen nêco p⌐es pêt stop a na Thorolfûv vkus byla trochu moc hubená, rozhodnê byla víc neæ jen pohledná. 'Dob⌐í bohové!' zvolal a znovu pustil udici. 'Jsi snad královna vil?' 'Nikoliv, jen smrtelná æena v nesnázích. Jsem Yvette, hrabênka z Grintzu.' Thorolf se nejistê zadíval k zasnêæenÿm vrcholkûm Helvetie obÿvanÿch troly; pak se hluboce uklonil. 'Vskutku, hrabênko, vá¿ odêv vám rozhodnê slu¿í, t⌐ebaæe je pro zdej¿í horské podnebí trochu nepraktickÿ.' Zvedl svûj plῃ, vyt⌐epal z jeho záhybû spadané listí a podal ho æenê, která se do nêj rychle zavinula. Jelikoæ Thorolf byl velké postavy, zmizela v nêm hrabênka celá aæ na svou korunku. 'Jak jste se dostala do tohoto postavení, má paní?' zeptal se. 'Prchala jsem p⌐ed pohûnky vévody Gondomara z Landai, kte⌐í mne pronásledovali aæ k hranicím. Myslela jsem si, æe jsem jim unikla nadobro, a tak jsem se na chvíli zastavila, abych se osvêæila v tûñce kousek níæ po proudu. Zatím co jsem se koupala, usly¿ela jsem je za zákrutem Risselu a jen tak tak jsem se staçila schovat. Na¿li mého konê i ¿aty. Kdyæ se p⌐iblíæili k tûni, p⌐eplavala jsem na druhÿ b⌐eh, vylezla z vody a utíkala. Pak jsem uvidêla tebe a schovala se do hou¿tí.' 'Vêdí vévodovi muæi, æe jste tady?' 'Soudím, æe ne.' Thorolf uváæil, co by se mohlo stát, kdyby do¿lo k boji. Vévodovi muæi jen z⌐ídka poru¿ovali svrchovanost Rhaetie. Zatímco takto uvaæoval, nêco ho napadlo. 'Proç máte na hlavê tu korunku? K va¿emu koupacímu odêvu se zrovna moc nehodí.' 'Neodváæila jsem se ji p⌐i koupání odloæit - a dob⌐e jsem udêlala,' odpovêdêla Yvette váænê. 'Jelikoæ jsem p⌐i¿la o v¿echno své zlato a ¿perky, zbÿvá mi jen tento jedinÿ klenot na zaplacení æoldné⌐û, kte⌐í by pro mne vybojovali zpátky mou zemi.' Kromê hrabênçiny krásy a neobvyklého o¿acení na Thorolfa silnê pûsobilo i její neochvêjné sebevêdomí. Tak sebejisté a aristokratické vystupování - obçané Svobodné republiky nemêli povinnosti vûçi æádné ¿lechtê - v nêm probouzelo nutkání pokleknout a zavázat se p⌐ísahou vêrnosti. Nutkání p⌐ekonal, ale nemohl se zbavit dojmu, æe mudrci kte⌐í proklamovali v¿eobecnou nahotu jako prost⌐edek k zrovnoprávnêní v¿eho lidstva, urçitê nikdy nepotkali Yvette z Grintzu. Aby zakryl své rozpaky, ⌐ekl drsnÿm hlasem: 'Ten plῃ povaæujte za pouhou pûjçku, má paní. Budu ho æádat zpátky, aæ si najdete vhodnêj¿í obleçení.' Yvette si ho zmê⌐ila pohledem. 'Vædycky se mûæe¿ spolehnout, æe æádnÿ Rhaetian nikdy nespustí svûj majetek z oçí! Ale z tvé ⌐eçí soudím, æe nejsi æádnÿ venkovskÿ k⌐upan. Komu slouæí¿?' Thorolf si poloæil ruku na srdce a uklonil se: 'Çinnÿ seræant Thorolf Zigramson od Çtvrtého pê¿ího, k va¿im sluæbám.' 'Ach, voják! Postavu na to má¿.' Prohlédla si statného, svalnatého a ¿irokoplecého mladíka od jeho krátkÿch çernÿch vlasû a peçlivê p⌐ist⌐iæeného vousu aæ po jeho zaprá¿ené a ⌐ádnê obno¿ené boty. 'P⌐ipadá ti to jako vzru¿ující zamêstnání?' Zamyslel se. 'Tak bych to nenazval, madam. Jistê, p⌐ed bitvou çlovêku bije srdce rychleji, kdyæ se zmítá mezi strachem z toho, co p⌐ijde, a strachem, aby na nêm nebylo vidêt, æe má strach. Kdyæ pak boj zaçne, má çlovêk spoustu práce uchránit svûj æivot zatímco ho jinÿm odnímá, takæe nemá ças myslet na podobné vêci. Ale z vêt¿í çásti je vojançení d⌐ina, zvlá¿tê od doby, kdy jsme p⌐evzali batavijskÿ systém.' 'Co je to?' 'V¿ichni muæi u jednotky se musí oblékat naprosto stejnê. Kdyæ slouæil u armády mûj otec, musela postaçovat barevná stuha kolem ruky nebo na klobouku. Kdyæ se ov¿em v poli nêco roztrhá nebo obnosí, musí si voják koupit nebo ukrást náhradu. Takæe armáda, která v boji stateçnê postupuje kup⌐edu, se stejnê velice rychle navrací k pûvodní pestrosti. Pak musíme po⌐ád cviçit, cviçit a cviçit, aby se vojáci nauçili okamæitê a p⌐esnê splnit kaædÿ rozkaz, takæe se z nich çasem stanou pouhá ozubená koleçka ve velkém hodinovém strojku.' 'Hu!' ot⌐ásla se hrabênka. 'To zní p⌐í¿ernê nudnê.' 'To je, ale funguje to. Jen díky tomuto systému dokázali Batavijci vyhnat ze své zemê císa⌐ova vojska.' Hrabênka zmênila téma rozhovoru. '₧íkal jsi, æe se jmenuje¿ Thorolf Zigramson?' 'Ano.' 'Pak jsi moæná p⌐íbuznÿ konzula Zigrama?' 'Je to mûj otec.' Neæ se Yvette zmohla na dal¿í otázku, Thorolf zvedl ruku. 'Dosti vyptávání, hrabênko. Zûstaneme-li tady p⌐íli¿ dlouho, lapí nás vévodovi muæi do svÿch sítí. Jeâme radêji pryç.' Thorolf si p⌐etáhl bandalír p⌐es hlavu a posbíral rybá⌐skÿ prut, podbêrák a proutênÿ ko¿ík na ryby. 'Neujdu daleko,' ⌐ekla Yvette. 'Mé ubohé nohy jsou celé rozbolavêlé.' 'Mám dobrého konê. Uveze nás oba.' Kdyæ do¿li ke klisnê uvázané u blízkého ke⌐e, Yvette se zamraçila. 'Tvûj plῃ se p⌐íli¿ nehodí k jízdê rozkroçmo. Nemohl bys mi pûjçit kalhoty?' Thorolf si povzdechl. 'Va¿e urozenost není zrovna nejskromnêj¿í dáma v nesnázích; nejezdím s holÿm zadkem o nic radêji, neæ vy. Ale - poçkejte!' Sundal si svûj koæenÿ kabátec a potom i bílou lnênou ko¿ili. Tu pak podal hrabênce. 'Natáhnête si rukávy na nohy a podolek si uvaæte kolem pasu.' Yvette vyprskla smíchy, ale poslechla. Thorolf si ji prohlédl. 'Na korunovaçní bál by se to p⌐íli¿ nehodilo, ale kde nic není... Dovolte, abych vám pomohl do sedla!' Projeli rychlÿm cvalem z⌐ídka vyuæívanou stezkou. Yvette sedêla bokem na koñovê zadku, rukama se dræela Thorolfova opasku a korunku mêla zakrytou plá¿têm. Cesta se svaæovala. Kdyæ dosáhli nejniæ¿í úrovnê, zaçaly jehliçnany prorûstat listnaté stromy - duby, buky a javory - zaæloutlé a zhnêdlé odcházejícím létem. Voják prohodil p⌐es rameno: 'Co jste to p⌐i na¿em setkání ⌐íkala o na¿í demokratické vládê?' 'Æe je to çirá anarchie a vláda lûzy,' odpovêdêla Yvette bez zaváhání. 'Dovoluji si nesouhlasit,' namítl Thorolf. 'Na¿i ve⌐ejní çinitelé moæná nejsou v¿ichni svêtci a hrdinové, ale nikdy bychom si nezvolili konzula jako byl ten osel král Valdhelm III z Locanie, kterÿ obças sám sebe povaæuje za kropící konev, chodí po paláci a moçí na kvêtiny v ko⌐enáçích.' 'A co ten rhaetijskÿ konzul, kterÿ s sebou odvezl polovinu státního pokladu, kdyæ prchal ze zemê?' 'Pravda,' p⌐iznal Thorolf neochotnê. 'Ale pokud se z na¿ich p⌐edstavitelû vyklubou ¿ejdí⌐i nebo hlupáci, v p⌐í¿tích volbách se jich zbavíme. To Locañané si své vûdce nemohou vybírat jako my.' 'V¿ichni kromê æen,' opáçila Yvette kysele. 'Ha, teâ jsem se ti dostala pod kûæi!' 'Ehm, ano,' ⌐ekl Thorolf rozpaçitê, 'obecnê se má za to, æe æeny nejsou v tomto ohledu rovny muæûm.' 'Chce¿ ⌐íct, æe bych nebyla stejnê dobrÿm politikem, jako nejlep¿í z têch va¿ich? Zasazuji se o dobro svého lidu stejnê dûraznê, jako ti va¿i senáto⌐i a konzulové. Ale ve va¿í slavné zemi mûæe kaædÿ Rhaetian s pinâourem a koulemi mezi nohama volit, t⌐ebaæe nemá víc rozumu neæ taænÿ volek, zatímco i ty nejschopnêj¿í æeny nemají nárok. Proç tedy nedáváte volební právo trolím samcûm?' Thorolf ironicky pozvedl oboçí. 'Troly nepovaæujeme za lidské bytosti. Pokud bychom jednou zaçali s ⌐í¿í zví⌐at, mohli bychom dát volební právo stejnê dob⌐e i bÿkûm a kozlûm.' 'Trolové jsou dostateçnê lid¿tí, aby mohli mít potomky s lidskÿmi æenami a têæit rudu na va¿e h⌐ebíky a meçe!' 'Ano, ale to je¿tê neznamená, æe jsou obçany. Kdyæ byl mûj otec je¿tê senátorem, navrhl uznat je jako lidské bytosti, aby se jim dostalo zákonné ochrany, ale ostatní to p⌐ijali jako ¿patnÿ vtip.' 'Uhÿbá¿ od tématu, mist⌐e Thorolfe. Lid nemûæe vzkvétat bez stability a ta vyæaduje vládu dêdiçné ¿lechty.' 'A jakou stabilitu zaruçil ten vá¿ feudalismus Grintzu?' 'Dosti uæ o tom, seræante! Jak to, æe jezdí¿ na klisnê? Myslela jsem, æe je váleçníci zavrhují, aby nebyli infikováni æenskÿmi principy - nebo tím, co se obecnê leç mylnê za principy na¿eho pohlaví povaæuje.' Thorolf se zasmál. 'To je jen povêra. Salnia vyniká odvahou mezi koñmi stejnê jako vy mezi æenami. Zatím mne donesla v¿ude, kam jsem chtêl.' 'Rhaetijská praktiçnost!' opáçila hrabênka opovrælivê. 'Nikdo si z tebe kvûli ní neutahoval?' 'Jeden z mÿch muæû si mê dobíral. Strçil jsem mu hlavu do sudu s de¿ƒovou vodou a dræel mu ji tam tak dlouho, dokud nedospêl k názoru, æe p⌐í¿tê bude dræet jazyk za zuby.' 'Nemusí¿ mít strach, æe bych si tê kvûli tomu dobírala já - alespoñ ne kdyæ bude nablízku sud s de¿ƒovou vodou. Ale jak to p⌐ijde æe ty, se svÿmi styky a vzdêláním, zastává¿ tak nízké postavení?' 'Není tak nízké, madam. Jsem zodpovêdnÿ za chování a prospêch stovky muæû - nebo bych byl, kdyby moje jednotka mêla plnÿ stav.' Po krátké odmlce dodal: 'Kdyæ jsem ukonçil svá studia a zaçal pracovat na své akademické karié⌐e, dostal jsem místo lektora na Horguské universitê.' 'Co tê p⌐imêlo p⌐e¿kolit se z profesora na vojáka?' 'Taková malá nep⌐íjemnost,' odpovêdêl Thorolf rozpaçitê, zaçínaje litovat, æe to téma vûbec nakousl. 'Jaká nep⌐íjemnost?' 'To by byla dlouhá, nudná a nezáæivná historie.' Thorolfova nesdílnost jen vzburcovala Yvettinu pozornost stejnê, jako pozornost koçky obvykle upoutá váhavá my¿. 'Povêz mi ji! ' zaprosila tónem blízkÿm rozkazu. 'Pokud na tom trváte... Kdyæ Frankové dobyli Dorelijské vévodství, vtrhl do mé t⌐ídy dav studentû a poæadovali, abych podepsal manifest za svobodu pro Doreliány. Odmítl jsem.' 'Proçpak?' '₧ekl jsem, æe za prvé se nachází na p⌐edná¿ce o tyrrhenské literatu⌐e a ne na politickém fóru, za druhé mûj podpis sotva p⌐imêje krále Chilperica aby se vzdal dobyté zemê, a koneçnê, pro Dorelijskÿ lid je pramalÿ rozdíl zda úpí pod nadvládou vévody nebo krále.' 'Co tím myslí¿, æe lid 'úpêl pod nadvládou' svÿch p⌐irozenÿch vládcû? To v mé zemi...' 'Ticho!' Thorolf p⌐itáhl uzdu, obrátil se a p⌐iloæil si prst ke rtûm. 'Ale--' zaçala Yvette. 'Mlçte! Uæ ani slovo!' odsekl Thorolf. 'Zdálo se mi, æe jsem zaslechl pronásledovatele!' Yvette zamraçenê zmlkla. Kdyæ se Thorolf p⌐esvêdçil, æe nesly¿í æádnÿ klapot kopyt ani ⌐inçení zbraní, pobídl svou klisnu znovu do klusu. 'Drzÿ kmáne!' zajeçela Yvette. 'Jak si dovoluje¿ takto rozkazovat urozené ¿lechtiçnê! V Grintzu by tê biçovali dokud by ti na zádech zûstal jedinÿ kousek kûæe--' 'Ale tady nejste v Grintzu a nemáte tu æádné poskoky, kte⌐í by vykonávali va¿e p⌐íkazy. Pokud budete dêlat potíæe, vysadím vás a vezmu si zpátky svoje svr¿ky. Tohle si p⌐ejete, hrabênko?' Yvette nêco zasyçela skrze zaƒaté zuby, ale pak se ovládla. Vysoko nad nimi se ¿arlatové slunce zalesklo na zasnêæenÿch vrcholcích hor, pak pomalu potemnêlo a zapadlo. Jedinÿ zvuk, kterÿ bylo sly¿et, byl dusot kopyt obtíæené klisny. Nakonec Yvette zamumlala nêkolik slov, které Thorolf p⌐ijal jako váhavou omluvu. Zeptala se: 'Co udêlali studenti pak?' 'Jeden z nich mi vyprázdnil na hlavu kbelík na odpadky.' 'A potom?' 'Vyhodil jsem ho z okna a zeptal se, jestli ho nêkdo z ostatních chce následovat. Nikdo se nep⌐ihlásil, protoæe sly¿eli jeçení svého druha, kterÿ si p⌐i pádu zlomil nohu. Jeho rodina to dala k soudu a universita jí musela zaplatit tisíc marek bolestného. A to byl konec mé kariéry.' 'Tak ses stal vojákem?' 'Samoz⌐ejmê. Mûj otec ⌐ekl: 'S tvÿmi rameny a nedostatkem citu pro obchod a finance ti zbÿvá jen armáda, chlapçe'.' 'Kaædÿ Rhaetian se z⌐ejmê rodí s úçetní knihou v ruce,' prohlásila Yvette, 'jinak je jako ryba, která neumí plavat.' Po krátké odmlce dodala: 'Uæ jsi bojoval?' 'Jen v takové malé potyçce s revolucioná⌐i z Tzenricu. Slibovali, æe zru¿í danê a dají v¿em Rhaetianûm podporu, takæe uæ nikdo nebude muset pracovat.' Yvette se k Thorolfovi p⌐imknula têsnêji a zavrtêla hlavou. 'Typickÿ p⌐íklad tupcû, jaké va¿e demokratická chátra nejradêji volí. Zk⌐íæil jsi s tou lûzou meçe?' 'Pár ran jsem rozdal; ale v takovém zmatku nikdo jistê neví kdo komu vlastnê co dêlá. Abych ⌐ekl pravdu, moc jsem se o vÿsledek nestaral. Jsem jen mírumilovnÿ tvor kterÿ touæí zasvêtit svûj æivot vzdêlání a vêdê. Teâ mi ⌐eknête nêco va¿ich plánech proti vévodovi. Va¿e korunka by nasytila nêkolik tisíc lidí, ale k financování útoku na vévodství staçit nebude.' Yvette se kousla do rtu. 'Bez pochyby bych do roku mohla sehnat pár dal¿ích tisíc--' Thorolf ji p⌐eru¿il. 'Bojím se, æe to po⌐ád nebude staçit. Od doby, kdy král Chiperic najal na¿e nejlep¿í muæe do Dorelianské války, platy æoldné⌐û prudce vzrostly. I s na¿í jednotkou to jde od desíti k pêti, protoæe zhÿçkaní mladíci æádají víc neæ kucha⌐i nebo podomci.' Yvette si odfrkla. 'Je známo, æe Rhaetiani kladou peníze p⌐ed slávu.' Thorolf se zasmál: 'Jak ⌐ekl ka¿par v jedné z Helmanaxovÿch her: 'Kdo má slávu? Ten kterÿ byl vçera poh⌐ben.'' 'Nemohla bych si najmout va¿e Rhaetijské vojsko?' 'Ne; ná¿ konzul je zakázal pronajímat zahraniçním dobrodruhûm.' Do pûl hodiny uæ jen cvrlikání ptactva, bzuçení hmyzu a zvonêní koñskÿch kopyt ru¿ilo ticho svaæující se cesty. Nakonec Yvette ⌐ekla: 'Pak tedy musím hledat magickou pomoc. Sly¿ela jsem, æe král Locanie vypovêdêl v¿echny mágy poté, co na¿el pod svÿm kloboukem magickou vçelu. Mnoho z nich prÿ na¿lo útoçi¿tê v Rhaetii.' 'To je pravda,' p⌐ipustil Thorolf. 'Co t⌐eba doktor Orlandus, velkÿ psychomág?' 'Má neuvê⌐itelnê vysoké nároky a nevê⌐ím mu o nic víc, neæ ledu na Zurshnittském jeze⌐e zaçátkem jara. ₧íká se o nêm æe je ze çtvrtiny çarodêj a t⌐í ¿arlatán.' '₧íká se, æe porouçí têm duchûm, co je nazÿvají delty.' Thorolf pokrçil rameny. 'O tom nic nevím. Zato znám schopného iatromága, doktora Bardiho. Vypadá sta⌐e a vet¿e, ale po⌐ád má dost moci, aby dokázal vyléçit rÿmu. A, hrabênko, prominete-li mi mou nepat⌐içnou zvêdavost, coæpak vá¿ manæel hrabê Grintz a jeho vêrní za va¿i zemi bojovat nebudou? ' 'Jsem vdova. Jako æena bez potomkû se nemohu stát zákonnou vládkyní dokud se opêt neprovdám.' 'Jak zem⌐el hrabê? Padl v boji nebo ho o æivot p⌐ipravila záke⌐ná nemoc?' 'Ani jedno ani druhé. Hrabê Volk uæ mêl za sebou osmdesát zim kdyæ mne mûj otec, baron Grombac za nêj zasnoubil, povaæujíce ho za dobrou partii. O na¿í svatební noci v¿ak hrabête potkala nehoda: zakopl a vrazil si meç do svého ubohého starého srdce.' 'To muselo bÿt hroznê nep⌐íjemné!' poznamenal Thorolf. 'Samoz⌐ejmê, æe to bylo nep⌐íjemné!' Yvette se ot⌐ásla. 'Já, k⌐ehká dívka sotva ¿estnáctiletá, jsem musela sama odtáhnout tu starou mr¿inu... Tak çi tak, teâ jsem hrabênkou.' 'A jak jste se dostala na çernou listinu vévody Gondomara?' 'Nêkolik let po tom, co Volk zem⌐el p⌐i marném pokusu o znovunalezení svého mládí, zaslíbil mne mûj otec Gondomarovi. Mê se v¿ak ten arogantní surovec vûbec nelíbil a tak jsem mu hodila svatební smlouvu do tvá⌐e a odmítla se za nêj provdat. Po poh⌐bu mého otce se Gondomar vrátil s vojskem a p⌐ísahal, æe mê do postele dostane - aƒ uæ s nebo bez poæehnání Svaté dvojice. Dala jsem mu na vêdomí, æe zabiju kaædého muæe, kterÿ by se mne chtêl zmocnit proti mé vûli, i kdyby to mêlo znamenat, æe ho probodnu ve spánku. Odrazila jsem jeho první útok a nêkolik let jsem byla nucena æít v bezpeçí hradeb, jako zajatec nebo jepti¿ka v klá¿te⌐e. Minulÿ mêsíc se v¿ak vévoda vrátil a tentokrát hrad dobyl.' 'To je zvlá¿tní, æe si dáma va¿ích kvalit a majetku nedokázala najít stovku rytí⌐û odhodlanÿch bránit brány jejího hradu!' 'Ach, mêla jsem nadbytek nabídek, ale æádná mi nep⌐ipadala dost vhodná,' odpovêdêla Yvette opovrælivê. 'Mûj p⌐í¿tí manæel musí bÿt, imprimus, vzne¿eného rodu; secundus, bystrÿ a zku¿enÿ muæ znalÿ státnickÿch záleæitostí a schopnÿ ⌐ídit zemi; a tetrius básník, kterÿ mne zahrne romantickou láskou a obdivem. A, coæ se rozumí samo sebou, vÿkonnÿ milenec a také muæ, kterÿ bude v záleæitostech chodu zemê dbát mÿch cennÿch rad.' Thorolf si hvízdl. 'Dokonce i nêkterÿ z na¿ich pohanskÿch bohû by têæko splnil v¿echny va¿e poæadavky! Já tedy urçitê ne, açkoliv pár ver¿íkû uæ jsem taky stvo⌐il. Ale poezií se çlovêk v Rhaetii, kde vládnou kupci a banké⌐i, neuæiví.' 'Ty a básník? Nakonec mi bude¿ chtít namluvit, æe tvûj kûñ hraje na loutnu! Nep⌐ipadá mi to p⌐íli¿ pravdêpodobné. Dej mi prosím p⌐íklad!' 'Poçkejte moment.' Zatímco Thorolf p⌐emÿ¿lel, çi⌐ikání ptactva ztichlo docela. Cvrçci docvrkali a potemnêlÿm nebem tu a tam t⌐epotavê p⌐eletêl netopÿr. Nakonec Thorolf spustil: 'Má paní, vládkynê hradu jeæ je sporu p⌐íçinou, baæí po manæelu kterÿ nemá slabost jedinou. Av¿ak já muæ prostÿ a soudnÿ jsem, a æivot ve læi mne málo láká jen.' 'Au!' vyk⌐ikl, kdyæ ho Yvette ude⌐ila pêstí do pravého ucha. 'Za co to bylo?' 'Nestoudnÿ kmáne! Ty, muæ nízkého pûvodu, si dovolí¿ naznaçovat, æe kdyby nêkdy mohlo dojít k nêçemu tak absurdnímu a já ti nabídla svou ruku, mêl bys tu drzost ji odmítnout! Kdybys nêco takového vyjád⌐il nahlas na mém panství--' 'Jenæe nejsme na va¿em panství. A pokud se ke mnê míníte chovat jako ke svému poddanému, mûæe se vám stát, æe dál pûjdete po svÿch.' Yvette ztichla, açkoliv Thorolf zaslechl její mumlání ne nepodobné nadávkám obchodníka s rybami kterÿ zjistil, æe mu za jeho zboæí bylo zaplaceno fale¿nÿmi mincemi. Jak dál jeli mlçky, zaçalo se Thorolfa zmocñovat podez⌐ení, æe navzdory v¿em jejím ostatním pozoruhodnÿm vlastnostem schází hrabênce smysl pro humor. Pomyslel si, co se asi stalo se v¿emi têmi rytí⌐i ze starÿch romancí a krásnÿmi dámami, které jim mávaly hedvábnÿmi kapesníçky z cimbu⌐í a pak poslu¿nê çekaly, aæ se vrátí ze svÿch vÿprav za dobrodruæstvím. Tato ctnost oçividnê k charakterovÿm rysûm Yvette z Grintzu nepat⌐ila. Koneçnê znovu promluvila, uæ zase normálním hlasem: 'Pochop prosím, mûj dobrÿ vojáku, æe bych nikdy nemohla p⌐ijmout nabídku k sñatku od nêkoho tvého stavu. Sama skuteçnost, æe pracuje¿ za mzdu, tê navædy vyluçuje z kruhu lidí vzne¿ené krve.' Thorolf pozvedl oboçí. 'Co je ¿patného na tom poctivê si vydêlávat na æivobytí?' 'Slouæí ti ke cti, æe to dêlá¿; ale ¿lechtic musí zasvêtit v¿echny své síly dobru têch, které Svatá dvojice urçila pod jeho vládu, a nemá ças vênovat se çinnosti p⌐iná¿ející mrzkÿ zisk. Kaædÿ den se musí cviçit v pouæívání zbraní, zatímco jeho paní tráví svûj ças ⌐ízením jeho domu. Zná¿ p⌐íbêh hrabête Helframa z Trongai?' 'Co se mu stalo?' 'Zjistil, æe v dûsledku nemístné nep⌐íznê fortuny není schopen platit sluhûm kte⌐í se starali o jeho hrad. Vlastnê ani nebyl schopen nakoupit dostateçné mnoæství jídla aby nakrmil svou rodinu. Tak si nasadil fale¿nÿ vous, ¿el do mêsta a p⌐esvêdçil místního hostinského, aby ho p⌐ijal jako vÿçepního. V¿echno ¿lo dob⌐e dokud jednoho dne opilÿ zákazník, hledající záminku k rvaçce, neuçinil neomalenou poznámku stran vÿçepního praseçích oçek a jinÿch rysû jeho osobnosti, které mu p⌐ipadaly protivné. Hrabê Helfram, kterÿ nebyl na uráæky zvyklÿ, mu vyƒal políçek, proçeæ ho opilec chytil za vousy a utrhl mu je. Ostatní poznali svého hrabête a zvedli se jako jeden muæ, aby útoçníka vyhodili na ulici. Jenæe p⌐íbêh dostal k⌐ídla a donesl se aæ ke králi Carinthie, kterÿ Helframa zbavil jeho postavení a dosadil nového hrabête z jiné vêtve rodiny. Kdyæ jsem o nêm sly¿ela naposledy, po⌐ád je¿tê dêlal vÿçepního a lidé p⌐icházeli zdaleka civêt na ¿lechtice, kterÿ se lopotí jako sprostÿ çlovêk.' 'Pak,' ⌐ekl Thorolf buja⌐e, 'se musím povaæovat za ¿ƒastného, protoæe nemám æádné postavení, o které bych mohl p⌐ijít. Teâ ale musíme spêchat, neboƒ draçí k⌐ídla noci valem zahalují zemi, jak ⌐íká ten muæ v Helmanaxovê h⌐e.' Vrazil koni paty do bokû aby ho pobídl k zvÿ¿enému vÿkonu. Po chvíli mlçenlivé jízdy se Yvette ozvala znovu: 'Tak çi tak, nikdy bych se nemohla vdát za Rhaetiana. Jste hroznê neromantiçtí a jediní rytí⌐i mezi vámi jsou ti maliçcí cínoví co vykukují z hodin a oznamují ças. Nikdo z vás se nemûæe pochlubit, æe by vykonal nêjakÿ hrdinskÿ çin.' Thorolf se zasmál: 'Jakou p⌐íleæitost k takovÿm çinûm má rytí⌐ v moderním svêtê! Kdyæ zabije draka, zav⌐e ho lovecká hlídka za lov bez povolení nebo mimo sezonu, jak se skuteçnê nedávno stalo jednomu locanijskému rytí⌐i v Pathenii. Kdyæ vysvobodí pannu z hanebného zakletí, p⌐íslu¿nÿ mág ho zaæaluje pro únos. A kdyby jen zapêl o své lásce pod okny své milované, autor písnê by od nêj docela urçitê poæadoval tantiémy.' 'Typickÿ rhaetijskÿ zpûsob uvaæování,' u¿klíbla se Yvette, 'kterÿ jasnê ukazuje va¿i nechutnou praktiçnost. V jak politováníhodném svêtê to æijeme!' Po krátké odmlce se zeptala: 'Jakÿ je vlastnê cíl tvého æití?' Thorolf se zamy¿lenê zamraçil. 'Jednou a pro vædy nade v¿í pochybnost prokázat autorství tyrrhenské hry Il Bastimento dai Pazzi, neoprávnênê p⌐isuzované Goldimu.' 'Míní¿ promarnit svûj æivot listováním v zaprá¿enÿch rukopisech jen abys vy⌐e¿il jakÿsi bezvÿznamnÿ pedantskÿ spor?' Thorolf pokrçil rameny: 'Mê to p⌐ipadá mnohem zajímavêj¿í neæ postávat kaædÿ den na cviçi¿ti a pok⌐ikovat na své vojáky: 'Çelém - vzad! Pochodém - vchod! Hartmunde, srovnej si krok!'' 'Jistê, a v¿echno je lep¿í neæ se stát loupeæivÿm rytí⌐em. Ale to jen potvrzuje mûj názor: æe jsi typickÿ nezáæivnÿ, hamiænÿ a neromantickÿ Rhaetian. Jako partie pro urozenou æenu se hodí¿ stejnê jako prase na koñské dostihy.' 'Hamiænÿ?' Thorolf podráædênê zafunêl. 'Mí rodiçe si neustále stêæují, æe nejsem dostateçnê spo⌐ivÿ. A kdyæ uæ jsi vymêñujeme zdvo⌐ilosti, vy byste taky byla vojákovi uæiteçná jako manæelka asi jako trepky hadovi. Bojím se, má drahá hrabênko, æe strávíte æivot prohledáváním svêta a stejnê nenajdete muæe, jakého byste si p⌐ála.' Yvette si povzdychla. 'Açkoliv se mi pomy¿lení na to hnusí, má¿ asi pravdu. Mnohé jsem vidêla kte⌐í splñovali tu çi onu mou podmínku, ale nikdo z nich neodpovídal v¿em. Myslela jsem, æe najdu druha v pohledném trubadúrovi, kterÿ se chlubil urozenou krví a slibnou zruçností v ⌐ízení státních záleæitostí, ale záhy mne opustil.' 'Nízkÿ niçema!' zvolal Thorolf, potlaçujíce úsmêv. Mêl pocit, æe neznámého trubadúra dokonale chápe. 'Prosím, povaæuj v¿e, co jsem ti vyjevila, za tajemství. Nemêla bych bÿt tak dûvê⌐ivá vûçi cizincûm a lidem nízkého pûvodu; mí rodiçe mne çasto kárali pro mûj p⌐ímÿ jazyk.' 'Va¿e tajemství jsou u mne v naprostém bezpeçí. A teâ jedna dobrá zpráva.' Ukázal p⌐ed sebe. 'Tam za zatáçkou stojí Vulfilacova kovárna.' Klisna p⌐i zmínce o konci cesty nastraæila u¿i a zbytek vzdálenosti p⌐ekonala rychlÿm cvalem. Zastavila aæ p⌐ed dvojitÿmi dve⌐mi vedoucími do kovárny. Thorolf seskoçil a pomohl dolû Yvettê. Stála tam celá rozcuchaná a k⌐eçovitê se halila do Thorolfova plá¿tê, pod nímæ ukrÿvala korunku. 'Poçkej tady,' ⌐ekl jí. 'Nerad bych aby se Vulfilac polekal tvého vzhledu.' Sám ve¿el do kovárny kde odlesky svêtla tancovaly po kovaném æeleze, zatímco jiskry vyletovaly oknem do noci jako malé karmínové svêtlu¿ky. Ková⌐ûv p⌐íbytek se tísnil vedle mnohem vêt¿í dílny. 'Ha, seræant Thorolf!' zah⌐mêl ob⌐í ková⌐. 'Rád tê vidím, to tedy ano!' P⌐i ⌐eçi pokraçoval v bu¿ení do doruda rozæhavené æelezné tyçe, kterou si kle¿têmi p⌐idræoval na kovadlinê. Po chvíli kle¿tê i kladivo odloæil stranou a zavolal na chlapce kterÿ ¿lapal mêchy. 'Odpoçiñ si, synku. Máme hosta.' 'Dva hosty,' opravil ho Thorolf a objal svého obrovského p⌐ítele, nev¿ímaje si jeho zaçernalého obliçeje a rukou. Po chvíli oba muæi vy¿li ven a spêchali k Yvettê. Thorolf ⌐ekl: 'Hrabênko, dovolte abych vám p⌐edstavil svého spolehlivého p⌐ítele Vulfilaca Ková⌐e. Má pro vás nêjaké ¿aty.' Ková⌐ se uklonil a Yvette se usmála a ⌐ekla: 'P⌐eji ti stálého zdraví, dobrÿ muæi. Kde jsou ty ¿aty?' 'V mém ubohém p⌐íbytku, veliçenstvo. Budete mne laskavê následovat dovnit⌐?' V kovárnê pro¿li kolem velkého vê¿áku s nástroji: kle¿têmi, pilníky a kladivy s hlavicemi nejrûznêj¿ích tvarû, kulatÿch, za¿piçatêlÿch i klínovÿch. Ková⌐ odstrçil závoru na malÿch dve⌐ích a zavedl své hosty do prosté svêtnice svého obydlí. Odemkl prastarou truhlici a zamumlal: 'Schovávám si vêci své ubohé æeny na památku; ale vyberte si z nich prosím co libo, má paní.' Yvette s úsmêvem p⌐istoupila k ¿atníku a stále si jednou rukou tisknouc korunku k hlavê se p⌐ehrabovat v hromádce ¿atû. Znaleckÿm okem si prohlédla æivûtek a ⌐ekla: 'Hádám, æe tvoje zesnulá æena byla plnêj¿ího poprsí, neæ já.' 'Ano, a také byla vy¿¿í, bohové aƒ jsou milosrdní její du¿i.' 'Amen,' ⌐ekla Yvette. 'Má¿ i punçochy a st⌐evíce?' 'Ano.' Ková⌐ otev⌐el zásuvku pod p⌐íborníkem. 'Bájeçné!' zvolala Yvette a hrnula se k nêmu. 'Dobrÿ muæi, tvá ¿têdrost bude odmênêna, aæ se zase ujmu toho, co mi pat⌐í. Mezitím se musí¿ spokojit s mÿm díkem.' Ková⌐ pohlédl na hrabênku s posvátnou bázní muæe kterÿ spat⌐il Riannu, bohyni lásky. 'Pokud - pokud va¿e vÿsost nepohrdne mou prostou krmí...' 'Ty nám nabízí¿ i veçe⌐i? Opravdu? P⌐ijímám tvou nabídku; jsem tak hladová, æe mi tvá prostá krmê bude p⌐ipadat jako hostina. Teâ prosím odejdête, dob⌐í muæové, abych se mohla obléknout.' Dob⌐í muæové tedy ode¿li, ková⌐ do kuchynê a Thorolf do stáje, aby nakrmil svou klisnu. Kdyæ se Thorolf vrátil, Vulfilac nakládal gulá¿ do misek, zatímco jeho syn krájel bochník çerného chleba. Yvette çekala, odêná jako dokonalá hospodyñka a z pod sukní jí vyçníval volán spodniçky. Pod spodniçkou mêla je¿tê çervené vlnêné punçochy a pevné koæené st⌐evíce. Na hlavê mêla çepec, miniaturní turban dræenÿ pod bradou stuækou. Podala Thorolfovi jeho plῃ a ko¿ili, ⌐ka: 'P⌐átelé, hvêzdy na obloze jasnê zá⌐í a já umírám hlady. Nechƒ hostina zaçne!' Veçe⌐e byla tak⌐ka dojedena, kdyæ Yvette pozvedla svou korunku. 'Dobrÿ Vulfilacu, nemohl bys pro mne najít kus staré látky, do které bych zavinula tohle? Byla by to ode mne hloupost p⌐edvádêt se s ní ve mêstê.' 'Ano,' odpovêdêl ková⌐. 'Synku, postarej se o to.' Mávl læící a pak pokraçoval ve vyprávêní: 'Jak uæ jsem ⌐íkal, je k tomu t⌐eba dobrÿ úsudek, kdyæ chcete rozeznat teplotu æeleza podle jeho barvy. Zaçínáme kovat kdyæ zá⌐í ælutê jako roztopené máslo a pokraçujem dokud se nezbarví do temné çerveni. Kdybychom nep⌐estali vças, v¿echna práce by byla zma⌐ena. Ale kdyæ se rozæhaví aæ dobêla a odletují od nêj jiskry, pak jsme ho zah⌐áli p⌐íli¿ a to je taky ¿patné. Æelezo se nehodí k niçemu a musí se p⌐etavit...' Ková⌐ se obrátil ke dve⌐ím. 'Co je?' Venku sesedali jezdci z koní. 'Gondomarovi muæi!' zvolala Yvette. 'Co budeme dêlat?' 'Ven kuchyñskÿmi dve⌐mi, rychle!' vy¿têkl Thorolf. 'Schovejte se v lese. Pomoz mi dræet p⌐ední dve⌐e, Vulfilacu.' 'Ukaæ jí cestu, chlapçe!' ⌐ekl Vulfilac. Hoch zvedl hadrovÿ balíçek, kterÿ ukrÿval korunku. Pak ruku v ruce s hrabênkou vybêhl ven. K⌐ik a bu¿ení na dve⌐e zesílilo. Thorolf vytáhl meç a rozbêhl se za Vulfilacem do kovárny, kde ková⌐ právê sundával ze zdi çty⌐i têæká kladiva. Ke dve⌐ím do¿li právê kdyæ se v nich objevilo pêt muæû, za jejichæ zády ¿estÿ hlídal konê. Çty⌐i z têch pêti svírali v rukou meçe, zatímco pátÿ dræel nabitou ku¿i. Jejich vûdce byl podsaditÿ statnÿ chlapík v bílém kabátci, obleçeném p⌐es koæenÿ, cvoçky zdobenÿ kyrys. Na prsou mêl vy¿itÿ emblém, ale muæ nosil kabátec naruby, takæe ho nebylo moæné rozeznat. 'Kde je hrabênka Yvette?' ¿têkl muæ. 'O té dámê nic nevíme,' ⌐ekl Thorolf. 'Lhá⌐i! Stopovali jsme ji aæ k tûni na Risselu, kde jsi chytal ryby, a jeden sedlák nám ⌐ekl, æes jí vezl za sebou na koni. ₧eknête nám, kde je, a vám dvêma neublíæíme.' 'Nemohu ti ⌐íct, co nevím,' opáçil Thorolf. 'A teâ se kliâte!' Vulfilac dodal: 'Teâ není vhodnÿ ças tlouci na dve⌐e poctivého ⌐emeslníka--' 'Chopte se jich!' rozkázal vûdce a ukázal meçem. Çty⌐i muæi vyzbrojení meçi vykroçili ve volném pûlkruhu vp⌐ed, ale kdyæ se dostali ke dve⌐ím, byli nuceni natêsnat se vedle sebe. Vulfilac mr¿til jedním ze svÿch kladiv. Kladivo zasáhlo s o¿klivÿm zapra¿têním nejbliæ¿ího jezdce do obliçeje a srazilo ho na zem, kde zûstal leæet na zádech s tvá⌐í pokrytou krví. Meçe za⌐inçely a zask⌐ípaly. Thorolf shledal, æe çelí dvêma muæûm, z nichæ jeden je vûdce, zatímco t⌐etí tançil têsnê za hranicí dosahu ková⌐ovÿch kladiv. Vulfilac znovu hodil, ale muæ uhnul. 'Ustupte, aƒ mohu zamí⌐it!' k⌐içel muæ se samost⌐ílem zezadu. Dal¿í vræené kladivo zasáhlo Vulfilacova protivníka do b⌐icha a on se zaçal potácet, svíjet a úpêt bolestí. Jeden ze dvou Thorolfovÿch sokû se ohlédl po svém p⌐íteli. Thorolf, kterÿ se aæ dosud jen bránil, jeho krátké nepozornosti vyuæil, a probodl mu kabátec coupé; jeho çepel projela muæi skrz koæenÿ kyrys do masa pod ním. Muæ se se zasténáním skácel k zemi. Druhÿ jezdec zjistil, æe çelí sám seræantu i ková⌐i. Uskoçil, zatímco muæ s ku¿í pozvedl svou zbrañ. Bez brnêní, Thorolf se cítil jako nahÿ. Z této vzdálenosti by mu ¿íp projel vnit⌐nosti jako horkÿ roæeñ máslem. Vulfilac po jeho boku mr¿til posledním kladivem. St⌐elec ustupoval a mí⌐il ku¿í st⌐ídavê na jednoho a na druhého svého protivníka. V tu chvíli se v prachu za ním objevila drobná postaviçka. Ti¿e se sehnula pro jedno z leæících kladiv, zvedla ho do vÿ¿e a zezadu jim st⌐elci rozt⌐í¿tila hlavu. St⌐elec se svalil na zem. Jezdec, kterÿ byl zasaæen do b⌐icha, se bolestivê plazil ke koñûm. Nezranênÿ bojovník a pacholek, kterÿ hlídal zví⌐ata, mu pomohli do sedla. Pak v¿ichni zmizeli i s neobsazenÿmi koni. Yvette s kladivem v ruce a ková⌐ovÿm synem po boku ve¿la do svêtla linoucího se otev⌐enÿmi dve⌐mi kovárny. 'Hrabênko!' pokáral ji Thorolf. '₧ekl jsem vám, abyste se skryla v lese!' 'Æena mé krve,' odpovêdêla dûstojnê, 'se zbabêle neukrÿvá v lese, zatímco jiní riskují æivoty p⌐i její obranê.' 'Je¿tê dob⌐e, æe tê neposlechla, Thorolfe,' zavrçel ková⌐ zatímco sbíral svá kladiva. 'Bez její pomoci by alespoñ jeden z nás mêl ¿íp mezi æebry.' Thorolf poklekl a prohlédl leæící têla. Pak vstal a ⌐ekl: 'Tento se zdá bÿt bezpeçnê mrtvÿ. Odtáhnête jeho têlo do lesa a ukryjte ho. Zítra podám hlá¿ení stráæníkûm a po¿lu je pro nêj. To byla pêkná rána na nêkoho tak jemného, jako jste vy, hrabênko.' 'Síla zoufalství, ⌐ekla bych,' p⌐ipustila Yvette. Pak ukázala na mrtvého muæe v kabátci a dodala: 'Toho bídáka znám; je to kapitán Gondomarovy stráæe. Kdyæ obrátí¿ jeho kabát, uvidí¿ çerveného medvêda Landaie. Ti co p⌐eæili pojedou k vévodovi a on po¿le po mé stopê dal¿í skupinu. Neæ se vrátí, musí¿ mi najít çarodêje, kterÿ zmêní mûj vzhled, aby mne nikdo nepoznal. Nemohl bys mne k tomu mágovi ze Zurshnittu, o kterém jsi mi vyprávêl, zavést je¿tê dnes v noci?' 'Nikoliv, má paní,' ⌐ekl voják. 'Odsud do mêsta je to je¿tê dobrá hodina jízdy. V¿echny dve⌐e uæ jsou jistê zav⌐ené na závoru. Musíme tu strávit noc, na zemi, moæná na slamníku a pokrÿvkách na¿eho p⌐ítele.' 'To nedopustím,' namítl Vulfilac. 'Vzácná paní dostane mou postel.' '¢têdrá nabídka,' ⌐ekla hrabênka a dlaní zakryla zívnutí. 'Jsem unavená. Mohu tu postel vidêt?' 'Nahoru po æeb⌐íku, madam.' Yvette nesoucí korunku a Thorolf vylezli na pûdu, ková⌐ je následoval se svící. Yvette ⌐ekla: 'Je to velká postel, mûj dobrÿ Vulfilacu.' 'Je moje a mé æeny. Teâ v ní spím s chlapcem; ale dnes si ustele jinde a já taky.' 'Tak obrovská postel by byla pro jednoho malého nocleæníka smê¿nÿm plÿtváním. Jeden z vás aƒ si vezme druhou polovinu.' Thorolf a Vulfilac si vymênili pohledy. Thorolf ⌐ekl: 'Nebylo by ode mne zdvo⌐ilé, abych zabral postel svého p⌐ítele. Vyspím se na podlaze.' 'Ne!' zvolal ková⌐. 'Jako hostiteli p⌐íslu¿í rozhodnutí mê a já volím podlahu.' Takto se p⌐eli, dokud se mezi nê nevloæila Yvette. 'Çert vás vem s va¿imi zdvo⌐ilostmi! Tábo⌐ila jsem v poli se svÿmi vojsky a sdílení postele pro mne není niçím novÿm. Podle mê byste si mêli hodit mincí.' Mince p⌐isoudila postel Thorolfovi. Yvette si svlékla ¿aty a narazila si korunku pevnê na hlavu. Vulfilac, pod vousy celÿ çervenÿ studem, se odvrátil. Thorolf zvolal: 'Hrabênko! Takto jsem vás spat⌐il poprvé! Budete spát s tou vêcí na hlavê?' 'Jistê, stejnê jako to dêlá mnoho ¿lechticû a panovníkû aby se ujistili, æe jim jejich klenoty ve spánku nikdo neukrade.' 'Není to nepohodlné?' 'Çlovêk si na to zvykne, stejnê jako ty sis jistê zvykl chodit s meçem u boku... Thorolfe! Do mé postele v têch ¿pinavÿch ¿atech nepoleze¿! Svlékni se jako rozumnÿ muæ!' 'Chce¿ ⌐íct - ehm--' 'Ne, ty hlupáku, nedêlám ti návrhy; má osoba je pro neurozené muæe nedosaæitelná. Pûjç mi ten svûj velkÿ nûæ!' 'Nechcete mne doufám probodnout ve spánku?' 'Nikoliv; ale pokud ucítím, æe do mne nêco dloube, budu vêdêt, co s tím mám udêlat. Dobrou noc!' ─────────────────────────────────────────── 01Kdyæ Thorolf Zigramson, voják Rhaetijské pravidelné armády, najde za 01ke⌐em nahou hrabênku Yvette, jeho æivot se od základu zmêní. 01Atraktívní ¿lechtiçna v nesnázích nejenæe poæaduje jeho plῃ, odvoz 01do mêsta, çarodêje, kterÿ by zmênil její vzhled a hrdinu, kterÿ by 01pro ní zpêt vybojoval její panství, ale - a to je ze v¿eho nejhor¿í 01- aby to Thorolf v¿echno zaplatil. Skvêlá humoristická fantasy od 01jednoho z nestorû æánru. 04Broæ 254 str, p⌐eklad P.Caha, obálka Romas Kukalis, Polaris 1995, 04cena 79 Kç Od téhoæ autora vy¿lo: 0018₧eky çasu 0011 K ₧ ï D L A N O C I 12Robert Silverberg Harlanovi, abych mu p⌐ipomnêl otev⌐ená okna, proudy ⌐eky Delaware, obouhlavé çtvrƒáky a jiné léçky. První çást K₧ïDLA NOCI ₧ím je mêsto vystavêné na sedmi pahorcích. ₧íká se o nêm, æe kdysi, v jednom z d⌐ívêj¿ích cyklû, to bylo hlavní mêsto lidstva. Nevím, jestli tomu tak opravdu bylo, protoæe nejsem Vêdmák, pat⌐ím do cechu Pozorovatelû, ale kdyæ jsem ₧im poprvé spat⌐il, p⌐icházeje k nêmu za soumraku od jihu, pochopil jsem, æe muselo bÿt kdysi velmi vÿznamné. Na pozadí tmavnoucího nebe se ost⌐e rÿsovaly jeho hranaté vêæe. Za nimi se rozlévalo mo⌐e svêtel. Po mé levici se slunce vzdávalo své vlády a obloha tam oslnivê plála. Azurové, fialové a karmínové fábory se navzájem p⌐ekrÿvaly a ovíjely v podveçerním tanci zvêstujícím nástup tmy. Po pravé ruce se temnota jiæ usídlila. Pokusil jsem se rozeznat onêch sedm pahorkû, ale bylo uæ pozdê. P⌐esto jsem vêdêl, æe mêsto, které mám p⌐ed sebou, je ten slavnÿ ₧im, k nêmuæ vedou v¿echny cesty, a pln obdivu a úcty jsem se sklonil p⌐ed dílem na¿ich praotcû. Zastavili jsme se p⌐i okraji dlouhé, rovné cesty a zahledêli se na ₧im. 'Je to krásné mêsto,' ⌐ekl jsem. 'Urçitê tam najdeme práci.' Avluela, stojící vedle mê, zat⌐epetala krajkovitÿmi k⌐ídly. 'I jídlo?' zeptala se vysokÿm, flétnovÿm hlasem. 'I p⌐íst⌐e¿í? Víno?' 'I to,' ⌐ekl jsem. 'V¿echno bude.' 'Jak dlouho jsme na cestê, Pozorovateli?' zeptala se. 'Dva dny. T⌐i noci.' 'Kdybych letêla, byla bych tu mnohem rychleji.' 'Ty ano,' uznal jsem. 'Nechala bys nás daleko za sebou a nikdy víc bys nás nespat⌐ila. To by sis p⌐ála?' P⌐i¿la ke mnê, pohladila mê po drsné látce rukávu a pak se ke mnê p⌐itulila jako la¿kující koçka. Kdyæ rozprost⌐ela k⌐ídla, jemná jako pavuçina, vidêl jsem i p⌐es nê zapadající slunce a magickou, zakalenou, zkreslenou podveçerní hru svêtel. Vdechoval jsem vûni jejích havraních vlasû. Objal jsem ji a p⌐itiskl její útlé, chlapecké têlo k sobê. 'Vædyƒ ví¿, æe chci navædycky zûstat s tebou, Pozorovateli,' ⌐ekla. 'Navædycky!' 'Vím, Avluelo.' 'Najdeme v ₧imu ¿têstí?' 'Nejdeme,' ⌐ekl jsem a propustil ji. 'Tak proç tam nejdeme hned teâ?' Zavrtêl jsem hlavou. 'Myslím, æe bychom mêli poçkat na Gormona. 'Kaædou chvíli by se mêl vrátit a prozradit nám, co zjistil.' Nechtêl jsem p⌐ed ní mluvit o své únavê. Byla je¿tê dítê, pouhÿch sedmnáct jar, co mohla vêdêt o únavê nebo o stá⌐í? Já jsem starÿ byl. Sice ne tolik jako ₧im, ale i tak dost. 'Mûæu se zatím proletêt?' zeptala se. 'Jen si leƒ.' P⌐ikrçil jsem se k vozíku, zaçal si oh⌐ívat ruce nad pobrukujícím generátorem a p⌐itom jsem se díval, jak se Avluela p⌐ipravuje k letu. Nejd⌐ív se svlékla, protoæe k⌐ídla byla jen slabá a s dodateçnou zátêæí by ji neunesla. Hbitê, obratnê si z drobnÿch chodidel stáhla obuv ze sklovité hmoty a pak se zbavila karmínové blûzy a jemnÿch, koæe¿inovÿch náholenic. Poslední paprsky svêtla od západu se hravê zaleskly na její ¿tíhlé postavê. Jako v¿ichni Ok⌐ídlení nemêla æádnou têlesnou hmotu navíc. Její ñadra byla jen malé bouliçky, zadeçek mêla plochÿ a stehna tak tenká, æe mezi nimi zûstávalo nêkolik palcû prázdna, kdyæ se postavila. Mohla jí mít víc neæ sto liber? Sotva. Kdyæ jsem se na ni podíval, sám jsem si p⌐ipadal zavalitÿ a têækÿ, jako ohyzdnÿ ¿palek masa, a p⌐itom vûbec nejsem tlustÿ. Avluela poklekla vedle cesty, klouby prstû se op⌐ela o zem, hlavu stáhla aæ ke kolenûm a zaçala od⌐íkávat slova formule, kterou Ok⌐ídlení vædy proná¿ejí. Byla ke mnê otoçena zády. Najednou se její jemná k⌐ídla zat⌐epetala, jako by se do nich vlil æivot, a zvedla se jako plῃ rozevlátÿ vêtrem. Nechápal jsem, jak mohou taková k⌐ídla unést lidské têlo, byƒ tak drobné jako Avluelino. Nebyla to k⌐ídla sokolí, ale motÿlí, prûhledná a æilkovaná, na nêkolika místech ebenová, tyrkysová nebo ¿arlatová, podbarvená pigmentací. Pevné vazy je spojovaly se dvêma plochÿmi svaly pod ostrÿmi lopatkami, ale co dívce chybêlo, byla silná prsní kost a vyvinuté pletence svalû, bez nichæ se létající tvorové neobejdou. Jistê, vêdêl jsem, æe Ok⌐ídlení nepouæívají jen svaly, aby se udræeli ve vzduchu, æe jim v tom pomáhají i mystické disciplíny, jejichæ tajemství je p⌐ísnê st⌐eæeno. Ale jako Pozorovatel jsem na vÿst⌐ednêj¿í kasty pohlíæel pochybovaçnê. Avluela od⌐íkala slova rituálu, vstala, nabrala do k⌐ídel vítr a vznesla se nêkolik stop nad zem. Chvíli tak zûstala, zavê¿ená mezi nebem a zemí, usilovnê mávajíc k⌐ídly. Je¿tê nebyla úplnê tma a Avluelina k⌐ídla byla k⌐ídly noci. Ve dne létat nemohla, neboƒ stra¿livÿ tlak sluneçního vêtru ji sráæel k zemi. Chvíle, kdy se rozhodla vzlétnout, doba pozdního soumraku, je¿tê nebyla nejvhodnêj¿í. Vidêl jsem, jak ji zbytek svêtla na obloze postrçil smêrem na vÿchod. Mávala teâ nejenom k⌐ídly, ale i paæemi. Drobná, ¿piçatá tvá⌐ byla staæena soust⌐edêním a tenké rty znovu od⌐íkávaly slova kastovního rituálu. Avluela se prohnula se a vzápêtí se vymr¿tila, hlava jí odletêla na jednu stranu a spodek têla na druhou. A najednou visela ve vzduchu vodorovnê, dívala se na zem a k⌐ídly se opírala o vzduch. Leƒ, Avluelo! Leƒ! A dívka letêla, jako by vûlí p⌐emáhala ten poslední zbytek doho⌐ívajícího svêtla. Se skuteçnÿm potê¿ením jsem na noçní obloze pozoroval její nahé têlo. Vidêl jsem ji jasnê, protoæe my Pozorovatelé máme zrak bystrÿ. Avluela se vznesla na pêt vÿ¿ek çlovêka a rozprost⌐ela k⌐ídla na maximum, takæe se vêæe ₧imu dostaly z mého pohledu do jejich çásteçného zatmêní. Zamávala mi. Poslal jsem jí vzduchem polibek a p⌐ipojil nêkolik nêænÿch slov. Pozorovatelé neuzavírají manæelství a nemají dêti, a p⌐esto pro mê Avluela byla nêco jako dcera a byl jsem na ni py¿nÿ, kdyæ jsem ji vidêl létat. Setkali jsme se v Ugyptê a putovali spolu uæ rok, ale mêl jsem pocit, jako bych ji znal celÿ svûj dlouhÿ æivot. Dodávala mi novÿch sil. Nevím, co jsem já poskytoval jí, snad jistotu, poznání, spojitost s nêçím, co tu bylo d⌐ív, neæ p⌐i¿la na svêt. Mohl jsem jen doufat, æe mê miluje stejnê, jako jsem miloval já ji. Avluela se zatím vznesla vysoko do vzduchu. Krouæila, prudce vzlétala, spou¿têla se st⌐emhlav, p⌐edvádêla piruety, tançila na nebi. Dlouhé çerné vlasy za ní vlály. Její ¿tíhlé têlo se zdálo bÿt jen nahodilÿm p⌐ívê¿kem têch dvou obrovskÿch k⌐ídel, která se mihotala, leskla a chvêla v noçních temnotách. Oslavujíc své vítêzství nad p⌐itaælivostí, vzlétala vÿ¿ a vÿ¿, zato já cítil ve svÿch nohou çím dál vêt¿í tíhu. Vtom se jako nêjaká ¿tíhlá raketka rozletêla smêrem k ₧imu. Poslední, co jsem z ní zahlédl, byla její maliçká chodidla a koneçky k⌐ídel - pak uæ nic. Povzdechl jsem si a schoval dlanê do podpaædí, abych si je zah⌐ál. Jak je moæné, æe se tu t⌐esu zimou a nahá Avluela se vesele prohání po nebi? Minula uæ dvanáctá z dvaceti hodin dne a mnê znovu nastal ças hlídky. Vrátil jsem se k vozíku, otev⌐el sk⌐íñky a p⌐ipravil p⌐ístroje. Nêkteré kryty çíselníkû byly uæ zaæloutlé a vybledlé, ruçiçky ukazatelû uæ dávno p⌐i¿ly o svêtélkující povrchovou úpravu. Skvrny od mo⌐ské vody v pouzdrech mi p⌐ipomínaly, jak jsem se jednou na Svêtovém oceánu stal svêdkem pirátského nájezdu. Ale kdyæ jsem zaçal s p⌐ípravami, opot⌐ebované a oprÿskané páçky a táhla reagovaly na mûj dotek lehce. Jako první je na ⌐adê modlitba za çistotu a vnímavost mysli, pak následuje propojení s p⌐ístroji. Teprve potom zaçíná vlastní hlídka, pátrání v hvêzdnÿch dálavách po moænÿch nep⌐átelích lidstva. To je to, co umím, mé místo ve spoleçnosti. Poloæil jsem ruce na páçky a tlaçítka, vypudil z hlavy v¿echny ru¿ivé my¿lenky, p⌐ipraven stát se roz¿í⌐ením své aparatury. Dostal jsem se teprve za práh a postoupil k prvnímu stadiu pozornosti, kdyæ se za mÿmi zády ozval hlubokÿ, zvuçnÿ hlas. 'Tak co, Pozorovateli, jak to jde?' Zhroutil jsem se na vozík. Tak neçekané, hrubé vytræení z práce pûsobí pronikavou bolest. V první chvíli jsem mêl pocit, jako by mi nêco rvalo srdce. Do tvá⌐e se mi nahrnula horká krev, oçi jsem nedokázal zaost⌐it, v hrdle mi vyschlo. Jakmile jsem se aspoñ trochu vzchopil, podnikl jsem ochranná opat⌐ení, jimiæ jsem zmírnil metabolickÿ ¿ok, a odpojil jsem se od p⌐ístrojû. Snaæil jsem se nedát na sobê znát rozechvêní a obrátil jsem se. Byl to Gormon, t⌐etí çlen na¿í skupinky. Vyno⌐il se neznámo odkud a teâ stál vedle mê a vesele se na mê ¿klebil. Viditelnê ho pobavilo, do jakÿch nesnází mê dostal, ale zlobit jsem se na nêj nemohl. Çlovêk, kterÿ nepat⌐í do æádné kasty, mûæe provokovat, jak chce; je dobrÿm zvykem zachovat chladnou hlavu. 'Jak ses mêl?' ⌐ekl jsem upjatê, s p⌐emáháním. 'Stálo to za to?' 'To si pi¿. Kde je Avluela?' Ukázal jsem vzhûru. Gormon pokÿval hlavou. 'Co jsi zjistil?' zeptal jsem se. 'Æe mêsto p⌐ed námi musí bÿt ₧im.' 'O tom nikdo nepochyboval.' 'Já ano. Teâ mám dûkaz.' 'Dûkaz?' 'Tady ve vaku. Podívej.' Vytáhl z tuniky maxivak, poloæil jej vedle mê na dlaæbu a roztáhl ústí, aby se dovnit⌐ dostal rukama. Nêco si zabruçel a zaçal tahat ven cosi têækého - kus bílého kamene. Poznal jsem, æe je to dlouhÿ mramorovÿ sloup, ælábkovanÿ a poniçenÿ rubem çasu. 'To je ze svatynê imperiálního ₧ima!' vyhrkl nad¿enê. 'Nemêl jsi to brát.' 'Poçkej!' zvolal a je¿tê jednou zalovil rukou ve vaku. Vytáhl z nêj hrst kovovÿch kotouçkû a s cinkotem mi je vysypal k nohám. 'Mince! Peníze! Prohlédni si je, Pozorovateli! Jsou na nich hlavy césarû!' 'Koho?' 'Cézarû, vládcû z dávnÿch dob. Nezná¿ snad historii minulÿch cyklû?' Zvêdavê jsem si ho p⌐emê⌐il. 'Tvrdí¿, æe jsi bezkastovní, Gormone. A co kdyæ jsi ve skuteçnosti Vêdmák a skrÿvá¿ to p⌐ede mnou?' 'Podívej se mi do tvá⌐e, Pozorovateli. Mohl bych pat⌐it k nêjaké kastê? Vzali by mezi sebe Podvræence?' 'To má¿ pravdu,' p⌐iznal jsem, dívaje se na zlatavÿ odstín jeho silné, voskovité kûæe, nesoumêrné rty a oçi se zarudlÿmi z⌐ítelnicemi. Gormon byl zbaven návyku na teratogenetické drogy. Byl zrûda, svÿm zpûsobem pohledná, ale p⌐esto zrûda, Podvræenec, tvor stojící mimo lidské zákony a tradice uznávané T⌐etím cyklem civilizace. A Podvræenci æádné bratrstvo nemají. 'A to není v¿echno,' prohlásil Gormon. Objem maxivaku je prakticky neomezenÿ; v p⌐ípadê pot⌐eby by se do jeho scvrklého, ¿edivého jícnu dal nacpat celÿ svêt, a ani pak by nebyl vêt¿í neæ dlañ. Gormon z nêj vytáhl úlomky jakÿchsi mechanismû, çtecí cívky a velkÿ, hranatÿ p⌐edmêt, snad nêjakÿ starobylÿ nástroj, t⌐i tabule lesknoucího se skla, pêt listû papíru - papíru! - a spoustu dal¿ích pozûstatkû dávné minulosti. 'Vidí¿?' zeptal se. 'Ten vÿlet stál za to, Pozorovateli. Æádné shrabování v¿eho, co p⌐ijde pod ruku. V¿echno je zaznamenáno, oznaçeno popisem, vrstvou, odhadovanÿm stá⌐ím a místem, kde se to pûvodnê nacházelo. P⌐ed námi leæí tisíce let ₧ima.' 'Myslí¿, æe bylo správné ty vêci vzít?' zeptal jsem se pochybovaçnê. 'Proç ne? Komu budou chybêt? Koho v tomto cyklu zajímá minulost?' 'Vêdmáky.' 'Ti nepot⌐ebují na pomoc hmotné dûkazy.' 'Tak proç vlastnê ty vêci chce¿?' 'Protoæe mê minulost zajímá, Pozorovateli. Æádnou svou kastu nemám, a tak se vzdêlávám takhle. Je na tom nêco ¿patného? Nemám právo na poznání jen proto, æe jsem zrûda?' 'Ov¿em æe má¿. Klidnê si hledej, po çem touæí¿. Rozvíjej se, jak chce¿. Mêsto p⌐ed námi je ₧im. Za svítání do nêj vstoupíme. Doufám, æe tam najdu práci.' 'Moæná to nebude tak lehké.' 'Jak to?' 'V ₧imu je uæ teâ Pozorovatelû víc neæ dost. Tvé sluæby bude sotva nêkdo pot⌐ebovat.' 'Poæádám o milost ⌐imského kníæete,' ⌐ekl jsem. '₧imskÿ kníæe je çlovêk tvrdÿ, necitelnÿ a krutÿ.' 'Tys o nêm nêco sly¿el?' Gormon pokrçil rameny. 'Tak trochu.' Zaçal sbírat své poklady a skládat je zpátky do maxivaku. 'Zkus to u nêj, Pozorovateli. Napadá tê snad nêco jiného?' 'Nenapadá,' uznal jsem. Gormon se rozesmál, já zûstal zticha. Znovu se zaçal probírat svou ko⌐istí z minulosti. Jeho slova mê hluboce zasáhla. Jak sebejistê si poçínal v tomhle svêtê, kde nebylo jisté nic! Takovÿ vyvræenec, zmutovaná zrûda, çlovêk, kterÿ ani jako çlovêk nevypadá. Jak jen mohl bÿt tak klidnÿ, tak bezstarostnÿ? Z nebezpeçí si nedêlal hlavu a vysmíval se têm, kte⌐í se poddávali strachu. Gormon s námi putoval teprve devêt dní, potkali jsme ho ve starém mêstê rozloæeném na b⌐ehu mo⌐e pod vulkánem, na jih odtud. Nenabídl jsem mu, aby se k nám p⌐idal, vnutil se k nám sám od sebe a na Avluelinu p⌐ímluvu jsem souhlasil. Cestování v této roçní dobê znep⌐íjemñuje tma a chlad, zároveñ s rozliçnÿmi nebezpeçnÿmi zví⌐aty, a tak se starci s mladou dívkou mohl doprovod nêkoho tak statného, jako byl Gormon, hodit. Ale byly i chvíle, kdy jsem litoval, æe jsem ho s námi vzal, a tato byla jednou z nich. Pomalu jsem se vrátil ke své aparatu⌐e. Jako by si to uvêdomil teprve teâ, Gormon ⌐ekl: 'Doufám, æe jsem tê nevyru¿il p⌐i hlídce.' 'Uæ se stalo,' odvêtil jsem co nejvlídnêji. 'Tak to se omlouvám. Klidnê zaçni znovu. Nechám tê na pokoji.' A vênoval mi oslnivÿ, nesoumêrnÿ úsmêv, kterÿ mêl tu moc, æe z jeho slov set⌐el náznak lehké arogance. Spoçinul jsem na tlaçítkách, obnovil spojení se styçníky, zaznamenal stav çíselníkû. Ale vrátit se do stavu pozornosti se mi uæ nepoda⌐ilo, protoæe jsem stále cítil Gormonovu p⌐ítomnost a obával jsem se, æe mê navzdory slibu, kterÿ mi dal, znovu bolestivê vytrhne ze soust⌐edêní. Nakonec jsem to vzdal a odvrátil se od p⌐ístrojû. Gormon stál na druhé stranê cesty a v záklonu vyhlíæel Avluelu. Jen co jsem se k nêmu otoçil, v¿iml si toho. 'Dêje se nêco, Pozorovateli?' 'Ne. Ale teâ není vhodnÿ okamæik k pozorování. Poçkám.' 'Prozraâ mi jedno,' ⌐ekl. 'Kdyby k nám z hvêzd skuteçnê p⌐icházeli nep⌐átelé Zemê, poznal bys to z têch svÿch p⌐ístrojû?' 'Vê⌐ím, æe ano.' 'A co bude pak?' 'Uvêdomím Obránce.' 'A tím tvûj údêl skonçí?' 'Moæná ano,' ⌐ekl jsem. 'Ale proç je vás tolik? Proç se nez⌐ídí jedno hlavní centrum, kde by se dræela stálá hlídka? Proç máme spoustu koçovnÿch Pozorovatelû, kte⌐í se potulují z místa na místo?' 'Çím více je vektorû pátrání, tím vêt¿í je pravdêpodobnost, æe se invazi poda⌐í vças zachytit.' 'Takæe se klidnê mûæe stát, æe jednotlivÿ Pozorovatel oæiví své p⌐ístroje a nenajde nic, ale útoçníci uæ budou na planetê.' 'Mohlo by se to stát. Právê proto je nás tolik.' 'Obças se mi zdá, æe dêláte zbyteçnou paniku,' rozesmál se Gormon. 'Vy váænê vê⌐íte, æe se nás nêkdo chystá napadnout?' 'Vê⌐ím,' ⌐ekl jsem upjatê. 'Jinak bych celÿ æivot promarnil.' 'A proç by ti lidé z hvêzd mêli o Zemi vlastnê stát? Co tu máme, kromê trosek dávnÿch impérií. K çemu by jim byl zchátralÿ ₧im? A k çemu Pe⌐í¿, Jeruzelm? Mêsta v rozkladu! Debilní kníæata! No tak, Pozorovateli, p⌐iznej si, æe invaze je mÿtus a ty çty⌐ikrát dennê provádí¿ proceduru, která je k niçemu. Nemám pravdu?' 'St⌐eæení je mÿm ⌐emeslem a vêdou, Gormone. Tvÿm je æertování. Kaædÿ si dêláme to své.' 'Och, promiñ mi,' odpovêdêl s p⌐edstíranou pokorou. 'Vraƒ se tedy ke svému st⌐eæení.' 'To taky udêlám.' Zlostnê jsem se otoçil zpátky k soupravê svÿch p⌐ístrojû, tentokrát s odhodláním, æe se nenechám vyru¿it ani tím nejhrub¿ím zpûsobem. Hvêzdy uæ svítily. Oçima jsem p⌐ehlíæel zá⌐ící souhvêzdí a v duchu automaticky zaznamenával tisíce hvêzd. Pozoruj, napomínal jsem se. Odsluæ svou hlídku a nedbej posmêváçkû. Soust⌐edil jsem na st⌐eæení ve¿kerou pozornost. Sev⌐el jsem rukojeti a otev⌐el se proudu energie. Vymr¿til jsem svou mysl do nebes a zahájil pátrání po nep⌐átelskÿch bytostech. To vzru¿ení! Ta neuvê⌐itelná krása! Já, kterÿ jsem nikdy neopustil tuto malou planetu, jsem mohl brázdit temné kosmické dálavy, plout od jedné æhnoucí hvêzdy k druhé, prohlíæet si planety roztoçené jako káça. Cestou jsem si v¿ímal tvá⌐í, které se za mnou otáçely, nêkteré bez oçí, jiné s tolika, æe jsem je nestaçil spoçítat. Galaxie se mi otevírala ve v¿í sloæitosti a rozmanitosti svÿch obyvatel. Slídil jsem, jestli se nêkde nehromadí nep⌐átelské síly. Kontroloval jsem vojenská cviçi¿tê a tábory. Stejnê jako kaædÿ den od dovr¿ení dospêlosti jsem çty⌐ikrát dennê pátral po útoçnících, kte⌐í nás mêli napadnout, po dobyvatelích, kte⌐í se podle starÿch sudeb mêli nakonec na¿eho svêta zmocnit. Neobjevil jsem nic, a kdyæ jsem se vyçerpanÿ a zpocenÿ probral z transu, spat⌐il jsem sná¿ející se Avluelu. P⌐istála lehce jako pírko. Zaslechla Gormonovo volání a tak, jak byla, nahá, se rozbêhla k nêmu, aæ jí maliçká ñadra poskakovala. Ztratila se v jeho obrovské náruçi a oba se objali, ne sice vá¿nivê, ale s up⌐ímnou radostí. Kdyæ ji pustil, otoçila se ke mnê. '₧im,' vyhrkla. '₧im.' 'Vidêla jsi ho?' 'V¿echno jsem vidêla. Tisíce lidí! Svêtla! Ulice! Træi¿tê! Rozbo⌐ené budovy z minulÿch cyklû! ₧im je nádhernÿ!' 'Takæe to byl dobrÿ let.' 'Zázraçnÿ.' 'Zítra tam pûjdeme a najdeme si nêjaké p⌐íst⌐e¿í.' 'Ne, je¿tê dnes, teâ v noci!' Byla rozpálená jako malé dêvçátko, tvá⌐e jí ho⌐ely vzru¿ením. 'Je to uæ jenom kousek. Podívej, támhle!' 'Mêli bychom si odpoçinout,' namítl jsem. 'Nechceme p⌐ece do ₧imu p⌐ijít unavení.' 'Mûæeme si odpoçinout, aæ tam budeme,' odvêtila Avluela. 'Sbal si své vêci a pûjdeme. Uæ jsi dræel hlídku, ne?' 'Ano, to ano.' 'Tak pojâme. Do ₧imu! Do ₧imu!' Prosebnê jsem se podíval na Gormona. Byla noc, nejvy¿¿í ças utábo⌐it se a nêkolik hodin se prospat. Tentokrát se Gormon za mê postavil. 'Pozorovatel má pravdu,' ⌐ekl Avluele. 'Odpoçinek prospêje v¿em. Do ₧imu vyrazíme za svítání.' Avluela na¿pulila rty. V tu chvíli vypadala dêtsky víc neæ kdy jindy. Svêsila k⌐ídla a její zakrnêlé têlo je¿tê víc pokleslo. Zaçala si uraæenê skládat k⌐ídla, aæ z nich zûstaly jen boule na zádech veliké jak pêst, a posbírala souçásti svého odêvu rozházené po cestê. Neæ se oblékla, p⌐ipravili jsme s Gormonem nocleh. Rozdal jsem vÿæivné pastilky a hned nato jsme si zalezli do spacích pouzder. Spal jsem neklidnê a zdálo se mi, æe vidím Avluelu, ost⌐e se rÿsující na pozadí rozpadajícího se mêsíce, a Gormona, jak letí vedle ní. Dvê hodiny p⌐ed úsvitem jsem vstal a odslouæil první hlídku nového dne. Ostatní jsem nechal spát. Aæ pak jsem je vzbudil a spoleçnê jsme se vydali vst⌐íc té bájné metropoli mnoha ⌐í¿í, do ₧imu. 2 Ranní svêtlo bylo ostré a pichlavé, jako bychom se ocitli na nêjakém mladém, právê zrozeném svêtê. Cesta byla témê⌐ prázdná. Lidé v têchto dobách p⌐íli¿ necestují, pokud k tomu nemají sklon, nebo pokud si to neæádá jejich profese, tak jako v mém p⌐ípadê. Obças jsme museli ustoupit, aby kolem nás mohl projet vûz nêjakého çlena kasty Pánû, taæenÿ tuctem za sebou zap⌐aæenÿch, jakÿkoli vÿraz postrádajících eunuchû. V prvních dvou hodinách nás p⌐edjely çty⌐i takové uzav⌐ené koçáry, zcela skrÿvající hrdé tvá⌐e Pánû pohledûm obyçejnÿch lidí, jako jsme my. Minulo nás také nêkolik valníkû naloæenÿch zboæím a nad hlavami nám p⌐eletêlo nêkolik vzná¿edel. Ale jinak jsme mêli cestu pro sebe. Okolí ₧imu oplÿvalo pozûstatky minulosti: osamocenê stojícími sloupy, ruinami akvaduktû p⌐epravujících nic odnikud nikam, portály opu¿tênÿch svatyní. To byly památky z toho nejstar¿ího ₧imu, ale kromê nich jsme vidêli i nánosy mlad¿ích ₧imû z pozdêj¿ích cyklû - venkovské domky, kopule energovodû, kostry obytnÿch domû. Narazili jsme také na zuhelnatêlé zbytky nêjaké vzducholodi. Gormon si musel v¿echno dûkladnê prohlédnout a obças si také odebíral vzorky. Avluela se jen vyt⌐e¿tênÿma oçima rozhlíæela a ne⌐íkala nic. ¢li jsme, dokud p⌐ed námi nevyrostly hradby mêsta. Byly z blokû modravého, lesklého kamene, které do sebe p⌐esnê zapadaly, a tyçily se snad do osminásobku vÿ¿ky çlovêka. Na¿e cesta procházela hradbou pod obloukem p⌐ekrytÿm krakorcem. Brána byla otev⌐ená. Kdyæ jsme se k ní blíæili, vy¿la proti nám pod maskou a kápí ukrytá postava mimo⌐ádnê vysokého muæe zahaleného do tmavého odêvu typického pro kastu Poutníkû. Je zvykem, æe Poutníka çlovêk neosloví sám od sebe, ale vyslechne ho, pokud mu dá znamení. Tento nám pokynul. 'Odkud?' zaznêl jeho hlas z m⌐íæky, p⌐es kterou mluvil. 'Z jihu. Nêjakÿ ças jsem æil v Ugyptê, potom jsem p⌐e¿el Pevninskÿ most do Tálie,' odpovêdêl jsem. 'Kam?' 'Na nêjakÿ ças do ₧imu.' 'Jaká je hlídka?' 'Jako obvykle.' 'Má¿ v ₧imu kde bydlet?' zeptal se Poutník. Zavrtêl jsem hlavou. 'Spoléháme na p⌐ízeñ Vûle.' 'Ta není vlídná vædycky,' prohlásil Poutník zamy¿lenê. 'A v ₧imu není o Pozorovatele nouze. Proç cestuje¿ s Ok⌐ídlenkou?' 'Je lep¿í mít spoleçnost. A taky proto, æe je mladá a pot⌐ebuje ochranu.' 'A kdo je tenhle?' 'Ten je bezkastovní, Podvræenec.' 'To vidím. Ale proç taky cestuje s tebou?' 'On je silnÿ a já starÿ, tak cestujeme spolu. Kam má¿ namí⌐eno, Poutníku?' 'Do Jeruzelmu. Existuje snad pro çlovêka mého stavu jinÿ cíl?' Pokrçil jsem rameny. Vêdêl jsem, æe ne. 'Nechce¿ jít do Jeruzelmu se mnou?' zeptal se Poutník. 'Nohy mê nesou na sever a Jeruzelm je na jihu, blízko Ugypta.' 'Chce¿ ⌐íct, æe jsi byl v Ugyptê a nenav¿tívil Jeruzelm?' nechápal Poutník. 'Ano. Na náv¿têvu Jeruzelmu pro mê nebyl ten pravÿ ças.' 'Tak pojâ nyní. Pûjdeme spoleçnê, Pozorovateli, a budeme si vyprávêt o dávnÿch çasech i o tom, co p⌐ijde. Já ti budu pomáhat hlídat a ty mi pomûæe¿ najít spojení s Vûlí. Souhlasí¿?' Byla to svûdná p⌐edstava. P⌐ed oçima mi vytanul obraz Zlatého Jeruzelmu s jeho svatynêmi a chrámy, s láznêmi, kde se starÿm vrací mladost, s vêæemi a modlitebnami. Jsem sice povahy uváælivé, ale v tu chvíli jsem mêl chuƒ obrátit se k ₧imu zády a vydat se s Poutníkem do Jeruzelmu. 'A co moji spoleçníci...' zaçal jsem. 'Nech je tady. Nesmím putovat s têmi, kte⌐í jsou bez kasty, a nechci putovat ve spoleçnosti æeny. Mûæeme jít do Jeruzelmu spolu, Pozorovateli, ty a já.' Avluela, která stála vedle mne a po celou dobu rozhovoru se mraçila, ke mnê obrátila polekanÿ pohled. 'Neopustím je,' prohlásil jsem. 'Pûjdu tedy do Jeruzelmu sám,' odvêtil Poutník. Vystrçil ze svého hábitu kostnatou ruku, zakonçenou dlouhÿmi, bêlavÿmi, pevnÿmi prsty. Uctivê jsem se dotkl koneçkû jeho prstû a poutník ⌐ekl: 'Kéæ je k tobê Vûle milosrdnÿ, p⌐íteli. A aæ jednou zavítá¿ do Jeruzelmu, vyhledej mê.' Aniæ by cokoliv dal¿ího ⌐ekl nebo poçkal na odpovêâ, vykroçil na dal¿í cestu. 'P⌐iznej se, æe jsi chtêl jít s ním?' ⌐ekl mi Gormon. 'Uvaæoval jsem o tom.' 'Myslí¿, æe bys v Jeruzelmu na¿el nêco víc neæ tady? Jeruzelm je svaté mêsto a ₧im taky. Tady si mûæe¿ nêjakÿ ças odpoçinout. Dal¿í pochod by ti moc neprospêl.' 'Asi má¿ pravdu,' ukonçil jsem rozhovor a z posledních sil jsem vykroçil k bránê ₧imu. ùzkÿmi okénky v hradbách nás pozorovaly pátravé oçi. V polovinê prûchodu nás zastavil tlustÿ, od ne¿tovic poâobanÿ Stráænÿ s provê¿enÿm podbradkem a zeptal se nás, co hodláme ve mêstê dêlat. Kdyæ jsem mu oznámil, k jaké kastê pat⌐ím a jaké úmysly mê do ₧imu p⌐ivádí, pohrdavê odfrkl. 'Bêæ jinam, Pozorovateli. Pot⌐ebujeme jen takové, kte⌐í dovedou bÿt prospê¿ní.' 'Ale pozorování p⌐ece je prospê¿né,' namítl jsem klidnê. 'To urçitê. Urçitê.' Za¿ilhal po Avluele. 'A kdopak je tohle? Myslel jsem, æe Pozorovatelé dodræují celibát.' 'Cestujeme spolu, nic víc.' Stráænÿ se neurvale rozchechtal. 'Vsadím se, æe tu cestiçku zná¿ dob⌐e! No, ne æe by za to stála. Kolik je jí, t⌐ináct, çtrnáct? Pojâ ke mnê, krasotinko. Podívám se, jestli nechce¿ nêco propa¿ovat.' Zaçal ji rychlÿmi pohyby osahávat. Zamraçil se, kdyæ nahmatal maliçká ñadra, a pak vÿznamnê zvedl oboçí, kdyæ pod rameny narazil na hrbolky jejích k⌐ídel. 'A copak je tohle? Co to má bÿt? Vzadu toho má víc neæ vp⌐edu! Nejsi ty náhodou Ok⌐ídlenka? Odkdy se takoví jako ty dávají dohromady se starÿmi smradlavÿmi Pozorovateli? To se mi vûbec nelíbí.' Uchechtl se a poloæil ruku na Avluelino têlo takovÿm zpûsobem, æe se Gormon neudræel a zu⌐ivê se k nêmu vrhl. Oheñ v jeho oçích prozrazoval, æe by v tu chvíli byl odhodlán k çemukoli. Na¿têstí jsem ho vças zadræel, popadl ho v¿í silou za zápêstí a táhl ho zpátky, aby napadením Stráæného nedostal do potíæí nás v¿echny. ¢kubal sebou, div mê nestrhl s sebou, ale nakonec se uklidnil a pouze mrazivÿm pohledem sledoval, jak tlou¿tík na Avluelinê têle hledá 'kontraband'. Nakonec se Stráænÿ znechucenê obrátil ke Gormonovi a ⌐ekl: 'A co ty jsi zaç?' 'Jsem bezkastovní, va¿e milosrdenství,' ⌐ekl Gormon co nejost⌐eji. 'Nízkÿ a bezcennÿ vÿplod teratogeneze, ale p⌐esto svobodnÿ çlovêk, kterÿ by rád vstoupil do mêsta ₧imu.' 'K çemu by nám tu byly zrûdy?' 'Sním toho jen málo a pracovat dovedu usilovnê.' 'Pracoval bys je¿tê usilovnêji. kdyby tê vykastrovali,' utrousil Stráænÿ. Gormon na nêj zlostnê pohlédl a ⌐ekl: 'Smíme vstoupit?' 'Okamæik!' Stráænÿ si nasadil teleçapku, p⌐imhou⌐il oçi a odeslal zprávu do pamêƒovÿch tankû. Na tvá⌐i mu bylo vidêt úsilí. Pak napêtí ochablo a chvíli nato dostal odpovêâ. Nezaslechli jsme nic, ale jeho zklamanÿ vÿraz nám prozradil, æe z⌐ejmê nebyl shledán æádnÿ dûvod, proç by nám mêl bÿt vstup do ₧imu odep⌐en. 'Bêæte,' ⌐ekl. 'No tak, vy t⌐i. Hoâte sebou!' Nechali jsme bránu za sebou. 'Jediná rána a mêl by to za sebou,' zabruçel Gormon. 'A ty bys byl do veçera eunuch. Staçila trocha trpêlivosti a jsme v ₧imu.' 'Ale kdyæ si vzpomenu, jak se k ní choval...' 'Zaçíná¿ si na Avluelu dêlat nemístnê majetnické nároky,' upozornil jsem ho. 'Uvêdom si, æe je Ok⌐ídlenka a æe pro ni styk s muæem mimo kasty nep⌐ipadá v úvahu.' Gormon mou jedovatou poznámku ignoroval. 'Nevzru¿uje mê o nic víc neæ ty, Pozorovateli. Ale rve mê, kdyæ vidím, jak se k ní nêkdo tak chová. Kdybys mê nezadræel, tak bych ho snad váænê zabil.' 'Jsme v ₧imu, ale kam pûjdeme,' p⌐eru¿ila nás Avluela. 'Nejd⌐ív bych rád na¿el sídlo svého stavu,' ⌐ekl jsem. 'P⌐ihlásím se v Pozorovatelském útulku. A pak bychom snad mohli vypátrat dûm Ok⌐ídlenÿch a nêco sníst.' 'A nakonec zajdeme do Kanálu Bezkastovních a zkusíme vyæebrat pár drobnÿch,' dodal sæíravê Gormon. 'Je mi líto, æe jsi Podvræenec, ale myslím, æe se nehodí, abys litoval sám sebe,' ⌐ekl jsem mu. 'Pojâme.' Vydali jsme se klikatou, dláædênou ulicí, která vedla od brány do srdce ₧imu. Nacházeli jsme se na obvodu mêsta, v obytné çtvrti tvo⌐ené nízkÿmi, p⌐ízemními domy, na nichæ trûnily têæké konstrukce obrannÿch za⌐ízení. Teprve uvnit⌐ tohoto prstence se tyçily t⌐pytivé vêæe, které jsme minulou noc pozorovali z polí, pozûstatky starého ₧imu, peçlivê opatrované deset tisíc let i víc, træi¿tê, vÿrobní zóna, komunikaçní pahorek, chrámy Osudu, pamêƒové tanky, útulky pro spáçe, nevêstince pro cizozem¿ƒany, vládní budovy a sídla rûznÿch kast. Na rohu vedle stavby z Druhého cyklu se stênami z jakési gumovité hmoty jsem na¿el ve⌐ejnou teleçapku a nasadil si ji na çelo. Mé my¿lenky se okamæitê rozbêhly sítí, aæ dospêly k rozhraní, které jim umoænilo spojení s jedním z ukládacích mozkû pamêƒového tanku. Pronikl jsem tím rozhraním a spat⌐il samotnÿ vrásçitÿ mozek, svêtle ¿edÿ v tmavê zeleném hnízdê. Jeden Vêdmák mi kdysi ⌐ekl, æe v p⌐ede¿lÿch cyklech lidé stavêli stroje, aby myslely za nê, p⌐estoæe byly pekelnê drahé, zabíraly velké prostory a nez⌐ízenê hltaly energii. Nebyla to nejvêt¿í po¿etilost, jaké se praotci dopustili, ale proç konstruovat umêlé mozky, kdyæ smrt kaædÿ den osvobozuje desítky znamenitÿch p⌐irozenÿch mozkû, které se dají zapojit do pamêƒovÿch tankû? Æe by nevêdêli, jak to udêlat? Tomu se mi nechtêlo vê⌐it. P⌐edloæil jsem mozku údaje o své p⌐íslu¿nosti a poæádal o polohu na¿eho útulku. Dozvêdêl jsem se ji okamæitê, a tak jsme mohli jít dál, s Avluelou z jedné strany a Gormonem z druhé. Já jsem jako vædy táhl vozík se svÿmi p⌐ístroji. Mêsto bylo plné lidí. V ospalém, horkem suæovaném Ugyptê ani nikde jinde cestou na sever jsem takové davy nevidêl. Ulice se hemæily maskovanÿmi, tajnûstká⌐skÿmi Poutníky. Mezi nimi si razili cestu neustále zaneprázdnêní Vêdmáci a zamraçení Kupci, sem tam se mihla nosítka nêkterého z Pánû. Avluela zahlédla také nêkolik Ok⌐ídlencû, ale zásady její kasty jí zakazovaly pozdravit se s nimi, dokud nepodstoupí ob⌐ad oçi¿têní. S trpkostí musím konstatovat, æe jsem zaznamenal i mnoho Pozorovatelû. V¿ichni se po mnê dívali pohrdavê a nep⌐ívêtivê. V¿iml jsem si také mnoha Obráncû a hojného zastoupení men¿ích kast, nap⌐íklad Prodavaçû, Slouæících, Vÿrobcû, Písa⌐û, Zpravodajû a P⌐epravcû. Mezi têmi v¿emi mlçky proudily houfy eunuchû. Kromê toho bylo na ulicích vidêt poçetné cizozem¿ƒany nejrûznêj¿ích vzez⌐ení. Vêt¿inou to byli turisté, ale na¿li se mezi nimi i takoví, kte⌐í p⌐ijeli s cílem zjistit, jestli by jim kontakt se zatrpklÿmi, chudobou suæovanÿmi obyvateli Zemê nemohl bÿt nêjak prospê¿nÿ. V¿iml jsem si i mnoha Podvræencû, nenápadnê se vlekoucích davy lidí, ale æádnÿ z nich nemêl tak statnou postavu jako Gormon, kráçející vedle mê. Zdálo se, æe je mezi svÿmi vÿjimkou. Ostatní mêli kûæi strakatou a vybledlou, údy mêli buâ nesoumêrné, nebo jim chybêly çi p⌐ebÿvaly, jejich têla byla zdeformována na tisíc zpûsobû, jako by se na nich vy⌐ádil vynalézavÿ umêlec. To, co tak vzniklo, se plazilo, ¿ouralo, ¿ilhalo, a funêlo. Byli to kapsá⌐i, získávaçi mozkû, obchodníci s orgány, kramá⌐i s lítostí, kupci pozlátka, ale æádnÿ se nenesl vzp⌐ímenê, jako by se povaæoval za çlovêka. Mozek byl skvêlÿ prûvodce, a tak nám netrvalo ani hodinu a do¿li jsme k útulku Pozorovatelû. Nechal jsem Gormona s Avluelou venku a zajel i s vozíkem dovnit⌐. V sále polehávalo nêkolik Pozorovatelû. Pozdravil jsem je obvyklÿm znamením a doçkal se od nich lenivé odpovêdi. Tohle mêli bÿt stráæci, na nichæ závisí bezpeçnost Zemê? Banda hlupákû a neduæivcû! 'Kde se mohu p⌐ihlásit?' zeptal jsem se. 'Ty jsi novÿ? Odkud p⌐ichází¿?' 'Poslednê jsem byl p⌐ihlá¿en v Ugyptê.' 'Mêl jsi tam zûstat. Tady Pozorovatele nepot⌐ebujeme.' 'Kde se mohu p⌐ihlásit?' zopakoval jsem otázku. Jakÿsi vy¿ño⌐enÿ mladíçek mi ukázal tabuli v zadní çásti sálu. Do¿el jsem k ní, p⌐itiskl na ni pol¿tá⌐ky prstû a na poæádání jsem uvedl své jméno, které mûæe Pozorovatel svê⌐it jen jinému Pozorovateli, a to je¿tê pouze na pûdê útulku. Tabule se odklopila a já spat⌐il çlovêka s opuchlÿma oçima, jenæ nosil na znamení vysokého postavení v klanové hierarchii znak Pozorovatele na pravé tvá⌐i místo na levé. Oslovil mê jménem a ⌐ekl: '¢patnê jsi udêlal, æe jsi zavítal do ₧imu. Máme nadpoçetnÿ stav.' 'P⌐esto æádám o st⌐echu nad hlavou a o práci.' 'Çlovêk s takovÿm smyslem pro humor jako ty by se mêl spí¿ narodit do kasty ¢a¿kû,' prohlásil. 'Já na tom nic smê¿ného nevidím.' 'Podle zákonû, které ná¿ stav p⌐ijal na poslední konferenci, není útulek povinen p⌐ijmout nové æadatele, pokud naplní stanovenou kapacitu. Na¿e kapacita naplnêna je. Sbohem a ¿ƒastnou cestu, p⌐íteli.' Byl jsem ohromen. 'O takovÿch p⌐edpisech mi není nic známo! To je neslÿchané! Aby kasta vyhnala svého çlena z vlastního útulku - kdyæ p⌐ijde unaven a zk⌐ehlÿ! Çlovêka mého vêku, kterÿ cestou z Ugypra p⌐ekonal Pevninskÿ most a jako hladovÿ cizinec p⌐ibyl do ₧imu...' 'Proç jsi se u nás nejd⌐ív neinformoval?' 'Nenapadlo by mê, æe se nêco takového musí.' 'Podle novÿch p⌐edpisû...' 'Aƒ je Vûle seæehne!' vyk⌐ikl jsem. 'Doæaduji se ubytování! Jak mûæe¿ vyhnat nêkoho, kdo dræel hlídky d⌐ív, neæ ty ses narodil...' 'Klid, brat⌐e, upokoj se.' 'Ne⌐íkej, æe by se nena¿el koutek, kde bych nemohl sloæit hlavu - a pár zbylÿch drobtû...' Ale jen jsem zmênil tón a místo hnêvu se zaçal dopro¿ovat, na jeho tvá⌐i vyst⌐ídalo lhostejnost pohrdání. 'Nemáme místo. Nemáme jídla nazbyt. Jako bys nevêdêl, æe na¿emu stavu nastaly zlé çasy. ₧íká se, æe nás rozpustí, æe jsme jen zbyteçnÿ p⌐epych, p⌐íæivníci na ¿têdré náruçi Vûle. Na¿e moænosti jsou velmi omezené. ₧im má Pozorovatelû nadbytek, takæe máme uæ teâ v¿ichni malé p⌐ídêly, a kdyæ tê p⌐ijmeme, budeme je mít je¿tê men¿í.' 'Tak kam mám jít? Co mám dêlat?' 'Dám ti radu,' ⌐ekl vemlouvavê. 'Zkus poæádat o milost ⌐imského kníæete.' 3 Kdyæ jsem to venku zopakoval Gormonovi, rozchechtal se, aæ se za b⌐icho popadal a samÿm veselím mu na tvá⌐ích naskákaly rudé pruhy, jako po ¿vihnutí biçem aæ do krve. 'Milost ⌐imského kníæete!' opakoval neustále. 'Milost... ⌐imského kníæete...' 'Je zvykem, æe se çlovêk v nesnázích obrátí o pomoc na místního vládce,' ⌐ekl jsem nejistê. 'Jenæe ⌐imskÿ kníæe neví, co je to milost,' p⌐ipomnêl mi Gormon. 'Postêæuj si, æe má¿ hlad, a ⌐imskÿ kníæe tê nakrmí tvÿmi vlastními údy!' 'Snad bychom mohli zkusit najít dûm Ok⌐ídlencû,' navrhla Avluela. 'Tam nám urçitê dají najíst.' 'Gormonovi by nedali,' podotkl jsem. 'A máme vûçi sobê jisté závazky.' 'Mohli bychom mu jídlo p⌐inést,' namítla Avluela. 'Radêji bych to nejd⌐ív zkusil u dvora,' ¿el jsem za svÿm. 'Zjistíme, jak na tom doopravdy jsme, a kdyæ to bude nutné, p⌐izpûsobíme se situaci.' Avluela ustoupila, a tak jsme se vypravili do paláce ⌐ímského kníæete, masivní stavby vévodící obrovskému, sloupy lemovanému námêstí. Bylo to aæ za ⌐ekou, která mêstem protéká. Na námêstí se na nás vrhli æebráci, kte⌐í je obléhali. Mnozí ani nebyli ze Zemê. Jakási p⌐í¿era s lepkavÿmi chapadly a vrásçitÿm obliçejem, na kterém chybêl nos, se po mnê sápala a ¿kemrala o almuænu tak neodbytnê, æe ji Gormon musel odehnat, jenæe hned nato mi stejnê neobvyklé stvo⌐ení s kûæí poâobanou svêtélkujícími trychtÿ⌐ky a konçetinami plnÿmi oçí objalo kolena a ve jménu Vûle mê zaçalo prosit o smilování. 'Jsem jenom Pozorovatel,' ⌐ekl jsem a ukázal na vozík, kterÿ jsem za sebou táhl. Jenæe tvor se nedal odbÿt a zasypal mê ¿tkavÿm líçením svého ne¿têstí, které podával zast⌐enÿm, k⌐ehkÿm hlasem, aæ jsem to nevydræel a hodil mu do mo¿ny na hrudi nêkolik vÿæivnÿch pastilek, za coæ jsem si vyslouæil Gormomovo opovræení. Pak se nám poda⌐ilo prodrat se k paláci. U vstupního sloupo⌐adí nás çekal je¿tê ot⌐esnêj¿í pohled: zmrzaçenÿ Ok⌐ídlenec, jehoæ k⌐ehké konçetiny byly pokroucené a deformované, jedno k⌐ídlo zpola rozvinuté a váænê potrhané, druhé mu chybêlo úplnê. Ok⌐ídlenec se vrhl k Avluele, volal na ni jménem, jeæ nebylo její, a skrápêl jí náholenice tak vydatnÿm proudem slz, aæ se na koæe¿inê udêlaly skvrny. 'Pomoz mi do na¿eho domu,' æadonil. 'Vyhodili mê, protoæe jsem zmrzaçenÿ, ale kdyæ se za mê zaruçí¿...' Avluela se mu snaæila vysvêtlit, æe pro nêj nemûæe nic udêlat, æe ji v místním ok⌐ídleneckém domê nikdo nezná, ale zoufalÿ Ok⌐ídlenec ji stejnê nepustil. Nakonec ho Gormon opatrnê zvedl jako vêchÿtek vyschlÿch kostí a postavil ho na zem tak, aby k Avluele nemohl. Zaçali jsme stoupat sloupo⌐adím, ale cestu nám zahradili t⌐i eunu¿i s p⌐ihlouplÿmi vÿrazy na tvá⌐i. Zeptali se, co nás p⌐ivádí, ale brzy nás propustili k dal¿í p⌐ekáæce, kterou p⌐edstavovali dva seschlí Registráto⌐i. Jednohlasnê se nás zeptali na úçel na¿í náv¿têvy. 'Prosíme o p⌐ijetí,' promluvil jsem. 'O slitování.' 'Audience se konají aæ za çty⌐i dny,' ⌐ekl Registrátor, kterÿ stál vpravo. 'Zapí¿eme si va¿i æádost.' 'Ale my nemáme kde spát,' neudræela se Avluela. 'A máme hlad! Jsme...' Uti¿il jsem ji. Gormon po nêçem ¿mátral v maxivaku. V ruce se mu nêco zablÿsklo: mince ze zlata, z toho vêçného kovu, a na nich vyraæené tvá⌐e s vousy a orlími nosy. Na¿el je, kdyæ se prohrabával v sutinách. Hodil jednu minci Registrátorovi, kterÿ nás odmítl. Ten ji zachytil v letu, palcem p⌐ejel po její lesklé lícové stranê a vzápêtí skonçila v jednom ze záhybû jeho odêvu. Druhÿ Registrátor viditelnê çekal. Gormon se usmál a hodil minci i jemu. 'Snad by se nêjaké mimo⌐ádné sly¿ení zajistit dalo,' ⌐ekl jsem. 'Ano, snad ano,' souhlasil jeden z Registrátorû. 'Mûæete jít dál.' A tak jsme vstoupili do samotného nitra paláce a ocitli se rozlehlé, ozvênou rozechvívané síni. St⌐edová uliçka p⌐ed námi zabíhala aæ do zástênou oddêlené trûnní komnaty v apsidê. I zde bylo plno æebrákû - têch, kte⌐í vlastnili dêdiçnou koncesi - a také zástupy Poutníkû, Zpravodajû, Vêdmákû, Hudebníkû, Písa⌐û a Registrátorû. Naslouchal jsem ¿epotu modliteb, vdechoval vûni kadidla a cítil vibrace podzemních gongû. V minulÿch cyklech tato stavba byla svatyní jednoho z dávnÿch náboæenství. Gormon mi prozradil, æe tihle si ⌐íkali k⌐estníci, a tím ve mnê znovu vzbudil podez⌐ení, æe je Vêdmák maskující se jako Podvræenec. P⌐estoæe dnes místo slouæilo jako sídlo svêtské vlády v ₧imu, zachovalo si nêco ze své posvátnosti. Jenæe jak proniknout aæ ke kníæeti? Nalevo jsem si v¿iml malé, bohatê zdobené kaple, do níæ pomalu postupovala ⌐ada blahobytnê vyhlíæejících Kupcû a Statká⌐û. Poda⌐ilo se mi p⌐es nê zahlédnout t⌐i lebky nasazené na zpovêdnicích - vstupech pamêƒovÿch tankû - a vedle nich Písa⌐e statné postavy. ₧ekl jsem Gormonovi s Avluelou, aby na mê poçkali v uliçce, a postavil se na konec ⌐ady. Postupovala pomalu, a tak trvalo dobrou hodinu, neæ jsem se ke zpovêdnici dostal. Lebky na mê slepê civêly. Uvnit⌐ jejich uzav⌐enÿch lebeçních schránek ti¿e bublaly a ví⌐ily vÿæivné roztoky, vyæivující mrtvé, ale p⌐itom stále funkçní mozky, jejichæ miliardy synapsí teâ slouæily jako jedineçná pamêƒová média. Písa⌐ byl viditelnê zaskoçen, kdyæ v této ⌐adê zahlédl Pozorovatele, ale neæ staçil cokoli ⌐íct, vyhrkl jsem: 'P⌐icházím jako cizinec prosící kníæete o milost. Já a mí druhové jsme bez p⌐íst⌐e¿í. Vlastní kasta mê vyhnala. Co mám dêlat? Jak mohu dosáhnout sly¿ení?' 'Vraƒ se za çty⌐i dny.' 'Uæ víc neæ çty⌐i dny jsem spal na cestê. Pot⌐eboval bych si lépe odpoçinout.' 'Ve⌐ejné útulky...' 'Jenæe já mám svou kastu!' protestoval jsem. 'Ve⌐ejnÿ útulek mê nep⌐ijme, kdyæ tu moje kasta má vlastní, a tam mê odmítli kvûli nêjakÿm novÿm p⌐edpisûm a... chápe¿, v jaké jsem situaci?' 'Mûæe¿ si poæádat o mimo⌐ádné sly¿ení,' odvêtil znudênê Písa⌐. Bude zamítnuto, ale æádost si podat mûæe¿.' 'Kde?' 'Tady. ₧ekni, o co ti jde.' P⌐edstavil jsem se lebkám svÿm obçanskÿm jménem, uvedl jména a postavení svÿch p⌐átel a vysvêtlil, co mê potkalo. V¿e, co jsem ⌐íkal, bylo zaznamenáváno a p⌐ená¿eno do mozkû umístênÿch nêkde v hlubinách mêsta. Kdyæ jsem domluvil, Písa⌐ mi ⌐ekl: 'Pokud bude tvé æádosti vyhovêno, dozví¿ se to.' 'Kde se mám zatím zdræovat?' 'Jestli ti mám poradit, neodcházej daleko od paláce.' Pochopil jsem. Mohl jsem se vmísit do toho davu ne¿ƒastníkû, kte⌐í se tísnili na námêstí. Kolik z nich asi poæádalo kníæete o mimo⌐ádnou laskavost a po mêsících, moæná i letech tam stále çekalo, aæ budou vysly¿eni? Kolik takovÿch tam spí na dláædêní, æebrá o kûrky a æije v bláhové nadêji! Své moænosti jsem tím vyçerpal. Vrátil jsem se ke Gormonovi a Avluele, vylíçil jim situaci a navrhl, abychom se kaædÿ pokusili sehnat si ubytování na vlastní pêst. Gormon mêl jako bezkastovní otev⌐ené dve⌐e ve v¿ech ¿pinavÿch ve⌐ejnÿch útulcích pro takové, jako byl on. Avluele se mohlo poda⌐it najít útoçi¿tê v domê jejího stavu; pouze já budu muset spát na ulici - a nebude to poprvé. P⌐esto jsem doufal, æe se nebudeme muset rozdêlit. Vzhledem k tomu, æe sám jsem Pozorovatel, to asi bylo zvlá¿tní, ale zaçínal jsem nás brát jako rodinu. Cestou k vÿchodu mi çasomêr ti¿e napovêdêl, æe znovu nade¿el ças mé hlídky. Kdyæ na mê p⌐i¿la ⌐ada, mohl jsem se st⌐eæení vênovat kdekoli, bez ohledu na momentální okolnosti - byla to má povinnost a zároveñ privilegium. Zastavil jsem tedy, otev⌐el vozík a oæivil p⌐ístroje. Gormon a Avluela zûstali stát vedle mê. Na tvá⌐ích lidí, kte⌐í kolem mê vcházeli do paláce i vycházeli ven, jsem spat⌐oval ú¿klebky i otev⌐enÿ vÿsmêch. St⌐eæení se netê¿ilo dobré povêsti, protoæe jsme svá pozorování vykonávali uæ dlouho a slibovanÿ nep⌐ítel nikde. Ale povinnost je povinnost, i kdyæ nêkomu mûæe p⌐ipadat komická. To, co je pro jednoho prázdnÿ rituál, je pro jiného náplní æivota. Okolní svêt se rozplynul a já se vznesl do nebes. Zaplavila mê známá radost. Propátrával jsem povêdomá místa i jiná, která mi tak povêdomá nebyla, a nechával jsem svou zbyst⌐enou mysl p⌐eskakovat z jedné galaxie do druhé. Neformuje se nêkde armáda nep⌐átel? Necviçí se vojska pro vÿsadek na Zemi? Dræel jsem hlídku çty⌐ikrát dennê a ostatní çlenové mé kasty dêlali totéæ v jinÿch hodinách, tak, aby ani na okamæik nechybêla nêçí bdêlá mysl na stráæi a sebemen¿í pohyb neu¿el pozornosti. Kdyæ jsem procitl z transu, usly¿el jsem, jak vyk⌐içenÿ hlas volá: '... ⌐ímského kníæete! Místo pro ⌐ímského kníæete!' Zamrkal jsem, nadechl se a set⌐ásl ze sebe poslední projevy koncentrace. Ze zadního traktu paláce se vyno⌐ila zlacená krytá nosítka nesená hordou eunuchû a zaçala postupovat lodí smêrem ke mnê. Po stranách nosítek kráçeli çty⌐i muæi v okázalÿch odêvech a zá⌐ivÿch maskách p⌐ináleæících kastê Pánû. P⌐ed nimi ¿li t⌐i malí, ale podsadití Podvræenci, kte⌐í mêli hrtany uzpûsobeny tak, aby se podobaly zvukovÿm ústrojím æab. Právê oni za pochodu vydávali ten majestátní, fanfárovÿ zvuk. Udivilo mê, æe kníæe p⌐ijímá do svÿch sluæeb Podvræence, byƒ disponované jako tito. Mûj vozík stál tomuto krásnému prûvodu v cestê, a tak jsem se jej snaæil co nejrychleji uzav⌐ít a uhnout s ním stranou, neæ ke mnê prûvod dorazí. Vêkem a strachem se mi rozt⌐ásly prsty a nedokázal jsem p⌐ístroje náleæitê uzav⌐ít. Zápasil jsem se zámkem çím dál neobratnêji a hrdê kráçející Podvræenci se zatím p⌐iblíæili natolik, æe mi z jejich vytrubování zaléhalo v u¿ích. Gormon se mi pokusil pomoci, a tak jsem na nêj musel zasyçet, æe nikdo mimo mûj stav se mého vybavení nesmí dotÿkat. Odstrçil jsem ho. V dal¿ím okamæiku byla první ⌐ada eunuchû u mê a chystala se mê zmrskat sr¿ícími dûtkami. 'Ve jménu Vûle!' vyk⌐ikl jsem. 'Jsem p⌐ece Pozorovatel!' Vzápêtí k mÿm u¿ím dolétla antifonická reakce hlubokého, klidného, nesmírného hlasu. 'Nechte ho. Je to Pozorovatel.' Ve¿kerÿ pohyb ustal. Promluvil ⌐imskÿ kníæe. Kastráti couvli. Podvræenci zmlkli. Nosiçi postavili krytá nosítka na zem. V¿ichni, kdoæ stáli v palácové síni kolem, ustoupili do stínu. Zûstali jsme tam jen Gormon, Avluela a já. T⌐pytivé závêsy nosítek se rozhrnuly. Dva z Pánû p⌐iskoçili, prostrçili ruce zvukovou bariérou a nabídli svému monarchovi pomoc. Bariéra s kñouravÿm zabzuçením opadla. Spat⌐ili jsme ⌐imského kníæete. Jak byl mladÿ! Vlastnê to byl je¿tê chlapec. Tvá⌐ mêl hladkou, vlasy husté a tmavé. Narodil se v¿ak, aby vládl, a navzdory jeho mládí z nêj vyza⌐ovala autorita jako z dospêlého. Rty mêl úzké a navíc je tiskl k sobê; obliçeji vévodil orlí nos, ostrÿ a útoçnÿ, a chladné oçi, hluboké jako bezedné tûnê. Obleçen byl v drahokamy posázeném rou¿e kasty Vládcû, av¿ak na tvá⌐i mêl vyryt dvojitÿ k⌐íæ Obráncû a kolem krku nosil çernou vêdmáckou ¿tólu. Jistê, Vládce mûæe vstoupit, do kolika kast se mu zachce, a bylo by dokonce zvlá¿tní, kdyby zároveñ nebyl Obráncem. P⌐ekvapivé bylo zji¿têní, æe tento kníæe je také Vêdmákem. To není obvyklá kasta pro kruté povahy. Lhostejnê si mê zmê⌐il a ⌐ekl: 'Zvlá¿tní místo sis vybral pro dræení hlídky, starçe.' 'O místu rozhodl ças, pane,' odpovêdêl jsem. 'Byl jsem tu, kdyæ se p⌐ihlásily povinnosti. Nemohl jsem tu¿it, æe se chystá¿ opustit palác.' 'Nep⌐átele jsi nena¿el?' 'Ne, pane.' Chystal jsem se popadnout ¿têstí za ruku, vyuæít neoçekávané kníæecí p⌐ítomnosti a poprosit jej o pomoc, ale d⌐ív, neæ jsem to staçil udêlat, jeho zájem pohasl jako sfouknutÿ plamen svíçky. Jakmile otoçil hlavu, neodvaæoval jsem se na nêj zavolat. Dlouze si prohlíæel Gormona, mraçil se p⌐itom a t⌐el si bradu. Pak jeho zrak padl na Avluelu. V oçích se mu zablesklo, koutky úst sebou zacukaly, maliçké nosní dírky se roz¿í⌐ily. 'P⌐istup blíæ, malá Ok⌐ídlenko,' ⌐ekl a pokynul jí. 'Ten Pozorovatel je tvûj p⌐ítel?' Vydê¿ená Avluela p⌐ikÿvla. Kníæe jí podal ruce a uchopil ji. Potom ji mladÿ Vládce zvedl a se zlomyslnÿm úsmê¿kem, kterÿ vypadal jako parodie uliçnictví, ji protáhl závêsy do nosítek. Dvojice Pánû okamæitê obnovila zvukovou bariéru, ale prûvod zûstal stát. Onêmêl jsem. Ztuhl i mohutnÿ Gormon, kterÿ stál vedle mê, topornÿ jako kûl. Dlouhé minuty ubíhaly jedna za druhou. Dvo⌐ané mlçeli a diskrétnê se dívali jinam neæ na nosítka. Koneçnê se závêsy znovu rozhrnuly. Avluela, bledá v tvá⌐i, nejistê vy¿la ven. Oçi jí rychle mrkaly, vypadala jako omámená. Na lících se jí leskly pramínky potu. Málem by upadla, ale jeden z eunuchû ji zachytil a postavil na podlahu vedle nosítek. K⌐ídla se jí pod blûzou çásteçnê rozvinula, takæe vypadala, jako by mêla na zádech hrb. Pro mê to bylo znamení, æe ji nêco silnê rozru¿ilo. Vrávoravê k nám p⌐istoupila, jako ve snách. Chvêla se a nebyla schopna slova. Pla¿e ke mnê zalétla pohledem a pak se vrhla na Gormonovu ¿irokou hruâ. Nosiçi se chopili nosítek. ₧imskÿ kníæe opustil svûj palác. Kdyæ ode¿li, Avluela ochraptêle vykoktala: 'Kníæe nám dovoluje ubytovat se v královském hostinci' ───────────────────────────────── 01 Po úspê¿né knize Dolû k zemi vám nabízíme jinÿ p⌐íbêh brilantního 01amerického autora æánru SF, K⌐ídla noci. Ve zmênêném svêtê upadající 01zemê spolu putují Pozorovatel, Ok⌐ídlenka a bezkastovní Podvræenec. 01ùkolem Pozorovatele je zaznamenat blíæící se invazi a vças varovat 01hlídky. 01 Kdyæ k invazi nakonec dojde, stane se tak naprosto neçekanÿm 01zpûsobem. Vír p⌐í¿tích událostí roztrhne putující trojici. Trvá 01dlouho, neæ zase naleznou jeden druhého - a také sami sebe. 04 Klasická SF z alternatívního svêta, vy¿lo koncem dubna 1996, 04p⌐eklad P.Kotrle, obálka J.Burns, 240 str. cena 86 Kç. Od téhoæ autora vy¿lo: 0012Dolû k zemi 0012 D O L ª K Z E M I 12Robert Silverberg Kdo ví, zda duch lidskÿch synû stoupá vzhûru a duch zví⌐at sestupuje dolû k zemi? - Kazatel 3:21 JEDNA Nakonec se na Holmanûv svêt p⌐ece jen vrátil. Sám si nebyl jist, proç vlastnê. Nazÿvejme to neodolatelnÿm nutkáním; nazÿvejme to sentimentalitou; nazÿvejme to hloupostí. Gundersen se na to místo nikdy vrátit nehodlal. A p⌐esto byl tu, p⌐ipravoval se na p⌐istání a mêl ji p⌐ed sebou na obrazovce, dost blízko, aby se mohl natáhnout a sev⌐ít ji v dlani, planetu o málo vêt¿í neæ Zemê, planetu, která ho stála nejlep¿ích deset let jeho æivota, planetu, na níæ se dozvêdêl vêci o sobê samém, které doopravdy vêdêt nechtêl. Signální svêtlo ve spoleçenské místnosti se rozzá⌐ilo rudê. Loâ mêla zakrátko p⌐istát. Gundersen se navzdory v¿emu vracel zpátky. Vidêl p⌐ed sebou mlænÿ rubá¿ zakrÿvající mírné oblasti a velké snêhové çepice roztahující se daleko od pólû, vidêl nepravidelnÿ modroçernÿ pás parnÿch tropû. Vzpomínal, jak planoucím soumrakem projíædêl Mo⌐em prachu, vzpomínal na tiché, ponuré cesty po ⌐ekách zakrytÿch klenbou ¿elestících dÿkovitÿch listû, vzpomínal na zlaté kokteily, které popíjel za Noci pêti mêsícû na verandê stanice v dæungli se Seenou po boku, a nildoror troubící v porostu. To v¿echno bylo uæ velice dávno. Teâ uæ zas p⌐evzali vládu nad Holmanovÿm svêtem nildoror. Gundersen se s tím smi⌐oval jen velice têæce. Moæná to byl ten pravÿ dûvod, proç se sem vracel: podívat se, jak si nildoror vedou. 'Upozornêní pro cestující ve spoleçenské místnosti,' ozval se hlas z reproduktoru. 'Za patnáct minut vstoupíme na obêænou dráhu kolem Belzagoru. P⌐ipravte se prosím k návratu do ochrannÿch sítí.' Belzagor. Tak se teâ ta planeta nazÿvá. Domorodé jméno, slovo jazyku nildoror. Gundersenovi to p⌐ipadalo stejnê zlovêstné, jako nêco z asyrské mytologie. Samoz⌐ejmê, slovo bylo zmênêno lidskou vÿslovností; kdyæ ho vyslovil nêkterÿ nildor, znêlo spí¿ jako Bllls'grr. Ale p⌐ece jen to byl Belzagor. Mohl zkusit nazÿvat tu planetu jménem, které teâ nosila, bylo-li to t⌐eba. Snaæil se nikdy bezdûvodnê neuráæet cizí bytosti. 'Belzagor,' ⌐ekl. 'Zní to skoro smyslnê, æe? Krásnê se to válí po jazyku.' Párek turistû poblíæ nêj p⌐ikÿvl. Ochotnê souhlasili s çímkoliv, co Gundersen prohlásil. Muæ, otylÿ, bledÿ a p⌐íli¿ teple obleçenÿ, ⌐ekl: 'Kdyæ jste tu byl naposledy, nazÿvali to tu je¿tê Holmanûv svêt, æe?' 'Ano,' p⌐isvêdçil Gundersen. 'Ale to bylo je¿tê ve starÿch dobrÿch imperiálních çasech, kdy si Pozem¿ƒan nazÿval planety, jak se mu zlíbilo. To uæ je teâ pryç.' Turistova æena sev⌐ela rty do úzkÿch odkrvenÿch linek. Gundersen cítil jistou ¿kodolibou radost z toho, æe ji pobu⌐uje. Po celou dobu cesty hrál têm turistûm nedobrovolnê roli Kiplinga - vystupoval jako bÿvalÿ koloniální ú⌐edník, kterÿ se jde podívat, jak si ta zatracená smeçka domorodcû vede, kdyæ si teâ musí vládnout sama. Bylo to p⌐ehánêní a zkreslování jeho skuteçného postoje, ale obças mu dêlalo radost nosit tuto masku. Turisté - bylo jich tu osm - k nêmu vzhlíæeli se smêsicí zboæné úcty a pohrdání, kdyæ se p⌐ed nimi naparoval, velkÿ snêdÿ muæ, v jehoæ rysech se zraçila zku¿enost s cizími svêty. Nemêli ho rádi pro to, jak p⌐ed nimi vystupoval; ale vêdêli, æe strádal, pracoval a lopotil se pod cizím sluncem, a v tom byla jistá romantika. 'Budete bydlet v hotelu?' zeptal se turista. 'Ne. Vydám se rovnou do dæungle, k mlænÿm krajûm. Podívejte se - tamhle, vidíte? Na severní polokouli, ten pruh oblaçnosti zhruba uprost⌐ed. Teplotní gradient je tady velice strmÿ: tropy a polární oblast spolu skoro sousedí. Mlha. Opar. Vezmou vás tam na vÿlet. Mám tam nêjakou práci.' 'Práci? Myslel jsem, æe tyhle nové nezávislé svêty byly vyjmuty ze zóny ekonomického vyuæívání, takæe--' 'Ne, není to obchodní záleæitost,' ⌐ekl Gundersen. 'Je to osobní záleæitost. Nevy⌐ízená záleæitost. Nêco, co se mi nepoda⌐ilo udêlat, kdyæ jsem tady byl sluæebnê.' Signální svêtlo se znovu rozzá⌐ilo, naléhavêji neæ p⌐edtím. 'Omluvíte mê? Opravdu bychom se mêli odebrat do ochrannÿch sítí.' Ode¿el do své kabiny a p⌐ipravil se na p⌐istání. Zvlákñovací trysky vyplivly pramínky rychletuhnoucí pênové hmoty a obalily ho. Zav⌐el oçi. Cítil, jak se do nêj op⌐ela síla decelerace, kurióznê archaickÿ pocit, kterÿ se pojil se starÿmi çasy raného cestování vesmírem. Kosmická loâ zaçala padat na planetu, zatímco se Gundersen houpal v ochranné síti, zavê¿enÿ, chránênÿ p⌐ed nejhor¿ími následky zpomalení. Jedinÿm kosmodromem na Belzagoru byl ten, kterÿ p⌐ed více neæ sto lety postavili Pozem¿ƒané. Nacházel se v tropech u ústí velké ⌐eky vlévající se do jediného belzagorského oceánu. Maddenova ⌐eka, Benjaminiho oceán - Gundersen ani neznal jejich jména v jazyce nildoror. Kosmodrom byl na¿têstí vybaven systémem samoçinné údræby. P⌐istávací maják byl ⌐ízen automatickÿm a vysoce renundovanÿm za⌐ízením; homeostatickÿ dozor udræoval povrch p⌐istávacích drah v po⌐ádku a okolní dæungli ve stanovenÿch mezích. O v¿echno se staraly stroje; bylo by po¿etilé çekat, æe kosmodrom p⌐evezmou nildoror, a nemoæné dræet si tu pozemskÿ personál. Pokud Gundersen vêdêl, æila na Belzagoru po⌐ád je¿tê asi stovka Pozem¿ƒanû, kte⌐í tam zûstali i po V¿eobecném odstoupení, ale nebyli to lidé, kte⌐í by byli schopni ⌐ídit kosmodrom. A navíc tu byla smlouva. V¿echny administrativní funkce museli zastávat buâto nildoror, nebo nikdo. P⌐istáli. Ochranná síƒ z pênové hmoty se rozpustila. Vy¿li ven z kosmické lodi. Vzduch páchl po tropech: úrodná vlhká pûda, hnijící listí, trus obyvatel dæungle, vûnê p⌐ekrásnÿch kvêtû. Byl çasnÿ veçer. Na nebi svítila dvojice mêsícû. Stejnê jako vædycky visela ve vzduchu hrozba de¿tê; vlhkost patrnê dosahovala 99%. Ale hrozba se skoro nikdy nevyplnila. V tropickém pásu byly prûtræe mraçen ⌐ídké. Voda se ze vzduchu jednodu¿e neustále vyluçovala v drobnÿch kapiçkách a pokrÿvala v¿e maliçkÿmi mokrÿmi korálky. Nad korunami stromû hula-gula rostoucích po okraji p⌐istávací plochy zahlédl Gundersen záblesky vzdálené bou⌐e. Letu¿ka se⌐adila svÿch devêt svê⌐encû. 'Tudy, prosím,' ⌐ekla struçnê a zamí⌐ila s nimi k jedné z budov. Z hou¿tí nalevo se vyno⌐ili t⌐i nildoror a váænê se dívali na novê p⌐íchozí. Turisté p⌐ekvapenê vydechli a zaçali si ukazovat. 'Podívejte se! Vidíte je? Vypadají docela jako sloni! To jsou ti nili-- nildoror?' 'Ano, nildoror,' ⌐ekl Gundersen. Çpavÿ pach mohutnÿch zví⌐at byl cítit p⌐es celou mÿtinu. Bÿk a dvê krávy, pomyslel si, soudê podle velikosti jejich klû. V¿ichni t⌐i byli p⌐ibliænê stejnê velcí, nêco p⌐es t⌐i metry, a jejich temnê zelená kûæe prozrazovala, æe pocházejí ze západní polokoule. Oçi velké jako talí⌐ky se na nêj upíraly s mírnou zvêdavostí. Jedna ze samic vep⌐edu pozvedla ocas a na zem s plesknutím dopadla hromádka kou⌐ícího purpurového trusu. Gundersen zaslechl hluboké harmonické zvuky, ale na tu vzdálenost nebyl schopen ⌐íct, o çem nildoror mluví. P⌐edstavte si je, jak ⌐ídí kosmodrom, pomyslel si. P⌐edstavte si, jak vládnou planetê. Jenæe oni to dêlají. Oni to dêlají. Uvnit⌐ budovy kosmodromu nikdo nebyl. Nêkolik robotû, souçást homeostatické sítê, opravovalo zeâ na opaçném konci, kde vegetace zaçala naru¿ovat ¿edé plastikové obklady; d⌐íve nebo pozdêji dæungle zniçí v¿e v této çásti planety. Ale to byla jediná viditelná aktivita. Nebyla tu æádná celnice. Nildoror tento druh byrokracie nepêstovali. Nestarali se, co se dováæí do jejich svêta. Devêt cestujících pro¿lo celní prohlídkou uæ p⌐ed odletem ze Zemê; Zemê se naopak velice starala, co se na nevyvinuté planety vyváæí. Nebyla tu ani cestovní kancelá⌐ a smênárna, æádnÿ novinovÿ stánek nebo jiné vêci, které çlovêk obvykle najde na kosmodromu. Byl tam jen velkÿ prázdnÿ hangár, kterÿ kdysi, v dobê, kdy Holmanûv svêt pat⌐il Zemi, bÿval nexus vÿznamné kolonie. Gundersenovi se zdálo, æe v¿ude kolem sebe vidí duchy têch dávno minulÿch dní: postavy v tropickÿch khaki oblecích doruçující zprávy, dozorce lodních nákladû mávající inventárními seznamy, poçítaçové techniky ovê¿ené girlandami pamêƒovÿch perliçek, domorodé nosiçe naloæené zboæím pro vÿvoz. Teâ bylo v¿ude ticho. Nêkolik opravá⌐skÿch robotû se pohybovalo pustou prázdnotou. Letu¿ka z kosmické lodi oznámila osmi cestujícím: 'Vá¿ prûvodce tu bude kaædou chvíli. Vezme vás do hotelu a--' Gundersen se rozhodl, æe pûjde do hotelu také, t⌐ebaæe jen na jedinou noc. Doufal, æe ráno se mu poda⌐í zajistit si dopravu. Pro svou cestu na sever nemêl æádnÿ konkrétní plán; mêla to bÿt více ménê improvizace, prûzkumná cesta do jeho vlastní minulosti. Zeptal se letu¿ky: 'Bude tím prûvodcem nildor?' 'Myslíte domorodce? Ale ne, je to Pozem¿ƒan, pane Gundersene.' Zalistovala ve sloæce poti¿tênÿch papírû. 'Jmenuje se Van Beneker a mêl tady bÿt nejménê pûl hodiny p⌐ed p⌐istáním na¿í lodi, takæe nechápu, proç--' 'Van Beneker nikdy nebyl moc dochvilnÿ,' ⌐ekl Gundersen. 'Ale uæ jde.' Brouk, o¿untêlÿ a nahlodanÿ místním poçasím, zastavil u otev⌐eného vchodu do budovy. Vylezl z nêj men¿í zrzavÿ muæ, o¿untêlÿ a nahlodanÿ místním poçasím stejnê jako jeho stroj. Na sobê mêl pomaçkané pracovní ¿aty a lovecké boty, které mu sahaly ke kolenûm. Vlasy uæ mu zaçínaly ⌐ídnout a prosvítala mu jimi opálená kûæe na hlavê. Ve¿el do budovy, rozhlédl se a zamæoural. Oçi mêl svêtle modré a trochu hypertyreózní. 'Vane?' zavolal Gundersen. 'Tady jsem, Vane.' Malÿ muæ vykroçil smêrem k turistûm. Ledabylÿm, mechanickÿm zpûsobem p⌐itom deklamoval: 'Chtêl bych vás v¿echny p⌐ivítat na Belzagoru, jak se dnes nazÿvá Holmanûv svêt. Jmenuji se Van Beneker a ukáæu vám z této fascinující planety tolik, kolik mi zákony dovolují vám ukázat, a--' 'Ahoj, Vane,' p⌐eru¿il ho Gundersen. Prûvodce se podráædênê zarazil v pûli vêty. Znovu zamrkal a podíval se na Gundersena. Nakonec se zeptal: 'Pan Gundersen?' Z tónu jeho hlasu bylo z⌐ejmé, æe tomu nemûæe uvê⌐it. 'Jenom Gundersen. Uæ nejsem tvûj ¿éf.' 'Jeæí¿i, pane Gundersene. Jeæí¿i, vy jste sem p⌐iletêl na turistickou vÿpravu?' 'Ne tak docela. Mám v úmyslu podniknout vÿpravu vlastní.' Van Beneker se obrátil k ostatním. 'Prosím, abyste mne na chvíli omluvili. Jen na nêkolik minut.' K letu¿ce z kosmické lodi dodal: 'To je v po⌐ádku. Mûæete mi je oficiálnê p⌐edat. P⌐ebírám za nê zodpovêdnost. Jsou tady v¿ichni? Jeden, dva, t⌐i - osm. Správnê. Dob⌐e, aƒ si odnesou svoje zavazadla dozadu do brouka. A pak aƒ chvíli poçkají. Hned budu u nich.' Popadl Gundersena za loket. 'Po⌐ád tomu nemohu uvê⌐it, pane Gundersene. Nedovedete si p⌐edstavit, jak jste mê p⌐ekvapil. Jeæí¿i!' 'Jak se má¿, Vane?' 'Mizernê. Jak jinak, na téhle planetê? Kdy jste vlastnê ode¿el?' 'V roce 2240. Rok po odstoupení. P⌐ed osmi lety.' 'Osm let. A co jste dêlal pak?' 'Koloniální ú⌐ad mi na¿el práci na Zemi,' ⌐ekl Gundersen. 'Na nudu si stêæovat nemûæu. Teâ si vybírám rok nast⌐ádané dovolené.' 'A chcete ji strávit tady?' 'Proç ne?' 'Proç?' 'Chci se vydat do mlænÿch krajû,' ⌐ekl Gundersen. 'Chci nav¿tívit sulidoror.' 'Kvûli tomu jste sem nep⌐i¿el,' ⌐ekl Van Beneker. 'Proç tam chcete jít?' 'Ze zvêdavosti.' 'V mlænÿch krajích si çlovêk jenom koleduje o malér. Víte, co se ⌐íká, pane Gundersene. Vám p⌐ece nemusím p⌐ipomínat, kolik chlapû se tam pustilo a kolik z nich se nevrátilo.' Van Beneker se zasmál. 'Ne⌐íkejte mi, æe jste se sem plahoçil takovou dálku, jen abyste si pokecal se sulidoror. Vsadím se, æe máte nêjakÿ jinÿ dûvod.' Gundersen neodpovêdêl. 'A co tady dêlá¿ ty, Vane?' 'Vêt¿inou provádím turisty. Dostávám tak devêt nebo deset skupinek za rok. Proletím se s nimi nad oceánem, pak jim ukáæu kousek mlænÿch krajû, a pak si zaletíme nad Mo⌐e prachu. Je to docela hezkÿ vÿlet.' 'Ano.' 'Zbytek çasu odpoçívám. Hodnê mluvím s nildoror a obças nav¿tívím staré p⌐átele na stanicích v dæungli. Budete je znát v¿echny, pane Gundersene. Jsou to v¿echno lidi, co tu zûstali.' 'A co Seena Royceová?' zeptal se Gundersen. 'Æije u vodopádû ¢angri-la.' 'Po⌐ád vypadá stejnê?' 'Myslím, æe ano,' ⌐ekl Van Beneker. 'Máte v úmyslu vydat se do mlænÿch krajû tamtudy?' 'Samoz⌐ejmê,' odpovêdêl Gundersen. 'Udêlám si z toho takovou sentimentální pouƒ. Obejdu v¿echny stanice po cestê. Nav¿tívím staré p⌐átele. Seenu. Cullena. Kurtze. Salamona. V¿echny, kte⌐í tu zûstali.' 'Nêkte⌐í z nich jsou po smrti.' 'V¿echny, kte⌐í tu zûstali,' zopakoval Gundersen. Podíval se na malého muæe p⌐ed sebou a usmál se. 'Teâ se radêji vênuj svÿm turistûm. Mûæeme si poklábosit veçer v hotelu. Chtêl bych, abys mi vyprávêl o v¿em, co se tu p⌐ihodilo od chvíle, kdy jsem ode¿el.' 'To nebude nic têækého, pane Gundersene. To mûæu udêlat rovnou a jedním slovem. Rozklad. V¿echno se tady rozpadá. Podívejte se na tamtu zeâ.' 'Chápu.' 'A teâ se podívejte na roboty, co ji opravují. Uæ se moc nelesknou, co? Taky jdou pomalu k çertu. Kdyæ se podíváte zblízka, uvidíte, æe se jim do trupû zaæírá rez.' 'Ale homeostáze--' 'Jistê. V¿echno se po⌐ád opravuje, i opraváren¿tí roboti. Ale se systémem to jde z kopce. D⌐ív nebo pozdêji se rozklad dostane i do ⌐ídících programû a pak uæ æádné dal¿í opravy nebudou a tenhle svêt se vrátí zpátky do doby kamenné. Myslím opravdu do doby kamenné. A nildoror budou koneçnê spokojení. Rozumím têm velkÿm parchantûm stejnê jako kdokoliv jinÿ. Vím, æe se uæ nemûæou doçkat, aæ poslední památka po Pozem¿ƒanech na tÿhle planetê zhnije. P⌐edstírají, jací jsou s námi kamarádi, ale celou tu dobu nás nenávidí, opravdu nenávidí, a--' 'Mêl bys jít za turisty, Vane,' p⌐eru¿il ho Gundersen. 'Zaçínají bÿt neklidní.' DVë P⌐i¿la karavana nildoror, která je mêla dopravit z kosmodromu do hotelu - dva Pozem¿ƒané na jednoho nildora; Gundersen jel sám a Van Beneker se zavazadly jel broukem. T⌐i nildoror, kte⌐í se pásli na okraji p⌐istávací plochy, se línê p⌐idali ke karavanê a jiní dva se vyno⌐ili z porostu. Gundersena p⌐ekvapilo, æe nildoror jsou stále je¿tê ochotní slouæit Pozem¿ƒanûm jako dopravní zví⌐ata. 'Nevadí jim to,' vysvêtlil mu Van Beneker. 'Rádi nám prokazují laskavosti. Zvy¿uje to jejich pocit nad⌐azenosti. Koneckoncû, na¿i váhu ani necítí. A nemyslí si, æe by to bylo nêco, za co by se mêli stydêt, kdyæ na sobê nechávají jezdit lidi.' 'Kdyæ jsem tady byl, mêl jsem dojem, æe k tomu mají odpor,' ⌐ekl Gundersen. 'Od na¿eho odstoupení neberou takové vêci tak váænê. Na druhé stranê, jak mûæeme vêdêt, co si myslí? Chci ⌐íct, co si doopravdy myslí?' Turisté byli p⌐edstavou jízdy na nildoror znaçnê rozru¿ení. Van Beneker se je pokou¿el uklidnit vysvêtlováním, æe je to jeden z nejskvêlej¿ích záæitkû, které jim Belzagor nabízí. Kromê toho, dodal, strojní vÿrobê se na téhle planetê p⌐íli¿ neda⌐í a uæ nezûstal skoro æádnÿ funkçní brouk. Gundersen povzbudil vyçkávající nováçky tím, æe názornê p⌐edvedl, jak se nasedá. Popleskal svého nildora po levém klu a tvor po sloním zpûsobu poklekl, opatrnê se spou¿têje nejprve na kolena p⌐edních nohou a pak zadních. Nildor vyhrbil ramena, aæ se mu na zádech vytvo⌐ila prohlubeñ, ve které se çlovêk mohl pohodlnê usadit, a Gudersen nastoupil, pouæívaje jeho krátké, dozadu zahnuté rûæky jako sedlovou hru¿ku. Kostênÿ h⌐eben, táhnoucí se aæ do poloviny nildorovy ¿iroké lebky, se zaçal cukat. Gundersen to vzal jako uvítací znamení; nildoror mêli bohatou ⌐eç posunkû, k nimæ pouæívali nejen h⌐ebenu, ale i dlouhého svalnatého chobotu a velkÿch, jakoby plisovanÿch u¿í. 'S¿¿ukh!' ⌐ekl Gundersen a nildor se zvedl. 'Sedí se ti dob⌐e?' zeptal se ho svÿm vlastním jazykem. 'Ano, velice dob⌐e,' odpovêdêl Gundersen a p⌐i tom pocítil náhlou radost z toho, jak si jeho rty vzpomnêly na dlouho nepouæívanÿ jazyk. Osm turistû ho ponêkud váhavê a neohrabanê napodobilo a karavana vyrazila dolû podél ⌐eky k hotelu. Pod klenbou stromû se míhaly tlumenê zá⌐ící noçnivky. Na obloze se objevil t⌐etí mêsíc a smí¿ené svêtlo v¿ech t⌐í se prodralo listovím a odráæelo se od olejnaté hladiny rychle se æenoucí ⌐eky po jejich levici. Gudersen se za⌐adil na konec prûvodu pro p⌐ípad, æe by nêkterÿ z turistû spadl. Sám zaæil jen jedinÿ neklidnÿ moment, kdyæ jeho nildor zastavil a pak opustil zástup. Nêkolikrát hrábl svÿmi t⌐emi kly v ⌐íçním korytu, aby si opat⌐il nêjakÿ pamlsek, a pak se za⌐adil zpátky do prûvodu. Za starÿch çasû, pomyslel si Gundersen, by se nêco takového nikdy nestalo. Nildoror nebylo dovoleno mít své vrtochy. Jízda ho naplñovala uspokojením. Mírné houpání bylo docela p⌐íjemné a chûze nildoror byla dostateçnê rychlá a p⌐itom ne nebezpeçná pro pasaæéry. Skvêlá zví⌐ata, pomyslel si Gundersen. Silná, uçenlivá a inteligentní. Skoro natáhl ruku, aby svého o⌐e podrbal za u¿ima, ale na poslední chvíli ho napadlo, æe by to mohlo pûsobit nep⌐ístojnê. Nildoror jsou nêco víc neæ jen trochu zvlá¿tnê vypadající sloni, p⌐ipomnêl si. Jsou to inteligentní bytosti, dominantní forma æivota na této planetê, lidé - na to nesmí¿ zapomínat. Po chvíli usly¿el burácení p⌐íboje. Blíæili se k hotelu. Cesta se postupnê roz¿i⌐ovala aæ se promênila v mÿtinu. Jedna z æen v p⌐ední çásti karavany ukázala do hou¿tí; její manæel se podíval naznaçenÿm smêrem a pokrçil rameny. Kdyæ Gundersen o chvíli pozdêji dojel na to místo, uvidêl, co je zaujalo. Mezi stromy se krçily çerné stíny, temné postavy se pohybovaly sem a tam. Ve stínu stromû byly sotva viditelné. Zatímco Gundersenûv nildor procházel kolem, dvê z postav se oddêlily od ostatních a p⌐i¿ly na okraj cesty. Byli to mohutní dvojnoæci skoro t⌐i metry vysocí pokrytí silnou temnê rudou koæe¿inou. Jejich masivní ocasy pomalu zametaly zelenÿ podrost. Zpola zakryté oçi p⌐iv⌐ené i v ¿eru hou¿tí línê sledovaly prûvod. Gumovité tapí⌐í çenichy hlasitê vêt⌐ily. Æena se sviænê obrátila ke Gundersenovi a zeptala se ho: 'Co je to?' 'Sulidoror. Druhÿ druh. P⌐i¿li z mlænÿch krajû. Pat⌐í k severní rase.' 'Jsou nebezpeçní?' 'Tak bych to ne⌐ekl.' 'Pokud ta zví⌐ata pocházejí ze severu, co dêlají tady?' chtêl vêdêt její manæel. 'Nejsem si jist,' opáçil Gundersen. Zeptal se svého o⌐e a dostal odpovêâ. 'Pracují v hotelu,' zavolal pak na manæelskÿ pár. 'Hoteloví poslíçci. Pomocníci v kuchyni.' P⌐ipadalo mu divné, æe nildoror p⌐imêli sulidoror, aby slouæili v hotelu Pozem¿ƒanû. Jako sluhové nebyli sulidoror vyuæíváni ani p⌐ed odstoupením. Ale tehdy byla samoz⌐ejmê k dispozici spousta robotû. Hotel leæel p⌐ímo p⌐ed nimi. Byl postaven na pob⌐eæí, lesklá polokoule, jeæ zvençí nevykazovala æádné známky rozkladu. P⌐ed odstoupením to byl podnik urçenÿ vÿhradnê pro pot⌐eby nejvy¿¿ích ú⌐edníkû Spoleçnosti. Gundersen v nêm strávil hodnê ¿ƒastnÿch chvil. Teâ sesedl a spolu s Van Benekerem pomohl dolû i ostatním turistûm. U vchodu do hotelu postávali t⌐i sulidoror. Van Beneker na nê mávl a sulidoror zaçali odná¿et zavazadla z kufru brouka do hotelové haly. Uvnit⌐ Gundersen okamæitê zaznamenal p⌐íznaky postupujícího úpadku. Na okraji ozdobného zahradního pruhu kolem vnit⌐ní zdi zaçínal narûstat koberec tyg⌐ího mechu a místy dosahoval aæ k dláædêné podlaze hlavní hotelové haly; Gundersen si v¿iml malÿch zubatÿch tlamiçek které po nêm dychtivê chñapaly, jak ¿el kolem. Roboti, kte⌐í zaji¿ƒovali údræbu hotelu, byli kdysi bezpochyby naprogramováni, aby mech udræovali za hranicemi zahrady, ale program se léty patrnê trochu pozmênil, protoæe mechu teâ bylo dovolováno, aby se vet⌐el i do nitra budov. Moæná uæ tu ani æádní roboti nezûstali a sulidoror, kte⌐í je nahradili, plnili své údræbá⌐ské povinnosti p⌐inejlep¿ím laxnê. A bylo moæno vypozorovat i jiné známky toho, æe se lidem zaçíná vymykat vláda nad hotelem z rukou. 'Ho¿i vám ukáæou va¿e pokoje,' ⌐ekl Van Beneker. 'Aæ se ubytujete, mûæete si zajít dolû na kokteil. Veçe⌐e se bude podávat asi za pûl druhé hodiny.' Obrovskÿ sulidor odvedl Gundersena do pokoje ve t⌐etím podlaæí, kterÿ mêl vÿhled na mo⌐e. Veden silou zvyku Gundersen nabídl tvorovi minci, ale sulidor se na ni stêæí podíval a ani se nepokusil si ji vzít. Gundersenovi se zdálo, æe z nêj vyza⌐uje jakési napêtí, vnit⌐ní nepokoj, ale moæná to byl jen dûsledek jeho nadmêrné obrazotvornosti. Za starÿch çasû bylo sulidoror jen z⌐ídka vidêt mimo oblast mlh a Gundersen si na nê je¿tê nezvykl. V jazyku nildoror se zeptal: 'Jak dlouho uæ pracujete v hotelu?' ale sulidor neodpovêdêl. Gundersen jazyk sulidoror neznal, ale vêdêl, æe kaædÿ sulidor hovo⌐í stejnê dob⌐e jazykem nildoror jako svÿm vlastním. Opakoval svou otázku s mnohem peçlivêj¿í vÿslovností. Sulidor se lesklÿmi drápy podrbal v koæi¿e a ne⌐ekl nic. Nev¿ímavê pro¿el kolem Gundersena, zprûhlednil okenní stênu, upravil atmosférické filtry a zase ti¿e ode¿el. Gundersen se zamraçil. Rychle se svlékl a vlezl si do oçi¿ƒovaçe. Pronikavê bzuçící vibrátory z nêj odstranily ¿pínu celodenní cesty. Vybalil si zavazadla a oblékl si veçerní ¿aty, upnutou ¿edou tuniku a zrcadlovê lesklé boty. Natónoval si barvu vlasû k tmav¿í çásti spektra, takæe se mu zmênily z blond na tak⌐ka ka¿tanové. Náhle se cítil velice unavenÿ. Právê p⌐icházel do st⌐edních let; bylo mu sotva osmaçty⌐icet a cestování na nêj obvykle nijak nepûsobilo. Odkud se tedy brala ta únava? V¿iml si, æe celé ty çty⌐i hodiny, které zatím strávil na planetê, se nachází ve stavu nep⌐irozeného napêtí. Je ztuhlÿ, neuvolnênÿ, napjatÿ - není si jist vlastními motivy k návratu, není si jist, zda je tady vítán, moæná se dokonce cítí trochu provinile - to v¿echno mohlo p⌐ispêt k jeho nervozitê. Dotkl se vypínaçe a promênil zeâ pokoje v zrcadlo. Ano, obliçej mêl protaæenÿ; jeho lícní kosti, které vædy trochu vystupovaly, se teâ rÿsovaly jako çepele, rty mêl bledé a çelo zbrázdêné vráskami. Nosní dírky se mu znatelnê chvêly. Gundersen zav⌐el oçi a zkusil jedno z mentálních relaxaçních cviçení. O t⌐icet sekund pozdêji uæ vypadal lépe, ale ⌐ekl si, æe nêco k pití by to po⌐ád je¿tê mohlo vylep¿it. Vydal se dolû do hotelové haly. Æádnÿ z turistû tam je¿tê nebyl. Æaluzie byly vytaæeny a on sly¿el burácení mo⌐e a cítil jeho slanou vûni. Okraj pláæe lemovala nepravidelná krajka nahromadêné soli. Byl p⌐íliv; bylo vidêt jen vrcholky útesû lemujících pob⌐eæí. Gundersen se zahledêl p⌐es mêsíci ozá⌐enou vodní hladinu aæ k temnému vÿchodnímu horizontu. Na obloze byly t⌐i mêsíce, stejnê jako kdyæ tady byl svou poslední noc a louçil se s ostatními. A kdyæ bylo po oslavê, ¿el si uprost⌐ed noci se Seenou zaplavat aæ na konec mêlçiny, kde sotva dosáhli nohama na dno, a pak, kdyæ se vrátili na b⌐eh, nazí a pokrytí solí, milovali se spolu mezi skalisky, objímali se jako milenci, kte⌐í vêdí, æe jsou spolu naposled. A teâ se sem vrátil. Ucítil nával nostalgie tak silnÿ, æe aæ zavrávoral. Kdyæ Gundersen p⌐i¿el na Holmanûv svêt ve funkci asistenta ¿éfa stanice, bylo mu t⌐icet let. Kdyæ ho opou¿têl, byl ¿éfem sektoru a bylo mu çty⌐icet. Prvních t⌐icet let æivota mu teâ p⌐ipadalo jako nevÿraznÿ prolog k desetiletí strávenému tady a posledních osm let jako prázdnÿ epilog. Svûj æivot proæil na tomto tichém kontinentu obklopeném mlhou a ledem na severu, mlhou a ledem na jihu, Benjaminiho oceánem na vÿchodê a Mo⌐em prachu na západê. Po krátkou dobu ⌐ídil polovinu svêta - alespoñ kdyæ nebyl p⌐ítomen hlavní zmocnênec - a pak se ho tahle planeta zbavila, jako by nikdy ani neexistoval. Gundersen se odvrátil od okna a posadil se. Objevil se Van Beneker, po⌐ád ve své propocené, vytahané pracovní kombinéze. P⌐átelsky na Gundersena mrkl a zaçal se p⌐ehrabovat ve sk⌐íñkách za pultem. 'Jsem tu taky barmanem, pane G. Co vám mohu nabídnout?' 'Alkohol,' odpovêdêl Gundersen. 'V jakékoliv formê, kterou mi doporuçí¿.' 'Dávku, nebo láhev?' 'Láhev. Mám rád tu chuƒ.' 'Jak myslíte. Ale já si radêji ¿lehnu. Co se poçítá, je úçinek, pane, úçinek.' Postavil p⌐ed Gundersena prázdnou sklenici a podal mu láhev obsahující asi t⌐i unce temnê rudé kapaliny. Rum z vysoçiny, místní produkt. Gundersen ho neochutnal uæ osm let. Láhev byla vybavena vlastním chladicím za⌐ízením; Gundersen ho krátkÿm stisknutím palce aktivoval a mlçky se díval, jak se uvnit⌐ tvo⌐í ledové kostky. Kdyæ bylo pití pat⌐içnê vychlazené, nalil si ho do sklenice a rychle se napil. 'Je to je¿tê ze starÿch zásob,' ⌐ekl Van Beneker. 'Moc uæ toho nezûstalo, ale vím, æe vy to dokáæete ocenit.' P⌐iloæil si k levému p⌐edloktí ultrazvukovÿ injektor. Zzz! a dávka alkoholu byla vst⌐íknuta p⌐ímo do æíly. Van Beneker se za¿klebil. 'Takhle úçinkuje rychleji. ¢naps pro chlapa z dêlnické t⌐ídy. Co? Co? Dáte si je¿tê rum, pane G?' 'Teâ je¿tê ne. Radêji se postarej o své turisty, Vane.' Turisté zaçali po párech plnit bar: nejprve Watsonovi, pak Mirafloresovi, Steinovi a nakonec Christopherovi. Zjevnê çekali, æe najdou bar praskající ve ¿vech, plnÿ ostatních turistû a çí¿níkû v çervenÿch æaketech. Místo toho je çekaly loupající se plastikové zdi, soniky, které uæ nefungovaly a byly pokryté pavuçinami, prázdné stoly a nep⌐íli¿ vlídnÿ pan Gundersen zachmu⌐enê zírající do sklenice. Turisté si vymênili podvedené pohledy. Tak kvûli tomuhle se plahoçili v¿echny ty svêtelné roky? Van Beneker zamí⌐il k nim a nabídl jim pití, drogy a ostatní zp⌐íjemnêní, které skÿtaly omezené zdroje hotelu. Turisté se rozdêlili do dvou skupin, usadili se u okna a zaçali se bavit tlumenÿmi hlasy. V Gundersenovê blízkosti se oçividnê necítili p⌐íli¿ dob⌐e. Patrnê cítili nesmyslnost rolí, jeæ tu hráli, rolí mêkkÿch, dob⌐e zaopat⌐enÿch lidí, které nuda hnala do vzdálenÿch koutû galaxie. Stein mêl v Kalifornii genetickÿ salón krásy, Miraflores síƒ kasin na Mêsíci, Watson byl doktor a Christopher - Gundersen si nedokázal vzpomenout, co vlastnê Christopher dêlal. Nêco v oboru finançnictví. Paní Steinová ⌐ekla: 'Tamhle na pláæi jsou zase ta zví⌐ata. Zelení sloni.' V¿ichni se podívali tím smêrem. Gundersen naznaçil, æe chce dal¿í pití, a dostal ho. Zpocenÿ a brunátnÿ Van Beneker na nêj mrkl a dal si druhou nitroæilní dávku. Turisté se zaçali pochechtávat. Paní Christopherová ⌐ekla: 'To v sobê nemají ani kousek studu?' 'Moæná si jen tak hrají, Ethel,' ⌐ekl Watson. 'Hrají? No, jestli tomuhle ⌐íká¿ hraní--' Gundersen se naklonil dop⌐edu a aniæ vstal, vyhlédl oknem. Na pláæi se pá⌐il párek nildoror. Samice kleçela v místech, kde byla vrstva soli nejsilnêj¿í a bÿk do ní pronikal zezadu, svíral její ramena a tlaçil svûj st⌐ední kel proti kostênému h⌐ebenu na její hlavê. Hÿædêmi p⌐i tom vyráæel proti jejímu zadku. Turisté, kte⌐í se hihñali a vymêñovali si nep⌐íli¿ taktní poznámky, byli ¿okováni a vzru¿eni zároveñ. Ke svému vlastnímu p⌐ekvapení si Gundersen uvêdomil, æe je ¿okován rovnêæ, açkoliv pá⌐ící se nildoror pro nêj nebyli niçím novÿm; a kdyæ se z pláæe ozvalo divoké orgasmické za⌐vání, odvrátil se. Byl v rozpacích a nevêdêl proç. 'Nêjak tê to vzalo,' ⌐ekl Van Beneker. 'Tady by to dêlat nemêli.' 'Proç ne? Dêlají to, kde je napadne. V¿ak ví¿, jak to u nich chodí.' 'P⌐i¿li sem zámêrnê,' zabruçel Gundersen. 'Aby se ukázali turistûm? Nebo aby si je dobírali? Vûbec by si turistû nemêli v¿ímat. Co se vlastnê snaæí dokázat? Æe jsou pouhá zví⌐ata, ⌐ekl bych.' 'Nerozumí¿ nildoror, Gundy.' Gundersen vzhlédl, p⌐ekvapenÿ stejnê Van Benekerovÿmi slovy jako tím, æe byl tak náhle degradován z 'pana Gundersena' na 'Gundyho'. Zdálo se, æe se jeho p⌐ekvapení p⌐eneslo i na Van Benekera; rozpaçitê zamrkal a zaçal si dlaní uhlazovat ⌐ídké vlasy. 'Nerozumím?' zeptal se Gundersen. 'Poté, co jsem tu strávil deset let?' 'Promiñ, ale myslím, æes jim nerozumêl nikdy, ani kdyæ jsi tu je¿tê byl. Nav¿tívil jsem s tebou spoustu vesnic, kdyæ jsem byl je¿tê tvÿm pod⌐ízenÿm. Pozoroval jsem tê.' 'Proç si myslí¿, æe jim nerozumím, Vane?' 'Opovrhuje¿ jimi. Povaæuje¿ je za zví⌐ata.' 'To není pravda!' 'Ale je, Gundy. Nikdy jsi nep⌐ipustil, æe by vûbec mohli bÿt inteligentní.' 'To vûbec není pravda,' opakoval Gundersen. Vstal a vzal si ze sk⌐íñky novou láhev rumu. Pak se vrátil ke stolu. 'Podal bych ti ji,' ⌐ekl Van Beneker. 'Staçilo ⌐íct.' 'To je v po⌐ádku.' Gundersen si rum vychladil a zhluboka se napil. 'Mluví¿ nesmysly, Vane. Udêlal jsem pro ty lidi, co bylo v mÿch silách. Pomáhal jsem jim, vedl je k civilizaci. Objednával jsem pro nê pásky, zvukové kapsle, kulturu po tunách. Prosadil jsem pro nê novou regulaci maximálního pracovního vytíæení. Trval jsem na tom, aby moji lidé respektovali jejich práva dominantní domorodé civilizace. Já--' 'Jednal jsi s nimi jako s velice inteligentními zví⌐aty. Ne jako s cizími inteligentními lidskÿmi bytostmi. Moæná sis to ani neuvêdomoval, Gundy, ale já ano a Bûh ví, æe oni zrovna tak. Mluvil jsi s nimi zpatra. Byl jsi k nim laskavÿ tím nejménê vhodnÿm zpûsobem. V¿echna tvoje starost, abys je pozvedl, abys je zdokonalil - kecy, Gundy, oni mají svou vlastní kulturu. Nestojí o na¿i!' 'Vést je byla moje povinnost,' odpovêdêl Gundersen ¿krobenê. 'Nebylo by k niçemu myslet si, æe zví⌐ata, která nemají ani svûj vlastní psanÿ jazyk, která--' Zdê¿enê se zarazil. 'Zví⌐ata,' ⌐ekl Van Beneker. 'Jsem unavenÿ. Moæná jsem pil p⌐es míru. Prostê mi to jen uklouzlo, Vane.' 'Zví⌐ata.' 'P⌐estañ do mne rÿt, Vane. Dêlal jsem, co jsem mohl, a pokud to bylo ¿patné, je mi líto. Snaæil jsem se dêlat to, co jsem povaæoval za správné.' Gundersen postrçil svou prázdnou sklenici dop⌐edu. 'Nalej mi dal¿í, ano?' Van Beneker mu dolil a sám si dal dal¿í nitroæilní dávku. Gundersen p⌐eru¿ení rozhovoru uvítal a oçividnê stejnê tak i Van Beneker, protoæe oba dva dlouho setrvali v zamy¿leném tichu, vyhÿbajíce se navzájem oçima. Do baru ve¿el sulidor a zaçal sbírat prázdné sklenice, krçe se p⌐i tom pod stropem navræenÿm pro lidskou vÿ¿ku. Lidé, zaraæení pohledem na divoce vyhlíæejícího tvora pohybujícího se po místnosti, utichali. Nildoror ode¿li. Jeden z mêsícû zapadl na vÿchodê a zanechal po sobê ohnivou stopu na hladinê mo⌐e. Gundersen si uvêdomil, æe uæ nezná ani jména mêsícû. Nezáleæelo na tom; jména, které dostaly od Pozem¿ƒanû, uæ byla jen dávno mrtvou historií. Nakonec ⌐ekl Van Benekerovi: 'Proç ses rozhodl, æe tady zûstane¿ i po odstoupení?' 'Cítil jsem se tady doma. Æil jsem tu pêtadvacet let. Proç bych mêl jít nêkam jinam?' 'Æádná rodinná pouta jinde?' 'Ne. A tady je to pohodlné. Spoleçnost mi vyplácí penzi. Dostávám spropitné od turistû. Pak je tu plat z hotelu. To je dost na v¿echno, co pot⌐ebuju. Vêt¿inou pot⌐ebuju jen nêjakou tu dávku do æíly. Tak proç bych mêl jít pryç?' 'Komu pat⌐í hotel?' zeptal se Gundersen. 'Konfederaci nildoror západního kontinentu. Spoleçnost jí ho p⌐edala.' 'A nildoror ti vyplácí plat? Myslel jsem, æe galaktickou monetární ekonomiku neuznávají.' 'To je pravda. Dohodli se se Spoleçností.' '₧íká¿ to tak, jako by hotel dál vedla Spoleçnost.' 'Pokud ho vûbec nêkdo vede, pak je to nejspí¿ Spoleçnost,' p⌐isvêdçil Van Beneker. 'Ale zákony odstoupení p⌐íli¿ neporu¿ují. Je tady jen jedinÿ zamêstnanec. Já. Beru si svûj plat z toho, co turisté platí za ubytování. Zbytek utrácím za import z monetární sféry. Copak to nechápe¿, Gundy, æe je to jen velkÿ vtip? Je to rutina navræená tak, aby mi umoæñovala opat⌐ovat si ¿naps, to je v¿echno. Tenhle hotel není po komerçní stránce k niçemu. Spoleçnost nemá na planetê æádné zájmy. Skuteçnê.' 'V po⌐ádku. V po⌐ádku. Já ti vê⌐ím.' 'Co hledá¿ v mlænÿch krajích?' zeptal se Van Beneker. 'Opravdu to chce¿ vêdêt?' 'Çlovêku líp ubíhá ças, kdyæ se vyptává.' 'Chci vidêt ob⌐ad znovuzrození. Nikdy jsem ho nevidêl, za celÿ ten ças, co jsem byl tady.' Van Benekerovy vypoulené modré oçi se je¿tê víc vypoulily. 'Proç nemûæe¿ mluvit váænê, Gundy?' 'Mluvím.' 'Zahrávat si vêcmi kolem znovuzrození je nebezpeçné.' 'Jsem p⌐ipraven riskovat.' 'Mêl by sis o tom nejd⌐ív promluvit s místními lidmi. Mûj názor je, æe bychom se do toho nemêli míchat.' Gundersen si povzdechl. 'Vidêl jsi to nêkdy?' 'Ne. Nikdy. Nikdy jsem to vidêt netouæil. Aƒ uæ sulidoror dêlají v horách cokoliv, aƒ si to dêlají beze mne. ₧eknu ti, s kÿm by sis o tom mêl promluvit: se Seenou.' 'Ona znovuzrození vidêla?' 'Její manæel.' Gundersen ucítil p⌐íliv zdê¿ení. 'Kdo je její manæel?' 'Jeff Kurtz. Tys to nevêdêl?' 'Zatracenê, ne,' zamumlal Gundersen. 'Nechápe¿, co na nêm vidêla, co?' 'Nechápu, jak mûæe æít s chlapem, jako je on. Tys mluvil o mém postoji vûçi domorodcûm! A p⌐itom je tu nêkdo, kdo s nimi zacházel jako se svÿm majetkem a--' 'Promluv si se Seenou u vodopádû ¢angri-la. O znovuzrození.' Van Beneker se zasmál. 'Hraje¿ si se mnou, co? Ví¿, æe jsem opilÿ, takæe ze mê má¿ legraci.' 'Ne. Vûbec ne.' Gundersen se ztêæka zvedl. 'Mêl bych se teâ jít trochu vyspat.' Van Beneker ho následoval ke dve⌐ím. Ve chvíli, kdy se chystal vyjít ven, malÿ muæ se k nêmu naklonil a ⌐ekl: 'Ví¿, Gundy, jak to nildoror p⌐ed tím dêlali venku na pláæi - to nebylo kvûli turistûm. To bylo kvûli tobê. Tohle je jejich p⌐edstava o smyslu pro humor. Dobrou noc, Gundy.' ──────────────────────────────────── 01Edmund Gundersen, bÿvalÿ vysokÿ koloniální ú⌐edník, se po ¿esti 01letech vrací zpêt na planetu Belzagor, jejíæ çásti d⌐íve vládl - 01tentokrát v¿ak jako pouhÿ náv¿têvník. V doprovodu skupiny nildoror 01a sulidoror se vydává do nitra neprostupné dæungle a tajemnÿch 01mlænÿch krajû, aby tam prozkoumal tajuplnÿ ob⌐ad domorodcû - ob⌐ad 01znovuzrození - a vyrovnal se se svou vlastní minulostí. 01 Klasická science fiction jednoho z p⌐edních autorû æánru. 04Broæ 240 str, p⌐eklad P.Hodek, obálka J.Burns, Polaris 1995, 04cena 79,- Kç Od téhoæ autora vy¿lo: 0011K⌐ídla noci 0013 S A L E R G I ï N A M A G I I 12Craig Shaw Gardner Jedna ''Çarodêj je pouze tak dobrÿ jako jeho kouzla,' ⌐íkají lidé çasto. Je t⌐eba ⌐íct, æe nêco takového mohou prohla¿ovat jen ti, kdoæ nikdy sami çarodêji nebyli. Ti z nás, kte⌐í si vybrali jako své povolání çarodêjnickou profesi, vêdí, æe kouzla jsou jen malou çástí çarodêjova úspêchu. Stejnê tak æivotnê dûleæitá je bystrá mysl a obratnÿ jazyk, a moæná nejdûleæitêj¿í je znalost boçních uliçek, podzemních chodeb a têch çástí lesa, kde je porost obzvlá¿tê hustÿ - pro p⌐ípady, æe kouzla, která známe tak dob⌐e, p⌐ece jen nêjak nevyjdou.' - EBENEZUMOVO UÇENï, svazek I. Den byl poklidnê nádhernÿ, moæná aæ p⌐íli¿. Protoæe dnes jsem v tomto tÿdnu poprvé mohl zapomenout na v¿echny své problémy a myslet jen na Aleu. Alea! Moje odpolední kráska. Její jméno jsem se dozvêdêl teprve, kdyæ jsme spolu byli poslednê, právê p⌐edtím, neæ se vydala, jak sama ⌐íkala, 'za hlasem svého srdce'. Ale stejnê jistê, jako æe mê opustila, vím, æe se mûæeme zase setkat. Ve Vu¿tê se mûæe p⌐ihodit cokoliv. Çarodêj kÿchl. Vytrhl jsem se ze svého snêní, okamæitê bdêlÿ a p⌐ipravenÿ na v¿echno. Mûj mistr, çarodêj Ebenezum, nejvêt¿í mág Západních království, kÿchl. To mohlo znamenat jen jediné. Ve vzduchu byla magie! Ebenezum mi pokynul, abych ho následoval, jeho majestátnÿ a bohatê zdobenÿ çarodêjnickÿ hábit mu p⌐i bêhu pleskal. Zamí⌐ili jsme k nejbliæ¿í skupince stromû. Z hou¿tí na druhé stranê mÿtiny se ozval drsnÿ vÿk⌐ik. 'Smrt çarodêji!' Do stromu nêjaké t⌐i stopy nad mou hlavou se zabodl o¿têp. Z podrostu vybêhlo s jeçením pûl tuctu bojovníkû, z jejichæ k⌐iku stydla krev v æilách. Nejspí¿ pro docílení zvlῃ divokého vzhledu byli pomalovaní tmavou barvou a mávali velkÿmi meçi dlouhÿmi jako muæská ruka. Na o¿têpu bylo namalováno nêkolik primitivních çarodêjnickÿch znakû. Aha, tak takhle to bylo. Pouhÿ dal¿í vraæednÿ pokus. Svÿm zpûsobem jsem byl zklamanÿ. Na okamæik jsem si myslel, æe by to mohlo bÿt nêco váæného. Takæe uæ to tu bylo zase. V¿echny ty vraæedné útoky mê uæ zaçínaly unavovat. My¿lenky na mou odpolední krásku byly rázem pryç. Jenæe aƒ uæ byly ty pokusy p⌐ipravit nás o æivot jakkoliv jednotvárné, stejnê jsme si nemohli dovolit reagovat na nê p⌐íli¿ laxnê. Podíval jsem se na svého mistra. Çarodêj Ebenezum, jeden z nejuçenêj¿ích muæû toho obrovského kontinentu, kterÿm jsme zrovna putovali, krátce p⌐ikÿvl a zacpal si nos. Rukama jsem vytvo⌐il t⌐etí základní çarodêjnÿ obrazec. Pak jsem se nadechl a vystoupil jsem z úkrytu. 'Stûjte, darebáci!' zvolal jsem vÿhrûænê. Bojovníci nedali nijak najevo, æe by si mého varování v¿imli, spí¿ by se dalo ⌐íct, æe se teâ na nás hnali s dvojnásobnou zu⌐ivostí. Svêtlé vlasy jejich vûdce p⌐i bêhu poskakovaly, jako by mêl nad oboçím p⌐enosné ptaçí hnízdo. Vrhl dal¿í o¿têp s takovou vervou, æe p⌐i tom div æe neklopÿtl. Nemêl moc dobrou mu¿ku. Rychle jsem udêlal rukama kouzelné gesto. V prûbêhu posledních dní na¿eho p⌐ekotného útêku si Ebenezum na¿el nêkolik volnêj¿ích chvilek, aby mne nauçil nêçemu ze základû magie. Çlovêku staçilo zvládnout pár snadnÿch posunkû a zemê, vzduch, oheñ i voda se staly jeho pokornÿmi sluhy. P⌐esto jsem p⌐i svém prvním samostatném zásahu nechtêl zkou¿et nic zbyteçnê sloæitého. Vzduchem zasvi¿têl dal¿í o¿têp a jen o chlup neprobodl vûdce tlupy zezadu. Vûdce zav⌐e¿têl a zastavil se. Byl uæ dost blízko, abych v jeho vybledlÿch modrÿch oçích rozpoznal hnêv. Rudÿ vztekem se otoçil, aby dal svÿm muæûm krátkou lekci ve správné technice vrhání o¿têpû. Ebenezum mi z úkrytu mezi stromy pokynul, abych pokraçoval. Tak tedy nêjaké jednoduché kouzlo. Rozhodl jsem se, æe svou magií poruçím zemi, aby vytvo⌐ila hlubokou jámu, do které se na¿i pronásledovatelé lapí jako do pasti. Zaçal jsem lokty a levou nohou vykonávat p⌐íslu¿né pohyby a p⌐itom jsem pískal první çty⌐i takty z 'Písnê ¿ƒastného d⌐evorubce.' Bojovníci zajeçeli a jako jeden muæ se na mne vrhli s novou energií. Spêchal jsem se svÿm kouzlem, jak jen to bylo moæné; jednou jsem poskoçil na jedné noze, pak dvakrát na obou, po¿krábal jsem se na hlavê a znovu zapískal ty çty⌐i takty. Vtom nebe potemnêlo. Má magie pûsobila! Nêkolikrát jsem se popotáhl za levÿ lalûçek a v p⌐esnê stanoveném rytmu se vysmrkal. Z nebe se k zemi snesla nesmírná oranæová masa. Zastavil jsem se. Co jsem to udêlal? Bojovníky i celé okolí pokryla oranæovo ælutá vrstva. A ta vrstva se pohybovala. Chvíli mi trvalo, neæ jsem pochopil, oç jde. Motÿli! Nêjak se mi poda⌐ilo vyçarovat miliony motÿlû. Poletovali zmatenê po poli a dêlali, co mohli, aby se dostali co nejdál od bojovníkû. Bojovníci zase prskali a kÿchali, divoce kolem sebe mávali rukama a dêlali, co mohli, aby se dostali co nejdál od motÿlû. Musel jsem se nêkde splést, to bylo jisté. Na¿têstí mi motÿli poskytli dost çasu, abych se mohl opravit. Znovu jsem se pustil do çarování. Procviçováním pohybû loktû jsem p⌐ece strávil celé hodiny. Poskok na jedné noze, dva poskoky na obou, po¿krábat se, v¿echno se zdálo bÿt v po⌐ádku. Nebo jsem mêl zvednout pravou nohu místo levé? Samoz⌐ejmê! Taková hloupost! Okamæitê jsem kouzlo zopakoval, tentokrát správnê. Zdálo se, æe se bojovníkûm nakonec poda⌐ilo náletu motÿlû uniknout. Chvíli têæce oddychovali a nêkte⌐í se vyçerpanê opírali o své meçe, ale vzápêtí znovu spustili zu⌐ivÿ k⌐ik a vrhli se vp⌐ed. Dokonçil jsem pískání a vysmrkal jsem se. Obloha znovu potemnêla. Bojovníci se zarazili a s viditelnÿmi obavami vzhlédli vzhûru. Tentokrát to byly ryby. Mrtvé ryby. Bojovníci se dali na útêk tak rychle, jak jen to bylo moæné, klopÿtajíce a klouzajíce na zemi pokryté rozmaçkanÿmi motÿli a tisíci mrtvÿmi treskami. Rozhodl jsem se, æe je ças, abychom se rovnêæ vzdálili. Z pachu, kterÿ se zaçal ¿í⌐it kolem, jsem pochopil, æe tresky jsou mrtvé uæ nêjakÿ ças. 'Skvêlé, uçedníku!' Mûj mistr vy¿el ze svého úkrytu mezi stromy. Po⌐ád si dræel nos. 'A to jsem tê je¿tê tahle kouzla ani neuçil. Má¿ skuteçnÿ talent pro improvizaci. Açkoliv vûbec nechápu, jak se ti to s têmi motÿly a mrtvÿmi rybami poda⌐ilo.' Zavrtêl hlavou a uchechtl se pod vousy. 'Çlovêk by skoro ⌐ekl, æe jsi p⌐itom pískal 'Píseñ ¿ƒastného d⌐evorubce.'' Oba jsme se té p⌐edstavê zasmáli a spê¿nê jsme opustili zapáchající místo. Pevnê jsem si umínil, æe si svá kouzla je¿tê po⌐ádnê propiluju d⌐ív, neæ se mi naskytne dal¿í p⌐íleæitost je pouæít, coæ mohlo bÿt velice brzy. Král Urfu nám hned tak pokoj nedá. Z vÿ¿ky nad na¿imi hlavami se ozval ⌐ev obvykle oznaçovanÿ jako ten, p⌐i kterém tuhne krev v æilách. Vykoukl jsem skrze vêtve stromû a uvidêl jsem, æe se více ménê na¿im smêrem ⌐ítí postava obleçená v zeleném. Já i çarodêj jsme sledovali, jak muæ dopadl nêjakÿch deset stop p⌐ed námi a ztratil p⌐itom vêdomí. Ebenezum i já jsme stáli nad nehybnÿm zabijákem. Docela urçitê to byl dal¿í z pohûnkû krále Urfu, stejnê jako v¿ichni p⌐edchozí neuvê⌐itelnê krveæíznivÿ a neuvê⌐itelnê hloupÿ. Bylo jisté, æe Urfu vypsal odmênu na na¿e hlavy nebo zajmutí. To by samo o sobê staçilo p⌐itáhnout pozornost nemála nájemnÿch vrahû. Ale Urfu byl také nejlakomêj¿í ze v¿ech lakomÿch tyranû, tkanice jeho mê¿ce byly zavázány na dva uzly a jeho hospoda⌐ení s penêzi dávalo zcela novÿ vÿznam frázi 'nechat si pro krejcar koleno vrtat'. Odmêna na na¿e dopadení rozhodnê nebyla p⌐ehnanê veliká a nebyla placena dop⌐edu. Takæe vêt¿ina nájemnÿch vrahû ztratila zájem, jakmile se seznámili se smluvními podmínkami. Na¿eho pronásledování se z⌐ejmê ujali jen ti hloupí, zoufalí a zoufale hloupí. Ov¿em têch nám zase byla v patách celá hejna. Podíval jsem se na své obno¿ené boty a rozedranou halenu, p⌐içemæ jsem neustála naslouchal zvukûm lesa kolem, koutkem oka sledoval kaædÿ pohyb, kterÿ jsem tímto zpûsobem mohl zachytit. Kdo by si pomyslel, æe mne, chudého vesnického chlapce ze Západních království, kdy potká nêco takového? Co bych udêlal toho dne, kdy jsem se stal Ebenezumovÿm uçedníkem, kdybych vêdêl, æe tím opou¿tím klid a bezpeçí své malé rodné vísky a odsuzuji se k putování po podivnÿch krajích a proæívání podivnÿch dobrodruæství? Kdo by ⌐ekl, æe jednoho dne budu dokonce nucen nav¿tívit i Vu¿tu, mêsto tisíce zakázanÿch rozko¿í a æe budu mít odvahu çelit kaædé z nich? Podíval jsem se na svého mistra, velkého çarodêje Ebenezuma, kterÿ smêle kráçel po mém boku, na jeho skvêlÿ háv, vkusnê zdobenÿ st⌐íbrnÿmi mêsíci a hvêzdami, kterÿ teâ byl maliçko u¿pinênÿ; na jeho dlouhé bílé vlasy a vous - momentálnê ponêkud rozçepÿ⌐enÿ; na jeho aristokratickÿ nos, jen sotva znatelnê nateklÿ jeho souæením. Kdo by si pomyslel toho letního dne p⌐ed pouhÿmi nêkolika mêsíci, æe nás potká tohle? 'Wuntvore!' zavolal mûj mistr. Moje první reakce byla, æe bych mêl vzít rychle do zajeçích. 'Ne, ne, Wuntvore. Pojâ sem, prosím tê!' Ebenezum se usmál a zamával na mne. Muselo to bÿt hor¿í, neæ jsem si myslel. Byl jsem çarodêjnickÿm uçnêm teprve nêkolik málo tÿdnû a po pravdê ⌐eçeno, moc mê to místo nenadchlo. Mûj novÿ pán se mnou mluvil jen tak na pûl úst a ani náhodou se mi neobtêæoval vysvêtlovat podivné vêci, které se tu kolem mne dêly. Tedy dokud se na mne kvûli nêçemu nerozzlobil. Pak jeho hnêv nebral konce. A nyní se ten mrzoutskÿ çarodêj usmíval. A kynul mi. A volal mne jménem. Tohle se mi vûbec nelíbilo. Proç jen jsem se musel stát zrovna çarodêjovÿm uçnêm? Pak jsem si vzpomnêl, æe jsem k tomu urçitÿ dûvod mêl. Velice konkrétní dûvod. Právê toho rána jsem p⌐ece byl v lese, daleko od domu a sbíral jsem d⌐íví pro mágova nekoneçná kouzla. P⌐i tom jsem náhodou vzhlédl a stála tam ona! 'Rozsypal jsi d⌐íví.' Hlas mêla hlub¿í, neæ bych çekal u tak ¿tíhlé mladé dívky, a také mnohem smyslnêj¿í. Kaædé jednotlivé slovo formovala párem dokonalÿch rtû. Podíval jsem se na hromadu d⌐íví u svÿch nohou. Staçil jedinÿ pohled na její dlouhovlasou krásu a ruce jsem mêl jako z vosku. 'Jo, rozsypal,' bylo v¿e, co jsem ze sebe dokázal dostat. 'Pro koho jsi ho sbíral?' zeptala se. Kÿvl jsem hlavou k domku stêæí viditelnému mezi stromy. 'Pro çarodêje.' 'Pro çarodêje?' Její rty se pootev⌐ely v úsmêvu, kterÿ by p⌐imêl kûry andêlské zapêt. 'Ty pracuje¿ pro çarodêje?' P⌐ikÿvl jsem. 'Jsem jeho uçeñ.' Její oboçí se v p⌐íjemném údivu mírnê nadzvedlo. 'Uçeñ? Musím ⌐íct, æe to je o moc zajímavêj¿í, neæ s çím se tu çlovêk obvykle setká.' Obda⌐ila mne oslnivÿm úsmêvem. 'Je¿tê se uvidíme,' za¿eptala a byla pryç. Myslel jsem na to po celou cestu k domku svého mistra. Tak ona se se mnou chtêla znovu setkat. A jen a jen proto, æe jsem çarodêjûv uçeñ. Ebenezum znovu zavolal mé jméno. Má odpolední kráska! P⌐ece jen bylo dobré bÿt çarodêjovÿm uçnêm! Zhluboka jsem se nadechl a ve¿el do mágovy pracovny. 'Posaâ se, Wuntvore.' Mûj mistr mi p⌐istrçil æidli. 'Ukáæu ti, jak udêlat zaklínadlo.' Na tvá⌐i se mu znovu objevil úsmêv, zabírající skoro celou plochu mezi jeho knírem a dlouhÿm bílÿm vousem. 'Velice speciální zaklínadlo.' Jak se obrátil, jeho çarodêjnickÿ háv zaví⌐il. Hvêzdy a mêsíce vy¿ité v látce se roztançily ve svêtle svíçek. Ebenezum si posunul klobouk z çela a p⌐istoupil k obrovskému dubovému stolu, kterÿ byl skoro celÿ zakrytÿ rozev⌐enou knihou. 'Vêt¿ina zaklínadel,' zaçal çarodêj, 'je docela obyçejného druhu. Têæi¿tê práce kaædého çarodêje, kterÿ provozuje svou æivnost v tak prostém vesnickém prost⌐edí, jako je zdej¿í - dokonce i tak zku¿eného odborníka, jako jsem já - spoçívá hlavní mêrou v komerçních zaklínadlech zamê⌐enÿch na zvÿ¿ení polních vÿnosû, snímání kleteb z ovcí a tak podobnê. Proç lidé ovce vûbec proklínají se sice naprosto vymyká mému chápání,' --çarodêj se odmlçel a nahlédl do rozev⌐ené knihy-- 'ale práce je práce a honorá⌐ je honorá⌐. A to, Wuntvore, je první zásada çarodêjnické profese.' Ebenezum vzal jednu ze dvou dlouhÿch bílÿch svící, které stály na obou koncích stolu. Postavil ji na jediné volné místo na podlaze pracovny. Její svêtlo ozá⌐ilo hvêzdu, naçrtnutou ve ¿pínê. 'Druhá zásada je dræet se vædycky o krok p⌐ed konkurencí,' pokraçoval. 'Jak uæ jsem ⌐íkal, odeklínadla a kouzla na zvy¿ování úrody tê brzy unaví. Dokonce bych ⌐ekl, æe s tebe nebude správnÿ a plnohodnotnÿ çarodêj, dokud tê doopravdy nezaçnou nudit. Ale ve svém volném çase - ach, Wuntvore, tehdy bude¿ mít p⌐íleæitost nechat své çarodêjnické umêní zaskvít se v plné kráse!' Díval jsem se na svého mistra v nêmém úæasu. Rychle p⌐ebíhal po pracovnê, tu se obrátil, tam zase poklekl, zalistoval v nêjaké knize nebo zakroutil knoflíkem jakéhosi podivného çarodêjnického za⌐ízení. Napûl jsem si k jeho pobíhání dokázal p⌐edstavit hudbu, která by ho mênila v jakÿsi tajemnÿ tanec, vê¿tící nadcházející magické události. Bylo to nêco jako zjevení; jako kdyæ se odloupne kousek b⌐idlice a objeví se kropenatê modré drozdí vajíçko. 'Takæe zaçneme.' Zdálo se, jako by mému mistru v oçích zasvítil odlesk plamínku svíce. 'Aæ budu s tím kouzlem hotov, budu znát p⌐esnou pozici, rozmístêní a pravdêpodobnê i smêr, kterÿm se chystá zamí⌐it kaædÿ dañovÿ vÿbêrçí v tomto království!' Tak tomuhle se mûj mistr vênoval ve volném çase. Podle jeho úvodu jsem si sice p⌐edstavoval cosi vzne¿enêj¿ího, ale usoudil jsem, æe není vhodná chvíle klást mu zvêdavé otázky. Mûj mistr si vyhrnul rukávy a ve tvá⌐i se mu objevil soust⌐edênÿ vÿraz. 'Tak tedy zaçínáme!' Náhle v¿ak zaváhal. 'Ale nechal jsem se unést svÿm nad¿ením. Wuntvore, zdá se, æe nêco tíæí tvou mysl. Má¿ nêjaké otázky?' Tak jsem mu ⌐ekl o tom vêdru. Myslel jsem to dob⌐e, ale mé ruce nedêlaly vædycky p⌐esnê to, co má hlava zamÿ¿lela. V¿ak také má matka soudila, æe je mám obê levé. Nebo jsem moæná zrovna myslel na dívku, se kterou jsem se setkal v lese. Tak çi tak, hodil jsem do studny vêdro, aniæ jsem ho p⌐edtím p⌐ivázal. Co jsem mêl dêlat? Beze slova jsem se díval na provaz, kterÿ jsem mêl omotat kolem dræadla. Nebylo pravdêpodobné, æe bych k tomu mêl v p⌐ípadê tohoto konkrétního vêdra je¿tê kdy p⌐íleæitost. Podíval jsem se do studny, ale nevidêl jsem nic neæ tmu. Nakopl jsem roubení studny. Kdyby se jen provaz mohl nêjakÿm kouzlem p⌐ivázat k vêdru sám, bylo by v¿echno zase v po⌐ádku. A pak mne napadlo, æe by se provaz mohl sám p⌐ivázat k dræadlu vêdra. Proto jsem se rozbêhl do çarodêjovy pracovny, abych ho poæádal o pomoc. Tedy, pokud by zrovna nemêl nic dûleæitêj¿ího na práci. 'No, myslím, æe bych to mohl za⌐ídit,' odpovêdêl çarodêj. 'P⌐ipadá mi, æe má¿ obças problémy s rukama, Wuntvore. Stejnê jako s nohama, svou vÿ¿kou a nêkolika jinÿmi vêcmi. Ale p⌐i tro¿e ¿têstí bys z toho çasem mohl vyrûst.' Ebenezum si prsty zajel do vousû. 'Mêla by to pro tebe bÿt lekce, Wuntvore. Chce¿-li se stát çarodêjem, bude¿ muset peçlivê zvaæovat kaædÿ svûj poçin. Kaædiçkÿ çin, od têch nejnepatrnêj¿ích aæ po ty velké, totiæ mûæe mít vliv na provedení kouzla, a tudíæ tvûj osud a vêt¿inou i æivot. Teâ se postaráme o to vêdro a pak dokonçíme tuhle vêc.' Chystal jsem se svého mistra doprovodit ke studni. Ale místo, aby mûj mistr vy¿el ven, jen o krok ucouvl a pozvedl ruce. Svÿm hlubokÿm hlasem zamumlal asi tucet slabik. Nêco mne ude⌐ilo do kolena. Bylo to to vêdro. 'Teâ--' zaçal çarodêj a hned na to p⌐ekvapenê zajeçel. 'Co to--' Skoçil kup⌐edu a obrátil se ke zdroji toho, co ho vyru¿ilo. Byl to dÿm, nebo to tak alespoñ zpoçátku vypadalo; obzvlῃ odpornê páchnoucí obláçek namodralé ¿edi visící nad hvêzdou namalovanou na zemi. Oblak divoce ví⌐il a p⌐itom rostl, aæ vypadal skoro jako lidská postava. Çarodêj ukázal na zem. P⌐es mystické obrazce se táhla çmouha oznaçující, kudy proletêlo vêdro. 'Pentagram!' zvolal Ebenezum. 'Naru¿il jsem pentagram!' Popadl ze stolu malÿ nûæ, poklekl vedle namalované hvêzdy a jal se obnovovat p⌐eru¿enou linii. Vedlo se mu to docela dob⌐e aæ k místu, kde ho zastavila velká modrá noha. Noha pat⌐ila k je¿tê vêt¿ímu têlu; têlo samo se skládalo tak⌐ka vÿhradnê ze samÿch ¿piçákû, drápû a rohû. 'Démon!' zvolal jsem. Obluda otev⌐ela ústa. Hlas mêla dunivÿ jako zemêt⌐esení. 'P⌐ivolali jste na svêt démona z Démonie,' ⌐ekl, 'a to nejspí¿ æádnÿ z vás dvou nep⌐eæije.' Ebenezumovy rty se pod jeho bílÿm knírem zk⌐ivily. 'A co hor¿ího, Wuntvore, je to rÿmující démon!' Obrovskÿ modrÿ netvor vykroçil ke svíci. Jak jeho têlo zalévalo svêtlo, zaçínal jsem rozeznávat to, co by se s trochou shovívavosti dalo oznaçit jako rysy tvá⌐e: zející ránu tlamy, nad ní pár chlupatÿch nozder a dvojice oçí p⌐íli¿ malÿch a zlovolnÿch, neæ aby se daly vÿstiænê popsat vÿrazem pichlavé. Netvor znovu promluvil: 'Bêda, smrtelníci, va¿e ¿têstí je to tam, nyní stojí p⌐ed vámi démon Guxx sám!' 'Tam a sám?' Ebenezum se zatvá⌐il je¿tê znechucenêji. 'Tomu ty ⌐íká¿ kvalitní poezie?' Démon Guxx si rozpaçitê zamnul çerné ¿piçaté drápy. 'V rÿmování moæná nemám je¿tê dost cviku, p⌐esto zabiju tê v okamæiku!' Ebenezum na mne mrkl. 'Vidí¿? Co jsem ⌐íkal: vûbec nedodræuje vnit⌐ní rytmus.' Zamy¿lenê se zatahal za bradu. 'Nebo je to moæná tím jeho mizernÿm p⌐ednesem.' 'Teâ pokou¿í¿ se zmást mne slov svÿch jedovatÿch záplavou!' zvolal démon. 'Ale neæ se nadêje¿, Guxxovou se stane¿ potravou!' Démonovy drápy vyst⌐elily rychlostí svêtla po çarodêjovê krku. Ale Ebenezum nebyl o nic pomalej¿í, neæ obluda, takæe drápy jen ¿krábly jeho çarodêjnickÿ klobouk. 'Zbyteçnê komplikované,' poznamenal çarodêj, zatímco si znovu vyhrnoval rukávy. Ebenezum dával p⌐i zaklínání p⌐ednost maximální volnosti. 'Pokud ti mohu radit, dræ se radêji jednodu¿¿ích rÿmû.' Démon se zarazil a z hrdla se mu ozvalo hluboké zabublání. 'Moæná má¿ pravdu,' ⌐ekl a odka¿lal si do jedné ze svÿch obrovskÿch dlaní. 'Já Guxx Unfufadu se jmenuju a zabíjení çarodêjû zboæñuju!' Ebenezum provedly ve vzduchu sérii sloæitÿch gest a p⌐itom zamumlal pûl tuctu slabik, kterÿm jsem nerozumêl. Démon za⌐val. Najednou byl uvêznên ve st⌐íbrné kleci. 'Myslí¿ si, æe zadræí¿ mne svÿm st⌐íbrem!' zajeçel Guxx. 'Ale já se osvobodím a seæeru tvûj--' Zarazil se. 'Ne. To nejde. Co se rÿmuje se st⌐íbrem?' 'Pomeranç?' navrhl çarodêj. 'Já tê nauçím, z démona si tropit ¿prÿmy! Dívej se, jak rozbiju tvûj zámek svÿmi rÿmy!' Obluda blÿskla oçima. M⌐íæe se zachvêly, aniæ se jich dotkla. 'S tímhle démonem by skuteçnê mohly bÿt problémy,' ⌐ekl Ebenezum. 'Soust⌐eâ se, Wuntvore, teâ se ti dostane krátké lekce v zaklínání.' 'Guxx stejnê zvítêzí, to v¿ichni dob⌐e ví, neb kaædÿ novÿ rÿm mou sílu znásobí!' 'Ano, ano, my víme. Ale dej s tím na chvíli pokoj, ano? No vidí¿, hodnÿ démon.' Ebenezum p⌐eletêl oçima jednu z tuctu polic s knihami, které pokrÿvaly zdi jeho pracovny. 'Ano. To je ta kniha.' Z horní police sundal tlustÿ hnêdÿ svazek. 312 snadnêj¿ích zaklínadel, stálo zlatÿmi písmeny na jeho h⌐betu. 'Ano, to je on...' Ebenezum se odmlçel a zalistoval v knize. 'V p⌐ípadech, jako je tento, Wuntvore, je velice dûleæité zvolit to správné zaklínadlo. U¿et⌐í se tím spousta nep⌐íjemného uklízení. Å, tady to máme!' 'Zapomeñ na kouzla, zapomeñ na úklid, neb v p⌐í¿tí sekundê bude Guxx krev tvou pít!' zajeçela odporná obluda. 'Pokud se tvá síla znásobila i tímhle rÿmem,' poznamenal Ebenezum, 'tak uæ není na svêtê æádná spravedlnost.' Odka¿lal si. 'Zbyteçnê snaæí¿ se a v knize listuje¿, p⌐ed Guxxovÿmi drápy obranu nenajde¿!' S tím démon rozt⌐í¿til klec a vrhl se po nás. 'Zpátky, Wuntvore!' k⌐ikl çarodêj. Démon skoçil po Ebenezumovi. Pohyboval se rychleji, neæ mé oko staçilo vnímat. Drápy, ostré jako b⌐itvy, se mihly vzduchem, aby se zaƒaly do çarodêjova masa. Mûj mistr se nacházel v hrozném nebezpeçí. Musím nêco udêlat! Skoçil jsem po obludê. Guxx se ot⌐ásl a já odletêl stranou. Ebenezum nêco za⌐val a démon proletêl místností, aby na druhé stranê s æuchnutím narazil na zeâ. Çarodêj se vrávoravê postavil. Pravÿ rukáv mêl roztræenÿ. Ruku v nêm mêl pokrytou krví. 'Teâ s tebou skoncuju, rychle a hned! Zas jednou ochutnám çarodêjovu krev!' Démon se usmál. Ebenezum popadl sk⌐íñku, která stála na polici za ním. Její obsah hodil proti blíæícímu se Guxxovi. Vzduch naplnil oblak naæloutlého prá¿ku. A ças se zpomalil. Guxx uæ najednou nebyl rozmazanou ¿mouhou. Nyní jste mohli z⌐etelnê rozeznat kaædiçkÿ jeho pohyb. Aƒ uæ s ním ten naæloutlÿ prá¿ek dêlal cokoliv, jeho svalnaté têlo se proti tomu s vypêtím v¿ech sil vzpínalo. Jeho úçinky jsem cítil sám na sobê. Otoçit hlavou nebo mrknout okem mi trvalo celou vêçnost. Naproti tomu Ebenezum se stále pohyboval normální rychlostí. Jeho ústa mumlala slova nêjaké zvlá¿tní písnê a jeho ruce, podobné dvêma t⌐epotajícím se ptákûm, vytvá⌐ely ve vzduchu sloæité vzory. Démonovy pohyby se zaçaly zrychlovat. Jeho pomalÿ postup získal rychlost chûze. Nad çarodêjovÿma rukama se objevily svítivé jisk⌐içky; tançící svêtélka, vytvá⌐ející fantastické tvary ví⌐ící místností. Démon odhodil stranou têækÿ dubovÿ stûl. Nyní postupoval stejnê rychle jako kterÿkoliv çlovêk. Çarodêj luskl prsty a svêtélka se p⌐enesla nad démonovu hlavu. Démon za⌐val bolestí a jeho drápy se sev⌐ely naprázdno. 'Tvûj konec se blíæí, mágu!' zajeçel. Pak, po chvilce p⌐emÿ¿lení, pokraçoval: 'Vbrzku roztrhnu tê jako æábu!' 'Jako æábu?' Çarodêj se zamraçil a nêco vytáhl z rukávu. 'No, ⌐eknême, æe to byla básnická licitace.' Vtom po nêm démon skoçil. Çarodêj proti nêmu nap⌐áhl krátkÿ meç. Takæe boj muæe proti mu... démonovi. Ale démon byl oçividnê silnêj¿í neæ çarodêj. Musí p⌐ece existovat nêjakÿ zpûsob, jak svému mistru pomoci. Kdybych jen mêl taky meç! Dÿka se st⌐etla s drápy. A p⌐etla je v pûli. Guxx za⌐val zlostí, aæ se podlaha pod mÿma nohama zachvêla. Obluda ucouvla a zamávala uƒatÿmi drápy ve vzduchu. Ebenezum, s dÿkou nap⌐aæenou p⌐ed sebou, vykroçil proti démonovi. Co to mûj mistr dêlá? Vædyƒ kráçí té p⌐í¿e⌐e p⌐ímo do náruçí. Guxxova druhá, dosud nezranêná pracka, se teâ ocitla za çarodêjem a zaútoçila na temeno jeho hlavy. Musel jsem p⌐ece nêco podniknout. Tak jsem hodil vêdro. Vêdro narazilo na drápy a drápy jím projely, jako by to byl hedvábnÿ papír. Ale pra¿têní d⌐eva varovalo Ebenezuma a ten se otoçil. Dÿka opêt ƒala do drápû a Guxx p⌐i¿el o v¿echny své zbranê. Nebo jsem si to alespoñ myslel do chvíle, neæ otev⌐el tlamu. V místech, kde mêla mít obluda zuby, se táhly dvê ⌐ady ostrÿch bodcû. Byl to dêsivÿ pohled. Mûj mistr p⌐ed zející tlamou ucouvl, ale Guxx byl tentokrát rychlej¿í. Jeho smrtící tesáky zachytily Ebenezumûv plnovous. Çarodêj se pokusil o zaklínadlo, ale démonûv smrdutÿ dech naprosto zma⌐il jeho správnou vÿslovnost. P⌐esto, æe mêl démon tlamu plnou çarodêjovÿch vousû, jeho koutky se zk⌐ivily do zlovêstného úsmêvu. Ale jen na okamæik, protoæe pak si Guxx uvêdomil, æe vlastnê sám sebe lapil do pasti. Jelikoæ vêznil çarodêjovu bradu a svÿm dechem mu zabrañoval pronést zaklínadlo, nemohl proti nêmu Ebenezum pouæít svou magii. Ale jelikoæ byla démonova tlama plná çarodêjovÿch vousû, nemohl ani Guxx pronést poslední, zniçující ver¿e, které by mu zaruçily úplné vítêzství nad jeho protivníkem. Démon se zamraçil, takæe se jeho neuvê⌐itelnê malá oçka najednou zdála je¿tê men¿í. Zápas se ocitl na mrtvém bodê. Jenæe Ebenezum nemohl svou pozici dræet dlouho. Guxxûv démonickÿ dech mu nejen zabrañoval vyslovit zaklínadlo, ale zároveñ ho docela p⌐ipravoval o dÿchatelnÿ vzduch. Jeho obliçej rychle získával odstín ne nepodobnÿ barvê drozdího vejce nebo urçitÿch oblázkû, které se dají nalézt na dnê potûçku. Nebyla to zrovna barva, která by se dala oznaçit jako zdravá. Pokud rychle nêco nevymyslím, Guxx vyhraje kontumaçnê. Rozhlédl jsem se po nêjaké vhodné zbrani ale nevidêl jsem nic neæ rozbité vêdro a nêkolik usekanÿch drápû. Drápy! Jakou lep¿í zbrañ bych si mohl proti démonovi p⌐át? Popadl jsem dvê ty smrtící dÿky, jednu do kaædé ruky. Drápy byly dlouhé asi jako mûj prost⌐edníçek. 'Tu má¿, çerte!' vyk⌐ikl jsem a vrazil je démonovi do prsou. Drápy se svezly po Guxxovê jako kámen tvrdé kûæi. Démon ze sebe vydal hlubokÿ zvuk, jako kdyæ balvan dopadne na dno studny. Chvilku mi trvalo, neæ jsem si uvêdomil, æe se smêje. Takæe je tvrd¿í, neæ jsem si myslel. Ale svého mistra p⌐ece zachránit musím! Ude⌐il jsem znovu, dvojnásobnou silou. Tentokrát se drápy svezly po démonovê kûæi se ¿krábavÿm zvukem. Guxx se zachechtal je¿tê hlasitêji. Nedokázal svûj smích ovládnout; z jeho malinkatÿch oçiçek se vyhrnuly slzy. Toho vyuæil Ebenezum, smÿkl sebou a osvobodil çást úst z démonovy tlamy. Znovu jsem se vrhl na démona a oba drápy mu vrazil do ¿irokého hrudníku. Guxx zaklonil hlavu a za⌐val smíchy. Ebenezum byl volnÿ! Mûj mistr nêco vyk⌐ikl a démon jako by se zmen¿il. Zbytky svÿch drápû sekl po çarodêjové hábitu. Ebenezum udêlal ve vzduchu nêkolik sloæitÿch pohybû a Guxx se znovu zmênil v oblak namodralého dÿmu, kterÿ zmizel v pentagramu, v nêmæ se p⌐edtím objevil. Çarodêj se napûl posadil a napûl svalil na zem. Plnovous mêl o¿kubanÿ a rozcuchanÿ. Démon mu ho dobrou polovinu utrhl. 'Otev⌐i okna, Wuntvore,' vyrazil ze sebe asi po minutê. 'Pot⌐ebujeme trochu çerstvého vzduchu.' Udêlal jsem, co mi ⌐ekl, a svêæí vánek odnesl i poslední zbytky modrého dÿmu. A vtom çarodêj zaçal kÿchat. Bylo to po⌐ádné kÿchání, jen co je pravda. Mûj mistr ho vûbec nedokázal zarazit. Leæel na zemi a kÿchal po⌐ád znovu a znovu. Vzpomnêl jsem si na jeho poznámku o çerstvém vzduchu. Dokonce i p⌐i otev⌐enÿch oknech byla atmosféra v pracovnê ponêkud hustá. Napadlo mne, æe by se mu ulevilo, kdybych ho vyvedl ven. A tak jsem to - s men¿ími potíæemi - udêlal. Kÿchání p⌐estalo tak⌐ka hned poté, co jsem ho vystrkal p⌐ed dve⌐e, ale nêjakÿ ças mu trvalo, neæ se mu poda⌐ilo popadnout dech. 'Takovÿ zápas jsem je¿tê nezaæil,' vyrazil ze sebe. 'Chvíli uæ jsem mêl dokonce strach, æe to ¿patnê dopadne, Wuntvore.' Pot⌐ásl hlavou. 'Nu coæ, uæ je to za námi.' Bohuæel, mûj mistr Ebenezum se mÿlil. Byl to teprve zaçátek. Dvê 'Rozhodovat se s rozmyslem je velice dûleæité a v æivotê kaædého çarodêje p⌐ichází okamæik, kdy se musí rozhodnout, jakÿ smysl dát svému æivotu. Mají to bÿt peníze, cestování, nebo sláva? A co takhle zábava nebo láska æen? Já sám jsem studoval mnohé z têchto cílû dlouhá léta, zkoumal jsem je ve v¿ech podrobnostech, variantách a nuancích, takæe aæ p⌐ijde ças, abych sám uçinil vÿ¿e uvedené rozhodnutí, budu ho moci provést s maximálním moænÿm rozmyslem.' - EBENEZUMOVO UÇENï, svazek XXXI. Nebyl jsem vûbec schopen p⌐inutit se zaçít sbírat d⌐evo. Mûj svêt se zhroutil. Nep⌐i¿la. Sedêl jsem zdrcenê na sluncem zalité mÿtinê, kde jsme se vædycky setkávali. Moæná si nev¿imla, æe uæ je poledne, tu a tam mêla tendenci se opoæâovat, její klidné modré oçi a nádherné svêtlé vlasy, zpûsob, jakÿm se smála, ten pocit, kdyæ se mne dotkla. Urçitê uæ je na cestê. Jistê, na svêtê byly i jiné æeny: Aneath, sedlákova dcera; jak jsem byl tehdy naivní! A Grisla, dcera vesnického klempí⌐e; pouhá pomíjivá avantÿra. Teprve teâ jsem poznal, co je to láska! A to jsem je¿tê ani nevêdêl, jak se jmenuje! Jen to, æe ji zajímám - jako çarodêjûv uçeñ. Jednou mi ⌐ekla, æe çarodêjové jsou skoro stejnê bájeçní, jako herci. ₧ekla mi, æe divadlo vædycky obdivovala. A pak se smála a líbali jsme se a-- Ovanul mne studenÿ vítr: p⌐ipomínka zimy, která mêla zaçít co nevidêt. Posbíral jsem tolik polen a vêtví, kolik jsem dokázal pobrat, a smutnê jsem se ¿oural zpátky k domku svého mistra. Uæ z dálky jsem sly¿el kÿchání. Takæe mûj mistr uæ zase studuje. P⌐esnêji ⌐eçeno pokou¿í se studovat. Jaro se zmênilo v léto a léto bylo nuceno ustoupit podzimu, ale jeho alergie se stále nelep¿ila. Ebenezum studoval kaædiçkou minutu, kterou nespal, a pokou¿el se najít úçinnÿ lék, ale ve¿keré p⌐edmêty obsahující magii u nêj stále vyvolávaly bou⌐livou reakci podobnou senné rÿmê. Tu a tam vy⌐ídil i nêjakou tu objednávku, spoléhaje se spí¿ na svou chytrost neæ na kouzla, takæe jsme po⌐ád mêli co jíst. A zrovna dnes ráno se zmínil o objevu, kterÿ uçinil; mocné magické kouzlo, jeæ pûsobí tak rychle, æe jeho nos nebude mít ças zareagovat. Jenæe kÿchal stále. Copak jeho poslední experiment opêt selhal? Proç by jinak kÿchal? Jedinê æe by ve vzduchu bylo nêco magického. Moæná, æe existoval i jinÿ dûvod neæ moje nálada, proç se svêt kolem mne zdál náhle temnÿ, jinÿ dûvod, neæ æe nep⌐i¿la, jak jsme se domluvili. Hou¿tí po mé pravici se pohnulo. Nêco obrovského p⌐eletêlo p⌐es slunce. S náruçí plnou d⌐eva jsem otev⌐el dve⌐e domku. Çarodêj stále kÿchal. Nep⌐etræitê. Stál ve velké svêtnici a na stole p⌐ed sebou mêl rozev⌐enÿ jeden ze svÿch velkÿch svazkû. Men¿í knihy a svitky se povalovaly v¿ude kolem, rozmetány jeho nasální bou⌐í. P⌐ispêchal jsem mu na pomoc a samou horlivostí jsem p⌐itom zapomnêl, æe mám po⌐ád je¿tê plnou náruç d⌐eva. Vêtve a polínka se rozsypala po stole a nêkolik men¿ích kouskû skonçilo i v klínê kÿchajícího çarodêje. Zav⌐el jsem knihu a s obavami se podíval na mága. K mému p⌐ekvapení se vysmrkal do zlatem vy¿ívaného rukávu barvy noçní mod⌐i a klidnÿm hlasem mi ⌐ekl. 'Díky, uçni.' Opatrnê si z vousû vypletl vêtviçku a poloæil ji na stûl. 'Nemohl bys to odnést na nêjaké p⌐íhodnêj¿í místo?' Pak si zhluboka povzdechl. 'Bojím se, æe je to s mou alergií hor¿í, neæ jsem si myslel. Nakonec mi nezbude neæ vyhledat pomoc zvençí.' Zarazil jsem se s d⌐evem v náruçí. 'Pomoc zvençí?' zeptal jsem se. 'Musíme najít jiného çarodêje stejnê velkého, jako jsem já,' ⌐ekl Ebenezum a bylo z⌐ejmé, æe se mu ta slova nevyslovovala zrovna lehce. 'A abychom to dokázali, nezbÿvá nám, neæ vydat se na dalekou cestu do velkého mêsta Vu¿ty.' 'Do Vu¿ty?' zopakoval jsem. 'Do Vu¿ty s jejími zahradami rozko¿e a zakázanÿmi paláci? Do mêsta neznámÿch h⌐íchû, jeæ dokáæou uvrhnout çlovêka do jisté záhuby? Do té Vu¿ty?' Najednou jako by v¿echna letargie z mÿch ramen spadla. Rychle jsem vysypal d⌐evo vedle krbu. 'Do té Vu¿ty,' p⌐ikÿvl Ebenezum. 'Jenæe je tu jeden problém. Nemáme peníze na cestování a nemáme ani vyhlídky, æe bychom nêjaké brzy získali.' Jako dokreslení na¿í nep⌐íjemné situace zakvílela za okny meluzína. Dve⌐e se otev⌐ely, prudkÿ závan vêtru vmetl dovnit⌐ náruç listí a ¿píny a muæ malé postavy v rozedranÿch ¿atech a tvá⌐í zrûznênou dêsem vpadl mezi nás. 'Utíkejte! Utíkejte!' zakvílel neznámÿ chvêjícím se hlasem. 'Draci! Draci!' Poté obrátil oçi v sloup a svalil se na podlahu. 'Za svou dlouhou çarodêjnickou kariéru jsem se nejednou p⌐esvêdçil, Wuntvore,' ⌐ekl Ebenezum a zamy¿lenê se zatahal za vousy, 'æe kdyæ je çlovêk dostateçnê trpêlivÿ a poçká si, vædycky se nêjaká p⌐íleæitost k vÿdêlku naskytne.' S pomocí trochy vody vylité na hlavu a trochy vína prolitého hrdlem se nám nakonec poda⌐ilo cizince vzk⌐ísit. 'Uteçte!' vyrazil ze sebe, jakmile popadl dech. Divoce se kolem sebe rozhlédl, jeho bledé oçi vydê¿enê têkaly z mého mistra na mne, na podlahu a na strop. Vêkem se p⌐íli¿ neli¿il od mého mistra, ale tím ve¿kerá podobnost konçila. Na rozdíl od vzne¿ené bílé h⌐ívy mého mistra byl muæ tak⌐ka ple¿atÿ a zbytky jeho vlasû byly ¿edivé a uma¿têné. Místo Ebenezumovy dûstojné tvá⌐e, ve které se jedinÿm mrknutím oka st⌐ídal konej¿ivÿ sebevêdomÿ klid s kosmickÿm hnêvem, mêl cizinec vyhÿbavÿ pohled, malÿ nos a bradu, velice zvrásnêné çelo a malá oçka barvy vyplavené mod⌐i, vydê¿enê hledící z umazaného obliçeje. 'No tak, no tak, dobrÿ muæi,' odpovêdêl mu Ebenezum svÿm klidnÿm, dûvêru budícím hlasem, kterÿ tak zázraçnê pûsobil na mladé dámy a obças dokázal otupit i pozornost dañového vÿbêrçího. 'K çemu ten rozruch? ₧íkal jsi snad nêco o dracích?' 'Draci!' Muæ se ponêkud rozt⌐esenê zvedl na nohy. 'No, p⌐inejmen¿ím jeden drak! Zmocnil se Gurnishské tvrze!' 'Gurnishské tvrze?' zopakoval jsem udivenê. 'Mêl bys ji znát,' zamumlal Ebenezum, své chladné ¿edé oçi stále up⌐eny na na¿eho hosta. 'Je to ten malÿ hrádek, co stojí na kopci za lesem.' Ebenezum se zatahal za vousy. '₧íkal jsem hrádek? Vlastnê je to jen taková kamenná chatrç, ale bydlí tam ná¿ soused, vévoda z Gurnishe. Je to velice malé vévodství. Po pravdê ⌐eçeno, on je taky jen velice malÿ vévoda.' Zdálo se, æe se ná¿ náv¿têvník trochu vzpamatoval. 'Nebêæel jsem celou tu cestu p⌐es Gurnishskÿ les jen proto, abych si poslechl tvûj názor na souseda. Musíme uprchnout!' 'Gurnishskÿ les?' zeptal jsem se. 'To jsou ty stromy, co nám rostou za domem,' odpovêdêl mûj mistr. 'Docela urçitê vévodûv nápad. V¿ichni ostatní ho znají jako Çarodêjûv hvozd.' 'Jak to myslí¿, Çarodêjûv hvozd?' odsekl cizinec. 'Tahle oblast se nazÿvá Gurnishskÿ les. ù⌐ednê. A Gurnishská tvrz je ú⌐ednê uznanÿ hrad!' 'To je vêc názoru,' odpovêdêl Ebenezum a na tvá⌐i se mu rozlil úsmêv, kterÿ by dokázal p⌐ivést do dobré nálady i houf barbarû nebo staropanenskou tetu. 'Nevidêli jsme se uæ nêkdy?' 'Moæná.' Cizinec, jenæ byl znaçnê men¿í postavy neæ mûj mistr, se rozpaçitê vyhÿbal pohledu çarodêjovÿch oçí. 'Ale nebudeme radêji utíkat? Chápejte, ti draci...' 'Ale no tak, p⌐íteli. Copak bych to byl za çarodêje, kdybych si nedokázal poradit s nêjakÿm tím drakem.' Ebenezum si na¿eho náv¿têvníka prohlédl je¿tê pátravêji. 'Posly¿, nejsi ty náhodou vévoda z Gurnishe?' 'Já?' zeptal se muæík udivenê. Jeho pohled p⌐eskoçil z mého mistra na mne a zase zpátky. 'No - ehm...' Odka¿lal si. '₧eknême, æe jsem.' 'Tak proç jsi to ne⌐ekl? Nevidêl jsem tê od chvíle, kdy ses p⌐estal pokou¿et vybírat ode mne danê.' Ebenezumûv úsmêv se roztáhl p⌐es celÿ jeho obliçej, coæ pro mne bylo signálem, abych na¿emu hostu nabídl æidli. Vévoda zjevnê mêl peníze. 'No, celá tahle situace je tak trochu trapná,' ⌐ekl ná¿ çestnÿ host s oçima up⌐enÿma na podlahu. 'Obávám se, æe jsem se zachoval ponêkud nevévodsky.' 'Nesmysl. ùtêk p⌐ed drakem by vyvedl z míry kaædého. Dá¿ si trochu vína? Nebo má mûj uçeñ p⌐ihodit do ohnê pár polínek?' 'Ne, dêkuji.' Vévoda je¿tê trochu zti¿il hlas. 'Opravdu si myslí¿, æe bychom nemêli utéct? Ví¿, ti draci. A v lese jsem zahlédl i jiné vêci. Teâ, kdyæ je tvoje moc--' Vévoda si znovu odka¿lal. 'Doslechl jsem se, æes mêl nehodu.' Ebenezum p⌐i jeho posledních slovech ponêkud strnul, ale úsmêv v jeho tvá⌐i se více ménê nezmênil. 'Lidé toho napovídají, drahÿ vévodo. Kaædou maliçkost stra¿nê zveliçí. S drakem se vypo⌐ádáme natotata.' 'Ale ten drak se zmocnil Gurnishské tvrze! Je obrovskÿ, têlo má pokryté zá⌐ivê modrÿmi a fialovÿmi ¿upinami, a od hlavy ke ¿piçce ocasu mê⌐í pêtadvacet stop. K⌐ídly odírá strop mé nejvêt¿í sínê! A je nep⌐emoæitelnÿ. Zmocnil se mého hradu a mé krásné dcery a zahnal na útêk mého sluhu.' Krásná dcera? Moje mysl znovu zaletêla k dívce mÿch snû. Kam se asi podêla? Co jí zabránilo p⌐ijít? 'Mé jediné dítê!' zabêdoval vévoda. 'Je jí sotva sedmnáct. Nádherné plavé vlasy, p⌐ekrásné modré oçi, skvostná ztepilá postava. A drak ji spálí na uhel, pokud s tím nêco neudêláme!' Plavé? Modré? Postava? Zmocnila se mne p⌐edtucha. 'Ale no tak, çlovêçe,' chlácholil ho Ebenezum. 'Uklidni se. Je v¿eobecnê známo, æe draci zboæñují dramatické vÿstupy. Zatím neudêlal nic stra¿nêj¿ího, neæ æe vydêsil jednoho sluhu. Po⌐ád má¿ jen jednoho sluhu?' Takæe na mne nezapomnêla! Je jen vêznêna! V¿echen ten ças, kterÿ jsme strávili spolu, v¿echna ta dlouhá, vlahá odpoledne nebyla jen klamem a mamem. Tak proto mi o sobê nikdy nic ne⌐ekla! Vévodova dcera! Vévoda ¿lehl po mém mistrovi pohledem. 'Mêl bych jich víc, kdyby mí poddaní ⌐ádnê platili danê!' Vévodova dcera. A teâ mám p⌐íleæitost ji zachránit! Uæ se se svÿm vztahem nebudeme muset tajit. Jak nádhernÿ teâ bude æivot! V Ebenezumovÿch oçích se zablesklo. 'Moæná, æe kdyby se jistí panovníci tak nesnaæili posouvat hranice svÿch maliçkÿch vévodství...' Çarodêj mávl rukou a na tvá⌐i se mu znovu objevil úsmêv. 'Ale to teâ není dûleæité. Musíme vystêhovat toho draka. Jak to vidím já, jedná se o klasickÿ p⌐ípad. Drak se zmocnil hradu a panny. Nep⌐íli¿ originální. Vypo⌐ádáme se s ním snadno a rychle.' Vévoda znovu spustil stavidlo svÿch námitek, ale Ebenezum ho neposlouchal. Byla jen jedna vêc, na kterou byl jeho nos citlivêj¿í neæ na magii - peníze, a jejich vûnê se teâ linula na¿ím p⌐íbytkem. Mûj mistr poslal vévodu nap⌐ed a my se pustili do p⌐íprav na boj s drakem. Kdyæ jsem sbalil v¿e, co mi mûj mistr na⌐ídil, zavedl mne Ebenezum do své knihovny. Tam vylezl na malÿ knihovnickÿ æeb⌐ík a s nosem neustále peçlivê ucpanÿm vytáhl z horní police tenkÿ svazek. 'Tohle se nám mûæe hodit.' Jeho hlas znêl nezvykle dutê, ale to bylo t⌐eba p⌐içítat zejména palci a ukazováçku tisknoucími jeho nos. 'Ale ve svém souçasném stavu si nemohu dovolit to pouæít. Není to v¿ak nic tak sloæitého, abys to snadno nezvládl sám.' Slezl z æeb⌐íku a podal mi útlou çernou knihu. Na jejím h⌐betu stálo zlatÿmi písmeny: Kterak hovo⌐it s draky. 'Ale teâ uæ se musíme vydat na cestu!' prohlásil Ebenezum a poplácal mne po rameni. 'Nesmíme nechat klienta çekat. Knihu mûæe¿ studovat cestou, aæ se zastavíme k odpoçinku.' Nacpal jsem knihu do uæ tak dost p⌐eplnêného vaku, hodil jsem si ho na záda, popadl jsem svou silnou dubovou hûl a následoval svého mistra. Na konci cesty mne çekala má odpolední kráska a já mêl pocit, æe pro takovÿ cíl jsem schopen zvládnout cokoliv. Mûj mistr uæ popadl vévodu za límec a nasmêroval ho k jeho domovu. Dræel jsem se mu v patách tak rychle, jak mi to têækÿ vak dovoloval. Çarodêj - jako obyçejnê - nenesl nic. Jak mi çasto vysvêtloval, ponechávalo mu to ruce volné pro rychlé zaklínadlo a mysl svobodnou pro çarodêjnické my¿lenky. V¿iml jsem si, æe se hou¿tí po stranê cesty pohnulo, a pak znovu. Listí za¿elestilo, jako by jím zavanul vítr, jenæe æádnÿ vítr nevanul. Les byl tak tichÿ, jako kdyæ jsem çekal na svou tajnou lásku. Jen to hou¿tí se pohybovalo. Mûæe za to má obrazotvornost, pomyslel jsem si. Stejnê jako za to náhlé ¿ero, které kolem nás zavládlo. Nervóznê jsem se zadíval na oblohu, napûl oçekávaje, æe slunce zase zmizí. Co by mohlo bÿt tak velké, æe by zakrylo slunce? Drak? Ale mé úvahy ráznê ukonçil muæ v zá⌐ivê oranæovÿch ¿atech, kterÿ se nám náhle postavil do cesty. Díval se do podivného p⌐ístroje umístêného na konci tyçe. Podíval jsem se na vévodu, kterÿ teâ kráçel po na¿em boku. Chvêl se jako osika. Kdyæ jsme do¿li skoro aæ k nêmu, muæ v oranæovém vzhlédl. 'Dobré odpoledne,' pozdravil nás zamraçenê. 'Nemohli byste sebou trochu hodit? Blokujete císa⌐skou silnici, jestli to nevíte.' Vévoda se rozt⌐ásl je¿tê víc. 'Silnici?' zeptal se Ebenezum a zastavil se. 'Ano, novou cestu, kterou ná¿ velkÿ a dobrÿ císa⌐ Flostock T⌐etí na⌐ídil--' 'Uteç!' vyk⌐ikl vévoda. 'Draci! Draci! Uteç!' P⌐itom zu⌐ivê poskakoval a mával císa⌐ovu zástupci rukama p⌐ed obliçejem. 'Dej pokoj, çlovêçe!' odsekl muæ v oranæovém. 'Draci mê nezajímají. Vydal jsem se na cestu, abych nav¿tívil vévodu z Gurnishe v závaæné vêci.' Vévoda p⌐estal poskakovat. 'Vévodu?' zeptal se a upravil si svûj umazanÿ plῃ, kterÿ se mu p⌐edtím svezl z ramen. 'Já jsem vévoda z Gurnishe. Jak ti mohu pomoci, dobrÿ muæi?' Muæ v oranæovém se zamraçil je¿tê víc. 'Tÿká se to nákladû na udræování cesty...' 'Jistê.' Vévoda po nás ¿lehl pohledem. 'Moæná bychom mohli jít nêkam, kde bychom si mohli promluvit neru¿enê.' Vévoda odvedl muæe v oranæovém do hou¿tí. 'Vrána k vránê sedá...' zamumlal Ebenezum. 'Ale k vêci.' Váænê se na mne podíval. 'Nêco o dracích. Draci jsou jedním z magickÿch plemen. Existují vêt¿inou mezi svêty, çásteçnê na Zemi a çásteçnê v pekelné podzemní ⌐í¿i Démonii, a doopravdy nenáleæí ani k jednomu. Známe i jiná magická plemena--' Ebenezumova p⌐edná¿ka byla p⌐eru¿ena hlukem ozÿvajícím se z hou¿tí. Nad porostem se vyno⌐ila velká ¿edá a chlupatá pêst a zase rychle zmizela, doprovázena bolestnÿm zajeçením. 'Jedním z nich jsou trolové,' dopovêdêl Ebenezum. Nechal jsem svûj vak sklouznout z ramen na zem a odhodlanê jsem obêma rukama sev⌐el hûl. Ta obluda se chystá seærat otce mé milované! Nikdy d⌐ív jsem se sice s trolem nesetkal, ale teâ nade¿la ta pravá chvíle dát jednomu z nich za vyuçenou. 'Mlask! Mlask!' ozvalo se z hou¿tí p⌐ed námi. Byl to drsnÿ hlas, p⌐ipomínající d⌐evorubeckou pilu zakusující se do kmene dubu. P⌐edpokládal jsem, æe pat⌐í trolovi. 'Poçkej!' zajeçel jinÿ hlas. 'To mi nemûæe¿ udêlat! Jsem zástupce císa⌐e!' 'Mlask! Mlask!' odpovêdêl mu sbor drsnÿch hlasû. 'Pospê¿te si s ním!' Dal¿í hlas, vysokÿ a rozt⌐esenÿ. Æe by vévoda? Açkoliv se hlasy ozÿvaly z bezprost⌐ední blízkosti, nebylo snadné rozeznat jednotlivá slova. Znêlo to jako smês jeçení s obçasnÿm 'Mlask!'. Zvedl jsem hûl nad hlavu a vrhl jsem se do hou¿tí p⌐idávaje k smêsici zvukû vlastní bojovÿ pok⌐ik. Ocitl jsem se na malé mÿtince, která hostila çty⌐i osoby. Jednou z nich byl vévoda. Ostatní t⌐i byly ty nejohyzdnêj¿í p⌐í¿ery, jaké jsem ve svém krátkém æivotê vidêl. Byly p⌐iposraæené a pokryté nepravidelnÿmi chomáçi ¿edohnêdé srsti, která nijak nezakrÿvala nadlidské svaly vlnící se na jejich rukou a nohou. T⌐i páry velice malÿch rudÿch oçek se up⌐ely na mne. Jeden z trolû polkl nêco, co vypadalo jako po⌐ádná porce nohy v oranæovÿch kalhotách. Pohled na trojici oblud mne p⌐ikoval na místê. Prohlíæely si mne s tichÿm zájmem. 'Ehm, nazdárek,' ⌐ekl jsem, abych nêjak p⌐eru¿il zlovêstné ticho. 'Asi jsem se¿el z cesty. Promiñte.' Jeden z trolû se zaçal na svÿch k⌐ivÿch nohou kolébat smêrem ke mnê. Byl ças rozlouçit se. Otoçil jsem se a vrazil jsem do svého mistra, jehoæ ruce právê vytvá⌐ely ve vzduchu magické obrazce. 'Nemlask! Nemlask!' zajeçeli trolové a vydê¿enê se rozbêhli zpátky do hloubi lesního porostu. Vstal jsem a pomohl jsem na nohy i çarodêji. V dûsledku jiæ vytvo⌐ené magie kÿchal Ebenezum dobré t⌐i minuty. Kdyæ koneçnê zase popadl dech, ut⌐el si nos do rukávu a p⌐ísnê se na mne podíval. 'Wuntvore,' ⌐ekl s ledovÿm klidem, kterÿ jsem tak dob⌐e znal, 'jak si to p⌐edstavuje¿ hodit na zem v¿echno to cenné vybavení a utíkat nechat se seærat--' Vtom se z hou¿tí vyno⌐il i vévoda. 'Uteçte! Uteçte! Draci! Trolové! Uteçte!' 'A ty!' dodal mûj mistr a koneçnê pozvedl hlas. 'Uæ mám plné zuby toho, jak neustále poskakuje¿ kolem a vyk⌐ikuje¿ svá hysterická varování! Z çeho má¿ takovÿ strach? Byl jsi p⌐ímo uprost⌐ed tlupy trolû a ani se tê nedotkli. Jsi docela v po⌐ádku!' Popadl jednou rukou za rameno vévodu a druhou mne a oba nás nasmêroval k na¿emu cíli. 'Jdeme,' ⌐ekl. 'Do Gurnishské tvrze dorazíme d⌐ív, neæ se setmí. Pak se za asistence svého uçnê vypo⌐ádám s drakem a ty, dobrÿ vévodo, nás za na¿e úsilí ¿têd⌐e odmêní¿.' Çarodêj nás pustil, a neæ vévoda staçil odpovêdêt, vykroçil sám ráznê na cestu k jeho hradu. 'Podívej se!' zatahal mne vévoda za rukáv. Mezera mezi stromy nám odkryla vÿhled na vr¿ek çnící na druhé stranê lesa. A tam, na jeho vrcholu, stála Gurnishská tvrz, kamenná stavba ne o mnoho vêt¿í neæ Ebenezumova vilka. Z jejich oken stoupal kou⌐ a jednou nebo dvakrát se mi dokonce zazdálo, æe jsem zahlédl i ælutooranæovÿ plamen. 'Drak,' za¿eptal vévoda. Rychle jsem zalovil ve své mo¿nê a vytáhl Kterak hovo⌐it s draky. Byl nejvy¿¿í ças zaçít se uçit. Otev⌐el jsem knihu náhodnê a p⌐eletêl oçima stránky. Jednu polovinu strany tvo⌐ily fráze v obecné ⌐eçi. Na druhé polovinê byly p⌐íslu¿né p⌐eklady do draçtiny. Zaçal jsem çíst shora: 'Promiñte, ale mohl byste prosím dát pryç ten çenich?' 'Sniz mir híba-híba szzz.' 'Promiñte, ale patrnê omylem jste mi zaƒal svûj spár do stehna.' 'Sniz mu sazza grak szzz.' 'Promiñte, ale vá¿ ostnatÿ ocas se komíhá nebezpeçnê blízko...' Zbytek stránky se nesl ve stejném duchu. Nedá se ⌐íct, æe by mê to zrovna uklidnilo. Ebenezum se obrátil a zahalekal na nás. Zaklapl jsem knihu, popadl jsem vévodu z Gurnishe za rukáv a rozbêhl se za svÿm mistrem. Zbytkem lesa jsme pro¿li bez dal¿ích potíæí. Porost konçil na úpatí rozlehlého kopce nazÿvaného Çarodêjûv vrch nebo Gurnishská hora, podle toho, s kÿm jste o nêm mluvili. Odtamtud uæ jsme mêli dobrÿ vÿhled na hrad. A na dÿm. A na plameny. Vévoda zase zaçal bêdovat nad nebezpeçím, které çíhá v¿ude kolem, ale jedinÿ pohled mého mistra ho umlçel. Çarodêjovy chladnê ¿edé oçi se upíraly na hrad, ale p⌐itom jako by hledêly skrze nêj. Po chvíli pot⌐ásl hlavou a uvolnil se. Pak se obrátil ke mnê. 'Wunte,' ⌐ekl mi. 'Tady se událo mnohem víc, neæ je vidêt pouhÿm okem.' Znovu se podíval na vévodu, kterÿ tancoval na hromadê spadaného listí. 'Nejen drak, ale je¿tê t⌐i trolové. Trochu moc nadp⌐irozené aktivity na tak klidné místo, jako je Çarodêjûv hvozd.' Çekal jsem, æe se vévoda ohradí proti çarodêjovê volbê názvû, ale kupodivu mlçel. Obrátil jsem se k hromadê listí. Vévoda tam nebyl. 'Já bych ⌐ekl,' pokraçoval Ebenezum, 'æe tu docela nedávno muselo dojít k nêjakému spojení s Démonií. Ve vaku má¿ jistÿ p⌐ístroj...' Mûj mistr se jal popisovat ⌐eçenÿ p⌐ístroj a jeho funkci. Kdyæ ho postavíme k úpatí kopce, ⌐ekne nám, kolik rûznÿch âábelskÿch tvorû z Démonie se potlouká kolem. Vytáhl jsem popsanÿ p⌐ístroj z vaku. Mûj mistr si zamnul nos. 'Nechoâ s tím ke mnê moc blízko. Má v sobê jisté mnoæství rezidentní magie.' Podle çarodêjovÿch instrukcí jsem dal tu vêc dohromady a na jeho pokyn jsem spustil gyroskop umístênÿ naho⌐e. 'Teâ se zaçnou objevovat svêtelné body.' Ebenezum hlasitê popotáhl. 'Podle jejich barvy urçí¿--' Mocnê kÿchl, pak znovu a znovu. Podíval jsem se na vynález. Nemêl bych to nêjak zastavit? Ebenezum kÿchl silnêji neæ p⌐edtím, p⌐ímo na p⌐ístroj. P⌐ístroj se rozpadl na kusy. 'U Démonie!' zaklel Ebenezum. 'Copak nesnesu uæ ani nejelementárnêj¿í kouzlo?' Podíval se na mne a jeho tvá⌐ mi najednou p⌐ipadala velice stará. 'Dej tu vêc pryç, Wunte. Budeme muset uæít metodu p⌐ímého zkoumání. Vévodo?' Informoval jsem ho, æe vévoda zmizel. 'Co teâ?' Ebenezum se ohlédl zpátky k lesu. Náhle se jeho chladné ¿edé oçi roz¿í⌐ily. Rychle se vysmrkal. 'Wunte! Vysyp ten pytel!' 'Coæe?' zeptal jsem se, popla¿en naléhavostí v hlase mého mistra. Pak jsem se také podíval k lesu a vidêl jsem, jak se to blíæí p⌐ímo k nám. Stêna temnoty, jako nêjakÿ neproniknutelnÿ mrak, valící se porostem. Jenæe tenhle mrak dosahoval od nebes aæ po zemi a zanechával za sebou absolutní tmu. Hnal se lesem jako æivá opona. 'Nêkdo si tu zahrává s mocnÿmi silami,' ⌐ekl Ebenezum. 'Se silami, kterÿm nerozumí. Ten vak, Wunte!' Vysypal jsem obsah na¿eho vaku na zem. Ebenezum se na nêj vrhl a zaçal se jím p⌐ehrabovat, odhazuje stranou rûzné çarodêjné knihy a p⌐ístroje, dokud nena¿el malou lesklou sk⌐íñku barvy drozdích vajíçek. Mág triumfálnê kÿchl. Hodil mi sk⌐íñku. 'Rychle, Wunte!' zavolal a vysmrkal se. 'Vezmi prá¿ek z té sk⌐íñky a rozsyp ho podél úpatí kopce!' Rukou ukázal ke skalnímu h⌐ebenu na okraji lesa a pak se s kÿcháním rozbêhl vzhûru po svahu kopce. Udêlal jsem, co mi mûj mistr ⌐ekl, a vytvo⌐il jsem z prá¿ku na zemi nepravidelnou linii. Pak jsem se podíval k lesu. Temnota uæ byla velice blízko a zahalovala celÿ les aæ k okraji. 'Utíkej, Wunte!' Rozbêhl jsem se ke kopci. Çarodêj vyk⌐ikl nêkolik nesrozumitelnÿch slov a pak se ke mnê p⌐idal. Sotva se dostal na vr¿ek, æuchl na zem a nekontrolovanê se rozkÿchal. Otoçil jsem se, abych se podíval na postupující temnotu. Çerná zeâ teâ zakrÿvala celÿ les a její vÿhonky se natahovaly k vr¿ku jako chtivá chapadla. Ale za nepravidelnou modrou linii se nedostala. Do zad se mi op⌐el vítr. Otoçil jsem se a uvidêl Ebenezuma, kterÿ po⌐ád je¿tê kÿchal, ale nêjakÿm zpûsobem se mu poda⌐ilo vstát. Jednou rukou si zakrÿval nos a druhou se natahoval k nebi. Jeho volná ruka se pohybovala a vítr sílil, mênil se ve vich⌐ici a pak smr¿ƒ, která se zatoçila na svahu kopce a pak zahnala tmu tam, odkud p⌐i¿la. Asi po minutê se vítr uti¿il a cáry çerné mlhy, které se je¿tê chvíli válely na úpatí kopce, brzy vysu¿ilo slunce. Mûj mistr se posadil lapaje ztêæka po dechu. 'Na¿têstí,' ⌐ekl zadÿchanê, 'aƒ uæ tu âábelskou mlhu vyvolal kdokoliv, nemêl p⌐íli¿ silnou vûli. Jinak...' Mág se vysmrkal ponechávaje konec vêty nedopovêzenÿ. Z porostu na úpatí kopce se vyno⌐ila postava. Byl to vévoda. 'Na boj s drakem jsem p⌐íli¿ vyçerpán,' ⌐ekl Ebenezum, stále ztêæka oddechuje. 'Bude¿ se o to muset postarat ty, Wunte.' Polkl jsem a vytáhl Kterak hovo⌐it s drakem. Pak jsem se zadíval ke Gurnishské tvrzi, tyçící se pouhÿch nêkolik set yardû od nás. Z oken po⌐ád vystupovaly chuchvalce kou⌐e, tu a tam doprovázené plamennÿmi jazyky. A teâ, kdyæ jsme se dostali blíæ, jsem sly¿el i hluboké dunêní, které p⌐ehlu¿ovalo v¿echny ostatní zvuky p⌐írody, v jejímæ lûnu jsme se nacházeli. Dunêní tu a tam p⌐echázelo v táhlé ⌐vaní. Drak byl p⌐esnê tak stra¿nÿ, jak jsem se obával. Vévoda mne popadl za rukáv kabátce. 'Drak!' ⌐ekl. 'Poslední moænost vzít nohy na ramena!' 'Je ças dát se do toho,' ⌐ekl Ebenezum. 'Otev⌐i tu knihu, Wunte. Moæná se nám poda⌐í draka p⌐emluvit, aby hrad opustil dobrovolnê.' Set⌐ásl ze mne chvêjícího se vévodu. 'A ty, dobrÿ pane, kdybys ráçil na chviliçku zmlknout, velice by nám to pomohlo v na¿í snaze o záchranu tvého domova a dcery. Mám-li bÿt up⌐ímnÿ, musím ⌐íct, æe si na své ¿têstí zatím rozhodnê nemûæe¿ stêæovat. Vêt¿ina lidí by uæ dávno padla za obêƒ zlé kletbê, která padla na tento les. Vûbec nechápu, jak ses k nám dostal p⌐es ten prokletÿ...' Náhle Ebenezum zmlkl. Pozvedl oboçí, up⌐el na vévodu pohled svÿch chladnÿch ¿edÿch oçí a zamy¿lenê se zatahal za vousy. Z tvrze se ozvalo dal¿í za⌐vání. Otev⌐el jsem svazek, kterÿ jsem svíral ve zpocenÿch dlaních. Musel jsem zachránit svou tajnou lásku. Horeçnatê jsem v knize zaçal listovat, aæ se mi koneçnê poda⌐ilo najít vêtu, která se zdála bÿt docela p⌐íhodná: 'Promiñte, ale mûæeme si spolu promluvit?' Nejsilnêji, jak jsem dokázal, jsem zavolal v draçtinê: 'Snzz grah! ¢ubba Ubba Szzz!' Z nitra hradu mi odpovêdêl hlubokÿ dunivÿ hlas. 'Nemohl bys radêji mluvit normálním jazykem?' ⌐ekl. 'Kromê toho, umyvadlo nemám.' S nezakrÿvanÿm ulehçením jsem knihu zase zav⌐el. Drak mluvil lidsky! 'Nevê⌐te mu!' zvolal vévoda. 'Draci jsou záludní!' Ebenezum souhlasnê p⌐ikÿvl. 'Pokraçuj, ale opatrnê, Wunte. Nêkdo záludnÿ tu skuteçnê je.' Obrátil se k vévodovi: 'Ty!' 'Já?' zvolal Gurnishskÿ ¿lechtic, couvaje smêrem ke mnê. Ebenezum vykroçil proti nêmu. Uæ se zase ¿korpili. Ale na malicherné hádky teâ nebyl ças. Pevnê jsem sev⌐el svou hûl, p⌐ipraven postavit se drakovi a zachránit svou odpolední krásku. Vévoda se dræel têsnê za mnou a odvaha jako by se mu náhle vrátila. 'Kup⌐edu, çarodêji!' volal mocnÿm hlasem. 'Pusƒ se do toho draka! Zaæeñ ho nadobro!' 'Ale ne, çarodêj ne!' zvolal hlas z nitra hradu. 'Nejprve jsem se musel uh⌐adovat ve tvém hradu, pak zajmout tvou krásnou dceru, a teâ je¿tê çarodêj! Jak banální! Copak tu nikdo nemá ani ¿petku fantazie?' Do¿el jsem k têækÿm dubovÿm dve⌐ím. Dloubl jsem do nich ¿piçkou nohy. Dve⌐e se hladce otev⌐ely a já ve¿el dovnit⌐, abych stanul tvá⌐í v tvá⌐ drakovi. ───────────────────────────── 01V dûsledku nebezpeçného st⌐etu s rÿmujícím démonem Guxxem je çarodêj 01Ebenezum stiæem alergickou rÿmou na magii, proçeæ je nucen vydat se 01se svÿm smûlou pronásledovanÿm uçnêm Wuntvorem do Vu¿ty, mêsta tisíce 01zakázanÿch rozko¿í, kde doufá nalézt lék. Cestou se setkají 01s nejrûznêj¿ími formami stra¿né a nanejvÿ¿ nebezpeçné magie ve formê 01stepujícího draka, kouzelnÿch ku⌐at, hladovÿch trolû, pûvabnÿch 01çarodêjek a zlovolné fauny a flóry. 01 Je na Wuntvorovi, aby je v¿emi têmi nástrahami bezpeçnê provedl za 01pouæití zaklínadel a kouzel mimo⌐ádné moci jeæ jemu i jeho 01spoleçníkûm (cestou se k nim p⌐idá je¿tê prokletÿ bojovník Hendrek 01a pravdomluvnÿ démon Snarks) zaruçí jistotu, æe neskonçí v b⌐i¿e 01hladového démona. Jen kdyby si je dokázal zapamatovat ! 04 Broæ. 264 stran, p⌐eklad P.Caha, obálka Josh Kirby, vy¿lo koncem 04b⌐ezna 1996, cena 86 Kç. Od téhoæ autora vy¿lo: P⌐íli¿ mnoho p⌐í¿er Dlouhá noc v Démonii P⌐ipravujeme: Trampoty s trpaslíky 0014 L E S M Y T Å G 12Robert Holdstock P r o l o g Váæenÿ pan Edward Wynne-Jones College Road 15 Oxford Edwarde! Musí¿ se vrátit do Srubu. Prosím Tê, neodkládej to ani hodinu! Objevil jsem çtvrtou cestu do hlub¿ích zón lesa. Samotnÿ potok. Jak je to najednou jasné - vodní cesta! P⌐ímo prochází vnêj¿ím jasanovÿm vrcholem a sahá aæ za spirálovou stezku a Kamenné kaskády. Vê⌐ím, æe se po ní dá dostat aæ do jádrového hvozdu. Ale ças, po⌐ád ten ças! Na¿el jsem lidi, kte⌐í si ⌐íkají shamigové. Æijí za Kamennÿmi kaskádami. St⌐eæí brody p⌐es ⌐eku a k mé velké radosti ochotnê vypravují p⌐íbêhy; ⌐íkají tomu '⌐eç æivota'. Vlastním vypravêçem je mladá dívka, která má tvá⌐ pomalovanou na zeleno a p⌐i vyprávêní zavírá oçi, aby úsmêvy nebo mraçení posluchaçû nemohly zpûsobit 'p⌐etvo⌐ení' postav p⌐íbêhu. Vyprávêla mi toho mnoho, ale nejdûleæitêj¿í za v¿eho byl zlomek, kterÿ mûæe pat⌐it jedinê k legendê o Guiwenneth. Je to p⌐edkeltská verze mÿtu, ale jsem p⌐esvêdçen, æe s ní souvisí. Poda⌐ilo se mi pochopit zhruba tolik: 'Jednou odpoledne usedl náçelník Mogoch na b⌐eh, aby si odpoçinul. P⌐edtím zabil jelena osmeráka a medvêda, kterÿ byl dvakrát vy¿¿í neæ çlovêk, a çty⌐i vesnice vyléçil ze ¿patného chování. Jeho çiny a têlo byly tak velké, æe nosil pûlku hlavy schovanou v oblacích. Nohy strçil do mo⌐e pod útesy, aby si je ochladil. Pak si lehl a díval se, jak se na jeho b⌐i¿e potkaly dvê sestry. Byly dvojçata, obê stejnê krásné, milé a znalé hry na harfu. Av¿ak jedna sestra se vdala za vojevûdce silného kmene a po çase zjistila, æe je neplodná. Její povaha zkysla jako mléko, které zûstalo dlouho na slunci. Druhá sestra se vdala za vyhnaného bojovníka, kterÿ se jmenoval Peregu. Peregu æil v hlubokÿch roklích a hou¿tinách dalekého lesa, ale za svou milou chodil jako noçní pták. Ta povila dítê, dêvçátko, ale protoæe Peregu byl psanec, její zatrpklá sestra si s ozbrojenci pro dítê p⌐i¿la a chtêla jí je vzít. Strhla se velká hádka a do¿lo i na ¿arvátky. Pereguova milá ani nestaçila dát dítêti jméno, kdyæ se uzlíçku zavinutého do teplÿch had⌐íkû zmocnila její sestra, zvedla jej nad hlavu a chystala se dát dítêti jméno sama. Vtom nebe zçernalo a objevilo se na nêm deset strak. Byl to Peregu a jeho devêt druhû ve zbrani, promênênÿch lesním kouzlem. Peregu slétl, popadl dítê do spárû a vznesl se s ním k nebi, ale jeden st⌐elec ho sest⌐elil prakem. Dítê zaçalo padat, ale ostatní ptáci je zachytili a odnesli. Proto dostalo jméno Hurfathna, to znamená 'dívka vychovaná strakami'. Náçelník Mogoch to v¿echno pobavenê sledoval a mrtvého Peregua si váæil. Drobného ptáka zvedl, zat⌐ásl jím a vrátil mu lidskou podobu. Mêl ale strach, æe kdyby vyryl prstem do zemê hrob, padlo by p⌐i tom nêkolik vesnic. Proto si Mogoch strçil mrtvého psance do úst, vykroutil si zub a postavil ho nad nêj jako památník. Tak se stalo, æe byl Peregu poh⌐ben pod vysokÿm bílÿm kamenem v údolí, které dÿchá.' Nemûæe bÿt pochyb o tom, æe to je raná forma Guiwennethiny legendy. Snad chápe¿, proç mê to tak rozru¿ilo. Kdyæ tu byla naposledy, poda⌐ilo se mi z ní dostat, proç je tak smutná. ₧ekla mi, æe se ztratila. Nedokázala najít údolí, které dÿchá, a zá⌐ící náhrobek jejího mrtvého otce. Je to totéæ. Vím to, cítím to. Musíme ji p⌐ivolat znovu. Musím znovu za Kamenné kaskády. Pot⌐ebuji Tvou pomoc. Kdy ví, kde a kdy tato válka skonçí? Brzy povolají mého nejstar¿ího syna a Steven pûjde zanedlouho po nêm. Budu mít víc volnosti na zkoumání lesa i na to, abych se vênoval té dívce. Edwarde, musí¿ p⌐ijet. Se srdeçnÿm pozdravem George Huxley prosinec 41 PRVNï ÇÅST Les mytág Jedna V kvêtnu 1944 jsem dostal povolávací rozkaz, a tak jsem nep⌐íli¿ ochotnê ode¿el do války. Po vÿcviku v Lake District mê se 7. pê¿ím p⌐evezli do Francie. Veçer p⌐ed odjezdem jsem se rozçílil. Otci bylo zjevnê lhostejné, æe by se mi mohlo nêco stát, a tak jsem mu potichu vlezl do stolu, kdyæ uæ spal, a vytrhl stránku z jeho zápisníku, z deníku, do nêhoæ si dêlal poznámky o své nêmé posedlosti. ùtræek byl datován '34.srpna' a p⌐eçetl jsem ho mnohokrát. Jeho nepochopitelnost mê vyvádêla z míry, ale byl jsem spokojenÿ, æe jsem mu ukradl aspoñ kousíçek æivota, kterÿm se mohu posilovat v têch bolestivÿch, osamêlÿch chvílích. Zápis zaçínal trpkÿm vÿçtem v¿eho, co mu kazí æivot - udræování Dubového srubu, na¿eho domova, poæadavky jeho dvou synû a problematické vztahy se svou æenou Jennifer (Vzpomínám si, æe tou dobou uæ matka byla têæce nemocná.) Konçil pasáæí, která byla pozoruhodná svou nesouvislostí: 'Dopis od Watkinse - souhlasí se mnou, æe v nêkterÿch obdobích roku mûæe aura kolem lesa sahat aæ k domu. Musím zváæit dûsledky. Velice ho zajímá, jakou sílu dubového víru jsem namê⌐il. Co mu ⌐íct? Urçitê nic o prvním mytágu. Také jsem si v¿iml, æe obohacené premytágové zóny jsou trvalej¿í, av¿ak prûvodním jevem je to, æe z⌐etelnê ztrácím pojem o çase.' Opatroval jsem ten kousek papíru z mnoha dûvodû, ale hlavnê kvûli têm nêkolika okamæikûm otcova vá¿nivého zájmu, které p⌐edstavoval - a to i p⌐esto, æe ten papír p⌐ehlíæel, æe bych ho mohl chtít pochopit, stejnê jako otec doma p⌐ehlíæel mê. V¿echno, co miloval, jsem já nenávidêl. Na zaçátku pêtaçty⌐icátého jsem byl ranên a kdyæ válka skonçila, poda⌐ilo se mi zûstat ve Francii a odjet na zotavenou na jih, do jedné vesnice v kopcích u Marseille, kde jsem mohl bydlet u otcovÿch p⌐átel. Byl to horkÿ, suchÿ kraj, velice klidnÿ a lenivÿ. Celé dny jsem vysedával na návsi a rychle jsem do tamêj¿í nevelké komunity zapadl. Dopisy od bratra Christiana, kterÿ se po válce do Dubového srubu vrátil, p⌐icházely bêhem dlouhého roku 1946 kaædÿ mêsíc. Byly upovídané a informativní, ale dal se v nich vypozorovat i sílící podtón napêtí a bylo z nich jasné, æe Christianovy vztahy s otcem se rychle zhor¿ují. Od otce nikdy nep⌐i¿la ani ⌐ádka, ale to mê nep⌐ekvapovalo, uæ dávno jsem se smí⌐il s faktem, æe v nejlep¿ím p⌐ípadê je ke mnê lhostejnÿ. Celou svou rodinu bral jako p⌐ekáæku v práci. Pocit viny, kterÿ mêl z toho, æe nás zanedbává, a obzvlῃ z toho, æe dohnal svou æenu, aby si vzala æivot, p⌐erostl v prvních letech války v hysterické bêsnêní, ze kterého ¿el nêkdy opravdu strach. Tím nechci ⌐íct, æe by soustavnê k⌐içel; naopak, vêt¿inu æivota strávil v mlçení, pohrouæenÿ do úvah o dubovém lese, kterÿ s na¿ím domovem sousedil. Zpoçátku byla tato dlouhá období ticha zdrojem zlé krve, protoæe ho rodinê odcizovala, ale to se brzy zmênilo. Bráli jsme je jako poæehnaná a dychtivê je vítali. Zem⌐el v listopadu 1946 na nemoc, kterou trpêl nêkolik let. Kdyæ jsem se to dozvêdêl, ocitl jsem se v kle¿tích. K návratu do Dubového srubu na kraji Ryhopského panství v Herfordshire mê nic netáhlo, ale zároveñ jsem soucítil s Christianovÿmi zjevnÿmi têækostmi. Zûstal sám v domê, kde jsme spolu proæili dêtství; dovedl jsem si ho p⌐edstavit, jak bloudí prázdnÿmi pokoji, moæná vysedává v otcovê nevêtrané, nezdravé pracovnê a vzpomíná na ty hodiny odpírání, na vûni lesa a kompostu, kterou si táta p⌐iná¿el prosklenÿmi dve⌐mi po tÿdenních vÿpravách do hloubi lesa. Les se roz¿í⌐il do tohoto pokoje, jako by otec nemohl snést odlouçení od bujného podrostu a chladivÿch, vlhkÿch dubovÿch mÿtin ani tehdy, kdyæ se jednou za ças stÿkal se svou rodinou. Tato setkání probíhala vædy stejnÿm zpûsobem: vyprávêl nám - p⌐edev¿ím bratrovi - p⌐íbêhy ze starého lesa za domem, pûvodního lesa dubû a jasanû, v jehoæ temném nitru (jak kdysi prohlásil) je dosud moæné usly¿et, ucítit a po stopách sledovat divokého kance. Pochybuji, æe takového tvora nêkdy spat⌐il, ale æivê jsem si vybavoval (toho veçera, kdy jsem sedêl u sebe v pokoji, díval se na vesniçku v kopcích a Christianûv dopis zmaçkanÿ do kuliçky jsem nepou¿têl z ruky), jak jsem jednou sly¿el tlumené chrochtání jakéhosi lesního zví⌐ete a têækÿ, nespêchající lomoz, jak se nêco velkého prodíralo lesem, smêrem ke klikaté pê¿inê, které jsme ⌐íkali Hluboká cesta, a která spirálovitê vedla do nitra lesa. Vêdêl jsem, æe domû budu muset, a p⌐esto jsem svûj odjezd témê⌐ rok odkládal. Za tu dobu p⌐estaly dopisy od Christiana chodit úplnê. V tom posledním s datem 10.dubna psal o Guiwenneth, o svém neobvyklém sñatku, a naznaçoval, æe budu zírat, aæ uvidím to krásné dêvçe, pro které se vzdal 'srdce, hlavy, du¿e, rozumu, kucha⌐ského umêní a skoro v¿eho ostatního, Steve'. Samoz⌐ejmê jsem mu napsal a poblahop⌐ál, ale k dal¿ímu kontaktu mezi námi nedo¿lo nêkolik mêsícû. Nakonec jsem napsal já, æe se vracím, nêkolik tÿdnû se zdræím v Dubovém srubu a pak si najdu bydlení v nêkterém z blízkÿch mêst. Rozlouçil jsem se s Francií a s lidmi, s nimiæ jsem se tak sæil a odjel jsem do Anglie. Cestoval jsem autobusem, vlakem, lodí a znovu vlakem. Bylo 20.srpna, kdyæ mê poník a bryçka dovezli aæ k nepouæívané trati, která probíhala po okraji toho rozlehlého panství. Dubovÿ srub stál na druhé stranê, po cestê je¿tê çty⌐i míle, ale díky právu cesty byl p⌐ístupnÿ i p⌐es pole a lesy, které pat⌐ily k panství. Rozhodl jsem se pro st⌐ední cestu, a tak jsem co nejpohodlnêji vzal svûj jedinÿ, napêchovanÿ kufr a vykroçil po trávou zarostlé trati. Chvílemi jsem nahlíæel p⌐es vysokou zeâ z çervenÿch cihel, která panství ohraniçovala, a snaæil se oçima proniknout do ¿era ost⌐e vonících borovÿch lesû. Zanedlouho les a hradba zmizely a krajina se otev⌐ela do úhlednÿch, stromy ohraniçenÿch polí, na která jsem sestoupil po vratkÿch d⌐evênÿch schûdcích, témê⌐ ztracenÿch pod v⌐esovcem a borûvkovÿmi ke⌐i obsypanÿmi plody. Musel jsem si vy¿lapat pê¿inu p⌐es obecní pozemek aæ k jiæní cestê, která se klikatila po okraji smí¿eného lesa a kolem potoka zvaného 'kolju¿ák' nahoru k b⌐eçtanem zarostlému domu, kde jsem byl doma. Bylo skoro poledne a po⌐ádnê horko, kdyæ jsem Dubovÿ srub zahlédl v dálce. Odnêkud zleva ke mnê dolétlo brumlání traktoru. Vzpomnêl jsem si na Alfonse Jeffriese, správce panského velkostatku, a spolu s jeho vêtrem o¿lehanou, usmêvavou tvá⌐í vyvstala i vzpomínka na rybník a chytání ¿tik z jeho malé pramice. Vzpomínka na mlÿnskÿ rybník mi nedala pokoj, a tak jsem jsem z jiæní cesty se¿el a zaçal se prodírat kop⌐ivami vysokÿmi do pasu, jasanovÿm k⌐ovím a hloæím. Vyno⌐il jsem se na b⌐ehu ¿iroké, stinné tûnê, jejíæ plnou velikost zakrÿval hustÿ dubovÿ les, kterÿ zaçínal na druhé stranê. V rákosí, které obrûstalo bliæ¿í b⌐eh rybníka, jsem na¿el skoro zarostlou, mêlkou pramici, z níæ jsme s Chrisem p⌐ed léty chytali ryby; bílÿ nátêr uæ skoro oprÿskal a p⌐estoæe se zdálo, æe pramice dosud têsní, pochyboval jsem, æe by unesla váhu dospêlého muæe. Neru¿il jsem její klid. Obe¿el jsem rybník po b⌐ehu a posadil se na betonové schody rozpadající se lodênice; odtud jsem se díval, jak jeho hladinu çe⌐í trhavé pohyby hmyzu a ryby, které tu a tam proplouvaly têsnê pod hladinou. 'Pár klackû a kousek provázku ... nic víc to nechce.' Christianûv hlas mê p⌐ekvapil. Musel p⌐ijít po vy¿lapané stezce od Srubu, kterou z mého místa zakrÿval p⌐íst⌐e¿ek. Radostnê jsem vyskoçil a obrátil se k nêmu. ¢ok, kterÿ mi zpûsobil jeho vzhled, byl jako fyzická rána. Myslím, æe si toho v¿iml, p⌐estoæe jsem ho objal a bratrsky se s ním poplácal. 'Musel jsem to tady vidêt,' ⌐ekl jsem. 'Rozumím ti,' prohlásil, kdyæ jsme se pustili. 'Taky sem çasto chodím. Chvíli jsme se v rozpaçitém tichu dívali jeden na druhého. Z⌐etelnê jsem cítil, æe z mé p⌐ítomnosti nemá moc velkou radost. 'Vypadá¿ opálenê, brácho', ⌐ekl. 'A pohuble. Zdravê a nemocnê zároveñ...' 'St⌐edomo⌐ské slunce, vinobraní a ¿rapnel. Je¿tê nejsem stoprocentnê fit.' Usmál jsem se. 'Ale je to p⌐íjemné, bÿt zpátky a zase tê vidêt.' 'Jo,' ⌐ekl prázdnê. 'Jsem rád, æe jsi p⌐ijel, Steve. Moc rád. Opravdu. Jenom se bojím, æe tu mám ... no, trochu nepo⌐ádek. Tvûj dopis jsem dostal teprve vçera a nestaçil jsem s tím nêco udêlat. Hodnê se toho zmênilo, v¿ak uvidí¿.' A on víc neæ v¿echno ostatní. Ani se mi nechtêlo vê⌐it, æe tohle je ten çilÿ, drzÿ mladík, kterÿ odjel se svou jednotkou ve dvaaçty⌐icátém. Neuvê⌐itelnê zestárl a ve vlasech mêl ¿edivé pramínky, které byly o to nápadnêj¿í, æe mêl vlasy dlouhé a vzadu i po stranách neupravenné. Silnê mi p⌐ipomnêl otce; taky ten dalekÿ, ¿ílenÿ pohled, stejnê propadlÿ a do hloubi zvrásnênÿ obliçej. Ale to, co mê ¿okovalo nejvíc, bylo jeho vystupování jako takové. Bÿval to podsaditÿ, svalnatÿ kus chlapa; a teâ byl jako p⌐ísloveçnÿ hastro¿, ¿lachovitÿ, nemotornÿ, stále napjatÿ. Oçi mu têkaly, jako by se na mê nikdy nezaost⌐ily. A páchl. Naftalínem, jako by to, co mêl na sobê, novou bílou ko¿ili a ¿edé flanelové kalhoty, vytáhl odnêkud ze skladi¿tê; a pak tam bylo cítit je¿tê cosi jiného neæ naftalín, závan lesa a trávy. Za nehty a ve vlasech mêl ¿pínu a zuby mu æloutly. S p⌐ibÿvajícími minutami to vypadalo, æe se trochu uvolnil. Trochu jsme se pohádali, trochu se zasmáli a obe¿li rybník dokola, ¿vihajíce do rákosí klacky. Nemohl jsem se zbavit pocitu, æe jsem se domû vrátil nevhod. . 'Bylo to têæké... s tátou? Myslím v têch posledních dnech?.' Zavrtêl hlavou. 'Poslední dva tÿdny tu byla o¿et⌐ovatelka. Nedá se ⌐íct, æe by ode¿el klidnê, ale poda⌐ilo se jí zabránit mu, aby si ublíæil - nebo aby ublíæil mnê.' 'Na to jsem se chtêl zeptat. Podle toho, co jsi psal, mezi vámi vzniklo nep⌐átelství.' Christian se mrzutê usmál a adresoval mi zvêdavÿ pohled, kterÿ zûstal nêkde mezi souhlasem a podez⌐ením. 'Spí¿ otev⌐ená válka. Krátce po mém návratu z fronty úplnê ze¿ílel. Musel bys to tady vidêt, Steve. Musel bys ho vidêt. ₧ekl bych, æe se nemyl celé mêsíce. Zajímalo by mê, co jedl... urçitê æádná vajíçka a maso. Up⌐ímnê ⌐eçeno, myslím, æe se nêkolik mêsícû æivil d⌐evem a listím. Byl na tom ¿patnê. Nechal mê, abych mu pomáhal, ale brzo se na mê na¿tval. Nêkolikrát se mê pokusil zabít, Steve. Myslím to váænê, v zoufalství mi skuteçnê usiloval o æivot. Asi mêl dûvod...' To, co Christian ⌐íkal, mi vyrazilo dech. Najednou jsem otce nevidêl jen jako chladného, mrzoutského muæe, ale jako ¿ílenou postavu, která na Christiana k⌐içí a pak do nêj bu¿í pêstmi. 'Vædycky jsem si myslel, æe aspoñ k tobê mêl nêjakÿ vztah; tobê vyprávêl pohádky o lese. Poslouchal jsem taky, ale na klínê jsi sedêl ty. Proç by tê chtêl zabít?' 'Moc jsem se do toho zapletl,' ⌐ekl, a nic víc jsem z nêho nedostal. Nêco zatajoval, nêco, co mêlo klíçovÿ vÿznam. Poznal jsem to podle hlasu, podle jeho povadlého, témê⌐ mrzutého vÿrazu. Nikdy d⌐ív mi Christian nebyl tak vzdálenÿ. Napadlo mê, jak asi jeho chování pûsobí na Guiwenneth, dêvçe, se kterÿm se oæenil. Uvaæoval jsem, v jaké atmosfé⌐e v Dubovém srubu æije. Opatrnê jsem se na dívku zeptal. Christian vztekle ¿vihl do rákosí u rybníka. 'Guiwenneth je pryç,' ⌐ekl jako by nic a já jsem se p⌐ekvapenê zarazil. 'Co to znamená, Chrisi? Kde je?' 'Prostê pryç, Steve,' odsekl, vztekle a dotçenê. 'Bylo to otcovo dêvçe a teâ je pryç. Tím to konçí.' 'Nerozumím ti. Kam ode¿la? Podle dopisû jsem mêl pocit, æe jsi ¿ƒastnÿ...' 'Nemêl jsem o ní psát. Byla to chyba. P⌐estañ o tom mluvit, ano?' Po tomto vÿbuchu mûj neklid sílil kaædou minutou. Chistian mêl v sobê nêco hodnê zlého. Guiwennethin odchod k té stra¿livé promênê, kterou jsem mêl p⌐ed oçima, asi nemalou mêrou p⌐ispêl; ale cítil jsem, æe je za tím je¿tê nêco víc. Jenæe jestli o tom nechtêl mluvit, nebylo mu pomoci. Nena¿el jsem jiná slova neæ: 'To mê mrzí.' 'Není proç.' ¢li jsme dál, skoro aæ k lesu, kde pûda zaçínala bÿt baæinatá a nejistá, a po nêkolika yardech mizela v plesnivé hloubi kamenû, ko⌐enû a tlejícího d⌐eva. Bylo tam chladno, slunce se schovalo za stromy s hustÿmi korunami. Silné stvoly rákosu se klátily ve vêtru a hnijící loâka se na svém kotvi¿ti lehce pohnula. Christian se díval stejnÿm smêrem jako já, ale loâku ani rybník nevidêl; ztratil se nêkde ve svÿch my¿lenkách. Dívat se na pohledného mladého muæe s tak zruinovanÿm zevnêj¿kem a rozpoloæením mê na chvíli uvrhlo do pobu⌐ujícího smutku. Zoufale jsem ho chtêl vzít za ruku a obejmout, a jen têæce jsem se smi⌐oval s poznáním, æe se to bojím udêlat. 'Proboha, co se ti stalo, Chrisi?' zeptal jsem se ti¿e. 'Jsi nemocnÿ?' Chvíli neodpovídal a pak ⌐ekl: 'Nejsem nemocnÿ.' A kopl do pÿchavky, která se rozletêla a vítr ji rozvál. Podíval se na mê a já jsem v jeho u¿tvané tvá⌐i zahlédl náznak rezignace. 'Trochu jsem se zmênil, nic víc. Zaçal jsem se vrtat v tom, co dêlal táta. Moæná na mê vlezlo nêco z jeho poustevnictví, z jeho samotá⌐ství.' 'Jestli je to tak, moæná bys toho mêl na nêjakÿ ças nechat.' 'Proç?' Protoæe tátu posedlost dubovÿm lesem nakonec zabila. A ty, jak se na tebe dívám, jde¿ stejnou cestou.' Christian se nepatrnê usmál a zahodil svého rákosobijce do rybníka. ¢plouchlo to a hûl uvízla v chuchvalci zelenÿch, pênovÿch ⌐as. 'T⌐eba stojí za to um⌐ít pro to, co se snaæil získat... a neuspêl.' Dramatickÿ podtón Christianova hlasu jsem nechápal. Práce, kterou byl ná¿ otec tak posedlÿ, spoçívala v mapování lesa a hledání dûkazû o jeho dávném osídlení. Vymyslel si úplnê novÿ æargon a od hlub¿ího poznání své práce mê úçinnê izoloval. ₧ekl jsem to Christianovi a je¿tê jsem dodal: 'Je to urçitê zajímavé, ale sotva aæ tak moc zajímavé.' 'Dêlal víc neæ to, mnohem víc neæ mapování. Vzpomíná¿ si na ty mapy, Steve? Byly neuvê⌐itelnê podrobné...' Jednu jsem si vybavoval pomêrnê dob⌐e, tu nejvêt¿í, která znázorñovala peçlivê vyznaçené cesty a prûchody spletí stromû a balvanû; znázorñovala paseky vykreslené do témê⌐ neskuteçnÿch podrobností, kaædá holina byla oçíslovaná a popsaná. Celÿ les byl rozdêlen do zón a mêl své názvosloví. Na jedné z têch mÿtin nedaleko okraje lesa jsme kdysi tábo⌐ili. 'Çasto jsme se pokou¿eli proniknout do lesa hloubêji, pamatuje¿ si je¿tê ty vÿpravy, Chrisi? Ale hluboká cesta prostê konçí. Pamatuju si, æe jsme se pokaædé ztratili a dostali strach.' 'To je pravda,' ⌐ekl ti¿e Christian, záhadnê se na mê podíval a dodal: 'Co kdybych ti ⌐ekl, æe nám les zabránil vejít. Uvê⌐il bys mi?' Zabodl jsem pohled do hou¿tin, stromû, ke⌐û a ¿era ve smêru, kde prosvítala sluncem ozá⌐ená mÿtina. 'Jistÿm zpûsobem asi ano,' ⌐ekl jsem. 'Zabránil nám proniknout hloubêji tím, æe nás vydêsil, tím, æe tam vede tak málo cest a pûda je samÿ balvan a v⌐es... ¿patnê se tím chodí. To jsi chtêl ⌐íct? Nebo jsi myslel na nêco tajemnêj¿ího?' 'Ne⌐ekl bych tajemnêj¿ího,' namítl Christian, ale chvíli zûstal zticha; natáhl ruku, utrhl list z mladého dubového stromku, rozet⌐el jej mezi palcem a ukazováçkem a pak jej stiskl v dlani. Celou tu dobu upíral pohled do hloubi lesa. 'Tohle je prapûvodní dubovÿ les, Steve, nedotçenÿ od dob, kdy celou zemi pokrÿvaly opadavé pralesy dubû, jasanû, bezû, je⌐ábû a hlohû...' 'A v¿ech ostatních,' ⌐ekl jsem s úsmêvem. 'Vzpomínám si, jak nám je táta vypoçítával.' 'To je pravda, dêlával to. A toho lesa je víc neæ t⌐i çtvereçní míle, které se táhnou odtud aæ kus za Grimley. T⌐i çtvereçní míle pûvodního, poledového pralesa. Nedotçeného, nenaru¿eného tisíce let.' Zmlkl, p⌐ísnê se na mê podíval a dodal: 'Bránícího se zmênê.' 'Myslel si, æe tam æijí kanci. Vzpomínám si, jak jsem jednou v noci nêco sly¿el a on mê p⌐esvêdçoval, æe je to velkÿ, starÿ, silnÿ kanec, kterého pátrání po druæce p⌐ivedlo na kraj lesa.' Christian vykroçil zpátky k lodênici. 'Asi mêl pravdu. Jestli kanci p⌐eæili ze st⌐edovêku, tak právê v takovém lese by se dali najít.' V duchu jsem se otev⌐el têmto léta starÿm událostem a pamêƒ mê posunula zpátky, k obrazûm z dêtství - æhavÿ dotek slunce na ostruæiním po¿krábané kûæi, vÿpravy na ryby k rybníku, hnízda v korunách stromû, hry, vÿzkumy... a okamæitê jsem si vzpomnêl na Proutka⌐e. Ubírali jsme se zpátky k vy¿lapané stezce, která stoupala ke Srubu, a bavili se o tom, co jsme tenkrát vidêli. Bylo mi devêt, deset let. Cestou ke kolju¿áku, kde jsme chtêli chytat ryby, jsme se rozhodli, æe své pruty a vlasce vyzkou¿íme v rybníce, v bláhové nadêji, æe chytíme nêjakou dravou rybu, která tam æila. Jak jsme se krçili nad vodou (vyjet na pramici jsme se odvaæovali pouze s Alfonsem), zahlédli jsme pohyb mezi stromy na druhém b⌐ehu. Byl to úæasnÿ pohled. Na nêkolik okamæikû jsme zûstali fascinovaní a vypla¿ení: stál tam a pozoroval nás muæ v hnêdém koæeném odêvu, s ¿irokÿm, lesklÿm opaskem a za¿piçatêlÿm oranæovÿm vousem, kterÿ mu sahal na prsa; na hlavê mêl proutky a vêtviçky, p⌐ichycené koæenÿm páskem. Pozoroval nás jen chvilku, pak zase vklouzl do tmy. Celou tu dobu jsme nesly¿eli nic, æádnÿ zvuk p⌐íchodu, æádnÿ zvuk odchodu. Rozbêhli jsme se domû a brzy jsme se uklidnili. Christian do¿el k závêru, æe to byl urçitê starÿ Alfons, kterÿ si z nás chtêl vyst⌐elit. Ale kdyæ jsem se o tom, co jsme vidêli, zmínil p⌐ed otcem, reagoval témê⌐ vztekle (Christian si vzpomínal, æe k⌐içel a byl tak rozru¿enÿ právê kvûli tomu; vûbec mu nevadilo, æe jsme se p⌐iblíæili k zakázanému rybníku). Byl to otec, kdo o tom zjevení zaçal mluvit jako o Proutka⌐i a nedlouho po na¿em rozhovoru zmizel do lesa témê⌐ na dva tÿdny. 'To bylo tenkrát, kdy se vrátil poranênÿ, vzpomíná¿?' Mezitím jsme do¿li k Dubovému srubu. Christian mi otev⌐el bránu a ⌐ekl: 'S tou ranou po ¿ípu. Cikánském ¿ípu. Proboha, to byl hroznÿ den.' 'První z mnoha.' V¿iml jsem si, æe vêt¿ina b⌐eçtanu byla ze stên domu strhána; byl teâ ¿edivÿ a z tmavÿch cihel se dívala malá okna. B⌐idlicová st⌐echa se t⌐emi vysokÿmi komíny byla zçásti schovaná za vêtvemi mohutného starého buku. Dvûr a zahrada byly neuklizené a zanedbané, prázdné kurníky a chlévy byly zchátralé, na spadnutí. Christian to tam skuteçnê nechal zpustnout. Ale jakmile jsem p⌐ekroçil práh, jako bych nikdy neode¿el. Bylo tam cítit zatuchlé jídlo a chlór a skoro jsem vidêl hubenou postavu matky, jak se toçí kolem velkého stolu z borového d⌐eva a koçky se protahují kolem ní na podlaze z çervenÿch cihel. Christian se opêt najeæil a podíval se tím têkavÿm pohledem, kterÿ signalizoval jeho nervozitu. ₧ekl jsem si, æe asi je¿tê neví, jestli má mít radost nebo vztek, æe jsem se domû vrátil právê takto. Chvílemi jsem si p⌐ipadal jako vet⌐elec. 'Vybal se a udêlej si pohodlí. Mûæe¿ mít svûj starÿ pokoj. Je tam asi trochu zatuchlÿ vzduch, ale to rychle vyvêtrá. Pak p⌐ijâ dolû a dáme si nêco k jídlu. Na povídání máme çasu dost, aæ skonçíme u çaje.' Usmál se a mê do¿lo, æe to mêl bÿt pokus o vtip. On v¿ak rychle pokraçoval a jeho pohled byl náhle chladnÿ, tvrdÿ. 'Protoæe jestli se chce¿ nêjakÿ ças zdræet doma, mêl bys vêdêt, co se tu dêje. Nechci, aby ses do toho, co se dêje, nebo do toho, co dêlám, nêjak míchal.' 'Nikdy bych se ti nepletl do æivota, Chrisi --' 'Váænê ne? Uvidíme. Nepopírám, æe mê tvoje p⌐ítomnost zneklidñuje. Ale kdyæ uæ jsi tady...' zmlkl a v tu chvíli se tvá⌐il skoro rozpaçitê. 'Ale o tom si promluvíme pozdêji.' Dvê Christianova ⌐eç mê p⌐ekvapila. Znepokojilo mê, jak se na mê dívá, ale potlaçil jsem zvêdavost a strávil hodinu prûzkumem domu, od pûdy po sklep, zevnit⌐ i zvençí, pro¿el jsem v¿echno kromê otcovy pracovny, neboƒ my¿lenky na ni mê dêsily je¿tê víc neæ Christianovo chování. Nezmênilo se nic, jenom dûm nikdo neuklízel a neudræoval. Christian zamêstnával na çásteçnÿ úvazek uklízeçku a kucha⌐ku, dobrou du¿i z nedaleké vesnice, která kaædÿ tÿden p⌐ijela na kole a udêlala gulá¿ nebo koláç, kterÿ mu vystaçil na t⌐i dny. O zemêdêlské produkty Christian nemêl nouzi, aspoñ do té míry, æe se málokdy obtêæoval pouæít svou p⌐ídêlovou kníæku. Zdálo se, æe v¿echno, co pot⌐ebuje, vçetnê cukru a çaje, dostává z Ryhopského panství, kde se k na¿í rodinê chovali vædycky dob⌐e. Mûj starÿ pokoj vypadal skoro stejnê, jak jsem si ho pamatoval. Otev⌐el jsem okno doko⌐án, lehl si na postel a nêkolik minut civêl ven na oblohu zast⌐enou oparem konçícího léta, modrající se za rozhoupanÿmi vêtvemi obrovského buku, kterÿ vyrostl tak blízko domu. Je¿tê mi ani nebylo deset a nêkolikrát jsem p⌐elezl z okna na strom a udêlal si tajnê hnízdo mezi jeho silnÿmi vêtvemi; p⌐i mêsíçním svêtle jsem se krçil v té své skrÿ¿i, t⌐ásl se, protoæe jsem byl jenom ve spodkách, a p⌐edstavoval si temné rejdy noçních tvorû pode mnou. Obêd v pûli odpoledne se skládal z ⌐ádné porce studeného vep⌐ového, ku⌐ete a vajíçek na tvrdo, a to v mí⌐e, která mi po dvou letech p⌐ísného p⌐ídêlového systému ve Francii p⌐ipadala jako nêco neskuteçného. Jedli jsme samoz⌐ejmê jeho zásobu na nêkolik dní, ale Christianovi, kterÿ se v jídle stejnê jenom ponimral, to z⌐ejmê nevadilo. Potom jsme si nêkolik hodin povídali a Christian se viditelnê uvolnil, ale ani jednou se nezmínil o Guiwenneth nebo o otcovê práci a já jsem na ta témata taky ⌐eç nezavedl. Rozvalili jsme se v nepohodlnÿch k⌐eslech po prarodiçích, obklopeni rodinnÿmi památkami vybledlÿmi çasem - fotografiemi, hluçnÿmi hodinami z rûæového d⌐eva, p⌐í¿ernÿmi obrázky z exotického ¢panêlska, zarámovanÿmi do rozpraskaného, fale¿nê zlaceného d⌐eva a p⌐itisknutÿmi na kvêtinovou tapetu, která lpêla na stênách obÿvacího pokoje je¿tê d⌐ív, neæ jsem se narodil. Ale byl to mûj domov, i Christian byl mûj domov a ty vûnê a vybledlé okolí, to v¿echno byl pro mê domov. Byl jsem tam dvê hodiny a vêdêl jsem, æe budu muset zûstat. Ani ne proto, æe bych tam tolik pat⌐il (i kdyæ to jsem taky cítil), ale prostê proto, æe to místo pat⌐ilo mnê, ale ne v nêjakém majetnickém smyslu, spí¿ tak, æe dûm a jeho okolí se mnou mêly spoleçnÿ æivot; byli jsme çástí stejného vÿvoje; i ve Francii, dokonce i v ₧ecku, kde jsem byl nasazen, jsem od tohoto vÿvoje nebyl odtræen, jen do krajnosti vzdálen. Ve chvíli, kdy staré hodiny z rûæového d⌐eva zaçaly vrçet a cvakat p⌐ed lopotnÿm odbíjením páté hodiny, Christian prudce vstal z k⌐esla a odhodil nedokou⌐enou cigaretu do prázdného ohni¿tê. 'Pojâme do pracovny,' ⌐ekl a já jsem bez ⌐eçi vstal a ¿el za ním p⌐es celÿ dûm aæ do pokojíku, kde ná¿ otec pracoval. 'Má¿ z toho pokoje strach, æe?' ⌐ekl, kdyæ otev⌐el dve⌐e, vstoupil, do¿el k têækému dubovému stolu a z jedné zásuvky vytáhl velkou, v kûæi vázanou knihu. Já jsem p⌐ed pracovnou zaváhal. Pozoroval jsem Christiana a jako bych nedokázal poruçit nohám, aby mê do pokoje p⌐enesly. Knihu, kterou dræel, jsem poznal hned, byt to otcûv deník. Dotkl jsem se zadní kapsy, kde jsem mêl penêæenku, a pomyslel jsem na ten útræek, kterÿ se v té kûæi skrÿval. Uvaæoval jsem, jestli si nêkdo, otec nebo Christian, vûbec v¿iml, æe stránka chybí. Christian mê sledoval, oçi mu zá⌐ily vzru¿ením a ruce se mu t⌐ásly, kdyæ knihu pokládal na desku stolu. 'Je mrtvÿ, Steve. Je pryç z domu, z tohoto pokoje. Není se çeho bát.' 'Není?' Ale najednou jsem v sobê na¿el sílu pohnout se a p⌐ekroçit práh. Ve chvíli, kdy jsem do zatuchlého pokoje vstoupil, p⌐ipadal jsem si zcela podrobenÿ, do hloubi zasaæenÿ chladem toho místa, jeho nevlídnou a stra¿idelnou atmosférou, která lpêla na stênách, kobercích a oknech. Byla tam lehce cítit kûæe, prach a ne víc neæ vzdálenÿ závan le¿tidla, jako by se Christian snaæil udræet v dusném pokoji po⌐ádek. Nebyl zaplnênÿ, nebyla to knihovna, jak by si otec snad bÿval p⌐ál. Mêl tam knihy o zoologii a botanice, o historii a archeologii, ale nebyly to æádné vzácné svazky, jen ta nejlevnêj¿í vydání, která v té dobê sehnal. Více jich bylo v mêkké vazbê neæ v pevné. Nádherné vazby jeho deníkû a tmavê lakovanÿ stûl kolem sebe ¿í⌐ily atmosféru viktoriánské úhlednosti, která kontrastovala s jinak o¿umêlou pracovnou. Na stênách mezi knihovnami byly jeho zasklené trofeje, kusy d⌐eva, sbírky listû, neumêlé skicy æivoçichû a rostlin nakreslené v prvních letech jeho fascinace lesem. A mezi knihovnami a policemi se témê⌐ ztrácelo zdobené têlo ¿ípu, kterÿm byl p⌐ed patnácti lety zasaæen. Jeho péra byla zkroucená a nefunkçní, zlomené têlo slepené, æeleznÿ hrot otupenÿ rzí, ale stále to byla zbrañ, která vypadala hrozivê. Nêkolik sekund jsem od ¿ípu nemohl odtrhnout oçi. P⌐ipomínal mi agónii toho muæe a slzy, které jsme pro nêj s Christianem vyplakali, kdyæ jsme mu v to chladné podzimní odpoledne pomáhali z lesa ven a byli jsme p⌐esvêdçeni, æe z toho bude mít smrt. Jak rychle se po tom podivném a nikdy úplnê vysvêtleném incidentu v¿echno zmênilo. Pokud mi ¿íp aspoñ p⌐ipomínal minulost, kdy v otcovê du¿i je¿tê zûstávalo místo pro nêco, co se podobalo zájmu a lásce, pak ze v¿eho ostatního v pracovnê vyza⌐oval pouze chlad. Stále jsem vidêl, jak se ta ¿ednoucí postava sklání nad stolem a zu⌐ivê pí¿e. Sly¿el jsem neklidnÿ dech, nezdravé plíce, které ho nakonec zabily; a sly¿el jsem, jak popadl dech a tím zvukem vyslovil své podráædêní, kdyæ zaznamenal mou p⌐ítomnost a polohnêvivÿm gestem mê odehnal, jako by mu bylo líto t⌐eba jen jediné vte⌐iny. Jak moc se mu teâ Christian podobal, kdyæ tam stál, neupravenÿ, na pohled nezdravÿ, ruce v kapsách, ramena pokleslá a celé têlo viditelnê rozt⌐esené, a p⌐esto z nêj vyza⌐ovala pevná sebedûvêra. Mlçky çekal, aæ si v pokoji zvyknu a nechám probêhnout hlavou my¿lenky a atmosféru. Kdyæ jsem p⌐ikroçil ke stolu, v my¿lenkách vrácenÿ do toho okamæiku, ⌐ekl: 'Steve, mêl by sis ty zápisky p⌐eçíst. Hodnê vêcí se ti vyjasní a pomûæe ti to pochopit, co dêlám.' Otoçil jsem deník k sobê, p⌐elétl rozmáchlÿ, neurovnanÿ rukopis, skládal si slova, vêty a proçítal roky otcova æivota v sotva nêkolika sekundách. Slova mi v celku p⌐ipadala stejnê nesmyslná jako ta na odcizeném útræku. Çíst je znamenalo p⌐ivolávat zpêt vzpomínky na hnêv, nebezpeçí a strach. Æivot v zápiscích mê posiloval bêhem necelého roku války a postupnê zaçal znamenat nêco jiného, neæ byl pûvodní kontext. Nechtêlo se mi rozbít to silné pouto s minulostí. 'Chci si to p⌐eçíst, Chrisi. Od zaçátku do konce, slibuji. Ale ne teâ hned.' Zav⌐el jsem knihu a p⌐itom jsem si v¿iml, æe ruce mám zvlhlé a chvêjí se mi. Nebyl jsem je¿tê p⌐ipravenÿ bÿt otci tak blízko. Christian si toho v¿iml a pochopil to. Veçerní hovor odum⌐el pomêrnê brzy, kdyæ jsem vyçerpal energii a nakonec na mê p⌐ece jen dopadla únava z dlouhé cesty. Christian mê doprovodil nahoru, zûstal stát ve dve⌐ích pokoje a díval se, jak natahuji prostêradla, chodím sem a tam, probírám se útræky a zlomky minulého æivota, smêju se, vrtím hlavou a snaæím se vyvolat poslední unavenou nostalgii. 'Vzpomíná¿ si, jak jsme si udêlali hnízdo venku na tom buku?' ⌐ekl jsem, s pohledem up⌐enÿm do ¿edi vêtví a listû na pozadí dosud jasné veçerní oblohy. 'Ano,' ⌐ekl Christian s úsmêvem. 'Vzpomínám, moc dob⌐e.' I z rozhovoru çi¿ela únava. Christian to pochopil a ⌐ekl: 'Dobrou noc, brácho. Uvidíme se ráno.' Jestli jsem vûbec spal, tak v prvních dvou t⌐ech hodinách poté, co jsem poloæil hlavu na pol¿tá⌐. Probudil jsem se prudce a hned jsem o sobê vêdêl. Bylo to uprost⌐ed noci, snad kolem jedné, druhé hodiny. Obloha byla çerná a venku bylo pomêrnê vêtrno. Leæel jsem, civêl do okna a uvaæoval, jak je moæné, æe se mé têlo cítí tak çerstvê, tak ostraæitê. Dole se nêco pohnulo. Tu¿il jsem, æe Christian uklízí, neklidnê chodí po domê a snaæí se p⌐ivyknout my¿lence, æe tu jsem. Prostêradlo bylo cítit naftalínem a starou bavlnou, postel kovovê sk⌐ípala, kdyæ jsem se na ní pohnul, a kdyæ jsem leæel nehybnê, v celém pokoji to praskalo a ¿ramotilo, jako by si zvykal na první spoleçnost po tolika letech. Byl jsem vzhûru celou vêçnost, ale nakonec jsem musel znovu usnout je¿tê p⌐ed prvním svêtlem, protoæe najednou se nade mnou sklánêl Christian a zlehka mi t⌐ásl ramenem. P⌐ekvapením jsem sebou ¿kubl, okamæitê jsem procitl, op⌐el jsem se o lokty a rozhlédl se. Svítalo. 'Co se dêje, Chrisi?' 'Musím odejít, brácho. Promiñ, ale musím.' Uvêdomil jsem si, æe má na sobê têækÿ nepromokavÿ plῃ a na nohách pohorky se silnou podráækou. 'Odejít? Jak to myslí¿, odejít?' 'Promiñ, Steve. Nemûæu s tím nic udêlat.' Mluvil potichu, jako by v domê byl je¿tê nêkdo, koho by zvÿ¿ené hlasy mohly probudit. V tom bledém svêtle vypadal strhanêji neæ jindy a oçi mêl zúæené, jako by bolestí nebo úzkostí. 'Musím na pár dní odejít. Nic ti nebude chybêt. Nechal jsem ti dole instrukce, kde seæene¿ chléb, vejce a podobné vêci. Kaædopádnê mûæe¿ pouæívat mou p⌐ídêlovou kníæku, dokud nep⌐ijde tvoje. Nebudu pryç dlouho, jen pár dní. Slibuju...' Narovnal se a do¿el ke dve⌐ím. 'Proboha, Chrisi, kam jde¿?' 'Dovnit⌐.' To bylo jediné, co ⌐ekl. Pak uæ jsem sly¿el jen têæké dupání dolû po schodech. Chvíli jsem je¿tê nehybnê leæel a snaæil se ut⌐ídit my¿lenky, pak jsem vstal, hodil na sebe æupan a se¿el za ním do kuchynê. Uæ byl z domu. Vrátil jsem se k oknu na podestê a je¿tê jsem ho zahlédl, jak se mihl po dvo⌐e a rychle odcházel smêrem k jiæní cestê. Mêl klobouk s ¿irokou st⌐echou a dlouho çernou hûl; na zádech mêl malÿ batoh, nepohodlnê zavê¿enÿ p⌐es jedno rameno. 'Kam to je, dovnit⌐, Chrisi?' ⌐ekl jsem za jeho mizející postavou a dlouho se za ním díval, dokud mi nezmizel úplnê. 'Co to má znamenat, Chrisi?' zeptal jsem se jeho prázdné loænice, kdyæ jsem se nervóznê potloukal po domê. Guiwenneth, usoudil jsem ve své moudrosti, její ztráta, její odchod... jak málo se dalo vyvodit ze slov 'je pryç'. Za celÿ veçer, kdy jsme se spolu bavili, se o své æenê ani jednou nezmínil. Çekal jsem, æe po návratu do Anglie najdu ¿ƒastnÿ mladÿ pár a místo toho jsem na¿el nêçím pronásledovaného, ch⌐adnoucího bratra æijícího ve zpustlém stínu na¿eho rodinného sídla. Do odpoledne jsem se smí⌐il s my¿lenkou, æe tu jistÿ ças budu sám. Têæko ⌐íct, kam ¿el Christian (i kdyæ jsem to celkem tu¿il), ale jasnê naznaçil, æe bude nêjakou dobu pryç. Na domê a ve dvo⌐e bylo co dêlat a zdálo se, æe stejnê nenajdu lep¿í zpûsob, jak strávit ças, neæ zaçít navracet domu jeho osobitost. Sepsal jsem si seznam základních oprav a dal¿í den jsem se vydal do nejbliæ¿ího mêsta, abych objednal, co se dalo, vêt¿inou d⌐evo a barvy, kterÿch mêli dost. Oæivil jsem svou známost s Ryhopovÿmi a mnoha místními rodinami, s nimiæ jsem kdysi udræoval p⌐átelské styky. Kucha⌐skou vÿpomoc jsem vypovêdêl, dokáæu se o sebe docela dob⌐e postarat sám. A nakonec jsem za¿el na h⌐bitov, na krátkou a s chladnÿm srdcem vykonanou náv¿têvu. Srpen p⌐e¿el v zá⌐í a mnê neu¿lo, æe veçer a ráno zaçíná bÿt chladno. Miloval jsem tu dobu, kdy se léto láme v podzim, p⌐estoæe byla spojená s návratem do ¿koly po letních prázdninách a to byly vzpomínka, kterou jsem si p⌐íli¿ nehÿçkal. Brzy jsem si zvykl, æe jsem v domê svÿm pánem, a p⌐estoæe jsem chodil na dlouhé procházky kolem hlubokého lesa a vyhlíæel na cestu i na traƒ, jestli se Christian nevrací, koncem prvního tÿdne jsem si o nêj p⌐estal dêlat starosti a zapadl do kaædodenní rutiny oprav ve dvo⌐e, vnêj¿ích nátêrû d⌐eva na domê, aby byl dûm p⌐ipravenÿ na p⌐íchod zimy, a p⌐erÿvání velké, neudræované zahrady. Byl veçer mého jedenáctého dne doma, kdyæ tento zabêhlÿ stav naru¿ila událost natolik podivná, æe jsem pak nemohl spát a musel na ni stále myslet. Skoro celé odpoledne jsem strávil v Hobbhurstu. Po lehké veçe⌐i jsem jen tak sedêl a çetl si noviny. Kolem deváté, kdy jsem zaçínal mít pocit, æe jsem zralÿ na veçerní procházku, se mi zdálo, æe sly¿ím psa; spí¿ vyl neæ ¿têkal. Nejd⌐ív mê napadlo, æe se vrací Christian; pak jsem si uvêdomil, æe nikde v blízkosti psi nejsou. Vy¿el jsem na dvûr. Jiæ se setmêlo, ale je¿tê bylo docela vidêt, p⌐estoæe dubové lesy splÿvaly v ¿edozelenou ¿mouhu. Zavolal jsem Christianovo jméno, ale odpovêâ nep⌐i¿la. Právê jsem se chtêl vrátit k novinám, kdyæ ze vzdáleného lesa nêkdo vy¿el a rozbêhl se ke mnê; na krátkém koæeném ⌐emínku dræel nejvêt¿ího psa, jakého jsem kdy vidêl. U brány na ná¿ pozemek se zastavil a pes zaçal vrçet, op⌐el p⌐ední tlapy o plot a vztyçil se tak skoro do vÿ¿ky svého pána. Nervóznê jsem dêlil svou pozornost stejnomêrnê mezi prudce dÿchající, rozev⌐enou tlamu çerného zví⌐ete a neznámého muæe, kterÿ psa dræel. Nevidêl jsem ho moc dob⌐e, protoæe mêl tvá⌐ pomalovanou tmavÿmi obrazci a kníry mu splÿvaly hluboko pod bradu. Vlasy mêl p⌐iplácnuté k temeni; mêl na sobê tmavou vlnênou ko¿ili, na ní koæenou kazajku a p⌐iléhavé kostkované kalhoty têsnê pod kolena. Kdyæ opatrnê pro¿el branou, v¿iml jsem si jeho jednoduchÿch, lehkÿch sandálû. P⌐es rameno nesl primitivnê vyhlíæející luk a k opasku mêl p⌐ipevnênÿ svazek ¿ípû, dræenÿch pohromadê æílou. Nesl si hûl, stejnê jako Christian. Za branou zaváhal a podíval se na mê. Pes vedle nêj byl neklidnÿ, olizoval se a ti¿e vrçel. Nikdy jsem takového psa nevidêl, byl chlupatÿ, mêl tmavou srst a úzkÿ, ¿piçatÿ çenich vlçáka, ale têlo mi p⌐ipadalo jako medvêdí; jenæe nohy byly tenké a dlouhé, jako u zví⌐ete urçeného pro honitbu, pro lov. Muæ na mê promluvil, ale i kdyæ mi slova p⌐ipadala povêdomá, ne⌐íkala mi nic. Nevêdêl jsem, co mám dêlat. Tak jsem zavrtêl hlavou a ⌐ekl, æe nerozumím. Muæ krátce zaváhal a pak zopakoval, co ⌐ekl p⌐edtím, tentokrát se z⌐etelnÿm ostnem hnêvu v hlase. Vykroçil ke mnê a ¿kubl psem, aby nenapínal ⌐emínek. Obloha tmavla a blíæící se postava jako by v ¿eru mohutnêla. Zví⌐e si mê hladovê prohlíæelo. 'Co chcete?' zavolal jsem a snaæil se, aby to znêlo rozhodnê, p⌐estoæe nejradêji bych utekl do domu. Muæ byl ode mê deset krokû. Zastavil se, znovu promluvil a tentokrát udêlal rukou, v níæ dræel hûl, pohyb p⌐ipomínající jezení. Teâ jsem pochopil. Horlivê jsem p⌐ikÿvl. 'Poçkejte tady,' ⌐ekl jsem, vrátil se do domu a p⌐inesl studenou vep⌐ovou kÿtu, která mi mêla vystaçit na dal¿í çty⌐i dny. Nebyla nijak velká, ale jako vÿraz pohostinství mohla staçit. Vzal jsem kÿtu, pûlku chleba a láhev piva a odnesl to na dvûr. Cizinec schÿlenê stál a pes mu leæel u nohou, ale neochotnê, aspoñ mi to tak p⌐ipadalo. Kdyæ jsem se zkusil p⌐iblíæit, pes za⌐val tak, æe jsem ucítil srdce aæ v krku a málem jsem své dary upustil. Muæ zví⌐e ok⌐ikl a nêco mi ⌐ekl. Poloæil jsem jídlo tam, kde jsem stál, a ustoupil jsem. Hrûzná dvojice p⌐i¿la blíæ, p⌐id⌐epla a dala se do jídla. Ve chvíli, kdy kÿtu bral, se mi zdálo, æe jsem na jeho ruce zahlédl jizvy, které se táhly vystouplÿmi svaly podél a nap⌐íç. Zároveñ jsem ho ucítil. Byl tu syrovÿ, æluklÿ pach, pot a moç smísené s puchem hnijícího masa. Udêlalo se mi zle, ale ovládl jsem se a dál jsem se díval, jak cizinec zuby trhá maso a hltavê polyká. Pes mê pozoroval. Po nêkolika minutách muæ p⌐estal jíst, podíval se na mê a s pohledem up⌐enÿm do mÿch oçí, jako by mê chtêl k nêçemu vyprovokovat, p⌐istrçil zbytek masa psovi, kterÿ hlasitê zavrçel a chñapl po kÿtê. Pes rozkousal a zhltal celÿ flák vep⌐ového za necelé çty⌐i minuty, zatímco cizinec opatrnê - a bez zjevného poæitku - vypil pivo a zajedl to velkÿm soustem chleba. Koneçnê ta bizarní hostina skonçila. Muæ vstal a odtrhl psa od místa, kde hlasitê lízal zem. ₧ekl slovo, v nêmæ jsem intuitivnê poznal 'dêkuju' a chystal se otoçit, kdyæ vtom pes nêco zavêt⌐il; zakñuçel, pak chraptivê za¿têkal, vytrhl se pánovi a p⌐ebêhl p⌐es dvûr mezi zchátralé kurníky. Tam chvíli çenichal a hrabal, dokud k nêmu jeho pán nep⌐i¿el, nepopadl koæenÿ ⌐emínek a zlostnê a dlouze ho neok⌐ikl. Pes se pustil za ním a oba ti¿e, neskuteçnê odcházeli do ¿era za dvorem. Kdyæ jsem je zahlédl naposledy, bêæeli kolem lesa smêrem k polím u vesnice Grimley. Je¿tê ráno to místo, kde muæ a zví⌐e odpoçívali, odpornê páchlo. Rychle jsem je obe¿el a vydal se k lesu. Tam jsem vyhledal místo, kde moji podivní náv¿têvníci vy¿li z lesa; bylo udusané, vêtviçky kolem ulámané. Pak jsem sledoval jejich stopy nêkolik yardû do ¿era, neæ jsem se zastavil a otoçil. Odkud mohli p⌐ijít? Zapûsobila válka na lidi v Anglii tak, æe se nêkte⌐í vrátili k divokému zpûsobu æivota a k obæivê pouæívali luky, ¿ípy a lovecké psy? Aæ v poledne mê napadlo podívat se mezi kurníky, na zem do hloubky rozrytou tím krátkÿm hrabáním. Co tam ten pes zvêt⌐il, napadlo mê a najednou mê zamrazilo u srdce. Utekl jsem odtamtud; nechtêl jsem, aby se potvrdily mé nejhor¿í obavy. Nemûæu ⌐íct, jak jsem na to p⌐i¿el, snad intuice, snad nêco, co si moje podvêdomí vybralo z více neæ tÿden starÿch Christianovÿch slov a jeho chování bêhem na¿eho krátkého setkání. Pozdê odpoledne téhoæ dne jsem si p⌐ece jen donesl ke kurníku rÿç a po nêkolika minutách hloubení se správnost mého instinktu potvrdila. Pûl hodiny jsem pak sedêl na zadních schodech do domu, díval se p⌐es dvûr k hrobu a hledal odvahu k odkrytí celého æenského têla. Toçila se mi hlava, trochu se mi bou⌐il æaludek, ale p⌐edev¿ím jsem se t⌐ásl neovladatelnÿm, nevítanÿm t⌐asem nohou a rukou, kterÿ byl tak silnÿ, æe jsem si skoro nedokázal navléct rukavice. Ale nakonec jsem poklekl k jámê a odmetl z dívçího têla zbytek hlíny. Christian ji poh⌐bil t⌐i stopy hluboko, tvá⌐í dolû; mêla dlouhé, rusé vlasy; têlo bylo je¿tê zahaleno do nezvyklého zeleného ¿atu, zdobené tuniky, která byla po stranách olemovaná a p⌐estoæe se do pasu staçila rozpadnout, pûvodnê sahala po lÿtka. Vedle ní byla zakopaná hûl. Otoçil jsem hlavu, zadræel dech p⌐ed tím témê⌐ nesnesitelnÿm puchem rozkladu a pak jsem, jiæ pomêrnê lehce, pohlédl do její povadlé tvá⌐e. V tu chvíli jsem poznal, jak zem⌐ela, neboƒ hrot a pahÿl ¿ípu jí dosud vêzely v oku. Æe by se Christian pokusil zbrañ vytáhnout, ale poda⌐ilo se mu ji jenom zlomit? Z têla ¿ípu zûstalo dost, abych si v¿iml, æe jsou do nêj vy⌐ezány stejné znaçky jako na ¿ípu v otcovê pracovnê. Ubohá Guiwenneth, pomyslel jsem si a nechal mrtvolu klesnout zpátky na místo odpoçinku. Neæ jsem do¿el k domu, byl jsem promoçenÿ studenÿm potem a vêdêl jsem, æe mi bude po⌐ádnê zle. T⌐i Kdyæ jsem ráno o dva dny pozdêji se¿el dolû, na¿el jsem v kuchyni poházené Christianovy ¿aty a svr¿ky a podlahu zastlanou bahnem a listím. Vybêhl jsem po schodech k jeho pokoji a spat⌐il jeho polonahé têlo; leæel na posteli b⌐ichem dolû, s obliçejem vytoçenÿm ke mnê, a tvrdê a hlasitê spal. P⌐ipadalo mi to, æe by tak mohl spát tÿden. Od krku po kotníky byl po¿krábanÿ, zjizvenÿ, ¿pinavÿ a nevÿslovnê páchl. Vlasy mêl slepené prachem. A p⌐esto na nêm bylo patrné cosi vytvrzeného, pevného, byla to viditelná fyzická zmêna ve srovnání s tím vychrtlÿm mladÿm muæem s propadlÿmi tvá⌐emi, kterÿ mê p⌐ed necelÿmi dvêma tÿdny uvítal. Spal skoro celÿ den, dolû se¿el se aæ v ¿est veçer a mêl na sobê ¿irokou zelenou ko¿ili a flanelové kalhoty, utræené têsnê nad kolenem. Poloviçatê si umyl obliçej, ale po⌐ád byl cítit potem a rostlinnÿm pachem, jako by celé dny leæel zahrabanÿ v kompostu. Nakrmil jsem ho a zatímco jsem si ho prohlíæel, vypil plnÿ hrnek çaje; po celou dobu na mê vrhal podezíravé, kradmé pohledy, jako by se obával nêjakého prudkého pohybu nebo p⌐ekvapivého útoku. Svaly na paæích a na zápêstí mêl vystouplé. Byl to skoro jinÿ çlovêk. 'Kde jsi byl, Chrisi?' zeptal jsem se za chvíli a vûbec mê nep⌐ekvapilo, kdyæ odpovêdêl: 'V lese. Hluboko v lese.' Nacpal si do úst dal¿í kus masa a zaçal hlasitê ævÿkat. Kdyæ polkl, na¿el si chvilku, aby ⌐ekl: 'Jsem docela fit. Od⌐enÿ a po¿krábanÿ tím pitomÿm ostruæiním, ale jinak fit.' V lese. Hluboko v lese. Co tam sakra mohl dêlat? Kdyæ jsem se díval, jak hltavê jí, znovu jsem uvidêl toho cizince shrbeného na dvo⌐e, jak ævÿká maso jako nêjaké divoké zví⌐e. Christian mi toho muæe p⌐ipomnêl. Pûsobil stejnê primitivním dojmem. 'Dost nutnê se pot⌐ebuje¿ vykoupat,' ⌐ekl jsem. U¿klíbl se a souhlasnê zavrçel. 'Co jsi dêlal, Chrisi? Byl jsi v lese? Tábo⌐il jsi tam?' Hluçnê polkl, vypil pûl hrnku çaje a zavrtêl hlavou. 'Mám tam tábor, ale chodil jsem na prûzkumy a snaæil se dostat nejhloubêji, jak to ¿lo. Ale stejnê se mi neda⌐í proniknout za...' Zmlkl a tázavê se na mê podíval. 'Çetl jsi tátûv deník?' P⌐iznal jsem se, æe ne. Po pravdê ⌐eçeno, jeho náhlÿ odchod mê dost zaskoçil a postavil mê p⌐ed úkol navrátit dûm do urçitého stavu, takæe jsem na otcovy zápisky a jeho práci zapomnêl. Je¿tê jsem to ani nedo⌐ekl, kdyæ mê napadlo, jestli pravda není taková, æe jsem otce, jeho práci a jeho zápisky odstavil co nejdál od svÿch my¿lenek, jako by to byl p⌐ízrak, jehoæ stra¿ení nahlodalo mé odhodlání pokraçovat. Christian si ot⌐el ústa rukou a chvíli civêl do prázdného talí⌐e. Najednou k sobê p⌐içichl a rozesmál se. 'Proboha, já smrdím. Oh⌐ej mi trochu vody, Steve. Umyju se teâ hned.' Ale se mnou to nehnulo. Místo toho jsem se díval do d⌐evêného stolu p⌐ed ním. Zachytil mûj pohled a zamraçil se. 'Co je? O çem p⌐emÿ¿lí¿?' 'Na¿el jsem ji, Chrisi. Na¿el jsem její têlo. Na¿el jsem ji tam, kde jsi ji zakopal.' Nevím, jakou reakci jsem od nêj çekal. Moæná hnêv, paniku nebo koktavé vysvêtlování. Zpola jsem doufal, æe bude reagovat nechápavê, æe se ukáæe, æe mrtvola na dvo⌐e nejsou pozûstatky jeho æeny a æe on nemá s jejím zakopáním nic spoleçného. Ale Christian o têlu vêdêl. Tupê na mê zíral a têæké, upocené ticho, které se rozhostilo, mi bylo nep⌐íjemné. Pak jsem si v¿iml, æe Christian pláçe; jeho pohled neuhnul, ale zvlhl p⌐ívalem slz stékajících skrz ¿pínu, která na jeho tvá⌐i zbyla. Ale nevydal ani hlásku a na tvá⌐i mu zûstal vÿraz neurçitého, témê⌐ slepého rozjímání. 'Kdo ji post⌐elil, Chrisi?' zeptal jsem se. 'Ty?' 'Já ne,' ⌐ekl a s têmi slovy se jeho slzy zastavily. Sklopil oçi na stûl. 'Post⌐elilo ji mytágo. Nemohl jsem proti tomu nic udêlat.' 'Mytágo?' Smysl toho slova mi unikal, ale znal jsem je z toho útræku z otcova zápisníku, kterÿ jsem sebe nosil. Zeptal jsem se. Chris vstal od stolu, ale dál se o nêj opíral, kdyæ se na mê podíval. 'Mytágo,' opakoval. 'Je¿tê je v lese... jsou tam v¿echny. Tam, kde jsem byl, hledal jsem mezi nimi. Snaæil jsem se ji zachránit, Steve. Je¿tê æila, kdyæ jsem ji na¿el, a mohla zûstat naæivu, jenæe já jsem ji vynesl z lesa ... v jistém smyslu jsem ji vlastnê zabil. Odnesl jsem ji od víru a ona brzy zem⌐ela. Zpanika⌐il jsem. Nevêdêl jsem, co dêlat. Zakopal jsem ji, protoæe mi to p⌐ipadalo nejjednodu¿¿í...' '₧ekl jsi o tom policii? Ohlásil jsi její smrt?' Christian se usmál, ale nebyl v tom nêjakÿ morbidní humor. Byl to znalÿ úsmêv, reakce na nêjaké tajemství, které zatím nikomu ne⌐ekl. A p⌐esto to byla jen obrana, neboƒ úsmêv se rychle rozplynul. 'Není proç, Steve. Policii by to nezajímalo.' Hnêvivê jsem se vztyçil. Zdálo se mi, æe Christian se chová a choval stra¿livê nezodpovêdnê. 'Její rodina, Chrisi... její rodiçe! Mají právo to vêdêt!' A Christian se rozesmál. Cítil jsem, jak se mi do tvá⌐e æene krev. 'Nevidím na tom nic smê¿ného.' Okamæitê zváænêl a podíval se na mê témê⌐ zahanbenê. 'Má¿ pravdu. Promiñ. Nechápe¿, a je na çase, abys pochopil. Steve, ona nemêla rodiçe, protoæe nemêla æivot, skuteçnÿ æivot. Æila tisíckrát a ani jednou. Ale já ji po⌐ád miluju... a zase ji v lesích najdu, protoæe tam nêkde musí bÿt...' Æe by ze¿ílel? To, co ⌐íkal, znêlo jako nelogické blábolení çlovêka, kterÿ p⌐i¿el o rozum, a p⌐esto mi cosi v jeho oçích a chování napovídalo, æe to není ani tolik nep⌐íçetnost jako spí¿ posedlost. Ale çím? 'Musí¿ si p⌐eçíst ty tátovy zápisky, Steve. Uæ to neodkládej. ₧eknou ti o lese, o tom, co se v nêm dêje. Mluvím váænê. Nejsem ¿ílenÿ ani bezcitnÿ. Jenom jsem v pasti a je¿tê neæ znovu odejdu, chtêl bych, abys vêdêl, proç, jak a kam jdu. Moæná mi pak nêjak pomûæe¿. Kdo ví? P⌐eçti si tu knihu. Pak si promluvíme. A aæ pochopí¿, co ná¿ drahÿ zesnulÿ otec dokázal, pak tê, bohuæel, asi budu muset zase opustit. ─────────────────────────────── 01Kdesi v severní Anglii zbyl poslední kousek lesa z doby ledové 01- Rhydopskÿ les, les mytág. Tento les k sobê neodolatelnê láká. Pro 01George Huxleye se jeho tajemství stlo posedlostí vedoucí aæ na pokraj 01¿ílenství. Podivné úkazy, které ho pronásledovaly, ho p⌐ivedly 01k poznání, æe poslední zbytek tohoto lesa je obÿván tvory, v jejichæ 01existenci uæ dlouho nikdo nevê⌐í a postavami z prastarÿch mÿtû. Nyní 01je v¿ak Huxley mrtvÿ a jeho æivotní práci p⌐ebírají jeho synové. Co 01p⌐ed nimi skrÿvá les mytág je nebezpeçnÿ svêt, mnohem podivnêj¿í neæ 01cokoliv, co si dokáæou p⌐edstavit... 01Román získal cenu Fantasy Award a u nás cenu Ikara za rok 1994. Celÿ 01cyklus byl nominován na cenu Akademie za rok 1995. 04Broæovaná 316 stran, p⌐eklad P. Kotrle, obálka Z. Bou¿ková, Polaris 041994, cena 96,- Kç Od téhoæ autora vy¿lo: Lavondyss Hloubení Les kostí (sbírka povídek) 0015Fantom P⌐ipravujeme: 0017Dávné ozvêny Branou ze slonoviny, branou z rohu 0016 NEKROSKOP II: VAMP¥₧I ! 12Brian Lumley Kapitola 1 Pondêlní odpoledne çtvrtého ledna 1977; Bronickÿ zámek u╛serpuchovské silnice nedaleko Moskvy; 14:40 st⌐edoevropského çasu a telefon v doçasné vy¿et⌐ovací místnosti zvonil... zvonil... zvonil. Bronickÿ zámek stál uprost⌐ed odkryté ra¿elinové oblasti na hustê zalesnêné plo¿e, nyní pokryté napadanÿm snêhem. Zámek samotnÿ tvo⌐ila budova nebo dûm, znehodnocená památka smí¿enÿch stavebních stylû minulosti, jehoæ nêkterá k⌐ídla byla vystavêna z novÿch cihel na starÿch kamennÿch základech, zatímco jiné byly z lacinÿch betonovÿch blokû, zamaskovanÿch zelenÿm a ¿edÿm maskovacím nátêrem. Bÿvalÿ dvûr ve tvaru 'U', obklopenÿ zmêtí k⌐ídel, byl nedávno zast⌐e¿en, a st⌐echa, která jej zakrÿvala, byla zamaskována, aby splynul s okolím. Dvojice minaretû, pevnê stojící na svÿch základech v masivních, ost⌐e ukonçenÿch lomenicovÿch obvodovÿch zdech, se zvedala svÿmi rozbitÿmi bañatÿmi st⌐echami vysoko nad okolní terén a jejich zabednêná okna se rozhlíæela po okolí jako slepé oçi. V souladu s obecnê zpustlÿm vzhledem zbytku tohoto místa byla niæ¿í patra têchto vêæí zanedbaná a rozpadlá jako zkaæené tesáky. P⌐i pohledu ze vzduchu by zámek p⌐ipomínal jen starou, rozpadávající se trosku. Ale ani zdaleka tomu tak nebylo, i kdyæ vêæe nebyly jedinou vêcí, kterou postihla zkáza. P⌐ed zast⌐e¿enÿm dvorem stála vojenská desetitunka, zakrytá plachtou, jejíæ konec byl vzadu otev⌐enÿ a jejíæ vÿfuk vypou¿têl do zmrzlého vzduchu ¿tiplavá, modrá oblaka spalin. Muæ z KGB, nápadnÿ ve své 'uniformê', skládající se z mêkkého klobouku a tmavê¿edého svrchníku, zíral dovnit⌐ p⌐es otev⌐enÿ zadní kryt a chvêl se. S rukama zabo⌐enÿma do kapes, se náhle obrátil ke druhému muæi, obleçenému v bílém plá¿ti technika a u¿klíbl se. 'Soudruhu Krakoviçi,' zabruçel, 'co jsou k çertu zaç? A co tu dêlají?' Felix Krakoviç se na nêj podíval, pot⌐ásl hlavou a ⌐ekl: 'Nepochopil bys to, kdybych ti to ⌐ekl. A i kdybys to pochopil, nikdy bys tomu neuvê⌐il.' Stejnê jako jeho bÿvalÿ ¿éf, Grigorij Borowitz, pokládal i Krakoviç v¿echny lidi z KGB za niæ¿í formu æivoçichû. Mêl v úmyslu omezit ve¿keré informace a pomoc na nezbytné minimum - s jistÿmi omezeními, tÿkajícími se slu¿nosti a osobní bezpeçnosti, samoz⌐ejmê. KGB si p⌐íli¿ nelibovala v zapomínání a odpou¿têní. Zavalitÿ tajnÿ policista se zamraçil, zapálil si tlustou hnêdou cigaretu a zhluboka vdechl kou⌐. 'Mûæe¿ to se mnou aspoñ zkusit, ' ⌐ekl. 'Je tu sice zima, ale mnê je teplo dost. Rozumêj, aæ pûjdu podat hlá¿ení soudruhu Andropovovi - a urçitê ti nemusím p⌐ipomínat jeho postavení v politbyru - budou ho zajímat odpovêdi na nêkteré otázky, a proto chci sly¿et nejd⌐ív odpovêdi já od tebe. Takæe tady budeme spolu stát, dokud--' 'Zombie!' vyhrkl Krakoviç p⌐ekotnê. 'Mumie! Muæi, stovky let mrtví! Mûæe¿ to odhadnout podle jejich zbraní a--' Poprvé zaslechl neodbytné zvonêní telefonu a obrátil se ke dve⌐ím ve fasádê zakrytého dvora, tvo⌐ené vlnitÿm plechem. 'Kam jde¿?' oæil náhle agent a vytáhl ruce z kapes. 'P⌐ece po mnê nechce¿, abych ⌐ekl Juriji Andropovovi, æe tohle - tohle peklo - tady rozpoutali mrtví lidé?' Poslední dvê slova tak⌐ka vychrchlal, pak dlouho ka¿lal a nakonec si odplivl do snêhu. 'Stûj tam je¿tê chvilku,' ⌐ekl Krakoviç p⌐es rameno, 'v tom kou⌐i z vÿfuku, ku⌐ ty svoje sekané provazy a mûæe¿ si jít klidnê lehnout mezi nê!' Ve¿el dve⌐mi dovnit⌐ a p⌐ibouchnul je za sebou. 'Zombie? ' pokrçil agent nos a znovu se zahledêl na náklad mrtvol. Nemohl vêdêt, æe to byli krym¿tí Tata⌐i, pobití en masse roku 1579 ruskÿmi posilami, které spêchaly k zpusto¿ené Moskvê. Zahynuli a zmizeli v krvi, moçálu a bahnê, aby leæeli çásteçnê uchovaní v ra¿elinê v mêlkém podloæí - a aby znovu vstali p⌐ed dvêmi dny a vyhlásili zámku válku! V této válce zvítêzili Tata⌐i a jejich mladÿ anglickÿ velitel Harry Keogh - po jejím ukonçení zûstalo naæivu pouze pêt obráncû zámku. Krakoviç byl jedním z nich. Pêt ze t⌐iceti t⌐í a jedinou obêtí na stranê útoçníkû byl sám Harry Keogh. Zajímavÿ rozdíl, pokud çlovêk nepoçítal Tatary. A ty bylo moæno poçítat jen têæko, protoæe uæ byli mrtví dlouho p⌐edtím, neæ k boji do¿lo... O tom Krakoviç uvaæoval kdyæ procházel tím, co kdysi dávno bylo vydláædênÿm nádvo⌐ím - a co bylo dnes ¿irokÿm prostranstvím s podlahou pokrytou plastovÿmi dílci a rozdêlenÿm na vzdu¿né studovny, malé pokoje a laborato⌐e - kde pracovníci oddêlení E zkoumali a procviçovali svá tajná nadání v pomêrném pohodlí nebo v jakémkoli prost⌐edí a podmínkách, které bylo pro jejich práci nejvÿhodnêj¿í. Je¿tê p⌐ed osmaçty⌐iceti hodinami byly tyto prostory v bezvadném stavu. Teâ to byla jen hromada trosek, kde byla na kaædém kroku patrná niçivá síla ohnê a kde tenké p⌐epáæky mezi jednotlivÿmi prostorami byly prodêravêlé kulkami. Byl to zázrak, æe z tohoto místa vûbec je¿tê zbylo nêco, co nebylo vypáleno do základû. V jedné ze vzdálenêj¿ích prostor - v takzvaném Doçasném velínu - byl postaven stûl, na nêmæ stál zvonící telefon. Krakoviç se k nêmu vydal a odvalil p⌐i tom stranou vêt¿í kus rozbité zdi, kterÿ mu stál v cestê. Pod ním, zçásti poh⌐bená ve zmêti omítky, sklenênÿch st⌐epû a rozbitÿch zbytkû d⌐evêné æidle, leæela lidská paæe s rukou jako velkÿ ¿edÿ nasolenÿ slimák. Její maso bylo svra¿têlé, ¿edé a kost, která se objevovala v ramenním kloubu, byla bílá jako sníh. Vypadala skoro jako zkamenêlina. V¿ude kolem bylo moæné najít mnoho kouskû, jako byl tento, rozházenÿch po celém zámku, ale navzdory jejich odpudivému vzhledu byly ne¿kodné - alespoñ teâ. Za té noci plné hrûzy tomu bylo jinak. Krakoviç vidêl kusy, jako byl tento, bez hlav a mozkû, které by jim p⌐ikazovaly, jak se plazí, útoçí a zabíjejí! Zachvêl se, odstrçil paæi nohou na stranu a zvedl telefon. 'Haló, tady Krakoviç.' 'Kdo?' odseknul hlas neznámého volajícího. 'Krakoviç? Vy tam velíte?' Byl to æenskÿ hlas, velice nerudnÿ. 'Myslím, æe ano,' odpovêdêl Krakoviç. 'Co pro vás mûæu udêlat?' 'Pro mê nic. Pro generálního tajemníka - a co, to vám ⌐ekne on sám. Pokou¿ím se s vámi spojit uæ celÿch pêt minut!' Krakoviç byl unavenÿ. Od té noçní mûry nespal a pochyboval, æe bude moci vûbec je¿tê nêkdy spát. Spolu s ostatními çty⌐mi, kte⌐í p⌐eæili - z nichæ jeden se zmênil v blouznícího ¿ílence - vy¿el v nedêli ráno, poté co se v¿echno uklidnilo, ze sklepního krytu. Kdyæ ostatní podali své vÿpovêdi, byli odesláni domû. Bronickÿ zámek byl p⌐ísnê tajnou základnou, takæe jejich hlá¿ení nebyly urçeny ani k nahlédnutí. Ve skuteçnosti Krakoviç - kterÿ byl ze v¿ech pêti, jenæ p⌐eæili, nejzku¿enêj¿í - poæadoval, aby byla celá záleæitost in toto oznámena p⌐ímo Leonidu Breænêvovi. Taková byla ustanovení: Breænêv byl nejvy¿¿ím nad⌐ízenÿm, osobnê a p⌐ímo odpovêdnÿ za çinnost poboçky E, p⌐estoæe ve¿kerá odpovêdnost leæela na Grigoriji Borowitzovi. Poboçka byla ale pro generálního tajemníka dûleæitá a mêl p⌐ehled o v¿em, co se stalo (nebo alespoñ o çemkoli, co mêlo nêjakÿ vÿznam). Kromê toho mu Borowitz musel nêco ⌐íct o paranormální práci poboçky - o mentální ¿pionáæi - takæe Breænêv bude alespoñ zçásti schopnÿ posoudit to, k çemu tady do¿lo. V to alespoñ Krakoviç doufal. V kaædém p⌐ípadê by to bylo lep¿í, neæ se pokou¿et celou vêc vysvêtlit Juriji Andropovovi! 'Krakoviç?' ozvalo se z telefonu. (Byl to opravdu generální tajemník?) 'Eh, ano, soudruhu, tady je Felix Krakoviç. Pracoval jsem pod vedením soudruha Borowitze.' 'Felix? Proç mi ⌐íká¿ své k⌐estní jméno? Myslí¿ si, æe ti budu ⌐íkat k⌐estním jménem?' Hlas byl ostrÿ, ale souçasnê znêl, jako by jeho uæivatel jedl ka¿i. Krakoviç uæ sly¿el nêkolik Breænêvovÿch tak z⌐ídka proná¿enÿch proslovû; tohle mohl bÿt jedinê on. 'Já... ne, samoz⌐ejmê ne, soudruhu generální tajemníku.' (Jak ho má k çertu oslovovat?) 'Ale já--' 'Posly¿. Ty tam tomu velí¿?' 'Ano, eh, soudruhu generální--' 'Zapomeñ na to,' zask⌐ípal Breænêv. ' Nepot⌐ebuju, aby mi nêkdo p⌐ipomínal, kdo jsem, pot⌐ebuju fakta. Není tam nikdo sluæebnê star¿í?' 'Ne.' 'Nêkdo, kdo je ti rovnÿ?' 'Çty⌐i, ale jeden ze¿ílel.' 'Eh?' 'Ze¿ílel, kdyæ... se to stalo.' Chvíli bylo ticho; pak hlas pokraçoval, o poznání ménê ost⌐e: 'Ví¿, æe je Borowitz mrtvÿ?' 'Ano. Soused ho na¿el v jeho daçi na Æukovce. Ten soused byl bÿvalÿ pracovník KGB a spojil se se soudruhem Andropovem, kterÿ sem poslal svého çlovêka. Ten je teâ tady.' 'Znám je¿tê jedno jméno,' pokraçoval Breænêvûv hrubÿ, bublavÿ hlas. 'Boris Dragosani. Co je s ním?' 'Je mrtvÿ,' ⌐ekl Krakoviç, a neæ se staçil kousnout do jazyka, dodal: 'Díky Bohu!' 'Coæe? Má¿ radost z toho, æe je jeden z tvÿch soudruhû mrtvÿ?' 'Já... ano, mám z toho radost.' Krakoviç byl p⌐íli¿ unavenÿ na to, aby ⌐íkal nêco jiného, neæ pravdu, jeæ mu tryskala p⌐ímo od srdce. 'Myslím, æe to v¿echno mêl nejspí¿ na svêdomí on; vê⌐ím, æe to byl on, kterÿ je sem p⌐itáhnul. Jeho têlo je je¿tê tady. Spolu s têly ostatních - a s têlem Harryho Keogha, kterÿ byl podle nás britskÿm agentem. A také--' 'Tata⌐i?' ⌐ekl Breænêv potichu. Krakoviç si oddechl. Ten çlovêk nebyl v æádném p⌐ípadê otrokem konvencí. 'Ano, ale uæ nejsou... æiví,' odpovêdêl. Dal¿í p⌐estávka. 'Krakoviçi - eh, ⌐íkal jsi Felix? - çetl jsem vÿpovêdi têch t⌐í. Je to pravda? Není nêjaká moænost omylu, hromadné hypnózy, halucinací nebo nêçeho takového? Bylo to opravdu tak zlé?' '₧íkali pravdu - æádná moænost omylu - skuteçnê to bylo tak zlé.' 'Felixi, poslouchej. Ujmi se toho. Myslím ty osobnê. Nechci, aby poboçka E p⌐estala fungovat. Pro na¿i bezpeçnost byla více neæ uæiteçná. A Borowitz pro mê osobnê mêl daleko vêt¿í cenu, neæ by dokázala uvê⌐it vêt¿ina mÿch generálû. Proto chci poboçku p⌐ebudovat. Takæe to vypadá, æe má¿ práci.' Krakoviç se cítil, jako by ho nêkdo ude⌐il p⌐es hlavu: nohy pod ním poklesly a ztratil ⌐eç. 'Já... soudruhu... totiæ--' 'Zvládne¿ to?' Krakoviç nebyl blázen. Tohle byla æivotní p⌐íleæitost. 'Bude to trvat roky - ale ano, pokusím se o to.' 'Dobrá! Ale pokud se to rozhodne¿ vzít, bude¿ muset udêlat nêco víc, neæ se jen pokusit, Felixi. Dej mi vêdêt, co bude¿ pot⌐ebovat a já dohlédnu na to, abys to dostal. Ale úplnê nejd⌐ív chci znát odpovêdi na své otázky. A budu jedinÿ, kdo je usly¿í, je ti to jasné? Musíme to udræet pod pokliçkou. Nic se nesmí dostat ven. To mi p⌐ipomíná - ⌐íkal jsi, æe je tam s tebou nêkdo z KGB?' 'Je tady, venku.' 'Zavolej ho,' Breænêvûv hlas byl znovu drsnÿ. 'P⌐iveâ ho k telefonu. Nech mê s ním promluvit!' Krakoviç vykroçil zpátky ke dve⌐ím, ale ty se ve stejném okamæiku otev⌐ely a objevil se v nich muæ, o kterém byla ⌐eç. Narovnal ramena, podíval se na Krakoviçe sebejistÿm pohledem p⌐imhou⌐enÿma oçima a ⌐ekl: 'Je¿tê jsme neskonçili, soudruhu.' 'Obávám se, æe ano,' Krakoviç se cítil lehce, jako korek, nadná¿enÿ vodou. Je to skoro za trest zaçít svou práci s ním. 'Nêkdo s tebou chce mluvit.' 'Telefon? Pro mê?' protlaçil se druhÿ muæ kolem nêj. 'Kdo to je, nêkdo z ú⌐adu?' 'Ne tak docela,' zalhal Krakoviç. 'Myslím, æe je p⌐ímo z úst⌐edí.' Muæ z KGB se na nêj zakabonil a pak zvedl sluchátko ze stolu. 'Tady Janov. Co je? Mám tady spoustu práce a--' Jeho tvá⌐ okamæitê pro¿la dokonalou zmênou vÿrazu a barvy. Viditelnê sebou trhl a skoro se zapotácel. Zdálo se, æe ho jedinê telefon dræí na nohou. 'Jissstê, soudruhu! Eh, ano, soudruhu. Ano, soudruhu! Ano, jissstê, soudruhu! Ne, soudruhu, urçitê, soudruhu. Ano, soudruhu. Ale já-- ne, soudruhu. Jissstê, soudruhu!' Vypadal, jako by mu bylo ¿patnê, kdyæ podával sluchátko zpátky Krakoviçovi, ¿ƒastnÿ, æe se ho mûæe zbavit. Kdyæ si ho od nêj Krakoviç bral, muæ z KGB zasyçel zlostnê: 'Ty blbçe! To je první tajemník!' Krakoviç na nêj vykulil oçi a vytvaroval rty velké 'O'. Pak ⌐ekl do sluchátka nenucenê: 'Tady Krakoviç,' a pozvedl ho smêrem k agentovi KGB, aby jasnê sly¿el Breænêvûv hlas: 'Felixi? Uæ ten mamlas vypadnul?' Teâ byla zase ⌐ada na tajném policistovi, aby udêlal 'O'. 'Právê odchází,' odpovêdêl Krakoviç. Ost⌐e kÿvnul hlavou ke dve⌐ím. 'Ven! A pamatuj si, co ti první tajemník ⌐íkal. Pro své vlastní dobro.' Pracovník KGB pot⌐ásl omámenê hlavou, olízl si rty a zamí⌐il ke dve⌐ím. Po⌐ád je¿tê byl ve tvá⌐i bledÿ. U dve⌐í se otoçil a vystrçil bradu. 'Já--' zaçal. 'Sbohem, soudruhu,' p⌐eru¿il ho Krakoviç. 'Uæ je pryç,' potvrdil nakonec poté, co se dve⌐e zabouchly. 'Dob⌐e! Nechci, aby se do toho pletli. Nezaçínali si nic s Grigorijem a nechci, aby si zaçínali nêco s tebou. Pokud s nimi budou nêjaké problémy, p⌐ijde¿ rovnou za mnou!' 'Ano, soudruhu.' 'Takæe, co jsem to vlastnê chtêl... nejd⌐ív mi ⌐ekni - zachovaly se záznamy poboçky?' 'Skoro v¿echno zûstalo tak, jak bylo, kromê na¿ich agentû. Je to ¿koda, velká ¿koda. Ale záznamy, vybavení, zámek samotnÿ - je v docela slu¿ném po⌐ádku, alespoñ myslím. Pracovní síly jsou úplnê jiná vêc. ₧eknu vám, co nám zbylo. Jsem tu já a t⌐i dal¿í, kte⌐í to p⌐eæili, ¿est dal¿ích na dovolené v rûznÿch místech, t⌐i docela dob⌐í telepaté ve stálé sluæbê na britském, americkém a francouzském velvyslanectví a dal¿í çty⌐i nebo pêt agentû venku za hranicemi, v poli. Máme dvacet osm mrtvÿch, çímæ jsme p⌐i¿li zhruba o dvê t⌐etiny lidí. Spousta na¿ich nejlep¿ích lidí je nadobro ztraceno.' 'Ano, ano,' Breænêv byl netrpêlivÿ. 'Pracovní síly jsou nejdûleæitêj¿í, proto jsem se ptal na záznamy. Nábor! To je tvûj první úkol. Zabere to spoustu çasu, já vím, ale dej se do toho. Starÿ Grigorij mi kdysi ⌐íkal, æe máte zvlá¿tní lidi, kte⌐í dokáæí vyhledat jiné lidi s nadáním, je to tak?' 'Mám tady jednoho dobrého vyhledavaçe, ano,' odpovêdêl Krakoviç a nep⌐ítomnê pokyvoval hlavou. 'Zaçnu ho okamæitê vyuæívat. A zaçnu studovat záznamy soudruha Borowitze, samoz⌐ejmê.' 'Dob⌐e! A je¿tê p⌐edtím uvidíme, jak rychle dokáæe¿ to místo uklidit. Co se tÿçe têch mrtvÿch Tatarû: spal je! A nechci, aby je je¿tê nêkdo vidêl! Nezajímá mê, jak to udêlá¿, ale udêlej to. Pak mi po¿li svûj návrh, jak opravit zámek. Chci, aby se s tím zaçalo hned. Ve skuteçnosti tu mám çlovêka, na tomto çísle nebo na kterémkoli jiném çísle, které ti dá, se kterÿm se mûæe¿ spojit kdykoli kvûli çemukoli. To platí od této chvíle. Bude¿ ho o v¿em informovat a on bude o v¿em informovat mê. Bude tvÿm jedinÿm nad⌐ízenÿm s tou vÿjimkou, æe ti nic neodep⌐e. Vidí¿, jak vysoko si tê cením, Felixi? Dob⌐e, mûæe¿ zaçít. A co se tÿçe toho zbytku: Felixi Krakoviçi, chci vêdêt, jak k tomu do¿lo! Jsou opravdu tak daleko p⌐ed námi, Britové, Ameriçani, Çíñani? Chci tím ⌐íct, jak mohl jeden çlovêk, ten Harry Keogh, nadêlat tolik ¿kody?' 'Soudruhu,' odpovêdêl Krakoviç, 'zmínil jste se o Borisi Dragosanim. Jednou jsem ho sledoval p⌐i práci. Byl nekromant. Vyçenichával tajemství mrtvÿch lidí. Vidêl jsem ho dêlat s mrtvÿmi têly vêci, ze kterÿch jsem mêl noçní mûry je¿tê celé mêsíce potom! Ptáte se, jak mohl Harry Keogh nadêlat tolik ¿kody? Z toho mála, které jsem byl zatím schopen pochopit mi do¿lo, æe byl schopen tak⌐ka v¿eho. Telepatie, teleportace, dokonce i Dragosaniho nekromancie. Byl jejich nejlep¿í. Ale myslím si, æe Keogh byl mnohem dál, neæ Dragosani. Je jedna vêc muçit mrtvé têla a vysávat jejich tajemství z krve, mozku a st⌐ev a úplnê jiná vêc je vyvolat je z jejich hrobû a nechat je za sebe bojovat!' 'Teleportace?' Na okamæik byl první tajemník zamy¿lenÿ, ale kdyæ znovu promluvil, jeho hlas znêl zase netrpêlivê: 'Ví¿, çím víc toho sly¿ím, tím ménê se mi tomu chce vê⌐it. Nemohu tomu vê⌐it, pokud neuvidím Borowitzovy vÿsledky. Ale jak jinak bych mohl vysvêtlit stovku tatarskÿch mrtvol, æe? Ale nechme toho... uæ jsem s tebou nad tím strávil spoustu çasu. Mám na práci je¿tê jiné vêci. Za nêjakÿch pêt minut budu mít na téhle lince na¿eho spojovatele. Promysli si to a ⌐ekni mu, co míní¿ udêlat a cokoli, co bude¿ pot⌐ebovat. Pokud bude moci s nêçím p⌐ijít, udêlá to. Má uæ s takovÿmi úkoly své sku¿enosti. No, p⌐ímo s takovÿmi úkoly zrovna ne! A je¿tê jednu vêc... ' 'Ano?' Krakoviçovi se toçila hlava. 'Chci, aby bylo v jedné vêci naprosté jasno: chci odpovêdi. Çím d⌐ív, tím líp. Ale je tu jeden çasovÿ limit, a ten limit je jeden rok. V té dobê bude poboçka pracovat na stoprocentní vÿkon a ty a já budeme vêdêt v¿echno. A budeme v¿echno chápat. Rozumêj, aæ budeme znát v¿echny odpovêdi, Felixi, budeme tak chyt⌐í, jako ti lidé, kte⌐í tohle zpûsobili. Jasné?' 'Zní to logicky, soudruhu.' 'Je to tak, takæe se do toho dej. Hodnê ¿têstí...' a ze sluchátka se ozvalo monotónní bzuçení. Krakoviç ho opatrnê poloæil zpátky do vidlice, chvíli se na nêj díval a pak vykroçil ke dve⌐ím. V hlavê uæ si sestavoval seznam - v po⌐adí podle dûleæitosti - vêcí, které bude t⌐eba za⌐ídit. Na západê by taková velkou tragédii nebylo moæné zatajit, ale tady, v Sovêtském Svazu, to nebude tak obtíæné. Krakoviç si nebyl jistÿ, jestli je to dob⌐e, nebo ne. Za prvé: mrtví muæi mêli své rodiny. Têm teâ bude nutné p⌐edloæit nêjakou historku - nejspí¿ o nêjaké 'tragické nehodê'. To bude spadat do odpovêdnosti jeho spojovatele. Za druhé: ve¿kerÿ personál poboçky E musí bÿt bezodkladnê povolán zpêt, vçetnê têch t⌐í, kte⌐í vêdêli, k çemu tady do¿lo. Ti jsou teâ doma, ale vêdí toho dost na to, aby mlçeli. Za t⌐etí: têla dvaceti osmi pracovníkû poboçky musí bÿt shromáædêna, uloæena do rakví a p⌐ipravena tak nejlépe, jak to pûjde, k poh⌐bu. A to se musí udêlat tady a udêlají to ti, kte⌐í p⌐eæili a ti, kte⌐í sem budou povoláni. Za çtvrté: nábor musí bÿt zahájen bezodkladnê. Za páté: musí urçit svého zástupce, kterÿ povede práci poboçky tak, aby Krakoviç mohl v klidu dûkladné prohledat spisy. To je vêc, kterou bude muset udêlat sám, p⌐esnê jak to na⌐ídil Breænêv. A za ¿esté... o tom, co bude za ¿esté, bude uvaæovat ve chvíli, aæ bude prvních pêt bodû splnêno! Ale je¿tê p⌐edtím-- Venku na¿el ⌐idiçe armádního náklaâáku, mladého çeta⌐e v uniformê. 'Jak se jmenuje¿?' zeptal se ho ochable. Musí se co nejd⌐ív vyspat. 'Çeta⌐ Gulharov, soudruhu!' Bleskovê se postavil do pozoru. 'K⌐estní jméno?' 'Sergej, soudruhu!' 'Sergeji, ⌐íkej mi Felix. Uæ jsi nêkdy sly¿el o kocouru Felixovi?' Desátník zavrtêl hlavou. 'Mêl jsem kamaráda, kterÿ sbíral staré kreslené filmy,' ⌐ekl mu Krakoviç s pokrçením ramen. 'Mêl známosti. Mêl jeden americkÿ, kterÿ byl docela legraçní a kterÿ se jmenoval Kocour Felix. Byl to takovÿ opatrnÿ patron, tenhle Felix. Koçky takové obyçejnê bÿvají, ví¿? A v britské armádê ⌐íkali pyrotechnikûm také Felixové - také museli bÿt velice opatrní. Hm. Moæná mê máma mêla pojmenovat Sergej, co?' Çeta⌐ se po¿krábal na hlavê. 'Ano?' 'Zapomeñ na to,' ⌐ekl Krakoviç. '₧ekni mi jedno: má¿ nêjakou rezervu benzínu?' 'Jenom to, co je v nádræi, soudruhu. Kolem padesáti litrû.' Krakoviç p⌐ikÿvl. 'Dobrá, vlez si do kabiny a já ti ⌐eknu, kudy jet.' Vedl ho kolem zámku k bunkru poblíæ p⌐istávací plochy vrtulníkû, kde skladovali leteckÿ benzín. Bylo to sice blízko, ale vædycky bylo lep¿í dojet s vozem k nêmu, neæ ho nosit k vozu. Cestou, zatímco poskakovali po terénních nerovnostech, se çeta⌐ zeptal: 'Soudruhu, co se tady stalo?' Poprvé si Krakoviç v¿iml, æe jeho oçi mají skelnÿ povlak. Pomáhal nakládat na korbu ten stra¿nÿ náklad. 'Na takové vêci se uæ nikdy neptej,' ⌐ekl mu Krakoviç. 'Vlastnê dokud tu bude¿ - a to bude velice, velice dlouho - neptej se radêji vûbec na nic. Prostê dêlej, co ti ⌐eknu.' Naloæili kanystry benzínu p⌐ímo na korbu a zajeli do zalesnêného kouta zámeckÿch pozemkû, kde byla pûda vlhká a blátivá. Sergej Gulharov protestoval, ale Krakoviç ho p⌐inutil, aby zajel tak daleko, aæ byl nákladní vûz úplnê zabo⌐enÿ v blátê a snêhu. Kdyæ uæ nemohli jet dál, Krakoviç ⌐ekl: 'To bude staçit.' Vystoupili, otev⌐eli kanystry a çeta⌐ pomohl se stálÿmi protesty Krakoviçovi rozlít leteckÿ benzín kolem vozu. Kdyæ skonçili, zeptal se ho Krakoviç: 'Má¿ v kabinê nêco, co by sis chtêl vzít?' 'Ne, soudruhu.' Gulharov byl znepokojenÿ. 'Soudruhu, totiæ, Felixi - to nemûæe¿ udêlat. Tohle nesmíme udêlat! Postaví mê p⌐ed vojenskÿ soud, moæná zast⌐elí! Aæ se vrátím zpátky do kasáren, budou--' 'Jsi æenatÿ, nebo svobodnÿ?' Krakoviç lil tenkÿ prouæek benzínu cestou ke stromkûm. Ve snêhu tak vytvo⌐il tmavou rÿhu. 'Svobodnÿ.' 'Já také. Dob⌐e! Takæe, nevrátí¿ se do kasáren, Sergeji. Od této chvíle uæ bude¿ pracovat jen se mnou, napo⌐ád.' 'Ale--' 'Æádné ale. Na⌐ídil to první tajemník. Mêl byses cítit poctênÿ!' 'Ale mûj star¿ina a plukovník, oni budou--' 'Vê⌐ mi,' p⌐eru¿il ho znovu Krakoviç, 'budou na tebe hrdí. Kou⌐í¿, Sergeji?' Poklepal se po kapsách svého, uæ dávno ne bílého plá¿tê, a vytáhl cigarety. 'Ano, soudruhu, obças.' Krakoviç mu nabídl cigaretu a jednu si strçil mezi rty. 'Zdá se, æe jsem nêkde zapomnêl zápalky.' 'Soudruhu, já--' 'Zápalky,' opakoval Krakoviç a natáhl ruku. Gulharov se vzdal a zaçal hledat v hluboké kapse. Pokud byl Krakoviç blázen, mohlo by to dopadnout dob⌐e. Nakonec ho nêkam zav⌐ou a çeta⌐ Sergej Gulharov bude ospravedlnên. Samoz⌐ejmê, mûæe také p⌐edpokládat, æe je blázen a skoçit po nêm teâ a hned. Tak by se stal hrdinou - pokud je opravdu blázen. P⌐ipravil se. Krakoviç pochopil, co se dêje, uæ p⌐ed nêkolika sekundami. Takové bylo jeho nadání: p⌐edpovídání, vidêní v p⌐edstihu. V situacích, jako byla t⌐eba tato, to bylo stejnê dobré, jako telepatie; skoro mohl cítit, jak se svaly mladého çeta⌐e napínají. 'Jestli to udêlá¿, ' ⌐ekl velice rychle a naléhavê s pohledem, up⌐enÿm p⌐ímo do vojákovÿch oçí, 'tak tê opravdu postaví p⌐ed váleçnÿ soud!' Gulharov se kousl do rtu, nêkolikrát sev⌐el a zase rozev⌐el pêsti, pak pot⌐ásl hlavou a couvl o krok zpêt. 'Tak co?' Krakoviç byl trpêlivÿ. 'Opravdu si myslí¿, æe jsem bral jméno prvního tajemníka nadarmo?' Çeta⌐ vytáhl krabiçku zápalek a p⌐edal mu je. Pak ucouvl od rÿhy rozlitého benzínu. Krakoviç zapálil obêma cigarety, spojil dlanê do kornoutu, poçkal aæ se zápalka po⌐ádnê rozho⌐í a nakonec ji hodil proti smrtnosné jizvê ve snêhu. Modrÿ, skoro neviditelnÿ plamínek se rozbêhl snêhem k náklanímu vozu, kterÿ stál asi t⌐icet metrû od nich. Sníh kolem rÿhy se bortil pod nenadálÿm prudkÿm æárem. A pak vûz vzplál v oslñujícím záblesku ohnê a jasného modrého svêtla. Oba muæi couvli a sledovali plameny, ¿lehající çím dál vÿ¿e. Mohli jasnê sly¿et praskání, syçení a pukání nákladu prastarÿch mrtvol, kterÿ ho⌐el vÿbornê. Táhnête zpátky tam, odkud jste p⌐i¿li, chlapi, pomyslel si Krakoviç, aby vás uæ nikdo nemohl znovu ru¿it! 'Pojâme, ' ⌐ekl nahlas. 'Mêli bychom zmizet, neæ chytne nádræ náklaâáku.' Rozbêhli se nemotornê snêhem zpátky k zámku. Kupodivu, staçili je¿tê dobêhnout do jeho stínu, neæ se vznítila nádræ a náklaâák se promênil v kouli ohnê. Zaslechli hromové zah⌐mêní a kdyæ se ohlédli, ucítili nêco z jeho ot⌐esu. Kabina, rám a nadstavba p⌐estaly existovat. Kusy ho⌐ících trosek dopadaly do okolního snêhu. H⌐ib kou⌐e a plamenû se narovnával vysoko nad korunami stromû. Bylo po v¿em... Krakoviç uæ nêjakou dobu hovo⌐il telefonem se svÿm spojovatelem, anonymním hlasem, kterÿ se sice jen stêæí zdál bÿt zaujatÿ tím, co mu ⌐íkal, ale byl p⌐esnÿ a pronikavÿ, zatímco jeho vlastník získával dal¿í a dal¿í informace. Skonçil tím, æe ⌐ekl: 'A je¿tê jedno, mám tu nového pomocníka, çeta⌐e Sergeje Gulharova z pomocné a dopravní jednotky v serpuchovskÿch kasárnách. Nechávám si ho tady. Mûæe¿ ho s okamæitou platností p⌐evelet na zámek na stálo? Je mladÿ a silnÿ a mám pro nêj spoustu práce.' 'Ano, to pûjde,' zaznêla chladná, jasná odpovêâ. 'Bude to takovÿ tvûj pomocník, ⌐íká¿?' 'A têlesná stráæ,' dodal Krakoviç, 'pokud to bude nutné. Co se tÿká svalû, nejsem na tom zrovna nejlépe.' 'Dobrá. Zjistím, jestli by bylo moæné, abychom ho nechali projít vojenskÿm kursem têlesné ochrany. Mohl by dostat i vÿcvik ve zbraních, pokud na to má. Samoz⌐ejmê bychom to mohli udêlat také jednodu¿eji, kdybychom ti tam poslali profesionála... ' 'Ne,' ⌐ekl Krakoviç pevnê. 'Æádné profesionály. Tenhle bude staçit. Vypadá tak nevinnê a to se mi líbí. Povzbuzuje mê to.' 'Krakoviçi,' ⌐ekl hlas na druhé stranê linky, 'musím mít jasno v jednom. Jsi homosexuál?' 'Samoz⌐ejmê, æe ne! Aha! Uæ chápu. Ne, váænê ho pot⌐ebuju. A kromê toho on vypadá jako teplou¿ asi tak stejnê jako svá⌐eç z dokû! ₧eknu ti, proç ho tu chci u sebe mít - protoæe jsem tu sám. A pokud jsi tu byl, pochopí¿, co mám na mysli.' 'Ano. Vím, kolik toho má¿ za sebou. Jistê, nech to na mnê.' 'Díky,' ⌐ekl Krakoviç a ukonçil hovor. Na Gulharova to udêlalo dojem. 'Takhle jednodu¿e,' ⌐ekl. 'Zdá se, æe má¿ velkou moc, soudruhu.' 'Uæ to tak vypadá, æe?' usmál se unavenê Krakoviç. 'Posly¿, umírám únavou. Ale je tu je¿tê jedna vêc, kterou musíme udêlat, neæ se budu moci vyspat. A musím ti ⌐íct, æe pokud se ti v¿echno, co jsi vidêl, zdálo odporné, to, co uvidí¿ teâ, bude daleko hor¿í! Pojâ se mnou.' Vedl ho zkázou rozbitÿch místností a z⌐ícenÿch zdí, ze zakrytého nádvo⌐í do hlavní, pûvodní budovy a pak po dvou schodi¿tích ze starého kamene do jedné ze dvou vêæí. ¢li tam, kde mêl d⌐íve svou pracovnu Grigorij Borowitz a kde si v té noci hrûzy Dragosani z⌐ídil velitelské stanovi¿tê. Schodi¿tê bylo rozbité a oæehlé a v¿ude na nêm leæely st⌐epiny granátû, zplo¿têlé olovêné kulky a mêdêné nábojnice. Ve vzduchu je¿tê po⌐ád visel têækÿ zápach korditu. Ten tu musel zbÿt po trhavÿch granátech, které obránci házeli dolû, kdyæ zaçal útok na vêæ. Ale Harryho Keogha a jeho Tatary nezastavilo nic. Ve druhém pat⌐e byly otev⌐ené dve⌐e do malého p⌐edpokoje. Tato místnost slouæila jako pracovna pro Borowitzova sekretá⌐e, Julia Galenského. Krakoviç ho znal osobnê: byl to obyçejnÿ, plachÿ chlapík, ú⌐edník bez jakéhokoliv mimosmyslového nadání. Prostê ú⌐edník. Mezi otev⌐enÿmi dve⌐mi a zábradlím schodi¿tê, tvá⌐í k podlaze, leæela mrtvola v zámecké sluæební uniformê: v ¿edém overalu s jedním úhlop⌐íçnÿm ælutÿm prouækem na hrudi. Nebyl to Galenski (to byl pouhÿ 'civilista'), ale dozorçí dûstojník. Tvá⌐ mrtvoly byla p⌐itisknutá k podlaze, v kaluæi krve. Byla plo¿¿í, neæ by mêla bÿt. To proto, æe byla ve skuteçnosti rozmaçkaná na ka¿i. Krakoviç a Gulharov opatrnê p⌐ekroçili têlo a ve¿li do pracovny. Za stolem, schoulenÿ v rohu, sedêl Galenski s prsty zaƒatÿmi do çepele zrezivêlého zak⌐iveného meçe, kterÿm mêl proklátou hruâ. Byl do nêj vraæen takovou silou, æe ho doslova p⌐ipíchl ke zdi. Jeho oçi byly stále je¿tê otev⌐ené, ale uæ v nich nebyla æádná hrûza. Nêkdy brala smrt lidem v¿echny pocity. 'Matko nebeská!' za¿eptal Gulharov. Nikdy nic podobného nevidêl. Je¿tê nikdy neprodêlal bitvu - zatím je¿tê ne. Pro¿li druhÿmi dve⌐mi tam, kde bÿvala Borowitzova pracovna. Byla prostorná, s velkÿmi arkÿ⌐ovÿmi okny vybavenÿmi neprûst⌐elnÿm sklem, ze kterÿch bylo vidêt okolní lesy. Koberec byl ¿pinavÿ a místy i propálenÿ. Masivní dubovÿ stûl s velkou psací deskou stál v jednom rohu: dopadalo na nêj svêtlo z velkÿch oken, a p⌐itom byl chránênÿ kamennou zdí za zády. Co se tÿkalo zbytku místnosti: byly to trosky - a noçní mûra! Vnit⌐nosti rozbité vysílaçky se válely po zemi; stêny byly plné dûlkû a dve⌐e rozt⌐í¿têné zásahy st⌐el; têlo mladého muæe, obleçeného v ¿atech západního st⌐ihu leæelo hned za dve⌐mi, tam, kde padl, roztræené palbou automatu tak⌐ka na dvê poloviny. Bylo p⌐ilepené k podlaze vlastní krví. Toto bylo têlo Harryho Keogha: nic p⌐íjemného na pohled, ale na jeho bílé, nezranêné tvá⌐i nebylo ani stopy po bolesti nebo strachu. Co se tÿkalo noçní mûry: ta leæela, op⌐ená o zeâ, na protêj¿í stranê místnosti. 'Boris Dragosani,' ⌐ekl Krakoviç a ukázal na nêj. 'Ta vêc, která je p⌐ibodnutá k jeho hrudi, je tím, co ho ovládalo - alespoñ myslím.' Opatrnê p⌐e¿el místnost, zastavil se a díval se na to, co zbylo z Dragosaniho a jeho cizopasníka; Gulharov stál za ním a nmínil se uæ více p⌐iblíæit. Obê Dragosaniho nohy byly zlomené a leæely zkroucené pod podivnÿmi úhly. Jeho paæe visely ochable podél zdi s lokty têsnê nad podlahou, s p⌐edloktími sev⌐enÿmi v pravém úhlu a s rukama vysunutÿma daleko z rukávû saka. Byly to ruce jako drápy, velké, silné a sev⌐ené, ztuhlé v Dragosaniho smrtelné k⌐eçi. Jeho tvá⌐ byla jedina maska utrpení je¿tê zhor¿ená skuteçností, æe uæ byly jen stêæí lidská i ránou, která otevírala jeho lebku od ucha k uchu. Ale ta jeho tvá⌐! Dragosaniho çelisti byly dlouhé, jako by pat⌐ily velkému psu, otev⌐ené do¿iroka, takæe byly vidêt zak⌐ivené, jako jehla ostré zuby. Lebka byla znetvo⌐ená, jeho u¿i byly protaæené, na koncích zahrocené a p⌐iti¿têné k hlavê. Jeho oçi byly zející rudé díry nad dlouhÿm a zplo¿têlÿm nosem, na kterém bylo vidêt ¿iroké ch⌐ípí, p⌐ipomínající çenich nêjakého obrovského netopÿra. Tak vypadal: zçásti çlovêk, zçásti vlk a zçásti netopÿr. A ta vêc, p⌐ibodnutá k jeho hrudi byla je¿tê hor¿í. 'Co... co to je?' zasípal Gulharov. 'Mûj Boæe,' pot⌐ásl Krakoviç hlavou, 'to nevím! Ale æilo to v nêm. Chci ⌐íct, uvnit⌐ jeho têla. Vylezlo to z nêj, kdyæ s ním byl amen.' Trup té vêci vypadal, jako têlo velké, asi pûl metru dlouhé pijavice, a smêrem k ocasu se zuæoval. Nebylo vidêt æádné údy; zdálo se, jako by ta vêc byla k Dragosaniho hrudi p⌐isátá a byla p⌐idræována pouze kûlem z tvrdého d⌐eva, u¿típnutÿm z paæby têækého kulometu; její kûæe byla ¿edozelená a zvrásnêná. Gulharov si v¿iml, æe hlava té vêci, plochá jako hlava kobry - ale bez oçí, slepá - leæí na koberci u zdi opodál. 'Nêco... nêco jako velká tasemnice?' Gulharovova hrûza se jasnê zraçila v jeho tvá⌐i. 'Nêco takového,' p⌐ikÿvl Krakoviç pochmurnê. 'Ale inteligentní, zlá a smrtící.' 'Proç jsme sem p⌐i¿li?' Gulharovûv ohryzek sebou trhl. 'Je spousta lep¿ích míst.' Krakoviçova tvá⌐ byla bledá a ztrhaná. Naprosto rozumêl Gulharovovÿm pocitûm. 'P⌐i¿li jsme sem, protoæe to musíme spálit, proto.' Bylo to jeho nadání, které mu na¿eptávalo, æe oba, Dragosani i jeho cizopasník, musí bÿt bezodkladnê zniçeni. Rozhlédl se a jeho zrak padl na vysokou, ocelovou registraturu, která stála u zdi vedle dve⌐í. Spoleçnê s Gulharovem z ní vytrhali police a tím promênili sk⌐íñ v ocelovou rakev. Poloæili ji na zadní stênu a dovlekli po podlaze k Dragosanimu. 'Ty ho vezme¿ za ramena, já za nohy,' ⌐ekl Krakoviç. 'Aæ ho budeme mít uvnit⌐, mûæeme klidnê zav⌐ít dví⌐ka a se¿oupnout ho po schodech dolû. Mezi námi, nemám nejmen¿í chuƒ se ho dotÿkat. Budu to dêlat tak málo, jak jen to bude moæné. Tak to bude nejlep¿í.' Velice opatrnê mrtvolu zvedli, p⌐esunuli ji p⌐es okraj sk⌐ínê a uloæili dovnit⌐. Gulharov zav⌐el dví⌐ka, ale p⌐ekáæel mu v tom vyçnívající kolík. Uchopil ho obêma rukama - a náhlá vÿstraha zasáhla Krakoviçe jako zaƒatá pêst, vraæená do srdce! 'Nedotÿkej se toho!' zajeçel, ale bylo uæ pozdê. V okamæiku, kdy Gulharov vytáhl kolík ven, pijavici podobná vêc - açkoli byla bez hlavy - náhle oæila. Její odporné, slimáku podobné têlo se zaçalo zmítat tak zu⌐ivê, æe málem vyskoçilo ze sk⌐ínê ven. V tomtéæ okamæiku její tuhá kûæe pukla na nejménê tuctu místech a vyrazily z ní chapadla, která sebou trhala a ¿kubala jako v ¿ílené agónii. Svíjela se v¿ude kolem, naráæela na boky sk⌐ínê a zase se trhavê vracela k Dragosaniho têlu. Pak pro¿la jeho obleçením a mrtvÿm masem a zaçala se zahrabávat do nêj. Z hlavního têla jich vyrûstalo stále víc a více. Utvo⌐ily ostny, kterÿmi se p⌐idræovaly Dragosaniho masa. Jedno z chapadel narazilo na jeho hrudní ko¿ a rychle zaçalo sílit, aæ bylo tlusté jako lidské zápêstí; ostatní uvolnily své ostny, povolily sev⌐ení, stáhly se a p⌐elily se do hlavního chapadla. Nakonec se celÿ organismus s vlhkÿm plop p⌐esunul do Dragosaniho têla. Jeho trup, leæící ve sk⌐íni, se zaçal zvedat a pulsovat. Zatímco se toto v¿echno dêlo, Gulharov odskoçil zpêt a vy¿krábal se na desku stolu. Mumlal zpola srozumitelné nadávky a jeçel jako æena. A na nêco ukazoval. Krakoviç, skoro zkamenêlÿ úlekem a hrûzou, spat⌐il plochou hlavu té pijavici podobné vêci, jak sebou háæe na podlaze a mrská sebou sem a tam jako podivná plochá ryba na suchu. Vyk⌐ikl odporem a zaçala se ho zmocñovat panika. Vzápêtí v¿ak vzal rozum do hrsti a pokusil se dostat záchvat paniky pod kontrolu. S vypêtím v¿ech sil p⌐ibouchl dve⌐e sk⌐ínê a zav⌐el západku. Popadl kovovou zásuvku z hromady, na kterou vyházeli obsah sk⌐ínê a houkl: 'Tak mi p⌐ece pomoz!' Gulharov seskoçil ze stolu. Stále je¿tê mêl v ruce kolík, dræel se ho pevnê. ¢touchal do hlavy, která sebou házela, tak dlouho, aæ ji nakonec dostal do Krakoviçovy zásuvky. Krakoviç na ni hodil jednu polici a Gulharov ji zatíæil nêkolika úçetními knihami. Jak sk⌐íñ, tak i zásuvka sebou trhaly a ot⌐ásaly se je¿tê nêkolik vte⌐in a pak zase zavládl klid. Krakoviç a Gulharov se na sebe dívali jako dva du¿i a ztêæka oddechovali. Byli bledí jako prostêradla a o⌐i jim lezly z dûlkû. Pak Krakoviç zavrçel, zvedl ruku a ude⌐il çeta⌐e do tvá⌐e. 'Têlesná stráæ?' vyk⌐ikl. 'Pêkná têlesná stráæ!' A znovu ho tvrdê ude⌐il. 'Zatracená práce!' 'Já... omlouvám se. Nevêdêl jsem, co...' Gulharov se t⌐ásl jako osika a vypadal, jako by mêl kaædou chvíli omdlít. Krakoviç se postupnê uklidnil. Têæko ho mohl z nêçeho obviñovat. 'Uæ je to v po⌐ádku,' ⌐ekl. 'Uæ je to v po⌐ádku. Teâ mê poslouchej: tu hlavu musíme spálit tady. Musíme to udêlat okamæitê, hned teâ. Bêæ a rychle dones benzín.' Gulharov, je¿tê trochu vratkÿm krokem, ode¿el. Vrátil se v rekordním çase a nesl s sebou kanystr. Opatrnê nadzvedli uvnit⌐ zásuvky polici a ¿kvírou nalili benzín dovnit⌐. Nic se tam nehÿbalo. 'Staçí!' ⌐ekl Krakoviç. 'Je¿tê trochu a odpálí nás to do pekla. A teâ mi pomoz odtáhnout tu sk⌐íñ do jiného pokoje.' Za okamæik uæ byli zase zpátky a Krakoviç zaçal vytahovat zásuvky Borowitzova stolu. Na¿el, co hledal: malé klubko provázku. U⌐ízl z nêj asi t⌐ímetrovÿ kus, kterÿ namoçil do benzínu a jeden konec prostrçil opatrnê ¿kvírou do zásuvky. Pak poloæil provázek na podlahu, rozvinul ho p⌐ímo smêrem ke dve⌐ím a vytáhl Gulharovovy zápalky. Kdyæ ¿ñûru zapálil, zakryli si oba oçi. Modrÿ oheñ p⌐ebêhl po podlaze a vskoçil do zásuvky. Ozvalo se duté buch a police, úçetní knihy i v¿echno ostatní vyletêlo ke stropu a dopadlo zpátky na podlahu. Kovová zásuvka se promênila v planoucí peklo, ve kterém poskakovala a zmítala se plochá, hadí hlava - ale ne dlouho. Zatímco se zásuvka æárem bortila a koberec kolem ní çernal a zaçaly z nêj vyráæet plameny, vêc uvnit⌐ napuchla, znovu splaskla a roztavila se. A pak sho⌐ela. Ale Krakoviç s Gulharovem çekali je¿tê nejménê minutu, neæ zaçali oheñ hasit. Krakoviç stroze pokÿvl hlavou. 'Dob⌐e, alespoñ uæ víme, æe ta vêc mûæe sho⌐et!' ⌐ekl. 'Moæná æe uæ byla mrtvá tak jako tak, ale podle mnê, kdyæ je nêco mrtvé, tak se to nehÿbá!' Sesunuli sk⌐íñ ze schodû aæ do p⌐ízemí a pak ji vytáhli skrz trosky na dvûr. Krakoviç u ní stál na stráæi, zatímco Gulharov za¿el pro benzín. Kdyæ se vrátil, Krakoviç ⌐ekl, 'Teâ to bude trochu riskantní kousek. Nejd⌐ív nêco rozlijeme kolem sk⌐ínê. Tak, kdybychom otev⌐eli dve⌐e a ta vêc uvnit⌐ byla je¿tê - aktivní - vædycky mûæeme uskoçit z jejího dosahu a hodit dovnit⌐ zápalku. Dokud se neuklidní. A tak dále... ' Gulharov vypadal nejistê, ale byl uæ daleko ostraæitêj¿í. Rozlili benzín na sk⌐íñ a kolem ní a pak Gulharov ustoupil zpêt. Krakoviç odsunul zástrçku a otev⌐el, prudce a se za⌐inçením, dve⌐e. Uvnit⌐ leæel Dragosani a díval se do nebe. Jeho hrudník se lehce pohyboval, ale nic víc. Zatímco Krakoviç zaçal nalévat opatrnê dovnit⌐ benzín na stranê Dragosaniho nohou, Gulharov postoupil dop⌐edu. 'Nelij tam toho tolik,' varoval svého nad⌐ízeného. 'Nebo to vybuchne jako bomba!' Kdyæ benzín dostoupil do vÿ¿ky asi t⌐i centimetry, a zaçal se lehce çe⌐it kolem Dragosaniho nataæené postavy, hrudníkem mrtvého muæe ot⌐áslo dal¿í náhlé vzedmutí. Krakoviç p⌐estal nalévat, zvedl oçi a o kousek couvl. Venku, mimo nebezpeçnÿ kruh, stál Gulharov se zápalkami v ruce, p⌐ipravenÿ zasáhnout. Z Dragosaniho hrudníku se prodralo ven zeleno¿edé, hladké a lesknoucí se chapadlo. Jeho konec vytvo⌐il bulku, velkou jako lidská pêst, na jejímæ konci se objevilo oko. Hned, jak ho Krakoviç spat⌐il, bylo mu jasné, æe v nêm není æádná my¿lenka, æádné vnímání. Bylo prázdné, zírající, nedêlalo æádné závêry a nep⌐ená¿elo æádné pocity. Krakoviç pochyboval o tom, jestli vûbec vidí. Urçitê uæ neexistoval æádnÿ mozek, do nêhoæ by mohlo vysílat své zprávy. Oko se zano⌐ilo zpátky do masa a bylo nahrazeno malÿmi çelistmi, které bezcílnê chñapaly. Pak v¿echno znovu zmizelo. 'Felixi, vypadnême odsud!' Gulharov uæ byl nervózní. Krakoviç vy¿el z kruhu a odvrátil se. Gulharov ¿krtl zápalkou a odhodil ji; v jediném okamæiku se sk⌐íñ zmênila v peklo. Jako protáhlá tryska testovaného reaktivního motoru vyvrhovala sk⌐íñ do chladného vzduchu dlouhÿ bledêmodrÿ jazyk ohnê, chvêjící se sloup mohutného æáru. A pak se Dragosani posadil! Gulharov se chytil Krakoviçe a p⌐itiskl se k nêmu. 'Ach Boæe! Ach, matko - on æije!' zask⌐ehotal. 'Ne,' odpovêdêl Krakoviç, zatímco se ho pokou¿el set⌐ást. 'Ta vêc uvnit⌐ nêj æije, ale je bez rozumu. Je to v¿echno jen instinkt, bez mozku, kterÿ by jej ⌐ídil. Uteklo by to, kdyby to vêdêlo jak utéct nebo kdyby to alespoñ vêdêlo, co to útêk je. Kdyæ probodne¿ turbÿ¿e, také zareaguje, tím, æe vyplivne svoje vnit⌐nosti. Æádné vêdomí, jenom reflexy. Podívej, podívej! Uæ se rozpou¿tí!' A opravdu se zdálo, jakoby se Dragosani rozpou¿têl. Z jeho zçernalé rakve stoupal v hustÿch chomáçích kou⌐; celé vrstvy jeho kûæe se sloupávaly a mizely v plamenech; tuk jeho têla ho⌐el jako vosk svíçky a byl spalován ohnêm. Vêc, která byla uvnit⌐ nêj, æár cítila a reagovala na nêj. Dragosaniho trup se chvêl, t⌐ásl a prohÿbal se. Jeho ruce vylétly vzhûru, pak klesly a p⌐epadly p⌐es okraje sk⌐ínê, kde sebou trhaly a chvêly se. Jeho obleçení bylo spálené a zatímco se Krakoviç a Gulharov zdê¿enê dívali, praskalo na mnoha místech jeho zk⌐ehlé maso a vy¿lehávaly z nêj zu⌐ivê ¿vihající úponky, které se rozpou¿têly a klesaly do rozæhavené pece. Za malou chvíli padla mrtvola zpêt a leæela klidnê, zatímco na snêhu stáli dva muæi a hlídali oheñ, dokud neuhasl. Trvalo to p⌐es dvacet minut, ale oni tam stáli celou tu dobu... ─────────────────────────── 01Mrtví sní své sny, sny, které mûæe uskuteçnit jen Harry Keogh, 01nekroskop. Takové je totiæ Harryho nadání: çte my¿lenky mrtvÿch 01v jejich hrobech - a çte i my¿lenky nemrtvÿch ! P⌐i jejich snech v¿ak 01tuhne krev v æilách. 01 Georgina Bodeskuová omdlí u hrobky upíra Tibora Ferenczyho, ten se 01chopí p⌐íleæitosti a dotkne se jejího nenarozeného dítête. Po letech 01zaçne Julian Bodescu cítit podivné puzení najít svého upí⌐ího otce 01a ¿í⌐it dál jeho hrûzné dílo. Jenom Harry Keogh, vêzeñ Möbiova 01metafyzického kontinua ho mûæe zastavit. Harry v¿ak má problém - p⌐i 01st⌐etu s upírem Dragosanim p⌐i¿el o své fyzické têlo ! 01 Nekroskop II - Vampÿ⌐i ! je strhující pokraçování p⌐íbêhu z knihy 01Nekroskop, které zaçíná v zdemolovaném Bronickém zámku, sídlu tajného 01oddêlení ruské ¿pionáæní sluæby, a konçí událostmi, které je¿tê 01p⌐ekonají hrûzy prvního dílu. 04 Vyjde koncem léta, obálka C. Cabral, p⌐eklad R. Çapek, vázaná cca 350 04stran, p⌐edpokládaná cena 149 Kç 0017 DÅVNÉ OZVëNY 12Robert Holdstock Podêkování Chtêl bych podêkovat Thierrymu J., jehoæ nad¿ení a analÿzu mÿch fiktivních 'skrytÿch du¿evních stavû' vædy vítám a tentokrát byla neocenitelná. A díky také Patsy, Jane a Howardovi, kte⌐í mê p⌐i psaní povzbuzovali, a Chris a Garrymu za to, æe mi tak çasto 'pûjçovali své u¿i'. OBSAH Prolog Mêsto První çást Stíny v kameni Druhá çást Bÿçí branou T⌐etí çást MIDACS Çtvrtá çást Za hranicí Zápolí Pátá çást Têlo a stín ¢está çást Na prahu malströmu Sedmá çást Mêsíçní tûñ Osmá çást Opu¿têná mêsta Devátá çást Vzpomínání Mezi my¿lenku a skuteçnost mezi pohyb a skutek padá stín Neb tvé je království T.S. Eliot: Prázdnÿ muæ Bêda mêstu, jeæ se brodí v krvi! Je samá p⌐etvá⌐ka, je plné loupeæí, ko⌐istêní nebere konce! Nahum, 3:1 PROLOG MëSTO Muæ, jenæ celÿ æivot pátral po ztracenÿch mêstech, se nakonec objevil v Exburgu, kam ho p⌐itáhl stín dávného mêsta Glanum, mêsta svatyní a posvátnÿch hájû, které znenadání spat⌐il mezi kancelá⌐skÿmi budovami a kostely nové doby. Dal¿ích çtrnáct let strávil John Garth tím, æe obcházel po lávkách v¿echna nalezi¿tê a dohlíæel na vykopávky, ale jen málokdy p⌐i tom utrousil slovo nebo nêkoho vlídnê povzbudil. Jak zem vydávala pazourkové zdi, padlé stromy a zapomenuté svatynê, jeho oçi vidêly, jak se poh⌐bené mêsto Glanum kolem nêj a nad ním rozrûstá, jak svÿmi duchy, kte⌐í se z vÿkopu vytrácejí, zamêstnává v¿echny jeho smysly. Fotografoval a kreslil si, ale jeho pohled çasto mí⌐il nêkam dál, nad základy, jako by dolû na chladné pozûstatky. Byl vysokÿ. Dlouhé, ¿edivêjící vlasy nosil svázané do ohonu a schovával je pod ¿irokÿ, çernÿ nepromokavÿ klobouk, kterÿ pomáhal zakrÿt hlubokou, o¿klivou jizvu mezi jeho oçima. Aƒ pr¿elo nebo svítilo slunce, obul si boty, oblékl si dæíny a dlouhÿ, olivovê zelenÿ plῃ do de¿tê. Jak se blíæil k padesátce, oçi mêl çím dál slab¿í a zaçal nosit brÿle se zlatÿmi obrouçkami. Cigarety kou⌐it p⌐estal, ale pravidelnê si dop⌐ál ne⌐est pûlkoron. Studenti a pomocníci, kte⌐í s ním pracovali na vykopávkách roztrou¿enÿch po celém mêstê, o nêm mluvili jako o Dítêti ¿edesátÿch let. On se té milé p⌐ezdívce smál. Byl dusnÿ, horkÿ letní den, kdyæ d⌐epêl na zablácenÿch prknech lemujících okraj toho, çemu se zaçalo ⌐íkat Herkulova jáma, a obhlíæel rozru¿ené stopy chrámu, pomalu se vyno⌐ující na svêtlo. Archeolog z Cambridge, kterÿ na lokalitê vykonával dozor, si po⌐izoval bohatou fotodokumentaci; podrobnÿ náçrt vznikal nad çty⌐mi studenty, kte⌐í lopatkami a smetáçky jemnê odstrañovali zaschlÿ jíl pod ⌐adami bílÿch cedulek, popisujících jednotlivé úrovnê. Na tom, co vidêl Garth p⌐ed sebou, nic nesouhlasilo, ale tak to bylo se v¿ím, co Glanum vydávalo. K p⌐ipsání 'Herkulovi' do¿lo spí¿ pro jednoduchost, vycházelo vlastnê jen ze zlomkû sochy - svalnaté a muæské - a soklu nêçeho, co mohl bÿt jedinê æulovÿ falickÿ sloup. Jenæe z⌐etelné byly také p⌐ímêsi z druhého chrámu, úlomky obrovskÿch, vytesávanÿch kamennÿch nádob, známêj¿ích z mínójské kultury. A zeâ z nepálenÿch cihel, prakticky vsunutá do vápence Herkulovy svatynê, naznaçující d⌐ívêj¿í nebo také vÿst⌐ední doplñek této çásti mêsta. Nic nesouhlasilo a Gartha to nep⌐ekvapovalo. Stejnê jako kosti pravêkÿch lidí, mohly se i kosti starÿch mêst smísit, proplést a promíchat ve spoleçném hrobê. Garth se ale obíral jinou moæností, tou, která si nesmêle pohrávala se zhu¿têním çasu. Krçil se tam a snaæil se çichem, zrakem a sluchem vypátrat pravÿ æivot tohoto místa. Pak se zezdola ozval vÿk⌐ik. 'Nêco tu je!' Garth vstal, vtaæenÿ zpêt do reality, a rychle jámu po lávce obe¿el. Nêco tu je! Kolikrát za svûj dlouhÿ æivot ta slova sly¿el? Slÿchat tu vêtu ho nikdy neomrzelo. Sestoupil po æeb⌐íku do niæ¿ího patra jámy a p⌐e¿el k místu, kde jedna ze studentek odkryla cosi lesklého a barevného. Kleçela na zemi, ruce sloæené v klínê, kroutila hlavou a civêla na stênu. 'Tak copak tu máme?' 'Dvê masky,' ⌐ekla a objela tvá⌐e ¿têtcem, jako by to bylo ukazovátko. 'Nejspí¿ vytvarované z cihel, tence omítnuté a obarvené. Barva je sytá, ale omítka se uvolñuje.' Bylo na ní vidêt neklid. 'Je v nich nêco zlého.' 'Zlého?' 'Jsem z nich nervózní. Uæ na nich nechci pracovat. Jestli vám to nevadí.' 'Nevadí,' ⌐ekl Garth a ¿têtec si od ní vzal. Dal¿í dvê hodiny pak strávil tím, æe tvá⌐e opatrnê odkrÿval. Jedna byla zdobena çernobíle, druhá zelenÿmi spirálami a pruhy. Obê mêly hluboce zahloubené oçi a ústa doko⌐án. Ve tvaru zelené masky bylo nêco 'æenského'. 'No vida. Tak vás zase jednou zdravím...' Nakonec tomu poku¿ení neodolal: natáhl ruce, kaædou k jedné masce, a dotkl se mrtvÿch oçí. Poprvé po mnoha letech ucítil, jak se mêsto pod ním pohnulo... PRVNï ÇÅST STïNY V KAMENI 1 Deset minut p⌐ed koncem hodiny se zaçalo z Jacka Chatwina linout nezamênitelné, pronikavé aróma hustého, vlhkého lesa. Byl sluneçnÿ den a Jack sedêl u otev⌐eného okna a díval se p⌐es h⌐i¿tê kamsi do dálky. Místnost byla prosycena vûní çerstvê poseçené trávy, která vycházela ze sluncem proh⌐átého fotbalového h⌐i¿tê. T⌐ída byla uspaná horkem a nudou hodiny na téma Jazyk, literatura a zachycení primitivního. Sleçna Pierceová p⌐echázela po t⌐ídê a çetla z Goldingovÿch Dêdicû. Prokládala çetbu úseçnÿmi, kritickÿmi poznámkami, které si nêkte⌐í æáci lenivê zapisovali, t⌐ebaæe se jejich nad¿ení z rozboru zdaleka nerovnalo záæitku, kterÿ mêli z knihy jako takové. Nenadálÿ cizí pach zatuchlého lesa p⌐inutil Angelu Harrisovou prudce vzhlédnout od poznámek. Sedêla za Jackem a v prvním okamæiku ji napadlo, æe do¿lo k zaplavení ¿kolní kanalizace. Pak si ale v¿imla slabé zá⌐e kolem svého kamaráda a ráznê se p⌐edklonila. 'Mihotá se,' sykla do ucha dívce, která sedêla vedle ní. 'Uæ je to tady zase.' Instinktivnê zalétla pohledem k t⌐ídním hodinám. Za deset minut t⌐i. Poznamenala si ças do se¿itu a znovu se naklonila k Jackovi. Kolem chlapcovÿch vlnitÿch, hnêdÿch vlasû docházelo k vlnêní zvlá¿tního svêtla. Bylo tak nepatrné, æe to vypadlo jako nêjakÿ vlhkÿ povlak, ale Angela v té slabé svatozá⌐i, p⌐echázející zleva doprava a zase zpátky, nacházela zelené a çervené záblesky i cosi bílého. Zaslechla vÿk⌐ik na samém prahu sly¿itelnosti, tak vzdálenÿ, jako by si nêjaké dítê hrálo daleko v polích, ale tento vÿk⌐ik vy¿el z Jacka Chatwina, kterÿ nehybnê a mlçky sedêl v lavici! Ucítila závan pralesa a zhluboka se z toho jiného svêta nadechla, vtahována do nêj, vtahována bezmála extatickou silou své zvêdavosti do Jacka. Debora sklouzla ze æidle, po ¿piçkách do¿la k tabuli, zarazila intenzivní p⌐edçítání z Goldinga a upozornila sleçnu Pierceovou na chlapce. 'Mihotá se.' 'Opravdu? Tak dojdi pro pana Keebla.' Debora ode¿la pro ⌐editele a uçitelka otev⌐ela sk⌐íñ, ve které byla videokamera, nachystaná ke spu¿têní. Vyvezla kameru na pojízdném stativu do t⌐ídy, peçlivê, s co nejvêt¿ím p⌐iblíæením ji zaost⌐ila na Jacka a spustila ji. Ostatní æáci, sedící kolem tichého, zasnêného chlapce, couvli co nejdál. Vrtêli se na æidlích, vdêçní za vytræení z bêæné vÿuky a fascinovaní tím nevysvêtlitelnÿm jevem. Angela zvedla ruku a zkusila se mihotání dotknout. Ve chvíli, kdy zavadila o chlapcovy vlasy, Jack zasténal a pak zvÿ¿il hlas aæ do vÿk⌐iku, kterÿ mêl blíæ k bolesti neæ radosti. 'Bêæ od nêj pryç, Angelo,' vyzvala ji ti¿e sleçna Pierceová a dívka dala ruku zpátky. 'Chtêla jsem jen zkusit, jestli to ucítím,' ⌐ekla. 'Nechci, aby ho nic ru¿ilo.' 'Je to hodnê blízko,' za¿eptala Angela. 'Mají velkÿ strach. Nêkolik lidí. Sly¿ím je, jak k⌐içí...' Sleçna Pierceová se zamraçila, kdyæ to sly¿ela, ale poæádala ji znovu: 'Bêæ na chvíli dál.' ₧editel dorazil rychle. Ti¿e vstoupil do t⌐ídy, pomalu do¿el aæ k chlapci a sklonil se, aby si mohl vrstviçku svêtla prohlédnout. Zaçichal. P⌐inesl si s sebou çmoud dÿmkového tabáku, a p⌐esto ohrnul nos nad pachem tlejícího lesa. '₧ekl nêco? Víme, kde je tentokrát?' Sleçna Pierceová p⌐ikládala Jackovi kotouçky savého papíru na kûæi na çele a na tvá⌐ích, kde bylo mihotání nejpatrnêj¿í a vytvá⌐ela se tam vlhkost. '₧eknête klíçové slovo,' za¿eptala, kdyæ vkládala kotouçky do sterilní nádoby. Keeble po chvilce souhlasil. Promluvil pomalu, vyrovnanÿm hlasem. 'Vyprávêj mi o lovcích. Jacku? Vyprávêj mi o lovcích.' '¢edivák,' ⌐ekl Jack. Skoro ho nebylo sly¿et. Slovo, které stále opakoval, nebylo víc neæ vydechnutí. '¢edivák,' ⌐ekl Jack, tentokrát nahlas. Bylo vidêt, æe ho nêco rozru¿ilo. Jeho vodnatÿ, vystra¿enÿ pohled, míjející uçitele stejnê jako æáky, p⌐ejel z okna do t⌐ídy. 'Zelinka se ztratila. Potápí se... v ⌐ece... moc hluboko, moc rychle. ¢edivák pro ni plaval. Narazil se na skálu, od⌐el se a krvácí. Kamenné zví⌐e je blízko. Bÿk je blízko. Je tu tak zima...' 'Kdo jsou, Jacku? Mûæe¿ mi ⌐íct, kde jsou?' 'Prchají... ¿tvaní lovci... tak daleká cesta... Zelinka se topí...' 'Je to ná¿ svêt, Jacku?' 'Není to ná¿ svêt.' 'A mohl bys mi ⌐íct, kterÿ svêt to je?' 'Je to daleko. Moc daleko. Ale teâ uæ blíæ. Bêæí k nám...' Zaçal lapat po dechu, jako by se dusil, mávat rukama ve vzduchu. Kolem se nikdo ani nepohnul. Videokamera vrçela. Vzápêtí, d⌐ív neæ Keeble staçil znovu promluvit nebo nêco udêlat, se Jack prudce vymr¿til a postavil se. Doprovázelo to zavytí a dlouhÿ, hlasitÿ nádech. Strnule stál, oçi mêl vyt⌐e¿têné, hlavu zvednutou. Nadechoval se, jako by vyno⌐il na hladinu a znovu zápasil o æivot. Krátké tonutí skonçilo. Zelinka æila. A Jack se zhroutil do ⌐editelovy çekající náruçe, bezvládnÿ, dosud rozechvêlÿ doznívajícím ¿okem ze setkání, které proæil. 2 Jack sedêl v kabinetu fyzikální laborato⌐e. Kamera i magnetofon bêæely, jeho puls snímal oscilograf. ₧editel se opíral o jeden ze stolû. Angela stála vedle nêj, se¿it v pohotovosti, v oçích zájem a zvêdavost, a çekala, aæ sezení zaçne. Naproti Jackovi sedêla psycholoæka z Exburghské v¿eobecné nemocnice, æena, kterou v¿echno paranormální vzru¿ovalo a která souhlasila, aby jí zavolali, kdyby se mihotání znovu objevilo. Chtêla, aby jí ⌐íkal Ruth. Jack se pronikavosti jejích modrÿch oçí a p⌐ísné autority jejího hlasu nêkdy trochu bál. Teâ ale mluvila konej¿ivê a aby ho uklidnila, vysvêtlovala, co dêlá, a jak chce postupovat dál. Kdyæ mu p⌐ipevnila poslední elektrody na zápêstí a na spánky, znovu zopakovala, æe to není detektor læi. Chtêla jednodu¿e zjistit, kde je vzpomínka na jeho setkání nejz⌐etelnêj¿í, a kde by mezery ve vnímanÿch detailech mohla doplñovat jeho vlastní p⌐edstavivost. Chemické vzorky z jeho kûæe uæ byly odeslány do nemocniçní soudní laborato⌐e, aby tam zjistili, jestli jsou v nich stopy po takovÿch látkách - terpenech a esterech - které se dají najít ve vlhkém pralese. Jack by mêl 'hlá¿ení' nejradêji uæ za sebou. Bylo skoro pêt a on si chtêl je¿tê nêco vydêlat. Jeho kamarád Simon a ostatní budou çekat venku - a rodiçe chtêli, aby byl v sedm doma. Volali uæ a souhlasili s konáním schûzky i s tím, æe mûæe probêhnout bez jejich p⌐ítomnosti. Ani jeden se nemohl uvolnit z práce. Nakonec Ruth ⌐ekla: 'Tak. A teâ popi¿, co jsi vidêl, jak jsi to vidêl, se v¿emi podrobnostmi, které ti z toho setkání utkvêly v pamêti. Nedêlej si starosti, æe se t⌐eba opakuje¿. ₧ekni to tak, jak jsi to cítil a vidêl. 'Tak zaçni, prosím.' Angela se na nêj podívala, usmála se a zdviæenÿmi palci mu ukázala, æe je s ním. Vypadají jako lidé, ale nejsou to lidé. Muæ je vysokÿ a rychlonohÿ; obliçej má nabarvenÿ na ¿edo, vlasy vypadají st⌐íbrnê. Na hlavê má silnou çelenku, ke které jsou p⌐i¿ity zví⌐ecí zuby. Nosí têækÿ koæenÿ vak a dva dlouhé o¿têpy. Má ¿pinavÿ plῃ ze skalpû a per, vêt¿inou çernÿch, ale nêkteré mají barvu jako mêâ a lesknou se do ¿era. Je to svêt, kde vládne ¿ero. Slunce je hroznê velké, obloha zbarvená do ruda. Není to tak po⌐ád, ale myslím, æe v nejteplej¿ích çástech dne se prostê nep⌐ibliæují. Zahlédl jsem oblohu, kdyæ byla modrá, a vysoké vêæe, ale jenom na okamæik. Ve snech je tam vædycky ¿ero. Zelinka je taky vysoká. Její tvá⌐ pokrÿvají zelené çáry a kruhy, které se zaçínají na bradê, jdou p⌐es ústa a vêjí⌐ovitê se rozvíjejí na obê strany. Oçi má úplnê çerné. Vlasy má dlouhé, lesklé a çerné. Kdyæ bêæí, tak si je p⌐ivazuje k broæi na rameni. Nêkdy si je splétá do pramínkû s korálky z modrého skla. T⌐pytí se jantarem a zelenÿmi kameny, vyle¿tênÿmi a zá⌐ivÿmi. Nosí dvê dlouhé pí¿ƒaly, ze kterÿch vyst⌐eluje ¿ipky, kdyæ je napadají nezvykle vypadající tvorové. Nêkdy na nê taky hraje a ¢edivák krouæivê tançí, s oçima zav⌐enÿma. Melodie moc zajímavé nejsou. Kdyæ se ¿ero vytrácí, tak nêkdy odejde k ⌐ece nebo k jezeru, schoulí se tam a pozoruje hejna vodních ptákû. ₧ekl bych, æe pláçe. ¢edivák skáçe lesem jako vlk. Je vÿbornÿ lovec. Jen kdyæ zahlédne vysoké kamenné vêæe, nebo zaslechne ty tvory, tak to vypadá, jako by dostal strach. Nemají konê, vozy ani nic podobného, po⌐ád jenom utíkají. Obças je sly¿et, jak se blíæí a zase mizí hlubokÿ, vibrující zvuk, kterÿ zní jako nêjaké stroje, a prchající lidé nápadnê zostraæití. Nevím, kdo je to pronásleduje, kdo je honí, ale jde jim o æivot. Myslím, æe hledají bránu ze slonoviny a Zelinka obças propadá zoufalství. Myslí si, æe se tam nestihnou dostat, neæ je lovci doæenou. ¢edivák po ní k⌐içí, dodává jí odvahu. Zelinka hledá stezky a únikové cesty, ale je velmi smutná. A je v tom je¿tê nêco: Myslím, æe spáchali nêco stra¿livého. Daleko - velmi daleko - ve mêstê. Udêlali nêco, co znamená, æe se nemûæou nikdy vrátit. Lidé z mêsta je pronásledují. Myslím si, æe právê lidé z mêsta postavili ty stráæní vêæe, které uprchlíky tak dêsí. Je to jen pocit. Tentokrát jsem je vidêl opravdu jasnê. Byli v hustém lese, kde bylo horko a vlhko. Nêco bylo za nimi, bêæelo to po zadních, ale bylo to tak velké, æe se to zachytávalo v hou¿tí. Les byl zarostlÿ v⌐esovcem, na kterém byly malé çervené kvítky. Zelinka si jím prosekávala cestu pomocí velké kamenné çepele s têækou d⌐evênou násadou. Pak najednou uklouzli na svahu, p⌐epadli p⌐es hranu skalní stêny a z⌐ítili se dost hluboko do úzké rokle. S cáknutím dopadli do vody a neæ vyplavali na hladinu, potopili se hodnê hluboko. Ze srázu se za nimi sypala hlína a suƒ. Jeden kámen zasáhl Zelinku a ta se zaçala znovu potápêt. Zalykala se. Cítil jsem, jak zaçíná polykat vodu, a pak se pro ni ¢edivák potopil a vytáhl ji. ₧eka tekla rychle, skákala po ostrÿch kamenech, ale poda⌐ilo se mu vytáhnout je oba na skalní ⌐ímsu. Obrátil ji obliçejem dolû a ona zaçala dávit, pak se nadechla a zalapala po dechu. ¢edivák se vrátil do vody a zachránil vak. V jednu chvíli se mi zdálo, æe se topím. Byl jsem blízko, byl jsem úplnê uvnit⌐, v obou. A pak jako bych znovu usnul. Vædycky to konçí tak, æe usnu. Pokrçil rameny a dal tak najevo, æe domluvil. Ale Ruth byla jako u vytræení. 'Chci sly¿et víc!' 3 Bylo mu pêt let, kdyæ bÿçí ¿tvanci poprvé prorazili stêny çasoprostoru a vtrhli p⌐ed jeho vnit⌐ní zrak. Byl na kopci a rozhlíæel se po kouscích lesû, zvlnênÿch pahorcích a polích pozlacenÿch srpnovou p¿enicí, rozost⌐enÿch letním oparem. Slunce pálilo. Za ním, ve stínu stromû na vrcholku, zamy¿lenê sedêl jeho otec, nohy mêl p⌐es sebe a díval se nêkam do dálky. Matka lenivê obracela stránky a çetla si nêjakou tlustou knihu. Na bílém prostêradle se povalovaly zbytky pikniku, na které se slétly p⌐ikrmit dvê nebojácné pênkavy. Jack najednou dostal chuƒ rozp⌐áhnout ruce jako letadlo a rozbêhnout se z kopce dolû, dokud ho vítr neuchopí a nezvedne, vznést se nad tu voñavou zem. Çasto míval takovÿ sen, i kdyæ obvykle byl skrçenÿ, rukama objímal nohy a klouzal nad vrcholky stromû, prudce mênil smêr, krouæil nad domem a kolem nêj. Teâ chtêl utíkat. Sly¿el, jak nêkdo bêæí a têæce lapá po dechu. Kdyæ se blízko za ním ozval dusot bêæících lidí, nedokázal udræet nohy v klidu. Polekanê se ohlédl, právê ve chvíli, kdy ho stínové postavy p⌐eskoçily. Vyk⌐ikl. Ve stromech za rodiçi se roze⌐val obrovskÿ, rudohlavÿ bÿk. Zahlédl rozpêtí jeho rohû, mokrÿ lesk kolem tlamy. Jestli vûbec sly¿el otcûv polekanÿ vÿk⌐ik, tak na to pozdêji zapomnêl. Znenadání bêæel - pádil z kopce dolû - a blíæil se k pískovcovému srázu, k p⌐evisu, odkud hluboké stíny na rozpálené rudé skále lákaly p⌐íslibem úkrytu, bezpeçí. Vysokÿ, tmavÿ muæ v rozevlátém plá¿ti byl p⌐ed ním, æena v leopardích koæe¿inách a o¿krábanÿch kûæích bêæela vedle nêj, zelenou tvá⌐ staæenou strachem. Prchal dál, ke srázu nad ¿irou, vyprahlou krajinou, níæ a níæ. Bál se, æe se mu podlomí nohy. Zaçal k⌐içet. Za sebou cítil horkÿ, chraptivÿ dech a dunêní zemê pod kopyty. Zví⌐e najednou za⌐valo. Bÿçí ¿tvanci zmizeli ve stínech p⌐i skalní stênê. Jack klopÿtl, ale dál se kutálel ke srázu - ⌐ítil se z kopce, dokud ho nezachytily pevné ruce a nezastavily jeho nekontrolovatelné kutálení. Zíral do nebe a nemohl se nadechnout. Otcova brunátná tvá⌐ se k nêmu sklonila. 'Co to dêlá¿? Nêco si zlomí¿, ty trdlo! Proç jsi tak v⌐ískal?' Nevêdêl, co má ⌐íct. Sledoval plynoucí mrak, cítil na sobê horké krûpêje potu z otcova obliçeje. 'Lidé, bêæeli tady. Prchali p⌐ed bÿkem. Çervené skály...' 'Nêco se ti zdálo,' prohlásil silnÿ muæ. 'Vstávej. Zpátky nahoru je to pêknÿ kus cesty.' Otec mu pomohl vstát. Z dálky zaslechl matçin hlas. 'Je v po⌐ádku, ' zak⌐içel otec. 'Jenom ho nêco popadlo. Ale p⌐iprav mi srdeçní masáæ.' Usmál se dolû na sípajícího chlapce. 'Musím ⌐íct, æe utíká¿ rychle.' Zaçali stoupat horkem do kopce. Jeho vyprávêní o dvou prchajících lidech bylo p⌐ipsáno rozvíjející se fantazii. Byl v tom stejnÿ jako jeho bratranec Roland. To byl star¿í chlapec, kterÿ si rád vymÿ¿lel divoké p⌐íbêhy, obvykle nêjak spojené s groteskními vraædami viktoriánské doby, od Burka a Hareho aæ po Rozparovaçe. Çasto v nich ale ¿lo o to, çeho mají kluci plnou hlavu odjakæiva: o ukryté poklady. Jack byl s Rolandem rád. Líbily se mu p⌐íbêhy, líbily se mu skrÿ¿e v obrovské zahradê bratrancovy rodiny v Devonu, pruh zemê, kterÿ se otevíral do polí, a b⌐eh ⌐eky. Nejradêji si p⌐edstavoval, jak si postaví vor, se kterÿm vyjedou na ¿irokou ⌐eku a doplují aæ do mo⌐e. Právê tady, dva roky po p⌐íhodê, o které se v rodinê mluvilo jako o 'úprku z kopce', Jack zahlédl dvojici ¿tvancû podruhé. Sedêl s Rolandem na p⌐evrácené loâce, která pat⌐ila Rolandovê rodinê. Byl chladnÿ podzimní den, se zataæenou oblohou a p⌐eháñkami. ₧eka byla ¿edivá a zçe⌐ená. Chvíli sedêli mlçky, zmítaní tou neklidnou nudou, jakou zná kaædÿ, kdo má dobrodruæné touhy, ale v jejich realizaci mu brání poçasí. V æádném p⌐ípadê se nechtêli vrátit do domu a poslouchat, jak se rodiçe a prarodiçe do nekoneçna baví o vêcech, které chlapce ani trochu nezajímaly. Nejradêji by vyrazili na nêjakou vÿpravu, jenæe Jack mêl do pûl hodiny odjet zpátky do Exburghu. Vítr se zmênil a p⌐inesl pach ohnê a zvuk plamenû, obrovskÿch plamenû, jako by ho⌐el les... Najednou spat⌐il, jak k nêmu klopÿtají muæ a æena a les za nimi stojí v plamenech. Oba bÿçí ¿tvanci prudce ka¿lali, æena rozçilenê k⌐içela. Nesla planoucí pochodeñ, kterou odhodila, jako by ji mr¿tila Jackovi p⌐ímo do tvá⌐e. P⌐ehnali se kolem nêj a p⌐inesli s sebou kou⌐ ohnê, kterÿ je pálil, otíral se jim o doutnající odêv. Jack zaslechl, jak za ohnivou p⌐ehradou za⌐valo zví⌐e. Zemê se chvêla, jak dusalo smêrem k nêmu. Zdê¿enê se otoçil a rozbêhl se za obêma lovci. Z horka se zaçal potit, k dÿmu se mu zvedal æaludek. Zem ustoupila vodê, prudkému skalnatému srázu, po kterém slezl do studené ⌐eky, do které uæ se ¢edivák a Zelinka pono⌐ili a ráznÿmi tempy se rvali s proudem. Snaæil se plavat za nimi, ale bezmocnê sebou plácal a ⌐eka ho otáçela a hnala na strmé stêny rokle. Kdyæ se ohlédl, spat⌐il, jak se na skalách nad ⌐ekou kolébá obrovské rohaté zví⌐e. Za ním se t⌐pytily bílé kamenné vêæe! P⌐ipadalo mu to jako trosky nêjakého hradu, sahající aæ do ⌐eky a zçásti do ní dokonce napadané. To bylo v¿e, çeho si staçil v¿imnout, neæ ho proud stáhl a on ucítil vodu v plicích... A najednou ho nêkdo dræel za vlasy a táhl ho ke b⌐ehu, odkud bylo sly¿et navzájem se p⌐ek⌐ikující hlasy. Roland zpola plakal, zpola k⌐içel. 'Z niçeho nic se rozbêhl do vody! Nemohl jsem ho zastavit. Vyk⌐ikl: 'Ho⌐í!' a rozbêhl se do vody. Jenomæe já neumím plavat! Neumím plavat!' Konej¿ivÿ hlas se snaæil chlapce uklidnit. Pak promluvil hlas Jackova otce: 'A ono nêco ho⌐elo, Rolande?' 'Ne. Vlastnê, ucítil jsem kou⌐, jenom na chvilku, ale oheñ jsem nevidêl æádnÿ. Prostê bêæel od b⌐ehu. Cákal kolem sebe, ale za chvilku byl v hluboké vodê. A já neumím plavat. Mrzí mê to...' 'To nic, Rolande. Dob⌐e jsi udêlal, æe jsi nás co nejrychleji p⌐ivedl. Dob⌐e to dopadlo. A Jack uæ je v po⌐ádku. Nemám pravdu, Jacku?' Jack se posadil, ale celÿ se t⌐ásl. Znovu se rozpr¿elo. Rozhlíæel se po váænÿch, dospêlÿch tvá⌐ích kolem. Jejich vÿrazy jako by se doæadovaly vysvêtlení. 'Zdálo se mi, æe ho⌐í. Utíkal jsem za lidmi, kte⌐í prchali, za bÿçími ¿tvanci. Myslím, æe to udêlali oni - ten poæár - aby to zví⌐e zastavili, ale oheñ je dostihl...' 'Zase ti ¿tvanci,' ⌐ekl otec, zavrtêl hlavou a rozçilenê odvrátil oçi. Matka svému manæelovi nêco ost⌐e ⌐ekla, pomohla Jackovi vstát a dala mu na ramena silnÿ ruçník. Zachumlal se do nêj, rozt⌐esenÿ a zmatenÿ, a vydal se s prûvodem zpátky, po pêti d⌐evênÿch schodech od b⌐ehu p⌐es dlouhou zahradu aæ do vítaného tepla domu jeho prarodiçû. Po této p⌐íhodê, úprku p⌐ed ohnêm, se Roland zaçal k svému bratranci chovat velmi agresivnê. Kdysi tak blízké, oboustranné p⌐átelství se zmênilo na odmê⌐ené odmítání. Roland mlad¿ího chlapce stále poniæoval, v¿ude chodil sám, hledal si jinou spoleçnost. Jackovi star¿í chlapec chybêl, çásteçnê proto, æe mu ukazoval smêr, za v¿ech okolností vêdêl, co dêlat, kde najít zábavu, ale hlavnê kvûli jeho hrûznÿm p⌐íbêhûm. Rok po úprku p⌐ed ohnêm se ale setkal s Angelou, dcerou p⌐átel jeho rodiçû, a okamæitê v ní nalezl pár u¿í dychtících po jeho verzích 'hrûz'. Zjistil, æe mu k uspokojení jeho nenasytné p⌐edstavivosti staçí napodobovat Rolanda, vyvolávat vzpomínky na jeho p⌐íbêhy, a do nejmen¿ích detailû líçit své zvlá¿tní, obçasné vidiny bÿçích ¿tvancû. Vidêl a pamatoval si do takovÿch detailû rûzné exotické krajiny, v nichæ prchající pár pobÿval, pronásledovanÿ obrovskÿm, rudohlavÿm zví⌐etem a divokÿmi lidmi, kte⌐í byli v patách zví⌐eti, æe svÿm líçením dovedl vzbudit úæas. 'Je to jako bys tam doopravdy byl!' A Jackovy záæitky byly hodnê opravdové. Angela byla po⌐ádná dívka, peçlivá a systematická. Nenávidêla sporty, radêji çetla knihy o my¿lení, astronomii a bizarních událostech; takzvanÿm minulÿm æivotûm, které byly oblíbenÿm parapsychologickÿm tématem, kdyæ jí bylo devêt let, úplnê propadla. Absolutnê v nê vê⌐ila, ale zároveñ se nechtêla smí⌐it s æádnÿm jinÿm neæ racionálním vysvêtlením tohoto jevu. Mohla a nemusela to bÿt reinkarnace, ale jestli byla, tak se reinkarnace dala vysvêtlit! K jejím hrám stále pat⌐ily rûzné 'projekty', aƒ uæ to bylo hledání dûkazû reinkarnace mezi jejími p⌐áteli a v rodinê, pátrání v k⌐ídovÿch lomech a jinÿch nalezi¿tích zkamenêlin po neobvyklÿch pozûstatcích (dûkazech cestování çasem), nebo spekulativní úvahy o æivotê na jinÿch planetách. P⌐irozenê se zaçala zajímat také o Jacka. Koncem prvního stupnê a v prvních letech na Exburghské jednotné ¿kole, v té stavbê z çervenÿch cihel, jejich p⌐átelství sice ochablo, ale nakonec se ocitli ve stejné t⌐ídê a p⌐idali se ke stejné skupinê - které, jak bylo tenkrát moderní, ⌐íkali klan. Angelin zájem o jevy související s Jackovÿmi záæitky se nezmen¿oval a byla to právê ona, kdo pro povlak zvlá¿tního svêtla, které jako by prosakovalo z Jackovy kûæe, kdyæ byli bÿçí ¿tvanci blízko, pouæil slovo 'mihotání'. ────────────────────────── 04Kniha Dávné ozvêny vyjde koncem roku 1996 0018 ₧EKY ÇASU 12L. Sprague de Camp III. Pátrání po krokomandrovi Prosím vás, sleçno Brownleeová! Uji¿ƒuji vás, æe proti æenám nic nemám. S jednou jsem æenat - po⌐ád s toutéæ - uæ dvacet dlouhÿch let a klape nám to spolu docela dob⌐e. Nazÿvejte si mê dál muæskÿm ¿ovinistou, já svûj postoj vûçi æenám na loveckÿch vÿpravách do minulosti nezmêním - alespoñ ne na vÿpravách, kde by byly spoleçnê s muæi. Ne æe by si tam æeny nemohly vést stejnê dob⌐e jako muæi. Ale mícháte-li pohlaví v malÿch, izolovanÿch skupinách, kolegujete si o malér. Kdyæ se lidé v takové skupince ocitnou, obvykle naváæou dûvêrnÿ vztah, nebo se zaçnou navzájem nenávidêt. A p⌐idále-li k tomu sexuální faktor, stane se situace obvykle nazvládnutelnou. Mohl bych vám vyprávêt, jak jsme to jednou s takovou smí¿enou skupinou zkusili a co z toho vze¿lo. Pokud bude mít va¿e organizace na ochranu práv æen zájem o vÿhradnê æenské safari, uváæíme to. Jistê, záleæelo by na tom, jak na to zareaguje moje manæelka. Kdyæ se dozvêdêla, æe jsem zapsal pêt klientû vçetnê jedné æeny na vÿpravu do triasu, ⌐ekla: 'Reginalde Riversi, o co ti k çertu jde? O muchlování v cykasech? Koleduje¿ si o potíæe.' Ujistil jsem ji, æe mê nic takového ani ve snu nenapadlo, ale kdyæ to pak bylo za námi, mêla v¿echny dûvody zvolat: 'Ne⌐íkala jsem to! ' Ne æe by to má milá æenu¿ka opravdu ⌐ekla nahlas; ale vêdêl jsem, æe si to myslí. Takæe kdyæ jsme Ajar a já naloæili to smí¿ené safari... Çandra Ajar je ten snêdÿ chlápek u mrtvého dinosaura na fotografii támhle na zdi. ₧íkám mu 'rádæa', protoæe je dêdiçnÿ vládce nêjakého kousku zemê v Indii; Janpur se to jmenuje. Jistê, dneska je to uæ çistê çestnÿ titul, jako t⌐eba titul toho francouze, hrabête de Lautrec, co mu sauropod ufikl hlavu ocasem. Rádæa si mê pro mou 'vÿhradnê muæskou' politiku dobíral, takæe jsem se dohodli, æe vyzkou¿íme jedno smí¿ené safari, abychom vidêli, jak to bude fungovat. Naskytl se nám manæelskÿ pár Alvaradovÿch, Tomás a Inez, kte⌐í se chtêli vypravit do Ery plazû. Tom Alvarado byl statnÿ ¢panêl, kterÿ si na æivobytí vydêlával zpíváním v operách. Musel v tom bÿt opravdu dobrÿ, kdyæ si mohl dovolit safari do minulosti. Nezajímali se moc o lov ani nestáli o trofeje; byli vá¿niví cestovatelé, kte⌐í uæ nav¿tívili v¿echny svêtadíly a vêt¿inu státû souçasné zemêkoule a zatouæili po nêçem novém. Nechtêli si s sebou ani brát pu¿ky; ale já je p⌐esvêdçil, aby si pronajali devítimilimetrovou Mannlicherovku. Jinak by na¿e skupina byla vyzbrojena p⌐íli¿ lehce, neæ abychom se mohli cítit bezpeçnê. Trochu mê zarazilo, kdyæ Tom p⌐edstavil paní Alvaradovou jako svou bÿvalou manæelku Inez. (Vyslovil to tak, æe se to rÿmovalo s 'Macbeth'). Kdyæ jsem se ho na to pozdêji zeptal, ⌐ekl mi: 'Ach ano, Inez a já jsme uæ léta rozvedení. Nedokázali jsme spolu æít; ale pak jsme zjistili, æe máme jeden druhého rádi víc, neæ kohokoliv jiného. Takæe teâ æijeme, jak ⌐íkáte vy Ameriçané, na hromádce.' No, aƒ uæ si vy⌐e¿ili svûj vztah jakkoliv, nepovaæoval jsem to za svou vêc. Inez z⌐ejmê mêla mexické p⌐edky; byla oslnivê krásná tím çernovlasÿm latinskoamerickÿm zpûsobem. Rádæa i já jsme se shodli, æe poslat je do k⌐ídy nebo jury, kde se çlovêk setká s têmi nejimpozantnêj¿ími dinosaury, by bylo p⌐íli¿ riskantní. Navíc jsme mêji zájemce, kterÿ stál o to vypravit se do triasu, ale nemohl si dovolit zaplatit cestu sólo, protoæe dotace, kterou dostal od Aucklandského p⌐írodopisného muzea, by nepokryla náklady. Nejsme levní, protoæe v cenê je zahrnut provoz laborato⌐e profesora Prochasky, která spot⌐ebuje úæasné kvantum elektrické energie. Onen t⌐etí sáhib byl Novozelanâan, profesor doktor sir Edred Ngata, paleontolog. Byla to impozantní postava; mê⌐il dva metry, stavênÿ byl jako lokomotíva, pleƒ mêl osmahlou sluncem do t⌐íslové hnêdi a husté vousy mu právê zaçínaly ¿ednout. Poçítám, æe byl alespoñ ze t⌐í çtvrtin Maor. Byl jsem rád, æe s sebou budeme mít Kiwiho, kterÿ si nebude dêlat ¿prƒouchlata z mého australáckého p⌐ízvuku. Dûvod, proç chtêl Ngata cestovat do triasu, kde byla fauna ménê impozantní, neæ v pozdêj¿ích periodách, byl, æe chtêl sledovat v¿echny ty malé je¿têrky a zjistit, které z nich byly p⌐edkem pozdêj¿ích plazû a savcû. ₧ekl mi: 'Také bych, pane Riversi, rád studoval ¿í⌐ení pozdních Rhachitomi--' 'Promiñte,' ⌐ekl jsem, 'co æe byste to rád?' 'Studoval Rhachitomi nebo jejich potomky, Stereospondyli. To jsou pod⌐ády obojæivelníkû, které na sklonku triasu vymíraly, ale po⌐ád je¿tê byly hojné a zahrnovali i takové obry jako byl Paracyclotosaurus z va¿í rodné Austrálie. P⌐edstavte si mloka nebo salamandra zvêt¿eného do velikosti krokodÿla, s velkou hlavou s çelistmi uzpûsobenÿmi pro chytání ryb, a máte jeho obrázek.' 'Takæe by se klidnê mohl nazÿvat 'krokomandr', co? Alespoñ si na tom çlovêk nezláme jazyk jako na tom jménu, co jste ⌐íkal vy.' Ngata se zasmál. 'To je pravda; ale co se dá dêlat, v¿echna lehce vyslovitelná latinská jména uæ jsou rozebraná.' 'Aha,' ⌐ekl jsem. 'Potíæ je v tom, æe neæ se staçím nêkteré z têch jazykolamovÿch jmen nauçit, nêkterÿ z va¿ich kolegû ho zmêní, nebo alespoñ za⌐adí jinam. Ale proç vám jde právê o toho krokomandra?' Vysvêtlil mi to. 'Pomohlo by to up⌐esnit rozdêlení Pangei.' 'Myslíte ten superkontinent, kterÿ, jak se ⌐íká, kdysi zahrnoval ve¿kerou suchou zemi?' 'P⌐esnê tak. Jeho dêlení zaçalo v triasu. Nejprve se severní polovina, které ⌐íkáme Laurasie, oddêlila od jiæní Godwany a mezi nimi se vytvo⌐ilo mo⌐e Tethys. Takæe pokud bych na¿el jednoho z têch va¿ich - ehm - krokomandrû v místech, které se pozdêji stanou Severní Amerikou a pokud by byl stejní, jako ti na jiæním kontinentu, bylo by jisté, æe spojení mezi obêma çástmi Pangei je¿tê existuje.' 'A proç by krokomandr nemohl prostê p⌐eplavat z jednoho na druhÿ, jak to dnes dêlají mo⌐¿tí krokodÿli?' 'Protoæe mêl jako vêt¿ina obojæivelníkû mêkkou, citlivou kûæi, která nesná¿í slanou vodu.' Çtvrtÿ sáhib byl Ameriçan, Desmond Carlyle, známÿ Alvarodovÿch. Byl to dob⌐e rostlÿ chlapík, elegantní, s vlasy barvy slámy a malÿm blond knírkem. Trochu se vênoval horolezectví a zastával pomêrnê hodnê roz¿í⌐enÿ názor, æe hlava nêjakého velkého dravého zví⌐ete na stênê je nejlep¿ím dûkazem muænosti. Sám uæ jsem z takovÿch p⌐edstav dávno vyrostl; ale nikomu to ne⌐íkám, protoæe nemám v úmyslu odrazovat si zákazníky. Carlyle doufal, æe se çasem propracuje aæ na k⌐ídové safari a získá hlavu tyrannosaura, a ⌐íkal si, æe vÿlet do triasu by pro to mohl bÿt dobrou prûpravou. Poslední kdo se p⌐ihlásil byl mladík jménem Willard Smith. Byl z jedné z têch problematickÿch rodin, kde oba rodiçe byli nêkolikrát rozvedení. Jeden z jeho çetnÿch nevlastních otcû mu tu cestu vênoval jako dárek za získání universitního diplomu. Vædycky jsem slÿchal, æe takové rodiny jsou zaruçenÿmi producenty mladistvÿch delikventû, narkomanû a kriminálních æivlû; ale mladÿ Smith æádné takové symptomy nevykazoval. Na druhé stranê se mi svê⌐il: 'Pane Riversi, doufám, æe vám nevadí, æe jsem kluç.' 'Ano?' ⌐ekl jsem. 'A co to je? Nêjaká tajná spoleçnost poæadující povinnou kontrolu porodnosti pro komedianty nebo nêco takového?' 'Ne, ne, nic takového. To je pennsylvanskÿ vÿraz pro nemehlo, nemoænê neobratnou osobu.' To byl dûvod k zamy¿lení. Nakonec jsem ⌐ekl: 'Hm, já nevím. Pokud jste takovÿ nemotora, jak mám vêdêt, æe nezakopnete o ko⌐en a neust⌐elíte nêkomu hlavu?' 'Ach, st⌐ílení mê vûbec nezajímá,' odpovêdêl Smith. 'Budu dokonale spokojen, kdyæ se budu moci dívat a fotografovat. To je moje skuteçná vá¿eñ.' Trochu proti svému vlastnímu p⌐esvêdçení jsem Smitha nakonec zapsal. ₧íkal jsem si, æe na nêj osobnê trochu dohlédnu. Jestliæe se v têch dávnÿch geologickÿch dobách napíchnete na vlastní stahovací nûæ, prost⌐elíte si stehno nebo ¿lápnete do nêjaké díry a zlomíte si nohu, têæko mûæete zatelefonovat pro sanitku a nechat se odvézt do nemocnice. Ale na druhé stranê, pokud Smith nebude mít pu¿ku, nemûæe alespoñ ne¿ƒastnou náhodou post⌐elit nêkoho z nás ostatních. Lov na dinosaury není zvlῃ nebezpeçnÿ, pokud v¿echno dêláte p⌐esnê a s rozvahou a vyvarujete se takovÿch hloupostí, jako je sk⌐ípnout si vêtviçku do uzávêru pu¿ky nebo ¿lápnout na ocas spícímu karnosaurovi, nebo pak vylézt na p⌐íli¿ malÿ strom, ze kterého si vás dinosaurus lehce sundá. Dokonce ani nemotornost nemusí bÿt osudná, pokud máte zdravÿ úsudek, neztratíte nad sebou kontrolu a ponecháváte si dostateçnou rezervu a odsup. A tak jsme jednoho krásného jarního dne napochodovali s celou vÿzbrojí do laborato⌐e profesora Prochasky v St.Louis. Jako obsluænÿ personál s námi jel ná¿ dlouholetÿ honák Beauregard Black, dva pomocníci a kucha⌐. Tehdy uæ jsme rádæa i já mêli dost zku¿eností, abychom nemuseli na safari jezdit oba. Jeden mohl zûstat v p⌐ítomnosti a vênovat se firmê; to je i dûvod, proç jsem teâ tady, zatímco rádæa provádí loveckou skupinu eocénem. V onom p⌐ípadê jsme se v¿ak dohodli, æe pojede i rádæa, protoæe se jednalo o nám neznámou periodu a také proto, æe to bylo co do pohlaví první smí¿ené safari a tudíæ tak trochu experiment. Rádæa je v mezilidskÿch vztazích lep¿í, neæ já. Dokáæe uklidnit rozparádêného chlapa - promiñte, çlovêka - nebo potê¿it malomyslného a vûbec se postarat o dobrou náladu zpûsobem, kterÿ mu mohu jen závidêt. Na jinÿch safari obvykle putujeme krajem, rozbíjíme tábor a zase ho ru¿íme na tuctu rûznÿch míst. Tentokrát jsme se v¿ak rozhodli, æe jelikoæ mezi sebou máme i jednoho úplného nováçka a æenu, radêji ponecháme tábor tam, kde ho poprve postavíme a budeme dêlat jednodenní vÿpravy v rûznÿch smêrech. Takæe jsme ani nepot⌐ebovali nákladní mezky, kte⌐í by nosili na¿e zavazadla. Eh? Proç nepouæíváme terénních vozidel? Jednou jsme to zkusili a moc dob⌐e to nedopadlo. V prvé ⌐adê bychom s sebou mohli brát jen ty men¿í - prakticky hraçky - to kvûli rozmêrûm tranzitní komory. Za druhé, kdyby nám do¿lo palivo, têæko bychom tam na¿li benzínovou pumpu. Za t⌐etí, mesozoická krajina je çasto tak zarostlá a mizernê odvodnêná, æe by tam mêl i ten nejp⌐izpûsobivêj¿í terénní vûz co dêlat. A koneçnê, pokud si vá¿ dæíp zlomí nápravu nebo sjede do ⌐eky, musíte se s ním rozlouçit; nedopravíte ho zpátky do tranzitní komory. Naproti tomu mezci tam mají ve¿kerou vÿæivu a kdyæ se dostanete do úzkÿch, mûæete sníst vy je - pokud vás v tomto smêru nep⌐edbêhne nêjakÿ hladovÿ masoæravec. Terénní vûz sníst nemûæete. Sáhibová, sáhiba, rádæa a já jsme se se svÿmi pu¿kami a zavazadly namaçkali do tranzitní kabiny. Byla to taková na¿e pojistka, æe pu¿ky vædycky ¿ly první; nikdy se nedalo p⌐edem ⌐íct, jakÿ uvítací vÿbor nás tam bude çekat. Operátor se vtêsnal k nám, zav⌐el dve⌐e a zaçal si hrát s tlaçítky a regulátory. ₧ekl jsem laborantûm, aby to nastavili na prvního máje 175 miliónû let p⌐ed Kristem. Takæe kabinovÿ wallah nastavil stupnice na to datum a stiskl knoflík. Svêtla zhasla a kabinu teâ osvêtlovala jen slabá nouzová lampiçka. Sáhibové maliçko sténali a potáceli se závratí, vibracemi a tím nep⌐íjemnÿm pocitem p⌐ipomínajícím volnÿ pád. Ale rádæa a já uæ jsme na to byli zvyklí. Kdyæ se ruçiçka ukazatele zastavila, operátor se p⌐esvêdçil, æe mûæe kabinu bezpeçnê usadit. V mo⌐i nebo na srázu útesu se prostê p⌐istat nedá. Nêkdy musíme s kabinou pohybovat v çase takovÿch pûl miliónu let sem a tam, neæ najdeme vhodné místo k p⌐istání. Tentokrát jsme mêli ¿têstí a dosedli jsme na pevnou zem hned napoprve. Dal¿í tlaçítko otev⌐elo dve⌐e. Jako obvykle jsem vyskoçil první, s pu¿kou p⌐ipravenou k vÿst⌐elu. V triasu jsem je¿tê nebyl, ale trochu jsem si to období prostudoval. P⌐ed sebou jsem mêl lehce zvlnênÿ terén, v dálce ohraniçenÿ vodou a ⌐ádnê zarostlÿ stromy a ke⌐i druhû, které se dnes vyskytují uæ jen v miniaturním vydání jako 'æivé zkamenêliny' - jako nap⌐íklad kapradiny a p⌐esliçky. Ze skuteçnÿch stromû tam byly araukarie, ginkga a cykasy, které vypadaly spí¿ jako palmy. Æádná tráva, samoz⌐ejmê; ta se objevila aæ o takovÿch sto miliónû let pozdêji, stejnê jako kvêtiny. Jedinÿ vzorek fauny, kterÿ jsem p⌐i prvním rozhlédnutí uvidêl, byla nêjaká men¿í je¿têrka, která uhánêla po zadních nohou pryç. Díval jsem se, jak mizí v kapradinách, kdyæ mê sir Edred Ngata odstrçil, zamí⌐il svou brokovnici a vypálil bang-bang! za mizícím dvojnoæcem. ₧ekl jsem: 'Hej, sire Edrede! Slíbil jste, æe budete st⌐ílet, jenom kdyæ vám ⌐eknu!' 'Je mi to stra¿nê líto!' odpovêdêl Ngata. 'Ale vypadalo to jako thektodont, jeden z têch, ze kterÿch se vyvinuli velcí diniosau⌐i. Jeden z mÿch cílû je získat nêjaké exemplá⌐e k preparaci nebo pitvê. Vypadá to, æe jsem minul; ale prosím, nechte mne, abych se p⌐esvêdçil!' Hned taky vyrazil, ale já ho zadræel: 'Zatracenê, sire Edrede, nabijte si p⌐ed tím pu¿ku! A alespoñ do jedné hlavnê têæké broky!' Podíval se na mne s provinilÿm úsmêvem. 'Samoz⌐ejmê máte pravdu. A na toho 'sira' zapomeñte. ₧íkejte mi prostê Edrede, ano, starou¿i? ' Ngata byl p⌐átelskÿ chlapík, na jakého se çlovêk nedokázal dlouho hnêvat. Mezitím vystoupil i zbytek vÿpravy a kabina zmizela do Souçasnosti, aby nabrala Beauregarda s jeho lidmi a vÿstrojí. To chvíli trvalo a já zatím trochu obhlédl okolí a vybral vhodné místo u ⌐eky pro tábor. Jakmile byl tábor postaven bylo na¿í první starostí opat⌐it çerstvé maso. Jelikoæ jsem s tou dobou nemêl æádné zku¿enosti, poæádal jsem o radu sira Edreda. Pot⌐ebovali jsme zví⌐e nejradêji bÿloæravé, nap⌐íli¿ velké (které by se zkazilo d⌐ív, neæ bychom ho staçili dojíst) ani p⌐íli¿ malé (v takovém p⌐ípadê by nám nestaçilo). Ngata ⌐ekl: 'Bÿt váma, poohlédl bych se po nêjakém dicynodontovi. Myslím, æe byste je na¿el ve vy¿¿ích polohách.' 'Jak takovÿ dicynodont vypadá?' 'P⌐edstavte si lysou ¿avlozubou ovci a budete mít docela dobrou p⌐edstavu.' Jelikoæ uæ bylo trochu pozdê pou¿têt se na lov, zûstali jsme v tábo⌐e. Obsluænÿ personál postavil jeden velkÿ stan pro sebe a çty⌐i malé pro nás ostatní. Ngata a Alvarada jsem dal do jednoho stanu, Carlyla a Smitha do druhého a jeden jsem nechal Inez Alvaradové. Rádæa a já jsme si vzali poslední, abychom se mohli radit o organizaçních záleæitostech safari. Navíc, jelikoæ jsme st⌐ídavê dræeli hlídku, nemêlo smysl budit na¿e sáhiby pokaædé, kdyæ jsme si mênili smêny. Kdyby byli Alvaradovi normální manæelskÿ pár, dal bych jim samoz⌐ejmê spoleçnÿ stan. Ale nevêdêl jsem, jestli v souçasné dobê nejsou na kordy - promiñte, sleçno Brownleeová - a nep⌐ipadalo mi to jako vêc, na kterou bych se mêl vyptávat. Spaní na vÿpravê není tak jednoduchá záleæitost, jak by si nêkdo mohl myslet. Kromê velkÿch ¿vábû, které do tábora p⌐ilákala vûnê jídla, se kolem hojnê vyskytovaly i ob⌐í cvrçci, jejichæ zvukové projevy si co do hlasitosti nezadaly s popla¿nÿm za⌐ízením. P⌐í¿tího dne ráno jsme ¿li ulovit nêco k jídlu. Vydali jsme se do kopcû, prodíraje se hystÿm kapradím; æádné stopy po zvê⌐i jsme nena¿li. Prodírat se opravdu hustÿm kapraâovÿm porostem dá çlovêku po⌐ádnê zabrat a tak jsme byli za chvíli v¿ichni unavení a zpocení. Kromê toho, zem pod na¿ima nohama byla tak protkaná struækami a potûçky, æe jsme ustaviçnê do nêjakého padali nebo z nêj vylézali. Zahlédli jsme pár p⌐íslu¿níkû rodu Coelophysis - malÿch dlouhoocasÿch dvounohÿch masoæravÿch theropodû váhy men¿ího muæe - ehm - çlovêka. Slídili v kapradí po men¿ích tvoreçcích, které hbitê lovili svÿmi úzkÿmi zubatÿmi çelistmi. Jakmile nás zpozorovali, jen se mihli a byli pryç. Carlyle, jedinÿ z nás, kdo sem p⌐ijel za lovem, za nimi poslal pár kulek, ale minul. Kdyæ jsme se dostali do vy¿¿ích poloh, kapradí zaçalo ⌐ídnout. Smith po celou dobu na¿í cesty cvakal fotoaparátem. Ngata vzru¿enê pobíhal kolem a ohánêl se svou maloráæní brokovnicí. Tu a tam se objevil s nêjakou men¿í je¿têrkou, aby ji uloæil do svého sbêratelského pytle. Jednou jsem mu ⌐ekl: 'Támhle máte taky jednoho!' Ukázal jsem prstem na drobné je¿têrkovité zví⌐átko, ne vêt¿í, neæ krysa. Ngata zamí⌐il brokovnici ale pak ⌐ekl: 'Ne, radêji ne. Vypadá to jako ictidosaurus a nerad bych zast⌐elil jednoho ze svÿch vlastních p⌐edkû.' 'A bojíte se, æe byste zmizel jako kdyæ se zfoukne plamínek svíçky?' 'V¿echno je moæné,' p⌐ipustil. 'Mnohem pravdêpodobnêji by vás çasoprostorové síly vrhly zpátky do va¿í doby a p⌐i tom by vás roztrhaly na kusy,' ⌐ekl jsem. 'Aby zabránily paradoxu, víte. Jednomu mému zákazníkovi se to doopravdy p⌐ihodilo, kdyæ se pokusil vyskytnout dvakrát ve stejném çase.' Po nêkolika hodinách putování si Alavarodovi zaçali stêæovat, æe je bolí nohy. Tak jsme se rozdêlili a já s Ngatou a Carlylem, kte⌐í byli na takové útrapy zvyklí, jsme pokraçoval, zatímco rádæa s ostatními se posadili, aby si na chvíli odpoçinuli. Jak jsme stoupali, objevovalo se mezi stromy p⌐ipomínající ginkga a jehliçnany podobné dne¿ním borovicím, stále víc volnÿch prostranství. Lidi, co by çekali, æe druhohorní krajina bude oplÿvat barvami, by se stra¿nê zklamali, jelikoæ ve¿kerá vegetace má p⌐ibliænê stejnou tmavo zelenou barvu, bez kvêtû. Mezerami mezi stromy jsme za nêkolika dal¿ími vr¿ky vidêli v dálce velkÿ kuæel vulkánu, z jehoæ vrcholu stoupal kou⌐ a vÿpary. Krátce poté, co jsme se rozdêlili, jsem usly¿el zvuky svêdçící o p⌐ítomnosti animálního æivota. Ngata zaçal vzru¿ením bublat a kdybych ho nechytil za rameno, rozbêhl by se dop⌐edu. 'Jen pomalu!' ⌐ekl jsem mu. 'Nejprve se podíváme co to vlastnê je.' 'Ale v téhle dobê p⌐ece æádní allosau⌐i ani tyrannosau⌐i neæili...' 'Já vím,' odpovêdêl jsem, 'ale podle toho, co jsem si p⌐eçetl, po⌐ád tu æilo pár masoæravcû, kte⌐í by si s vámi docela dob⌐e poradili.' Vyrazil jsem kousek p⌐ed skupinkou, snaæe se - s pu¿kou p⌐ipravenou - prohlédnout porostem. Rádæa i já jsme pouæívali ráæi .375 magnum. Svoje ¿est-nul-nulky, dinosarobijky, jsme nechali doma, protoæe jsme si byli jistí, æe se tu nesetkáme s niçím, co by vyæadovalo jejich zásah, a protoæe byly na druhé stranê po⌐ádnê têæké. Nakonec jsme se dostali na malou mÿtinu, na které se pásli çty⌐i dicynodonti. P⌐iplíæil jsem se blíæ, dræe si mezi sebou a zví⌐aty neustále pár cykasû, a zalehl jsem na místê, které mi skÿtalo dobrÿ vÿhled. Carlyle zûstal nêkde vzadu. Byl tam jeden samec, kterÿ se od zbylÿch t⌐í samic li¿il úctyhodnÿmi kly. Ne⌐ekl bych, æe mi p⌐ipomínali lysé ovce. Lysí byli, ale pevnê stavêní, velcí asi jako americkÿ çernÿ medvêd, s b⌐ichatÿmi têly a silnÿmi plazími ocasy. Jejich tlamy zaçínaly rohovitÿm zobanem jako mají æelvy a samec mêl navíc ty své ¿avlovité tesáky. V¿ichni çty⌐i se jako o závod cpali listím a kapradím. Zatracenê ohyzdné bestie, ⌐ekl bych; ale dokázal jsem si p⌐edstavit, æe jim patrnê musíme p⌐ipadat stejnê. Kdyæ jsem se chystal vyst⌐elit, Ngata se dotkl mého lokte. 'Poçkejte okamæik,' ⌐ekl. 'Chci je nejd⌐ív chvíli pozorovat.' Tak jsme çekali a dívali se na zví⌐ata která se po celou tu dobu jen æivila, æivila a æivila, aæ to nebylo ani trochu zábavné. Znovu jsem se p⌐ipravoval vyst⌐elit, kdyæ Ngata za¿eptal: 'Poçkejte, Reggie; nêco se blíæí!' To nêco se ukázalo bÿt dal¿ím dicynodontím samcem. Stávající samec vzhlédl od jídla a varovnê zachrochtal. Novê p⌐íchozí zachrochtal rovnêæ, je¿tê hlasitêji. Dal¿í minutu stáli ti dva chasníci proti sobê, vrhali na sebe nenávistné pohledy - pokud se dá nêco takového ⌐íct o tvorech, kte⌐í absolutnê postrádají jakoukoliv mimiku - a chrochtali. Pak vet⌐elec zívl a p⌐edvedl své tesáky. Stávající samec zívl taky; a pak se zase vrátili ke chrochtání. Tou dobou se k nám p⌐idal i Carlyle, mumlaje nêco v tom smyslu, æe si musel p⌐e¿nêrovat botu. Vet⌐elec se trochu p⌐iblíæil, zívl a zachrochtal. Pak kolem sebe zaçali krouæit a já ztratil p⌐ehled, kterÿ z nich je kterÿ. Nakonec jeden z nich, aƒ uæ to byl kterÿkoliv, seknul druhého do ¿íje; a druhÿ couvl, stále zívaje a chrochtaje. Kdyæ si od svého soka vytvo⌐il dostateçnÿ odstup, otoçil se a kolébal se pryç. A to bylo celé to titánské klání, pokud jste nêco na ten zpûsob çekali. Po celou dobu t⌐i samice zpracovávaly çelistmi vegetaci, jako by se jich souboj vûbec netÿkal. 'Nemûæeme udêlat vdovy ze t⌐í dam najednou,' ⌐ekl jsem Carlylovi. 'St⌐ílejte; mi⌐te na tu vlevo.' Vypálil na nejbliæ¿í samici a ta se svalila na zem. Ostatní t⌐i zví⌐ata se trochu ledabyle rozhlédla, ale nijak nedala najevo, æe by se chtêla dát na útêk. 'S vÿst⌐elem z pu¿ky se je¿tê nesetkaly a nemají z nêj strach, ' ⌐ekl Ngata. 'Bojím se, æe je budeme muset zahnat.' Utrhl cykasovou ratolest a s k⌐ikem a dupáním se vrhl proti zví⌐atûm. Carlyle a já jsme ho napodobili a po chvíli se t⌐i p⌐eæiv¿í zví⌐ata bez velkého spêchu odkolébala do hou¿tí. Kdyæ jsme do¿li k zast⌐elené samici, Ngata ji zaçal mê⌐it a dêlat si poznámky. Zatímco to dêlal, objevil se rádæa se zbytkem skupiny. Mladÿ Smith zaçal fotografovat. Rádæa a já jsme pak vytáhli noæe abychom zví⌐e vyvrhli a odlehçili ho pro p⌐enesení do tábora. Zaçal jsem skládat magnéziovou nosící tyç, kterou jsem mêl v batohu. Ale kdyæ jsme se dali do ⌐ezání, Ngata zvolal: 'Hej, Reggie! To chcete nechat v¿echny ty skvêlé vnit⌐nosti tady?' 'Samoz⌐ejmê,' odpovêdêl jsem. 'Jakÿ by mêlo vÿznam vláçet s sebou do tábota nêjakÿch t⌐icet zbyteçnÿch kilogramû navíc?' 'Ale já je musím prozkoumat! Copak nechápete, æe p⌐ede mnou je¿tê nikdo nemêl p⌐íleæitost prostudovat vnit⌐ní anatomii dicynodontû? V¿echno co mêli k dispozici, byly zkamenêlé kosti! Je to jako bychom se dostali na jinou planetu!' 'Jestli chcete, mûæete si je naloæit do svého sbêratelského vaku--' 'To nejde! Vak uæ mám plnÿ!' 'Je mi líto, ale dêláme, co mûæeme. Na¿e moænosti jsou omezené. A není to va¿e poslední p⌐íleæitost. Pojâte mi radêji pomoci p⌐ivázat zví⌐e k tyçi.' Chvíli to trvalo, neæ se rádæovi a mne poda⌐ilo uklidnit sira Edreda natolik, æe byl ochoten nám zaçít pomáhat. Jelikoæ byl vedle mne druhÿm nejvêt¿ím muæem vÿpravy, bylo na nás, abychom nesli ko⌐ist. Rádæa se zase chopil na¿ich pu¿ek. V pûli cesty zpêt jsem poæádal mladého Smithe, aby vzal mûj konec tyçe, protoæe byl nejmlad¿í a skoro stejnê vysokÿ, jako já, a na druhé stranê já uæ nebyl tak mladÿ, jako d⌐ív. ùplnê jsem zapomnêl, æe o sobê prohla¿oval, æe je 'kluç'. Ale neu¿li jsme ani padesát metrû, kdyæ zakopl o svou vlastní nohu a natáhl se na zem jak dlouhÿ, tak ¿irokÿ. Jelikoæ Ngata p⌐i tom zûstal stát, dicynodont zklouzl z tyçe na Smithe, kterÿ byl rázem celÿ od krve. Tak jsem se tyçe na zbytek cesty chopil zase já. Do tábora jsme se vrátili právê vças, aby se maso stihlo p⌐ed veçe⌐í oçistit a p⌐ipravit. Ná¿ kucha⌐ Ming uæ se dávno nauçil nepozastavovat se nad vzhledem tvorû, které jsme mu nosili jako p⌐íspêvky do kuchynê. Zatímco se maso va⌐ilo, sedêli jsme kolem ohnê, vyprávêli si historky a popíjeli whisky. Paní Alvaredová p⌐i tom sedêla s nohama v kbelíku horké vody. Alvarado, Carlyle a Smith mêli stejnÿ nápad, ale mêli jsme jen jedno vêdro a tak dáma dostala p⌐ednost. Co se whisky tÿçe, nalil jsem v¿em poctivou míru, ale Desmond Carlyle se hlásil o dal¿í. 'Ne, je mi líto,' ⌐ekl jsem. 'Uæ jsem vám ⌐íkal, æe tahle jediná je v¿echno, na co máte dnes veçer nárok.' 'Lepí se na patro,' zavrçel. 'Vypil bych toho pûl litru a nic by to se mnou neudêlalo.' 'Je mi líto,' ⌐ekl jsem. 'Na¿e zásoby jsou propoçítané na çtrnáct dní. Nechci, abychom je vyçerpali, neæ se pro nás vrátí kabina.' Ve skuteçnosti mi spí¿ dêlalo starosti co by se stalo, kdyby nêkterÿ z na¿ich svê⌐encû podlehl démonu alkoholu. Sly¿el jsem, æe se to stalo na jinÿch safari, kde to obças skonçilo rvaçkou. Nikdy se nedá stoprocentnê p⌐edpovêdêt, co s tím çi onÿm çlovêkem alkohol udêlá. Nêkdo se rozpovídá, jinÿ zaçne myslet na sex, dal¿í zase zmalomyslní a je¿tê jinÿ se rozveselí. Jedinÿ zpûsob, jak to u dané osoby zjistit, je opít ji a to by bylo v tomhle prost⌐edí stovky milionû let od jakékoliv pomoci p⌐íli¿ velké riziko. P⌐esto to, co Carlyle vypil staçilo, aby se stal hovornÿm. Zaçal nám vyprávêt zábavnÿ p⌐íbêh o tom, jak lovil lva v Africe. Podle toho, co jsem vêdêl o Africe to ani skuteçnÿ lov nebyl; nic takového uæ tam nêjakou dobu nevedou. Nêkdo tam prostê má lví farmu a kdyæ se naskytne p⌐íleæitost k dobré odmênê, jednoho svého svê⌐ence vypustí a nasmêruje na nêj lovce s pu¿kou. Jelikoæ lvi jsou napûl ochoçení, ani je nenapadne na çlovêka zaútoçit nebo se ho bát a tak tam jen leæí a çekají, neæ k nim lovec p⌐íjde a zast⌐elí je. Ubohé pojetí sportu, jestli vás zajímá mûj názor. Navíc jsem Carlyla podezíral, æe si podobné historky napûl vymÿ¿lí, aby udêlal dojem na æeny. Pak jsem si v¿iml sira Edreda Ngatu. D⌐epel p⌐ed starou dekou, na které mêl rozloæené své dne¿ní úlovky. Aæ na jednu primitívní æelvu v¿echny mému vêdecky netrénovanému oku p⌐ipadaly jako obyçejné je¿têrky. Co v¿ak bylo zvlá¿tní, po Ngatovê velkém snêdém obliçeji kanuly slzy. 'Edrede!' ⌐ekl jsem, 'co se to s vámi dêje?' Podíval se na mne, zavzlykal a hodil do sebe svûj p⌐ídêl whisky. 'Tomu byste nerozumêl, Reggie. Trpím p⌐emírou informací.' 'Coæe? Je¿tê jsem nesly¿el, æe by p⌐íli¿ mnoho novinek nêkoho mohlo rozplakat.' 'Ne; to je jen proto, æe je tady moæno vykonat tak kolosální práci a v¿echnu ji musí udêlat jedinÿ çlovêk - já. Sotva se dokáæu dostat pod povrch. Je to jako byste byl, ⌐eknême, historik, dostal jste se do Alexandrijské knihovny v çasech Ptolemaiovÿch, mêl jste s sebou kopírku a dostal jste za úkol zkopírovat v¿echny ztracené rukopisy za pouhou jednu hodinu. Nedokázal byste za tu dobu zkopírovat víc, neæ zlomek jediného procenta; a jak byste vybral, çím zaçnete? V takové jsem teâ situaci.' 'Hm, nebylo by lépe naloæit tyhle exemplá⌐e do alkoholu, neæ zaçnou páchnout?' 'Máte pravdu,' ⌐ekl a ot⌐el si slzy. V¿ichni byli z celodenního pochodu p⌐íli¿ unavení neæ aby nêkdo nêco namítal proti brzké veçerce. Já s rádæou jsme si v na¿em velitelském stanu udêlali poradu. Nebylo pravdêpodobné, æe by se tu v okruhu jednodenního pochodu vyskytovaly nêjaké pozoruhodné p⌐írodní jevy jako t⌐eba obrovské vodopády srovnatelné s Niagarskÿmi. Byla tu sice sopka, kterou jsme vidêli kdyæ jsme lovili dicynodonta; ale já zastávám názor, æe sopky, stejnê jako velké masoæravé dinosaury, je lépe obdivovat z povzdálí. Takæe jsme se nakonec rozhodli pro kaædodenní vÿlety do rûznÿch svêtovÿch stran, které jsme si rozdêlili tak, aby nám a na¿im oveçkám vydræely na çtrnáct dní. Pak rádæa ⌐ekl: 'Reggie, dêlá mi starosti na¿e æenská cestovatelka v çase.' 'Bojí¿ se, æe nevydræí se silami?' zeptal jsem se. 'Ne; je v dobré fyzické kondici, i kdyæ jí první dny asi budou po⌐ádnê bolet nohy. Je to otázka pohlaví. Zpûsob, jakÿm si vymêñuje dlouhé vÿznamné pohledy s nêkterÿmi muæi - hm, nelíbí se mi to. Radêji bychom na ni mêli dohlédnout.' Pochopte, sleçno Brownleeová. Nejsem æádnÿ puritán. Nemám nic proti sexu. Je to skvêlá vêc a tak, ale ne kdyæ zasahuje do hladkého chodu spoleçnosti Rivers a Ajar. Tak jsem ⌐ekl: 'Dob⌐e, rádæo!' Víte, rádæa je jeden z têch intuitívních typû. Uæ dávno jsem se nauçil, æe kdyæ mê varuje p⌐ed hrozícími problémy v oblasti mezilidskÿch vztahû, je dobré ho poslechnout. Jak uæ jsem ⌐íkal, p⌐idêlil jsem Inez Alvaradové vlastní stan. Takæe mê p⌐irozenê p⌐ekvapilo, kdyæ jsem si p⌐í¿tího rána udêlal kontrolní obchûzku po tábo⌐e a uvidêl jsem, æe z jejího stanu vylézá ná¿ velkÿ Maor, sir Edred Ngata. 'Co tu k çertu tropíte?' ⌐ekl jsem a obda⌐il ho p⌐ísnÿm pohledem. 'Myslel jsem, æe máte spát s Tomem.' Zahihñal se jako malÿ kluk p⌐istiæenÿ p⌐i nêjaké nep⌐ístojnosti a pak zvedl stanovou chlopeñ, aby ukázal, æe uvnit⌐ nikdo není. Pak se znovu zahihñal a ⌐ekl: 'Hm - víte - Inez mne poæádala, abych si s ní vymênil místo. A - ehm - coæpak mûæe gentleman dámê odmítnout tak prosté p⌐ání?' 'Vêdêl jste, æe jsou rozvedení?' 'Ano, sly¿el jsem o tom. Ale nêkterá náboæenství tvrdí jednou svoji - navædy svoji. Tak jsem si ⌐ekl - hm...' 'Ale, dost uæ o tom,' p⌐eru¿il jsem ho. 'Mám dost starostí s tím, abych své oveçky p⌐ivedl ze safari æivé, neæ abych se staral je¿tê o jejich sexuální vyæití.' A ¿el jsem si po své práci. Kdyæ Inez vylezla z Alvaradova stanu, tvá⌐il jsem se, jako bych to nevidêl. Rádæa a já jsme se shodli, æe na¿e oveçky byly z minulého pochodu po⌐ád je¿tê dost unavené, a tak jsme toho dne nikam ne¿li. Ngata trávil ças ¿ƒastnÿm zkoumáním svÿch exemplá⌐û a vyt⌐izoval ty, které mêl vícekrát. Ruce mêl p⌐i tom od krve aæ po lokty a kaædému, kdo byl ochotnÿ ho poslouchat, vysvêtloval, æe tohle je pravdêpodobnê Rhincocephalus zatímco tamto bude s nejvêt¿í pravdêpodobností Eosuchia, jako ti p⌐edkové dinosaurû. 'Coæpak se v téhle é⌐e nevyskytovali æádní skuteçní dinosau⌐i? ' zeptala se Inez Alvaradová. 'P⌐íjde na to,' ⌐ekl Ngata. 'V podstatê záleæí na tom, kde namalujete çáru mezi dinosaury a jejich tektodontní p⌐edky. Vêt¿ina mÿch kolegû ⌐adí coleophysidy jako je ten, kterého jsme vidêli vçera, mezi dinosaury. Jinÿmi slovy, je to otázka pojmenování. Ale na druhé se dá ⌐íct ne, opravdoví dinosau⌐i ve skuteçnosti nikdy neæili.' 'Coæe?' zeptala se Inez udivenê. 'A co pak v¿echny ty obrovské kostry v muzeích? Já vím, æe existují kazatelé, kte⌐í se snaæí p⌐esvêdçit lidi, æe v¿echny ty zkamenêlé kosti jsou jen podvod kterÿm chce Satan zviklad víru lidí...' 'Tak jsem to nemyslel,' p⌐eru¿il ji Ngata. 'Kdyæ je první paleontologové v devatenáctém století vykopali, p⌐edpokládali, æe v¿ichni ti obrov¿tí plazi pat⌐ili ke stejné skupinê, kterou nazvali Dinosauria. Teâ uæ víme, æe pat⌐í do dvou zcela oddêlenÿch ⌐ádû: Saurischia a Ornithischia, které mezi sebou nejsou o nic víc p⌐íbuzné, neæ dejme tomu my a netopÿ⌐i. Rozdíl je ve tvaru jejich pánve. Je moæné vystopovat ji daleko zpátky, aæ k nêkterÿm thekodontûm z doby star¿í, neæ je tato. Mÿm úkolem je trochu nap⌐ímit jejich nejasnÿ rodokmen. P⌐íklad ranného p⌐edstavitele ⌐ádu Saurischia vidíte v tomto malém coelophysidovi, kterÿ není dost velkÿ, abyste se ho museli obávat. Dvounohÿ, masoæravÿ kmen ⌐ádu Saurischia nazÿváme theropodi. Coelophysidové pat⌐í ke stejnému pod⌐ádu karnosaurû, jako nap⌐íklad slavnÿ tyrannosaurus. Druhÿ pod⌐ád Saurischia je tvo⌐en bÿloæravÿmi sauropody, kte⌐í se vyvinuli v nejvêt¿í suchozemská zví⌐ata v¿ech dob. Ti ze souçasné doby vypadají jako dlouhokrké verze dicynodontû, které jsme vidêli vçera. V¿ichni ostatní tak zvaní dinosau⌐i jsou bÿloæraví ornithischiové. Jistê, v pozdních triasovÿch vrstvách byly nalezeny pozûstatky karnosaurû jako byl nap⌐íklad evropskÿ Teratosaurus, kterÿ byl dost velkÿ, aby mohl bÿt nebezpeçnÿ. Ale nejsem p⌐esvêdçen o tom, zda takoví tvorové æili uæ v dobê, ve které se teâ nacházíme; a i kdyby ano, jestli se dostali do zdej¿ích konçin neæ se Pangea rozdêlila.' Jak jsme tak sedêli kolem, kontrolovali si vybavení a naslouchali pouçování sira Edreda, zaçal jsem si uvêdomovat neklid vládnoucí mezi sáhiby. Po v¿ech têch safari - jeden Arabskÿ zákazník mi kdysi ⌐ekl, æe správnÿ plural zní safariin - se çlovêk nauçí rozeznat symptomy. Zvlá¿tê Carlyle tím byl postiæenÿ. Po⌐ád rozebíral a zase skládal svou pu¿ku, çistil ji a vûbec se choval jako zví⌐e v kleci. Zaslechl jsem, jak si mumlá: 'Musím nêco zast⌐elit!' Rádæa a já jsme se rozhodli, æe p⌐í¿tího dne zavedeme na¿i skupinu na severozápad. Na sever jsme ¿li prvního dne a jelikoæ jsme si umínili, æe budeme postupovat systematicky po smêru hodinovÿch ruçiçek, byl severozápad na ⌐adê. Noc byla docela klidná, nepoçítáme-li rámus, kterÿ dêlali ti ob⌐í cvrçci baæící po partnerech, a jiné zvuky mesozoické noci. P⌐í¿tího dne jsme vyrazili, jak jsme si naplánovali. Vidêli jsme dal¿í dicynodonty, vlastnê celé stáda. Kdyæ jsme doobêdvali a p⌐ipravovali se, æe pronikneme je¿tê kousek dál, neæ se vydáme na zpáteçní cestu, Inez Alvaradová mi ⌐ekla: 'Reggie, nevadilo by vám, kdybych se tu je¿tê chvíli zdræela? Dohoním vás.' 'No dob⌐e,' ⌐ekl jsem neboƒ mi bylo jasné, æe ani dámy nejsou imunní proti volání p⌐írody. Vydali jsme se na pochod, ale ne¿li jsme je¿tê ani deset nebo patnáct minut, kdyæ jsme usly¿eli Inezin k⌐ik: 'Pomoc! Pomoc!' Rozbêhli jsme se skrz porost zpátky. Stála p⌐ed malÿm cykasovÿm hájkem a ohánêla se pu¿kou - Mannlicherovkou ráæe devêt, kterou jsem Alvaradovÿm pronajal - proti skupince t⌐í kvadrupedních masoæravcû, které Ngata identifikoval jako rauisuchidy. Byli velcí asi jako vêt¿í pes s lehçími konçetinami a têlem, které bylo po plazím zpûsobu zakonçeno tlustÿm ocasem. Hlavy mêli jako karnosau⌐i jejich velikosti s tlamami plnÿmi ¿piçatÿch zubû. Carlyle se ukázal bÿt nejlep¿ím bêæcem. Neæ jsem za ním p⌐isupêl, uæ mí⌐il pu¿kou. Po prvním vÿst⌐elu se jeden z rauisuchidû svalil na zem. Bang! Druhÿ ¿el k zemi. T⌐etímu z⌐ejmê do¿lo, æe není vítanÿ, protoæe se rozbêhl pryç. Kdyæ jsem popadl dech, ⌐ekl jsem: 'Pro boha æivého, Inez, proç jste nest⌐ílela?' 'Kdyæ jsem sáhla do kapsy, kde nosím munici, zjistila jsem, æe jsem v¿echny náboje nechala v tábo⌐e. Je mi líto, æe jsem provedla takovou hloupost.' Jen jsem si povzdechl. V mé profesi musí çlovêk s takovÿmi vêcmi poçítat a vztekat se nemá smysl. 'No co, stejnê uæ jsme se chtêli vydat na cestu domû. Vezmete si svou trofej, Desmonde?' 'To si pi¿te!' ⌐ekl Carlyle a pustil se do jednoho ze zabitÿch zví⌐at dlouhÿm stahovacím noæem. S rádæovou pomocí se mu velice brzo poda⌐ilo hlavu oddêlit. Rozhodli jsme, æe ji poneseme v jeho ¿ále. ¢ála byla za chvíli docela prosáklá krví, ale jelikoæ zví⌐e postrádalo srst a vnêj¿í u¿i, nebyl æádnÿ jinÿ jednoduchÿ zpûsob, jak jeho hlavu nést. P⌐edpokládám, æe by jí bylo moæné strçit prsty do otav⌐ené tlamy, ale plazi neumírají okamæitê. Çelisti toho chlapíka tu a tam cvakaly je¿tê dobrÿch patnáct minut poté, co jsme mu u⌐ízli hlavu. Nebo jsme si mohli opat⌐it za¿piçatêlou tyç a hlavu na ni nabodnout. Jenæe kdyæ mê to napadlo, okamæitê jsem si vzpomnêl na francouzské revolucioná⌐e, kte⌐í tak zacházeli s lidskÿma hlavama. ¢patnÿ vkus, co ⌐íkáte? ────────────────────────────────── 01 Cestování v çase p⌐i¿lo právê vças, aby zajistilo obæivu 01Reginaldovi Riversovi - loveckému prûvodci na safari za velkou zvê⌐í. 01Mimo rezervace uæ sice æádná velká zví⌐ata neæijí, ale miliony let 01v minulosti, od pleistocenu aæ k prvohorám, oplÿvají vêt¿í lovnou 01zvê⌐í, neæ kdy kdo v moderním svêtê zhlédl. Kaædÿ, kdo si mûæe 01dovolit Riversûv nemalÿ honorá⌐, si mûæe ulovit dinosaura dle 01vlastního vÿbêru. Ale aƒ uæ je poplatek za potê¿ení z lovu jakkoliv 01vysokÿ, Rivers si nêkdy myslí, æe s p⌐ihlédnutím k bolestem hlavy, 01které mu jeho klienti zpûsobují, by mohl bÿt znaçnê vy¿¿í. 01 Mezi zájemci o safari do minulosti jsou fundamentalisté odhodlaní 01dokázat, æe celá evoluce je podvod, fanatiçtí ochránci jenæ si 01nenechají vysvêtlit, æe zví⌐ata, která Rivers st⌐ílí, vyhynula uæ 01p⌐ed desítkami milionû let, vêdci dychtící vidêt, jak náraz asteroidu 01zprovodil ze svêta dinosaury i æena odhodlaná vyspat se se v¿emi 01çleny safari vçetnê vlastního exmanæela. Tyrannosaurus Rex je pouhou 01men¿í nep⌐íjemností v porovnání s touhle sbírkou exemplá⌐û druhu Homo 01sapiens... 01Povídková kniha jednoho z nestorû æánru klasické SF.Tip IKARIE 12/1995 04 Broæ. 252 stran, p⌐eklad P.Hodek, obálka B.Walters, Polaris 1995, 04cena 78,- Kç 0019 ÇARODëJEM SOBë NAVZDORY 12Christopher Stasheff çást I. Na náv¿tênê u malé Plantagenetové. Asteroid p⌐isvi¿têl od souhvêzdí Kozoroha, ⌐ízl zatáçku kolem hvêzdy typu G a namí⌐il si to k její páté planetê. Byla to dráha pro asteroidy ponêkud atypická. Krátce na to byl lapen do gravitaçní sítê planety, obkrouæil ji t⌐ikrát po rûznÿch obêænÿch drahách a zapíchl se do její atmosféry, podoben zá⌐ící hvêzdê. Ve vÿ¿ce sta stop se zastavil a pak se snesl k zemi - snesl. Æádnÿ ohñostroj, æádnÿ kráter - nic drastiçtêj¿ího neæ slehlá tráva. Jeho povrch byl plnÿ ¿rámû a dolíkû, zçernalÿ æárem t⌐ení; ale jinak neporu¿enÿ. Z jeho nitra ozvênou zadunêla slova, která by dokázala zmênit osud planety: 'Çert aby vzal ty dræáky mozkující ¿roub!' Hlas náhle ztichl; jeho majitel se zamraçil a zaposlouchal se. V kajutê bylo absolutní ticho, bez obvyklého prahového ¿umu. Mladÿ muæ zaklel a zaçal ze sebe strhávat protinárazovou pavuçinu. Vyprostil se z antiakceleraçního k⌐esla, vrávoravê se postavil na nohy a pak kolem sebe tápal tak dlouho, dokud se jeho ruce nedotkly plastikové stêny. S jednou rukou na zdi klopÿtal k panelu na druhé stranê kruhové kabiny. Slepê p⌐i tom ¿mátral druhou rukou kolem sebe a klel jako starÿ galaktickÿ lodník, aæ se mu koneçnê poda⌐ilo panel otev⌐ít a stisknout knoflík. Pak se vrátil ke k⌐eslu a unavenê do nêj klesl. Dûvêrné tiché huçení znovu naplnilo kabinu. Ka¿ovitê znêjící hlas kolísavé rychlosti a hlasitosti se zeptal: 'Jeee v¿¿¿echno (Hik!) fffpo⌐ááádku... mylllorrrde Rodneyi?' 'Galaxie je plná bájeçnÿch, skvêle fungujících robotû,' zavrçel jmenovanÿ mylord, 'a já se musím tahat s epileptikem!' 'Prrrosssil jsssem vás, mylllorrrde, abyssste mê nechal óóó--' 'Opravit,' dopovêdêl Rodney, 'a tvoje okruhy vymontovat a p⌐eprogramovat. Ne, díky, jsem spokojenÿ s tvou osobností, jaká je - kdyæ zrovna nezhudla⌐í¿ p⌐istání tak, æe si polámu klíçní kosti!' 'Nechƒ vvva¿¿¿e lorrrdssstvo prrromine, ale v krrritickééém okamæææiku p⌐⌐⌐istááání jsem obdrrræel velice vÿjiiimeçnou radiodepe¿¿¿i, kterrrá--' 'Byl jsi rozptÿlen, to se mi snaæí¿ ⌐íct?' 'Mylorrrde, byl jsem pohrrrouæen v analÿzu--' 'Takæe çást tebe provádêla rozbor rádiovÿch vln a çást p⌐istávala s lodí, coæ bylo trochu p⌐íli¿ velké vypêtí a slabÿ kondenzátor... Fessi! Kolikrát jsem ti uæ ⌐íkal, aby ses soust⌐edil vædy jen na jedinou práci!' 'Mylllorrrd vyjááád⌐illl p⌐⌐⌐ání bÿt jakokoko--' 'Jako hrdina ze starÿch ság, jistê. Ale ne⌐íkal jsem, æe touæím po jejich problémech.' Fessûv elektronickÿ systém se uæ skoro vzpamatoval z pozkratového vyçerpání. 'Ale, mylllorrrde, sama podstata hrrrdinství v sobê zahrnuje--' 'Åle, zapomeñ na to,' zasténal Rodney. Fess si poslu¿nê vymazal p⌐íslu¿né sektory pamêƒovÿch bank. Fess byl velice poslu¿nÿ. Také byl velice starÿ; byl jedním z nêkolika málo zbÿvajících VESS (V¿estrannÿ elektronickÿ spolehlivÿ spoleçník), robotû dnes jiæ dva tisíce let zastaralého typu. Roboti VESS byli programováni na extrémní oddanost a - jako dûsledek toho - byli prakticky vyhubeni p⌐i obranê svÿch pánû v krvavém období Mezivládí mezi kolapsem prastaré Galaktické unie a vznikem Proletá⌐ské asociace státû Terry. Fess (jméno vzniklé p⌐i pokusu vyslovit zkratku 'VESS' foneticky jako jedno slovo) p⌐eæil díky své vrozené epilepsii. Mêl slabÿ kondenzátor, kterÿ p⌐i p⌐etíæení uvolnil ve¿kerou nasbíranou energii v jediném obrovském nêkolik milisekund trvajícím elektrickém vÿboji. Kdyæ se objevily p⌐edbêæné symptomy tohoto elektronického záchvatu - vêt¿inou chyby ve Fessovÿch vÿpoçtech - hlavní ⌐ídící okruh odpojil vadnÿ kondenzátor od zbytku Fessovÿch systémû; ale robot byl mimo provoz, dokud nêkdo jeho hlavní ⌐ídicí okruh neresetoval. Jelikoæ k záchvatûm docházelo v okamæicích velkého zatíæení - jako nap⌐íklad p⌐i p⌐istávání s kosmickou lodí - ehm - asteroidem p⌐i souçasném rozboru rádiovÿch vln, nebo p⌐i snaze ochránit svého pána p⌐ed simultánním útokem - Fess p⌐eæil období Mezivládí; neboƒ kdyæ Proletá⌐i napadli jeho pána, bojoval stateçnê asi tak pêtadvacet sekund a pak zkolaboval. Takto se stal raritou - odváænÿm a oddanÿm sluæebníkem, kterÿ p⌐eæil. Byl jedním z pêti robotû VESS, kte⌐í je¿tê fungovali. Následkem toho byl d'Armandovou rodinou vædy cenên jako poklad - jednak jako staroæitnost, ale mnohem víc pro svou oddanost; skuteçná oddanost ¿lechtickÿm rodinám byla vzácná v kaædé dobê. A tak, kdyæ Rodney d'Armand opustil domov, aby se vydal za dobrodruæstvím a slávou - jelikoæ byl druhÿ syn druhého syna, nic jiného mu ani nezbÿvalo - trval jeho otec na tom, aƒ vezme Fesse s sebou. Rod byl çasto velice vdêçnÿ, æe má Fesse, ale stávalo se také, æe robot projevoval politováníhodnÿ nedostatek taktu. Nap⌐íklad navzdory faktu, æe po drsném p⌐istání kosmické lodi má lidskÿ æaludek sklony k urçité labilitê, se ho Fess zeptal: 'Co si p⌐ejete obêdvat, mylorde? ₧eknême úst⌐ice s ch⌐estem?' Rod nabyl v obliçeji zeleného odstínu, pevnê stiskl çelisti a pokusil se ovládnout vzpouzející se æaludek. 'Ne,' zask⌐ípal zuby, 'a toho 'mylorda' si nech. Nezapomínej, æe jsme na vÿpravê.' 'Nikdy nezapomínám, Rode. Jen na rozkaz.' 'Já vím,' zavrçel jeho pán. 'Myslel jsem to obraznê.' Rod opatrnê poloæil nohy na zem a bolestnê vstal. 'Mému æaludku by docela prospêlo, kdybych se nadÿchal çerstvého vzduchu, Fessi. Je tady nêjakÿ k dispozici?' Robot chvíli ti¿e cvakal a pak odpovêdêl: 'Atmosféra dÿchatelná. Ale radêji si vezmi svetr.' Rod zavrçel a oblékl si pilotní bundu. 'Proç se u starÿch rodinnÿch sluhû vædycky vyvine komplex matky kvoçny?' 'Rode, kdybys æil tak dlouho jako já--' '--tak bych si p⌐ál bÿt dezaktivován. Já vím: 'Robot má vædycky pravdu.' Otev⌐i propusƒ, Fessi.' Dvojité dve⌐e malé vzduchové propusti se se zasyçením otev⌐ely, odhalujíce çernÿ kotouç oblohy posetÿ hvêzdami. Do kabiny vnikl chladnÿ vêt⌐ík. Rod zvrátil hlavu a zhluboka se nadechl. Rozko¿nicky p⌐iv⌐el oçi: 'To je blaho, zase cítit zemi! Æije tady nêco, Fessi?' Stroje zavrçely, jak robot zaçal p⌐ehrávat záznamy z elektronového teleskopu po⌐ízené na obêæné dráze a filtroval z obrazovÿch dat æádané informace o planetê. 'Pevninská plocha se sestává z pêti kontinentû, jednoho ostrova pozoruhodné velikosti a spousty men¿ích ostrûvkû. Kontinenty i vêt¿í ostrovy vykazují stejnÿ typ vegetace - rovníkovÿ de¿tnÿ prales.' 'I na pólech?' 'Do stovky mil od kaædého z nich; polární çepiçky jsou pozoruhodnê malé. Viditelnÿ animální æivot se skládá z obojæivelníkû a rozliçnÿch druhû hmyzu; dá se p⌐edpokládat, æe v mo⌐ích æijí ryby.' Rod si zamnul bradu. 'To vypadá, jako bychom se dostali do velice rané geologické epochy.' 'Do kamenouhelné éry,' p⌐isvêdçil robot. 'A co ten velkÿ ostrov? P⌐edpokládám, æe to je místo, kde jsme p⌐istáli?' 'Správnê. Domorodá fauna a flora ve¿kerá æádná. V¿echny æivotní formy jsou typické pro pozemskÿ pozdní pleistocén.' 'Jak moc pozdní, Fessi?' 'Poçátek historie lidstva.' Rod p⌐ikÿvl. 'Jinÿmi slovy, dostala se sem skupina kolonistû, usídlila se na ostrovê, zlikvidovala ve¿kerÿ domorodÿ æivot a osadila ho pozemskÿmi formami. Nêjakÿ dûvod, proç si vybrali zrovna ostrov?' 'Dost velkÿ, aby uæivil slu¿nou populaci a p⌐i tom dost malÿ, aby minimalizoval problémy se zásahy do ekologie. Také to, æe se ostrov nachází v polárním oceánském proudu, coæ sniæuje teplotu mírnê pod pozemskÿ normál.' 'Velice uæiteçné; u¿et⌐ilo jim to problémy s kontrolou poçasí. Nêjaké pozûstatky toho, co d⌐íve mohlo bÿt mêsty Galaktické unie?' 'Æádné, Rode.' 'Æádné!' Rodovy oçi se roz¿í⌐ily údivem. 'To mi nesedí do celkového schématu. Jsi si tím jist, Fessi?' Vÿvojové schéma zapomenuté nebo retrográdní kolonie - takové, která byla uæ nêkolik tisíciletí bez kontaktu s galaktickou civilizací - se skládalo ze t⌐í pomêrnê p⌐esnê popsanÿch stadií: za prvé, zaloæení kolonie soust⌐edêné kolem moderního mêsta s pokrokovou technologií; za druhé, selhání komunikace s galaktickou kulturou následované p⌐elidnêním mêsta, které vedlo k masové migraci na venkov a rozvinutí zemêdêlské, samozásobitelné ekonomie; za t⌐etí, ztráta technologickÿch znalostí doprovázená rostoucí hladinou povêrçivosti symbolizovanou zavrhnutím p⌐ípadnê tabuizací technologie zaloæené na uhlí a pá⌐e, petrifikací sociálních vztahû a zavedením kastovního systému. Styly oblékání a architektury byly vêt¿inou parodií na galaktické styly: stavêly se nap⌐íklad malé d⌐evêné chÿ¿e ve tvaru polokoule imitující klenuté galaktické geodetické domy. Ale vædycky tam byly ruiny mêsta, pûsobící jako vêçnÿ symbol a podklad pro mytologii. Vædycky. 'Jsi si tím jist, Fessi? Jsi si doopravdy, skuteçnê jist, æe tady není æádné mêsto?' 'Já jsem si vædycky jistÿ, Rode.' 'To je fakt.' Rod na¿pulil rty. 'Obças se mÿlí¿, ale nikdy nepochybuje¿. No dob⌐e, ponechme si otázku mêsta na potom; moæná ho spláchla p⌐íbojová vlna. Provê⌐ mi je¿tê jednou, jestli se jedná o æivotní formy pozemského typu.' Rod proskoçil ¿ipkou t⌐i stopy ¿irokÿm otvorem vzduchové propusti, p⌐istál do para¿utistického kotoulu a zûstal kleçet na zemi. Od opasku si odepnul bojovÿ nûæ - nûæ peçlivê navræenÿ tak, aby nemohl bÿt p⌐isuzován æádné známé kultu⌐e - a z pochvy vytáhl dÿku. Pochva byla tvo⌐ena ¿tíhlÿm kuæelem z bílého kovu s malÿm knoflíkem na ¿piçce. Rod utrhl nêkolik stébel trávy, vhodil je do pochvy a otoçil knoflíkem. Miniaturní p⌐ijímaç vestavênÿ do vnit⌐ní stêny pochvy provedl molekulární sonickou analÿzu travin a data odeslal Fessovi, kterÿ mêl urçit, jestli nêkteré z molekul nejsou nesluçitelné s lidskÿm metabolismem. Kdyby tráva byla pro Roda jedovatá, odeslal by Fess signál zpêt pochvê, jejíæ bílÿ kov by se zbarvil do ruda. Ale v tomto konkrétním p⌐ípadê zûstala pochva st⌐íbrná. 'Çekal jsem to,' zabruçel Rod. 'Je to pozemská tráva, pravdêpodobnê zaseta pozem¿tany, a tohle je pozemská kolonie. Ale kde je mêsto?' 'Je tu velké mêsto - moæná o t⌐iceti tisících du¿ích - u úpatí horského h⌐ebene na severu, Rode.' 'Fajn...' Rod si zamnul bradu. 'Není to sice p⌐esnê to, co jsem myslel, ale lep¿í nêco neæ nic. Jak vypadá?' 'Rozprostírá se na svahu vysokého kopce, na jehoæ vrcholu stojí velká kamenná stavba, silnê p⌐ipomínající st⌐edovêkÿ pozemskÿ hrad.' 'St⌐edovêkÿ!' zamraçil se Rod. 'Mêsto samo sestává z hrazdênÿch, vápnem omítnutÿch domû, jejichæ horní patra p⌐eçnívají nad úzké ulice - moæná bych mêl ⌐íct spí¿ uliçky - kolem nichæ jsou rozestavêny.' 'Hrazdêné!' Rod vstal. 'Poçkej moment, poçkej moment! Fessi, nep⌐ipomíná ti ta architektura nêco?' Robot byl chvíli zticha a pak odpovêdêl: 'Severoevropskou renesanci.' 'Tak,' ⌐ekl Rod, 'tohle urçitê není typickÿ styl retrográdní kolonie. Jak moc ty budovy p⌐ipomínají pozemskou renesanci, Fessi?' 'Podobnost je p⌐esná aæ do nejmen¿ích detailû, Rode.' 'Pak je to úmyslné. A co ten hrad? Je taky renesançní?' Robot se odmlçel a pak ⌐ekl: 'Ne, Rode. Zdá se, æe by mohl bÿt vêrnou kopií staronêmeckého stylu z t⌐ináctého století na¿eho letopoçtu.' Rod p⌐ikÿvl. 'A co styl obleçení?' 'Nacházíme se právê na noçní stranê planety a obyvatelé z⌐ejmê odpoçívají. T⌐i místní mêsíce sice poskytují pomêrnê dost svêtla, ale na ulicích je jen málo lidí... P⌐ece jenom, je tam skupinka vojákû na pozemskÿch koních. Jejich uniformy jsou - hm - kopie uniforem anglické královské gardy.' 'Velice dob⌐e! Je na ulicích je¿tê nêkdo?' 'Hm... skupinka muæû v plá¿tích - hm - dvou⌐adÿch kabátcích a punçochách, ⌐ekl bych a... ano, je¿tê nêkolik venkovanû v ruçnê tkanych halenách, ovinovaçkách a podomácku vyrobenÿch botách...' 'To staçí,' p⌐eru¿il ho Rod. 'Je to galimatyá¿, smêsice rûznÿch stylû. Nêkdo se tu pokusil zavést svoje p⌐edstavy o ideálním svêtê, Fessi. Sly¿el jsi nêkdy o Emigrés?' Robot se na chvíli odmlçel a prohledával své pamêtové banky. Pak zaçal od⌐íkávat: 'Nespokojenci hojnê se vyskytující na konci dvaadvacátého století na¿eho letopoçtu. Nespokojeni se svÿmi 'æivoty proæívanÿmi v tichém zoufalství', obraceli se lidé nejprve k mysticismu a pak k únikové çetbê a zábavê. Postupnê se stala dominantním stylem zábavy hra na st⌐edovêk. Nakonec skupina bohatÿch lidí spojila svá jmêní a zakoupila vy⌐azenou dopravní kosmickou loâ, oznámila svêtu, æe jsou Romantic Emigrés, æe míní obnovit slávu st⌐edovêkého zpûsobu æivota na jednom z nedávno kolonizovanÿch svêtû a p⌐ijmou omezenÿ poçet emigrantû s ambicemi nevolníkû, ⌐emeslníkû a kramá⌐û. P⌐irozenê se na¿lo mnohem víc æadatelû, neæ byli schopni vzít. Proto byli vybíráni na základê 'poetiçnosti jejich du¿í' - aƒ uæ to znamená cokoliv.' 'Znamená to, æe rádi poslouchali stra¿idelné p⌐íbêhy,' pouçil ho Rod. 'Jak to bylo dál?' 'Seznam pasaæérû byl brzy úplnÿ. T⌐ináct ¿éfû, kte⌐í expedici zorganizovali, oznámilo, æe se nadále vzdávají svÿch p⌐íjmení a místo nich adoptují jména slavnÿch st⌐edovêkÿch ¿lechtickÿch rodû - Bourbonû, Medicejskÿch a tak podobnê. Pak kosmická loâ odletêla ke svému p⌐ísnê utajovanému cíli - aby se vyhnuli 'kontaminaci materialistickÿm svêtem'. Nikdy víc o nich nikdo nesly¿el.' Rod se trpce usmál. 'No, myslím, æe jsme je právê na¿li. Co na to ⌐íkají tvoje diody?' 'V podstatê souhlasí, Rode. Statistická analÿza pravdêpodobnosti, æe tohle je kolonie Emigrés, odhaluje následující--' 'P⌐eskoç to,' ⌐ekl Rod rychle. Statistika byl Fessûv koníçek; dát mu sebemen¿í p⌐íleæitost, dokázal by jí nudit celé hodiny. Rod si olízl rty a zadíval se p⌐ibliænê na tu çást lodního trupu, za níæ se skrÿval Fessûv mozek. 'Kdyæ o tom tak uvaæuju, mohl bys ta fakta odeslat SPORTu spolu s na¿ím odbornÿm odhadem, æe jsme na¿li kolonii Emigrés. Udêlej to radêji hned; rád bych, aby vêdêli, kde jsme, pro p⌐ípad, æe by se nám nêco stalo.' SPORT - Spoleçnost pro odstrañování ra¿ícího totalismu - byla organizací zodpovêdnou za pátrání po ztracenÿch koloniích. Proletá⌐ská asociace státû Terry vykazovala pozoruhodnê malÿ zájem o v¿echny kolonie, které se z⌐ekly moderní technologie, a tak ztracené kolonie zûstaly ztracené aæ do doby, kdy byla totalitní vláda PAST nahraæena DDT - Decentralizovanÿm demokratickÿm tribunálem. DDT rychle zkonsolidovalo svou vládu nad Terrou, vládu postavenou na skoro nedosaæitelnÿch principech athénské demokracie. Uæ dlouho bylo známo, æe neefektivnost demokratickÿch vlád v podstatê pramení ze ¿patné komunikace a p⌐edsudkû. Ale dvê století pûsobení bunêk DDT jako t⌐íd venkovskÿch ¿kol vedlo k totální gramotnosti a vzdêlání nejvy¿¿ího stupnê u sedmdesáti dvou procent populace; p⌐edsudky se spolu s dêtskou obrnou a rakovinou p⌐ipojily na seznam léçitelnÿch nemocí. Problém komunikace byl vy⌐e¿en vÿzkumem v laborato⌐ích DDT submolekulární elektronikou, jeæ sníæila náklady na komunikaçní elektronická za⌐ízení do té míry, æe mohla bÿt poprvé v historii vyuæívána opravdu extenzívnê. Kaædÿ çlovêk mêl teâ moænost kdykoliv se okamæitê spojit se svÿm tribunem, a jelikoæ byli vzdêlaní, çasto tlachali o obecnÿch principech - coæ je velice zdravé pro demokracii. Tlachání p⌐es rádio se ukázalo velice efektivní zejména díky automatickÿm záznamûm v¿ech tlachû. Problém záznamû a byrokracie vûbec byl vy⌐e¿en novÿm kazetopáskovÿm záznamovÿm médiem se stopami o tlou¿ƒce jediné molekuly a objevem p⌐ehrávacích systémû dat, které uçinily uçení nazpamêƒ naprosto zbyteçnÿm. Vzdêlání se tím pádem zmênilo vÿhradnê ve vÿcvik v p⌐edstavivosti a úspêch demokracie byl zaji¿tên jednou pro vædy. Po dvou stoletích takovéto p⌐ípravy pûdy byla revoluce DDT pouhou formalitou. Kdyæ v¿ak revoluce skonçí, stávají se revolucioná⌐i p⌐ebyteçní, a navíc mívají zhusta sklon znesnadñovat práci policejnímu aparátu novê ustanovené vlády. A tak se DDT rozhodl, æe nebude sobeckÿ a podêlí se o poæehnání demokracie i s ostatními zbytky Galaktické unie. Jenæe demokraté jsou jen málokdy vítáni na planetách s totalitním uspo⌐ádáním, stejnê jako na têch, kde zvítêzila anarchie - zejména pro samu podstatu demokracie, která je jedinÿm reálnÿm kompromisem mezi totalitou a anarchií. Tehdy nastala pot⌐eba stálé organizace revolucioná⌐û a podvratnÿch republikánskÿch demokratû. Jelikoæ byla po ruce velká zásoba nadbyteçnÿch revolucioná⌐û, organizace se zformovala velice rychle a byla nazvána Spoleçností pro odstrañování totalismu. Slovo 'ra¿ícího' bylo dodáno o století pozdêji, kdyæ uæ byly v¿echny známé obyvatelné planety rozvráceny a p⌐ipojeny k DDT. Sta⌐í revolucioná⌐i po⌐ád p⌐edstavovali problém, dokonce vêt¿í, protoæe jich mezi tím p⌐ibylo; a tak byli rozesláni, aby pátrali po ztracenÿch koloniích. Tak vznikl SPORT, organizace, jejímæ posláním bylo objevovat zaostalé planety a dovést je na cestu pravé demokracie. A jelikoæ Rod objevil planetu ve fázi st⌐edovêku, bylo jeho povinností p⌐içinit se, aby na ní vznikla konstituçní monarchie. Rod, kterÿ se narodil jako Rodney d'Armand (mêl je¿tê pêt dal¿ích jmen, ale çíst je po⌐ád dokola by vám p⌐ipadalo nezáæivné) na planetê obÿvané vÿhradnê roboty a aristokracií, se ke SPORTu dal v mladistvém vêku osmnácti let. Po deseti letech sluæby se zmênil z klackovitého o¿klivého mladíka v hubeného a svalnatého o¿klivého muæe. Obliçej mêl aristokratickÿ; to se o nêm dalo s urçitostí ⌐íct - ale jinak nic. Jeho ustupující vlasy p⌐echázely v ploché, svaæující se çelo s vÿraznÿmi nadoçnicovÿmi oblouky ponêkud zmírnênÿmi kartáçovitÿm oboçím. Oboçí çásteçnê p⌐ekrÿvalo hluboké oçní dûlky, v nichæ se choulil pár otrlÿch ¿edÿch oçí - alespoñ Rod doufal, æe vypadají otrle. Po stranách oçních dûlkû se vypínaly vysoké a ploché lícní kosti, oddêlené nosem, kterÿ by çinil çest orlu çi jinému dravému pernatci. Pod lícními kostmi a nosem byla ¿iroká ústa s úzkÿmi rty, na nichæ mu - dokonce i ve spánku - pohrával ironickÿ úsmêv. Pod ústy vyçnívala hranatá brada. Rod by rád ⌐ekl, æe to byl obliçej tvrdého chlapa, ale bohuæel mêl tendenci znatelnê mêknout, kdyæ/jestli se na nêj usmála nêjaká dívka. Psi a dêti na nêj pûsobili stejnê, leç mnohem çastêji. Byl muæem, kterÿ mêl svûj Sen (kdysi mêl i dívku svÿch snû, ale ta teâ pat⌐ila uæ jen ke vzpomínkám nezralého mládí) - sen o jednotné galaktické vládê (demokratické, p⌐irozenê). Mezihvêzdná komunikace byla pro úçely opravdové demokratické federace po⌐ád je¿tê p⌐íli¿ pomalá; DDT byla ve skuteçnosti pomêrnê volná konfederace svêtû, spí¿ debatní krouæek a servisní organizace, neæ cokoliv jiného. Ale jednoho dne mohly bÿt nalezeny adekvátní metody komunikace, tím si byl Rod jist, a aæ k tomu dojde, hvêzdy budou p⌐ipraveny. On uæ na to dohlédne. 'Je ças pustit se do ⌐e¿ení na¿ich záleæitostí, Fessi. Kaædou chvíli mûæe kolem nêkdo jít a v¿imnout si nás.' Rod se protáhl vzduchovou propustí zpátky do nitra lodi a do své kabiny. P⌐istoupil k panelu na stênê a uvolnil p⌐íchytky. Pod ním se skrÿval ovládací pult, nad nímæ visela bílá, matnê lesklá kovová koule velikosti basketbalového míçe. Z jejího vrchlíku vedl tlustÿ kabel ke stropu kajuty. Rod od¿rouboval konektor, povolil svorky, které dræely kouli na místê a opatrnê ji vyndal. 'Dávej pozor,' ozval se Fessûv hlas z miniaturního sluchátka umístêného za Rodovÿm uchem. 'Ví¿, æe jsem k⌐ehkÿ.' 'Trochu víc dûvêry, prosím,' zamumlal Rod. Mikrofon v jeho çelisti p⌐edal jeho slova Fessovi. 'Zatím jsem tê je¿tê nepustil, ne?' 'Zatím,' zopakoval robot ponu⌐e. Rod si strçil robotûv 'mozek' pod paæi, aby mêl jednu ruku volnou pro manipulaci s ovládáním vzduchové propusti. Jakmile byl zase venku, stiskl knoflíçek na trupu lodi. V boku pseudoasteroidu se otev⌐ely velké dve⌐e. Uvnit⌐ visel v protinárazové síti velkÿ çernÿ kûñ, s hlavou svê¿enou a oçima zav⌐enÿma. Rod stiskl jinÿ knoflík; z nákladního prostoru se vysunul je⌐áb. Kûñ, kterÿ byl zavê¿en na jeho konci, se pomalu kopyty dotkl zemê. Rod otoçil hru¿kou na jeho sedle a v koñovê boku se odsunul panel. Rod vloæil mozek dovnit⌐, upevnil svorky a konektory a pak otoçil sedlovou hru¿kou zpátky; panel se zase hladce zasunul. Kûñ pomalu zvedl hlavu, zast⌐íhal u¿ima, dvakrát mrkl a zkusmo zaræál. 'V¿echno je, jak má bÿt,' ⌐ekl hlas za Rodovÿm uchem. Kûñ sebou zavrtêl. 'Kdyæ mne vyprostí¿ z té houpaçky, provê⌐ím motorické okruhy.' Rod se za¿klebil a uvolnil síƒ. Kûñ vyskoçil, zahrabal kopytem a pak se dal do klusu. Rod svého robota se zájmem pozoroval, aniæ p⌐itom zapomínal hlídat okolí. Kosmická loâ/asteroid p⌐istála uprost⌐ed louky hustê zarostlé letní trávou, lemovanou duby, javory, buky a jasany. Byla noc, ale louka se koupala ve svêtle t⌐í mêsícû. Robot p⌐icválal zpátky k Rodovi a vzepjal se p⌐ed ním na zadní. Jeho p⌐ední kopyta dopadla s temnÿm zadunêním na zem, velké, indigovê modré oçi se up⌐ely na Roda a ¿piçaté u¿i se nap⌐ímily. 'Jsem v po⌐ádku,' oznámil Fess. Rod se znovu za¿klebil. 'Není nic krásnêj¿ího neæ cválající kûñ.' 'Vûbec nic?' 'No dob⌐e, skoro nic. Tak, teâ musíme zahrabat loâ.' Rod stiskl knoflík; dve⌐e nákladového prostoru se zasunuly a uzávêr vzduchové propusti zaklapl. Loâ se zaçala otáçet, nejprve pomalu, ale pak stále rychleji a rychleji, zavrtávaje se p⌐i tom do zemê. Brzy po ní zbyl jen kráter obklopenÿ nízkÿm valem hlíny a drnû - loâ sama teâ spoçívala t⌐i stopy pod povrchem. Rod vytáhl z Fessova sedlového vaku zákopnickou lopatku, se¿rouboval ji a dal se do díla. Kûñ se k nêmu p⌐ipojil a udusával kopyty drny. Do deseti minut se val sníæil na pouhÿch ¿est palcû; v jeho st⌐edu byla hromada zeminy dvacet stop v prûmêru a dvê stopy vysoká. 'Ustup,' ⌐ekl Rod, vytáhl dÿku, otoçil jejím jílcem o sto osmdesát stupñû a ukázal jí na hromadu. Rudê se zablesklo, zemina se zbarvila do vi¿ñové çerveni, roztála a vyhladila se. Rod nêkolikrát p⌐ejel çervenÿm paprskem kolem, aæ byla zem dokonale rovná. Pak je¿tê provedl nêkolik drobnêj¿ích úprav lopatkou. Zbytek zahladí první d鿃. 'Tak, to by bylo,' ⌐ekl a ot⌐el si çelo. 'Ne tak docela.' Rod se nahrbil; zmocnil se ho svíravÿ pocit kolem æaludku. 'Musí¿ se je¿tê obléknout v souladu s místními spoleçenskÿmi zvyky, Rode.' Rod k⌐eçovitê zav⌐el oçi. 'Uçinil jsem p⌐edbêæná opat⌐ení, a zatímco jsi testoval trávu, zabalil jsem do svého sedlového vaku dvou⌐adÿ kabátec.' 'Podívej,' ⌐ekl koneçnê Rod, 'moje uniforma vypadá docela dob⌐e, ne?' 'Têsné kalhoty a vojenské boty by docela u¿ly, to ano. Ale pilotní bundu bude stêæí kdo povaæovat za dvou⌐adÿ kabátec. Musím pokraçovat?' 'Ne, myslím, æe ne.' Rod si povzdechl a zalovil v sedlovém vaku. 'Chápu, úspêch mise je p⌐ednêj¿í neæ mé osobní pohodlí, má dûstojnost i - hej!' Vyt⌐e¿til oçi na nêco dlouhého a ¿tíhlého, co viselo ze sedla. 'Hej co, Rode?' Rod vzal podivnÿ p⌐edmêt do rukou - na jedné stranê mêl dræadlo, jak si Rod v¿iml - a pozvedl ho, aby se na nêj Fess mohl podívat. 'Co má bÿt tohle?' 'Alæbêtínskÿ rapír, Rode. Historická chladná zbrañ, nêco jako dlouhÿ nûæ, zkonstruovanÿ k sekání a bodání.' 'Chladná zbrañ,' opakoval Rod po robotovi, jako by pochyboval o jeho du¿evním zdraví. 'Çeká¿, æe ji budu nosit?' 'Samoz⌐ejmê, Rode. Alespoñ pokud plánuje¿ vystupovat jako obvykle v p⌐evleku.' Rod ze sebe vydal povzdech hodnÿ k⌐esƒanského muçedníka a vytáhl z vaku kabátec. Nasoukal se do nêj a rapír si p⌐ipásal k pravému boku. 'Ne, ne, Rode! Nos ho na levé stranê. Bude¿ ho vytahovat k⌐íæem.' 'Co v¿echno musím podstoupit pro demokracii...' Rod si p⌐ipjal rapír k levému boku. 'Fessi, nep⌐ipadá ti, æe se ze mne stává fanatik?' 'Jistê, Rode. Klasickÿ p⌐ípad psychické sublimace.' 'Æádal jsem tê o názor, ne o analÿzu,' zamraçil se muæ. Pak se podíval na svûj kostÿm. 'Hele! Není to tak zlé, vûbec to není tak zlé!' Vypnul prsa, pozvedl bradu a udêlal nêkolik krokû. Zlatÿ a rudÿ kabátec se matnê zaleskl v mêsíçním svêtle. 'Jak se ti líbím, Fessi?' 'Docela ti to slu¿í, Rode.' V robotovê hlase jako by zaznêlo nêco, co se podobalo mírnému pobavení. Rod se zamraçil. 'Myslím, æe by to chtêlo nêco navrch.' 'V sedlovém vaku, Rode.' 'Myslels na v¿echno, co?' Rod zadoloval v sedlovém vaku a vyt⌐epal z nêj plῃ stejnê modrÿ jako kalhoty jeho uniformy. 'Ten ⌐etêz má procházet pod levou podpaæní jamkou a zprava kolem krku, Rode.' Rod si náleæitê upravil plῃ a postavil se tvá⌐í proti vêtru, nechávaje svûj novÿ ¿at rozevlát ze svÿch ¿irokÿch ramen. 'Jen se na to podívej! Nevypadám skvêle?' 'Jako vyst⌐iæenÿ ze Shakespeara, Rode.' 'Za ty lichotky dostane¿ dvojnásobnou dávku oleje.' Rod se vy¿vihl do sedla. 'Zami⌐ k nejbliæ¿ímu mêstu, Fessi. Chci se p⌐edvést ve svém novém obleku.' 'Zapomnêl jsi zasít kráter, Rode.' 'Coæe? Ach! Jasnê.' Rod vytáhl z pravého sedlového vaku papírovÿ pytlík a rozhodil jeho obsah po çerstvê rozkopané zemi. 'Tak! Teâ uæ jen hezkÿ de¿tík a dva dny rûstu, a nikdo to tu nerozezná od okolní louky. Doufejme, æe sem nikdo nep⌐ijde do té doby...' Kûñ trhl hlavou a vztyçil u¿i. 'Co se dêje, Fessi?' 'Poslouchej,' odpovêdêl robot. Rod se zamraçil a p⌐iv⌐el oçi. Z dálky, nesen vêtrem, k nim zazníval dívçí k⌐ik a smích chlapcû. 'Vypadá to, jako by tu místní omladina po⌐ádala mejdan.' 'Blíæí se to,' upozornil ho Fess ti¿e. Rod zav⌐el oçi a znovu se zaposlouchal. Zvuk opravdu sílil... Podíval se na severovÿchod, smêrem, ze kterého se hluk zdál p⌐icházet, a oçima zapátral na horizontu. Nevidêl nic neæ t⌐i mêsíce na obloze. Náhle se proti jednomu z nich objevil stín. Dal¿í ho následovaly. Smích teâ byl mnohem hlasitêj¿í. 'Asi tak pêtasedmdesát mil za hodinu,' zamumlal Fess. 'Coæe?' 'Pêtasedmdesát mil za hodinu. To je rychlost, jakou se to k nám blíæí.' 'Hmmm.' Rod se kousl do spodního rtu. 'Fessi, kolik uplynulo çasu od chvíle, kdy jsme p⌐istáli?' 'Skoro dvê hodiny, Rode.' Nêco proletêlo nad jejich hlavami. Rod vzhlédl. 'Fessi?' 'Ano, Rode?' 'Oni létají, Fessi.' Zavládlo ticho. 'Rode, musím tê poæádat, abys myslel logicky. Civilizace, která obÿvá tuto planetu, je¿tê nemohla dosáhnout úrovnê cestování vzduchem.' 'Necestují. Oni létají!' Znovu zavládlo ticho. 'Myslí¿ ti lidé sami, Rode?' 'P⌐esnê tak.' Rodûv hlas znêl rezignovanê. 'Açkoliv ne tak úplnê, protoæe ta æena, co právê p⌐eletêla nad námi, letêla na ko¿têti. A docela dovednê, ⌐ekl bych. Vlastnê by se dalo ⌐íct, æe na nêm byla doma jako karty na hracím stolku v Las Vegas... Fessi?' Kûñ stál s nohama strnule nataæenÿma a hlava se mu volnê kolébala mezi nima. 'Ale k çertu!' zaúpêl Rod. 'Uæ zase!' Sáhl pod sedlovou hru¿ku a resetoval hlavní ⌐ídicí okruh. Kûñ pomalu zvedl hlavu a nêkolikrát jí pot⌐ásl. Rod mu p⌐itáhl uzdu a pobídl ho vp⌐ed. 'Coo se staaalooo, Rooode?' 'Mêl jsi záchvat, Fessi. Ale pro v¿echno na svêtê, teâ nekñuç. Ty vzdu¿né bakchanálie se k nám blíæí a není vylouçeno, æe se letí podívat po spadlé hvêzdê. Takæe honem do lesa - a ti¿e, smím-li prosit.' Kdyæ byli v bezpeçí pod stromy na okraji louky, Rod se ohlédl, aby prozkoumal vzdu¿nou flotilu. Mládeæ dovádêla v oblacích asi pûl míle od nêj a vydávala p⌐i tom veselÿ k⌐ik a radostnÿ smích. Vítr k Rodovÿm u¿ím zanesl nêkolik srozumitelnÿch vêt. 'Radujte se, mé dêti! To je lady Gwen!' 'Znamená-li to, æe se p⌐eci jen stane¿ matkou na¿eho covenu, Gwendylon?' 'Tvá spanilost roste kaædÿm dnem, sladká Gwendylon. Rci, jak to dêlá¿?' 'Dozajista ne honbou za zajíçky, Randale...' 'Zní to, jako by se nêjaká mamina ocitla na veçírku çarodêjnické koleje,' zavrçel Rod. 'Jsi v po⌐ádku, Fessi?' '₧ek bych, æe ano,' oznámil robot, 'a uæ jsem zaznamenal nové vylep¿ení pro svûj budoucí ⌐ídicí systém.' 'Hm,' Rod na¿pulil rty. 'Potvrzuje¿ moje pozorování?' 'Nic jiného mi nezbÿvá. Oni opravdu létají.' Poletující omladina jako by si vzpomnêla na pûvodní cíl své cesty. Zasvi¿têli nad loukou smêjíce se a pok⌐ikujíce jeden na druhého, zakrouæili nad kruhem odhalené zemê a pak se jeden po druhém snesli dolû a rozestavili se kolem. 'Tak, teâ uæ se nedá moc pochybovat o tom, proç jsou tady, co?' Rod se posadil na zem, upravil si plῃ a op⌐el se o Fessovy p⌐ední nohy. 'Myslím, æe nám nezbÿvá nic jiného neæ çekat.' Otoçil kamenem na svém prstenu o devadesát stupñû a zamí⌐il jím na skupinku. 'Odposlech, Fessi.' Kámen v prstenu teâ fungoval jako velice citlivÿ smêrovÿ mikrofon; jeho signál byl prost⌐ednictvím Fesse p⌐ená¿en do sluchátka za Rodovÿm uchem. 'Nemêliæ bychom o tom královnu zpraviti?' 'Nikolvêk, zbyteçnê by to v ní ouzkost probudilo.' Rod se zamraçil. 'Co sis z toho vybral, Fessi?' 'Jenom to, æe je to alæbêtinská angliçtina, Rode.' 'Proto asi SPORT vædycky posílá s roboty lidi,' povzdechl si Rod. 'No dob⌐e, zaçneme s oçividnÿm: jazyk potvrzuje, æe se jedná o kolonii Emigrés.' 'Ano, jistê,' zamumlal Fes nep⌐íli¿ p⌐esvêdçivê. 'Ale no tak, starÿ symbiote, æádné remcání. Já vím, æe nepovaæuje¿ samoz⌐ejmosti za hodny hlá¿ení; ale p⌐ehlédnutí samoz⌐ejmÿch faktû mûæe nêkdy vést k p⌐ehlédnutí tajemství, skrytÿch pod jejich povrchem, nemyslí¿?' 'No...' 'Správnê. Tak. Zmiñovali se o královnê. To znamená, æe zdej¿í vláda je monarchie, p⌐esnê jak jsme p⌐edpokládali. Ta omladina oznaçovala sama sebe za coven, to znamená, æe se povaæují za çarodêjnice a çarodêjníky... S p⌐ihlédnutím k jejich zpûsobu p⌐emisƒování jsem naklonên tomu vê⌐it. Ale...' Nechal ale viset nêkolik minut ve vzduchu. Fess nastraæil u¿i. 'Taky ⌐íkali, æe o tom poví královnê. Tudíæ musí mít p⌐ístup ke královninÿm u¿ím. Co to znamená, Fessi? Monarchie schvalující çarodêjnictví?' 'To není bezpodmíneçnê vylouçeno,' namítl Fess vêcnê. 'Vhodnÿ p⌐íklad by mohl bÿt král Saul a çarodêjnice z Endoru...' 'Ale tyhle mají p⌐ístup ke dvoru.' 'Rode, dêlá¿ unáhlené závêry.' 'Ne, jen p⌐icházím s pronikavÿm pohledem na vêc.' 'Proto asi SPORT vædycky posílá s lidmi roboty,' opáçil Fess. 'Touché. Ale ⌐íkali taky, æe kdyby to ⌐ekli královnê, vzbudilo by to v ní 'ouzkost'. Co tím mysleli, Fessi?' 'Mysleli tím obavy, Rode.' 'Hm. Pak by zdej¿í královna mêla bÿt spí¿ citlivá.' 'Mohla by bÿt, ano.' P⌐es louku se k nim donesla hudba - skotské dudy hrající doprovod k starému cigánskému popêvku. Mladí lidé tançili na holé pûdê a nêkolik stop nad ní. 'Bavorské selské tance,' zamumlal Fess. ''Kde konec svêta na nás çeká...'' zanotoval Rod a pohodlnê si natáhl nohy. 'Smí¿ená kultura peçlivê kombinující to nejhor¿í, co sta⌐içká Zemê mohla nabídnout.' 'To není p⌐íli¿ objektivní názor, Rode.' Rod pozvedl oboçí. 'Copak tobê se dudy líbí?' Zaloæil si ruce, bradu si op⌐el o hrudní kost a nechal na Fessovi, kterÿ nemêl pot⌐ebu spánku, aby hlídal. Robot dræel stráæ nêkolik hodin, p⌐eævykuje p⌐i tom novê získaná data. Kdyæ hudba zeslábla a ztichla, ¿ƒouchl do Roda kopytem. 'Grumf!' ⌐ekl Rod, kterÿ se rázem probudil do plné bdêlosti, jak se na správného tajného agenta slu¿í. 'Veçírek konçí, Rode.' Omladina se vznesla do vzduchu a zamí⌐ila zpátky na severovÿchod. Jedna z postav sedêla vzp⌐ímenê na ko¿têti; ve vzduchu se k ní p⌐idruæila postava mladého hocha. 'Doufat-liæ smím, æe uæ se nás nebude¿ víc stranit, lady Gwendylon?' 'Randale, tobê kdyæ my¿ by byla dána, touæil bys hnedle po olifantovi. Na p⌐í¿tê lépe uçiní¿, kdyæ dvornosti skládat dêvám o ¿est let tebe star¿ím zkou¿eti nebude¿!' Ko¿tê se rozletêlo p⌐ímo k Rodovi, mihlo se nad stromy a bylo pryç. 'Mmm, ano!' Rod si olízl rty. 'Zdá se, æe to dêvçe má ⌐íz. A podle toho, co jsem sly¿el, je kapánek star¿í, neæ ti ptaçí mozci...' 'Myslel jsem, æe jsi nad takové vêci povznesenÿ, Rode.' 'Coæ je jen ohleduplnêj¿í zpûsob, jak ⌐íct, æe by se mnou stejnê nechtêla nic mít. No co, i kdyæ nekoupím, kouknout se do vÿkladních sk⌐íní mûæu vædycky.' Çarodêjnická omladina zmizela za obzorem a jejich smích pomalu utichl. 'Tak, a je to.' Rod si protáhl nohy a zaçal vstávat. 'Je po veçírku a my nejsme o nic moud⌐ej¿í.' Vstal. 'Tak çi tak, alespoñ nás neodhalili; o kosmické lodi pod zemí nikdo neví.' 'Ale kdéæ, nikoliv,' zachichotal se tenkÿ hlásek. Rod ztuhl, otoçil se a vyt⌐e¿til oçi. Za ním, mezi ko⌐eny starého dubu stál muæík, podsaditÿ, rozesmátÿ a v¿eho v¿udy dvacet palcû vysokÿ. Na sobê mêl dvou⌐adÿ kabátec a úzké kalhoty v rûznÿch odstínech hnêdé, mêl velice bílé zuby a celkovê pûsobil dojmem pêkného ro¿ƒáka. 'Kníæe elfû by ocenil tvou náv¿têvu, mist⌐e çarodêji,' ⌐ekl muæíçek a znovu se zakuckal smíchy. Rod po nêm skoçil. Ale çlovíçek uæ byl pryç, nechávaje za sebou jenom radostnÿ smích. Rod vstal, zaposlouchal se do ¿umêní vêtru çechrajícího listy starého dubu a posledního tichého chichotání doznívajícího mezi ko⌐eny stromu. 'Fessi,' ⌐ekl, 'Fessi, vidêls to?' Æádné odpovêdi se mu nedostalo. Rod se zamraçil a otoçil se. 'Fessi? Fessi!' Robotova hlava se pomalu kÿvala mezi jeho p⌐edníma nohama. 'Ach, k çertu!' Zadunêní zvonu oznamovalo devátou hodinu dopolední nêkde ve velkém, rozpadajícím se mêstê, jeæ bylo - alespoñ pokud mohl Rod a Fess soudit z jejich rychlosti a azimutu - mate⌐skou základnou çarodêjnické omladiny. V souvislosti s jejich poznámkami o královnê Rod doufal, æe by to mohlo bÿt souçasnê i hlavní mêsto ostrova. 'Je to jen domnênka,' dodal rychle. 'Samoz⌐ejmê,' zabruçel Fess. V robotovê hlase se dalo vycítit shovívavé povzdechnutí. 'Jaké jméno bych mêl pouæít, dojde-li ke kontaktu na bezprost⌐ednêj¿í úrovni?' 'Proç ne Rodney d'Armand VII.? Tohle je jeden z têch ⌐ídkÿch p⌐ípadû, kdy je tvé pravé jméno p⌐imê⌐ené podmínkám.' Rod zavrtêl hlavou. 'P⌐íli¿ troufalé. Mí p⌐edkové nikdy nedosáhli svÿch aristokratickÿch cílû.' 'Oni byli aristokraté, Rode.' 'Jasnê, ale to byli na na¿í planetê v¿ichni, Fessi, s vÿjimkou robotû. A æili spo⌐ádanÿm rodinnÿm æivotem tak dlouho, aæ získali právo vydávat to za çest.' 'A copak to není dost velká çest--' 'Pozdêji,' p⌐eru¿il ho Rod. Fess mêl naprogramované kázání o tradici noblesse oblige z Robotí encyklopedie a ochotnê s ním zaçal p⌐i sebenepatrnêj¿ím náznaku naráæky. 'Teâ tu máme drobnÿ problém s mÿm jménem, vzpomíná¿?' 'Kdyæ na tom trvá¿,' ⌐ekl Fess znechucenê. 'Zase námezdnÿ voják?' 'Ano. To mne opravñuje k cestování.' Fess sebou trhl. 'Mohl by ses vydávat za potulného pêvce...' Rod zavrtêl hlavou. 'Od potulnÿch pêvcû se çeká, æe znají nejnovêj¿í zprávy a klípky. Ale vzít s sebou harfu není tak ¿patnÿ nápad - zvlῃ pokud je panovníkem æena. Píseñ obças pomûæe çlovêku tak, kam se s meçem nedostane...' 'Takæe jako vædycky... Vyhovovalo by ti jméno 'Gallowglass', Rode? Je to starÿ irskÿ termín pro æoldné⌐e.' 'Gallowglass...' Rod vychutnal slûvko na jazyku. 'Není to ¿patné. Má to b⌐ink.' 'Stejnê jako ty sám.' 'Myslels to ironicky, nebo se mi to jen zdá? Ale je to dobré, solidní jméno... i kdyæ se na nê zrovna nehodí vÿraz hezké.' 'P⌐esnê jako na tebe,' zamumlal robot. 'Troufám si tvrdit, æe je to ono. Rod Gallowglass, hou!' Náhle Rod p⌐itáhl uzdu a zastavil svého o⌐e. Odnêkud z nedaleka p⌐ed nimi se ozÿvalo tlumené huçení davu. Rod se zamraçil. 'Co to má znamenat?' 'Mohl bych doporuçit obez⌐etnÿ prûzkum...' 'To není ¿patnÿ nápad. Dej se do toho, ale na¿lapuj opatrnê, prosím tê.' Fess pomalu kráçel úzkou mêsíci osvêtlenou uliçkou, tisknouc se do stínu starÿch, vêtrem o¿lehanÿch zdí. Na rohu zastavil, natáhl krk a natoçil svou koñskou hlavu do pravého úhlu. 'Co tam vidí¿, sest⌐içko Aniçko?' 'Dav,' ⌐ekl Fess. 'Omraçující post⌐eh, milÿ Watsone. Nêco kromê toho?' 'Pochodnê a mladíka, kterÿ ¿plhá na pódium. Promine¿-li mi to p⌐irovnání, Rode, velice nápadnê to p⌐ipomíná ve⌐ejné manifestace na tvé alma mater.' 'Nic není vylouçeno.' Rod sklouzl na zem. 'Ty zûstañ tady, mûj velkÿ p⌐íteli. Já pûjdu na vÿzvêdy.' ───────────────────────────────── 01Gramarye - svêt, kde jsou elfové, çarodêjnice, duchové a jiné mÿtické 01postavy pozemského st⌐edovêku bêænou realitou. Svêt, kde je Dobro 01a Zlo p⌐esnê oddêleno jako çerná a bílá. Svêt na pokraji zkázy. Jen 01Rod Gallowglass, tvrdohlavÿ produkt technické civili- zace, mûæe 01zachránit lid Gramarye od jeho osudu - tím, æe se sobê navzdory stane 01çarodêjem. Ale racionální Rod Gallowglass v magii nevê⌐í... 01První çást cyklu æánru science fantasy. 04Broæ. 286 stran, p⌐eklad P. Caha, obálka Z. Bou¿ková, Polaris 1995, 04cena 76,- Kç. Od téhoæ autora vy¿lo: Vzk⌐í¿ení krále Sk⌐eta Çarodêj odpoutanÿ Çarodêj rozzu⌐enÿ P⌐ipravujeme: Çarodêj putující Çarodêj se ztratil 0020 V ë Ç N Å V Å L K A 12Joe Haldeman çást 1. Vojín Mandella 'Dnes veçer vám ukáæu osm tichÿch zpûsobû, jak zabít çlovêka.' Chlápek, kterÿ to prohlásil, byl seræant, odhadem nanejvÿ¿ o pêt let star¿í, neæ já. Takæe jestli nêkdy zabil çlovêka v boji, musel tu udêlat uæ jako dítê. Znal jsem uæ osmdesát zpûsobû, jak zabít çlovêka, ale vêt¿ina z nich byla zatracenê hluçná. Uvelebil jsem se vzp⌐ímenê na své æidli a nasadil vÿraz p⌐edstíraného zájmu, ale p⌐itom jsem s oçima otev⌐enÿma d⌐ímal. Totéæ dêlala vêt¿ina ostatních. Uæ jsme vêdêli, æe na tyhle veçerní p⌐edná¿ky obvykle neza⌐azují nic dûleæitého. Probudilo mê vrçení promítaçky ukazující têch 'osm tichÿch zpûsobû'. Nêkte⌐í z hercû museli mít vymazanÿ mozek, protoæe p⌐itom doopravdy za⌐vali. Kdyæ film skonçil, dívka v první ⌐adê zvedla ruku. Seræant kÿvl a ona se postavila do vzorového pohovu. Nevypadala ¿patnê, ale ¿íji a ramena mêla trochu moc svalnaté. Tak vypadá kaædÿ, kdyæ se pár mêsícû tahá s plnou polní. 'Pane,' --po dobu vÿcviku jsme museli oslovovat seræanty 'pane'-- 'Vêt¿ina têch zpûsobû... váænê, p⌐ipadají mi... tak trochu hloupé.' 'Na p⌐íklad?' 'Jako t⌐eba zabít chlapa úderem zákopnické lopatky do ledvin. Chci ⌐íct, kdy se nám mûæe doopravdy stát, æe budeme mít po ruce jen zákopnickou lopatku a ne pistoli nebo nûæ? A proç ho s ní prostê nepra¿tit po hlavê?' 'Mûæe na ní mít helmu,' odpovêdêl docela rozumnê. 'Kromê toho, Tau⌐ané ledviny ani nemají!' Seræant pokrçil rameny. 'Pravdêpodobnê ne.' Bylo to v roce 1997 a tenkrát je¿tê nikdo æádného Tau⌐ana nevidêl; vlastnê ani jejich pozûstatky vêt¿í neæ seæehnutÿ chromozom. 'Ale chemické sloæení jejich têl je podobné na¿emu a musíme p⌐edpokládat, æe jsou stejnê sloæité bytosti. Musí mít slabiny, zranitelná místa. Je na vás, abyste zjistili, kde je mají. To je velice dûleæité.' Píchl prstem do promítacího plátna. 'Têchhle osm trestancû bylo zabito pro va¿e dobro, protoæe vy musíte zjistit, jak lze zabíjet Tau⌐any, a musíte to umêt dokázat jak s pomocí bevawattového laseru, tak pilníçkem na nehty.' Posadila se, ale nevypadala p⌐íli¿ p⌐esvêdçenê. 'Je¿tê nêjaké otázky?' Nikdo nezvedl ruku. 'OK. Pó-zor!' Vyskoçili jsme do pozoru a on si nás vyçkávavê zmê⌐il. 'Jdête do prdele, pane!' ozval se sbor unavenÿch hlasû. 'Hlasitêji!' 'JDëTE DO PRDELE, PANE!' Jeden z têch slaboduchÿch vojenskÿch vynálezû na povzbuzení morálky. 'To uæ bylo lep¿í. Nezapomeñte na zít⌐ej¿í ranní cviçení. Budíçek ve 3:30, nástup 4:00. Kaædÿ, koho nachytám po 3:40, má çárku. Rozchod!' Zatáhl jsem zip své kombinézy a vydal se snêhem do kuchynê na ¿álek soji a çouda marijánky. Vædycky mi staçilo pêt nebo ¿est hodin spánku a to byl taky jedinÿ ças, kdy jsem mohl bÿt sám sebou a alespoñ na chvíli zapomenout na armádu. Pár minut jsem se díval na zprávy. V oblasti Aldebaranu byla zniçena dal¿í kosmická loâ. Do¿lo k tomu p⌐ed çty⌐mi roky. Na¿i tam poslali záchrannou vÿpravu, ale bude trvat dal¿í çty⌐i roky, neæ se tam vûbec dostane. Tou dobou uæ budou Tau⌐ani mít pod kontrolou v¿echny dûleæité planety. Kdyæ jsem se vrátil na ubytovnu, v¿ichni uæ leæeli a hlavní svêtla byla zhasnutá. Celá na¿e rota ¿la z jednoho cviçení do druhého uæ od chvíle, kdy jsem se vrátili ze çtrnáctidenního vÿcviku na Mêsíci. ¢aty jsem si sloæil do sk⌐íñky, podíval jsem se na ubytovací plán a zjistil jsem, æe mám palandu 31. Zatracenê, zrovna pod topením. Tak ti¿e, jak jen to ¿lo, abych nevzbudil svého spolunocleæníka, jsem se protáhl mezi závêsy. Nerozpoznal jsem, kdo leæí vedle mê, ale ani jsem se o to nestaral. Vklouzl jsem pod p⌐ikrÿvku. 'Jde¿ pozdê, Mandello,' zívla. Byla to Rogersová. 'Promiñ, æe jsem tê probudil,' za¿eptal jsem. 'Æádná ¿koda.' P⌐itulila se ke mnê a sev⌐ela mê v objetí. Její têlo bylo horké a p⌐imê⌐enê mêkké. Poplácal jsem ji po hÿædích zpûsobem, kterÿ byl mínên jako bratrskÿ. 'Brou noc, Rogersová.' 'Dobrou, ty h⌐ebçe.' Vrátila mi laskání mnohem procítênêji. Proç vás vædycky dají k unavené, kdyæ jste çilÿ, a k çilé, kdyæ jste sám unavenÿ? Poddal jsem se nevyhnutelnému. 2. 'No ták, trochu æivota do toho umírání, zatracenê! Vy tam s tím nosníkem! Hejbnête sebou - hejbnête têmi svÿmi línÿmi zadky!' Kolem poledne p⌐i¿la teplá fronta a sníh se zmênil v b⌐eçku. Permaplastovÿ nosník váæil pêt set liber a nesl se zatracenê ¿patnê i kdyæ zrovna nebyl pokrytÿ ledem. Byli jsme na nêj çty⌐i, dva po kaædé stranê, a pokou¿eli jsme se jej udræet mrznoucími koneçky prstû. Mou partnerkou byla Rogersová. 'Pozor!' zajeçel chlápek za mnou aby nás upozornil, æe mu nosník vyklouzl. Byl dost têækÿ, aby dokázal p⌐erazit nohu. V¿ichni jsme ho pustili a uskoçili stranou. Nosník dopadl na zem a rozst⌐íkl kolem sebe bláto a snêhovou b⌐eçku. 'Do prdele, Petrove,' zajeçela Rogersová, 'proç se radêji nedá¿ k Çervenému k⌐íæi nebo k nêçemu podobnému? Ten zasranej nosník p⌐ece není zase tak zasranê têækej.' Vêt¿ina dívek se vyjad⌐uje trochu vybranêji. Rogersová byla tak trochu drsñák. 'No ták, hejbnête sebou, k sakru, nosiçi - epoxidová skupino! Popoæeñte je trochu! Popoæeñte je!' Na¿i dva epoxiâáci vybêhli a mávali kbelíky. 'Pohni se, Mandello! Mrznou mi koule.' 'Mnê taky,' ⌐eklo dêvçe spí¿ s p⌐esvêdçením neæ s logikou. 'Raz - dva - hej!' Zvedli jsme nosník a vrávorali s ním k mostu. Byl uæ ze t⌐í çtvrtin hotovÿ. Vypadalo to, æe nás druhá çeta p⌐edstihne. Normálnê bych na to ka¿lal, ale domû poletí çeta, která svûj most postaví první. Ostatní çekají çty⌐i míle v blátê plus æádnÿ odpoçinek p⌐ed veçe⌐í. Donesli jsme nosník na místo, se zazvonêním ho pustili a se⌐ídili svorníky, které ho upevñovaly k svislé vzpê⌐e. Æenská polovina epoxidové skupiny na nêj zaçala plácat lepidlo je¿tê d⌐ív, neæ jsme ho staçili zajistit. Její partner çekal na nosiçe na druhé stranê. Pokladaçi çekali u paty mostu, kaædÿ s blokem lehkého, vyztuæeného permafrostu nad hlavou jako s de¿tníkem. Byli su¿í a çistí. Nahlas jsem se podivil, çím si to zaslouæili, a Rogersová navrhla nêkolik malebnÿch, t⌐ebaæe nepravdêpodobnÿch moæností. Zrovna jsme se chtêli vrátit pro dal¿í nosník, kdyæ nadporuçík (jmenoval se Dougelstein, ale ⌐íkali jsme mu 'Noták') zapískal na pí¿ƒalku a k⌐ikl: 'No ták, vojáci a vojaçky, deset minut pauza. Zaku⌐te si, jestli máte co.' Sáhl do kapsy a zapnul p⌐ívod tepla do na¿ich kombinéz. Rogersová a já jsme se posadili na ná¿ konec nosníku a já vytáhl cigárta¿ku. Mêl jsem spoustu marijánek, ale mêli jsme zakázáno kou⌐it ji d⌐ív, neæ skonçí veçerní vÿcvik. Jedinÿ tabák, kterÿ jsem mêl, byl na t⌐i palce dlouhÿ ¿paçek doutníku. Zapálil jsem ho o stranu cigárta¿ky; po nêkolika prvních tazích se nezdál tak zlÿ. Rogersová si taky potáhla, spí¿ ze zdvo⌐ilosti, ale za¿klebila se a vrátila mi ho. 'Byl jsi ve ¿kole, kdyæ tê odvedli?' zeptala se. 'Jo. Zrovna jsem dodêlal fyziku. Chystal jsem se na uçitelskÿ diplom.' Smutnê pokÿvala hlavou. 'Já studovala biologii...' 'To jde.' Nabral jsem hrst snêhové b⌐eçky. 'Jak jsi byla daleko?' '¢estÿ rok, bakalá⌐skÿ titul.' Zaryla botou do rozb⌐edlého snêhu a nakopla hromádku bláta a snêhu o konzistenci zmrzlého mléka. 'Proç se ta zasraná vêc musela p⌐ihodit zrovna nám?' Pokrçil jsem rameny. Nevyæadovala odpovêâ, alespoñ ne tu, kterou nám po⌐ád opakovalo PSOSN. Intelektuální a fyzická elita Zemê jeæ brání lidstvo proti hrozbê Tau⌐anû. Ævásty. V¿echno to byl jen velkÿ experiment. Zjistit, jestli by se nám mohlo poda⌐it p⌐imêt Tau⌐any k pozemnímu boji. Noták odpískal konec pauzy o dvê minuty d⌐ív, coæ jsme çekali, ale já, Rogersová a dva dal¿í nosiçi jsme sedêli je¿tê dal¿í minutu, neæ epoxiâáci a pokladaçi skonçili s na¿im nosníkem. Topení v kombinézách uæ jsme mêli zase vypnuté, takæe jsme se t⌐ásli zimou, ale zûstali jsme sedêt z principu. Ve skuteçnosti neexistoval æádnÿ dûvod trénovat nás v odolnosti na chlad. Typická armádní polologika. Jistê, tam, kde pûjdeme, je zima, ale ne zima v pozemském slova smyslu. Teplota p⌐estupních planet se neustále dræí jeden nebo dva stupnê nad absolutní nulou - kolapsary totiæ nezá⌐í - a jestliæe pocítíte zimu, znamená to, æe v p⌐í¿tím zlomku sekundy budete po smrti. P⌐ed dvanácti lety, kdyæ mi bylo deset, vêdci objevili kolapsarové skoky. Staçí vrhnout p⌐edmêt dostateçnou rychlostí na kolapsar a vyskoçí v nêkteré jiné çásti galaxie. Netrvalo to dlouho a byl objeven i vzorec, podle nêhoæ bylo moæno vypoçítat, kde se ten p⌐edmêt objeví: putoval totiæ po⌐ád po stejné 'p⌐ímce' (samoz⌐ejmê v Einsteinovê geometrii), po které by se pohyboval, kdyby nemêl v cestê kolapsar - dokud nenarazí na pole jiného kolapsaru, aƒ uæ se objeví kdekoliv, brædên stejnou rychlostí, jakou byl vræen proti pûvodnímu kolapsaru. Doba p⌐emístêní od jednoho kolapsaru k druhému... byla nulová. To dalo po⌐ádnê zabrat matematickÿm fyzikûm, kte⌐í museli p⌐edefinovat souçasnost dêjû; museli rozbít celou obecnou teorii relativity a vytvo⌐it ji znovu. Na druhé stranê to velice potê¿ilo politiky, protoæe teâ mohli klidnê poslat náklad kolonistû na Fomalhaut za ménê, neæ kdysi stálo vypravit kosmickou loâ na Mêsíc. Lidí, které by politikové vidêli radêji na Fomalhautu, kde mohli proæívat bájeçná dobrodruæství, neæ na Zemi, kde pûsobili jen potíæe, nebylo málo. Kaædá loâ byla doprovázena automatickou sondou letící pár milionû mil za ní. To uæ jsme vêdêli o p⌐estupních planetách, obíhajících kolem kolapsarû. ùçelem automatickÿch sond bylo vrátit se a dát nám zprávu, pokud by kosmická loâ narazila 0.999 rychlosti svêtla do p⌐estupové planety. K takové katastrofê zatím nikdy nedo¿lo, ale p⌐i¿el den, kdy se jedna automatická sonda vrátila sama. Její data byla analyzována a zjistilo se, æe kosmická loâ, kterou provázela, byla napadena jinou lodí a zniçena. Do¿lo k tomu poblíæ Aldebaranu v souhvêzdí Bÿka, ale jelikoæ 'Aldeba⌐ani' se ¿patnê vyslovuje, byli nep⌐átelé pojmenováni podle latinského oznaçení souhvêzdí 'Tau⌐ani'. Od té doby dostávaly lodi kolonistû ozbrojenÿ doprovod. Çasto byly ozbrojené lodi vysílány i samotné, a nakonec se Kolonizaçní skupina zaçala zkracovat jako PSOSN, Prûzkumné síly OSN s dûrazem na 'síly'. Nakonec nêjakÿ chytrák ve Valném shromáædêní rozhodl, æe bychom mêli mít armádu pê¿ákû, kte⌐í by hájili p⌐estupní planety nejbliæ¿ích kolapsarû. Naçeæ v roce 1996 vznikl zákon o Elitních odvodech a nejelitnêj¿í odvedenecká armáda v historii váleçnictví. Takæe jsme tady, padesát muæû a padesát æen s IQ nad 150, s nadprûmêrnê zdravÿmi a silnÿmi têly, a marníme své mimo⌐ádné schopnosti v blátê a snêhové b⌐eçce st⌐ední Missouri - nap⌐íklad na uçení se stavbê mostû na planetách, kde jedinou tekutinou jsou tu a tam roztrou¿ené louæe kapalného hélia. 3. Asi o mêsíc pozdêji jsme prodêlali své poslední cviçení, p⌐esun na planetu Charon. Açkoliv se nacházela skoro v periheliu, byla po⌐ád víc neæ dvakrát tak dál od Slunce neæ Pluto. Naloæili nás do 'dobytçáku' konstruovaného k p⌐epravê dvou set kolonistû spolu s vybranÿmi druhy rostlinstva a zví⌐ectva. Nemyslete si, æe jsme mêli kdoví jaké pohodlí, i kdyæ nás v nêm cestovala míñ neæ polovina projektovaného mnoæství. Vêt¿inu cenného prostoru totiæ zabralo p⌐ídavné palivo a vojenská vÿstroj. Celá cesta trvala t⌐i tÿdny; první polovinu jsme strávili za zrychlení 2G, druhou p⌐i stejnê velkém zpomalení. Na¿e nejvy¿¿í rychlost, které jsme dosáhli p⌐i prûletu obêænou dráhou Pluta, byla asi dvacetina rychlosti svêtla - p⌐íli¿ málo na to, aby se zaçaly projevovat relativistické efekty. Proæít t⌐i tÿdny s dvojnásobnou váhou... to není æádnÿ piknik. T⌐ikrát dennê jsme opatrnê provádêli rehabilitaçní cviçení a po zbytek çasu jsme zûstávali v horizontální poloze, jak jen to ¿lo. P⌐esto jsme mêli nêkolik zlomenin a váænÿch vykloubenin. Muæi museli nosit speciální suspendery, aby nezametali pohlavními orgány podlahu. Spát bylo tak⌐ka nemoæné; çlovêku se po⌐ád zdálo, æe ho nêco dusí a drtí. Kromê toho se musel po⌐ád p⌐evalovat, aby zabránil vzniku otlakû a proleæenin. Jedno z dêvçat byla nakonec tak vyçerpané, æe skoro prospalo, i zlomeninu, p⌐i které mu æebro trçelo z boku. V kosmu jsem nebyl poprvé, a tak, kdyæ jsme koneçnê p⌐estali brzdit a p⌐e¿li jsme do volného pádu, p⌐ivítal jsem to s úlevou. Ale nêkte⌐í z ostatních s vÿjimkou na¿eho vÿcviku na Mêsíci venku je¿tê nebyli, a tak strádali závratêmi a ztrátou orientace. My ostatní jsme po nich museli uklízet a neustále jsme plachtili ubikacemi s houbami a vysavaçi na kuliçky çásteçnê stráveného 'vysokokalorického, nízkoreziduálního (sojového) koncentrátu s p⌐íchutí hovêzího'. Kdyæ jsme se sná¿eli z obêæné dráhy, mêli jsme na Charon docela hezkÿ vÿhled. Nic zajímavého na nêm nebylo. Byla to jen nejasnê osvêtlená bílá koule s nêkolika ¿mouhami. P⌐istáli jsme asi dvê stê metrû od základny. Z ní vyjel p⌐etlakovÿ vûz a napojil se p⌐ímo na ná¿ çlun, takæe jsme se vûbec nemuseli p⌐evlékat do skafandrû. S vrzáním a sk⌐ípêním nás dopravil k hlavní budovê, beztvaré krabici z na¿edivêlého plastiku. Vnit⌐ní stêny mêly stejnê jednotvárnou barvu. Ostatní uæ sedêli u stolû a klábosili. Vedle Freelanda bylo volné místo. 'Uæ se cítí¿ líp, Jeffe?' Po⌐ád byl trochu bledÿ. 'Kdyby bohové chtêli, aby çlovêk æil v beztíæném stavu, vybavili by ho litinovou m⌐íæí v jícnu.' Ztêæka si povzdechl. 'Uæ je to lep¿í. Kou⌐il bych, aæ bych breçel.' 'Jo.' 'Vypadá to, æe ty to sná¿í¿ docela dob⌐e. Zná¿ to ze ¿koly, co?' 'Jo, dêlal jsem disertaçku z vakuového sva⌐ování. T⌐i tÿdny na obêæné dráze Zemê.' Posadil jsem se a uæ po tisící sáhl pro svou cigárta¿ku. Po⌐ád tam nebyla. Systémy pro zaji¿têní æivotních funkcí nebylo dobré p⌐etêæovat nikotinem a THC. 'Vÿcvik byl uæ tak dost zlÿ,' postêæoval si Jeff, 'ale tahle zasraná--' 'Pó-zor!' Zvedli jsme svá potluçená têla a zûstali stát ve skupinkách po dvou nebo po t⌐ech. Dve⌐e se otev⌐ely a do místnosti ve¿el major. Trochu jsem ztuhnul. Byl to nejvy¿¿í dûstojník, jakého jsem zatím vidêl. Na kombinéze mêl nêkolik ⌐ad stuæek vçetnê jedné purpurové, která znamená, æe byl ranên v boji, je¿tê ve staré americké armádê. Musel k tomu p⌐ijít v Indoçínê, ale to jsem je¿tê nebyl na svêtê. Tak starÿ mi zase nep⌐ipadal. 'Posaâte se, posaâte se.' Blahosklonnê nám pokynul. Pak si dal ruce v bok a s lehkÿm úsmêvem na tvá⌐i si nás prohlédl. 'Vítejte na Charonu. Vybrali jste si bájeçnÿ den pro p⌐istání; teplota venku je letních osm a pûl nad nulou. Absolutní. Pro p⌐í¿tí dvê století æádné velké zmêny neçekáme.' Nêkdo se nevesele zasmál. 'Radêji si tropického poçasí na na¿í základnê Miami uæijte, dokud mûæete. Jsme tady p⌐ímo uprost⌐ed sluneçní strany, ale vá¿ vÿcvik bude z vêt¿í çásti probíhat na odvrácené stranê, kde se teplota dræí na dvou celÿch osmi stupñû. Svûj vÿcvik na Zemi a na Mêsíci mûæete klidnê povaæovat za pouhé zah⌐ívací kolo, které vám dává jakousi ¿anci na Charonu p⌐eæít. Tady si vyzkou¿íte celÿ repertoár: ná⌐adí, zbranê, manévrování. A zjistíte, æe p⌐i téhle teplotê nástroje nepracují tak, jak by mêly, zbranê nechtêjí st⌐ílet. A lidé se pohybují v-e-l-i-c-e opatrnê.' Zadíval se od poznámek, které dræel v ruce. 'V tuto chvíli je vás ve skupinê çty⌐icet devêt æen a çty⌐icet osm muæû. Dva um⌐eli na Zemi, jeden byl propu¿tên s psychickou poruchou. Kdyæ jsem si p⌐eçetl program va¿eho dosavadního vÿcviku, musím p⌐iznat, æe mê p⌐ekvapilo, æe vás vûbec pro¿lo tolik. Souçasnê bych vás ale rád upozornil, æe nebudu nespokojen, kdyæ vás zdej¿ím vÿcvikem projde polovina. A jedinou alternativou k projítí je zem⌐ít. Tady. Jedinÿ zpûsob, jak se kdokoliv z vás - nebo já - mûæe vrátit na Zem, je po bojové akci. Vá¿ vÿcvik bude trvat mêsíc. Odsud se pak p⌐esunete ke kolapsaru Hvêzdná brána, vzdálenému pûl svêtelného roku. Va¿e základna bude na Hvêzdné bránê 1, jeho nejvêt¿í p⌐estupové planetê, kde zûstanete aæ do vyst⌐ídání. P⌐i tro¿e ¿têstí to nebude trvat víc neæ mêsíc, dal¿í skupina sem dorazí, jakmile odletíte. Aæ opustíte Hvêzdnou bránu, budete odveleni k nêjakému strategicky vÿznamnému kolapsaru, kde zaloæíte vojenskou základnu a v p⌐ípadê napadení ji budete bránit. V opaçném p⌐ípadê tam zûstanete aæ do obdræení dal¿ích rozkazû. Poslední dva tÿdny va¿eho vÿcviku budou vênovány stavbê právê takové základny na odvrácené stranê Charonu. Od základny Miami budete dokonale od⌐íznuti: æádné spojení, æádná léka⌐ská pomoc, æádné zásobování. Nêkdy v prûbêhu têch dvou tÿdnû bude úçinnost va¿í obrany provê⌐ena útokem ⌐ízenÿch st⌐el. Samoz⌐ejmê ostrÿch.' Copak do nás vrazili v¿echny ty prachy, jen aby nás zabili p⌐i vÿcviku? 'Ve¿kerÿ stálÿ personál tady na Charonu tvo⌐í váleçní veteráni. To znamená, æe nám v¿em je çty⌐icet aæ padesát let. Ale myslím, æe si s vámi kdykoliv poradíme. Dva z nás budou neustále s vámi a doprovodí vás aæ na Hvêzdnou bránu 1. Bude to kapitán Sherman Stott, velitel va¿í roty, a seræant Octavio Cortez, vá¿ první seræant. Pánové?' Dva muæi sedící v první ⌐adê povstali a otoçili se obliçeji k nám. Kapitán Stott byl trochu men¿í neæ major, ale uplácanÿ ze stejného têsta: tvá⌐ mêl tvrdou a hladkou jako porcelán, lehkÿ cynickÿ úsmêv a p⌐esnê na centimetr zast⌐ihnutÿ vous lemující jeho bradu. Vypadal nanejvÿ¿ tak na t⌐icet. U pasu nosil velkou pistoli na st⌐elnÿ prach. Seræant Cortez byl jinÿ p⌐ípad, stra¿idelnÿ p⌐ípad. Hlavu mêl oholenou a ¿patnê tvarovanou, zplo¿têlou na jedné stranê, kde mu oçividnê odoperovali kus lebky. Obliçej mêl velice snêdÿ a posetÿ vráskami a jizvami. Chybêla mu pûlka levého ucha a oçi mêl stejnê bezvÿrazné, jako knoflíky stroje. Nosil bradku a knírek, kterÿ vypadal jako housenka plazící se po jeho horním rtu. Na komkoliv jiném by jeho ¿koláckÿ úsmêv vypadal p⌐íjemnê, ale on byl ta nejohyzdnêj¿í a nezlovêstnêji vypadající kreatura, jakou jsem kdy vidêl. Na druhé stranê, vynecháme-li jeho hlavu a posuzujeme-li jen têch ¿est stop têla pod ní, mohl slouæit jako reklama na úspê¿nê vykonanÿ kulturistickÿ vÿcvik. Ani Stott ani Cortez nenosili æádná vyznamenání. Cortez mêl malÿ kapesní laser zavê¿enÿ v magnetickém pouzd⌐e pod levou paæí. Jeho d⌐evêná paæba vypadala velice ohmatanê. 'D⌐íve neæ vám svê⌐ím do laskavé péçe têchto dvou gentlemanû,' pokraçoval major, 'dovolte mi, abych vás upozornil na nêkolik dûleæitÿch vêcí: P⌐ed dvêma mêsíci nebyla na této planetê jediná æivá du¿e, jen nêjaké nepot⌐ebné za⌐ízení z expedice z roku 1991. Oddílu pêtaçty⌐iceti muæû trvalo celÿ mêsíc, neæ vybudovali základnu, ve které se právê nacházíte. Dvacet çty⌐i z nich, víc neæ polovina, p⌐i tom zahynula. Tohle je ta nejnebezpeçnêj¿í planeta, na které se lidé kdy pokusili æít, ale místa, kam pûjdete vy, budou je¿tê hor¿í. Na¿i velitelé se vás pokusí udræet po celÿ p⌐í¿tí mêsíc naæivu. Poslouchejte je... a ⌐iâte se jejich p⌐íkladem; oba zde p⌐eæili déle, neæ se çeká od vás. Kapitáne?' Kapitán vstal a major vy¿el ze dve⌐í. 'Pó-zor!' Poslední slabika zaznêla jako exploze a my v¿ichni vyskoçili na nohy. 'To, co ⌐eknu teâ, vám ⌐eknu jen jednou, takæe radêji v¿ichni dob⌐e poslouchejte,' zavrçel. 'Tady jsme v bojovÿch podmínkách a v bojovÿch podmínkách je jen jeden trest za neposlu¿nost nebo neukáznênost.' Vytáhl z pouzdra pistoli a podræel ji za hlaveñ jako kyj. 'Tohle je vojenská automatická pistole model 1911, ráæe .45, primitivní, ale úçinná zbrañ. Seræant i já jsme oprávnêni pouæít zbranê a zabít, abychom zajistili disciplínu. Nenuƒte nás k tomu, protoæe to udêláme. Udêláme.' Zasunul pistoli zpátky. Zámek pouzdra v nastálém tichu hrozivê cvaknul. 'Seræant Cortez a já jsme dohromady zabili víc lidí, neæ sedí v téhle místnosti. Oba jsme bojovali ve Vietnamu na americké stranê a oba jsme více neæ p⌐ed deseti lety vstoupili do Prûzkumnÿch sil Organizace spojenÿch národû. Odmítl jsem povÿ¿ení na majora za privilegium velet této rotê a seræant Cortez rezignoval ze stejného dûvodu na hodnost poruçíka. Oba jsme totiæ váleçníci a tohle je první bojová situace od roku 1987. Dob⌐e si zapamatujte, co jsem vám ⌐ekl. První seræant vám podrobnê vysvêtlí, jaké budou va¿e povinnosti v tomto komandu. P⌐evezmête je, seræante.' Otoçil se na podpatku a vy¿el z místnosti. Vÿraz v jeho tvá⌐i se za celou tu dobu nezmênil ani o milimetr. První seræant se pohyboval jako nêjakÿ têækÿ stroj se spoustou kuliçkovÿch loæisek. Kdyæ se dve⌐e za jeho nad⌐ízenÿm zav⌐ely, podíval se na nás a ⌐ekl: 'Pohov, sednout,' p⌐ekvapivê mírnÿm hlasem. Posadil se na stûl v çele místnosti. Stûl zask⌐ípal, ale vydræel. 'To, co ⌐íkal kapitán, vás asi vydêsilo a já vypadám taky dêsivê, ale oba to s vámi myslíme dob⌐e. Budeme spolu stále v nejtêsnêj¿ím kontaktu, takæe si radêji zvyknête na tu vêc, kterou mám mezi svÿm mozkem a vámi. Kapitána patrnê skoro vûbec neuvidíte, nanejvÿ¿ tak p⌐i manévrech.' Dotkl se své hlavy. 'Kdyæ uæ mluvím o mozku, po⌐ád mám ten svûj docela v po⌐ádku, i kdyæ se Çíñani pokou¿eli o opak. Kaædÿ z nás veteránû PSOSN musel splnit stejná kriteria, jako vy, aby se sem dostal. Takæe p⌐edpokládám, æe jste chyt⌐í a houæevnatí - ale vy mêjte neustále na pamêti, æe já a kapitán jsme chyt⌐í, houæevnatí a zku¿ení.' Prolistoval organizaçní schema, aniæ se do nêj doopravdy podíval. 'Tak. Jak uæ ⌐íkal kapitán, v prûbêhu vÿcviku existuje jen jedinÿ kázeñskÿ trest. Absolutní trest. Ale obvykle nemusíme zabíjet, abychom si zajistili disciplínu; Charon to udêlá za nás. Tady na stanici je to nêco jiného. Nezajímá nás, jak budete trávit svûj volnÿ ças. Plácejte se po zadcích celé dny a ¿oustejte celé noci, to je va¿e vêc... Ale jakmile si obléknete skafandry a vyjdete ven, budete zachovávat kázeñ, na kterou by byl py¿nÿ i ⌐ímskÿ centurion. Dostanete se do situací, ve kterÿch jediná hloupost mûæe zabít nás v¿echny. Prvním na¿im úkolem bude vyzkou¿et si bojové skafandry. Ve vedlej¿í místnosti na vás çekají zbrojí⌐i; budou se vám vênovat individuálnê. Tak do toho.' 4. 'Vím, æe na Zemi vás uçili, co v¿echno bojovÿ skafandr dokáæe.' Zbrojí⌐ byl muæ men¿í postavy, çásteçnê ple¿atÿ, bez jakéhokoliv sluæebního oznaçení nebo hodnosti na kombinéze. Seræant Cortez nám ⌐ekl, abychom mu ⌐íkali 'pane', protoæe je poruçík. 'Ale rád bych zdûraznil a doplnil pár bodû, které va¿i pozem¿tí instrukto⌐i moæná opomnêli nebo nevêdêli. Vá¿ první seræant byl tak laskav, æe svolil dêlat mi názornou pomûcku. Seræante?' Cortez si svlékl kombinézu a vystoupil na malÿ vyvÿ¿enÿ stupínek, kde stál skafandr, otev⌐enÿ jako ¿keble vytvarovaná do lidské podoby. Zacouval do nêj a zastrçil ruce do tuhÿch rukávû. Ozvalo se cvaknutí a skafandr se s povzdechnutím zav⌐el. Byl zá⌐ivê zelenÿ a na helmê stálo bílÿmi písmeny napsáno CORTEZ. 'Kamufláæ, seræante.' Zelená vybledla v bílou, pak ve ¿pinavê ¿edou. 'Tohle je vhodná maskovací barva pro Charon a vêt¿inu p⌐estupovÿch planet,' ⌐ekl Cortez jako z hluboké studny. 'Ale na skladê máme i pár dal¿ích barevnÿch kombinací.' ¢edou barvu vyst⌐ídaly zelené a hnêdé skvrny: 'Dæungle.' Skvrny zmizely a skafandr získal barvu okru: 'Pou¿ƒ.' Temnê hnêdá, je¿tê tmav¿í a nakonec çerná: 'Noc nebo volnÿ vesmír.' 'Vÿbornê, seræante. Pokud vím, tohle je jediné vylep¿ení skafandru, ke kterému do¿lo poté, co jste nastoupili vÿcvik. Ovládání je na levém zápêstí a není moc pohodlné. Ale jakmile si na nêj jednou zvyknete, bude se vám pouæívat docela snadno. Prakticky jste se skafandrem na Zemi asi moc necviçili. Nechtêli jsme, abyste si na nêj zvykli v p⌐íznivém prost⌐edí. Bojovÿ skafandr je nejsmrtonosnêj¿í osobní zbrañ, jaká kdy byla vyvinuta, ale æádná zbrañ vás také snadnêji nep⌐ipraví o æivot, kdyæ si nedáte pozor. Otoçte se, seræante. Na tohle si dejte pozor.' Poklepal na velkÿ çtvercovÿ vÿstupek mezi lopatkami. 'Chladicí æebra. Jak jistê víte, skafandr se snaæí udræovat uvnit⌐ p⌐íjemnou teplotu bez ohledu na to, jaké poçasí je venku. Materiál, ze kterého je vyroben, je skoro dokonalÿ izolátor. Coæ znamená, æe tahle æebra jsou horká - horká zvlá¿tê v porovnání s venkovní teplotou - a mohou vám utrhnout hlavu. Nemusíte pro to udêlat nic víc, neæ se op⌐ít o balvan zmrzlého plynu; kolem je jich spousta. Plyn sublimuje rychleji, neæ staçí unikat do okolí, tlaçí na okolní 'led' a naru¿uje ho... a v pouhé setinê sekundy máte nêco jako ruçní granát odpálenÿ p⌐ímo na zádech. Ani to neucítíte. Rûzné variace na toto téma zabily za poslední dva mêsíce jedenáct lidí. A to nedêlali nic jiného, neæ æe stavêli baráky. P⌐edpokládám, æe je vám známo, jak snadno mohou silové p⌐evody va¿eho skafandru zabít vás nebo va¿eho spoleçníka. Má nêkdo zájem pot⌐ást tady seræantovi rukou?' Odmlçel se, pak k nêmu p⌐istoupil a sev⌐el jeho ruku v rukavici. 'Má v tom praxi. Dokud ji nezískáte vy, buâte velice opatrní. Nêco vás zasvêdí, vy se po¿krábete a zlomíte si vaz. Musíte poçítat se semilogaritmickou odezvou: tlak dvou liber vyvolá sílu pêti liber; t⌐i libry vám dají deset, çty⌐i libry dvacet t⌐i, pêt liber çty⌐icet sedm. Vêt¿ina z vás vyvine stiskem p⌐es sto liber. Teoreticky byste s tímhle byli schopni p⌐etrhnout vejpûl ocelovÿ nosník. Ve skuteçnosti by to ale nevydræel materiál rukavic a to by vás stálo æivot. Tady na Charonu by vás dostal buâto podtlak nebo mráz. Zem⌐eli byste v kaædém p⌐ípadê. Noæní posilovaçe jsou taky nebezpeçné, i kdyæ jejich zesílení uæ není tak velké. Dokud se je nenauçíte skuteçnê dob⌐e ovládat, nesnaæte se bêhat ani skákat. Pravdêpodobnê byste p⌐i tom klopÿtli a pravdêpodobnê by vás to stálo æivot. Gravitace tady na Charonu je t⌐i çtvrtiny pozemské, takæe to není tak zlé. Ale na skuteçnê malÿch svêtech, jako je Mêsíc, byste po kaædém skoku letêli dobrÿch dvacet minut. Potom byste narazili rychlostí osmdesát metrû za sekundu t⌐eba do skály. Na malÿch asteroidech byste dokonce mohli dosáhnout únikové rychlosti a odletêt do kosmického prostoru. To je velice pomalÿ zpûsob cestování. Zítra ráno se zaçneme uçit, jak p⌐eæít v têchhle âábelskÿch ma¿inkách. Po zbytek dne¿ního odpoledne a veçera si vás budu volat po jednom a kaædému vyberu jeho skafandr. To je v¿e, seræante.' Cortez ¿el ke dve⌐ím, otoçil pákou a vpustil tak vzduch do p⌐echodové komory. Série infraçervenÿch lamp zabrañovala vzduchu uvnit⌐ zmrznout. Kdyæ se tlak vyrovnal, vrátil páku zpêt, otev⌐el dve⌐e, ve¿el do komory a dve⌐e za sebou zav⌐el. Kompresory asi minutu huçely a odsávaly vzduch; pak seræant otev⌐el vnêj¿í dve⌐e a vy¿el ven. Bylo to v podstatê stejné jako na Mêsíci. 'Jako první pûjde vojín Omar Almizar. Vy ostatní si mûæete jít lehnout. Budu vás postupnê volat interkomem.' 'V abecedním po⌐ádku, pane?' 'Jo. Asi tak deset minut na kaædého. Pokud va¿e jméno zaçíná na 'Z', mûæete klidnê jít na kutê.' Ptala se Rogersová. Jít na kutê bylo pravdêpodobnê p⌐esnê to, na co myslela. 5. Slunce bylo ost⌐e bílÿ bod p⌐ímo nad na¿imi hlavami. Bylo mnohem jasnêj¿í, neæ jsem çekal; jelikoæ jsme od nêj byli vzdáleni osmdesát astronomickÿch jednotek, mêlo svítit 6400 krát ménê, neæ na Zemi. P⌐esto nevydávalo o nic míñ svêtla neæ pouliçní lampa. 'Je tady podstatnê víc svêtla, neæ budete mít na p⌐estupové planetê,' zakrákal hlas kapitána Stotta v na¿ich kolektivních u¿ích. 'Buâte rádi, æe aspoñ vidíte, kam ¿lapete.' Se⌐adili jsme se na úzkém permaplastovém chodníku, kterÿ spojoval obytnou budovu se skladi¿têm. V chûzi jsme se cviçili uæ uvnit⌐, a nebyl v tom æádnÿ rozdíl s vÿjimkou exotické scenérie tady venku. Açkoliv svêtlo bylo slabé, vidêli jsme v¿echno aæ k obzoru, protoæe nám tu nevadila atmosféra. V asi kilometrové vzdálenosti se od jednoho horizontu k druhému táhl çernÿ útes, p⌐íli¿ pravidelnÿ, neæ aby mohl mít p⌐írodní pûvod. Pûda pod na¿ima nohama byla obsidiánovê çerná tu a tam zpest⌐ená skvrnami bílého nebo namodralého ledu. Vedle skladi¿tê byla hromada snêhu v nádobê oznaçené KYSLïK. Skafandr byl docela pohodlnÿ, ale çlovêk v nêm mêl zvlá¿tní pocit, æe je souçasnê loutkou i loutka⌐em. Vydali jste t⌐eba impulz k zvednutí nohy, skafandr ho zesílil a pohnul va¿í nohou za vás. 'Dnes se budeme procházet jen v prostoru základny a tento prostor nikdo z vás neopustí.' Kapitán nemêl svou pêtaçty⌐icítku - pokud ji nemêl jako talisman pro ¿têstí pod skafandrem - ale mêl, stejnê jako my v¿ichni, laserovÿ prst. Ten jeho byl patrnê aktivovanÿ. Dodræujíce nejménê dvoumetrové odstupy, se¿li jsme z permaplastu a následovali kapitána po hladké skále. Asi hodinu jsme opatrnê pochodovali po spirále, aæ jsme dorazili na opaçnÿ konec základny. 'Teâ v¿ichni dávejte dobrÿ pozor. Pûjdu k tamté namodralé ledové desce' --byla velká, od nás asi dvacet metrû vzdálená-- 'a ukáæu vám nêco, co si radêji dob⌐e zapamatujte, pokud chcete zûstat naæivu.' Popo¿el asi o tucet krokû. 'Nejprve musím proh⌐át tuhle skálu - sklopit filtry.' Stiskl jsem tlaçítko v podpaæí a p⌐ed mûj obrazovÿ konvertor se zasunul filtr. Kapitán ukázal prstem na çernÿ balvan o velikosti basketbalového míçe a krátce ho p⌐ejel laserovÿm paprskem. Pronikavé svêtlo na nás vrhlo dlouhÿ stín jeho postavy. Skála se rozt⌐í¿tila na hromádku nepravidelnÿch úlomkû. 'Zakrátko zase vychladnou.' Sehnul se a zvedl jeden z úlomkû. 'Tenhle má asi tak dvacet nebo pêtadvacet stupñû. Podívejte se.' Hodil 'horkÿ' kámen na ledovou desku. Kámen se od ní odrazil a odskoçil v podivném úhlu. Kapitán hodil druhÿ a ten se zachoval stejnê. 'Jak jistê víte, nejste dokonale izolovaní. Ty kameny mêly p⌐ibliænê stejnou teplotu jako podráæky va¿ich bot. Pokud byste se pokusili postavit na desku zmrzlého vodíku, dopadli byste stejnê. Aæ na to, æe kameny byly mrtvé uæ p⌐edtím. Dûvod, proç se tak dêje, je, æe se mezi skálou a ledem vytvo⌐í kluzná vrstviçka - maliçká louæe tekutého vodíku - a pol¿tá⌐ vodíkovÿch par nêkolik molekul silnÿ. To má za následek, æe se kámen - nebo vy - stanete ve vztahu k ledu jakÿmsi ideálním loæiskem, a bez t⌐ení pod podráækami bot nemûæete stát. Po mêsíci æivota ve skafandru takovÿ pád mûæete p⌐eæít, ale teâ je¿tê ani nevíte jak. Podívejte se.' Kapitán se p⌐ikrçil a skoçil na ledovou desku. Nohy mu podklouzly a on se ve vzduchu otoçil, dopadl na kolena a dlanê. Doklouzal na pevnou zem a postavil se. 'Vtip je v tom, æe se nesmíte dotknout zmrzlého plynu svÿm chladiçem. V porovnání s ledem je horkÿ jako vysoká pec a dotek p⌐i jakémkoliv tlaku má za následek explozi.' Po této ukázce jsme se je¿tê asi hodinu procházeli a pak jsme se vrátili na ubikace. Kdyæ jsme pro¿li vzduchovou propustí, museli jsme chvíli jen tak postávat, aby se na¿e obleky proh⌐ály. Nêkdo ke mnê p⌐istoupil a dotkl se mne helmou. 'Williame?' nad prûzorem mêla napsáno McCOYOVÅ. 'Ahoj, Seano. Copak je?' 'Jenom jsem se chtêla zeptat, jestli má¿ dnes v noci s kÿm spát.' To byla pravda; úplnê jsem na to zapomnêl. Tady jsme na noc nemêli æádnÿ rozpis. Kaædÿ si svého partnera vybíral sám. 'Jistê, chci ⌐íct, hm, je¿tê ne... ne, nikomu jsem ne⌐íkal. Jasnê, jestli chce¿...' 'Díky, Williame. Uvidíme se pozdêji.' Díval jsem se za ní, jak odchází, a p⌐i tom mne napadlo, æe pokud by vûbec nêkdo mohl vypadat ve skafandru sexy, pak by to byla právê Seana. Ale ani ona v nêm sexy nevypadala. Cortez rozhodl, æe jsme se proh⌐áli uæ dost, a odvedl nás do p⌐evlékárny, kde jsme kaædÿ zacouvali na své místo a napojili se na nabíjecí za⌐ízení. (Kaædÿ skafandr má v sobê ædibíçek plutonia, kterÿ ho mûæe zásobovat energií nêkolik let, ale od nás se çeká, æe dáme energetickÿm zdrojûm po⌐ádnê zabrat.) Po nêjakém tom strkání a klopÿtání se nám to nakonec v¿em poda⌐ilo a mohli jsme se svléknout - devadesát sedm nahÿch ku⌐átek se vylíhlo ze zá⌐ivê zelenÿch vajíçek. Bylo tam zima - vzduch, podlaha a hlavnê skafandry byly ledové - takæe jsme se ke dve⌐ím hrnuli jako stádo. Rychle jsem si oblékl blûzu a kalhoty a obul si sandály, ale po⌐ád mi bylo zima. Na¿el jsem svûj hrníçek a postavil se do fronty na soju. V¿ichni kolem poskakovali, aby se zah⌐áli. 'Ko-kolik myslí¿, æe tu je stupñû, M-mandello?' zeptala se McCoyová. 'Nevím a ani to vêdêt nechci.' P⌐estal jsem poskakovat a zaçal jsem se t⌐ít, p⌐içemæ jsem po⌐ád v jedné ruce dræel hrníçek. '₧ekl bych, æe je tu stejnê zima jako tehdy na Missouri.' 'Brrr... kdyby tu tak zavedli nêjaké to zatracené topení.' Zima pûsobí na malé æeny víc, neæ na kohokoliv jiného. McCoyová byla z nás v¿ech nejmen¿í, panenka s vosím pasem sotva pêt stop vysoká.' 'Urçitê sem brzy pustí teplÿ vzduch. Uæ to nebude dlouho trvat.' 'P⌐ála bych si, abych byla, takovÿ velkÿ ¿palek masa jako, ty.' Já byl rád, æe není. 6. První smrtelnou nehodu jsme mêli t⌐etího dne, kdyæ jsme se uçili kopat díry. S takovÿm mnoæstvím energie uskladnêné v na¿ich zbraních by pro nás nebylo p⌐íli¿ praktické kopat díry klasickÿm zpûsobem, krumpáçem a lopatou. Na druhé stranê jsme mohli házet granáty t⌐eba celÿ den a nedostali jste nic neæ mêlkÿ vÿmol - takæe bêænê uæívaná metoda je vyhloubit ruçním laserem díru v zemi, hodit do ní çasovanou náloæ a v lep¿ím p⌐ípadê díru ucpat kamením. Na Charonu p⌐irozenê mnoho volného kamení není, jedinê æe byste si kvûli nêmu vyvrtali je¿tê jednu díru. Jediná obtíæ p⌐i celé té operaci je dostat se vças pryç. Bylo nám ⌐eçeno, æe abychom byli v bezpeçí, musíme bÿt ukryti za nêçím opravdu pevnÿm, nebo alespoñ sto metrû od místa vÿbuchu. Çasovaná náloæ vám sice poskytne t⌐i minuty, ale nemûæete se jen tak otoçit a utíkat pryç. Ne bez rizika a ne na Charonu. K ne¿têstí do¿lo, kdyæ jsme dêlali skuteçnê velkou jámu, takovou, jaké je t⌐eba pro podzemní bunkr. Na to je t⌐eba udêlat vÿbuchem jámu, vlézt do ní a celou proceduru zopakovat, tolikrát, aæ je jáma dostateçnê hluboká. V kráteru jsme pouæívali náloæe s pêtiminutovÿm zpoædêním, ale ani tak jsme nemêli çasu nazbyt - ¿plháte-li v bojovém skafandru po stênê kráteru, musíte se pohybovat opravdu pomalu. Skoro kaædÿ uæ si vyzkou¿el vyhloubit dvojitou díru; skoro kaædÿ, jen ne já a t⌐i dal¿í. Myslím, æe jsme byli jediní, kte⌐í si v¿imli, æe má Bovanoviçová potíæe. V¿ichni çty⌐i jsme stáli nêjakÿch dvê stê metrû od ní. S obrazovÿm konventorem nastavenÿm na çty⌐icetinásobnou svêtelnost jsem se díval, jak mizí za okrajem kráteru. Potom jsem uæ jen sly¿el její konverzaci s Cortezem. 'Jsem na dnê, seræante.' My ostatní jsme se do rozhovoru míchat nesmêli; linka musela bÿt volná pro Corteze a vojína plnícího úkol. 'Dob⌐e, p⌐esuñ se do st⌐edu a odstrañ kamení. Nespêchej. Dokud neodjistí¿ náloæ, má¿ çasu dost.' 'Jistê, seræante.' Sly¿eli jsme ozvênu rachocení kamení a zvuky jejích krokû. Nêkolik minut ne⌐íkala nic. 'Na¿la jsem dno.' Zdálo se, æe má trochu potíæe s dechem. 'Led, nebo skála?' 'Skála, seræante. Taková nazelenalá.' 'Nastavte nízkÿ vÿkon. Jedna celá dva, rozptyl çty⌐i.' 'Zatracenê, seræante, takhle to bude trvat vêky.' 'Jo, ale ve skále jsou hydrátové krystaly - zah⌐ejte je p⌐íli¿ prudce, a vybouchnou vám pod nohama. V takovém p⌐ípadê tam zûstanete, dêvenko. Tedy to, co z vás zbude.' 'Dob⌐e, jedna celá dva plus çty⌐i.' Z nitra kráteru vytryskla rudá zá⌐e laseru. 'Aæ se dostanete do hloubky jednoho metru, p⌐estavte rozptyl na dva.' 'Rozumím.' Trvalo jí to p⌐esnê sedmnáct minut, t⌐i z nich p⌐i rozptylu dva. Dokázal jsem si p⌐edstavit, jak ji teâ asi bolí ruka. 'Teâ si na pár minut odpoçiñte. Aæ dno díry p⌐estane sálat, odjistête náloæ a hoâte ji tam. Pak jdête ven, rozumíte? Máte na to spoustu çasu.' 'Rozumím, seræante. Jít ven.' V jejím hlase lehce zaznívala nervozita. Kolikrát v æivotê se vám poda⌐í, æe se po ¿piçkách kradete od dvacetimikrotunové tachyonové bomby? Nêkolik minut jsme poslouchali jen její dech. 'Uæ tam vklouzla!' Tichÿ svist bomby klouzající do díry. 'Teâ pomalu a klidnê. Máte na to pêt minut.' 'J-jo. Pêt.' Její kroky zprvu znêly pomalu a pravidelnê. Pak, kdyæ zaçala ¿plhat nahoru, se z nich pravidelnost vytratila a moæná i trochu zrychlily. A çty⌐i minuty p⌐ed explozí-- 'K sakru!' Ozval se rachot valícího se kamení a dutÿ zvuk dopadu têækého p⌐edmêtu. 'K sakru, k sakru!' 'Co se stalo, vojíne?' 'Ach, k sakru!' Ticho. 'K sakru.' 'Vojíne, pokud nechcete bÿt zast⌐elena, okamæitê mi ⌐eknête, co se stalo!' 'Já... k sakru, uvízla jsem tu. Zatracená skála... zatracenê... DëLEJTE NëCO! Nemûæu se hÿbat, k sakru, já se nemûæu hÿbat, já, já--' 'Dræte hubu! Jak jste hluboko?' 'Nemûæu hÿbat têma svÿma zatracenÿma nohama. POMOZTE MI--' 'Tak k sakru pouæijte své ruce - p⌐itahujte se! Kaædou rukou uzvednete tunu.' T⌐i minuty do exploze. P⌐estala klít a zaçala si nêco mumlat, myslím, æe rusky. Ztêæka oddychovala... a pak se najednou ozval rachot kamení. 'Jsem volná.' Dvê minuty. 'Jdête tak rychle, jak dokáæete.' Cortezûv hlas znêl lhostejnê, bez jakékoliv emoce. O devadesát sekund pozdêji se její hlava objevila nad okrajem kráteru. 'Bêæ, dêvçe... radêji bêæ, jak nejrychleji umí¿.' Ubêhla ¿est nebo sedm krokû a spadla, nêkolik metrû se plazila a zvedla se; bêæela, zase spadla, znovu se zvedla-- Vypadalo to, æe se pohybuje velice rychle, ale poda⌐ilo se jí urazit jen asi t⌐icet metrû, kdyæ Cortez ⌐ekl: 'Fajn, Bovanoviçová, poloæte se na b⌐icho a klidnê leæte.' Uplynulo deset sekund, ale buâto ho nesly¿ela, nebo se chtêla dostat je¿tê o kousek dál a pokraçovala v bêhu, a právê uprost⌐ed jednoho takového skoku se ozval vÿbuch a nêco velkého ji ude⌐ilo zezadu do krku. Její bezhlavé têlo se nêkolikrát p⌐evalilo, zanechávajíc za sebou rudoçernou spirálu zmrzlé krve, která se pomalu sná¿ela k zemi jako pruh t⌐pytivého prachu, do nêjæ se nikdo z nás neodváæil ¿lápnout, zatímco jsme sbírali kameny na zakrytí té neæivé vêci na jeho konci. Ten veçer seræant Cortez nep⌐edná¿el, dokonce se neobjevil ani p⌐i veçe⌐i. Byli jsme k sobê navzájem velice ohleduplní a nikdo se nevyhÿbal mluvení o tom, co se stalo. Spal jsem s Rogersovou - kaædÿ tá noci spal se svÿm dobrÿm p⌐ítelem - ale nechtêla nic jiného, neæ se vyplakat, a plakala tak dlouho a tak usedavê, aæ jsem se k ní p⌐idal. 7. 'ùderná skupino A - vp⌐ed!' Dvanáct z nás vyrazilo v nepravidelné ⌐adê proti maketê bunkru. Byl od nás asi kilometr daleko a mezi ním a námi byly peçlivê nastraæené p⌐ekáæky. Mohli jsme bêæet pomêrnê rychle, protoæe v¿echen led byl p⌐edem odstranên, ale ani po desetidenním tréninku jsme si netroufli na víc neæ lehkÿ klus. Nesl jsem granátomet s desetimikrotunovÿmi cviçnÿmi granáty. V¿ichni jsme mêli své laserové prsty se⌐ízené na vÿkon nula celá osm, rozptyl jedna, coæ není o moc víc, neæ má obyçejná svítilna. Byl to simulovanÿ útok - bunkr a jeho robotiçtí obránci byli p⌐íli¿ drazí, neæ abychom je jednou pouæili a zniçili. 'Skupino B, za nimi. Velitelé druæstev, p⌐evezmête velení.' P⌐iblíæili jsme se ke skupinê balvanû asi v polovinê vzdálenosti, kdyæ Potterová, velitelka mého druæstva, ⌐ekla: 'Zastavit a skrÿt se.' Skrçili jsme se za skálou a çekali na skupinu B. Tucet muæû a æen, tak⌐ka neviditelnÿch ve svÿch çernÿch oblecích, probêhlo kolem nás. Jakmile se dostali na volné prostranství, zatoçili doleva a ztratili se nám z dohledu. 'Pal!' Rudé záblesky vÿbuchû tançily kolem bunkru na hranici viditelnosti. Pêt set metrû byl maximální dost⌐el p⌐enosnÿch granátometû; ale p⌐i tro¿e ¿têstí se to mohlo poda⌐it, tak jsem namí⌐il pod úhlem 45° a vypálil krátkou salvu. Z bunkru se zableskla odvetná palba je¿tê d⌐ív, neæ mé granáty dopadly. Jejich automaticky ⌐ízené lasery nebyly o nic silnêj¿í neæ ty na¿e, ale p⌐ímÿ zásah vám mohl vy⌐adit obrazovÿ konvertor a tak vás oslepit. Na¿têstí byly zamê⌐eny náhodnê a k na¿im balvanûm se ani neblíæily. Asi t⌐icet metrû od bunkru se nêkolikrát oslnivê zablesklo. 'Mandello! Myslela jsem, æe s tou vêcí umí¿ zacházet!' 'Sakra, Potterová - sama ví¿, æe to má dost⌐el jen pûl kiláku. Jakmile se dostaneme trochu blíæ, posadím je v¿echny p⌐ímo na st⌐echu.' 'To urçitê.' Neodpovêdêl jsem. Nebude velitelem druæstva vêçnê. Mimo to, nebyla tak ¿patná holka, neæ jí ta funkce stoupla do hlavy. Jelikoæ granátometçík je souçasnê i zástupcem velitele druæstva, byl jsem naladên na její frekvenci a sly¿el jsem, jak s ní mluví skupina B. 'Potterová, tady Freeman. Ztráty?' 'Tady Potterová - ne, vypadá to, æe se soust⌐edí na vás.' 'Jo, uæ jsme ztratili t⌐i. Teâ jsme v prohlubni asi tak osmdesát, sto metrû od vás. Budeme vás krÿt, aæ budete p⌐ipraveni.' 'Dob⌐e, vyráæíme.' Tiché cvaknutí: 'Skupino A, za mnou.' Potterová vyskoçila z úkrytu za balvanem a zapnula slabou rûæovou lampiçku na zádech svého skafandru. Zapnul jsem svou, vybêhl po jejím boku a ostatní çlenové na¿í skupiny se vêjí⌐ovitê rozvinuli za námi. Nikdo nest⌐ílel, protoæe nás palbou kryla skupina B. Sly¿el jsem jen têæké oddychování Potterové a tiché k⌐up k⌐up svÿch bot. Moc jsem toho ani nevidêl, a tak jsem zvÿ¿il citlivost svého obrazového konvertoru o dva stupnê. Obraz se tím trochu rozmazal, ale byl uspokojivê jasnÿ. Zdálo se, æe palba z bunkru dræela skupinu B p⌐i¿pendlenou k zemi a po⌐ádnê jí zatápêla. Jediná odvetná palba, na kterou se zmohli, pocházela z jejich prstovÿch laserû. O svého granátometçíka uæ asi p⌐i¿li. 'Potterová, tady Mandella. Nemohli bychom skupinê B trochu odlehçit?' 'Hned jak se mi poda⌐í najít pro nás nêjakÿ slu¿nÿ úkryt. Jinak jste v po⌐ádku? Vojíne?' Po dobu cviçení povÿ¿ila na desátníka. Zahnuli jsme doprava a zalehli za skalní desku. Vêt¿ina ostatních si na¿la úkryt poblíæ, ale nêkte⌐í museli vzít zavdêk matiçkou zemí. 'Freemane, tady Potterová.' 'Potterová, tady Smithy. Freeman je vy⌐azenÿ; Samuels je taky vy⌐azenÿ. Uæ nás zûstalo jen pêt. Kryjte nás, abychom mohli--' 'Rozumím, Smithy.' Klik. 'Skupino A, pal! Béçko je na tom doopravdy ¿patnê.' Vykoukl jsem zpoza skály. Mûj mê⌐iç vzdálenosti mi ⌐íkal, æe bunkr je je¿tê asi t⌐i sta padesát metrû od nás, coæ bylo po⌐ád moc daleko. Zamí⌐il jsem o chlup vÿ¿ a vypálil t⌐i, pak jsem o pár stupñû sníæil a vypálil je¿tê dva. První granáty asi o dvacet metrû p⌐est⌐elily, zato druhá salva dopadla p⌐ímo p⌐ed bunkr. Snaæil jsem se dræet sklon a vychrlil jsem dal¿ích patnáct a pak i zbytek zásobníku stejnÿm smêrem. Mêl jsem se schovat za balvan a znovu nabít, ale chtêl jsem vidêt, kam têch patnáct granátû dopadlo, a tak jsem nespou¿têl oçi z bunkru, zatímco jsem rukou za¿mátral po novém zásobníku-- Kdyæ laser zasáhl mûj obrazovÿ konvertor, vy¿lehla mi do oçí tak intenzivní rudá zá⌐e, æe jsem mêl pocit, jako by se propálila mÿma oçima a zastavila se aæ o zadní çást mé lebky. Muselo to trvat sotva pár milisekund, neæ se konvertor p⌐etíæil a vypadl, ale prudká bolest v oçích mê neopustila je¿tê dal¿ích nêkolik minut. Jelikoæ jsem byl oficiálnê 'mrtvÿ', moje rádio se automaticky odpojilo a já mêl zûstat tam, kde jsem byl, dokud nebude po boji. Bez smyslovÿch vjemû, kromê svêdêní vlastní kûæe (pekelnê pálila v místech, kam zasahoval obraz z konvertoru) a zvonêní v u¿ích mi to p⌐ipadalo jako stra¿nê dlouhá doba. Nakonec nêçí helma narazila do mé. 'Jsi v po⌐ádku, Mandello?' To byla Potterová. 'Je mi líto. P⌐ed dvaceti minutami jsem um⌐el nudou.' 'Vstañ a chyƒ se mê za ruku.' Poslechl jsem ji a spoleçnê jsme se ¿ourali k ubytovnám. Trvalo nám to p⌐es hodinu. Po celou tu dobu nic ne⌐ekla, ale kdyæ jsme pro¿li vzduchovou propustí a oh⌐áli se, pomohla mi ze skafandru. Je pravda, æe jsem byl zralÿ na nêæné olizování ran, ale p⌐esto mne p⌐ekvapilo, kdyæ se mûj skafandr otev⌐el a ona se mi d⌐ív, neæ se mé oçi staçily p⌐izpûsobit svêtlu, hodila kolem krku a vlhce mne políbila. 'Skvêle jsi st⌐ílel, Mandello.' 'Huh?' 'Copak jsi to nevidêl? Jasnê, æe ne... Ta tvoje poslední salva - çty⌐i p⌐ímé zásahy. Bunkr uznal, æe prohrál, a my uæ nemuseli udêlat nic jiného neæ pêknê pomalouçku dojít k nêmu.' 'Skvêlé.' Po¿krábal jsem se na obliçeji a na zem dopadlo pár vloçek odum⌐elé kûæe. Zahihñala se. 'Mêl by ses vidêt. Vypadá¿ jako...' 'V¿echno muæstvo do uçebny.' To byl kapitánûv hlas, coæ obvykle vê¿tilo nêco nep⌐íjemného. Podala mi blûzu a sandály. 'Pojâme.' Uçebna a jídelna muæstva zároveñ byla na druhé stranê chodby. U dve⌐í byly ⌐ady presentaçních knoflíkû; stiskl jsem ten, kterÿ nesl mé jméno. Çty⌐i jmena byla zakryta çernÿmi páskami. To bylo dobré. Znamenalo to, æe p⌐i dne¿ním cviçení nikdo dal¿í neza⌐val. Kapitán sedêl na vyvÿ¿eném stupínku, coæ p⌐inejmen¿ím znamenalo, æe odpadne ¿a¿kování s pozorem. Bêhem necelé minuty jsme tam byli v¿ichni; tiché zazvonêní ohlásilo plnÿ stav. Kapitán Stott nevstal. 'Dnes jste si vedli docela dob⌐e. Nikdo nebyl zabit a po pravdê ⌐eçeno, çekal jsem, æe bude. V tomto ohledu jste p⌐edçili má oçekávání, ale ve v¿ech ostatních ohledech jste odvedli mizernou práci. Jsem rád, æe si na sebe dáváte takovÿ pozor, protoæe kaædÿ z vás p⌐edstavuje investici více neæ milionu dolarû a jednu çtvrtinu lidského æivota. Ale na druhé stranê vás v téhle simulované bitvê proti velice pitomému robotovi t⌐iaçty⌐icet vbêhlo p⌐ímo do laserové palby a simulovanê bylo zabito, a jelikoæ mrtví nejedí, nedostanete ani vy po následující t⌐i dny nic k jídlu. Kaædÿ z vás, kdo byl v tomto boji zasaæen, dostane na den jen dva litry vody a p⌐ídêl vitamínû.' Vêdêli jsme dost, abychom si odpustili bruçení a reptání, ale nêkte⌐í z nás si vymênili znechucené pohledy, zvlá¿tê my s oæehlÿm oboçím a spálenou kûæí na obliçeji. 'Mandello.' 'Pane?' 'Vy máte nejtêæ¿í spáleniny. Mêl jste obrazovÿ konvertor na normálu?' Zatracenê. 'Ne, pane. Zvÿ¿il jsem citlivost o dva.' 'Aha. Kdo byl p⌐i tom cviçení va¿ím velitelem?' 'Titulární desátník Potterová, pane.' 'Vojíne Potterová, na⌐ídila jste mu, aby si zvÿ¿il intenzitu obrazu?' 'Pane, já... já si uæ nepamatuju.' 'Nepamatujete si. Dob⌐e, abyste si osvêæila pamêƒ, p⌐ipojíte se k 'mrtvolám'. Spokojená?' 'Ano, pane.' 'Dob⌐e. 'Mrtvoly' dostanou dnes veçer své poslední jídlo a hladovku zahájí aæ zítra. Nêjaké otázky?' Dêlal si legraci. 'V po⌐ádku. Rozchod.' Vybral jsem si jídlo, které vypadalo jako nejvÿæivnêj¿í, a vzal jsem si svûj tác ke stolu, kde sedêla Potterová. 'To od tebe bylo zatracenê donkichotské: Ale dêkuju.' 'Za nic. Stejnê jsem chtêla pár kilo shodit.' Nezdálo se mi, æe by mêla nêjaká navíc. 'Znám dobré cviçení,' ⌐ekl jsem. Usmála se, aniæ vzhlédla od svého tácu. 'Má¿ uæ nêkoho na dne¿ní noc?' 'Napadlo mê, æe bych mohla poæádat Jeffa...' 'Tak to si radêji pospê¿. Dêlá si zálusk na Maejimu.' No, nebyla to tak docela nepravda. Na ni si dêlal zálusk kaædÿ. 'Já nevím. Moæná bychom radêji mêli ¿et⌐it silami. Ty t⌐i dny...' 'Ale bêæ.' Jemnê jsem ji pohladil po temeni. 'Od Missouri jsme spolu nespali. T⌐eba jsem se od té doby nauçil nêco nového.' 'Moæná, æe jo.' Trochu poƒouchle se na mê podívala. 'Tak dob⌐e.' Nakonec to byla ona, kdo p⌐i¿la s nêçím novÿm. ₧íkala tomu 'francouzská vÿvrtka'. Nechtêla mi prozradit, kdo ji to nauçil. Rád bych mu pot⌐ásl rukou. Tedy aæ zase naberu trochu sil. ────────────────────────────────── 01Vojín William Mandella nechtêl jít do války. Ale jelikoæ byl jedním 01z nejnadanêj¿ích a nejinteligentnêj¿ích pozem¿ƒanû - spolu 01s ostatními s jeho elitní skupiny - byl zataæen do mezihvêzdného 01konfliktu nesmírného rozsahu. 01 Dokázal si poradit s krvelaçnÿmi Tau⌐any... Dokázal se vypo⌐ádat 01s hypnostudiem, v jehoæ prûbêhu mu do mozku nalili celou váleçnou 01historii Zemê... Dokázal p⌐eæít i to, kdyæ mu vÿbuch utrhl nohu a on 01musel çekat, aæ mu znovu naroste... Dokázal si poradit s bandou 01lesbiçek a homosexuálû, kte⌐í ho povaæovali za zvrhlíka... Ale kdyæ 01æenu, kterou miloval, poslali na misi do budoucnosti, zaçal major 01Mandella uvaæovat, za co vlastnê bojuje ! 01 Klasická SF z prost⌐edí galaktického konfliktu. Tip IKARIE 5/96 04 Broæovaná 286 stran, p⌐eklad P. Hodek, obálka Jim Burns, vy¿lo 04zaçátkem b⌐ezna 1996, cena 89 Kç. 0021 K D Y Æ S E L Æ E G R A V I T A C E George Alec Effinger 1. Chirin noçní klub byl p⌐ímo uprost⌐ed Budayenu, osm blokû od vÿchodní brány, osm blokû od h⌐bitova. Bylo ¿ikovné mít h⌐bitov takhle po ruce. Budayen byl nebezpeçné místo a v¿ichni to vêdêli. Taky proto byla kolem nêho ze t⌐í stran zeâ. Turisté byli p⌐ed Budayenem varováni, ale stejnê sem chodili. Vædyƒ o nêm celÿ æivot slÿchali, to by tak hrálo, aby se vrátili domû a nevidêli ho na vlastní oçi. Vêt¿ina p⌐icházela vÿchodní branou a hned se zvêdavê vydala po Hlavní. Po dvou t⌐ech blocích zaçali bÿt trochu nervozní a hledali místo, kde by si dali skleniçku çi spolkli nêjakou pilulku. Pak se rozbêhli stejnou cestou zpêt a byli ¿tastní, kdyæ byli zase v hotelu. Pár jich to ¿têstí nemêlo a zûstali na h⌐bitovê. Jak uæ jsem ⌐ekl, byl to velice ¿ikovnê poloæenÿ h⌐bitov a u¿et⌐il spoustu çasu a starostí. Ve¿el jsem do Chirina baru a byl jsem rád, æe jsem unikl horké a lepkavé noci na ulici. U stolu blízko dve⌐í sedêly dvê æeny, turistky, st⌐edního vêku. Mêly plné ta¿ky suvenÿrû a dárkû pro p⌐íbuzné a p⌐átele. Jedna mêla fotoaparát a dêlala hologramové momentky lidí v klubu. Pravidelní hosté to obvykle nemají rádi, ale turistky ignorovali. Muæ by takové snímky nezískal, aniæ by za nê zaplatil. Ignorovali je v¿ichni, aæ na vysokého, velice hubeného muæe v tmavém evropském obleku a kravatê. Byl to ten nejvÿst⌐ednêj¿í kostÿm, jakÿ jsem ten veçer vidêl. Zajímalo mê, koho p⌐edstavuje, a tak jsem si sedl na moment k baru a poslouchal. 'Jmenuji se Bond,' ⌐ekl ten chlap. 'James Bond.' Jako by o tom nêkdo chtêl pochybovat. Ty dvê se zatvá⌐ily vydê¿enê. 'Proboha,' za¿eptala jedna. Byla ⌐ada na mnê. P⌐istoupil jsem k moâákovi a chytil ho za zápêstí. Palcem jsem mu zmáçkl nehet na jeho palci a vmáçkl mu jej do dlanê. Zaskuçel bolestí.'Klídek, nula nula sedmiçko,' zamruçel jsem mu do ucha. 'Radêj to sbal a bêæ jinam.' Doprovodil jsem ho ke dve⌐ím a vyhodil ho do zablácené, de¿têm vonící temnoty. Obê æeny se na mê dívaly, jako bych byl Mesiá¿ vracející se se zapeçetênÿmi obálkami s potvrzením o jejich spasení. 'Dêkujeme,' ⌐ekla ta s fotoaparátem. Mluvila francouzsky. 'Nevím, co víc ⌐íct. Mnohokrát dêkujeme.' 'Není zaç,' mávl jsem rukou. 'Nerad vidím, kdyæ tihle lidé s osobnostními moduly obtêæují nêkoho jiného neæ moâáky.' Druhá turistka vypadala zmatenê. 'Moâáky, mladíku?' Jako kdyby je tam, odkud p⌐i¿la, nemêli. 'Jo. Má zapnutÿ modul Jamese Bonda. Myslí si, æe je Bond. P⌐edvádí se celou noc, dokud ho nêkdo nepra¿tí a nevyrazí mu moâák z hlavy. Dob⌐e mu tak. Nejspí¿ má na sobê i kdejaké doâáky.' Opêt jsem vidêl ten zmatenÿ pohled, a tak jsem pokraçoval. 'Dodík ⌐íkáme dodatku. Dodík vám dá doçasnou znalost. Tak t⌐eba si zasunete doâák se znalostí ¿véd¿tiny - pak budete rozumêt ¿védsky, dokud si ho nevyndáte. Prodavaçi, právníci a dal¿í profíci, ti v¿ichni pouæívají doâáky.' Obê na mê zíraly, jako by se rozhodovaly, jestli nêco takového mûæe bÿt pravda. 'To se zapíná p⌐ímo do mozku?' hlesla ta druhá. 'To je dêsné.' 'Odkud jste?' zeptal jsem se. Pohlédly na sebe. 'Lorrainská lidová republika,' odpovêdêla ta první. To potvrdilo mé podez⌐ení: nejspí¿ skuteçnê nikdy nevidêly moâákem ⌐ízeného cvoka. 'Dámy, nechci vám radit, ale opravdu si myslím, æe jste na nevhodném místê. Rozhodnê v nevhodném baru.' 'Dêkujeme vám, pane,' ⌐ekla ta druhá. Zmatenê zaçaly sbírat své ta¿ky a balíçky, které jim padaly z rukou. Nechaly za sebou nedopité sklenice a spêchaly ze dve⌐í. Doufám, æe se v po⌐ádku dostaly z Budayenu. Chiri byla ten veçer u baru sama. Mêl jsem ji rád. Byli jsme p⌐áteli uæ dlouhá léta. Byla to vysoká, mohutná æena, çernou kûæi mêla tetovanou vzorci jizev, jaké nosívali její dávní p⌐edkové. Kdyæ se usmála - coæ nebylo nijak çasto - zablÿskly se jí vÿhruænê bílé zuby. Vÿhruænê, protoæe mêla ¿piçáky opilované do ostrÿch hrotû. U kanibalû je to tradice, víte. Kdyæ do baru p⌐i¿el nêkdo cizí, byly její oçi çerné a pronikavé, a prozrazovaly asi tolik zájmu jako dvê díry po kulkách ve zdi. Kdyæ ale zahlédla mne, poslala mi vst⌐íc ¿irokÿ úsmêv. 'Jambo!' k⌐ikla. Naklonil jsem se p⌐es úzkÿ bar a krátce ji políbil na vzorovanou tvá⌐. 'Co nového, Chiri?' zeptal jsem se. 'Njema,' ⌐ekla svahilsky, jen ze zdvo⌐ilosti. Pot⌐ásla hlavou. 'Nic, vûbec nic. Zatracená nudná práce.' P⌐ikÿvl jsem. Na Hlavní se toho moc nemênilo, snad jen tvá⌐e. V klubu bylo dvanáct zákazníkû a ¿est dêvçat. Çty⌐i dêvçata jsem znal, ty druhé dvê byly nové. T⌐eba zûstanou na Hlavní celé roky, jako Chiri, t⌐eba uteçou. 'Kdo je tamta?' ukázal jsem na tu novou na jevi¿ti. 'Chce, aby se jí ⌐íkalo Pualani. Líbí se ti to? Prÿ to znamená 'Nebeskÿ kvêt'. Odkud je, nevím. Je to opravdová dívka.' 'Takæe si bude¿ mít s kÿm povídat,' zvedl jsem oboçí. Chiri na mne pochybovaçnê pohlédla. 'Jo, to jo,' ⌐ekla. 'Zkus si s ní chvilku povídat. Uvidí¿.' 'To je to tak zlé?' 'Uvidí¿. Stejnê se tomu nevyhne¿. Tak co, p⌐i¿els mê okrádat o ças, nebo si nêco dá¿?' Podíval jsem se na digitální hodiny blikající na pokladnê za barem. 'Asi za pûl hodiny mám s nêkÿm schûzku.' Teâ zvedla oboçí Chiri. 'Obchod? My pracujeme, no né?' 'Do háje, Chiri, tohle je uæ druhÿ k¿eft tenhle mêsíc.' 'Tak si nêco kup.' Snaæím se nebrat drogy, kdyæ vím, æe se mám setkat s klientem, tak jsem si dal svûj tradiçní st⌐ik z ginu, bingary s ledem a citronové ¿ƒávy. Zûstal jsem u baru, i kdyæ mêl p⌐ijít klient. Kdybych si sedl ke stolu, ty dvê nové dívky by se snaæily vnutit. Zkou¿ely by to, i kdyby je Chiri varovala. Dost çasu hledat stûl, aæ se pan Bogatyrev dostaví. Usrkával jsem pití a sledoval dívku na pódiu. Byla hezká, ale hezké tam byly v¿ecky, pat⌐ilo to k jejich zamêstnání. Mêla perfektní têlo, drobné a mr¿tné a tak nêæné, æe vás aæ ruka bolela touhou p⌐ejet po té dokonalé kûæi, leské potem. V¿echno vás bolelo, ale to byl úçel. Proto tady dívky byly, proto jste tu byli vy, proto tady byla Chiri a její pokladna. Vy jste kupovali dívkám drinky a hledêli jste na jejich úæasná têla a p⌐edstírali jste, æe se jim líbíte. A ony to p⌐edstíraly také. A kdyæ jste p⌐estali utrácet peníze, zvedly se a p⌐edstíraly, æe se jim líbí nêkdo jinÿ. Nemohl jsem si vzpomnêt, jak Chiri tu dívku jmenovala. Zjevnê na ní dokto⌐i dost zapracovali: lícní kosti mêla zvÿraznêné silikonem, nos zmen¿enÿ a narovnanÿ, hranatou bradu roztomile zakulacenou, obrovské implantáty v prsou, silikonem zaoblenÿ zadek... æádnÿ ze zákazníkû by si toho nev¿iml, ale já jsem v posledních deseti letech vidêl spousty æen rûzného vêku, na rûznÿch pódiích. V¿echny vypadají stejnê. Chiri obslouæila zákazníky na druhém konci baru a vrátila se ke mnê. Pohlédli jsme na sebe. 'Vrazila nêjakÿ prachy i do mozkovny?' zeptal jsem se. 'Myslím, æe jen nêco na doâáky,' odpovêdêla Chiri. 'Nic víc.' 'Kdyæ utratila tolik penêz za têlo, çekal bych, æe pûjde je¿tê dál.' 'Je mlad¿í, neæ vypadá, brouku. P⌐ijâ za pûl roku, bude mít i zásuvku na moâáky. Dej jí ças a bude¿ si moct vybrat osobnost, která se ti líbí nejvíc, tvrdou dêvku, tragickou zneuctênou holubiçku, nebo cokoliv mezi tím.' Chiri mêla pravdu. Ale stejnê bylo p⌐íjemné vidêt v klubu nêkoho, kdo pouæívá vlastní mozek. Uvaæoval jsem, jestli tahle dívka bude mít vÿdræ dêlat tu dál, nebo jestli se vrátí, odkud p⌐i¿la, spokojená se svÿch perfektnê modifikovanÿm têlem a çásteçnê modifikovanou myslí. Vydêlávat si na æivobytí v baru pro moâáky a doâáky byla pêkná d⌐ina. Mohli jste mít nejskvêlej¿í têlo na svêtê, ale kdyæ byli zákazníci naháknutí a v¿ímali si víc svÿch nitrolebeçních radovánek, bylo lep¿í zûstat doma a taky si nêco ¿oupnout. U ucha mi zaznêl chladnÿ, nevzru¿enÿ hlas. 'Vy jste Marid Audran?' Pomalu jsem se otoçil a pohlédl na toho muæe. P⌐edpokládal jsem, æe tohle je Bogatyrev. Byl malÿ, s ⌐ídnoucími vlasy, mêl naslouchátko - tak tenhle nemá æádné modifikace. Rozhodnê ne nêjaké viditelné. Coæ neznamenalo, æe nemûæe bÿt nacpanÿ moduly a dodatky, které jsem vidêt nemohl. Za ta léta jsem narazil i na takové. Jsou to ti nebezpeçní. 'Ano,' ⌐ekl jsem. 'Pan Bogatyrev?' 'Tê¿í mê, æe vás poznávám.' 'Nápodobnê,' odpovêdêl jsem. 'Budete si muset koupit nêco k pití, jinak zaçne tahle barmanka nah⌐ívat svou velikou æeleznou pánev.' Chiri nám vênovala svûj kanibalskÿ úsmêv. 'Omlouvám se, ale já nepoæívám alkohol.' 'To je v po⌐ádku.' Obrátil jsem se na Chiri: 'Dej mu tohle.' Zvedl jsem svûj drink. 'Ale--' protestoval Bogatyrev. 'Nedêlejte si starosti,' ⌐ekl jsem. 'Je to na mê, zaplatím to. Je to jen fér - kdyæ to budu pít já.' Bogatyrev p⌐ikÿvl: æádnÿ vÿraz. Nevyzpytatelnÿ, chápete? Prÿ na to mají monopol orientálci, ale tihle ho¿i z Rekonstruovaného Ruska taky nejsou ¿patní. Trénují to. Chiri udêlala pití a já jsem zaplatil. Pak jsem odvedl muæíka k jednomu za zadních stolû. Nepodíval se napravo ani nalevo, skoro nahÿm æenám nevênoval ani okamæik pozornosti. I s takovÿmi muæi uæ jsem se setkal. Chiri dávala v klubu p⌐ednost temnotê. Dívky vypadaly v p⌐ítmí líp. Míñ masoæravé, míñ dravé. Mêkké stíny jako by je odívaly tajemnem. Turistûm to tak nejspí¿ p⌐ipadalo. Ale Chiri vlastnê jen tmou zakrÿvala soukromé transakce, které probíhaly v lóæích a u stolû. Jasná svêtla na podiu temnotu nijak neru¿ila. Mohli jste vidêt obliçeje lidí u baru, zírající, snící çi halucinující. V¿echno ostatní v baru bylo temné a nez⌐etelné. Mêl jsem to tak rád. Dopil jsem první drink a odsunul sklenici. Uchopil jsem druhou. 'Co pro vás mohu udêlat, pane Bogatyreve?' 'Proç jste se se mnou chtêl setkat tady?' Pokrçil jsem rameny. 'Tenhle mêsíc nemám kancelá⌐,' ⌐ekl jsem. 'Tihle lidé jsou mí p⌐átelé. Já dávám pozor na nê, oni dávají pozor na mne. Jsme jako jedna velká rodina.' 'Máte pocit, æe pot⌐ebujete jejich ochranu?' Odhadoval mê. A vêdêl jsem, æe jsem ho dosud nep⌐esvêdçil. Ne úplnê. Choval se p⌐i tom velice zdvo⌐ile. To oni také trénují. 'Ne, to není proto.' 'To nemáte zbrañ?' Usmál jsem se. 'Já nenosím zbrañ, pane Bogatyreve. Obvykle ne. Je¿tê nikdy jsem nebyl v situaci, kdy bych ji pot⌐eboval. Buâ má zbrañ ten druhÿ a já dêlám, co mi ⌐ekne, nebo ji nemá, a pak ho p⌐imêju, aby dêlal, co ⌐eknu já.' 'Kdybyste mêl zbrañ a ukázal ji první, moæná byste se vyhnul zbyteçnému riziku. 'A u¿et⌐il drahocennÿ ças. Ale já mám spoustu çasu, pane Bogatyreve, a riskuju svou kûæi. V¿ichni si pot⌐ebujeme nêjak rozproudit adrenalin. Krom toho, tady v Budayenu pracujeme na jakémsi systému cti. Oni vêdí, æe já nemám zbrañ, já vím, æe oni nemají zbrañ. Kaædÿ, kdo jde proti tomuto pravidlu, narazí. Jsme jedna velká ¿tastná rodina.' Nevêdêl jsem, nakolik tomu Bogatyrev vê⌐í, ale to nebylo dûleæité. Jen jsem ho popichoval, snaæil se zjistit, jak reaguje. Zatvá⌐il se trochu kysele. Bylo mi jasné, æe uvaæuje, æe se na to vyka¿le. V inzertních seznamech byly spousty soukromÿch goril. Velkÿch, silnÿch, ovê¿enÿch zbranêmi, aby ujistili lidi, jako je Bogatyrev. Agenti s nablÿskanÿmi omraçovacími pistolemi pod sakem, s luxusními a pohodlnÿmi byty v p⌐epychovÿch çtvrtích, se sekretá⌐kami a poçítaçovÿmi terminály napojenÿmi na v¿echny databáze svêta, a se zarámovanÿmi fotografiemi, na nichæ si pot⌐ásají rukama s lidmi, o kterÿch si myslíte, æe byste je mêli poznat. Tak to jsem já nebyl. Je mi líto. U¿et⌐il jsem Bogatyrevovi otázku: 'Asi uvaæujete, proç nadporuçík Okking doporuçil mê místo nêkterého z p⌐íslu¿níkû mêstské policie.' Ani mrknutí. 'Ano,' ⌐ekl. 'Nadporuçík Okking je jeden z rodiny,' vysvêtlil jsem. 'On p⌐ihrává k¿efty mnê, já p⌐ihrávám k¿efty jemu. Podívejte, kdyæ pûjdete za jedním z têch pochromovanÿch agentû, udêlá, co pot⌐ebujete. Ale bude vás to stát pêtkrát víc neæ u mê, a ruçím za to, æe to bude trvat dÿl. A pak, tihle rychlí ho¿i mají tendenci hnát se v¿ude s kupou drahého vybavení a nápadnÿch zbraní. Já dêlám tuhle práci s men¿ím rozruchem. Takæe skÿtám men¿í pravdêpodobnost, æe va¿e zájmy, aƒ je to cokoliv, skonçí opálené laserem.' 'Rozumím. Kdyæ uæ jste se zmínil o placení, smím se zeptat, kolik poæadujete?' 'Záleæí na tom, co po mnê chcete. Jsou jisté práce, které nedêlám. Kaædÿ jsme nêjakÿ. Kdyæ to bude nêco, co nechci dêlat, mûæu vám doporuçit nêkoho dobrého, kdo to udêlá. Proç prostê nezaçnete od zaçátku?' 'Chci, abyste na¿el mého syna.' Çekal jsem, ale Bogatyrev nepokraçoval. 'Dob⌐e,' ⌐ekl jsem. 'Budete pot⌐ebovat jeho fotografii.' Konstatování. 'Pochopitelnê. A ve¿keré informace, které mi mûæete dát: jak dlouho je nezvêstnÿ, kdy jste ho naposled vidêl, co ⌐ekl, zda si myslíte, æe utekl, nebo æe byl unesen. Tohle je velké mêsto, pane Bogatyreve, a je velice snadné se tu ukrÿt, kdyæ chcete. Musím vêdêt, kde mám zaçít hledat.' 'Va¿ honorá⌐?' 'Chcete smlouvat?' Zaçínalo mê to otravovat. S têmi Novÿmi Rusy jsem mêl vædycky potíæe. Narodil jsem se v roce 1550 - podle kalendá⌐e nevê⌐ících to bylo 2172. Asi t⌐icet let p⌐ed mÿm narozením komunismus i demokracie zahynuly ve spánku na vyçerpání zdrojû, zu⌐ící hladomor a bídu. Sovêtskÿ svaz a Spojené státy americké se rozpadly na desítky malÿch monarchií a policejních státû. V¿echny ostatní národy svêta je brzy následovaly. Morava teâ byla nezávislá zemê, stejnê jako Toskánsko a Spoleçenství západní Rezervace: samostatné a vydê¿ené zemê. Nevêdêl jsem, z kterého Rekonstruovaného státu Ruska Bogatyrev p⌐i¿el. Asi v tom nebyl valnÿ rozdíl. Hledêl na mne a já jsem si uvêdomil, æe ne⌐ekne nic, dokud nenavrhnu cenu. 'Dostávám tisíc kiamû dennê plus vÿdaje,' ⌐ekl jsem. 'Zaplatíte mi na t⌐i dny p⌐edem. Aæ va¿eho syna najdu, dám vám vyúçtování, in¿alláh.' To jest, pokud Alláh dá. ₧ekl jsem mu çástku desetkrát p⌐evy¿ující mûj obvyklÿ honorá⌐. Çekal jsem, æe bude smlouvat. 'To je naprosto uspokojivé.' Vytáhl koæenkovou aktovku a vyndal malÿ balíçek. 'Uvnit⌐ jsou holografické pásky a kompletní dokumentace o mém synovi: v¿echny jeho zájmy, nectnosti, vlohy, celÿ jeho psychologickÿ profil, v¿e, co budete pot⌐ebovat.' Pohlédl jsem na nêho p⌐es stûl. Bylo zvlá¿tní, æe to v¿echno mêl. Pásky byly docela p⌐irozené: co mi smrdêlo, byl ten zbytek, psychologickÿ profil. Pokud nebyl Bogatyrev chorobnê metodickÿ - a navíc paranoidní - nechápal jsem, proç by mêl mít ten materiál pro mne p⌐ipravenÿ. Pak mi to do¿lo. 'Jak dlouho je vá¿ syn ztracenÿ?' 'T⌐i roky.' P⌐ekvapenê jsem zamrkal. Nebylo na místê se ptát, proç tak dlouho çekal. Nejspí¿ uæ byl za mêstskÿmi frajery a ti mu nedokázali pomoct. Vzal jsem od nêho balíçek. 'Po t⌐ech letech stopa dost vychladne, pane Bogatyreve,' ⌐ekl jsem. 'Velice bych ocenil, kdybyste vêci vênoval velkou pozornost,' pravil. 'Jsem si vêdom va¿ich potíæí a jsem ochoten vám platit, dokud neuspêjete nebo dokud nedojdete k závêru, æe není nadêje na úspêch.' Usmál jsem se. 'Vædycky je nadêje, pane Bogatyreve.' 'Nêkdy není. Dovolte, abych vám p⌐ipomnêl jedno va¿e arabské p⌐ísloví: ¢têstêna je p⌐i tobê hodinu, a proti tobê deset.' Vytáhl z kapsy tlustÿ svazek bankovek a oddêlil t⌐i. Peníze rychle zase schoval, d⌐ív, neæ je æraloci v Chi⌐inê klubu mohli ucítit, a ty t⌐i bankovky mi podal. 'Tady je na t⌐i dny dop⌐edu.' Nêkdo zajeçel. Vzal jsem peníze a otoçil se, abych vidêl, co se dêje. Dvê z dívek sebou mrskly na podlahu. Zaçal jsem se zvedat ze æidle. Uvidêl jsem Jamese Bonda se starou pistolí v ruce. Byl jsem ochoten se vsadit, æe je to originál stará Beretta nebo Walther PPK. Ozval se jedinÿ vÿst⌐el, v malém klubu hlasitÿ jako detonace dêlost⌐eleckého granátu. Bêæel jsem úzkou uliçkou mezi boxy a stoly, ale po nêkolika krocích jsem si uvêdomil, æe se k nêmu nedostanu. James Bond se otoçil a vynucoval si cestu z klubu. Za ním se tlaçili zákazníci a dívky, jeçeli a odstrkávali se, v¿ichni chtêli do bezpeçí. Nemohl jsem se tou panikou protlaçit. Ten zatracenÿ moâák své p⌐edstavy váænê p⌐ehnal - st⌐ílet v místnosti plné lidí! Nejspí¿ si tu scénu bude v pamêti p⌐ehrávat celá léta. Bude se muset spokojit se vzpomínkami, protoæe kdyby nêkdy ukázal svûj ksicht na Hlavní, mêl by ho tak zvalchovanÿ, æe by mu ho museli p⌐emodulovat t⌐ikrát dokola, aby se zase podobal çlovêku. Klub se pomalu uklidñoval. Dnes veçer bude o çem mluvit. Dívky budou pot⌐ebovat spoustu pití na uti¿ení nervû a spoustu nêhy. Budou plakat ko⌐enûm na rameni a ti jim budou kupovat drinky. Chiri mê p⌐ivolala pohledem. 'Bwana Maride,' za¿eptala, 'dej si peníze do kapsy a pak se vraƒ ke svému stolu.' Uvêdomil jsem si, æe mávám svÿmi t⌐emi tisícovkami kiamû jako vlajkami. Nacpal jsem bankovky do kapsy dæín a vrátil se k Bogatyrevovi. Za celou tu dobu se nepohnul ani o centimetr. Tyhle chlapi s ocelovÿmi nervy jen tak nêjakÿ cvok s nabitou pisolí nerozhází. Posadil jsem se. 'Promiñte to vyru¿ení,' ⌐ekl jsem. Vzal jsem sklenici a pohlédl na Bogatyreva. Neodpovêdêl mi. Po hrudníku jeho bílé hedbávné ruba¿ky se pomalu ¿í⌐ila tmavá skvrna. Dlouho jsem na nêho hledêl, usrkával svûj koktejl a p⌐emÿ¿lel o tom, æe p⌐í¿tích pár dní pro mne bude noçní mûra. Koneçnê jsem se zvedl a zamí⌐il k baru, ale Chiri uæ stála vedle mne s telefonem v ruce. Vzal jsem jí ho beze slova a zamumlal do nêj kód nadporuçíka Okkinga. 2. P⌐í¿tího dne ráno, odpornê brzy, mê probudil telefon. Cítil jsem se jako omráçenÿ a bylo mi zle od æaludku. Poslouchal jsem vyzvánêní a çekal, aæ p⌐estane. Nep⌐estalo. Obrátil jsem se a snaæil se ho igmorovat. Telefon zvonil a zvonil. Deset, dvacet, t⌐icet - ti¿e jsem zaklel, natáhl se p⌐es spící Jasminu a hmatal po telefonu v hromadê obleçení. 'Jo,' zavrçel jsem, kdyæ jsem ho koneçnê vyhrabal. Vûbec jsem se necítil p⌐átelsky. 'Já jsem musel vstávat d⌐ív neæ ty, Audrane,' ozval se nadporuçík Okking. 'Teâ uæ sedím za svÿm psacím stolem.' 'V¿em se nám líp spí, kdyæ víme, æe jste na svém místê.' Po⌐ád jsem byl na¿tvanÿ kvûli tomu, co mi provedl minulou noc. Po p⌐edbêæném vÿslechu jsem musel odevzdat balíçek, kterÿ mi Rus dal p⌐ed svou smrtí. Ani jsem se vlastnê nestaçil kouknout, co v nêm je. 'P⌐í¿tê se zasmêju dvakrát, p⌐ipomeñ mi to,' ⌐ekl Okking. 'Posly¿, nêco ti dluæím za to, æe jsi tak hezky spolupracoval.' Dræel jsem sluchátko v jedné ruce a druhou jsem sáhl po krabiçce s pilulkami. Poda⌐ilo se mi ji otev⌐ít a vzal jsem si dva modré trojúhelníçky. Ty by mê mêly probrat. Polkl jsem je nasucho a çekal na informaci, kterou mi Okking sliboval. 'Tak co je to?' 'Tvûj p⌐ítel Bogatyrev mêl p⌐ijít k nám. Trvalo jen pár minut, neæ jsme porovnali jeho pásky s na¿imi záznamy. Jeho ztracenÿ syn byl náhodnê zabit skoro p⌐ed t⌐emi lety. Nikdy se nám nepoda⌐ilo têlo identifikovat.' Pár minut bylo ticho. P⌐emÿ¿lel jsem o jeho informaci. 'Takæe ten chudák za mnou vûbec nemusel chodit a nemusel skonçit s rudou dírou v ko¿ili.' 'Æivot tropí hlouposti, co?' 'Jo. P⌐ipomeñ mi, aƒ se p⌐í¿tê zasmêju dvakrát. Povêz mi, co o nêm ví¿.' 'O kom? O Bogatyrevovi, nebo o jeho synovi?' 'To je jedno, nejlíp o obou. Já vím jen to, æe po mnê nêjakÿ muæík chtêl sluæbu. Chtêl, abych mu na¿el syna. Ráno se vzbudím a on i ten kluk jsou mrtví.' 'Mêl p⌐ijít k nám,' trval na svém Okking. 'Tam, odkud p⌐i¿el, na policii nechodí. Alespoñ ne dobrovolnê.' Okking si to p⌐eævÿkal a nevêdêl, jestli se mu to líbí, nebo ne. Pak se na to vyka¿lal. 'Takæe tvûj vÿdêlek je v háji,' pravil s p⌐edstíranÿm soucitem. 'Bogatyrev byl jakÿmsi politickÿm prost⌐edníkem Vjaçeslava, krále Bêloruska a Ukrajiny. Bogatyrevûv syn p⌐edstavoval váænÿ problém bêloruského zákonodárství. V¿ichni obyçejní Rusové se ¿tvou, aby si zajistili dûvêryhodnost, a Bogatyrevûv ho¿ík ¿el ze skandálu do skandálu. Tatík ho mêl zav⌐ít doma a dnes by byli oba naæivu.' 'Moæná. Jak ten hoch zem⌐el?' Okking se odmlçel, asi hledal informace v poçítaçi. 'Tady se jen pí¿e, æe byl zabit p⌐i automobilové nehodê. Zahnul, kam nemêl, a z boku do nêho narazil náklaâák. Druhÿ ⌐idiç nebyl stíhán. Ten kluk nemêl æádnÿ prûkaz, auto bylo kradené. Têlo skladovali v márnici celÿ rok, ale nikdo se nep⌐ihlásil. Potom...' 'Pak ho prodali na krmnou mouçku.' 'P⌐edpokládám, æe to bere¿ jako svûj p⌐ípad, Maride, ale zapomeñ na to. Najít toho maniaka s ksichtem Jamese Bonda je práce pro policii.' 'Jo, já vím.' Za¿klebil jsem se. V ústech jsem mêl jako po vÿprasku. 'Ozvu se ti,' sly¿el jsem Okkinga. 'Moæná pro tebe budu mít nêjakou práci.' 'Jestli na toho moâáka narazím první, zabalím ho do papíru a nechám ti ho v kancelá⌐i.' 'Jistê, ho¿ánku.' Pra¿til sluchátkem. Jsme jedna velká ¿ƒastná rodina. 'Jo, opravdu,' mruçel jsem sám k sobê. Poloæil jsem hlavu na pol¿tá⌐, ale vêdêl jsem, æe uæ neusnu. Hledêl jsem na opadávající barvu na stropê a doufal, æe p⌐eæiju p⌐í¿tí tÿden, aniæ by na mne spadl. 'Kdo to byl? Okking?' zamumlala Jasmina. Po⌐ád je¿tê leæela zády ke mnê, stoçená do klubíçka, ruce mezi koleny. 'Jo. Spi dál.' Uæ spala. Chvíli jsem se ¿krábal na hlavê a doufal, æe trojúhelníky zaberou d⌐ív, neæ zaçnu zvracet. Skutálel jsem se z matrace, postavil se a v hlavê jsem cítil bu¿ení, které tam p⌐ed okamæikem nebylo. Vçera veçer, po tom p⌐átelském podrazu od Okkinga, jsem vyrazil na Hlavní a házel do sebe drinky v jednom klubu za druhÿm. Kdesi cestou jsem musel narazit na Jasminu, kdyæ je teâ tady. Dûkaz byl nepochybnÿ. Dovlekl jsem se do koupelny a tam stál pod sprchou, dokud nedo¿la horká voda. Drogy po⌐ád je¿tê neúçinkovaly. Utíral jsem se osu¿kou a uvaæoval, jestli si mám vzít je¿tê jeden modrÿ trojúhelník, nebo se na v¿ecko vyka¿lat a vlézt zpátky do postele. Podíval jsem se na sebe do zrcadla. Vypadal jsem p⌐í¿ernê, ale já vædycky vypadám v zrcadle p⌐í¿ernê. Udræuju se v p⌐esvêdçení, æe mûj skuteçnÿ obliçej vypadá mnohen líp. Vyçistil jsem si zuby a tím se zbavil té hnusné chuti v ústech. Zaçal jsem se çesat, ale to uæ byla p⌐íli¿ná námaha, tak jsem ¿el do loænice a natáhl si çistou ko¿ili a dæíny. Deset minut mi trvalo, neæ jsem na¿el boty. Z nêjakého dûvodu byly úplnê dole, pod Jasmininÿm obleçením. Koneçnê jsem byl obleçenÿ. Kéæ by ty zatracené pilulky zabraly, abych se mohl postavit svêtu. O jídle p⌐ede mnou nemluvte. Jedl jsem p⌐edevçírem. Ode¿el jsem a Jasminê jsem tam nechal lístek, aby zamkla dve⌐e, aæ pûjde ven. Jasmina byla jedním z mála lidí, které bych nechal ve svém bytê samotné. Vædycky nám spolu bylo dob⌐e a ⌐ekl bych, æe jsme si byli jakÿmsi nevyslovenÿm, k⌐ehkÿm zpûsobem blízcí. Oba jsme se báli to uhánêt, ale vêdêli jsme, æe to tak je. Myslím, æe to tak je proto, æe Jasmina se nenarodila jako dêvçe. Moæná kdyæ strávíte pûl æivota v jednom pohlaví a pûl v druhém, udêlá to nêco s va¿ím vnímáním. Samoz⌐ejmê jsem znal spoustu jinÿch takovÿch, se kterÿmi jsem nedokázal vyjít. Nemá cenu zev¿eobecñovat. Ani kdyæ chcete bÿt laskaví. Jasmina byla kompletnê modifikovaná, uvnit⌐ i zevnê, têlo i my¿lení. Mêla jedno z têch dokonalÿch têl jak si je objednáte v katalogu. To si sednete s tím chlápkem na klinice a on vám ukáæe takovou knihu. Vy ⌐eknete: 'Co t⌐eba tyhle kozy?' a on vám ⌐ekne, za kolik. 'Tenhle pas?' a on vám udêlá odhad, kolik by stálo polámat va¿i pánev a znovu ji zformovat, a ostrouhají vám ohryzek a vyberete si obliçejové rysy a zadek a nohy. Nêkdy dokonce i novou barvu oçí. Pomûæou vám s vlasy a s vousy, to je otázka drog a jedné zázraçné klinické procedury. Skonçíte s konfekçním já, asi jako kdyæ restaurujete starÿ auƒák na benzín. Podíval jsem se p⌐es pokoj na Jasminu. Její dlouhé rovné çerné vlasy - vædycky jsem je povaæoval za její nejvêt¿í p⌐ednost - s têmi se narodila. Ty byly její odjakæiva. Jinak uæ moc pûvodního vybavení nemêla - i kdyæ si napojila svou vlastní osobnost - ale v¿ecko dohromady to fungovalo a vypadalo moc dob⌐e. Na zmênêncích ale vædycky bylo nêco, co je prozradilo. Ruce a nohy, nap⌐íklad: kliniky se s nimi nechtêly dêlat, protoæe tam bylo p⌐íli¿ mnoho kostí. Æen¿tí zmênênci vædycky mêli velké nohy, muæské nohy. A z nêjakého dûvodu vædycky mêli takovÿ mírnê nosovÿ hlas. Vædycky jsem je poznal, i kdyæ je nic jiného neprozradilo. Myslel jsem si o sobê, æe jsem expert na odhadování lidí. Ale co jsem vlastnê vêdêl? Proto jsem se dostával do malérû a strkal jsem do ruky sekeru kaædému, kdo mêl chuƒ si pra¿tit. V p⌐edsíni trojúhelníçky koneçnê zabodovaly. Bylo to, jakoby se celÿ svêt najednou nadechl a roztáhl se jako balón. Musel jsem se chytit zábradlí, abych neztratil rovnováhu, a pak jsem sebêhl po schodech. Vlastnê jsem ani nevêdêl, co budu dêlat, ale bylo na çase zaçít shánêt nêjaké peníze. Brzy jsem mêl platit nájemné a nechtêl jsem si jít za Velkÿm pûjçovat. Vstrçil jsem ruce do kapes a nahmatal jsem bankovky. Samoz⌐ejmê. Ten Rus mi dal vçera t⌐i papíry. Vyndal jsem je a spoçítal: je¿tê tam byly asi dva tisíce osm set kiamû. Za ty dvê stovky jsme museli mít s Jasminou pêknê divokÿ flám. ¢koda, æe jsem si nic nepamatoval. Kdyæ jsem vy¿el na chodník, skoro mê oslepilo slunce. Za denního svêtla na tom nejsem nic moc. Zastínil jsem si rukou oçi a rozhlédl se ulicí. Nikdo jinÿ tam nebyl: obyvatelé Budayenu se p⌐ed svêtlem schovávají. Zamí⌐il jsem k Hlavní s matnou p⌐edstavou, æe vy⌐ídím pár pochûzek. Mohl jsem si to dovolit, mêl jsem peníze. Usmíval jsem se: drogy mi zvedaly náladu pêknê vysoko a zbytek dokázalo têch dva tisíce osm set kiamû. Staçily na nájemné a æivobytí nejmíñ na t⌐i mêsíce. Bylo naçase udêlat zásoby, doplnit krabiçku s pilulkami, moæná si i dop⌐át pár luxusních kouskû, zaplatit nêjaké dluhy, koupit trochu jídla. Peníze se u mne nikdy dlouho neudræí. Nejlíp by bylo je ulít, promênit je na elektronickÿ úvêr. Nikdy nenosím úvêrovou platební kartu - aspoñ se nemûæu p⌐ivést na mizinu, kdyæ jsem nêkdy v noci tak narvanÿ, æe nevím, co dêlám. Utrácím hotové, nebo neutrácím vûbec. Elektronické impulsy neutratíte, to bez karty nejde. Kdyæ jsem dorazil k Hlavní, zahnul jsem k vÿchodní bránê. Çím blíæ jsem byl ke zdi, tím víc lidí jsem vidêl - mí sousedé mí⌐ili do mêsta jako já, turisté si ¿li prohlédnout Budayen v bezpeçné dobê. Obelhávali sami sebe. V Budayenu jste se mohli dostat do po⌐ádného maléru i za bílého dne. Na rohu Çtvrté ulice byla malá barikáda, spravovali tam kousek cesty. Op⌐el jsem se o sloupek a poslouchal rozhovor zákazníka a ¿têtky, která si vyrazila na ranní rito - nebo moæná nevydêlala dost v noci, takæe to táhla dál. Sly¿el jsem ty ⌐eçi uæ tisíckrát, ale James Bond mê p⌐ivedl k úvahám o moâácích, a tak to dohadování mêlo jaksi novÿ vÿznam. 'Ahoj,' pravil ten malÿ hubenÿ. Byl obleçenÿ do evropskÿch ¿atû a mluvil arabsky jako nêkdo, kdo ten jazyk studoval t⌐i mêsíce ve ¿kole, kde se nikdo, ani uçitel, ani æáci, v æivotê nep⌐iblíæil na deset tisíc kilometrû k datlové palmê. Ta koçka byla snad o pûl metru vy¿¿í neæ on, ale pár centimetrû dêlaly i její çerné boty na jehlovém podpatku. Asi to nebyla skuteçná æenská, nejspí¿ zmênênec nebo p⌐edoperaçní debutant, ale ten chlap to buâ nepoznal, nebo mu to bylo jedno. Vypadala velkolepê. ¢lapky v Budayenu musí vypadat velkolepê, aby si jich nêkdo v¿imnul. U nás nemáme na ulicích spousty obyçejnÿch, utahanÿch hospodynêk. Mêla na sobê jakÿsi çernÿ kanÿrkovÿ ohoz, krátkou sukni, holá záda bez rukávû, hodnê vÿhledû vp⌐edu, a kolem pasu têækÿ st⌐íbrnÿ ⌐etêz s ⌐ímskokatolickÿm k⌐íæem. Namalovaná byla vÿraznÿmi fialovÿmi a rûæovÿmi odstíny, na hlavê mêla krásnou h⌐ívu ka¿tanovÿch vlasû, umêlecky naaranæovanÿch kolem obliçeje, zcela v rozporu se v¿emi p⌐írodními zákony. 'Co tak se projít?' zeptala se. Kdyæ promluvila, odhadoval jsem, æe po⌐ád je¿tê má sadu muæskÿch chromozomû v kaædé buñce svého rekonstruovaného têla, aƒ uæ má pod sukní cokoliv. 'Moæná,' ⌐ekl muæík. Hrál to p⌐i zdi. 'Hledá¿ nêkoho konkrétního?' Muæík si nervoznê olízl rty. 'Doufal jsem, æe najdu Ashlu.' 'Uh, uh, bejby, je mi líto. Doutník, ruka nebo klasika, ale Ashlu nedêlám.' Na okamæik se odvrátila o odplivla si. 'Zajdi si za tamtou holkou, myslím, æe ta Ashlu má.' Ukázala na debutantku, kterou jsem znal. Zákazník podêkoval kÿvnutím a p⌐e¿el p⌐es ulici. První dêvka se na mne náhodou podívala. 'Odprejskni, frajere,' ⌐ekla a krátce se zasmála. Pak se zase vydala po Hlavní a vyhlíæela peníze na obêd. O pár minut pozdêji k ní p⌐istoupil dal¿í muæ a rozhovor se opakoval. 'Hledá¿ nêkoho komkrétního?' Novÿ chlapík, trochu vy¿¿í neæ ten první a hodnê têæ¿í, se zeptal: 'Brigittu?' Znêlo to skoro omluvnê. Hrábla do své çerné kabelky a vytáhla krabiçku moâákû. Moâák je mnohem vêt¿í neæ doâák, kterÿ se obvykle zasune p⌐ímo do zásuvky na boku moâáka, kterÿ zrovna uæíváte. Mûæete ho taky napojit na chocholovou zástrçku v lebce, pokud nemáte voperované dráty na moâáky nebo zrovna máte chuƒ bÿt sami sebou. Dívka dræela rûæovÿ moâák z umêlé hmoty v jedné ruce a schovala krabiçku s ostatními zpêt do kabelky. 'Tady je, tvá nejmilej¿í. Brigitte je fakt populární, hodnê letí. Vysolí¿ víc.' 'Já vím,' ⌐ekl zákazník. 'Kolik?' 'Ty navrhni,' odpovêdêla. Asi myslela, æe by mohl bÿt policajt, co ji chce nachytat. Takové vêci se po⌐ád stávaly, kdyæ církevním ú⌐adûm do¿li nevê⌐ící a nemêli koho pronásledovat. 'Kolik mûæe¿ utratit?' 'Padesát?' 'Za Brigittu?' 'Stovku?' 'A patnáct za pokoj. Tak pojâ, zlatíçko.' Odkráçeli po Çtvrté ulici. Není nad lásku. Vêdêl jsem, kdo je Ashla i kdo je Brigitte, ale zajímalo by mê, kdo asi byly ty ostatní moâáky v její krabiçce. Za sto kiamû mi to ale nestálo. Plus patnáct za pokoj. Tahle ticiánová ¿lapka prostê odkráçí se svÿm kunçoftem, zapne si Brigitte a stane se Brigitte. Je v¿echno, co on o ní ví, a vædycky to bude stejné, aƒ uæ pouæije Brigittin moâák kdokoliv - æena, debutant nebo zmênênec. Pro¿el jsem vÿchodní bránou a byl jsem na pûl cestê k bance, kdyæ jsem se zarazil p⌐ed klenotnictvím. Nêco mi vrtalo hlavou. Jakási my¿lenka se chystala prorazit do mého vêdomí. Byl to nep⌐íjemnÿ, lechtivÿ pocit a nijak se p⌐ed ním nedalo utéct. Moæná to byly jen ty trojúhelníçky, které jsem si vzal. Kdyæ jsem takhle naæhavenÿ, dávám se unést nesmyslnÿmi nápady. Ale ne, tohle bylo víc neæ jen drogová inspirace. Na Bogatyrevovê vraædê nebo na mém rozhovoru s Okkingem bylo nêco divného. Nêco nehrálo. P⌐emÿ¿lel jsem o v¿em, co jsem si o té záleæitosti pamatoval. Nic mi nep⌐ipadalo mimo⌐ádné. Okking mê odpálkoval, to jsem si uvêdomoval, ale bylo to normální policejní odpálkování: 'Koukej, tohle je záleæitost policie, nechceme, abys do toho strkal nos. Vçera jsi mêl k¿eft, ale vybouchl ti, takæe se kliâ.' Tenhle projev jsem od Okkinga sly¿el uæ stokrát. Tak proç se mi to dnes zdálo podez⌐elé? Zakroutil jsem hlavou. Jestli je na tom nêco, p⌐ijdu na to. Uloæil jsem to dozadu do mozku, bude se to tam dusit, a buâ se to rozplyne v nic, nebo vyva⌐í do chladného, hmatatelného faktu, kterÿ budu moct pouæít. Do té doby jsem se tím nehodlal trápit. Chtêl jsem si uæít tepla a síly a sebedûvêry, kterou jsem dostával z drog. Aæ se sesypu, bude mi zle, tak jsem si chtêl za ty prachy uæít. O deset minut pozdêji, zrovna, kdyæ jsem se blíæil k venkovním pokladnám banky, zase zazvonil mûj telefon. Sundal jsem si ho z opasku. 'Ano?' ⌐ekl jsem. 'Marid? Tady je Nikky.' Nikki byla st⌐elenÿ zmênênec, pracovala jako dêvka pro jednoho z ¿akalû Friedlandera Beje. Asi tak p⌐ed rokem jsem se s ní dost kamarádil, ale byly s ní jen maléry, Kdyæ jste byli s ní, po⌐ád jste museli hlídat prá¿ky a drinky, které mêla. Jeden p⌐es míru a Nikki zaçala bÿt agresívní a totálnê nezvladatelná. Pokaædé, kdyæ jsme si vyrazili, skonçilo to rvaçkou. Hádám, æe p⌐ed svou modifikací byla Nikky vysokÿ svalnatÿ muæ - silnêj¿í neæ já. I po sexuální zmênê byla v zápase nad mé síly. Odvést ji pryç, kdyæ mêla pocit, æe ji nêkdo uráæí, to byl záæitek. A uklidnit ji a odvést domû byl nadlidskÿ vÿkon. Nakonec jsem do¿el k závêru, æe ji mám rád, kdyæ je st⌐ízlivá, ale na to ostatní nemám nervy. Obças jsem se s ní se¿el, poklábosili jsme, ale do jejích opileckÿch hysterickÿch sporû jsem se zaplést nehodlal. 'Nazdar, Nikki, jak se vede?' 'Maride, miláçku, mêl bys dnes na mne ças? Fakt pot⌐ebuju, abys pro mê nêco udêlal.' A je to tady. 'Samo. Aspoñ myslím. Co se dêje?' Chvilku bylo ticho. Asi p⌐emÿ¿lela, jak to formulovat. 'Já uæ nechci dêlat pro Abdulaje.' Tak se jmenoval sekundant Friedlandera Beje. Abdulaj pásl asi tucet dêvçat a chlapcû po celém Budayenu. 'To je maliçkost,' ⌐ekl jsem. Uæ jsem to dêlal mockrát, ças od çasu jsem si tak p⌐ivydêlal pár kiamû. S Bejem jsem vycházel dob⌐e - v na¿í çtvrti jsme mu ⌐íkali Papá: Budayen mu prakticky pat⌐il a zbytek mêsta mêl taky pod palcem. Vædycky jsem dræel slovo, coæ Bej velice oceñoval. Byl ze staré ¿koly. Povídalo se, æe je mu dvê stê let, a obças jsem tomu i vê⌐il. Jeho názory na to, co je çest a obchod a vêrnost, byly opravdu archaické. Udêloval milosti a tresty jako prastarÿ bûh. Pat⌐ila mu spousta klubû, nevêstincû a jídelen v Budyeenu, ale podporoval komkurenci. Nevadilo mu, kdyæ si nêjakÿ nezávislÿ otev⌐el k¿eft na stejné stranê ulice. Jeho heslem bylo: dám ti pokoj, kdyæ dá¿ pokoj ty mnê. Na druhé stranê vædycky p⌐i¿el s lákavou nabídkou. Spousta samostatnÿch agentû nakonec skonçila u nêho, protoæe vÿhody, jaké on nabízel, sami nemohli získat. Nedá se ⌐íct, æe mêl konexe, Papá byl konexe. Mottem Budayenu bylo 'byznys je byznys'. Cokoliv po¿kodilo samostatné agenty, nakonec po¿kodilo i Friedlandera Beje. Obchodû bylo dost pro v¿echny. Moæná by to bylo jiné, kdyby byl Papá chamtivÿ. Kdosi mi ⌐ekl, æe takovÿ bÿval, ale po sto padesátce çi ¿edesátce p⌐estanete nêco chtít. Bylo to asi to nejsmutnêj¿í, co jsem kdy sly¿el. Sly¿el jsem, jak se Nikky nadechla. 'Dík, Maride. Ví¿, kde bydlím?' Nevêdêl jsem, její osudy uæ jsem dávno nesledoval. 'Ne. Kde?' 'Teâ bydlím nêjakou dobu u Tamiko.' Perfektní, pomyslel jsem si, opravdu perfektní. Tamiko byla jedna z Çernÿch vdov. 'Na T⌐inácté ulici?' 'Jo.' 'Znám to tam. Co kdybych k tobê zaskoçil, ⌐eknême ve dvê?' Nikky zaváhala. '¢lo by to v jednu? Mám pak je¿tê nêco.' Troufala si, ale byl jsem ¿têdrÿ, muselo to bÿt têmi modrÿmi trojúhelníky. Ze staré známosti jsem ⌐ekl: 'Tak jo, budu tam kolem jedné, in¿alláh.' 'Jsi poklad, Maride. Zatím nashle. Salám.' P⌐eru¿ila spojení. Zavêsil jsem si telefon za opasek. V té chvíli jsem netu¿il, æe jsem skoçil rovnÿma nohama do nêçeho, co se mi vûbec nebude líbit. Nikdy to netu¿íte, dokud nedopadnete. 0022 Ç A R O D ë J K A C ï ₧ S K ¥ 12Christopher Stasheff S podêkováním dr. Morrisovi McGee a sest⌐e Paterna Testa 1. 'Jedna... dvê... t⌐i-- teâ!' Çty⌐i malé pêstiçky se mihnuly vzduchem - a zmênily podobu. Jedna se zmenila v kámen, jedna v nûæky a dvê zbÿvající v listy papíru. 'Vyhrála jsem!' zvolala Cordelie. 'Nûæky st⌐íhají papír!' 'Ne, já jsem vyhrál!' opravil ji Geoffrey. 'Kámen otupí nûæky!' 'Pak jsme vyhráli dva,' namítl Magnus, 'protoæe papír zabalí kámen.' 'Takæe jsem stejnê vyhrála já!' zajásala Cordelie, 'protoæe moje nûæky tvûj papír - kterÿ zabalí kámen - rozst⌐íhají!' 'Vyhráli jsme v¿íchni.' Malÿ Gregory jen zá⌐il. 'To je skvêlé.' 'Ne, to je stra¿né!' Geoffrey se zamraçil. 'Pokud jsme vyhdáli v¿ichni, nevyhrál nikdo!' 'To mê mohlo napadnout, æe to ⌐ekne¿!' odsekla Cordelie. 'Jedinê holka mûæe vymyslet tak pitomou hru!' zapitvo⌐il se Geoffrey. 'Kdo to kdy sly¿el hrát 'kámen-nûæky-papír' ve více neæ ve dvou?' 'Nesmí¿ se uzavírat novÿm my¿lenkám, Geoffreyi.' Ten hlas se neozval v u¿ích dêtí, ale v jejich myslích, a pat⌐il velkému çernému koni, kterÿ stál poblíæ a pozoroval je. 'Ale faktem je, æe se to v praxi ukázalo ponêkud neefektívní.' 'Kaædému muselo bÿt jasné, æe to nebude fungovat, Fessi!' 'Ne æe by ses moc snaæil.' Cordelie se na svého bratra Geoffreye zakabonila. 'Skrze tvûj kámen prosvitá pêst.' 'Není! Zato ve tvÿch nûækách jsou jasnê rozeznatelné prsty!' 'To je leæ!' zajeçela Cordelie. 'Dêti, dêti!' pokáral je Fess. 'Mêly byste se ve svÿch projevech mírnit.' 'Ty to nechápe¿, Fessi,' ⌐ekl Magnus unavenê. 'Budou se hádat, i kdyæ oba vêdí, æe nejlep¿í iluzi dokáæa vykouzlit Gregory.' 'O tom já nic nevím!' Geoffrey zpraæil Gregoryho pohledem a nejmlad¿í bratr se polekanê p⌐ikrçil. 'To je pravda - ty neví¿ nic,' p⌐isvêdçila Cordelie. 'Tak vy nep⌐estanete!' zvolal Magnus. 'To se váænê tak nudíte, æe musíte zabíjet ças nesmyslnÿmi hádkami?' Cordelie zmlkla a zastydêla se, ale Geoffrey jen pokrçil rameny. 'Proç ne? Nebo bys dal radêji p⌐ednost rvaçce, brat⌐e?' Magnus se pomalu za¿klebil. 'Samoz⌐ejmê, ale bude¿ toho litovat, jestli to zkusí¿. Zápas nebo box?' 'Ne!' zvolala Cordelie. 'Ví¿, co máma ⌐íkala o têch va¿ich rvaçkách!' 'Jen se procviçujeme.' Geoffrey si zaçal rozepínat kabátec. 'Sundáme si je - stejnê je teplo.' 'Nech je bÿt, Cordelie,' poradil dívce Fess. 'Alespoñ si vybijí p⌐ebyteçnou energii - a kdyæ se to tak vezme, kluci se prát musí.' Magnus se za¿klebil a odhodil svûj kabátec stranou. 'Varoval jsem tê, brácho! Jsem vêt¿í a têæ¿í.' 'A já zase zruçnêj¿í,' odsekl Geoffrey. 'Musí¿ je zastavit!' zvolala Cordelie. 'Dokonce i táta by...' Její hlas se rozplynul do ztracena. Oba star¿í brat⌐i kolem sebe zaçali pomalu krouæit. 'Ach! Gregory, nemûæe¿ nêco udêlat a zastavit je... Gregory! Kam jsi se ztratil?' Magnus prudce vzhlédl a ve tvá⌐i se mu zraçila starost. Na rvaçku rázem docela zapomnêl. Geoffrey uvidêl svou p⌐íleæitost, vyrazil, zahákl Magnusovo koleno a s vÿtêzoslavnÿm vÿk⌐ikem ¿kubl. Magnus dopadl na záda. 'Geoffreyi!' pokáral útoçníka Fess. 'To byl faul!' Magnus vstal. Oçi mêl podlité krví. 'To od tebe bylo nefér, zaútoçit, kdyæ jsem mêl starost o na¿eho mlad¿ího bratra!' 'Tvoje chyba,' odsekl Geoffrey. 'Boj je vædycky nefér. I táta to ⌐íká.' Magnus zrudl a na okamæik to vypadalo, æe dojde k opravdové rvaçce, kdyæ vtom se s t⌐esknutím objevil Gregory. 'Cizinci!' Oba brat⌐i se narovnali. Rvaçka byla okamæitê zapomenuta. 'Cizinci! Kde?' 'Támhle na louce,' ukázal Gregory. 'Zdálo se mi, æe sly¿ím nêjaké my¿lenky, tak jsem se tam zaskoçil podívat - a uvidêl jsem tam zvlá¿tní velkou chatrç a muæe v hnedÿch ¿atech, kte⌐í obdêlávali zemi!' 'Ale je¿tê minulou nedêli tam nebylo nic!' zvolal Geoffrey. 'Mêli jsme tam piknik!' 'Bylo to p⌐ed dvêma tÿdny,' up⌐esnil Fess. 'Teâ jsou tam lidé,' odpovêdêl Gregory. 'Nêkolik desítek muæû dokáæe postavit chatrç z proutí a hlíny za pár dní.' Magnus se zamraçil. 'Cos myslel têmi hnêdÿmi ¿aty? Vesniçané p⌐ece nosí haleny a nohavice!' 'Co já vím?' odpovêdêl Gregory s odzbrojující nevinností. 'Vædyƒ je mi teprve sedm.' 'No dob⌐e.' Magnus zvedl svûj kabátec a oblékl si ho. 'Podíváme se na to - ale opatrnê!' 'Ne, dêti! Mûæe to bÿt nebezpeçné!' varoval je Fess. Ale Magnus uæ byl ve vzduchu a jen se mihl mezi stromy. Geoffrey vyrazil za ním, zapínaje si v letu kabátec. 'Alespoñ nechoâte p⌐íli¿ blízko,' varoval je Fess rezignovanê. Cordelie popadla své ko¿tê. 'Dobrá práce, brá¿ko. Na poslední chvíli jsi jim zabránil, aby se navzájem zboulovali.' Gregory se potê¿enê usmál a rozletêl se za ní. Chatrç byla takové, jak ji Gregory popsal - velká, se st⌐echou pokrytou do¿ky a stênami z proutí vymazaného blátem; p⌐esnêji ⌐eçeno s jednou stênou. Ostatní zatím tvo⌐ilo proutêné pletivo, které muæi systematicky impregnovali hlínênou mazanicí. ùzemí o rozloze zhruba çtvrt akru ohraniçoval plot, a nêkolik jinÿch muæû v hnêdÿch kutnách pilnê pracovalo na jeho roz¿í⌐ení. Kápê mêli shrnuté a slunce se jim lesklo na holÿch temenech. Zhruba t⌐etina louky uæ byla zbavena vysoké trávy a dvê skupiny mnichû ji právê rozorávaly pluhy. 'Kdo jim dovolil zabrat si celou louku pro sebe!' zvolal Geoffrey. Gregory pokrçil rameny. 'Nikdo jim to nezakázal, brat⌐e.' Geoffrey vykroçil vp⌐ed a zaçal si vyhrnovat rukávy. 'Ne, ty ne!' Magnus ho popadl za límec a vzápêtí obratnê uskoçil p⌐ed jeho loktem. Mêl v tom praxi. 'Není to tvoje louka, abys rozhodoval, kdo se na ni usídlí, a kdo ne - pat⌐í králi!' 'Ale vædyƒ jsme si tu hráli celÿ æivot!' 'Stejnê jako po celém lese a na kaædé mÿtinê, kterou jsme v nêm objevili,' p⌐ipomenul mu Magnus. 'Tuhle louku p⌐ece mûæeme dobrÿm mnichûm p⌐enechat.' 'Mnichûm?' Geoffrey se p⌐estal vzpouzet a pozornê si pracující muæe prohlédl. Jeho oçi se roz¿í⌐ily. 'Ano! Kápê, hnêdé kutny - jsem hlupák, æe jsem si toho hned nev¿iml!' 'To jsi,' ujistila ho Cordelie. 'Jasnê, æe to jsou ⌐ádoví brat⌐i!' Geoffrey se zmatenê rozhlédl po louce. 'Ale co tady dêlají? Mni¿i p⌐ebÿvají v klá¿terech daleko na jihu... Hej! Co se dêje?' 'Co je?' Magnus se zamraçil a zadíval se na louku. 'Dal¿í skupina cizincû!' prohlásila Cordelie. 'Tihle nevypadají p⌐íli¿ p⌐ívêtivê.' Geoffreyova tvá⌐ potemnêla. A opravdu nevypadali. Byli obleçení ve ¿pinavÿch hadrech, zarostlí a rozcuchaní, a vyrazili proti mnichûm z lesa z nêkolikati rûznÿch smêrû. V¿ichni mêli ¿títy a hole. Kaædÿ druhÿ byl vyzbrojen meçem. Jeden z ⌐ádovÿch bratrû je uvidêl a k⌐ikl na ostatní. Mni¿i p⌐ekvapenê vzhlédli, pak se vrhli do trávy a vyno⌐ili se z níc s æeleznÿmi p⌐ilbicemi a holemi. Stejnê se vyzbrojili i oráçi a mni¿i, kte⌐í pletli plot. Geoffrey se zakabonil. 'Co je to za mnichy, kdyæ mají zbranê?' 'Taková nespravedlnost!' u¿klíbla se Cordelie. 'Nakonec se je¿tê budou moci bránit proti vojákûm!' Geoffrey se k ní zlostnê otoçil, ale Magnus mu p⌐itiskl ruku na ústa a zasyçel: 'Buâ zticha! Chce¿ snad, aby se obrátili proti nám?' V¿iml si, jak se Geoffreyovi zablesklo v oçích a kousl se do jazyku. 'Skuteçnê byste si mêli dávat pozor.' Fess nemohl létat tak snadno jako oni, takæe dorazil na místo aæ teâ. 'Vlastnê byste mêly odejít dêti - je to tu nebezpeçné.' 'Jsme daleko,' namítl Geoffrey, 'a nikdo o nás neví.' 'Vûbec nic nám nehrozí, Fessi,' p⌐idala se Cordelie. 'Vædyƒ se s nimi nepokou¿íme bojovat.' 'Zatím ne,' zabruçel çernÿ kûñ ponu⌐e. 'Bandité zpomalili,' hlásil Gregory. Geoffrey se vykroutil z Magnusova sev⌐ení a p⌐istoupil ke svému mlad¿ímu bratrovi. 'Nemûæe¿ vêdêt, jestli to jsou bandité!' 'Kdo jinÿ by mohl mít tak ubohé ¿aty a p⌐itom nosí zbranê?' opáçil Gregory. Kdyæ bandité uvidêli zbranê v rukou mnichû, zpomalili, ale pak je obklíçili ze t⌐í stran. 'To myslíte váænê, postavit se nám se zbranêmi v ruce, svatí muæové?' Vûdce banditû vy⌐kl poslední dvê slova jako uráæku. Vûdce mnichû vystoupil p⌐ed ostatní. 'Doufáme, æe nebudeme muset. Kdo jste a co chcete?' Banditûm z nêjakého dûvodu p⌐ipadlo, æe to co ⌐ekl, je k smíchu. Rozchechtali se a jejich vûdce odpovêdêl: 'Jsme gentlemani, dobrÿ mnichu - copak jsi to nepoznal hned podle na¿eho pêstêného zjevu a drahÿch ¿atû?' 'Chce¿ ⌐íct, æe jste bandité.' Vûdce mnichû dal jasnê najevo své opovræení. 'Já jsem otec Boquilva. Co si myslíte, æe od nás mûæete získat?' Banditûv úsmêv se promênil v ú¿klebek. 'Co mûæeme získat? Jen to, co máte, dobrÿ mnichu - v¿echno.' Otec Boquilva pokrçil rameny. 'Vezmi si v¿echno, co u nás najde¿, dáme ti to rádi - Kristus nám dává v¿e, co pot⌐ebujeme.' Bandité na nêj zírali a neve⌐ili svÿm u¿ím. Pak se jejich vûdce znovu rozchechtal. 'Pak jste vêt¿í blázni, neæ jsem si myslel! Kup⌐edu!' zavolal na své muæe a vydal se k domu. 'Ovce jsou p⌐ipraveny na st⌐íhání!' Ostatní bandité se vydali za ním. Mni¿i je sledovali pohledem. 'Nemyslím, æe si vêzmou mûj breviá⌐,' ⌐ekl jeden. Star¿í mnich pokrçil rameny. 'A kdyæ vezmou, co se stane? Mohu ti napsat jinÿ po pamêti.' 'Proç se vzdávají tak snadno?' zasyçel Geoffrey. 'Mají p⌐ece hole a p⌐ilby! Jak jen mohou tak málo dbát o svûj majetek?' 'Jsou to duchovní,' odpovêdêl Gregory. 'Vêci vyrobené ze d⌐eva a kamene pro nê znamenají jen málo.' 'Kdo se tê ptal, prcku?' 'Tak se zeptám já tebe.' Gregory se zamraçil. 'Proç lidé tak dob⌐í vûbec nosí zbranê?' 'Bohuæel, zdá se, æe je to nevyhnutelné,' povzdechl si Fess. 'Mni¿i kaædého náboæenství se d⌐íve nebo pozdêji nauçí bojovat - nebo nosit zbranê.' 'Teâ mají i ¿títy,' poznamenal Magnus. 'Moæná jen chtêli získat ças, aby se ozbrojili.' Geoffrey se pozornê zadíval na louku a pak zavrtêl hlavou. '¢títy, hole a p⌐ilbice. Jinak nemají ani nûæ na loupání ovoce.' 'Bandité se vracejí,' oznámila Cordelie ponu⌐e. A mêla pravdu; bandité se s vzteklÿm ⌐evem vy⌐ítili z chatrçe. 'Dêláte si z nás legraci!' utrhl se jejich vûdce na otce Boquilvu. 'To nemáte nic neæ trochu jídla a hráchu?' Knêz ukázal bradou na jiného banditu. 'Vidím, æe jste na¿li mûj misál. Vezmête si ho, jestli chcete; Bûh vám æehnej.' Bandita ho s kletbou odhodil. Otec Boquilva se zamraçil. 'Víc nemáme - snad jen trochu masa, nêjaké me¿ní nádoby a osobní maliçkosti jednotlivÿch brat⌐í.' 'Nic víc, ⌐íká¿?' Bandita se za¿klebil a pozvedl ¿pinavÿ pytel. 'A co je tohle?' Vytáhl zlatÿ pohár. 'Me¿ní nádoba, ale o tom jsem právê mluvil.' Vûdce mnichû zbledl. 'Ta není na¿e - pat⌐í Bohu. Prosím tê, vraƒ ji zpátky na oltá⌐, odkud jsi ji vzal.' 'P⌐ed chvílí jsi tvrdil, æe vám Kristus dá v¿e, co pot⌐ebujete. Aƒ vám tedy opat⌐í novÿ pohár!' 'P⌐ece nechcete znesvêtit svatyni!' 'Proçpak ne - copak se Bûh nechce rozdêlit s chudÿmi?' 'Rouhá¿ se. Dej ten pohár zpátky na oltá⌐ - nebo se chce¿ provinit proti domu Pánê?' '₧íkej tomu jak chce¿, ale ten pohár si nechám. Co máte je¿tê?' 'Pokud jsi pohrdl na¿í sklenênou me¿ní konviçkou, tak nic. Má¿ v¿echno zlato, které jsme kdy mêli.' 'Nevê⌐ím ti,' zasyçel lupiç. 'Uæ jednou jsi mne obelhal. Teâ mluv!' Prudce ude⌐il otce Boquilvu do tvá⌐e. Knêz sebou trhnul a obliçej mu zrudl, ale opanoval se. Lupiç za⌐val a znovu pozvedl ruku, ale tentokrát byl knêz p⌐ipraven: lupiçûv vÿápad zachytil loktem pravice a souçasnê mu podkopl nohy. Bandita se svalil na záda a jeho muæi vyrazili. 'Hej!' 'Co to má znamenat!' 'Na nê!' k⌐içeli a mávali meçi a holemi. Ale mni¿i pozedli ¿títy a b⌐ity meçû se zasekly do vrstvy vytvrzené kûæe. Jeden z banditû se pokusil ude⌐it mnicha holí do hlavy, ale mnich ránu rychle vykryl ¿títem a hûl po nêm ne¿kodnê zklouzla. Bandita ztratil rovnováhu a svalil se na zem. Jinÿ bandita vyrazil, popadl ¿tít za okraje a trhl; mnich za ním se zapotácel a banditova hûl ho ude⌐ila do hlavy. D⌐evo zadunêlo o mnichovu p⌐ilbici a mnich se omámenê skácel. 'Jen odráæejí jejich rány!' zvolal Geoffrey. 'Vædyƒ mají hole - proç se nebrání?' 'Banditû je o dobrou polovinu víc, neæ mnichû!' dodala Cordelie zoufale. Dva lupiçi vysvobodili své meçe a teâ se pomalu blíæili k vyhlédnutÿm obêtem v ⌐adách mnicû. 'Geoffreyi,' ⌐ekl Fess, kterÿ mêl zlé tu¿ení, 'neopovaæuj se--' Chlapec vyskoçil z hou¿tí a vyrazil váleçnÿ pok⌐ik d⌐ív, neæ Fess mohl dopovêdêt vêtu. 'Geoffreyi!' zasténal Fess zoufale. 'Ne, brat⌐e!' k⌐ikl Magnus. 'To není rvaçka-- Åle, çert ho vem! Uæ je tam!' Geoffrey zvedl hûl omráçeného mnicha a vztekle se vrhl na banditu. Muæ p⌐ekvapenê uskoçil, pak se jeho obliçej zachmu⌐il a znovu pomalu vykroçil vp⌐ed. 'Hej, lot⌐e! Nech mého bráchu na pokoji!' Za⌐val Magnus a vybêhl z hou¿tí. 'Magnusi!' zaúpêl Fess. 'Ach, dêti! Jak jen mûæete!' Ale zatímco ho⌐ekoval, sám uæ vyrazil z porostu. 'Coæe? A my nic?' rozhnêvala se Cordelie. 'Nikdy!' Vyskoçila na ko¿tê a rozletêla se vst⌐íc bitevní v⌐avê. Gregory opatrnê zûstal ve stínu, ale soust⌐edil svou vûli na kámen o velikosti pêsti, kterÿ leæel na okraji louky. V p⌐í¿tím okamæiku kámen ude⌐il nejbliæ¿ího banditu do temene hlavy a omráçil ho. Geoffreyûv protivník se rozmáchl holí, aby chlapce rozdrtil - ale Magnus skoçil, chytil jeho hûl za druhÿ konec a v¿í silou trhl. Bandita se zapotácel a s oçima vyt⌐e¿tênÿma se otoçil. Uvidêl Magnuse, vycenil zuby, pozvedl hûl... a Geoffrey mu p⌐istál na ramenou a spojenÿma rukama ho ude⌐il do hlavy. Lupiç za⌐val a ucouvl - a Magnus mu podkopl nohy. Bandita se svalil jako pytel mouky. Jinÿ bandita stál nad leæícím mnichem a rozp⌐ahoval se k smrtelné ránê. Cordelie zajeçela a rozletêla se proti nêmu. Bandita vydê¿enê uskoçil, ale pak si v¿iml, æe útoçníkem je jen malé dêvçe a znovu pozvedl hûl. V p⌐í¿tím okamæiku se mu zezadu do límce zaƒaly Fessovy ocelové zuby. Kûñ trhl hlavou a muæ se zavytím proletêl vzduchem. 'Zkazí¿ mi kaædou legraci!' obvinila ho Cordelie. Otec Boquilva si jí v¿iml, vyt⌐e¿til oçi a zbledl. Rychlÿm pohledem zjistil, æe se v bitevní v⌐avê vyskytují dvê dal¿í dêti. Za⌐val: 'Dêti! Brat⌐i, musíme je ochránit! Do útoku!' Mni¿i se nezdræovali s rozhlíæením. Jejich hole se rozví⌐ily neuvê⌐itelnou rychlostí. Ozvalo se nêkolik dutÿch úderû, bandité vyk⌐ikli a dva z nich padli k zemi. Hole se znovu rozví⌐ily. Çty⌐i bandité skoçili na Magnuse a Geoffreye. Fess zaræál a vrhl se mezi nê, a muæi se rozletêli do v¿ech stran, snaæe se zachránit p⌐ed jeho ocelovÿmi kopyty. Vtom v¿ak Geoffrey zavolal: 'Pomoc!' Vûdce banditû ho vyzvedl na hlavu a chystal se jim hodit o zem. Fess banditu napadl vycenênÿmi zuby a Geoffrey bezpeçnê p⌐istál na zemi - ale dal¿í çty⌐i byndité se mezi tím vrhli na Magnuse. Fess se znovu otoçil, ale vtom ztuhnul a zûstal stát jako socha: hlava mu pomalu sklesla mezi rozkroçené p⌐ední nohy. 'Lot⌐i!' zajeçel Geoffrey. 'Kvûli vám ná¿ kûñ dostal záchvat.' Vyrazil proti nejbliæ¿ímu muæi. Bandita ucouvl a pak natáhl ruce, aby se chlapce zmocnil - vtom ho ale ruka çouhající z hnêdého rukávu popadla za rameno a otoçila kolem osy, hûl zadunêla o jeho lebku. Sotva dopadl na zem, otec Boquilva ho p⌐ekroçil a vzal Geoffreye za ruku. 'Dræ se mê, chlapçe! Ochráním tê!' Strhl Geoffreye za sebe a otoçil se vst⌐íc dal¿ímu nep⌐íteli... Ale uæ to nebylo t⌐eba. Hole jeho brat⌐í mnichû udêlaly své a bandité, kte⌐í neleæeli v bezvêdomí na zemi, pelá¿ili k lesu, jako by jim za patami ho⌐elo. Otec Boquilva se podíval na pûl tuctu omráçenÿch lupiçû a pot⌐ásl hlavou. 'To se nemêlo stát. Muæi, kte⌐í zasvêtili svûj æivot Kristu, by nemêli bojovat. Postarejte se o nê, brat⌐i. Aƒ nikdo nezem⌐e a ranêní se uzdraví.' Ostatní mni¿i padli na kolena a zaçali o¿et⌐ovat leæící lupiçe. Otec Boquilva se otoçil k Magnusovi, Geoffreyovi, Cordelii a Gregorymu. Tvá⌐il se zachmu⌐enê. 'Nepochybuji o tom, æe va¿e úsilí bylo dob⌐e mínêné, dêti, ov¿em jednaly jste po¿etile.' 'Ale proç jste se vûbec nebránili!' zvolal Geoffrey. 'Nemêli by proti vám ¿anci!' 'Nebylo to zapot⌐ebí,' opáçil knêz klidnê. '₧ekni mi, jak jste se sem vlastnê p⌐ipletli?' Gregory a Magnus si vymênili pohledy. Pak star¿í z bratrû ⌐ekl: 'Omluví¿-li nás, otçe, postaráme se nejd⌐íve o konê na¿eho otce.' 'Konê?' Otec Boquilva se zamraçil a podíval se na Fess. 'Ach tak. Co se tomu zví⌐eti stalo?' 'Zasáhl ho elfí ¿íp,' odpovêdêl Magnus. 'Má epilepsii?' Otec Boquilva vyt⌐e¿til oçi. 'Proç ho tví rodiçe nezbaví utrpení?' 'Je to ná¿ vêrnÿ p⌐ítel a skuteçnÿ bojovník,' namítl Geoffrey rozzlobenê. 'Jeho záchvaty jsou pouhá maliçkost ve srovnání s dobrem, které nám uæ prokázal.' Magnus sáhl Fessovi pod sedlo a stiskl tlaçítko, resetující jeho okruhy. 'Odkud znáte to slovo?' zeptal se Gregory. Zdálo se, jako by oçi otce Boquilvy náhle zahjalil stín. 'Na tom nezáleæí. Je ten kûñ ranên?' 'Ne, uæ bude v po⌐ádku.' Magnus obez⌐etnê sledoval Fesse, kterÿ pomalu zvedl hlavu. Kde... co... Magnus ho pohladil po sametovém çenichu. 'Mêl jsi zase záchvat, starÿ p⌐íteli. Nic to není, zase bude¿ jako d⌐ív.' Podíval se na mnicha a náhle se ho zmocnila panika. 'Proç se na nás tak díváte?' Otec Boquilva nespou¿têl oçi z Fesse. 'Napadlo mê... ale na tom nezáleæí.' P⌐elétl oçima na hocha. 'Choval ses stateçnê - ale hloupê. Ti bandité by nás nezabili, protoæe jsme jim nekladli odpor.' 'Nejspí¿ máte pravdu,' p⌐ipustil Geoffrey. 'Ale co jste to za mnichy, æe jste tak zruçní v boji?' 'Geoffreyi!' ok⌐ikl ho Magnus a pak se obrátil k mnichovi. 'Omlouvám se, otçe. Je je¿tê mladÿ a çasto zapomíná na dobré zpûsoby.' 'Nepot⌐ebuji, aby ses za mne omlouval,' zavrçel Geoffrey. 'Ne, není t⌐eba, abys hovo⌐il o své lítosti, pokud ji skuteçnê cítí¿.' Otec Boquilva si sve⌐epého chlapce prohlédl. 'Ale je pravda, æe takhle bys se star¿ími mluvit nemêl - ale cítím, æe tvou du¿i trápí nevysvêtlené otázky, a tak ti odpovím. Neæ jsem uposlechl volání svého pána, mladíku, byl jsem také malÿ chlapec a mêl jsem v oblibê bojové sporty stejnê jako ty. Rád jsem cviçil s holí, st⌐ílel z luku a zápasil, a zanechal jsem toho teprve kdyæ jsem ode¿el do klá¿tera.' Kÿvl hlavou k ostatním mnichûm, kte⌐í mêli plné ruce práce s ranênÿmi. 'Totéæ platí o vêt¿inê mÿch brat⌐í - ale kdyæ jsme ode¿li z klá¿tera abychom si na¿li jiné obydlí, napadlo nás, æe by nás lupiçi mohli povaæovat za snadnou ko⌐ist. Proto jsme zase zaçali cviçit a postupnê jsme dospêli k zruçnosti, jaké se bandité nemohli rovnat.' 'Dêkuji ti za tvou odpovêâ,' ⌐ekl Magnus. 'Ale proç jste ode¿li z klá¿tera?' 'Ach. Mêli jsme nêjaké neshody s na¿im opatem,' vysvêtlil otec Boquilva. 'Neshody natolik závaæné, æe jsme pocítili pot⌐ebu odejít.' 'I proto jste se cviçili v bojovém umêní?' zeptal se Gregory s oçima vyjevenÿma. 'Báli jste se, æe by se vás opat mohl pokusit p⌐ivést zpêt silou?' Otec Boquilva se na nêj p⌐ekvapenê podíval. Pak ⌐ekl: 'Má¿ skvêlÿ post⌐eh, chlapçe. Ano, nêco takového nás také napadlo.' Gregoryho obliçej se zk⌐ivil a v oçích se mu objevily slzy. 'To není moæné! To nejde, aby lidé, kte⌐í slouæí Bohu, mysleli na boj!' 'Nemohu s tebou neæ souhlasit,' odpovêdêl otec Boquilva ti¿e, 'a ze srdce si p⌐eji, aby k tomu nikdy nedo¿lo. Ale pojâme uæ, vysvêtlím vám to v¿echno zatímco vás povedu domû.' Cordelie ztuhla. 'Ach ne, dobrÿ otçe! Nemusí¿ nás doprovázet!' 'Musím,' odpovêdêl mnich pevnê, 'protoæe bych si o va¿í laskavé pomoci rád pohovo⌐il z va¿im otcem - nanejvÿ¿ dûvêrnê.' 2. Rod vzal çisté kalhoty, sloæil je a strçil do svého sedlového vaku vedle sáçku su¿enek. Usly¿el, jak se dve⌐e otevírají, a kdyæ vzhlédl, uvidêl Gwen s ko¿íkem op⌐enÿm o bok. 'Ahoj, zlato. Zrovna jsem uvaæoval, kde asi jsi.' 'Chtêla jsem natrhat pár je⌐abin, neæ je v¿echny sezobou ptáci.' Ve¿la dovnit⌐, dve⌐e nechala otev⌐ené a postavila ku¿ík na stûl. Vtom si v¿imla sedlového vaku. 'Nêkam odjíædí¿?' Rod p⌐ikÿvl a zaçal si skládat rezervní ko¿ili. 'Tuan a Kete⌐ina mne jmenovali emisarem k opatovi. Do t⌐í dnû bych se mêl vrátit. Poradí¿ si tu beze mne?' 'Ach, ty se to nikdy nenauçí¿!' Vy¿kubla mu ko¿ili rozt⌐epala ji a zaçala ji skládat do úhledného çtvereçku. 'Ano, poradím si bez tebe - myslí¿ snad, æe se o sebe nedokáæu postarat?' Rod se za¿klebil. 'Samoz⌐ejmê, æe ne, má drahá. Ale nevím, jestli jsi pro nás pro v¿echny uæ nêco nenaplánovala.' 'Náhodou vûbec nic.' Uloæila ko¿ili vedle su¿eného masa. 'Ale kdybych naplánovala, odloæil bys svou cestu kvûli tomu?' 'Bojím se, æe ne. Mylord opat prohlásil oddêlení Církve Gramarye od Církve ⌐ímské.' Gwen ztuhla a vyt⌐e¿tila oçi. Pak polkla a ⌐ekla: 'Ale proç?' 'Tvrdí, æe lidé z jinÿch svêtû nemohou chápat na¿e problémy tady, ani je nemohou úçinnê ⌐e¿it - tím myslí papeæe, samoz⌐ejmê.' 'Ale pape⌐ je Kristûv zástupce!' namítla Gwen. 'Má moc, která byla dána svatému Petrovi - co on sváæe nebo rozpojí, to bude spojeno nebo rozpojeno i v nebi!' 'Jenæe, tvrdí opat, Gramarye není Zemê.' Rod pozvedl ukazováçek. 'Tudíæ Petrova moc tady nic neznamená.' 'To jsou jen vÿmluvy! Proç si skuteçnê p⌐eje odtrhnout nás od ₧íma?' 'No, je hlavou Gramaryjské církve, neboƒ v¿ichni na¿i knêæí jsou çleny jeho ⌐ádu.' Rod se zamraçil. 'Myslím, æe si p⌐ipadal poníæenÿ, kdyæ mu otec Al p⌐edal dopis od papeæe, kterÿ mu rozkazoval - a tak ho napadlo, æe si svou moc udræí jedinê tak, æe se odlouçí od ₧íma. Tak bude zase na vrcholku duchovní pyramidy. Ale proç tê to tak zajímá, má drahá?' Gwen se odvrátila a zavázala vak. 'Zlato?' naléhal Rod. 'Vzbuzuje to ve mê zlé tu¿ení, mûj pane.' Její hlas znêl p⌐idu¿enê. 'Co ohroæuje jednotu církve, ohroæuje i celistvost mé rodiny.' Rod p⌐ekvapenê vyt⌐e¿til oçi. Kdyæ se nad jejími slovy zamyslel, zjistil, æe se ho dotkly. Otev⌐el ústa, aby jí to ⌐ekl, ale vtom nêkdo zaklepal na dve⌐e. Rod vzhlédl. Jako na zavolanou! Ten 'nêkdo' mêl na sobê hnêdou kutnu se ælutou rukojetí ¿roubováku v náprsní kapse a na temeni hlavy mêl tonzuru. P⌐ed ním ¿ly çty⌐i Gallowglassovic ratolesti. 'Dêti!' zvolala Gwen. 'Do jaké lumpárny jste se to zase zapletly!... Dobré ráno, otçe.' 'Dobré ráno,' odpovêdêl knêz. 'Ne⌐ekl bych, æe se zapletly do nêjaké lumpárny - po pravdê ⌐eçeno, pokou¿ely se nám pomoci.' 'Pokou¿ely, to jistê.' Rod probodl Magnuse pátravÿm pohledem. Chlapec vypjal hruâ zatímco Gregory se pokou¿el zmizet v Cordeliinê sukni. Dívka se na svého otce dívala vzdorovitê a Geoffrey se tvá⌐il, jako by mu pat⌐il svêt - ale tak on se tvá⌐il vædycky. 'Oçividnê si myslí, æe udêlali nêco, co bychom neschválili. Vyzpovídejte se, dêti!' 'Tak moment, to je moje ⌐emeslo!' Knêz pozvedl ruku. 'Jsem otec Boquilva.' 'Rod Gallowglass a moje lady Gwendylon.' Rod vykroçil, aby knêzi podal ruku a p⌐i tom si v¿iml, æe muæ je¿tê nep⌐ekroçil práh. 'Vítej v mém domê, otçe.' Knêz se usmál a ve¿el dovnit⌐. Rozhlédl se a ⌐ekl: 'Pokoj aƒ zûstává v tomto domê i se v¿emi, kdoæ ho obÿvají.' Rod si v¿iml, æe se Gwen uvolnila, a usmál se. 'Dêkuji, æe jsi vytáhl mé ratolesti z ka¿e, do které se bezpochyby zase dostali.' ''Ratolesti'? Ach, ty myslí¿ dêti. No, pomohly nám stejnê, jako my jim...' 'Nechali by se porazit úplnê bez obrany, kdybych se do toho nevloæil!' vybuchl Geoffrey. 'A p⌐itom mêli hole a ¿títy!' Rod na nêj p⌐ísnê pohlédl. 'Ty ses zamíchal do bitky dospêlÿch?' Obrátil se na Magnuse. 'Proç jsi mu to dovolil?' Magnus podráædênê rozhodil ruce. 'Jak jsem ho mêl zadræet, tati?' 'To je vlastnê pravda,' p⌐ipustil Rod. 'Kdo vás napadl, otçe?' Otec Boquilva pokrçil rameny. 'Jen tlupa lupiçû, kte⌐í si mysleli, æe sluhové boæí budou snadnou ko⌐istí. Nenapadlo je, æe nebudeme mít nic, o co by stáli.' Gregory p⌐ikÿvl. 'Mêli jen jeden pohár a i ten jim ti o¿kliví bandité chtêli ukrást!' Rod se podíval zpátky na mnicha. 'Takæe byli zklamaní a chtêli si na vás vylít zlost?' Knêz váhavê p⌐ikÿvl. 'Co znamená nêkolik mod⌐in proti vêçnosti? Nepochybuji, æe by nám zpûsobili nêjakou bolest, ale váænê by nám neublíæili.' 'Dokonce ani neodráæeli jejich rány!' zvolal Geoffrey. 'To byla jejich vêc,' zamraçil se Rod na svého syna. 'Záleæitosti dospêlÿch p⌐enech dospêlÿm.' 'To se mám dívat, jak ubliæují dobrÿm lidem?' 'Mohl jsi zûstat v úkrytu a pouæít svou 'magii',' p⌐ipomenul mu Rod, 'ale nemêl jsi zasahovat fyzicky!' Geoffrey vzdorovitê vysunul bradu. 'Hrozilo p⌐íli¿ velké nebezpeçí, æe vám nêkdo ublíæí, zlato,' p⌐idala se Gwen. 'Nám se nic stát nemûæe!' 'To je skvêlÿ epitaf na náhrobek.' Rod si povzdechl. 'Doufám, æe dokud budu æiv, tak k tomu nedojde. ₧eknême æe já jsem ten zbabêlec, synu, a já se bojím, kdyæ se plete¿ do rvaçek dospêlÿch.' 'Ach, tati!' 'Ber to nebo ne, je to jasnê stanované pravidlo.' Rod vykroçil ke svému potomkovi a ruce se mu mimovolnê zaƒaly v pêsti. Rychle je skryl za zády a podíval se na Geoffreye. 'A jakÿ je trest za poru¿ení pravidel?' Geoffrey pohled neodvrátil, ale rty se mu zachvêly. Magnus za jeho zády si povzdechl. 'Ano, tati, my víme. Pojâme p⌐átelé - dáme se do toho.' Gregory se obrátil, aby ho následoval, stejnê tak Cordelie, ale Geoffrey se ani nepohnul. Rod proklál svého druhého syna pohledem a rostoucí hnêv se v nêm mísil z obdivem nad jeho odvahou. Samoz⌐ejmê, nedal to nijak najevo a Geoffrey také ani nehnul brvou. Vtom mezi nê vstoupila Gwen. 'Ví¿, æe jsi poru¿il pravidla, synku.' 'Ale nemohl jsem p⌐ece dopustit, aby je zbili!' 'Stejnê tak jsi nemêl právo vystavit se nebezpeçí zranêní nebo je¿tê nêçeho hor¿ího. Má¿ zakázáno plést se do rvaçek dospêlÿch - a aby sis to zapamatoval, musí¿ podstoupit trest. Geoffrey po ní ¿lehl pohledem, ale jak by jí mohl vzdorovat, kdyæ to nedokázal ani jeho otec? Zamraçil se, ale pak se pomalu vydal za Magnusem. Jakmile se za nimi dve⌐e zav⌐ely, Gwen si oddechla. 'Díky Bohu! Uæ jsem se bála, æe se rozzu⌐í¿!' 'Ne, tentokrát díky tobê ne.' Rod sám si oddechl. 'Dêkuji ti, æes mê podpo⌐ila, drahá.' 'Jednalo se o pravidlo, na kterém jsme se shodli - a myslím, æe je to velice dûleæité pravidlo. Skoro bych ⌐ekla, æe je ochoten spí¿ p⌐ijít o æivot, neæ o boj.' 'A radêji by p⌐i¿el o obojí, neæ by ztratil tvá⌐. Ano, jistê.' Rod si povzdechl a obrátil se zpátky ke knêzi. 'Má¿ dobrého syna,' poznamenal Boquila. 'Æe ano?' Rod se za¿klebil. 'Tak, otçe. Mûæeme ti nabídnout sklenku vína?' Za dve⌐mi nêkdo zaskuçel a dospêlí na chvíli p⌐eru¿ili svûj rozhovor. Du¿enÿ hlas zvolal: 'Dávej pozor na ko¿tê, Delie!' 'V kaædém pokoji má bÿt jen jeden z vás,' zavolal Rod. 'To je souçást trestu!' Za dve⌐mi zavládlo ticho, pak se ozvaly kradmé kroky a hned na to ¿plouchání hadru v kbelíku vody. 'Uæ jsem sly¿el o rûznÿch trestech pro dêti,' ⌐ekl mnich, 'ale o takovém nikdy.' Rod p⌐ikÿvl. 'Dokázaly by mnohem víc, neæ by lidé byli schopni uvê⌐it, otçe - ale obvykle si musí jen uklidit své pokoje.' 'P⌐ed rokem jsme se stali obêtmi únosu,' dodala Gwen. 'Trvalo nám dva tÿdny, neæ jsme se zase dostali domû. Tehdy jsme zjistili, çeho v¿eho jsou schopni v na¿í nep⌐ítomnosti.' 'Koncem tÿdne dûm jen zá⌐il,' u¿klíbl se Rod. 'A museli to udêlat bez pouæití magie.' 'Byly to pro nê perné chvilky,' p⌐isvêdçila Gwen. 'Ne æe by mi skuteçnê vadilo, æe porazily zlého çarodêje, otçe,' vysvêtlil Rod. 'To jen æe mê málem ranila mrtvice kdyæ jsem zjistil, kolika nebezpeçenstvím museli çelit.' Otec Boquilva se zasmál a zadíval se do své sklenice. 'No, domysleli jsme se, æe jsou to çarodêjníci.' Podíval se na Gwen. 'Jak je vûbec zvládne¿, mylady?' 'Také ovládám nêjaké to kouzlo.' Gwen se pûvabnê usmála. 'Vlastnê je div, æe jsi ty a tví brat⌐i jejich pomoc vûbec p⌐eæil.' 'Vlastnê jsme jim docela vdêçní,' p⌐iznal se knêz. 'Kdybychom se nezaçali bránit, urçitê by nám hroznê namlátili a nêkteré z nás by to moæná stálo i æivot. V têch banditech bylo nêco, co ve mê vzbuzovalo dojem, æe se nespokojí s drobnÿmi krutostmi - ale na¿e p⌐esvêdçení nám brání aktívnê se úçasnit boje.' Gwen pokrçila rameny. 'To je hezké. Ale dêsí mne pomy¿lení, æe nêkomu çiní potê¿ení zabíjet druhé!' Rod váænê p⌐ikÿvl. 'Ale co jste vlastnê dêlali na té louce, otçe? Proç jste nezûstali doma, za zdmi klá¿têra?' 'Ach.' Tvá⌐ otce Boquilvy rázem zváænêla. 'Jak bych to jen ⌐ekl - mêli jsme nêjaké nedorozumêní s lordem opatem.' 'Nedorozumêní?' Gwen vyt⌐e¿tila oçi. 'Copak jste mu nep⌐ísahali poslu¿nost, kdyæ jste vstupovali do ⌐ádu?' 'Ano, a jelikoæ nám na¿e svêdomí bránilo nadále ho poslouchat, ⌐ekli jsme si, æe bude lépe, kdyæ se oddêlíme.' 'Tak moment! Stop!' Rod pozvedl ruku. 'Jaké rozkazy vám mohl vá¿ opat dát, æe byly tak ¿patné, æe je jich jeho vlastní mni¿i nemohli uposlechnout?' Náhle si vzpomnêl na své nové jmenování a záleæitost, kvûli které k nêmu do¿lo. 'Nemá to náhodou nêco spoleçného s odlukou Církve Gramarye od Církve ⌐ímské, æe ne?' Otec Boquilva se na nêj dlouze zadíval. 'Musí¿ znát skvêlé pêvce, æe ti donesli takovou novinu tak rychle.' Rod jen mávl rukou. 'Mám své informátory.' 'Ano.' Boquilvovu tvá⌐ zahalil stín. 'Jsi p⌐ece Velkÿ çarodêj, ne?' Rod se zoufale podíval po Gwen. 'Vêçnê ⌐íkám svÿm dêtem, aby se nechvástaly. Ale ano, otçe, jsem - a dnes ráno jsem právê o této vêci hovo⌐il s Jeho Veliçenstvem.' Boquilva p⌐ikÿvl, nespou¿têje pohled z Roda. 'Pak se zprávy ¿í⌐í mnohem rychleji, neæ jsem tu¿il.' 'Ach. Znamená to, æe kdyæ jsi odcházel, byly to stále jen ⌐eçi?' Boquilva p⌐ikÿvl. 'Ale to bylo uæ p⌐ed tÿdnem - coæ není zase tak málo, uváæíme-li, æe o tom lord opat uvaæuje uæ ¿est let.' '¢est let? Poçkej... jistê, to bylo kdyæ se lord opat postavil Tuanovi a ustoupil aæ kdyæ mu otec Al p⌐edal list od papeæe, ve kterém stálo, aby udêlal to, co mu otec Al na⌐ídí.' Rod uæasle tleskl rukama. 'Mûj Boæe! Je uæ to skuteçnê tak dlouho?' 'Ne, mûj pane.' Gwen sev⌐ela jeho ruce do svÿch. 'To jen na¿e dêti tak rychle rostou.' 'Díka za uklidnêní, má drahá.' Rod jí vdêçnê sev⌐el ruku a obrátil se k otci Boquilvovi. 'Opata to po⌐ád je¿tê ¿tve?' Otec Boquilva znovu p⌐ikÿvl. 'Bojím se, æe v sobê má jistou svêtskou márnivost a tvrdê ho zasáhlo, kdyæ se musel takto poko⌐it p⌐ed dvêma armádami. Ale je tomu teprve t⌐i mêsíce, kdy zaçal mluvit o odluce.' 'Pak se bojím, æe je to váæné.' Rod se zamraçil. 'Jednou jsem toho muæe sly¿el kázat. Má skoro stejné p⌐esvêdçovací schopnosti, jako král Tuan.' Boquilva p⌐ikÿvl. 'Nesmí¿ ho podceñovat. Po pravdê ⌐eçeno, nêkteré jeho argumenty dávají smysl, dobrÿ smysl - nap⌐íklad to, æe papeæ kdysi míval na ostrovê Gramarye svou autoritu, ale sám ji zklamal, kdyæ nás tak dlouho ignoroval. Podle toho, co jsem sly¿el o ₧ímê, bych se skoro domníval, æe Jeho Svátost o na¿í existenci ani nevêdêla.' 'Na druhé stranê - Gramarye nikdy neposlala ₧ímu æádné poselství.' 'Jak jsme mohli? To je dal¿í argument lorda opata - æe papeæ je od Gramarye tak daleko, æe ani nemûæe vêdêt, co se tady dêje. I kdyby dostával hlá¿ení, nemá ten p⌐ímÿ kontakt se situací, jako mylord opat. A kromê toho, jsou tu ty nekoneçné spory o oprávnênosti Petrovy autority - a úlohy ₧ímské církve vûbec - takæe si ani nemûæeme bÿt jisti, zda následovat papeæe není h⌐íchem.' 'Trochu slabÿ argument.' Otec Boquilva se nep⌐el. 'To je pravda. Protoæe chápejte, mylord opat byl po celÿ svûj æivot neochvêjnê p⌐esvêdçen, æe papeæ je dêdic Petrûv, právoplatná hlava církve, a æe od Boha samého obdræel moc rozhodovat, co je správné a co ¿patné. A nejde jen o p⌐esvêdçení, utvrzovalo ho v tom i jeho knêæské vzdêlání, knêæskÿ slib samotnÿ, kterÿ ho zavazuje slouæit Bohu V¿emohoucímu.' 'Jenæe je pro nêj têæké akceptovat vy¿¿í nábaoæenskou autoritu, neæ je on sám,' podotkl Rod, 'kdyæ byl celÿ æivot p⌐esvêdçen, æe stane-li se opatem, bude nejmocnêj¿ím p⌐edstavitelem církve na Gramarye a druhÿ po králi.' 'Ano, ale trnem v oku mu bylo i to, æe je druhÿ.' 'Samoz⌐ejmê! Proto p⌐ed ¿esti lety málem do¿lo k válce - jestli král bude p⌐íjmat rozkazy od opata nebo naopak. Ano, moc je velikÿm poku¿ením.' 'Ano, a nêkte⌐í z nás s tím souhlasili navzdory tomu, æe vêdêli, co je správné a ve svÿch srdcích cítili, æe mylord opat jen hledá ospravedlnêní pro své snahy odtrhnout na¿i církev od církve ₧ímské a získat neomezenou vládu.' 'Tam, odkud p⌐icházím, známe taková mylná 'logická' zdûvodnêní - a víme, æe çlovêk si jimi mûæe ospravedlnit cokoliv. Ano, chápu, proç ses mêl na pozoru.' 'Ano, mêl jsem se na pozoru - a trápil jsem se úvahami, zda je na¿e p⌐ísaha lordu opatovi nad⌐azená p⌐ísaze Svatému Otci v ₧ímê. Proto jsme se nakonec rozhodli vyhledat místo mimo klá¿ter sv. Vidicona a p⌐i¿li jsme tady do Runnymede, abychom zaloæili vlastní kapitulu.' 'Moudré rozhodnutí,' p⌐isvêdçila Gwen. 'Ale neporu¿ili jste uæ tím slib poslu¿nosti?' 'Bylo by tomu tak, kdyby nám bylo na⌐ízeno, abychom zûstali - ale nic takového se nestalo.' 'Samoz⌐ejmê, æe ne.' Rod se pobavenê usmál. 'Prakticky vzato, opat ani nevêdêl, æe odcházíte, æe?' Otec Boquilva se zatvá⌐il rozpaçitê. 'Pokud vím, tak ne - a co víc, neæádali jsme ho o povolení, jak by vyplÿvalo z povinností mnichû na¿eho ⌐ádu. Ale byli jsme rozhodnuti æe odejdeme, aƒ nám to povolí nebo ne, protoæe jsme se báli, æe se tím, æe setrváme, dopustíme mnohem têæ¿ího h⌐íchu.' 'Chce¿ ⌐íct,' Gwen ze zablesklo v oçích, 'æe jste ode¿li v noci, nikÿm nevidêni a nesly¿eni?' 'Jako zlodêji.' Otec Boquilva jí vênoval provinilÿ pohled. 'Vlastnê by se dalo ⌐íct, æe jsme uprchli. P⌐esto æe je mi to proti mysli, cítil bych se mnohem hû⌐, kdybych zûstal.' Rod p⌐ikÿvl. 'Moudré rozhodnutí, jak uæ jsem ⌐íkal. Ale nepokusí se vás opat p⌐ivést zpátky?' 'Patrnê ano - a proto jsme p⌐i¿li právê do Runnymede, na pûdu Jejich královskÿch Veliçenstev.' 'Ach.' Rod se nap⌐ímil. 'Chytrÿ tah, otçe - utéct se pod královu osobní ochranu.' 'Nemyslím, æe by si mylord opat p⌐ál rozpoutat otev⌐enÿ boj tak blízko Jejich Veliçenstev,' ⌐ekl otec Boquilva. 'Jistê si nep⌐eje, aby se král Tuan dozvêdêl, æe ⌐ád svatého Vidicona není jednotnÿ.' Rod stále p⌐ikyvoval. 'Ano, to dává smysl. Opat nestojí o rozruch tam, kde by si toho král mohl v¿imnout. Ale je¿tê chyt⌐ej¿í by bylo, otçe, kdybyste dal Jejich Veliçenstvûm o své p⌐ítomnosti vêdêt; va¿i bezpeçnost by to jen posílilo.' Otec Boquilva zavrtêl hlavou. 'Myslím, æe to nebude nutné - uæ teâ máme dost velké vÿçitky svêdomí, æe jsme zradili svûj ⌐ád. Nemyslím, æe by se mylord opat uchÿlil k neçestnÿm prost⌐edkûm, aby nás p⌐ivedl zpátky.' 'Rád bych se na svêt díval stejnê rûæovÿmi brÿlemi, jako ty, otçe. Ale co kdyæ proti tobê po¿le ozbrojence?' 'Ne,' namítl otec Boquilva. 'Je to dobrÿ çlovêk, lorde çarodêji!' 'Ano, ale také velice mocnÿ - a i knêz mûæe podlehnout poku¿ení. Takæe çistê teoreticky, co bys dêlal, kdyby proti tobê vyslal útoçnÿ oddíl?' 'Poslechl bych tvé rady a utekl bych se pod ochranu Koruny,' odpovêdêl knêz váhavê. 'Moudré - a doufám, æe k tomu nedojde, otçe,' ⌐ekl Rod. 'Ale oçekává¿ to.' Knêz se na Roda pátravê zadíval. 'Proçpak?' Rod pokrçil rameny. 'Vædycky mi p⌐ipadal jako çlovêk, kterÿ je schopen odolat v¿emu, kromê poku¿ení. A jak jsi sám ⌐íkal, ospravedlnêní uæ si pro to na¿el. Jen si nemyslím, æe s ním vyrukuje tak docela sám.'