Nev∞°φte, ₧e jste ubo₧ßci ? VÜichni jsme ubo₧ßci. Chcete v∞d∞t proΦ ?
Ka₧d² stanul n∞kdy p°ed menÜφmi nebo v∞tÜφmi problΘmy. Ka₧d² se n∞jak rozhodoval. Brali jste p°itom v ·vahu, co sv²m jednßnφm m∙₧ete zp∙sobit? A¥ se jednß o cokoliv, v₧dycky vaÜe volba urΦφ, ₧e pro ostatnφ vzniknou novΘ otßzky a ·vahy. Napadlo vßs n∞kdy, ₧e svou lehkomyslnostφ ubli₧ujete, nev∞domky, druh²m? Nenφ maliΦkosti, na kterΘ nezßle₧φ. Pamatujte, ₧e vÜichni b²vßme sobci, ani₧ o tom vφme. P°ehlφ₧φme d∙sledky sv²ch Φin∙, proto₧e touhy, kterΘ pro nßs v dan²ch hφlφch jsou prioritnφ, jsou naÜimi slabinami. Mßme-li v dosahu n∞co, po Φem dlouhou dobu usilovn∞ tou₧φme, n∞co, o Φem se nßm doposud jen zdßlo, potom dokß₧eme b²t slepφ v∙Φi druh²m a jdeme jen za sv²m cφlem. Potom u₧ nerozhoduje, zda ranφme p°ßtele, potom u₧ nßm je jedno, ₧e zp∙sobφme zlost a hn∞v u druh²ch, na kter²ch nßm doposud zßle₧elo.
Sebev∞domφ, kterΘ mßme, rßzem mizφ. Ve chvφlφch, kdy stojφme p°ed vy°Φenφm naÜφ volby, jakoby veÜkerΘ zßsady, je₧ jsme hlφdali a dodr₧ovali, uprchnou stranou. Nejsou u₧ tak jasnΘ a nem∞nnΘ. Lze zm∞nit tφm pßdem vlastnφ v∙li? Ale jist∞. Proto₧e nßs popadß chu¥, touha, iluze, propadßme vßÜnφm, ztrßcφme se v myÜlenkßch, jsme bezcharaktern∞ tvrdφ a kopeme kolem sebe, ani₧ jsme to p∙vodn∞ m∞li v ·myslu. Poznßme, kdy si °φct dost? Nebu∩te naivnφ, ka₧d² z nßs zapomene, ₧e onehdß prohlaÜoval, jak² bude a proΦ.
Nedßvnß osobnφ zkuÜenost m∞ vede k tomuto pohledu. Je snad p°φliÜ kritick², ale nenφ ·pln∞ zcestn². Silnß v∙le, kterß hluboko v nßs d°φme a kterou jen t∞₧ko probouzφme k ₧ivotu je d∙vodem pro zamyÜlenφ. Jak se p°esv∞dΦit, ₧e mßme ud∞lat n∞co, co je proti naÜφ v∙li. A proΦ to ud∞lat? Proto₧e je to proti naÜim zßjm∙m? A co₧pak zßjmy nejdou ruku v ruce s v∙li? Nejdou, rozchßzejφ se. NaÜe, a¥ u₧ sebelepÜφ, v∙le podlΘhß zßjm∙m. M∙₧eme usilovat o dobro, ale stojφ-li v cest∞ za p°edm∞tem naÜφ touhy, musφ stranou. ┌Φel sv∞tφ prost°edky, bohu₧el. Nep°iznßme-li si to, bude to jeÜt∞ horÜφ. Teprve pozd∞ji nßm toti₧ dojde, ₧e jsme jednali nesprßvn∞ a potom budeme litovat, co jsme zp∙sobili sv²m chovßnφm.
Jsou to jenom slova, kterß Φtete? Jsou, ale p°ece jen z nich mluvφ n∞co, co stojφ za uvß₧enφ. Nepochopφ ten, kter² se nesetkal s n∞Φφm podobn². Ten, kter² se setkal to u₧ vφ. Jin² nßzor nenφ. Tedy v p°φpad∞, ₧e mßte sv∞domφ a vaÜe mysl nenφ zahalenß Φernou rouÜkou. Potom vßs lituji, jste ubozφ. Stejn∞ jako jsem byl jß.
|
