3. The Importance of Having Users
|
3. Je důležité mít uživatele.
|
|
And so I inherited popclient. Just as importantly, I inherited
popclient's user base. Users are wonderful things to have, and
not just because they demonstrate that you're serving a need, that
you've done something right. Properly cultivated, they can
become co-developers.
|
A tak jsem zdědil popklienta. Rovněž, a to bylo stejně důležité, jsem zdědil jeho uživatele. Mít uživatele, to je bezvadná věc, a nejen proto, že můžete prokázat, že děláte něco užitečného. Pokud si jich řádně hledíte, mohou se z nich stát vaši spolupracovníci.
|
|
Another strength of the Unix tradition, one that Linux pushes to a
happy extreme, is that a lot of users are hackers too. Because source
code is available, they can be effective hackers. This can
be tremendously useful for shortening debugging time. Given a bit of
encouragement, your users will diagnose problems, suggest fixes, and
help improve the code far more quickly than you could unaided.
|
Další silnou stránkou tradice Unixu, kterou Linux dotlačil až do extrému, je to, že mnoho uživatelů je zároveň programátory. Protože je zdrojový kód dostupný, mohou se i oni stát efektivními hackery. To může být neocenitelné pro zkrácení vývojového cyklu. Pokud se jim dostane alespoň malého povzbuzení, vaši uživatelé naleznou problémy, navrhnou řešení a pomohou vylepšit kód mnohem rychleji, než vy sám bez jejich pomoci.
|
|
6. Treating your users as co-developers is your least-hassle
route to rapid code improvement and effective debugging.
|
7. Pokud jednátet s uživateli jako se spolupracovníky, je to ta nejsnažší cesta k rychlému vylepšení kódu a efektivnímu odstraňování chyb.
|
|
The power of this effect is easy to underestimate. In fact, pretty
well all of us in the open-source world drastically underestimated
how well it would scale up with number of users and against system
complexity, until Linus Torvalds showed us differently.
|
Sílu tohoto efektu je velmi snadné podcenit. Ve skutečnosti asi všichni z nás pohybujících se v otevřeném prostředí drasticky podceňovali, jak snadno je udržován systém v chodu při zvyšujícím se množství uživatelů a při jeho narůstající složitosti, dokud nám Linus Torvalds neukázal, jak na to.
|
|
In fact, I think Linus's cleverest and most consequential hack was not
the construction of the Linux kernel itself, but rather his invention
of the Linux development model. When I expressed this opinion in his
presence once, he smiled and quietly repeated something he has often
said: ``I'm basically a very lazy person who likes to get credit for
things other people actually do.'' Lazy like a fox. Or, as Robert
Heinlein might have said, too lazy to fail.
|
Ve skutečnosti se domnívám, že Linusův nejchytřejší a nejdůležitější přínos nebylo vytvoření jádra Linuxu, ale jeho objev modelu vývoje. Když jsem tuto větu pronesl jednou v jeho přítomnosti, usmál se a tiše zopakoval něco, co často říká: "Já jsem ve skutečnosti velmi líný a rád jsem chválen za věci, které udělá někdo jiný". Líný jako liška. Nebo, jak by mohl říct Robert Heinlein, příliš líný na to, abych mohl selhat.
|
|
In retrospect, one precedent for the methods and success of Linux can
be seen in the development of the GNU Emacs Lisp library and Lisp code
archives. In contrast to the cathedral-building style of the Emacs C
core and most other FSF tools, the evolution of the Lisp code pool was
fluid and very user-driven. Ideas and prototype modes were often
rewritten three or four times before reaching a stable final form. And
loosely-coupled collaborations enabled by the Internet, a la Linux,
were frequent.
|
Když se ohlédneme do minulosti, nalezneme zde precedens využivající metody Linuxu a to vývoj Lisp knihoven GNU Emacs a archívů Lisp kódů. Na rozdíl od katedrálního stylu práce na Emacs-C a většině ostatních FSF programů, vývoj Lisp zdrojů byl velmi flexibilní a veden uživateli. Nápady a prototypy programů byly často několikrát přepsány než dosáhly stabilní konečné podoby. A volné spojení spolupracovníků přes Internet a la Linux bylo časté.
|
|
Indeed, my own most successful single hack previous to fetchmail was
probably Emacs VC mode, a Linux-like collaboration by email with three
other people, only one of whom (Richard Stallman, the author of Emacs
and founder of the FSF) I have
met to this day. It was a front-end for SCCS, RCS and later CVS from
within Emacs that offered ``one-touch'' version control operations.
It evolved from a tiny, crude sccs.el mode somebody else had written.
And the development of VC succeeded because, unlike Emacs itself,
Emacs Lisp code could go through release/test/improve generations very
quickly.
|
Ovšem, i můj vlastní nejúspěšnější příspěvek před fetchmailem byl s velkou pravděpodobností Emacs VC mód, spolupráce se třemi dalšími lidmi ve stylu Linuxu, z nichž dodnes osobně znám pouze Richarda Stallmana FSF, autora Emacsu a zakladatele FSF. Jednalo se o front end pro SCCS, RCS a později CVS, pro které Emacs nabízel jednoduchou kontrolu verzí. Vyvinul se z malého, jednoduchého sccs.el módu, který napsal někdo jiný. A vývoj VC byl úspěšný, protože, na rozdíl od samotného Emacsu, Lisp kód mohl velmi rychle procházet cykly publikuj/otestuj/vylepši .
|