Na kole p°es norskΘ hory a nßhornφ ploÜiny
Vámrholenφ, kterΘ zvolna avÜak neodvratn∞ p°echßzφ vádrobn² dΘÜ¥, sestupujeme závrcholu Gausty ká·patφ tΘto norskΘ posvßtnΘ hory, kde na nßs Φekajφ osi°elß kola. NφzkΘ olov∞nΘ mraky nev∞Ütφ nic dobrΘho a prvotnφ nadÜenφ z nadchßzejφcφch jedenßcti dn∙, kterΘ mßme strßvit vánorsk²ch horßch vásedlech kol, se rychle vytrßcφ.
Dnes rßno váÜest hodin jsme na m∞kkΘ, po kolena sahajφcφ mechovΘ matraci postavili svoje stany a mφsto odpoΦinku po dlouhΘ cest∞ autobusem jsme na kolech vyrazili vst°φc prvnφm zß₧itk∙m. Jakmile jsme opustili hranici lesa, kter² váNorsku sahß zhruba do v²Üky tisφce metr∙ nad mo°em, otev°el se nßm nezvykl² pohled. Zdßnliv∞ nikde nekonΦφcφ mo°e obl²ch a hol²ch kopc∙ se rozprostφralo na vÜechny strany a nikde nebylo ruÜeno niΦφm, co by p°ipomφnalo p∙sobenφ nejv∞tÜφ ÜkodnΘ p°φrody, tedy Φlov∞ka. AΦkoliv tato podivuhodnß scenΘrie se nßm vánßsledujφcφch dnech m∞la otev°φt vánesΦetn²ch variantßch jeÜt∞ mnohokrßt, toto prvnφ seznßmenφ sánekoneΦn²mi prostory nßs trochu p°izemnilo a uΦinilo pokorn²mi.
NorskΘ hory sánadmo°skou v²Ükou mezi jednφm a dv∞ma tisφci metr∙ se snad nedajφ naz²vat horami, ale spφÜe kopci. NorÜtina mß pro n∞ slovo fjell, kterΘ slou₧φ jako p°φpona u v∞tÜiny nßzv∙ hor, tak₧e u₧ podle toho ka₧d² poznß, co od kterΘ hory m∙₧e Φekat. Fjelly majφ plochß a rozlo₧itß temena a tvarem nßm p°ipomφnajφ horu ╪φp, avÜak n∞kolikrßt v∞tÜφ. Stejn∞ vyhlφ₧el i nßÜ prvnφ kopec, 1 883 metr∙ vysokß Gausta. Jejφ lidskΘmu oku p°φjemn² obl² tvar upoutal nepochybn∞ i praotce Nora, kter² závrcholu p°ehlΘdl zemi zaslφbenou, vodou a kamenφm opl²vajφcφ a natrvalo se zde se sv²m rodem usadil.
Odpoledne po nßvratu zát·ry se poΦasφ umoud°ilo a naÜe spoleΦnost se rozdrobila do skupinek, je₧ se v∞novaly Φinnostem, kterΘ se vádalÜφch dnech ve voln²ch chvφlφch vφcemΘn∞ opakovaly. ObjevitelΘ prozkoumßvali okolφ a objevovali novß zßkoutφ a v²hledy, sportovci b∞hali a v∙bec i nadßle sportovali, houba°i houba°ili, aby potom veΦer sma₧ili sma₧enici, otu₧ilci se koupali a pak se klepali, piva°i pili pivo a nakonec se vÜichni veΦer seÜli u ohn∞.
Den druh² nßs p°ivφtal sluneΦn²m rßnem a to z°ejm∞ zp∙sobilo, ₧e n∞kolik jedinc∙ se rozhodlo nejeti na start dneÜnφ etapy 60 km autobusem, ale vyrazili tam na kole. Zátßbora nejd°φve tedy vyjela skupina odvß₧n²ch cyklist∙ a za nimi autobus se zbytkem v²pravy. Ve stoupßnφ autobus cyklisty p°edjel, ale nakonec cyklistΘ m∞li navrch a vákilometr hlubokΘm sjezdu p°edjeli zpßtky sv∙j mate°sk² autobus, kter² stßl u okraje cesty a osßdka mu vodou chladila roz₧havenΘ brzdy.
Na zaΦßtku 72 km dlouhΘ t·ry nahoru na nßhornφ ploÜinu Hardangervidda a jinudy zase dol∙ byly tedy sφly p°ibli₧n∞ stejnom∞rn∞ rozlo₧eny a ₧ßdn² ·nik se nekonal. Nakonec by byl ale stejn∞ zlikvidovßn, nebo¥ zpoΦßtku dob°e sjφzdnß vßlcovanß hlinitß cesta se sáp°ib²vajφcφmi metry stoupßnφ zm∞nila vá·zkou kamenitou cestu, ta zase ve stezku a potom u₧ kola putovala na ramena. Nikdo vÜak ne₧ehral, zvlßÜt∞ kdy₧ jsme váokolo tekoucφ byst°in∞ objevili osm metr∙ dlouhou ₧ulovou vodnφ skluzavku. Po hodin∞ vodnφch radovßnek a testovßnφ hladkosti skluzavky vlastnφmi zadky se naÜe kolona pohnula ·dolφm v²Üe. Navzdory map∞ stezka zmizela, m²tinky a ba₧inky se zm∞nily váb°ezovou houÜtinu, ale nßlada kupodivu nepoklesla. Vzr∙stajφcφ neprostupnost b°ezovΘ d₧ungle jsme vy°eÜili p°ebrod∞nφm byst°iny na druh² b°eh, kde rostly pouze zakrslΘ formy jφv a b°φz. Po dvou kilometrech pochodu znaΦn∞ ji₧ orvanφ na holenφch a na duÜi jsme dosßhli kamenitΘ cesty. To nßm zlepÜilo nßladu a pustinu Hardangerviddy sájejφmi jezery a kamenit²mi plßn∞mi jsme ji₧ vnφmali tak jak se na ΦeskΘho cykloturistu sluÜφ a pat°φ.
T°etφ den nßs vφtal jako vyst°i₧en² záreklamnφho prospektu, lepÜφ kulisu pro nßroΦn² p°ejezd severnφ poloviny ploÜiny Hardangervidda jsme si nemohli ani vybrat. VÜichni jsme svorn∞ vyjeli z Haugestolu a p°ed °idφtky naÜich bejk∙ se tßhlo dlouh²ch a kamenit²ch 87 km cestou Rallarveg.
Tato nejznßm∞jÜφ norskß cyklostezka byla vybudovßna na p°elomu stoletφ spolu sá₧eleznicφ, kterß spojila Oslo sáBergenem. Dnes se toto odvß₧nΘ drß₧nφ dφlo stßle vφce zavrtßvß do tunel∙ a skr²vß se tak p°ed sn∞hem, kter² tuto ₧eleznici zasypßvß Üest m∞sφc∙ do roka. Cyklista je tedy obΦas mφjen vlakem nebo jede podΘl ji₧ nepou₧φvan²ch a tedy chßtrajφcφch ·sek∙ ₧eleznice. Cesta pozvolna stoupe zá tisφce metr∙ na svΘm poΦßtku a₧ na nejvyÜÜφ bod ve 1343 metrech nad nejbli₧Üφm fjordem, aby tohoto fjordu po dlouhΘm sjezdu nakonec dosßhla. Prvnφ polovina cesty vede okolo jezer, nejprve vep°edu, sáub²vajφcφmi kilometry potom vlevo a nakonec vzadu se vypφnß bφlß Φapka ledovce Hardangerjokulen, kter² mß tvar kulovΘho vrchlφku o pr∙m∞ru deset kilometr∙ a v²Üce vφce ne₧ 500 metr∙ nad okolφm. VátΘto Φßsti le₧φ snφh do lΘta a stezka je dlouho pod sn∞hem. VádruhΘ p∙li cesty u₧ pedßly skoro nemusejφ makat, zato vÜak brzdy dostßvajφ zabrat. PloÜina se naklonφ, byst°iny se zm∞nφ vápe°eje a vodopßdy, okolo se vztyΦφ skalnφ st∞ny a biker pro₧φvß svΘ slastnΘ chvφle.
╚lenovΘ naÜφ v²pravy se p°i p°ejezdu tΘto cesty znaΦn∞ diferenciovali. Zßvodnφci váΦele B≤cou si z°ejm∞ vytyΦili cφl poko°it cestu Rallarveg váΦase pod Φty°i hodiny, co₧ se jim nakonec zda°ilo a odm∞nou jim bylo Üest hodin Φekßnφ na milovnφky dalek²ch rozhled∙, kte°φ dorazili a₧ vápozdnφ odpolednφ hodinu. Mezitφm se do cφle trousily r∙zn∞ velkΘ skupiny, zdecimovanΘ bu∩to pßdy, jako nap°φklad brat°i Pelanti, nebo dΘlkou t·ry jako nap°φklad vÜichni ostatnφ. Jako poslednφ dorazili jedinφ to jezdci na favoritech Martin a Michal, kte°φ krßtkΘ fotografickΘ a obΦerstvovacφ p°estßvky proklßdali delÜφmi p°estßvkami, p°i kter²ch spravovali pφchnutΘ duÜe.
JeÜt∞ veΦer jsme vyjeli na pustou planinu mezi ledovce, abychom zde na kamenφ postavili stany a p°enocovali. Cesta nahoru vedla prudk²mi serpent²nami a autobus sávlekem na kola visel co chvφli nad propastφ, tak₧e ·Φastnφci zßjezdu sáuzav°enou ₧ivotnφ pojistkou si zaΦφnali libovat, jak dob°e finanΦn∞ zabezpeΦili svΘ blφzkΘ. NicmΘn∞ tragΘdie ΦeskΘho autobusu vánorsk²ch horßch se nekonala, a tak dalÜφ den jsme zápaluby trajektu mohli obdivovat nejrozsßhlejÜφ norsk² fjord Sognefjorden, potom Martin a Michal sehnali váSogndalu klφnky na favority a odpoledne jsme ·₧asem vyvalovali oΦi na ledopßdy ledovcovΘho splazu Nigardsbreen, kter² se plazφ do ·dolφ zánejv∞tÜφho evropskΘho ledovce Jostedalsbreen. V∞tÜina ·Φastnφk∙ m∞la tento den po vΦerejÜφm zßhulu jako odpoΦinkov², nicmΘn∞ bikerovφ nezma°i brat°i Pelanti sá"tßtou" TomßÜem a Radek sáv∞rnou man₧elkou Ji°inou povyjeli 22 km daleko a 900 m vysoko káum∞lΘmu jezeru Austdalsvatnet sáobrovskou sypanou hrßzφ. Na prot∞jÜφ stran∞ jezera spadal do vody ledovec, jeho₧ odlomenΘ Φßsti pluly po hladin∞.
Pßt² den zastihnul naÜφ v²pravu, kterak na nejlehΦφ p°evody stoupe káchat∞ Juvasshytta, kde kola zanechali, aby pak po v²stupu kamenitou strßnφ a ·sp∞ÜnΘm p°ekonßnφ n∞kolika ledovcov²ch trhlin rozvinuli Φeskou vlajku na 2 469 metr∙ vysokΘm Galdhoppigenu, nejvyÜÜφ to ho°e Norska. Pak u₧ jen seb∞h zpßtky ke kol∙m a krkolomn² sjezd káautobusu. Vátomto prudkΘm klesßnφ káchat∞ Rauberstulen vytvo°il Kuba neoficißlnφ Φesk² rychlostnφ rekord na jφlovΘ cest∞ v²konem 72 kilometr∙ za hodinu.
èest² den se naÜe v²prava probudila vákempu Nybrua na b°ehu ΦarokrßsnΘ °eky Sjoa. Op∞t plakßtov² den, jako stvo°en² pro hrdinskΘ Φiny. Toto si vzali kásrdci Radek a Kuba, kdy₧ si rßno ke kol∙m p°ipev≥ovali b∞₧ky a h∙lky. M∞li p°ed sebou sm∞l² cφl: jako prvnφ ╚eÜi dosßhnout na ly₧φch vrcholu Glittertindu, kter² je dφky svΘ stßlΘ 18 metr∙ vysokΘ ledovΘ a sn∞hovΘ Φepici nejvyÜÜφm bodem Norska a tudφ₧ i Skandinßvie a p°evyÜuje takto Galdhoppigen o dva metry. ╚ekalo je 42 kilometr∙ neustßlΘho stoupßnφ po pφskov²ch a kamenit²ch cestßch a₧ káchat∞ Glitterheim, kde ve v²Üce 1 384 metr∙ zanechali svoje kola. Odtud se vydali p∞Üky ke sn∞hov²m polφm ji₧nφ st∞ny Glittertindu. Zde ve v²Üce 1 700 metr∙ si p°ipnuli ly₧e a vyrazili strm²m svahem vzh∙ru. Sáp°ib²vajφcφ v²Ükou se zprvu vlhk² snφh zm∞nil ve tvrdou firnovou plotnu, na kterΘ hrany b∞₧ek sotva dr₧ely. Ve dvou tisφcφch metrech se ly₧a°i dostali do hustΘ mlhy, kterß zt∞₧ovala orientaci. Na h°ebenu nejprve potkali závrcholu sestupujφcφho mφstnφho horala, kter² byl zp∙sobem jejich v²stupu zcela Üokovßn a nabßdal je kámaximßlnφ obez°etnosti. T∞sn∞ pod vrcholem se setkali jeÜt∞ se skupinou AmeriΦan∙, kte°φ byli ale naopak v²stupem na ly₧φch nadÜeni a pop°ßli jim mnoho Üt∞stφ. Toto Üt∞stφ nakonec odvß₧n²m p°ßlo a oba cykloly₧a°i vrcholu dosßhli. Ve sjezdu pak jeÜt∞ m∞li n∞kolik kolizφ sáumrzl²m firnem, ale naveΦer u₧ sed∞li vásedlech a Ülapali zpßtky do kempu.
U °eky Sjoa strßvili naÜi cyklistΘ jeÜt∞ dalÜφ dva krßsnΘ sluneΦnΘ dny, kterΘ vyu₧φvali káv²let∙m vápoho°φ Jotunheimen. V∞tÜina zánich urΦit∞ nikdy nezapomene na v²hled na jezera Gjende a Bessvatnet, kterΘ jsou od sebe odd∞leny ·zkou ani ne stometrovou Üφjφ, ale v²Ükov∞ je d∞lφ metr∙ Φty°i sta. Zde podle Ibsenova romßnu skonΦil sv∙j ₧ivot pßdem ze skalnφ st∞ny legendßrnφ Peer Gynt. Na tento v²let nezapomene urΦit∞ ani Mirek, kter² si p°ed v²stupem kájezer∙m schoval kolo do k°ovφ a p°i nßvratu zjistil, ₧e mu krßva se₧rala sedlo.
Devßt² den opustila naÜe v²prava Jotunheimen a vypravila se do poho°φ Rondane. Od autobusu, kter² zastavil váosad∞ Mysuseter, dojeli cyklistΘ na chatu Rondansbu. ┌trapami zßjezdu nezdolanφ jedinci se p∞Üky vydali dob²vat vrcholy zdejÜφho malebnΘho poho°φ, zatφmco zdecimovan² zbytek vyu₧il deÜ¥ovΘ p°ehß≥ky a váteple chaty si Φekßnφ na lepÜφ poΦasφ krßtil tvrd²m spßnkem na lavicφch a stolech jφdelny. Ten den veΦer se v²prava utßbo°ila u jezera Gola, kde se ka₧doroΦn∞ pod Üir²m nebem a váp°φrodnφch kulisßch po°ßdajφ divadelnφ festivaly Peera Gynta. NaÜi cykloturistΘ b∞hem zßjezdu znaΦn∞ ji₧ kulturn∞ zaostalφ se tam ocitli zrovna váp°edveΦer konßnφ festivalu a m∞li mo₧nost zdarma shlΘdnout generßlnφ zkouÜku jednoho dramatu záprost°edφ norskΘho venkova minulΘho stoletφ.
Desßt² den uskuteΦnila naÜe fyzicky ji₧ znaΦn∞ seÜlß v²prava p°ejezd vyhlφdkovΘ h°ebenovΘ cesty Peera Gynta. PoΦasφ mohlo b²t trochu vyhlφdkov∞jÜφ, ale i tak vádßli bylo mo₧no vid∞t a n∞kdy jen tuÜit hory, kterΘ váminul²ch dnech ΦeÜtφ cykloturistΘ projeli na kolech.
Poslednφ jedenßct² den na kolech strßvili ·Φastnφci aklimatizaΦnφm pobytem válidskΘm mumraji norskΘho hlavnφho m∞sta Oslo. Pomalu si u₧ zvykali na civilizaΦnφ zßt∞₧, ale myÜlenkami stßle jeÜt∞ putovali poánorsk²ch horßch a v∞d∞li, ₧e se do nich urΦit∞ jeÜt∞ vrßtφ.
Suma sumßrum 4 200 km autobusem, p°es 500 km na kolech, 40 km p∞Üky, 10 km na b∞₧kßch a v²stup na sedm vrchol∙ a to vÜe mezi 21. Φervencem a 4. srpnem 1996 sácestovnφ kancelß°φ Viking Line záJablonce nad Nisou.
© Radek Kunc