DIVIèOVO DIVADLO

á äNelßmali jste okov∙ t∞ch nßsilφm, neodrß₧eli jste kyj kyjem, n²br₧ myÜlenkou krßsnou, vzd∞lan²m, vzneÜen²m duchem p°iΦinili jste se p°ivoditi doby Ü¥astn∞jÜφ. A Üφ°ili jste krßsno, Üφ°ili jste vzd∞lßnφ uÜlechtil²m um∞nφm. Nemohlo na vßs b²t mnoho zadßno, byli¥ jste lidΘ, lidΘ prostφ, ale co jste m∞li, dali jste. Upracovanß, mozolovitß ruka vaÜe odlo₧ivÜe po dennφ klopot∞ t∞₧k² nßstroj, jim₧ vezdejÜφho dob²vala chleba, veΦer chopila se knihy, ustaranß vaÜe hlava odlo₧ivÜe naveΦer starosti vezdejÜφho ₧ivota, p°em²Ülela a p°ipravovala se, jak uÜlechtile a krßsn∞ pobaviti, jak pouΦiti, jak vzd∞lati lid.ô

(Ur²vek z projevu Ant. Dojivy v p°edveΦer polo₧enφ zßkladnφho kamene k DiviÜovu divadlu dne 22. kv∞tna 1928) á

DiviÜovo divadlo

áV poslednφm desetiletφ 18. stoletφ z°φdila hrab∞nka z Bubn∙ nßkladem 3000 zlat²ch divadlo v hudebnφ sßle v zßmku. M∞stÜtφ ochotnφci a ΦlenovΘ hrab∞cφ rodiny hrßli ·ryvky ze zp∞voher a takΘ Φinotruchlohry, nejΦast∞ji äKouzelnou flΘtnuô. Hrßlo se Φesky jednak v zßmku, jednak ve m∞st∞ v äPanskΘm dom∞. ÄamberÜtφ ochotnφci hrßli na po₧ßdßnφ v sousednφch vesnicφch Helvφkovicφch, P∞Φφn∞, Slatin∞ nad Zdobnicφ a v Kunvald∞. ╚ist² v²nos p°edstavenφ byl v∞novßn mφstnφm chud²m. Roku 1809 koupil panstvφ ₧ambersk² hrab∞ WindischgrΣtz. Hudebnφ sßl v∞noval jin²m ·Φel∙m a dal divadlo (rozum∞j jeviÜt∞) odstranit. UΦitel FrantiÜek Rafael, kamenφk Melnick², a pansk² bednß° Martin TrΦka se odebrali k WindischgrΣtzovi se ₧ßdostφ, aby divadlo p°enechal ochotnφk∙m. Hrab∞ jejich ₧ßdosti vyhov∞l a daroval jim divadlo s veÜker²m p°φsluÜenstvφm.
áV roce 1810 byl Äamberk posti₧en velk²m po₧ßrem, divadlo vÜak nesho°elo, proto₧e ochotnφci prßv∞ hrßli ve Slatin∞. Tato katastrofa vÜak zp∙sobila zastavenφ ochotnickΘ Φinnosti. Kdy₧ bylo m∞sto znovu z v∞tÜφ Φßsti vystav∞no, hrßlo se v menÜφm m∞°φtku v hostinci u pana Re₧nΘho v Φ. 90. Hrßl se hlavn∞ äMeΦislav a Blankaô a äLido₧routskßô, kterß se pro obrovsk² zßjem nesΦφsln∞krßt opakovala. Roku 1816 se divadlo p°est∞hovalo na Modrou hv∞zdu, kde pobylo 18 let. DalÜφm stßnkem Thalie se stal hostinec äU slunceô pana Durchßnka, v roce 1839 se p°est∞hoval op∞t na Modrou hv∞zdu a za rok na to do PanskΘho domu, kde se hrßlo a₧ do roku 1868.

áVlasteneckΘ nadÜenφ kolem kladenφ zßkladnφho kamene k Nßrodnφmu divadlu p°ineslo po p°echodnΘm klidu novou horlivost. Ochotnφci zahrßli ve prosp∞ch Nßrodnφho divadla v MazßΦov∞ zahrad∞ jednoaktovou veselohru äStehlφk a strnadô, po°ßdali sbφrky, hlavn∞ äSvatovßclavskΘô, z·Φastnili se sch∙ze ochotnφk∙ v Praze. Po nßvratu po₧ßdali mφstodr₧itelstvφ o schvßlenφ vlastnφch stanov spolku. Souhlas obdr₧eli 14. zß°φ 1868. Tφm byl dßn zßklad k ustavenφ Spolku divadelnφch ochotnφk∙ v Äamberku a na prvnφ valnΘ hromad∞ 10. listopadu 1868 byl zvolen p°edsedou Jan Mazura a Φleny v²boru FrantiÜek Albert, Jan MazßΦ, Josef Durchßnek a Waldemar Mazura. Touha po vlastnφm stßnku a velkΘ nadÜenφ se projevilo hned druh² den., kde byl zakoupen v LukavskΘ ulici od panφ FrantiÜky JφlkovΘ pozemek na stavbu divadla za 560 zlat²ch (mφsto, kde dnes stojφ budova gymnßzia). Bylo takΘ ustaveno dru₧stvo pro postavenφ budovy a rozhodnuto, ₧e divadlo ponese jmΘno po vynßlezci hromosvodu, ₧amberskΘm rodßku Prokopu DiviÜovi.

áOchotnφci se dali za t∞₧k²ch podmφnek do usilovnΘ prßce. LΘta b∞₧ela a ochotnφci tu Φileji, tu pomaleji pracovali, ale touha po vlastnφ divadelnφ budov∞ neochabovala. P°eÜla prvnφ sv∞tovß vßlka a Φinnost se znovu vzpru₧ila. Shßn∞ly se dary, p°φsp∞vky, ochotnφci piln∞ hrßli. Toto obdobφ pat°φ snad v historii ochotnickΘho divadla v Äamberku mezi nejplodn∞jÜφ. Celß °ada r∙zn²ch her byla provedena na malΘm jeviÜti na äModrΘ hv∞zd∞ô. Tam takΘ, v malΘ p°ilehlΘ mφstnosti zvanΘ äkufrô se pravideln∞ schßzeli ochotnφci k besedßm, p°i nich₧ hlavnφm tΘmatem byla stßle v²stavba divadelnφ budovy. Pro zpest°enφ se rozhlaholil äkufrô t≤ny èaÜkov²ch ä₧ambersk²ch pφsniΦekô nebo jin²ch Φasov²ch Ülßgr∙. Toto mφsto se stalo pro stavbu divadla historick²m. Do Äamberka zavφtal na slu₧ebnφ cest∞ tehdejÜφ ministr Ükolstvφ a nßrodnφ osv∞ty Dr. MarkoviΦ. Ochotnφci vyu₧ili tΘto p°φle₧itosti, pozvali ministra k p°ßtelskΘmu posezenφ, p°edlo₧ili mu plßny a rozpoΦet budoucφho divadla a v²sledkem byl p°φslib na finanΦnφ pomoc ve v²Üi 20.000 KΦs. Krom∞ toho sbφrka, uspo°ßdanß v roce 1924 vynesla 30.000 KΦs. Tφm byl dßn prvnφ zßklad k uskuteΦn∞nφ dßvnΘho snu. Stavba byla zadßna mφstnφmu staviteli Eduardu Kova°φkovi.

áDne 23. kv∞tna 1926 byl polo₧en zßkladnφ kßmen a v rekordn∞ krßtkΘ dob∞ byla stavba dokonΦena. DiviÜovo divadlo bylo slavnostn∞ otev°eno premiΘrou Tylovy äFidlovaΦkyô 5. prosince 1926

áByla to obrovskß, ne·navnß prßce mnoh²ch nadÜenc∙, kte°φ krom∞ Φasu ob∞tovali i znaΦnΘ finanΦnφ Φßstky a celß °ada z nich zaruΦovala p∙jΦku u m∞stskΘ spo°itelny sv²m majetkem (p. BakeÜ, Ing. Hⁿbner, J. Charfreitag, O. Dvo°ßk, L. MichaliΦka). NemalΘ zßsluhy mß takΘ tehdejÜφ °ed. spo°itelny p. Chrtek.

áZa dobu trvßnφ divadelnφ budovy byli nßvÜt∞vnφci sv∞dky mnoha desφtek premiΘr a snad n∞kolika set repris ₧ambersk²ch ochotnφk∙. Zßsluhu na dobrΘ ochotnickΘ prßci majφ re₧isΘ°i L. MichaliΦka, Ing. Karel Hⁿbner, Josef Charfreitag, Miroslav MareÜ, A. JanouÜek, F. èafß°, z mladÜi generace Miloslav Chvßtil, Antonφn èafß°, Miroslav ModrßΦek, Karel Gr≤f, Jan Novoselsk² a desφtky ochotnφk∙, kte°φ divadlu v∞novali svΘ nejlepÜφ city. Äambersk² ochotnick² spolek hrßl velmi v²znamnou roli v DobrovskΘho okrsku ┌MDO╚ a jeho sout∞₧φch. N∞kolikrßt stßl na stupni vφt∞z∙ v divadelnφ sout∞₧i o äBednß°∙v pohßrô (hrou Sedlßk sv²m pßnem, Nav₧dy, Morßlka panφ DulskΘ) a ·sp∞Ün∞ reprezentoval v²chodoΦeskΘ ochotnφky i na krajskΘ sout∞₧i v Hradci KrßlovΘ.
áNa prknech ₧amberskΘho jeviÜt∞ se takΘ mnohokrßt objevily p°i spolu·Φinkovßnφ s mφstnφmi ochotnφky velkΘ postavy naÜeho divadelnφho um∞nφ: zaslou₧il² um∞lec laureßt stßtnφ ceny Jaroslav Marvan, nßrodnφ um∞lci Jan Pivec, Karel H÷ger, zaslou₧ilß um∞lkyn∞ Vlasta Fabißnovß a °ada dalÜφch v²znamn²ch Φlen∙ naÜich p°ednφch scΘn.

áMßlokter² ochotnick² spolek se m∙₧e pochlubit siln²m a agilnφm souborem mlad²ch, jako prßv∞ ₧amberÜtφ. V roce 1941 vznikl toti₧ p°i Spolku divadelnφch ochotnφk∙ samostatn² soubor mlad²ch, kter² si dal nßzev äD 3ô (dorost DiviÜova divadla). Prvnφm vedoucφm byl nadÜen² a zanφcen² divadelnφk JUC. Antonφn èafß°, kter² se jeÜt∞ s n∞kolika dalÜφmi mlad²mi pustil do zßslu₧nΘ prßce. B∞hem krßtkΘ doby si zφskal soubor svou Φinnostφ nejen uznßnφ v²boru spolku, ale i oblibu u naÜich nßvÜt∞vnφk∙. Stal se takΘ dobr²m partnerem i konkurentem ädosp∞l²chô, co₧ dokazuje pohled do kroniky souboru äD 3ô t°eba v roce 1943, kde v zßpise Φteme: ä D 3ô mß celkem 110 Φlen∙. Minul² rok (1943) bylo sehrßno 13 premiΘrov²ch p°edstavenφ a 20 repris.ô Soubor mlad²ch se takΘ stal zdrojem pokraΦovatel∙ v divadelnφ tradici Äamberka. Mnozφ z t∞ch, kte°φ stßli na jeviÜti jako äuΦ≥ovΘô, se b∞hem let vypracovali na velmi sluÜnou ·rove≥ a mnohokrßt poskytli alespo≥ na chvφli zßbavu, mo₧nß i zapomenutφ na starosti vd∞Φn²m divßk∙m, kte°φ je jist∞ dob°e znajφ a snad i v dobrΘm vzpomφnajφ.

áNa zßv∞r by nebylo sprßvnΘ nevzpomenout i v²znamnΘ podpory t∞ch, kter²m je ochotnickß Φinnost urΦena a v∞novßna - naÜim divßk∙m. Spokojenost a jejφ projev - potlesk - je jedinou odm∞nou a jedin²m m∞°φtkem hodnoty ochotnickΘ prßce. Prßce, kterß se neplatφ, poΦφtß se na stovky hodin, a p°esto se jφ ka₧d², koho ächytilaô v∙n∞ lφΦidel, rßd z·Φast≥uje. VÜem t∞m v∞rn²m nßvÜt∞vnφk∙m DiviÜova divadla, mφstnφm i z okolφ, pat°φ dφk ochotnφk∙, kte°φ jsou p°esv∞dΦenφ, ₧e u nich najdou pochopenφ a zßjem i nadßle. V₧dy¥ divadlo pat°ilo a jist∞ i nadßle bude pat°it mezi nepostradatelnΘ souΦßsti ₧ivota naÜeho nßroda, jen₧ mß tak hlubokΘ a bohatΘ kulturnφ tradice.

FIDIKOá - M∞stsk² kult. podnik Nßdra₧nφ 39á Äamberk 0446/2583