Ji°φ Peterka

Vra¥me se nejprve do doby, kdy jednotlivΘ aplikace nebyly vzßjemn∞ prakticky nijak integrovßny, a kdy si tudφ₧ ani nepot°ebovaly uv∞domovat, ₧e vedle nich mohou existovat i n∞jakΘ jinΘ aplikace. Byla to doba, kdy se sice ji₧ prodßvaly vÜelijakΘ "programovΘ balφky" (nejΦast∞ji kancelß°skΘho typu), ale jedinou jejich integracφ byla integrace cenovß - dohromady tyto aplikace stßly mΘn∞, ne₧ kdyby se kupovaly samostatn∞, ka₧dß zvlßÜ¥. Jinak to stßle byly ·pln∞ samostatnΘ aplikace, kterΘ o sob∞ navzßjem v∙bec nev∞d∞ly.

Nynφ si zkusme p°edstavit u₧ivatele, kter² pot°eboval vyu₧φt slu₧eb dvou r∙zn²ch aplikacφ - nap°φklad kátomu, aby prßv∞ vytvß°en² dokument (zpracovßvan² ván∞jakΘm editoru) poslal n∞komu jinΘmu prost°ednictvφm elektronickΘ poÜty, kv∙li schvßlenφ, oponentu°e, p°ekontrolovßnφ Φi zájakΘhokoli jinΘho d∙vodu. Pokud ob∞ z·Φastn∞nΘ aplikace - tedy editor a poÜtovnφ klient - o sob∞ nev∞d∞ly, musel jejich spoluprßci zprost°edkovat sßm u₧ivatel, a to "ruΦn∞". Pokud prßv∞ pracovat sáeditorem a dokonΦoval p°φsluÜn² dokument, musel jej nejprve ulo₧it do vhodnΘho souboru na disk, a pak si sßm zavolat klienta elektronickΘ poÜty (bu∩ po p°edchozφm ukonΦenφ prßce editoru, nebo ve vφce·lohovΘm prost°edφ soub∞₧n∞, jako dalÜφ aplikaci). Pak musel u₧ivatel sßm explicitn∞ komunikovat sápoÜtovnφm programem - musel mu dßt najevo, ₧e si p°eje odeslat dopis, vyplnit adresu p°φjemce, sepsat p°φpadn² pr∙vodnφ text, p∙vodnφ dokument pak p°ilo₧it jako p°φlohu tΘto zprßvy a vy₧ßdat si jejφ odeslßnφ. Ne ₧e by tyto kroky byly n∞jak principißln∞ nßroΦnΘ - mo₧nß trochu pracnΘ a zdlouhavΘ, ale jist∞ nebyly niΦφm, co by se nedalo nauΦit a zvlßdnout.

Ale proΦ by se pot°ebnΘ ·kony m∞l uΦit zrovna Φlov∞k-u₧ivatel? ProΦ je rad∞ji nenauΦit jinΘ aplikace? T°eba takov²m zp∙sobem, aby u₧ivatel pracujφcφ sáeditorem mohl svΘ p°ßnφ na odeslßnφ prßv∞ zpracovßvanΘho dokumentu °φct p°φmo tomuto editoru, a nemusel relativn∞ slo₧it∞ sßm volat jinou aplikaci a tΘ °φkat, co mß pro n∞j ud∞lat. O co jednoduÜÜφ by bylo, kdyby si sßm editor (nebo n∞jakß jinß aplikace, t°eba spreadsheet, databßzovß aplikace apod.) uv∞domoval existenci elektronickΘ poÜty, a dokßzal si sánφ vykorespondovat vÜe pot°ebnΘ sßm? Pak by u₧ivatelΘ mohli odesφlat nejr∙zn∞jÜφ dokumenty Φi jinΘ druhy dat p°φmo zát∞ch aplikacφ, ve kter²ch prßv∞ pracujφ, a nemuseli by se starat o spoustu vφcemΘn∞ technick²ch detail∙ (t°eba o to, jak se p°ibaluje p°φloha ke zprßv∞ elektronickΘ poÜty). V²sledkem by bylo jak urychlenφ, tak i zjednoduÜenφ obsluhy, a váneposlednφ °ad∞ i snazÜφ vyÜkolenφ u₧ivatel∙ - v₧dy¥ t∞m by staΦilo nauΦit se n∞co mßlo navφc kájejich "hlavnφ" aplikaci, a nemuseli by se u₧ uΦit detailnφ zp∙sob ovlßdßnφ elektronickΘ poÜty. TakΘ by p°i svΘ prßci z∙stßvali stßle vád∙v∞rn∞ znßmΘm prost°edφ "svΘ" aplikace, a nemuseli by se p°epφnat do jinΘho prost°edφ.

Praktickß realizace prßv∞ naznaΦenΘ myÜlenky mß n∞kolik nutn²ch p°edpoklad∙: u₧ivatelskΘ aplikace typu editor∙, spreadsheet∙ apod. si musφ uv∞domovat existenci elektronickΘ poÜty (b²t tzv. mail-aware) a vychßzet jφ vst°φc (nap°φklad tφm, ₧e na odesφlßnφ pamatujφ samostatnou ikonkou Φi polo₧kou vámenu). Stejn∞ tak ale musφ b²t na spoluprßci p°ipravena i elektronickß poÜta, resp. p°φsluÜn² poÜtovnφ klient. Váneposlednφ °ad∞ pak musφ mezi ob∞ma tßbory existovat "spoleΦnß °eΦ", neboli jednotnß konvence umo₧≥ujφcφ vzßjemnΘ dorozumφvßnφ. VásouΦasnΘ dob∞ existujφ takovΘto konvence dv∞: rozhranφ MAPI (Messaging API) od firmy Microsoft, a VIM (Vendor-Independent Messaging) od firmy Lotus. Ale o t∞ch si povφme zase a₧ n∞kdy p°φÜt∞.