Ji°φ Peterka

Koncepce referenΦnφho modelu ISO/OSI nevznikala zcela na zelenΘ louce. Jednφm ze vzor∙, kterΘ se p°i volb∞ celkovΘ koncepce ISO/OSI uplatnily vφce ne₧ jen v roli inspirace, bylo nap°φklad ji₧ tehdy existujφcφ doporuΦenφ X.25 - tedy pom∞rn∞ ucelenß p°edstava o tom, jak by m∞ly fungovat ve°ejnΘ datovΘ sφt∞, nabφzejφcφ sv²m u₧ivatel∙m p°enosovΘ slu₧by na principu p°epojovßnφ paket∙ (p°esn∞ji: jak by m∞ly fungovat navenek, ve vztahu k p°ipojen²m poΦφtaΦ∙m, a nikoli intern∞). DoporuΦenφ X.25, kterΘ p°edchßzelo vzniku RM ISO/OSI p°ibli₧n∞ o p∞t let, p°itom vzniklo takΘ ve äsv∞t∞ spoj∙", a tak se nelze p°φliÜ divit, ₧e auto°i ISO/OSI p°evzali mnoho z jeho filosofie a pohledu na sv∞t. P°i hodn∞ velkΘm zjednoduÜenφ je mo₧nΘ si p°edstavit, ₧e auto°i ISO/OSI navrhli sv∙j referenΦnφ model takov²m zp∙sobem, aby do n∞j Ülo doporuΦenφ X.25 velmi jednoduÜe äzapasovat".

Dvakrßt t°i plus jedna

Sedm vrstev ISO/OSI

DoporuΦenφ X.25, t²kajφcφ se ve°ejn²ch datov²ch sφtφ, se ovÜem zab²vß pouze otßzkami p°enosu, a nikoli ji₧ dalÜφmi nadstavbov²mi slu₧bami (slu₧bami vyÜÜφ ·rovn∞), kterΘ by vychßzely vst°φc i dalÜφm pot°ebßm nejr∙zn∞jÜφch aplikacφ - v terminologii pozd∞jÜφho modelu ISO/OSI doporuΦenφ X.25 pokr²vß pouze t°i nejni₧Üφ vrstvy (fyzickou, linkovou a sφ¥ovou), charakteristickΘ prßv∞ svou orientacφ na vlastnφ p°enos dat. Auto°i vznikajφcφho referenΦnφho modelu ovÜem cht∞li pokr²t i zmφn∞nΘ nadstavbovΘ slu₧by, a tak museli jeÜt∞ n∞jakΘ vrstvy p°idat. Nakonec pro nadstavbovΘ slu₧by zavedli dalÜφ t°i vrstvy (relaΦnφ, prezentaΦnφ a aplikaΦnφ), nynφ ji₧ vysloven∞ orientovanΘ na podporu koncov²ch aplikacφ. Mezi ob∞ skupiny po t°ech vrstvßch pak vlo₧ili jeÜt∞ jednu dalÜφ vrstvu, fungujφcφ jako p°izp∙sobenφ mezi ob∞ma ät°φvrstevnat²mi bloky" - vychßzeli toti₧ z toho, ₧e skupina nejni₧Üφch t°φ vrstev je dosti t∞sn∞ svßzßna s reßln²mi vlastnostmi p°enosov²ch cest a nabφzφ tomu odpovφdajφcφ charakter slu₧eb, zatφmco skupina t°φ nejvyÜÜφch vrstev se zase ädφvß na sv∞t" spφÜe oΦima koncov²ch aplikacφ, a m∙₧e mφt zcela odliÜnΘ p°edstavy a po₧adavky na p°enosovou Φßst sφt∞. Mezi ob∞ma skupinami pak m∙₧e vznikat i dosti velkß disproporce, a ·kolem vrstvy p°idanΘ mezi ob∞ skupiny je tyto disproporce p°eklenout. Zmφn∞nß p°izp∙sobovacφ vrstva, vlo₧enß mezi oba bloky, pak byla oznaΦena jako transportnφ (transport layer) - nejspφÜe proto, ₧e je äposlednφ instancφ" zab²vajφcφ se jeÜt∞ otßzkami transportu dat.

VÜichni, nebo jen n∞kdo?

ReferenΦnφ model ISO/OSI je mnohdy kritizovßn za nerovnom∞rnost ve svΘm Φlen∞nφ na vrstvy - to se podle kritik∙ projevuje tφm, ₧e zatφmco ni₧Üφ t°i vrstvy majφ pom∞rn∞ p°esn∞ vymezenΘ ·koly a ähodn∞ prßce", skupina t°φ nejvyÜÜφch vrstev je naopak definovßna mnohem vßgn∞ji, a jejφ jednotlivΘ vrstvy majφ takΘ relativn∞ mßlo ·kol∙. Poznßme to ostatn∞ i na vlastnφ k∙₧i, a₧ si budeme popisovat co p°esn∞ majφ jednotlivΘ vrstvy na starosti - u ni₧Üφch vrstev je to vcelku jasnΘ a snadno vysv∞tlitelnΘ, zatφmco nap°φklad u relaΦnφ vrstvy je dosti netrivißlnφ ji₧ jen popsat, co je tato vrstva zaΦ.

ZajφmavΘ je v tomto ohledu jist∞ i srovnßnφ referenΦnφho modelu ISO/OSI se sφ¥ov²m modelem TCP/IP: ten se liÜφ p°edevÜφm v tom, ₧e mφsto bloku t°φ nejvyÜÜφch vrstev (relaΦnφ, prezentaΦnφ a aplikaΦnφ) poΦφtß na stejnΘm mφst∞ jen s vrstvou jedinou (vrstvou aplikaΦnφ). D∙vody jsou zajφmavΘ, a je t°eba je hledat v celkovΘ filosofii a p°φstupu autor∙.

Auto°i referenΦnφho modelu ISO/OSI p°edpoklßdali, ₧e prakticky vÜechny aplikace budou pot°ebovat podp∙rnΘ slu₧by (resp. slu₧by charakteru nadstavby nad p°enosov²mi slu₧bami, o jejich charakteru si povφme p°φÜt∞). A tak se jim jevilo rozumnΘ koncipovat tyto slu₧by takov²m zp∙sobem, aby mohly b²t k dispozici vÜem aplikacφm - a prßv∞ to znamenalo vytvo°it pro n∞ samostatnΘ vrstvy (p°edevÜφm vrstvu relaΦnφ a prezentaΦnφ). Naproti tomu auto°i TCP/IP vyÜli z p°edpokladu, ₧e zmφn∞nΘ podp∙rnΘ slu₧by budou zapot°ebφ spφÜe mΘn∞ Φasto, a tak bude rozumn∞jÜφ kdy₧ si je sama zajistφ a₧ ta aplikace, kterß je bude skuteΦn∞ pot°ebovat. A tak sφ¥ov² model TCP/IP nepot°ebuje ₧ßdnou samostatnou relaΦnφ a prezentaΦnφ vrstvu pro tyto podp∙rnΘ slu₧by.

Spolehliv∞ a spojovan∞

DalÜφm charakteristick²m rysem referenΦnφho modelu ISO/OSI je jeho d∙raz na poskytovßnφ spolehliv²ch slu₧eb - tedy takov²ch, kterΘ chßpou jako svou povinnost postarat se o nßpravu v situaci, kdy doÜlo k n∞jakΘ nep°φjemnosti (nap°φklad ke ztrßt∞ Φi poÜkozenφ dat). Na tento aspekt jsme ji₧ v tomto serißlu narazili n∞kolikrßt, nap°φklad v souvislosti s ve°ejn²mi datov²mi sφt∞mi, u kter²ch se jejich provozovatelΘ bßli ₧e by nikdo nem∞l zßjem o p°φpadnΘ nespolehlivΘ p°enosovΘ slu₧by. Proto nap°φklad prßv∞ doporuΦenφ X.25 mß v sob∞ zabudovßny pom∞rn∞ silnΘ a robustnφ mechanismy na zajiÜ¥ovßnφ spolehlivosti. ReferenΦnφ model ISO/OSI tento pohled na v∞c p°ejφmß, a to velmi d∙kladn∞ - v podstat∞ ka₧dß vrstva ISO/OSI poΦφtß s tφm, ₧e bude poskytovat spolehlivΘ slu₧by, resp. ₧e sama bude zajiÜ¥ovat spolehlivost. Ve skuteΦnosti to pak d∞lajφ vÜechny vrstvy najednou, ka₧dß z nich na to spot°ebovßvß urΦitou nenulovou re₧ii, a re₧ie jednotliv²ch vrstev se sΦφtajφ (v optimßlnφm p°φpad∞, v horÜφm p°φpad∞ se nßsobφ). Celkov² efekt je pak v²razn∞ horÜφ, ne₧ kdyby ni₧Üφ vrstvy fungovaly pouze nespolehliv∞ (a tudφ₧ bez re₧ie na zajiÜt∞nφ spolehlivosti), a p°φpadnou spolehlivost zajiÜ¥ovala a₧ n∞kterß z vyÜÜφch ·rovnφ (a to jeÜt∞ jen tehdy, kdy je spolehlivost v∙bec po₧adovßna).

Mo₧nost nabφzet i nespolehlivΘ slu₧by (kterΘ nemajφ ₧ßdnou re₧ii na zajiÜt∞nφ spolehlivosti a mohou tudφ₧ fungovat rychleji), byla do referenΦnφho modelu ISO/OSI p°idßna a₧ pozd∞ji, pod tlakem älidφ od poΦφtaΦ∙", a zcela jist∞ i pod tlakem ·sp∞Ünosti sφ¥ovΘho modelu TCP/IP, kter² na rozdφl od referenΦnφho modelu sßzφ spφÜe na nespolehlivΘ, ale zato rychlΘ slu₧by.

╚asem, a na zßklad∞ tlaku u₧ivatel∙, se pak do referenΦnφho modelu ISO/OSI dostala i podpora tzv. nespojovan²ch slu₧eb. P∙vodn∞ toti₧ RM ISO/OSI poΦφtal jen se slu₧bami spojovanΘho charakteru, kterΘ p°ed jak²mkoli p°enosem vy₧adujφ explicitnφ navßzßnφ spojenφ mezi komunikujφcφmi stranami - typicky formou vytvß°enφ tzv. virtußlnφch okruh∙ mezi p°φjemci a odesilateli. V telekomunikacφch je takov²to äspojovan²" p°φstup tΘm∞° samoz°ejmostφ, a vzhledem k podstat∞ a charakteru p°enos∙ asi nejvhodn∞jÜφ. Ale v p°φpad∞ datov²ch p°enos∙ u₧ jeho v²hodnost nenφ zdaleka tak jednoznaΦnß, zde naopak zßle₧φ na Φetn²ch dalÜφch faktorech, a v mnoha situacφch (nap°φklad p°i p°φle₧itostn²ch p°enosech menÜφch objem∙ dat) m∙₧e b²t naopak v²hodn∞jÜφ tzv. nespojovan² p°enos. Tedy takov² p°enos, p°i kterΘm jsou data p°enßÜena äna blint", bez p°edchozφho navßzßnφ spojenφ mezi odesilatelem a p°φjemcem, podobn∞ jako jsou p°enßÜenΘ jednotlivΘ zßsilky b∞₧nou listovnφ poÜtou.