Ji°φ Peterka

Nenφ to tak dßvno, co se v naÜich odborn²ch poΦφtaΦov²ch Φasopisech zaΦaly objevovat ΦetnΘ p°eklady zahraniΦnφch Φlßnk∙, ve kter²ch se to jen hem₧ilo poΦφtaΦi se sv∞teln²m perem, a dokonce i cel²mi operaΦnφmi systΘmy, vytvo°en²mi specißln∞ pro sv∞telnß pera. O co vlastn∞ jde? O renesanci dnes ji₧ dßvno zapomenutΘ periferie, nebo o n∞co mnohem prozaiΦt∞jÜφho - o nevhodn² Φesk² p°eklad novΘho odbornΘho termφnu?

Pro odpov∞∩ se nejprve vra¥me o mnoho let zp∞t, do doby, kdy po naÜich stolech jeÜt∞ nelezly myÜi a kdy se naÜe zraky zbo₧n∞ upφraly na obrazovky pat°φcφ terminßl∙m v∞tÜφch a₧ velk²ch poΦφtaΦ∙. Tehdy bylo mo₧nΘ se setkat se skuteΦn²m sv∞teln²m perem, kterΘ napohled opravdu p°ipomφnalo pon∞kud tlustÜφ pero a m∞lo i n∞co spoleΦnΘho se sv∞tlem. Kdy₧ se toti₧ takovΘto pero p°ilo₧ilo na n∞kter² svφtφcφ bod obrazovky, dokßzalo polohu tohoto bodu "sejmout". Pro techniΦt∞ji zam∞°enΘ: sv∞tlocitliv² prvek v hrotu pera dokßzal rozpoznat okam₧ik, kdy p°es dan² bod obrazovky p°eÜel rastrovacφ paprsek, a zp∙sobil tak skokovit² nßr∙st svφtivosti danΘho bodu. Pero tento okam₧ik oznßmilo (formou p°eruÜenφ) zobrazovacφ jednotce, kterß v∞d∞la, kam v dan² okam₧ik paprsek vysφlala, a z toho si ji₧ dokßzala odvodit p°esnou polohu sv∞telnΘho pera na obrazovce.

CelΘ to fungovalo docela dob°e, a₧ na jednu drobnou maliΦkost: zkusili jste n∞kdy dr₧et p°ed sebou ruku, zhruba ve v²Üce obliΦeje, a jeÜt∞ s nφ i pohybovat? Vydr₧et to chvφli nenφ problΘm, ale co takhle hodinu, dv∞, t°i, Φi dokonce celou pracovnφ sm∞nu? Vydr₧φte-li, pak vßm jist∞ nikdo nemusφ vysv∞tlovat, Φemu se v odbornΘm ₧argonu °φkß "gorilφ ruka".

Snad prßv∞ toto byl d∙vod, proΦ se mezi u₧ivateli poΦφtaΦ∙ tak ujaly myÜi. Na rozdφl od sv∞telnΘho pera sice nesnφmajφ absolutnφ sou°adnice, ale pouze relativnφ pohyb - kdy₧ myÜ zvednete a polo₧φte na jinΘ mφsto, ani to nepoznß. MyÜi sice pot°ebujφ vhodnou plochu, po kterΘ je mo₧nΘ s nimi pohybovat, ale od jejich pou₧φvßnφ zase nebolφ ruka. Nebo alespo≥ nesrovnateln∞ mΘn∞ ne₧ od pou₧φvßnφ sv∞telnΘho pera.

Sv∞telnß pera se tedy s nßstupem myÜφ zaΦala postupn∞ vytrßcet, a₧ mßlem upadla v ·plnΘ zapomn∞nφ.

Zhruba od roku 1989 se vÜak pera zaΦφnajφ objevovat znovu. Tentokrßt ji₧ ne jako dopln∞k klßvesnice, ale jako jejφ p°φmß nßhrada - jako vstupnφ za°φzenφ p°enosn²ch poΦφtaΦ∙ (oznaΦovan²ch obvykle jako notepad), kterΘ klßvesnici v∙bec nemajφ. Mφsto nφ se ovlßdajφ pouze perem, kter²m se ukazuje, pφÜe Φi kreslφ p°φmo na displej, nejΦast∞ji vyroben² technologiφ LCD.

┌Φel, ke kterΘmu se zde pero vyu₧φvß, je p°esn∞ stejn², jako v p°φpad∞ sv∞telnΘho pera: sejmutφ absolutnφch sou°adnic bodu na obrazovce (resp. na displeji poΦφtaΦe typu notepad). Podstatn² rozdφl je vÜak v tom, jak²m zp∙sobem se toho dociluje.

Princip je takov², ₧e na displeji se vytvo°φ zvlßÜtnφ vrstva oznaΦovanß jako digitizΘr, schopnß snφmat absolutnφ polohu bodu, na kter² ukazuje pero. Kam vÜak tuto vrstvu umφstit?

NejjednoduÜÜφ mo₧nost je p°ekr²t touto vrstvou vlastnφ displej. Snφmacφ vrstva pak nutn∞ musφ b²t pr∙hlednß a m∙₧e to b²t nap°φklad odporovß vrstva, kterß snφmß nap∞tφ na hrotu pera p°i jeho dotyku. Nev²hodou je ovÜem zhorÜenφ Φitelnosti displeje v d∙sledku jeho p°ekrytφ dalÜφ vrstvou a problΘmem je i technologickΘ °eÜenφ novΘ snφmacφ vrstvy, kterß musφ b²t odolnß v∙Φi mechanickΘmu i jinΘmu poÜkozenφ.

Proto se dnes snφmacφ vrstva (digitizΘr) stßle Φast∞ji umis¥uje pod zobrazovacφ vrstvu. V d∙sledku toho pak musφ jφt o snφmßnφ bezdotykovΘ, obvykle na elektromagnetickΘm principu. Proto se takto °eÜen²m snφmacφm vrstvßm °φkß electromagnetic digitisers. Reagujφ na signßly tvo°enΘ zm∞nami slabΘho elektromagnetickΘho pole a rozd∞lujφ se na dv∞ hlavnφ skupiny podle toho, kdo p°φsluÜnΘ signßly generuje.

Vysφlß-li elektromagnetickΘ signßly sama snφmacφ vrstva, m∙₧e b²t pero pasivnφ a p°φsluÜnΘ signßly pouze "odrß₧et". Pero pak obsahuje cφvku, kterß elektromagnetickΘ signßly "naakumuluje" a vzßp∞tφ je zase "vrßtφ zp∞t" snφmacφ vrstv∞. TakovΘto °eÜenφ s pasivnφm perem, kdy snφmacφ vrstva neustßle p°echßzφ z re₧imu vysφlßnφ do re₧imu snφmßnφ a naopak, je vÜak technicky nßroΦn∞jÜφ a vykazuje takΘ velkou spot°ebu energie (proto₧e displej musφ "vyza°ovat" vysφlanΘ signßly celou svou plochou).

Energeticky mnohem ·sporn∞jÜφ je °eÜenφ s aktivnφm perem, kterΘ p°φsluÜnΘ signßly vysφlß samo, a snφmacφ vrstva se pak m∙₧e chovat jen jako pouhß pasivnφ antΘna. V obou p°φpadech je navφc mo₧nΘ snφmat do urΦitΘ mφry i vzdßlenost pera od displeje, p°φpadn∞ i p°φtlak pera na jeho povrch.

Podstatnß je vÜak skuteΦnost, ₧e takovΘto pero ji₧ nemß nic spoleΦnΘho se sv∞tlem, nebo¥ to ke svΘ Φinnosti nijak nevyu₧φvß. VÜak se takΘ v angliΦtin∞ p°φsluÜnΘ poΦφtaΦe a systΘmy oznaΦujφ jen jako pen-based, a nikoli jako light pen-based. Ani v ΦeÜtin∞ tedy nenφ sprßvnΘ mluvit o sv∞telnΘm peru a systΘmech na bßzi sv∞telnΘho pera. P°esn∞jÜφ jsou p°eklady ve smyslu "pero", "systΘmy s perem", "systΘmy na bßzi pera", "systΘmy ovlßdanΘ perem" apod.