Ji°φ Peterka

Je zajφmavΘ, kolik u₧ivatel∙ poΦφtaΦ∙ mß p°φmo panickou hr∙zu z hardwaru. PouhΘ odpojenφ Φi p°ipojenφ kabelu k poΦφtaΦi je pro n∞ nep°ekonateln²m problΘmem, nato₧ pak takovΘ odkrytovßnφ (sejmutφ krytu) jejich milßΦka a prohlφdka jeho "st°ev" se Üroubovßkem v ruce. Nenφ divu, kdy₧ ve°ejnostφ kolujφ vÜelijakΘ hr∙zostraÜnΘ historky o nezm∞rn²ch Ükodßch napßchan²ch pouh²m dotykem tΘ Φi onΘ Φßsti poΦφtaΦe. Jsou to zv∞sti pov∞tÜinou p°ehnanΘ a niΦφm nepodlo₧enΘ - jako nap°φklad historka o tom, jak n∞kdo pouh²m p°ipojenφm jinΘho typu klßvesnice nav₧dy a neodvratn∞ "odpßlil" celou systΘmovou desku (tzv. motherboard) drahΘho znaΦkovΘho poΦφtaΦe PC, ani₧ by jej v∙bec stihl rozebrat. Nebo ₧e by existovaly v²jimky, kterΘ potvrzujφ pravidlo? Abych byl sebekritick², mßm tu systΘmovou desku dodnes schovßnu a obΦas ji pou₧φvßm jako nßzornou pom∙cku p°i p°ednßÜkßch.

Nejsprßvn∞jÜφ je z°ejm∞ nic nep°ehßn∞t. Ani strach z jakΘhokoli kontaktu s hardwarem, ani p°φliÜnou lehkovß₧nost p°i prßci s nφm. ZajφmavΘ je ovÜem sledovat postoj v²robc∙ v²poΦetnφ techniky k tomuto problΘmu.

Na zaΦßtku Θry osobnφch poΦφtaΦ∙, kdy sv∞tu a u₧ivatel∙m vlßdly poΦφtaΦe PC °ady XT, poΦφtali v²robci z°ejm∞ s tφm, ₧e ke ka₧dΘmu takovΘmu poΦφtaΦi bude k sehnßnφ Φlov∞k, kter² se nebojφ vzφt Üroubovßk do ruky. Proto koncipovali svΘ v²robky tak, aby se na nich r∙znΘ parametry a volitelnΘ varianty nastavovaly mechanicky. Za tφmto ·Φelem byly systΘmovΘ desky i nejr∙zn∞jÜφ rozÜi°ujφcφ karty t∞chto poΦφtaΦ∙ vybaveny p°φsluÜn²mi konstrukΦnφmi prvky dvojφho mo₧nΘho provedenφ, ale se shodn²m v²sledn²m efektem: vzßjemn²m vodiv²m propojenφm dvou kontakt∙, Φi naopak jejich rozpojenφm. Prost°ednictvφm konstrukΦnφch prvk∙ se pak nastavoval nap°φklad objem operaΦnφ pam∞ti, re₧im videoadaptΘru, poΦet disketov²ch mechanik, Φφslo pou₧φvanΘho p°eruÜenφ apod.

Prvnφ mo₧nΘ podob∞ prßv∞ naznaΦenΘho konstrukΦnφho prvku se v angliΦtin∞ °φkß jumper (a v ΦeÜtin∞ nejlΘpe: propojka). Jde nejΦast∞ji o dvojici vodiv²ch kontakt∙, kterΘ "trΦφ" kolmo z desky ploÜnΘho spoje a na kterΘ se bu∩to nasadφ, nebo naopak nenasadφ malß spojka, kterß oba kontakty vodiv∞ propojφ. V²hodou je jednoduchost, nev²hodou mo₧nost ulomenφ vodiv²ch kontakt∙ p°i Φast∞jÜφ manipulaci a nebezpeΦφ zapadnutφ Φi ztracenφ drobnΘ spojky.

Druhou variantou je mal² dvoupolohov² p°epφnaΦ (anglicky: switch), zapßjen² p°φmo do desky s ploÜn²m spojem. NejΦast∞ji jde o vφcenßsobn² p°epφnaΦ - s n∞kolika dvojicemi kontakt∙, kterΘ lze nezßvisle na sob∞ bu∩ spojit, nebo rozpojit. JednotlivΘ kontakty jsou p°itom uspo°ßdßny ve dvou °adßch (Φemu₧ se v angliΦtin∞ °φkß: dual-in-line) a zapouzd°eny v keramickΘm Φi plastikovΘm pouzdru (angl.: package). CelΘmu p°epφnaΦi se pak °φkß DIP switch (DIP od: Dual-In-line Package). Rozpojenφ Φi spojenφ ka₧dΘ konkrΘtnφ dvojice kontakt∙ je p°itom urΦeno polohou malΘ pßΦky, kterß se bu∩ posouvß (pak jde o tzv. slide DIP switch), nebo "kolΘbß" (pak jde o tzv. rocker DIP switch). Dv∞ v²znaΦnΘ polohy ka₧dΘ pßΦky jsou oznaΦovßny jako ON (zapnuto, co₧ odpovφdß propojenφ p°φsluÜn²ch kontakt∙), resp. OFF (vypnuto, rozpojenφ kontakt∙).

SystΘmovΘ desky poΦφtaΦ∙ XT se tedy konfigurovaly pomocφ propojek a p°epφnaΦ∙ DIP. Nap°φklad kdy₧ si u₧ivatel p°ikoupil dalÜφ pam∞¥, musel jejφ novou velikost sßm sprßvn∞ nastavit p°φsluÜn²mi propojkami Φi p°epφnaΦi. Obdobn∞ kdy₧ si k jednΘ disketovΘ mechanice po°φdil i druhou apod.

Kdy₧ se ale zaΦaly vyrßb∞t poΦφtaΦe PC °ady AT, v²robci pov∞tÜinou opustili myÜlenku mechanickΘho nastavovßnφ r∙zn²ch parametr∙ pomocφ propojek a p°epφnaΦ∙ a p°eÜli na mastavovßnφ programov²mi prost°edky. PoΦφtaΦe AT si svou konfiguraci "pamatujφ" v trvalΘ pam∞ti (nejΦast∞ji v pam∞ti CMOS zßlohovanΘ bateriφ) a jednotlivΘ parametry se nastavujφ pomocφ programu, kter² je obvykle pevn∞ "vypßlen" ji₧ do Biosu poΦφtaΦe AT (a oznaΦuje se vesm∞s jako setup, p°φpadn∞: CMOS setup). Jednou z v²hod tohoto °eÜenφ je nap°φklad to, ₧e zm∞nu nastavenφ lze provΘst bez nutnosti "otev°φt" poΦφtaΦ.

PoΦφtaΦe AT tedy odstranily pou₧φvßnφ propojek a p°epφnaΦ∙, ale ne zcela a d∙sledn∞. S propojkami a p°epφnaΦi se stßle jeÜt∞ lze setkat nap°φklad u sφ¥ov²ch karet. Prost°ednictvφm propojek a p°epφnaΦ∙ se nastavuje nap°φklad Φφslo p°eruÜenφ, kterΘ mß sφ¥ovß karta pou₧φvat, jejφ V/V adresa (port) a dalÜφ parametry. Kdo n∞kdy instaloval do poΦφtaΦe sφ¥ovou kartu a o₧ivoval ji, mi jist∞ potvrdφ, ₧e Φasto jde o ·plnou alchymii, ne₧ se poda°φ najφt pou₧itelnΘ nastavenφ karty. P°i jeho hledßnφ se sφ¥ovß karta neustßle vyndßvß a zase zasouvß do p°φsluÜnΘho slotu, nastavujφ se jejφ propojky a p°epφnaΦe, hledajφ zapadlΘ spojky, ulamujφ kontakty apod. Nenφ nad to, kdy₧ i v²robce sφ¥ovΘ karty pou₧ije stejn² princip "Φist∞ softwarovΘho konfigurovßnφ", jako v²robce systΘmovΘ desky poΦφtaΦe AT. Takovou sφ¥ovou kartu lze jednou prov₧dy zasunout do volnΘho slotu, poΦφtaΦ zakrytovat a ostatnφ za°φdit konfiguraΦnφm programem, dodan²m od v²robce. Ten pak jist∞ neopomene oko°enit svΘ reklamnφ slogany oznaΦenφm p°φsluÜnΘ karty jako jumper-free.

Nastavovßnφ konfigurace Φist∞ softwarov²mi prost°edky je jist∞ velmi praktickΘ. Navφc je v²hodnΘ i z psychologickΘho hlediska, nebo¥ nenarß₧φ na apriornφ strach u₧ivatel∙ z jak²chkoli zßsah∙ do hardwaru. Vst°φc tomuto °eÜenφ pak vychßzφ i vÜeobecnΘ p°esv∞dΦenφ o tom, ₧e programov²mi prost°edky nenφ mo₧nΘ hardware poÜkodit. Jß jsem si to myslel takΘ - dokud jsem si jednoho dne nep°epnul sv∙j oblφben² program pro kreslenφ obrßzk∙ do rozliÜenφ 800 x 600 bod∙ a dokud jsem s nφm chvφli nepracoval. ┌Φet za opravu monitoru mne pak vyvedl z omylu.