Ji°φ Peterka

Je to zajφmav² paradox - operaΦnφ pam∞¥ dneÜnφch poΦφtaΦ∙ b²vß realizovßna tΘm∞° v²luΦn∞ takov²m druhem pam∞ti, kter² nenφ schopen si cokoli pamatovat. Alespo≥ ne po delÜφ dobu. Nev∞°φte?

U₧ivatelΘ volali, volajφ a jist∞ stßle budou volat po co mo₧nß nejv∞tÜφ operaΦnφ pam∞ti sv²ch poΦφtaΦ∙. Technologie v²roby polovodiΦov²ch pam∞tφ, kterΘ se k tomuto ·Φelu pou₧φvajφ, se pod tφmto tlakem rychle vyvφjela. Pom∞rn∞ brzy se p°iÜlo na to, ₧e nejv∞tÜφ pam∞¥ovΘ kapacity lze dosßhnout u tzv. dynamick²ch pam∞tφ. Jsou zajφmavΘ tφm, ₧e schopnost pamatovat si je u nich dosa₧ena jen jak²msi vedlejÜφm efektem - odbornφci by jist∞ dokßzali nadÜen∞ a velmi dlouho povφdat o vlivu parazitnφ kapacity na hradle tranzistoru jednotranzistorovΘ dynamickΘ pam∞¥ovΘ bu≥ky. PodstatnΘ je vÜak to, ₧e takovßto pam∞¥ si sv∙j obsah neuchovßvß trvale, ale naopak jej s Φasem ztrßcφ, a to velmi rychle: ji₧ za n∞kolik mßlo milisekund, neboli za n∞kolik mßlo tisφcin sekundy !!!

Pokud se vßm n∞kolik tisφcin sekundy zdß b²t neuv∞°iteln∞ krßtkß doba, nemusφte dynamickΘ pam∞ti jeÜt∞ zatracovat. Rad∞ji chvilku poΦφtejte: doba, kterou trvß jedno Φtenφ Φi jeden zßpis do takovΘto pam∞ti, je °ßdov∞ 100 nanosekund, co₧ je jedna desetimili≤ntina sekundy, nebo takΘ jedna desetitisφcina jednΘ milisekundy. Kdybychom tedy z dynamickΘ pam∞ti Φetli maximßlnφm mo₧n²m tempem, stihli bychom si jejφ obsah p°eΦφst °ßdov∞ desettisφckrßt.

DalÜφ zajφmavou vlastnostφ dynamick²ch pam∞tφ je skuteΦnost, ₧e ka₧dΘ Φtenφ (i ka₧d² zßpis) jako sv∙j vedlejÜφ efekt obnovuje obsah p°φsluÜnΘho pam∞¥ovΘho mφsta, a dokonce i urΦitΘho poΦtu "sousednφch" pam∞¥ov²ch mφst, kterΘ si pak znovu vydr₧φ pamatovat sv∙j obsah (bez dalÜφho obnovenφ) on∞ch zmφn∞n²ch n∞kolik mßlo milisekund. Kdybychom tedy dokßzali pravideln∞ a dostateΦn∞ rychle Φφst z vhodn∞ volen²ch adres, dynamickß pam∞¥ by si sama obnovovala cel² sv∙j obsah, a udr₧ela si jej tak po libovoln∞ dlouhou dobu. Re₧ie, kterß tφmto "faleÜn²m" Φtenφm vznikß, p°itom z∙stßvß ·nosn∞ malß, vzhledem k v²Üe uveden²m Φasov²m pom∞r∙m.

Prßv∞ naznaΦen² zp∙sob pravidelnΘho obnovovßnφ obsahu dynamickΘ pam∞ti, kter² dokß₧e dlouhodob∞ udr₧et jejφ obsah, se obecn∞ oznaΦuje jako refresh, Φesky pak jako osv∞₧ovßnφ (Φi obnovovßnφ). NezajiÜ¥uje se ale Φist∞ programov²mi prost°edky - tedy tφm, ₧e by prßv∞ probφhajφcφ program byl povinen v₧dy za urΦitou dobu "sßhnout" na urΦitou adresu do pam∞ti, a n∞co si z nφ p°eΦφst jen proto, aby se obsah pam∞ti osv∞₧il. TakovΘ programy by se snad ani nedaly psßt. Mφsto toho se osv∞₧ovßnφ dynamick²ch pam∞tφ zajiÜ¥uje technick²mi prost°edky: specializovan²mi jedno·Φelov²mi obvody, pomocφ °adiΦe p°φmΘho p°φstupu do pam∞ti (DMA °adiΦe), pomocφ zvlßÜtnφch signßl∙, generovan²ch mikroprocesorem, Φi jin²mi "triky". D∙le₧itß je p°itom skuteΦnost, ₧e veÜkerΘ osv∞₧ovßnφ dynamick²ch pam∞tφ je pro u₧ivatele a jeho programy zcela transparentnφ.