Ji°φ Peterka

SouΦßstφ dneÜnφch poΦφtaΦ∙ jsou nejr∙zn∞jÜφ funkΦnφ celky - procesory, koprocesory, °adiΦe, adaptΘry, stykovΘ obvody apod. MnohΘ z nich jsou schopnΘ fungovat do znaΦnΘ mφry autonomn∞, tedy nezßvisle na sob∞. V₧dy vÜak musφ existovat vhodn² mechanismus, kter² dokß₧e korektn∞ vy°eÜit p°φpadnΘ konfliktnφ situace.

Uva₧ujme jako p°φklad r∙znß vstupn∞ v²stupnφ za°φzenφ, p°ipojenß ke stejnΘmu poΦφtaΦi. Ka₧dΘ z t∞chto za°φzenφ si m∙₧e kdykoli vy₧ßdat pozornost procesoru prost°ednictvφm mechanismu p°eruÜenφ - nap°φklad proto, by mu oznßmilo ·sp∞ÜnΘ dokonΦenφ vstupn∞/v²stupnφ operace, vy₧ßdalo si p°edßnφ dalÜφch dat, oznßmilo poruchu Φi zßvadu apod. Co ale v p°φpad∞, ₧e si se svou ₧ßdostφ o p°eruÜenφ vzpomene hned n∞kolik za°φzenφ najednou? Pak musφ existovat n∞kdo (nebo n∞co), kdo mezi nimi vybere jednoho, a jeho ₧ßdosti vyhovφ (zatφmco ostatnφ nechß Φekat).

Mo₧nosti realizace jsou v zßsad∞ dv∞. Prvnφ z nich je zalo₧ena na myÜlence sv∞°it rozhodovßnφ samostatnΘmu obvodu, kter² je na tuto Φinnost specializovßn - v naÜem p°φpad∞ tzv. °adiΦi p°eruÜenφ, kter² sßm p°ijφmß ₧ßdosti od jednotliv²ch za°φzenφ a mezi nimi vybφrß tu, kterΘ mß b²t vyhov∞no.

Druhou mo₧nostφ je vy°eÜit p°φpadnΘ konflikty vhodn²m zapojenφm do °et∞zce - viz obrßzek. Zde ka₧d²m za°φzenφm, kterΘ je potencißlnφm ₧adatelem o p°eruÜenφ, prochßzφ zvlßÜtnφ signßl. Dva diskrΘtnφ stavy, kterΘ tento signßl m∙₧e nab²vat, pak reprezentujφ "volno" k vyslßnφ ₧ßdosti, resp. "zßkaz" takovΘto akce. Ka₧dΘ za°φzenφ p°itom musφ p°φsn∞ dodr₧ovat pravidla hry - pokud chce vyslat svou ₧ßdost, m∙₧e tak skuteΦn∞ uΦinit jen tehdy, kdy₧ samo p°ijφmß zmφn∞n² signßl ve stavu "volno". SvΘmu nßslednφkovi v °et∞zci pak ovÜem musφ signalizovat "zßkaz", tedy vlastn∞ zm∞nit stav signßlu, kter² dan²m za°φzenφm prochßzφ. V ka₧dΘm jinΘm p°φpad∞ pak ponechßvß °φdφcφ signßl beze zm∞ny.

Prßv∞ popsanΘ z°et∞zenφ (Φi z°et∞zenΘ zapojenφ) obvod∙ se v angliΦtin∞ oznaΦuje jako daisy chain. M∙₧e se pou₧φt vÜude tam, kde je pot°eba vy°eÜit p°φpadnΘ konflikty mezi vφce soupe°φcφmi za°φzenφmi, a kde nevadφ pevn∞ danΘ priority, kterΘ p°i p°φpadnΘm soub∞hu rozhodujφ. Jak lze jist∞ snadno nahlΘdnout, mß v p°φpad∞ z°et∞zenΘho zapojenφ nejvyÜÜφ prioritu ten ₧adatel, kter² je nejblφ₧e zaΦßtku °et∞zce.