Oznacovani vyrobku ma dlouholetou tradici. Jiz ve stredoveku oznacovali vyrobci sve vyrobky a zbozi specialnimi znackami, snazili se informovat spotrebitele o tom, kdo dany vyrobek vyrobil, upoutat jeho pozornost a zajistit si odbyt. Rozvoj strojirenske vyroby a rozkvet obchodu prinesl definitivni rozmach oznacovani vyrobku a potvrdil nutnost jejich existence jako nezbytneho prostredku k rozliseni vyrobku, k upevneni pozice vyrobcu na trhu a k ochrane spotrebitele.

V obdobi planovaneho hospodarstvi sice existovala pravni uprava oznacovani vyrobku, ale na nasem uzemi mela jen omezeny prakticky vyznam. V cs. hospodarstvi dominoval plan nad trhem, dodavatel mel prevahu nad odberatelem, resp. spotrebitelem. Za techto okolnosti se vyrobce nemusel uchazet o prizen spotrebitele a vlastne ho nic nenutilo, aby se snazil svoje zbozi nebo sluzby - mnohdy monopolni nebo nedostatkove - odlisit od zbozi nebo od sluzeb jinych. S nastupem trzniho hospodarstvi se situace zcela zmenila a prudce vzrostl zajem o ochranne znamky a oznacovani vyrobku vubec. Vzrust domaciho zajmu (ale i zajmu zahranicnich subjektu) je zpusoben jednak vznikem konkurence a dale potrebou odlisit a propagovat vyrobky a sluzby.