NeozbrojenΘ lidskΘ oko dosßhne za tmy pr∙m∞ru z°φtelnice a₧ 8 mm a jeho ·hlovß rozliÜovacφ schopnost pro dva stejn∞ jasnΘ objekty dosahuje a₧ 1'. Vynikß skv∞lou kvantovou ·Φinnostφ (~ 0,5) a neuv∞°iteln²m dynamick²m rozsahem 1:10^7, ovÜem jen v ·zkΘm spektrßlnφm pßsmu s pom∞rem meznφch vlnov²ch dΘlek pouze 1 : 1,8 pro mΘn∞ citlivΘ Φφpky a monochromaticky (cca na 510 nm) pro podstatn∞ citliv∞jÜφ tyΦinky.
"Komet je ve vesmiru tolik jako ryb v mori." - Jan Kepler
1. Historicka poznamka
Komety byly zcela urcite pozorovany nasimi predky jiz v dobach predhistorickych a zaznamy o kometach nalezneme v nejstarsich archivnich dokladech zejmena z Dalneho vychodu. K tomu, aby byly zaznamenany, musely ovsem obvykle dosahnout alespon +2 mag. Nejstarsi doklad o objevu Halleyovy komety pochazi z cinskych pramenu z r. 240 pr. n. l. Az do 15. stol. n.l. vsak pretrvavalo mineni, ze jde o ukazy ("vypary") v zemskem ovzdusi. Kdyz vsak Regiomontanus v r. 1472 nebyl s to urcit paralaxu jasne komety, zacali se kometami zabyvat astronomove a definitivni dukaz o tom, ze komety jsou dale nez Mesic, podal r. 1577 Tycho Brahe, kdyz vyuzil mereni svych a Tadease Hajka.
Na otßzku, zda existuje mimozemsk² ₧ivot, nelze jednoznaΦn∞ odpov∞d∞t ani ano, ani ne. Samotnß otßzka je toti₧ do jistΘ mφry nejasnß, nebo¥ neumφme definovat ani ₧ivot na Zemi a v∙bec si nedokß₧eme p°edstavit, jak dalece by se mohl mimozemsk² ₧ivot od toho pozemskΘho odliÜovat.
Diky stale dokonalejsim teleskopum jsme si jiz zvykli na objevy cim dal vzdalenejsich galaxii az kdesi na okraji viditelne casti vesmiru ve vzdalenostech radu 10 miliard let. Tim vice prekvapilo sdeleni H.C. Kraan-Kortwega aj. (Nature 372:1994, 77), ze se jim podarilo nalezt krasnou spiralni galaxii doslova za humny - ve vzdalenosti kolem 10 milionu svetelnych let.
Standardni kosmologicka teorie velkeho tresku se opira o nekolik zakladnich udaju, zjistenych astronomickymi pozorovanimi. V r. 1929 nalezl Edwin Hubble linearni zavislost mezi vzdalenosti a cervenym posuvem ve spektru galaxii. To lze nejjednoduseji objasnit jako dusledek rozpinani vesmiru podle Fridmanovych-Lemaitrovych relativistickych modelu.
" Z ved je mi rozhodne nejblizsi astronomie, presneji receno kosmologie. Clovek chce totiz vedet, jak vypada jeho domov. Pachole prosmejdi svou svetnicku, jejiz zdi tvori hranice jeho sveta. Kluk uz prolita celou obec a dospely clovek kdyby na to mel - by nejradeji prosel cely svet. Ale to stale nejsou hranice jeho domova.
Ja jsem narazil az na klenbu nebes a ted tusim, ze se prostor rozprostira dal... A jestlize je pravda, ze jsme v ohromnych koncinach nasi Galaxie sami, je to porad nas domov. A kdovi, jestli ne cely vesmir. A tu mne povznasi vedomi, ze kosmologie je uz s to, pokud ne obsahnout, tak alespon uvazovat o vesmiru jako celku. A mam-li se vyznat ze svych pocitu, chtel bych, aby tento domov mel jakesi meze, aby byl utulny. Dovedu si predstavit, jak bylo cloveku pred Kopernikem, kdyz mel za svuj domov vesmir uzavreny sferami, kde jsou ▌napichane▌ hvezdy a pak uz nic... A jak mu asi bylo, kdyz se od Giordana Bruna dozvedel, ze vesmir je nekonecny, jak ho musel zamrazit ledovy dech nekonecna. Ja hledam pevny bod ve velkem tresku. Ten by mohl urcovat jakousi hranici pocatku..."
