Vznik ΦeskΘ astronomie t∞sn∞ souvisφ se zalo₧enφm Univerzity Karlovy, na nφ₧ se zaΦala astronomie zßhy soustavn∞ p°ednßÜet. Mezi prvnφmi lektory astronomie na Karlov∞ univerzit∞ vynikli zejmΘna K°iÜ¥an z Prachatic (p°ed r. 1370-1439) - autor spisu o vyu₧itφ astrolßbu, a Jan Ond°ej∙v, °eΦen² èindel (? - asi 1456), duchovnφ otec pra₧skΘho orloje, sestrojenΘho kolem r. 1410 hodinß°em MikulßÜem z Kadan∞.
Astronomie se v Praze dßle rozvinula v druhΘ polovin∞ 16. stoletφ zßsluhou polyhistora TadeßÜe Hßjka z Hßjku (1525-1600), kter² mj. pozoroval supernovu v Kassiopeji v r. 1572 a jasnou kometu r. 1577. Hßjkov²ch m∞°enφ si vysoce cenil bezesporu nejv∞tÜφ astronom-pozorovatel Θry p°edteleskopickΘ astronomie Tycho Brahe, kter² ostatn∞ na sklonku svΘho ₧ivota p°esφdlil z Dßnska do Prahy na dv∙r cφsa°e Rudolfa II. prßv∞ na Hßjkovu p°φmluvu. Tycho konal astronomickß pozorovßnφ v Benßtkßch nad Jizerou od ·nora do Φervna 1600 a pak a₧ do svΘ smrti v °φjnu 1601 v Praze na Belvederu. Brah∙v pobyt v Praze k nßm p°ivedl dalÜφho velikßna sv∞tovΘ astronomie Jana Keplera (1571-1630), jen₧ zφskal od Tychona vynikajφcφ soubor pozorovßnφ planety Marsu a p∙sobil v Praze i po Tychonov∞ smrti a₧ do r. 1612. B∞hem tohoto mimo°ßdn∞ plodnΘho obdobφ zformuloval Kepler prvnφ dva zßkony pohybu planet, Φφm₧ polo₧il zßklad nebeskΘ mechaniky a p°ipravil p∙du pro formulaci Newtonova gravitaΦnφho zßkona. Krom∞ toho vÜak takΘ na zßklad∞ objevu Jana BrunovskΘho z 10. °φjna 1604 pozoroval supernovu v HadonoÜi, o nφ₧ prokßzal - podobn∞ jako to p°edtφm pro "svou" supernovu z r. 1572 zjistil Tycho Brahe, ₧e jde o objekt ve sfΘ°e nadlunßrnφ - tedy dßle od Zem∞ ne₧ M∞sφc (sßm pojem supernova je ovÜem mnohem pozd∞jÜφho data - vznikl teprve ve t°icßt²ch letech XX. stol.). Kepler tΘ₧ jeÜt∞ p°ed Galileem pozoroval v Praze 28. kv∞tna 1607 odpoledne sluneΦnφ skvrnu na Slunci d∞ravou st°echou domu v Karlov∞ ulici (dφry mezi Üindely poslou₧ily jako camera obscura k z°etelnΘmu zobrazenφ sluneΦnφho kotouΦku) spoleΦn∞ s rektorem Karlovy univerzity Martinem BachßΦkem. Kepler vzßp∞tφ jeÜt∞ stihl dob∞hnout na Hrad, kde tutΘ₧ skvrnu pozoroval ze schodiÜt∞ mezi kanovnick²m kostelem a zbrojnicφ spolu s hodinß°sk²m tovaryÜem Heinrichem Stollem - cht∞l toti₧ na jedineΦn² ·kaz upozornit samotnΘho cφsa°e. Keplerovu tradici udr₧oval v prvnφ polovin∞ 17. stoletφ kapucφn Antonφn Maria èφrek z Rejty (1597-1660), jen₧ jako prvnφ u₧φval pro optickΘ Φleny Keplerem vynalezenΘho dalekohledu nßzv∙ objektiv a okulßr a r. 1645 vydal na svou dobu vynikajφcφ mapu M∞sφce - jeho latinizovan²m jmΘnem (Reita) je nazvßn jeden z m∞sφΦnφch krßter∙. V tΘ₧e dob∞ se zab²val v Praze astronomiφ dalÜφ znamenitß postava ΦeskΘ v∞dy Jan Marek Marci z Kronlandu (1595-1667), kter² ovÜem vynikl p°edevÜφm jako lΘka°, fyzik a matematik. DalÜφ rozvoj ΦeskΘ astronomie je spojen s budovßnφm jezuitskΘ koleje v Praze, nazvanΘ Klementinum. V komplexu koleje byla r. 1722 dokonΦena Astronomickß v∞₧, slou₧φcφ k poziΦnφm astronomick²m pozorovßnφm. Ve skuteΦnou hv∞zdßrnu se vÜak zm∞nila a₧ po nßstupu sprßvce MatematickΘho muzea klementinskΘ koleje Josepha Steplinga, S.J. (1716-1778), jen₧ se stal r. 1748 univerzitnφm profesorem matematiky na filosofickΘ fakult∞. Ji₧ r. 1752 je Stepling jmenovßn prvnφm °editelem AstronomickΘ observato°e Klementina, kterß se po zruÜenφ jezuitskΘho °ßdu r. 1773 stala Stßtnφ hv∞zdßrnou, od r. 1882 spjatß s pra₧skou N∞meckou univerzitou. V Klementinu se od r. 1784 a₧ dosud konajφ t°ikrßt denn∞ teplotnφ m∞°enφ a od r. 1804 i m∞°enφ deÜ¥ov²ch srß₧ek - jde o zcela unikßtnφ pozorovacφ °ady ve st°ednφ Evrop∞. A₧ do ·nora 1926 se v pravΘ poledne dßvalo z v∞₧e Klementina znamenφ mßvnutφm praporu k d∞lovΘmu v²st°elu - svΘrßznΘmu ΦasovΘmu znamenφ. V r. 1790 je ustavena Krßlovskß Φeskß spoleΦnost nauk, v nφ₧ zprvu p°eva₧ujφ osobnosti z oblasti humanitnφch v∞d, ale postupn∞ se vytvß°φ i t°φda p°φrodov∞dnß. Ve VlasteneckΘm sßle Karolina se v kv∞tnu 1842 konala sch∙ze SpoleΦnosti, na nφ₧ tehdejÜφ profesor pra₧skΘ polytechniky Christian Doppler poprvΘ formuloval princip zm∞ny frekvence optickΘho resp. akustickΘho vln∞nφ p°i vzßjemnΘm pohybu zdroje vln∞nφ a pozorovatele. Jak znßmo, Doppler∙v princip, zasßhl sv²mi aplikacemi mnohß odv∞tvφ v∞dy, techniky i medicφny, zvlßÜt∞ pak modernφ astrofyziku. KoneΦn∞ t∞sn∞ p°ed koncem I. sv∞tovΘ vßlky v prosinci r. 1917 byla zalo₧ena ╚eskß astronomickß spoleΦnost jako jedna z nejstarÜφch odborn²ch v∞deck²ch spoleΦnostφ u nßs, pat°φcφ rovn∞₧ mezi nejstarÜφ astronomickΘ spoleΦnosti na sv∞t∞. O jejφ ustavenφ se zaslou₧il baron Artur Kraus (1854-1930), zakladatel naÜφ prvnφ lidovΘ hv∞zdßrny v Pardubicφch (1912-1930; obnovena 1992). Rozd∞lenφ Karlovy univerzity na Φeskou a n∞meckou Φßst p°isp∞lo ke konstituovßnφ v²uky astronomie v ΦeskΘm jazyce pod vedenφm zakladatelsk²ch osobnostφ profesor∙ Vojt∞cha èafa°φka (1829-1902) - syna znßmΘho slavisty, FrantiÜka Josefa StudniΦky (1836-1903) a zejmΘna Augusta Seydlera (1849-1891) - zakladatele ΦeskΘho AstronomickΘho ·stavu UK a koneΦn∞ Gustava Grusse. NicmΘn∞ vztahy mezi n∞meck²mi a Φesk²mi astronomy v Praze byly v tΘ dob∞ p°evß₧n∞ velmi vst°φcnΘ a na mnoha odborn²ch ·kolech se ob∞ pracoviÜt∞ (n∞meckΘ Klementinum a ΦeskΘ ·stavy na UK i pra₧skΘ technice) rovnom∞rn∞ podφlela. Tak tomu bylo nap°. v r. 1885, kdy pod vedenφm n∞meckΘho °editele Hv∞zdßrny v Klementinu Ladislause Weineka byl v Praze po°φzen poprvΘ na sv∞t∞ fotografick² snφmek letφcφho meteoru. PoΦßtkem XX. stoletφ studuje na UK a rovn∞₧ na pra₧skΘ technice Milan Rastislav ètefßnik (1880-1919), kter² pak p∙sobφ na francouzskΘ hv∞zdßrn∞ v Meudonu u Pa°φ₧e, kde se zab²vß zejmΘna sluneΦnφ fyzikou a organizacφ astronomick²ch expedicφ za ·pln²mi zatm∞nφmi Slunce; pozd∞ji pak buduje pro francouzskou armßdu radiotelegrafickΘ a meteorologickΘ stanice v zßmo°φ, co₧ ho nakonec p°ivedlo ke slu₧b∞ ve francouzskΘ armßd∞ a drßze politika. Kolem r. 1910 se profesor pra₧skΘ techniky Jind°ich Svoboda (1884-1941) proslavil teoriφ vzniku meteorick²ch roj∙ z kometσ a d∙kazem, ₧e meteorick² roj Orionidy souvisφ s tehdy se navracejφcφ Halleyovou kometou. Prakticky v tΘ₧e dob∞ p∙sobφ krßtce na kated°e fyziky pra₧skΘ N∞meckΘ univerzity Albert Einstein (1879-1955), kter² zde kladl zßklady svΘ epochßlnφ obecnΘ teorie relativity Ve druhΘ polovin∞ minulΘho stoletφ se rozvoj ΦeskΘ astronomie podivuhodn∞ prolφnß s nßrodn∞ obrozeneck²m hnutφm, zejmΘna dφky znßmΘmu revolucionß°i Josefu Vßclavu FriΦovi a jeho man₧elce Ann∞, roz. KavalφrovΘ (p∙vodem ze Sßzavy). Jim se ve vyhnanstvφ v Pa°φ₧i narodili v letech 1861 a 1863 synovΘ Josef a Jan. Kmotrem mladÜφho syna se stal bßsnφk Jan Neruda, jen₧ v tΘ dob∞ v Pa°φ₧i pob²val a s rodinou FriΦovou udr₧oval po cel² ₧ivot p°ßtelskΘ vztahy. Neruda - pozd∞jÜφ autor oblφben²ch Kosmick²ch pφsnφ (1878), v nich₧ mj. znamenit∞ popularizoval tehdejÜφ novΘ poznatky astronomie a astrofyziky - nakazil oba mlßdence sv²m nadÜenφm pro astronomii. FriΦova rodina se r. 1871 mohla vrßtit natrvalo do Prahy a oba brat°φ zde r. 1883 zalo₧ili optickou tovßrnu, z jejφho₧ v²t∞₧ku financovali svou zßlibu v astronomii. Seznßmili se p°itom s profesorem astronomie na UK Vojt∞chem èafa°φkem (synem proslulΘho slavisty), jen₧ jim byl neziÜtn²m odborn²m rßdcem. V r. 1898 zakoupil Josef FriΦ pozemek na vrchu Manda v katastru obce Ond°ejov asi 35 km na jihov²chod od Prahy s ·myslem vybudovat zde soukromou hv∞zdßrnu. Na pamßtku p°edΦasn∞ zesnulΘho bratra Jana (+1897) nazval tento vrch Äalov. Josef FriΦ hrßl virtu≤zn∞ na housle a spoleΦn∞ se sv²mi p°ßteli navÜt∞voval panφ Eleonoru z Ehrenberg∙, je₧ vlastnila na ·patφ Äalova dodnes zachovanou vilu Leonora. Panφ Eleonora byla opernφ p∞vkynφ Nßrodnφho divadla a prvnφ Ma°enkou ve Smetanov∞ ProdanΘ nev∞st∞, tak₧e p°i t∞chto nßvÜt∞vßch se muzicφrovalo na vysokΘ ·rovni. Tak se na vzniku hv∞zdßrny podφlely m·zy Polymnie s Uraniφ, k oboustrannΘmu prosp∞chu. V pr∙b∞hu prvnφho desetiletφ XX. stoletφ spolupracoval s Josefem FriΦem p°i v²stavb∞ ond°ejovskΘ hv∞zdßrny zejmΘna prof. FrantiÜek NuÜl (1867-1951) a Dr. Bohuslav MaÜek (1868-1955). Architektonick² nßvrh hv∞zdßrny pochßzφ od znßmΘho architekta Josefa Fanty (1856-1954) a byl realizovßn v letech 1905-1915.
2. Epocha prvnφ republiky
Ihned po vzniku ╚SR byla ustavena Stßtnφ hv∞zdßrna s pracoviÜti v Klementinu a ve StarΘ ╧ale a jejφm °editelem byl jmenovßn prof. FrantiÜek NuÜl, jen₧ v tΘto funkci p∙sobil v letech 1918-1937; byl takΘ jako prvnφ ╚echoslovßk zvolen r. 1928 vicepresidentem Mezinßrodnφ astronomickΘ unie (IAU), zalo₧enΘ r. 1919 - ╚SR p°istoupila k IAU r. 1922. NuÜl se cel² ₧ivot zab²val hlavn∞ konstrukci astronomicko-geodetick²ch p°φstroj∙, z nich₧ k nejv∞tÜφ dokonalosti dovedl cirkumzenitßl. Po NuÜlov∞ odchodu do v²slu₧by se stal r. 1937 °editelem Stßtnφ hv∞zdßrny Otto Seydl, jen₧ sφdlil v Praze na Vinohradech v BudeΦskΘ ul., kam se r. 1940 p°est∞hovala z Klementina i Φasovß slu₧ba. V r. 1928 se Josef FriΦ odhodlal k v²jimeΦnΘmu gestu, kdy₧ svou soukromou observato° v∞noval ΦeskoslovenskΘmu stßtu pro pot°eby Karlovy univerzity - tato v²hrada ovÜem zp∙sobila, ₧e hv∞zdßrna byla za II. sv∞tovΘ vßlky po uzav°enφ Φesk²ch vysok²ch Ükol obsazena N∞mci (18. 11. 1942 - 6. 5.1945). Odborn∞ to vÜak byl nesmφrn∞ aktußlnφ a cenn² krok, nebo¥ v∞deckß pozorovßnφ se z ji₧ dlouho nevyhovujφcφho Klementina p°enesly do Ond°ejova. Mezitφm ╚eskß astronomickß spoleΦnost zaΦala ji₧ r. 1920 vydßvat Φlensk² v∞stnφk ╪φÜe hv∞zd, kter² krom∞ NuÜla redigovali takΘ Jind°ich Svoboda a Bohuslav MaÜek. Ten se stal takΘ zakladatelem od tΘ doby dosud pravideln∞ vychßzejφcφ ΦeskΘ Hv∞zdß°skΘ roΦenky. V r. 1929 byla pΘΦφ ╚eskΘ astronomickΘ spoleΦnosti otev°ena pro ve°ejnost ètefßnikova lidovß hv∞zdßrna v Praze na Pet°φn∞. Vinou Φast²ch drastick²ch zm∞n politickΘ situace u nßs vÜak bylo toto jmΘno hv∞zdßrn∞ na Pet°φn∞ n∞kolikrßt od≥ato (1939, 1948 a 1970) a op∞t navrßceno, naposledy v r. 1990. V mezivßleΦnΘm obdobφ u nßs vznikly jeÜt∞ lidovΘ hv∞zdßrny v Tßbo°e, ╚esk²ch Bud∞jovicφch a v PreÜov∞ jako₧ i poboΦka ╚eskΘ astronomickΘ spoleΦnosti na PodkarpatskΘ Rusi v U₧horod∞. Na Karlov∞ univerzit∞ byl r. 1923 jmenovßn profesorem astronomie Vladimφr Heinrich (1884-1965), specialista na nebeskou mechaniku a zvlßÜt∞ pak restringovan² problΘm t°φ t∞les. Heinrich vÜak m∞l daleko do ideßlnφho ÜΘfa, dostßval se do Φetn²ch osobnφch konflikt∙ a souΦasn∞ p∙sobil jako komick² podivφn. Z funkce ÜΘfa katedry byl proto odvolßn 1934 a stal se z°ejm∞ ₧ßbou na prameni mezivßleΦnΘ a zΦßsti i povßleΦnΘ ΦeskΘ astronomie. Nejvφce na to doplatil jeho zßstupce Dr. Ji°φ Kavßn (1877-1933), jen₧ sice vynikl v teorii Φφsel, kdy₧ publikoval jako rukopis monumentßlnφ tabulky rozkladu cel²ch Φφsel do 256 000 na prvoΦinitele, ale mezitφm byl odeslßn do "vyhnanstvφ" ve StarΘ ╧ale. Po Ükolenφ ve Francii se na UK r. 1930 vrßtil Vincenc Nechvφle (1890-1964), zab²vajφcφ se astronomickou optikou, restringovan²m problΘmem t°φ t∞les, vlastnφmi pohyby hv∞zd a teoriφ rovnovß₧n²ch stav∙ nebesk²ch t∞les. Jeho nejlepÜφm ₧ßkem se stal Zden∞k Kopal (1914-1993), jen₧ vÜak po doktorßtu r. 1938 odjel do V. Britßnie a po vypuknutφ II. sv∞tovΘ vßlky do USA. V t°icßt²ch letech studoval na UK takΘ Hubert Slouka (1903-1973), kter² se spolu s Kopalem ·Φastnil r. 1936 expedice za sluneΦnφm zatm∞nφm do Japonska. Na observato° v Ond°ejov∞ nastoupil r. 1923 Vladimφr Guth (1905-1980), kter² se spoleΦn∞ s NuÜlem v∞noval vizußlnφmu pozorovßnφ meteor∙, dokonce pak i vφcestaniΦnφmu, na stanoviÜtφch Ond°ejov, Praha a Brand²s n. L. SoustavnΘ fotografovßnφ meteor∙ zavedl v tΘ₧e dob∞ Josef S²kora (1870-1944). Ond°ejovsk² astrograf proslavil 12. 9. 1923 Josef KlepeÜta jedineΦn²m snφmkem p°eletu bolid poblφ₧ galaxie M 31. Od r. 1930 byl k fotografick²m kamerßm p°ipojen rotujφcφ sektor, umo₧≥ujφcφ m∞°enφ ·hlovΘ rychlosti meteor∙ a v p°φpad∞ dvojstaniΦnφch pozorovßnφ i rychlosti lineßrnφ. V r. 1936 pozorovali pracovnφci hv∞zdßrny zatm∞nφ Slunce na Urale (Link, Guth, Novßkovß) a r.1938 byl instalovßn spektrohelioskop na observato°i ve StarΘ ╧ale (Bohumila Bednß°ovß-Novßkovß), jen₧ se naÜt∞stφ dostal p°ed zßborem vΦas do Ond°ejova. Na tΘ₧e observato°i tehdy pracoval nejv∞tÜφ Φs. dalekohled - Zeiss∙v reflektor s pr∙m∞rem zrcadla 0,6 m. O jeho chod a vybavenφ peΦoval po nßvratu ze studiφ v Babelsberku Bohumil èternberk (1897-1983), kter² na sebe upozornil prvnφm evropsk²m snφmkem Pluta po objevu planety r. 1930 a takΘ zajφmav²mi pokusy se zhudebn∞nφm sv∞tla hv∞zd pro ╚s. rozhlas. èternberk se stal pr∙kopnφkem fotoelektrickΘ fotometrie, ale hlavn∞ se zaslou₧il r. 1938 po tzv. vφde≥skΘ arbitrß₧i o vΦasnou evakuaci 0,6 m reflektoru do PreÜova (tam byl uschovßn do doby jeho instalace na novΘ observato°i na SkalnatΘm Plese). Mezi naÜe dalÜφ astronomickß pracoviÜt∞ m∙₧eme v tΘ dob∞ za°adit astronomicko-geodetickou observato° ╚VUT, observato° VojenskΘho topografickΘho ·stavu na PecnΘm u Ond°ejova a astronomickou pozorovatelnu brn∞nskΘ techniky. Tyto ·stavy se vÜak soust°e∩ovaly v²luΦn∞ na astrometrii a vyÜÜφ geodΘzii.
3. VßleΦnΘ intermezzo
Uzav°enφ Φesk²ch vysok²ch Ükol znamenalo t∞₧kou rßnu pro dalÜφ rozvoj ΦeskΘ astronomie. V tuto dobu sehrßla v²jimeΦnou ·lohu ╚eskß astronomickß spoleΦnost, kterß konala dßle ve°ejnΘ p°ednßÜky zejmΘna na LidovΘ hv∞zdßrn∞ na Pet°φn∞, je₧ se staly ΦßsteΦnou nßhradou za zakßzanΘ p°ednßÜky univerzitnφ, a za svφzeln²ch podmφnek udr₧ela vydßvßnφ Φasopisu ╪φÜe hv∞zd, umo₧≥ujφcφho udr₧et alespo≥ slabounk² kontakt naÜich astronom∙ se sv∞tem. N∞kte°φ nadanφ studenti, kte°φ museli p°eruÜit univerzitnφ studia, se proto mohli p°ipravovat k univerzitnφm zkouÜkßm soukrom∞. Svou roli sehrßla i okolnost, ₧e a₧ do r. 1942 pokraΦovala relativn∞ neruÜen∞ prßce na hv∞zdßrn∞ v Ond°ejov∞, kde i pak po nßstupu n∞meckΘho vedenφ mohli ΦeÜtφ zam∞stnanci a₧ do konce vßlky pracovat a tajn∞ vychovßvat studenty. Naprosto neuv∞°iteln² husarsk² kousek se vÜak prßv∞ v tΘ dob∞ zda°il ΦeskΘmu astronomovi a meteorologovi dr. Antonφnu BeΦvß°ovi (1901-1965), jen₧ v tΘ dob∞ p∙sobil jako klimatolog na ètrbskΘm Plese. Dr. BeΦvß° toti₧ dokßzal p°esv∞dΦit Φinitele slovenskΘ vlßdy, aby vybudovali prvnφ profesionßlnφ slovenskou hv∞zdßrnu na SkalnatΘm Plese. Na Slovensku sice v dob∞ I. republiky p∙sobila ji₧ zmi≥ovanß observato° ve StarΘ ╧ale (nyn∞jÜφ Hurbanovo), p∙vodn∞ soukromß hv∞zdßrna ma∩arskΘho hrab∞te Mikl≤se Thege-Konkolyho, ale o toto ·zemφ Slovensko po rozpadu ╚eskoslovenska p°iÜlo. Prßce na v²stavb∞ hv∞zdßrny ve Vysok²ch Tatrßch pokraΦovaly dφky fungujφcφ lanovce neobyΦejn∞ svi₧n∞ a ji₧ r. 1944 byla observato° otev°ena a dr. BeΦvß° se stal jejφm prvnφm °editelem. Svou odvahu pak prokßzal jeÜt∞ p°i ·t∞ku n∞meckΘ armßdy z oblasti Vysok²ch Tater, kdy svou v²mluvnostφ zabrßnil n∞meck²m vojßk∙m ve spln∞nφ rozkazu k vyhozenφ hv∞zdßrny do pov∞t°φ. VßleΦnΘ udßlosti zp∙sobily, ₧e v USA z∙stal po akademickΘ stß₧i patrn∞ nejnadan∞jÜφ Φesk² astronom XX. stoletφ litomyÜlsk² rodßk prof. Zden∞k Kopal, jen₧ pak za vßlky p∙sobil jednak na Harvardov∞ univerzit∞ a jednak na MIT v americkΘ Cambrid₧i. NaÜt∞stφ se nacistickß persekuce, je₧ tak t∞₧ce postihla Φeskou fyziku (prof. V. DolejÜek, prof. F. ZßviÜka aj.) astronom∙m vyhnula; pouze dr. H. Slouka byl po jistou dobu v∞zn∞n gestapem, ale pro nedostatek d∙kaz∙ nakonec propuÜt∞n.
4. Rozvoj ΦeskoslovenskΘ astronomie po II. sv∞tovΘ vßlce
PovßleΦnß obnova
Raketov²m nßstupem se prosadila novß observato° na SkalnatΘm Plese resp. na LomnickΘm Ütφtu, kde se ve zlatΘ dekßd∞ (1946-1956) uplatnili Antonφn Mrkos (1918-1996) a dr. ╝udmila PajduÜßkovß (1916-1979) jako objevitelΘ komet pomocφ binokulßrnφch ob°φch triedr∙ Somet-Binar. Sßm °editel BeΦvß° vÜak proslavil Φeskoslovenskou astronomii snad v∙bec nejvφce proslul²mi hv∞zdn²mi atlasy, pou₧φvan²mi dlouhß desetiletφ opravdu po celΘm sv∞t∞: Atlas Coeli (1947), Eclipticalis (1958), Borealis (1962), Australis (1964). V tΘ dob∞ tΘ₧ nastoupil na observato°i Dr. ╝ubor Kresßk (1927-1994), jen₧ se v∞noval v²zkumu komet, meteorick²ch roj∙ a planetek nejen jako pozorovatel, ale zejmΘna jako teoretik, aby se stal poslΘze nejv²znamn∞jÜφm slovensk²m astronomem stoletφ jako prvnφ univerzitnφ profesor astronomie na KomenskΘho univerzit∞ v Bratislav∞. Z Φesk²ch astronom∙ p∙sobili na SkalnatΘm Plese jako °editelΘ jeÜt∞ V. Guth a ZßviÜ BochnφΦek (1920-). Pro budoucφ rozvoj stelßrnφ astronomie v ╚eskoslovensku vÜak znamenalo nejvφce z°φzenφ katedry astronomie na MU v Brn∞ pod vedenφm prof. Josefa Mohra (1901-1979) a pozd∞ji jeho nejlepÜφho ₧ßka doc. LuboÜe Perka (1919-). Pra₧skß katedra na UK zkomφrala vinou V. Heinricha a stßrnoucφho V. Nechvφleho. P°ednßÜel zde toti₧ jeÜt∞ ArnoÜt Dittrich, v∞nujφcφ se v²hradn∞ historii astronomie, co₧ pro mladΘ adepty v∞dy nebylo nijak povzbuzujφcφ. Sv∞tlou v²jimkou byly p°ednßÜky doc. FrantiÜka Linka (1906-1984). R. 1955 se stal ÜΘfem katedry prof. Mohr, ale pro nov² rozvoj ·stavu byl v∞tÜφm p°φnosem p°φchod mladΘ krve v podob∞ Ji°φho BouÜky (1925-), Pavla Mayera (1932-) a a o n∞co pozd∞ji tΘ₧ Vladimφra Van²ska (1926-1997). Mayer se neobyΦejn∞ zaslou₧il o v²stavbu 0,6 m reflektor∙ v Ond°ejov∞ a na Hvaru a jejich vybavenφ fotoelektrick²mi fotometry. Jeho odbornΘ zßjmy pokr²vajφ Üirokou paletu problΘm∙ stelßrnφ astronomie i astrofyziky, od stelßrn∞-statistick²ch studiφ a₧ po v²poΦty element∙ zßkrytov²ch dvojhv∞zd. Van²sek vynikl ve studiu mezihv∞zdnΘ i meziplanetßrnφ lßtky a °ada jeho pracφ z oboru astrochemie se stala klasick²mi. Na ╚VUT se stal profesorem geodetickΘ astronomie Emil Buchar (1901-1979), Φlov∞k neobyΦejnΘho rozhledu a laskavosti. V∞noval se r∙zn²m aplikacφm geodetickΘ astronomie; nap°. r. 1957 vyu₧il prvnφch pozorovßnφ sov∞tskΘho Sputniku ke zp°esn∞nφ znalosti zploÜt∞nφ Zem∞. Jeho nejv²znaΦn∞jÜφm ₧ßkem se stal prof. Milan BurÜa (1929-), zab²vajφcφ se mnoha ·koly dynamickΘ astronomie ve sluneΦnφ soustav∞, zvlßÜt∞ v souvislosti s m∞°enφmi z um∞l²ch dru₧ic a kosmick²ch sond. BurÜa pozd∞ji p°eÜel do AstronomickΘho ·stavu ╚SAV. Nedostatky v profesionßlnφm vzd∞lßvßnφ na UK suploval po vßlce zvlßÜt∞ B. èternberk v proslul²ch pravideln²ch sobotnφch p°ednßÜkßch na ètefßnikov∞ hv∞zdßrn∞. Budoucφ adepti astronomie se tehdy paradoxn∞ nejvφce novinek z astronomie dozvφdali prßv∞ tam. èternberk byl tΘ₧ v letech 1945-1948 redaktorem ╪φÜe hv∞zd. P°φsun novinek obstarßval zpoza velkΘ lou₧e takΘ prof. Zden∞k Kopal, ale vÜem t∞mto kontakt∙m odzvonilo po "vφt∞znΘm ·noru" r. 1948.
Laborato° pro m∞°enφ Φasu
O vybudovßnφ modernφ Laborato°e pro m∞°enφ Φasu se rozhodujφcφm zp∙sobem zaslou₧il B. èternberk, pozd∞jÜφ °editel AstronomickΘho ·stavu ╚SAV (1954-1968). V °φjnu 1947 bylo zavedeno p°edßvßnφ p°esn²ch Φasov²ch signßl∙ pro Φs. rozhlas, provizornφ k°emennΘ hodiny byly uvedeny do chodu r. 1954 a definitivn∞ se prosadily od r. 1957. V r. 1959 se zm∞nila v²Üka t≤nu ΦasovΘho znamenφ ze 435 Hz na 1 kHz p°i zaruΦenΘ p°esnosti 1 ms. Dne 16. 10. 1957 se poprvΘ na sv∞t∞ poda°ilo zm∞°it Doppler∙v posuv frekvence vysφlaΦe ze Sputniku 1. V lΘt∞ 1964 byla vyzkouÜena synchronizace hodin na dßlku pomocφ televize. V zß°φ 1967 p°ilet∞ly do Prahy atomovΘ hodiny HP a od r. 1970 byl ve spoluprßci s ┌RE ╚SAV uveden do trvalΘho provozu cesiov² Φasov² normßl. Laborato° v BudeΦskΘ ul. fungovala a₧ do dubna 1993. Dr. èternberk se stal po prof. NuÜlovi druh²m Φesk²m astronomem, jen₧ byl zvolen vicepresidentem presti₧nφ Mezinßrodnφ astronomickΘ unie. B∞hem politickΘho tßnφ v Üedesßt²ch letech XX. stol. to vedlo k obnov∞ alespo≥ n∞kter²ch mezinßrodnφch kontakt∙ naÜich odbornφk∙ s astronomy na Zßpad∞ a zejmΘna k rozhodnutφ IAU uspo°ßdat v Praze XIII. valnΘ shromß₧d∞nφ Unie v srpnu 1967. Tehdy poprvΘ od rudolfinskΘ Θry stala Praha alespo≥ na n∞kolik dn∙ astronomick²m hlavnφm m∞stem sv∞ta, nebo¥ se k nßm tehdy sjela sv∞tovß elita bezmßla 1800 astronom∙. Bylo to obdobφ vrcholφcφch p°φprav k letu Φlov∞ka na M∞sφc a souΦasn∞ Θra nßstupu kosmickΘ astronomie - v Praze byl tehdy nap°φklad podßn prvnφ nßvrh na vypuÜt∞nφ specializovanΘ astrometrickΘ dru₧ice, znßmΘ nynφ pod nßzvem HIPPARCOS (1989-1993).
Pr∙kopnφk FrantiÜek Link
Link za vßlky z°φdil poΦetnφ sekci ╚AS, kterß vykonala v dob∞ p°edpoΦφtaΦovΘ mno₧stvφ nenahraditelnΘ prßce. Po vßlce se stal r. 1948 °editelem Observato°e v Ond°ejov∞. Inicioval zde v²zkum Slunce a vztah∙ Slunce-Zem∞, dßle meteor∙ a koneΦn∞ vysokΘ atmosfΘry Zem∞. Byl takΘ pr∙kopnφkem kosmickΘho v²zkumu. Kdy₧ byl po kontroverzi s nastupujφcφ mladou generacφ z funkce °editele r. 1953 odvolßn, soust°edil se na v²zkum vysokΘ atmosfΘry Zem∞ Φasto velmi nekonvenΦnφmi metodami. Byl jednφm z prvnφch, kdo stanovoval obsah atmosfΘrickΘho ozonu, rozpracoval metodu soumrakov²ch m∞°enφ a prosadil spoluprßci s francouzsk²mi odbornφky, kte°φ k v²zkumu atmosfΘry zaΦali v 60. letech pou₧φvat stratosfΘrick²ch balon∙. UskuteΦnil takΘ sb∞ry meteorickΘho prachu z tryskov²ch stφhaΦek. Po sov∞tskΘ invazi emigroval r. 1970 do Pa°φ₧e, kde aktivn∞ p∙sobil a₧ do svΘ smrti r. 1984. ZapoΦal s modernφm programem snφmkovßnφ meteor∙ ze dvou stanic, na co₧ pak navßzali V. Guth a Z. Ceplecha (1929-). Pozorovßnφ na zßkladnßch Ond°ejov-Mezivraty, Vysok²ch Chlumec a PrΦice poskytla za 27 let provozu ·daje o 1200 meteorech. Pomocφ tΘto zßkladny se zda°il Z. Ceplechovi, Jaroslavu Rajchlovi (1931-) aj. historick² ·lovek - fotografie p°φbramskΘho meteoritu 7. 4. 1959, co₧ je sv∞tovß priorita. To pak vedlo Ceplechu k vybudovßnφ sφt∞ celooblohov²ch komor na ·zemφ ╚eskoslovenska od r. 1963 a jejφmu rozÜφ°enφ na okolnφ stßty od r. 1968 (EN - European Network). EN dnes zahrnuje ·zemφ asi 1 milionu ΦtvereΦnφch kilometr∙ a dΘlkou Φinnosti a homogennosti a kvalitou zpracovßnφ nemß obdobu ve sv∞t∞. V r. 1957 uvedli J. Bud∞jick², M. èimek a Z. Plavcovß do provozu meteorick² radiolokßtor s 20 kW impulsy o trvßnφ 10 mikrosekund s opakovacφ frekvencφ 500 Hz. Radiolokßtor pracuje v pßsmu 8 m (37,5 MHz) a sleduje soustavn∞ hlavnφ meteorickΘ roje, nynφ ji₧ po vφce ne₧ 40 let. V oboru teorie vynikli kolem r. 1950 Plavec a Sehnal p°i studiu dynamiky meteorick²ch roj∙ a od poΦßtku let sedmdesßt²ch Vladimφr Padev∞t (1940-1993), jen₧ se zab²val zejmΘna evoluΦnφmi problΘmy mal²ch t∞les sluneΦnφ soustavy. Linkovi ₧ßci ve sluneΦnφ fyzice (èvestka, Blaha, Bumba, Kopeck², Letfus, Kleczek, ValnφΦek, Tlamicha atd.) nastoupili na observato° v letech 1948-1951 a krom∞ patrolnφ slu₧by Slunce vybudovali tehdy unikßtnφ mnohokamerov² sluneΦnφ spektrograf. Vyu₧ili publicity Mezinßrodnφho geofyzikßlnφho roku 1957-58 k rozÜφ°enφ pozorovacφho programu p°i studiu projev∙ sluneΦnφ Φinnosti, zejmΘna pak protonov²ch erupcφ, eruptivnφch protuberancφ a magnetick²ch polφ. Radioteleskopem o pr∙m∞ru 7,5 m m∞°ili sluneΦnφ rßdiov² Üum na 0,56 m po dobu bezmßla 40 let. UskuteΦnili studijnφ pobyty na observato°φch v Kalifornii, NovΘm Mexiku a na Krymu, co₧ se pak odrazilo takΘ ve funkcφch Zde≥ka èvestky (1925-) a Vßclava Bumby (1925-) jako prezident∙ 10. komise IAU (1964-1970 a 1979-1982). èvestka spolu s C. de Jagerem (Utrecht) zalo₧ili presti₧nφ mezinßrodnφ Φasopis Solar Physics. Na observato°i v Ond°ejova byly zbudovßny rßdiov² spektrograf a horizontßlnφ spektrografy, na Hvaru pak r. 1972 chromosfΘricko-fotosfΘrick² dalekohled. SluneΦnφ astronomovΘ se zvlßÜt∞ dφky Borisi ValnφΦkovi (1927-) stali pr∙kopnφky kosmickΘho v²zkumu v programu Interkosmos. Ivan èolc (1927-) z Turnova vynalezl a realizoval dvojlomnΘ filtry pro sledovßnφ Slunce ve vybran²ch spektrßlnφch Φarßch.
Pr∙kopnφk LuboÜ Perek
LuboÜ Perek (1919-) byl zprvu ₧ßkem prof. Mohra ve stelßrnφ statistice a dynamice, ale jeho zßb∞r se brzy rozÜφ°il. Z pobytu v Leidenu si p°ivezl plßny na stavbu reflektoru, kterou pak v Brn∞ realizoval v univerzitnφ kopuli hv∞zdßrny na Kravφ ho°e (1954). Po svΘm p°estupu do stelßrnφho odd. AstronomickΘho ·stavu ╚SAV v Praze, kterΘ tak fakticky zalo₧il, si vytyΦil za cφl zφskat pro ╚eskoslovensko univerzßlnφ Zeiss∙v 2 m dalekohled. To se mu zejmΘna ve spoluprßci s v²mluvn²m Miroslavem Plavcem (1925-) nakonec poda°ilo. Projekt byl schvßlen r. 1959 a dalekohled byl slavnostn∞ uveden do chodu v srpnu 1967. Prvnφ pou₧itelnß spektra Novy HR Delphini vÜak byla po°φzena ihned po jejφm vzplanutφ ji₧ v Φervenci tΘho₧ roku. Mezitφm Perek rozb∞hl program v²zkumu planetßrnφch mlhovin, jednak na zßklad∞ sv²ch pozorovacφch pobyt∙ v USA a Mexiku a jednak ve spoluprßci se sv²m tehdejÜφm aspirantem LuboÜem Kohoutkem (1935-). V²sledkem byl epochßlnφ Katalog planetßrnφch mlhovin (1967), obsahujφcφ 1036 polo₧ek - dosud zßkladnφ dφlo oboru. V r. 1968 se stal Perek po odchodu znamenitΘho dr. èternberka do d∙chodu °editelem AstronomickΘho ·stavu a v tΘto funkci podr₧el ·stav i jeho pracovnφky v poΦßtcφch nejtu₧Üφ normalizace v letech 1969-1974. V r. 1975 nastoupil na mφsto vedoucφho sekretarißtu odd. kosmickΘho v²zkumu p°i ·°adu generßlnφho tajemnφka OSN v New Yorku, odkud byl odvolßn r. 1980 a a₧ do p°evratu r. 1989 m∞l nesnßze p°i cestßch do ciziny, jak to vy₧adovaly jeho ΦetnΘ mezinßrodnφ funkce (sekretß° IAU, viceprezident ICSU, president IAF aj.). Kohoutek emigroval r. 1970 do N∞mecka, kde na hv∞zdßrn∞ v Hamburku pokraΦuje ve v²zkumu planetßrnφch mlhovin, zejmΘna pokud jde o urΦovßnφ jejich vzdßlenostφ, vlastnosti centrßlnφch hv∞zd, a rozlo₧enφ soustav v rßmci Galaxie. Perek se dßle zab²val dynamikou Galaxie, navrhl model rozlo₧enφ hmoty v tΘto soustav∞, hledal hv∞zdy s hyperbolick²mi rychlostmi a poΦφtal galaktickΘ drßhy. Na tyto prßce navßzali jednak Pavel Andrle (1936-1991) a jednak Jan PalouÜ (1949-) a jeho nßsledovnφci. Andrle byl rovn∞₧ poslednφm v²konn²m redaktorem BAC a autorem dvou modernφch Φesk²ch uΦebnic nebeskΘ mechaniky. DalÜφ velk² katalogov² projekt uskuteΦnili George Alter, Jaroslav Ruprecht (1931-) a V. Van²sek - lφstkov² katalog hv∞zdokup a asociacφ. TakΘ toto dφlo se stalo prototypem ve svΘm oboru a je postupn∞ aktualizovßno. Podobn∞ Pavla Polechovß (1948-) vytvo°ila referenΦnφ katalog oblastφ H II v Galaxii. V poslednφch desetiletφch se na tvorb∞ kvalitnφch astronomick²ch map a atlas∙ podφlejφ zejmΘna Antonφn Rⁿkl (1932-), Old°ich Hlad (1934-) aj. Katalogy, atlasy a slovnφky (Josip Kleczek; 1923-) jsou zkrßtka domΘnou Φesk²ch astronom∙ v celΘ druhΘ polovin∞ XX. stoletφ. V Ond°ejov∞ se pod vedenφm Miroslava Plavce vytvo°il t²m, zab²vajφcφ se v²vojem t∞sn²ch dvojhv∞zd (Svatopluk K°φ₧ /1938-/, Petr Harmanec /1942-/, Ji°φ Horn /1941-1994/, Pavel Koubsk² /1943-/). VtipnΘ vyu₧itφ relativn∞ jednoduchΘ v²poΦetnφ techniky a dobrß teoretickß pr∙prava vedla ke sv∞tovΘ priorit∞ - nezßvisle na skupinßch ve VarÜav∞ a v G÷ttingen r. 1966 ukßzali, ₧e b∞hem v²voje t∞snΘ dvojhv∞zdy m∙₧e dojφt k silnΘ v²m∞n∞ hmoty mezi slo₧kami, co₧ naprosto zm∞nφ v²vojovΘ vztahy mezi ob∞ma hv∞zdami. Odtud pak vedla p°φmß cesta k rozpoznßnφ nejr∙zn∞jÜφch p°evlek∙ t∞sn²ch dvojhv∞zd (symbiotickΘ prom∞nnΘ, novy, supernovy, rentgenovΘ dvojhv∞zdy s degenerovan²mi slo₧kami). Plavec, jen₧ r. 1970 emigroval do USA, tam p∙sobil coby v∞rozv∞st novΘho "evropskΘho" paradigmatu. Ond°ejovÜtφ sirotci se pak soust°edili na v²zkum hv∞zd se zßvojem, spektrßlnφ t°φdy Be, a z∙stali mu v∞rni dosud. P∙vodnφ 2 m dalekohled byl modernizovßn v letech 1982 a 1997. Poslednφ fotografickΘ spektrum Φ. 5938 exponoval Richard Kom₧φk 15. 3. 1993. Od kv∞tna 1992 se spektra zφskßvajφ Reticonem a od r. 1996 se u₧φvß tΘ₧ obdΘlnφkovΘ matice CCD 512 x 3588 pixel∙.
5. ┌dobφ "normalizace"
Podivnß atmosfΘra, v nφ₧ se ocitla Φeskoslovenskß spoleΦnost po politickΘ likvidaci "Pra₧skΘho jara" zp∙sobila, ₧e °ada naÜich nejschopn∞jÜφch astronom∙ volila odchod do exilu a ti, kdo z∙stali, m∞li zhusta velmi omezenΘ mo₧nosti domßcφ i mezinßrodnφ spoluprßce - rozliΦnΘ zßkazy n∞kdy nab²valy a₧ tragikomick²ch podob. To se projevilo mj. i na instalaci v²stavy m∞sφΦnφ horniny z programu Apollo na observato°i v Ond°ejov∞ r. 1970 a na "ne₧ßdoucφ" nßvÜt∞v∞ americkΘho astronauta Φs. p∙vodu Eugena Cernana (1934-) v ╚eskoslovensku na podzim 1974. ZvlßÜ¥ velkΘ pracovnφ potφ₧e m∞l i nßÜ patrn∞ nejzdatn∞jÜφ historik astronomie dr. Zden∞k Horsk² (1929-1988), jen₧ se zvlßÜt∞ zaslou₧il o studium prav∞k²ch astronomick²ch lokalit (Makot°asy u Kladna), pra₧skΘho orloje a rudolfinskΘ Θry v astronomii. Antonφn Mrkos po nßvratu ze sov∞tsk²ch v²prav v Antarktid∞ p°esφdlil na jihoΦeskou Kle¥, kde od r. 1968 rozvinul program pozorovßnφ planetek a komet. Zalo₧il tak tradici, je₧ vedla k objevu desφtek nov²ch planetek a n∞kolika dalÜφch komet, tak₧e doc. Mrkos pat°φ v historick²ch tabulkßch se sv²mi 13 objevy mezi p∞t nej·sp∞Ün∞jÜφch lovc∙ komet XX. stoletφ. Pokud se tehdy n∞co opravdu da°ilo, tak to byla nejspφÜe naÜe ·Φast v projektech kosmickΘho v²zkumu pod hlaviΦkou Interkosmosu - jist∞ v tom hrßl ·lohu i politick² podtext "internacionßlnφ spoluprßce v rßmci tßbora mφru a socialismu". O kosmick² v²zkum tehdy peΦovali p°edevÜφm V. Guth, L. Sehnal, Emil Buchar (1901-1979; ╚VUT), Rudolf PeÜek (1905-1989; ╚VUT), B. ValnφΦek, V. Bumba (od r. 1975 do r. 1990 °editel Astron. ·stavu ╚SAV) a V. Letfus. Bumbov²m nßm∞stkem pro Interkosmos se stal dalÜφ antarktick² polßrnφk Stanislav Fischer (1936-). Prvnφ Φs. p°φstroj pro rentgenovou detekci erupcφ startoval na dru₧ici Interkosmos 1 dne 14. 10. 1969. V r. 1973 byl ve spoluprßci ╚SAV a ╚VUT zbudovßn dru₧icov² laserov² radar. V r. 1978 startoval do kosmu Vladimφr Remek (1948-) jako obΦan t°etφho stßtu sv∞ta, po SSSR a USA. V r. 1985 na palub∞ dru₧ice Prognoz 10 pracoval Φs. p°φstroj InterÜok a o dva roky pozd∞ji dolet∞la k jßdru Halleyovy komety dvojice sond Vega, vybavenß bezchybn∞ fungujφcφ Φs. pointaΦnφ ploÜinou. Doc. L. Perek odeÜel do OSN, kde se podφlel na vypracovßnφ definice kosmickΘho prostoru a geostacionßrnφ drßhy i na p°φprav∞ smlouvy o vyu₧itφ M∞sφce v²hradn∞ pro mφrovΘ ·Φely. Byl mezi prvnφmi odbornφky, kte°φ upozornili sv∞t na nebezpeΦφ, je₧ pro kosmonautiku plyne z p°ib²vajφcφ kosmickΘ t°φÜt∞. Univerzitnφ pracoviÜt∞ na MU v Brn∞ se dostalo pod tvrd² tlak d∞kanßtu p°φrodov∞deckΘ fakulty, jen₧ tehdy astronomii vylo₧en∞ nep°ßl. Po odchodu L. Perka a V. Van²ska do Prahy se stal vedoucφm pouhΘho odd∞lenφ astrofyziky prof. M. VeteÜnφk (1933-), ale jeho pracoviÜt∞ se muselo n∞kolikrßt p°est∞hovat do stßle stφsn∞n∞jÜφch prostor a personßlnφ stav se neustßle sni₧oval. P°esto se na observato°i na Kravφ ho°e stßle konajφ soustavnß a homogennφ fotoelektrickß m∞°enφ, kterß krom∞ odborn²ch cφl∙ astronomick²ch slou₧φ takΘ jako dlouhodob² monitor zhorÜovßnφ kvality ovzduÜφ v Brn∞. Pra₧skß katedra astronomie a astrofyziky MFF na tom byla podstatn∞ lΘpe, zejmΘna po nßstupu prof. V. Van²ska (1926-1997), jen₧ dφky sv²m mezinßrodnφm styk∙m rozvinul se sv²mi spolupracovnφky °adu ·sp∞Ün²ch program∙ v oboru astronomie meziplanetßrnφ i mezihv∞zdnΘ lßtky a zßsluhou dobrΘho v²b∞ru mladÜφch spolupracovnφk∙ obdivuhodn∞ rozÜφ°il v∞deckou produkci AstronomickΘho ·stavu UK, jen₧ po jeho odchodu do d∙chodu vedl doc. Martin èolc (1949-). Van²sek se stal takΘ autorem naÜφ zatφm poslednφ vysokoÜkolskΘ uΦebnice astronomie (1980). K rozvoji modernφ astrofyziky vÜak neobyΦejn∞ p°isp∞la takΘ katedra teoretickΘ fyziky tΘ₧e fakulty, kdy₧ se jejφm ÜΘfem stal prof. Ji°φ BiΦßk (1942-). Ten se sv²mi spolupracovnφky a n∞kdejÜφmi studenty (P. Hadrava, V. Karas, D. Vokrouhlick² aj.) velmi pronikav∞ zasßhl do soudobΘho v²zkumu v oblasti relativistickΘ astrofyziky, kosmologie a zvlßÜt∞ pak fyziky Φern²ch d∞r.
6. LΘta devadesßtß
Listopadov² p°evrat r. 1989 zastihl Φs. astronomy pom∞rn∞ dob°e p°ipravenΘ na nßvrat k demokratickΘ spoleΦnosti. P°isp∞la k tomu okolnost, ₧e ani v nejtu₧Üφ totalit∞ nebyly ·pln∞ p°eruÜeny mezinßrodnφ kontakty, zejmΘna takΘ zßsluhou naÜich exulant∙. ZvlßÜt∞ pracovnφci n∞kter²ch lidov²ch hv∞zdßren sehrßli vynikajφcφ ·lohu p°i informovanosti ÜirokΘ ve°ejnosti v dob∞, kdy jeÜt∞ oficißlnφ sd∞lovacφ prost°edky podlΘhaly cenzu°e. Na naÜem nejv∞tÜφm astronomickΘm pracoviÜti - AstronomickΘm ·stavu ╚SAV - byl r. 1990 zvolen nov²m °editelem ·stavu Dr. Ladislav Sehnal (1931-), jen₧ se osobn∞ velmi zaslou₧il o transformaci ·stavu, kdy₧ v tΘto funkci p∙sobil a₧ do r. 1996. ┌stav byl mimo°ßdn∞ dob°e hodnocen jak p°i domßcφm tak i mezinßrodnφm posuzovßnφ svΘ ·rovn∞ v letech 1992 a 1995. R. 1993 se pra₧skß Φßst ·stavu p°est∞hovala z dlouholetΘho ·toΦiÜt∞ v BudeΦskΘ ul. na Vinohradech do budovy Geofyzikßlnφho ·stavu Akademie v∞d ╚R na Spo°ilov∞. Od r. 1996 vede ·stav doc. Jan PalouÜ (1949-), pod jeho₧ vedenφm se nedßvno konaly dv∞ mimo°ßdn∞ ·sp∞ÜnΘ akce: oslavy 100. v²roΦφ ond°ejovskΘ hv∞zdßrny v dubnu 1998 a 7. evropskß a 65. nßrodnφ astronomickß konference JENAM 98 v zß°φ tr. v Praze. PalouÜ navßzal na tradic studia dynamiky Galaxie, zalo₧enou u nßs zejmΘna L. Perkem, a rozÜφ°il ji na v²zkum galaxiφ obecn∞, zejmΘna s p°ihlΘdnutφm k problΘmu p°ekotnΘ tvorby hv∞zd. V meteorickΘ astronomii pokraΦuje souΦasnß generace (P. Spurn², J. Pecina, J. BoroviΦka) v rozvφjenφ sm∞ru, zalo₧enΘho Z. Ceplechou. R. Hudec zahßjil v²zkum v oboru astrofyziky vysok²ch energiφ (optickß identifikace p°echodn²ch zdroj∙ zß°enφ vysok²ch energiφ) a rozÜφ°ily se i formy mezinßrodnφ spoluprßce (KanßrskΘ ostrovy - sluneΦnφ v²zkum - M. Sobotka; ESO v Chile - hv∞zdnß fotometrie a spektroskopie - S. ètefl). Prßce ve sluneΦnφ fyzice se dostala na vyÜÜφ kvalitativnφ ·rove≥ zejmΘna dφky teoretik∙m pod vedenφm M. KarlickΘho. Pro pozorovßnφ planetek a komet se vytvo°ila mimo°ßdn∞ produktivnφ skupina (P. Pravec, L. èarounovß a M. Wolf), je₧ si rychle zφskala mezinßrodnφ pov∞st, podobn∞ jako observato° na Kleti (J. Tichß, Z. Moravec, M. Tich²). Zcela nedßvno tuto jedineΦnou prßci Φesk²ch astronom∙ v²slovn∞ vyzdvihl ÜΘf ┌°adu pro astronomickΘ telegramy IAU B. Marsden. V oboru dynamickΘ astronomie navßzali na prßce M. BurÜi Jan Vondrßk (1940-), MiloÜ èidlichovsk² (1947-) a Jaroslav KlokoΦnφk. Vondrßk zφskal jedineΦnou p°φle₧itost podφlet se na zßkladnφm zpracovßnφ m∞°enφ astrometrickΘ dru₧ice HIPPARCOS, kterß zcela zm∞nila tvß° klasickΘ astrometrie. Ve studiu fyziky okolφ Zem∞ pokraΦujφ S. Fischer a Marek Vandas. V. Van²sek se v∞noval a₧ do svΘ smrti prßci s infraΦervenou dru₧icφ ISO a s n∞meck²mi ·stavy spolupracujφ takΘ M. èolc, M. Wolf a J. èvestka. (Astronomick² ·stav UK se r. 1997 p°est∞hoval z historickΘ vilky ve èvΘdskΘ ul. na Smφchov∞ do areßlu MFF v Tr≤ji a v r. 1999 se jeho °editelem stal P. Harmanec.) Nezahßlejφ ani astronomovΘ z lidov²ch hv∞zdßren a amatΘ°i z r∙zn²ch sekcφ ╚AS i dalÜφch sdru₧enφ, zejmΘna p°i v²zkumech drobn²ch t∞les sluneΦnφ soustavy (V. Znojil, K. Hornoch, M. Lehk², F. Hroch, J. Kysel², J. DuÜek aj.), p°i pozorovßnφ prom∞nn²ch hv∞zd (M. Zejda, P. Hßjek, J.èilhßn aj.) a zßkryt∙ hv∞zd M∞sφcem a planetkami (K. Halφ°, B. MaleΦek, J. Mßnek aj.). Zcela unikßtnφ je p°es p∙lstoletφ dlouhΘ soustavnΘ sledovßnφ sluneΦnφch skvrn Ladislavem Schmiedem (1927-) v Kun₧aku a dalÜφ aktivity v oboru pozorovßnφ sluneΦnφ Φinnosti (┌pice, ValaÜskΘ Mezi°φΦφ aj.) i p°i organizaci expedicφ za ·pln²mi zatm∞nφmi Slunce (┌pice). Tento v²Φet zdaleka nenφ ·pln²; v ·hrnu je vÜak z°ejmΘ, ₧e polistopadovΘ otev°enφ oken do sv∞ta p°ineslo d°φve netuÜenΘ mo₧nosti pro vÜechny generace a vrstvy naÜich astronom∙.
7. NaÜi exulanti
Mezi t∞mi, kdo v r∙zn²ch dobßch a v²hradn∞ z politick²ch d∙vod∙ odeÜli pracovat do ciziny, jsou mnozφ mimo°ßdn∞ zaslou₧ilφ ΦeÜtφ astronomovΘ. Ji₧ v dob∞, kdy p∙sobili doma, z°eteln∞ vynikali nad svΘ okolφ, a to takΘ zp∙sobilo, ₧e bez v²jimky se velmi dob°e a prakticky ihned prosadili v zahraniΦφ. Zdßlo by se, ₧e to byla velkß ztrßta pro domßcφ astronomii, co₧ je jist∞ zΦßsti oprßvn∞n² povzdech, ale na druhΘ stran∞ op∞t bez v²jimky pomßhali sv²m b²val²m koleg∙m i mlad²m Φesk²m student∙m dostat se do sv∞ta, pokud to jen trochu bylo mo₧nΘ. VÜichni naÜi krajanΘ se po listopadovΘm p°evratu dom∙ Φasto vracejφ a n∞kte°φ z nich (Plavec, èvestka, Sekanina, Kohoutek) v²razn∞ ovliv≥ujφ i domßcφ astronomickou scΘnu:
Odchod JmΘno; zahraniΦnφ p∙sobiÜt∞
r.
1938 Zden∞k Kopal (1914-1993); Harvard, MIT, U. Manchester
1948 + Gustav BakoÜ; U. Waterloo, Kanada
1966 Milan Blaha; U. Maryland, USA
1968 Zden∞k Sekanina (1935-); Harvard, JPL Pasadena; USA
1969 Zden∞k Kvφz (1932-1993); U. Sydney, Austrßlie a Obs. de
Geneve, èv²carsko
1970 FrantiÜek Link (1906-1984); Obs. de Paris, Francie
1970 Miroslav Plavec (1925-); UCLA (Los Angeles), USA
1970 Zde≥ka Plavcovß (1930-); UCLA (Los Angeles), USA
1970 Zden∞k èvestka (1925-); AS&E (Cambridge), USA a SRON
Utrecht, Holandsko
1970 LuboÜ Kohoutek (1935-); Hamburger Sternwarte, SRN
1986 Ivan Huben²; JILA (Boulder) a GSFC (Greenbelt), USA
Pozn.: Z. Sekanina, M. Plavec a Z. èvestka byli zvoleni zahraniΦnφmi Φestn²mi Φleny UΦenΘ spoleΦnosti ╚R
8. Ceny a spoleΦenskß ocen∞nφ naÜich astronom∙
1907: Janssenova cena; Societe Astronomique Francaise - M. R.
ètefßnik
1927: Lalandova cena; Francouzskß Akademie v∞d - V. Nechvφle
1961: Stßtnφ cena ╚SSR; sluneΦnφ odd. AS┌ ╚SAV (ved. Z. èvestka)
1970: Stßtnφ cena ╚SSR; Z. Ceplecha a ╝. Kresßk
1968: Cena D. a F. Guggenheimov²ch; International Astronautical
Academy - Z. èvestka
1984: Cena G. P. Merrila; National Academy of Sciences, USA - Z.
Ceplecha
1984: Cena A. D. Emila; International Astronautical Federation
- L. Perek
1988: Cena A. D. Emila; International Astronautical Federation
- V. Kopal
1993: Janssenova cena; Societe Astronomique Francaise - L. Perek
1994: Zaklßdajφcφ Φlen UΦenΘ spoleΦnosti ╚R - Z. Ceplecha
1996: Juniorskß cena UΦenΘ spoleΦnosti ╚R - D. Vokrouhlick²
1996: Kvφzova cena; ╚AS - K. Hornoch
1996: Cena Kalinga; UNESCO - J. Grygar
1997: Juniorskß cena UΦenΘ spoleΦnosti ╚R - J. BoroviΦka
1998: Kvφzova cena; ╚AS - J. DuÜek
1999: Φlen UΦenΘ spoleΦnosti ╚R - L. Perek
1999: Dr. h.c.; MU Brno - L. Perek
1999: NuÜlova cena; ╚AS - L. Perek
2000: NuÜlova cena; ╚AS - M. Plavec
2000: Kvφzova cena; ╚AS - L. èarounovß
Krßtery na M∞sφci: And∞l, Biela, BeΦvß°, Hagecius, Heinrich, Marci, NuÜl, Reita, èafa°φk. (Heyrovsk², Mendel, Purkyn∞.)
Planetky, pojmenovanΘ po desφtkßch Φs. astronom∙ (viz WWW adresa: planetky.astro.cz)
***
38. | RozÜφ°enß verze stejnojmennΘho textu, jen₧ vyÜel ve sbornφku:
Co daly naÜe zem∞ Evrop∞ a lidstvu, III. Φßst, str. 328-342, Evropsk² literßrnφ klub, Praha 2000.
***
Pou₧itß literatura
V. Bumba, Z. Ceplecha, J. Grygar, V. Guth, L. Sehnal, B. èternberk, I. Zacharov: Observato° AstronomickΘho ·stavu ╚SAV Ond°ejov Orbis, Praha 1964
V. Guth, F. Link, J. M. Mohr, B. èternberk: Astronomie I N╚SAV, Praha 1954
P. Hadrava, M. Karlick², J. PalouÜ, M. èolc (red.): Ond°ejovskß hv∞zdßrna 1898 - 1998 Vesmφr, Praha 1998
Z. Horsk²: Kepler v Praze Mladß fronta, Praha 1980
Z. Kopal: O hv∞zdßch a lidech Mladß fronta, Praha 1991
KosmickΘ rozhledy 5 (1967), Φ. 4.
╪φÜe hv∞zd 73 (1992), Φ. 11.
H. Slouka: Pohledy do nebe Orbis, Praha 1949
Poznßmka:
Na strßnkach Svet fyziky je tento Φlßnok publikovan² s lßskav²m s·hlasom autora.
