Milí čtenáři,

 

v dnešní částí seriálu Začínáme s jazykem C# si ukážeme styl programování, který přináší tento nový a objektově orientovaný programovací jazyk. Rovněž se dozvíte, z jakých částí se skládá proces vývoje aplikací v C# a začnete s vytvářením své první aplikace pro platformu .NET. Přeji vám příjemné počtení.

 

 

 

 

Domnívám se, že se shodneme na tom, že současní vývojové etapě programování vévodí nový programovací styl, jemuž se říká vizuální programování. Ano, vizuální programování je tady a jak se tak zdá, zůstane zde ještě nějaký ten pátek. Tento trend v programování je tak silný, že vývoj programování můžeme, a to bez sebemenšího zaváhání, rozdělit na programování před a po nástupu vizuálního programovacího stylu. Podíváme-li se do historie programování, zjistíme, že „pravé“ vizuální programování je spojeno s programovacím jazykem Microsoft Visual Basic. Ačkoliv mnoho programátorů tomuto tvrzení nechce uvěřit, právě Visual Basic přinesl skutečné vizuální programování pro 32bitovou platformu Windows.

 

 

Vizuální programování v podání jazyka Visual Basic 4.0 přineslo do poněkud stojatých vod programování pod Windows velice vítanou změnu. Pro programování aplikací pod Windows již nebylo zapotřebí psát značně složité okenní procedury a pracovat se smyčkami zpráv (tyto aspekty programování byly vlastní zejména programátorům pracujících s jazyky C a C++). Jakmile jste založili projekt, čekal vás připravený formulář, na který jste mohli umísťovat instance, neboli kopie ovládacích prvků a komponent, které se nacházeli v příslušné soupravě nástrojů.

 

 

Tímto způsobem jste si mohli upravit vzhled formuláře k obrazu svému. Vlastnosti ovládacích prvků, s nimiž jste pracovali, jste mohli upravovat a modifikovat v samostatném dialogovém okně a opět plně vizuálně. Finální fází bylo psaní programového kódu, kdy jste vytvářeli událostní procedury a naplňovali je požadovanými řádky zdrojového kódu.

 

 

Přeneseme-li se do současnosti, můžeme říct, že všechny výtečné vlastnosti, které tak napomohly rozvoji vizuálního programování, zdědil (nepřímo) od svého staršího brášky i Visual C# .NET.

 

 

 

Algoritmus programování v C# je následovní:

 

 

Obr. 1 – Algoritmus programování v C#

 

Vývojový proces aplikace se začíná jejím vizuálním návrhem. V této souvislosti vám velmi pomůže vizuální návrhář, který je v integrovaném vývojovém prostředí jazyka C# implementován.

 

 

 

 

Nyní si ukážeme, jak vytvořit standardní aplikaci pro Windows v C#. Postupujte podle následujících instrukcí:

 

1. Spusťte Visual Studio .NET a vytvořte projekt standardní aplikace pro Windows (Windows Application) v jazyku C#.

 

 

Standardní aplikaci vytvoříte takto:

a)     Vyberte nabídku File, ukažte na položku New a klepněte na položku Project.

b)     Záhy se objeví dialogové okno New Project (obr. 2).

 

 

Obr. 2 – Dialogové okno New Project

 

c)     Jak si můžete všimnout, v horní části okna se nacházejí dva panely s názvy Project Types a Templates. V panelu Project Types si můžete vybrat typ projektu, který chcete vyvíjet. Jelikož chceme použít jazyk C#, vybereme položku Visual C# Projects.

 

d)     Jakmile je vybrána položka Visual C# Projects, v levém panelu (Templates) se objeví seznam šablon, které můžete při vytváření aplikace použít. Vyhledejte v seznamu položku Windows Application (s vyhledáním položky byste neměli mít velké potíže, protože jde o první, resp. jednu z prvních položek).

 

e)     Do textového pole Name zapište název pro vaši aplikaci. Pojmenování aplikace by mělo být vystižné a pokud možno stručné. Plánujete-li v budoucnu vytvářet další aplikace se stejným názvem, měli byste zvážit možnost číslování jednotlivých verzí aplikací (v tomto případě můžete za název aplikace napsat také její číselnou verzi).

 

 

f)       Do textového pole Location můžete zadat cestu k adresáři, v němž budou uloženy soubory vytvářeného projektu. Visual Studio .NET ukládá implicitně všechny projekty do adresáře \Documents and Settings\JménoUživatele\My Documents\Visual Studio Projects. Pokud ovšem chcete uložit soubory aplikace do jiného adresáře, stačí, když do textového pole zapíšete cestu k vámi požadovanému adresáři. Jestliže jste si již adresář připravili předem, můžete klepnout na tlačítko Browse a vyhledat jej.

 

g)     Nakonec aktivujte tlačítko OK. C# vytvoří všechny potřebné soubory pro váš projekt a nově vytvořený projekt přidá do tzv. řešení.

 

 

2. Poté, co vytvoříte standardní aplikaci pro Windows, uvidíte její podobu ve vizuálním návrháři (obr. 3).

 

 

Obr. 3 – Standardní aplikace pro Windows

 

 

 

Formulář, který představuje základní stavebný kámen aplikací pro Windows, je po vytvoření aplikace otevřen ve vizuálním návrháři. Z vizuálního hlediska je formulář standardním dialogovým oknem, podobným mnohým jiným dialogovým oknům, s kterými jste se při práci s počítačovým softwarem zcela jistě již mnohokrát setkali. Každý formulář se skládá z několika částí:

 

·         Titulkový pruh formuláře – tento pruh slouží jako kontejner pro větší množství prvků. Zcela nalevo se v titulkovém pruhu nachází ikona, standardně s rozměry 16x16 obrazových bodů (pixelů). Tato ikona je užitečná hned dvakrát, protože:

 

1.      Poskytuje grafickou interpretaci hlavní ikony (zvyčejně ve formátu 32x32 pixelů) aplikace v okamžiku, když je formulář minimalizovaný.

 

2.      Umožňuje získat přístup k systémové nabídce formuláře (obr. 4).

 

 

Obr. 4 – Systémová nabídka dialogového okna

 

Systémová nabídka se objeví v okamžiku, kdy klepnete na ikonu levým tlačítkem myši. V systémové nabídce se nachází několik příkazů: Restore (Obnovit velikost okna), Move (Přemístit okno), Size (Změnit velikost okna), Minimize (Minimalizovat okno), Maximize (Maximalizovat okno) a Close (Zavřít okno). Položka Restore je implicitně neaktivní (zabarvená šedě), ovšem její stav se změní poté, co bylo dialogové okno maximalizováno nebo minimalizováno.   

 

Kromě ikony se v titulkovém pruhu formuláře zvyčejně objevuje jistý textový řetězec, resp. textové řetězce. Textovým řetězcem standardně bývá název samotné aplikace společně s určením její verze. V titulkovém pruhu se však mohou, kromě názvu a verze aplikace, objevovat také další informace (je tedy jenom na programátorovi, jaké informace považuje za tak důležité, aby je umístil do titulkového pruhu hlavního formuláře). Na pravé straně titulkového pruhu formuláře se standardně nacházejí tři tlačítka, která slouží pro změnu stavu formuláře: tlačítko Minimize (Minimalizovat), tlačítko Maximize (Maximalizovat) a tlačítko Close (Zavřít). Pokud není výslovně určeno jinak, jsou zobrazena všechna tři tlačítka, a tudíž může při práci s formulářem dojít k jeho maximalizaci, minimalizaci či zavření.

 

 

·         Aktivní plocha formuláře – jde o plochu formuláře, na kterou můžete umístit instance ovládacích prvků a komponent. Aktivní plochu formuláře získáme, když od celkové plochy formuláře odečteme okraje okna a plochu, kterou zaplňuje titulkový pruh.

 

·         Okraje formuláře – slouží pro snadnou modifikaci šířky a výšky formuláře.

 

Na závěr dnešní části si ukažme komplexní pohled na formulář (obr. 5).

 

 

Obr. 5 – Komplexní pohled na formulář

 

 

Ján Hanák