Pavel  a  Antonφn  VraniΦtφ

www.sweb.cz/lukas.krajicek/novarise

 

Pavel Vranick²	Antonφn Vranick²

Äivot a dφlo Pavla a Antonφna Vranick²ch nßle₧φ do obdobφ tzv. hudebnφho klasicismu, kter² sahß od poloviny osmnßctΘho stoletφ do poΦßtku stoletφ devatenßctΘho. Byli tedy souΦasnφky slavnΘho trojhv∞zdφ vφde≥sk²ch hudebnφch skladatel∙ Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena, se kter²mi je spojoval nejen um∞leck² osud, ale takΘ hlubokΘ lidskΘ p°ßtelstvφ. Jejich um∞leckß drßha je pozoruhodnß p°edevÜφm tφm, ₧e nevyÜli  z muzikantskΘho rodu.

Pavel Vranick²

(30. prosince 1756 v NovΘ ╪φÜi - 26. zß°φ 1808 ve Vφdni) 

Po ukonΦenφ ni₧Üφch t°φd latinskΘ Ükoly v NovΘ ╪φÜi se osudy obou brat°φ na n∞kolik let rozd∞lily. Jako v ka₧dΘ m∞Ü¥anskΘ rodin∞  (Novß ╪φÜe m∞la postavenφ m∞sta potvrzenΘ krßli a jejφ svobodnφ obΦanΘ se honosili oznaΦenφm "m∞Ü¥an"), tak rovn∞₧ u rodiΦ∙ Vranick²ch byla cti₧ßdost, aby nejstarÜφ synovΘ zφskali vzd∞lßnφ zaruΦujφcφ spoleΦensk² vzestup rodu. Pavel byl p°edurΦen pro teologii a poslßn na jezuitskΘ gymnßzium do Jihlavy, kde v letech 1770 - 1772 studoval poetiku a rΘtoriku, co₧ byla pßtß a Üestß t°φda latinskΘ Ükoly. Na podzim roku 1772 odchßzφ do Olomouce a na tamnφ univerzit∞ se zapisuje na filozofii, jejφ₧ absolutorium bylo (podle na°φzenφ Marie Terezie z roku 1747) podmφnkou pro zahßjenφ studia teologie (a takΘ medicφny). V roce 1776 se jako dvacetilet² objevuje ve Vφdni a teologii zaΦφnß skuteΦn∞  studovat. V tΘ dob∞ se seznßmil s Josefem Martinem Krausem, dvornφm kapelnφkem a pozd∞ji °editelem opery ve Stockholmu, kter² v mladΘm klerikovi poznßvß mimo°ßdn² talent, zaΦφnß jej vyuΦovat hudebnφ teorii a kompozici a souΦasn∞  nalΘhav∞  p°emlouvat, aby teologii opustil a v∞noval se v²hradn∞  hudb∞ . Pavel i p°es nespornΘ ·sp∞chy, kterΘ jako hudebnφk m∞l nejen v kn∞₧skΘm seminß°i (zde byl jmenovßn seminßrnφm °editelem hudby), ale takΘ ve vφde≥skΘ spoleΦnosti (byl vyhledßvan²m dirigentem), Krausov²m slov∙m p°φliÜ nev∞°il a studia teologie zanechal a₧ tΘm∞° p°ed zßv∞rem. To bylo v roce 1780, kdy jako 24let² byl p°ijat na mφsto houslisty v kapele knφ₧ete MikulßÜe Esterhßzyho v Eisenstadt∞. A to n∞co znamenalo! V Φele esterhßzyovskΘ zßmeckΘ kapely nestßl nikdo jin² ne₧ sßm Joseph Haydn a ten kolem sebe soust°edil pouze prvot°φdnφ hudebnφky. Nenφ proto divu, ₧e tento soubor, v jeho₧ °adßch hrßlo nemalΘ mno₧stvφ ╚ech∙, nßle₧el v tehdejÜφm rakouskΘm mocnß°stvφ k t∞m nejv∞hlasn∞jÜφm a ₧e knφ₧e Esterhßzy byl na svoje hudebnφky pat°iΦn∞  hrd².

     Pavlova volba mezi zajiÜt∞nou existencφ p°φsluÜnφka duchovnφho stavu a nejist²m ₧ivobytφm profesionßlnφho hudebnφka (vzpom∞≥me na neustßlΘ existenΦnφ potφ₧e, se kter²mi se pot²kala °ada vynikajφcφch hudebnφch um∞lc∙ tΘ doby vΦetn∞  Mozarta a Beethovena) p°edstavuje zajφmavou a doposud nevysv∞tlenou kapitolu jeho ₧ivota. Zdß se, ₧e vßÜe≥ k hudb∞ sama o sob∞  tento jist∞ odvß₧n² krok (udßl se jeÜt∞ za ₧ivota otcova) uspokujiv∞  nevysv∞tlφ. Obojφ bylo toti₧ velmi dob°e sluΦitelnΘ a nebyl by prvnφm ani poslednφm ·sp∞Ün²m hudebnφkem-kn∞zem. D∙vody byly jist∞  jinΘ a le₧ely spφÜe v mimohudebnφ oblasti. O Pavlovi vφme, ₧e byl zednß°em a to dosti v²znamn²m. Spolu s Wolfgangem Amadeem Mozartem byl Φlenem jednΘ z p°ednφch vφde≥sk²ch zednß°sk²ch l≤₧φ ("Zur gekr÷nten Haffnung") a k ideov²m a etick²m princip∙m zednß°skΘho hnutφ se hlßsil takΘ svou tvorbou. Nenφ proto vylouΦeno, ₧e duchem tehdy m≤dnφho volnomyÜlenkß°stvφ byl zasa₧en ji₧ v pr∙b∞hu teologick²ch studiφ a ₧e zßsady novΘho uspo°ßdßnφ a fungovßnφ sv∞ta imponovaly mladΘmu klerikovi vφce ne₧ perspektiva ₧ivota v podmφnkßch tuhΘ disciplφny. Smysl pro "nekßze≥" a nedbßnφ spoleΦensk²ch ohled∙ stojφ ostatn∞  i za jin²mi Pavlov²mi ₧ivotnφmi situacemi. Byl bezesporu silnou osobnostφ a tento povahov² rys sehrßl p°i rozhodovßnφ o zm∞n∞ ₧ivotnφ orientace jist∞  nezanedbatelnou roli.

     V eisendstadtskΘ kapele setrval p∞t let. V tΘto dob∞  se sblφ₧il s Josephem Haydnem, kter² si mladΘho a telentovanΘho hudebnφka oblφbil, a jak sv∞dΦφ dedikace na titulnφm listu Pavlovy Symfonie C dur, op. 2 (kde je Pavel Vranick² oznaΦovßn jako "Θleve du CΘlebre Haydn" - ₧ßk slavnΘho Haydna), byl Pavlovi rßdcem a uΦitelem takΘ v jeho Φinnosti kompoziΦnφ. V roce 1785 - tedy ve sv²ch 29 letech (!), byl Pavel Vranick² jmenovßn °editelem obou dvornφch divadel ve Vφdni a stßl (°eΦeno dneÜnφmi slovy) v Φele prvnφ opernφ scΘny v tehdejÜφm rakouskΘm mocnß°stvφ. Tuto funkci zastßval pln²ch 23 let a₧ do svΘ smrti. v roce 1808. Pavel Vranick² byl ₧enat². O₧enil se pom∞rn∞  pozd∞, a₧ v roce 1793, tedy ve sv²ch 37 letech s Mariφ Annou rozenou Mottovou. Nenφ znßmo, ₧e by m∞li d∞ti, s nejv∞tÜφ pravd∞podobnostφ nikoliv.

 

( Pohled na novo°φÜsk² klßÜter, klßÜternφ pivovar a Φßst zahrady. P°etiÜt∞no z katastrßlnφ mapy pochßzejφcφ z roku 1860. )

 

     Pavel Vranick² byl skladatelem neobyΦejn∞  plodn²m a v²znamn²m. P°esn² soupis celΘho dφla sice neexistuje, ale ze seznam∙ uvßd∞n²ch r∙zn²mi studiemi, p°φruΦkami d∞jin hudby, slovnφky apod. zjiÜ¥ujeme, ₧e zasahoval tΘm∞° do vÜech obor∙, tehdejÜφ kompoziΦnφ praxe. Vφme nejmΘn∞ o osmi operßch, p∞ti baletech a o hudb∞ k °ad∞ Φinoher. Sklßdal kantßty, je autorem n∞kolika desφtek symfoniφ a velkΘho mno₧stvφ skladeb komornφ hudby - smyΦcov²ch a dechov²ch, asi 58 smyΦcov²ch kvartet, °ady klavirnφch sonßt apod. Byl skladatelem velmi vyhledßvan²m a oblφben²m. Hudbu psal nejen pro knφ₧ete Esterhßzyho, ale n∞kterΘ skladby si u Pavla VranickΘho objednala sama cφsa°ovna Marie Terezie - a to muselo b²t p°ed rokem 1780 (kdy um°ela), tedy jeÜt∞ za dob Pavlov²ch studiφ teologie. ╪ada jeho skladeb vyÜla tiskem u p°ednφch nakladatelsk²ch firem v celΘ Evrop∞, v∞tÜina skladeb je vÜak  v rukopisech a le₧φ rouztrouÜena po soukrom²ch sbφrkßch a archφvech. ZvlßÜ¥ v²mluvn²m dokladem proslulosti Pavla VranickΘho a ocen∞nφ jeho skladatelskΘho um∞nφ je jist∞ ta skuteΦnost, ₧e slavn² n∞meck² bßsnφk, filozof a v∞dec Johann Wolfgang Goethe (1749 - 1832) po₧ßdal Pavla, aby slo₧il hudbu na jeho text, kter² m∞l b²t voln²m pokraΦovßnφm (jak²msi druh²m dφlem) tehdy populßrnφ Mozartovy opery "Kouzelnß flΘtna". Z obou dopis∙, kterΘ Goethe v tΘto zßle₧itosti Pavlu VranickΘmu napsal, se dochoval pouze prvnφ z 24. ledna 1796 a v n∞m m∙₧eme Φφst tato lichotivß slova: "Z p°ilo₧enΘ stati poznßte, co mo₧no od textu opery, na n∞j₧ se ptßte, oΦekßvat. P°eji si brzkou zprßvu od Vßs, jestli jsou °editelstvφ divadla moje podmφnky vφtßny. Potom bych za°φdil, abych prßci brzy dokonΦil. Bylo by mi p°φjemnΘ, abych se tφm spojil s mu₧em tak dovedn²m. Sna₧il jsem se, abych skladateli poskytl nejÜirÜφ pole a abych se propletl vÜemi bßsnick²mi zp∙soby od nejvyÜÜφho pocitu k nejlehΦφmu ₧ertu. Zatφm Vßm p°eji vÜe nejlepÜφ."

   SkladatelskΘho v∞hlasu dosßhl Pavel Vranick² zejmΘna dv∞ma dφly: operou "Oberon, krßl Elf∙" a "Velkou charakteristikou symfoniφ na slßvu mφru s franzouzskou republikou". Opera Oberon byla slo₧ena pro Vφde≥, kde m∞la v roce 1789 premiΘru. AvÜak ji₧ nßsledujφcφho roku byla jako korunovaΦnφ opera zlat²m h°ebem hudebnφho programu velkolep²ch oslav u p°φle₧itosti korunovace Leopolda II. na n∞meckΘho cφsa°e. A b²t autorem korunovaΦnφ opery byla tehdy pocta velmi v²znamnß. Oberonem si Pavel Vranick² zφskal celou tehdejÜφ Evropu. V rßmci korunovaΦnφch slavnostφ byla opera hrßna b∞hem Üesti t²dn∙ nejmΘn∞ Φty°iadvacetkrßt (zcela zastφnila nap°. Mozartova opera ┌nos ze serailu, tehdy ve Frankfurtu rovn∞₧ dßvanou) a potom se rozb∞hla do sv∞ta: Hamburk, Krßlovec (dneÜnφ Kaliningrad), VaÜava, Stockholm a velkΘ usp∞chy slavila v tehdejÜφm Petrohrad∞  a v Moskv∞. Nezaslou₧en∞  stojφ stranou zejmΘna Pavlovo dφlo symfonickΘ, kterΘ svou tendencφ k programovosti nese ji₧ z°etelnΘ rysy probouzejφcφho se romantismu. Nachßzφme v n∞m prvky p°edznamenßvajφcφ n∞kterΘ postupy dovedenΘ k dokonalosti a₧ v pozd∞jÜφch symfoniφch Beethovenov²ch. Ji₧ zmφn∞nß symfonie C dur, naz²vanß krßtce "RevoluΦnφ", je po hudebnφ strßnce zajφmavß tφm, ₧e jejφ autor nahradil volnou v∞tu smuteΦnφm pochodem, a to deset let p°ed vznikem 3. symfonie Ludwiga van Beethovena zvanΘ Eroica. ZnßmΘ se ovÜem toto dφlo stalo proto, ₧e skladba s tak odvß₧n²m titulem (vznikla v roce 1793, tedy Φty°i roky po revoluci, kterß ot°ßsla sebev∞domφm vÜech evropsk²ch monarch∙) byla ve Vφdni policejn∞  zakßzßna - byla toti₧ pova₧ovßna za politickou provokaci. VyÜla tiskem roku 1797, ale v sousednφm Bavorsku.

Antonφn Vranick²

(13. Φervna 1761 v NovΘ ╪φÜi - 6. srpna 1820 ve Vφdni) 

Äivotnφ osudy mladÜφho Antonφna nebyly ji₧ tak pestrΘ a vyvφjely se pod nesporn²m vlivem Pavlov²m. Na rozdφl od Pavla vyskytuje se v Antonφnov∞ ₧ivotopise vφce "bφl²ch mφst" a mΘn∞ pevn²ch bod∙. Platφ to zejmΘna o prvnφ fßzi jeho ₧ivota, a₧ do jmenovßnφ zßmeck²m kapelnφkem u knφ₧ete Maxmilißna z Lobkovic. TakΘ on navÜt∞voval ni₧Üφ t°φdy latinskΘ klßÜternφ Ükoly v NovΘ ╪φÜi, avÜak na rozdφl od Pavla nevφme, kde navÜt∞voval dalÜφ t°φdy. V Jihlav∞ asi ne, proto₧e jezuitsk² °ßd byl v roce 1773 zruÜen a spolu s nφm takΘ jeho Ükolskß za°φzenφ. Antonφnovu stopu proto zachycujeme a₧ v roce 1779, kdy se zapisuje do prvnφho roΦnφku studia filozofie na olomouckΘ univerzit∞, v letech1778-1782 p°emφst∞nφm do Brna. V archφvu olomouckΘ univerzity nachßzφme n∞kolik doklad∙ k Antonφnovu brn∞nskΘmu pobytu. Jsou to katalogy posluchaΦ∙ a zßznamy o v²sledcφch zkouÜek z jednotliv²ch p°edm∞t∙. Podle t∞chto parametr∙ zjiÜ¥ujeme, ₧e Antonφn studoval a₧ do roku 1782 prßva a ₧e byl studentem poctiv²m a piln²m, proto₧e jeho v²kony u zkouÜek byly oce≥ovßny nejvyÜÜφ znßmkou. Po roce 1782 Antonφn op∞t mizφ z dohledu a okolo roku 1785 se objevuje ve Vφdni (na Pavl∙v popud?), a to ji₧ s rozhodnutφm v∞novat se v²hradn∞ hudb∞. O jeho hudebnφ p°φprav∞ p°ed p°φchodem do Vφdn∞ vÜak mnoho nevφme. Pavel Vranick² pφÜe v jednom ze sv²ch dopis∙ (z roku 1799), ₧e zßklady hry na housle zφskal Antonφn od n∞ho a ₧e ji₧ ve dvanßcti letech (tedy jeÜt∞ doma v NovΘ ╪φÜi) byl velmi zruΦn²m houslistou. Rozhodn∞ se musel b∞hem studiφ gymnazißlnφch i za studiφ v Brn∞ velmi piln∞ v∞noval hudb∞, musel b²t n∞k²m veden a musel mφt takΘ jistΘ ·sp∞chy, kterΘ ho pravd∞podobn∞ p°ivedly na myÜlenku v∞novat se po vzoru svΘho bratra v²hradn∞ hudb∞. Po p°φchodu do Vφdn∞ se Antonφnovi dostalo (z°ejm∞ zßsluhou Pavlovou) p°φle₧itosti studovat u t∞ch nejlepÜφch uΦitel∙. Koho jinΘho si mohl mlad² a zaΦφnajφcφ skladatel p°ßt vφce ne₧li  Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Johanna Georga Albrechtsbergera? Äe Antonφn byl zruΦn²m houslistou, bylo ji₧ °eΦeno. Nenφ prodo divu, a spolu se sv²m bratrem Pavlem a Franzem Lamottem v∙dΦφ osobnostφ tzv. novΘ vφde≥skΘ houslovΘ Ükoly. Napsal houslovou Ükolu a jako uΦitel vychoval celou °adu vynikajφcφch houslist∙, z nich₧ jmenujeme proslavenΘ virtuosy Josefa Pichla (rodßka z jihoΦeskΘ Bechyn∞( a Ignßce Schuppanzingha, primßria slavnΘho RazumovskΘho kvarteta, p°φtele Beethovena a Schubertova. V roce 1792 (tedy ve sv²ch 31 letech) se Antonφn Vranick² o₧enil s Annou Mariφ rozenou Erhardovou a to je prakticky vÜe, co o jeho ₧ivot∞ vφme od p°φchodu do Vφdn∞ v roce 1785 a₧ do roku 1794, kdy byl jmenovßn maestrem zßmeckΘ kapely knφ₧ete Maxmilißna z Lobkovic. V tΘto funkci strval a₧ do svΘ smrti v roce 1820. Se sv²m zam∞stnavatelem, kter² zastßval u cφsa°skΘho dvora °adu vysok²ch funkcφ, se pravideln∞ pohyboval mezi Vφdnφ, hlavnφm lobkovick²m sφdlem Roudnicφ nad Labem, Prahou, Bφlinou v ╚echßch a zßmkem Jeze°φ, kde m∞l koupen² domek. Po smrti svΘho p°φznivce a v neklidn²ch dobßch napoleonsk²ch vßlek bylo hmotnΘ postavenφ Antonφna VranickΘho ot°eseno. M∞l poΦetnou rodinu a jeho zdravotnφ stav se neustßle zhorÜoval. Nenφ proto divu, ₧e m∞l starosti jak se zabezpeΦenφm rodiny, tak o budoucnost sv²ch d∞tφ. Ty vÜak zaopat°il dob°e - - vÜechny se staly v²znamn²mi hudebnφky. NejstarÜφ syn Antonφn byl virtuosem na violoncello a Φlenem dvornφho divadla ve Vφdni. Druh² syn Bed°ich byl virtuosem na housle a rovn∞₧ Φlenem dvornφho divadla ve Vφdni. Dcery Karolφna a Anna byly proslavenΘ zp∞vaΦky (a takΘ krßsky) a zejmΘna Karolφna nßle₧ela k nejlepÜφm zp∞vaΦkßm svΘ doby. ZvlßÜt∞ na jejφ ·sp∞ch byl otec Antonφn velmi hrd² a v korespondenci se sv²m zam∞stnavatelem nikdy neopomenul pochlubit se jejφmi ·sp∞chy. Korespondence mezi  Antonφnem Vranick²m a knφ₧etem Maxmilißnem z Lobkovic je velmi bohatß, co₧ p°i neustßlΘ nep°φtomnosti knφ₧ete nenφ divu, a pro p°iblφ₧enφ osobnosti Antonφnovy velmi pouΦnß. Dosv∞dΦuje nejen jejich vzßjemn² p°ßtelsk² vztah, ale takΘ to, ₧e Antonφn po₧φval velkΘ d∙v∞ry svΘho zam∞stnavatele, kter² ho pov∞°oval i jin²mi ne₧ um∞leck²mi ·koly. Antonφn byl z°ejm∞ zdatn² a spolehliv² takΘ jako organizßtor. Zdß se, ₧e lΘta strßvenß studiem prßv naÜla svoje uplatn∞nφ. Ale jeÜt∞ jeden rys m∙₧eme z dopis∙ vyΦφst. Knφ₧e Lobkovic byl Φlov∞k um∞nφmilovn² a vßÜniv∞ miloval hudbu. Nechßval si proto ve zprßvßch referovat o novinkßch z vφde≥skΘho hudebnφho ₧ivota a Antonφn Vranick² vstupoval do role kritika d∞l sv²ch koleg∙. A je nutno °φci, ₧e byl kritikem bystr²m a v∞cn²m. Ke konci svΘho ₧ivota byl jmenovßn °editelem orchestru dvornφ opery, od roku 1814 byl pov∞°en vedenφm orchestru divadla Na Vφde≥ce a v letech 1812 a₧ 1814 vedl c. k. hudebnφ nakladatelstvφ dvornφho divadla. Zem°el 6. srpna 1820 v lobkovickΘm dom∞ na èpitßlskΘm nßm∞stφ ve Vφdni.

     V²znam tvorby Antonφna VranickΘho spoΦφvß p°edevÜφm v hudb∞  nßstrojovΘ - komornφ a orchestrißlnφ. Vypl²vß to z jeho funkce, proto₧e jako zßmeck² kapelnφk m∞l povinnost psßt hudbu pro domßcφ pot°ebu, tj. p°edevÜφm pro muzicφrovßnφ Φlen∙ knφ₧ecφ rodiny, pro r∙znΘ spoleΦenskΘ p°φle₧itosti (svßtky a narozeniny p°φsluÜnφk∙ knφ₧ecφ rodiny, svatby, zasnoubenφ, lovy apod.), tuto hudbu nacviΦovat a provßzet. Proto nep°ekvapuje, ₧e p°evlßdß hudba komornφ: klavφrnφ skladby, dueta a tria, desφtky smyΦcov²ch kvartet∙ apod. Dßle napsal asi 14 symfoniφ, 14 koncert∙ pro housle, koncerty pro dalÜφ smyΦcovΘ nßstroje, hudbu taneΦnφ (menuety), loveckΘ pochody pro dechovΘ nßstroje, hudbu ke kolotoΦi apod. Na rozdφl od svΘho starÜφho bratra Pavla nenapsal ₧ßdnou operu, ale napsal n∞kolik skladeb cφrkevnφho charakteru, z nich₧ vynikajφ dv∞  orchestrßlnφ mÜe.

Oba brat°i byli spoleΦensky velmi vß₧eni a ve vφde≥sk²ch um∞leck²ch kruzφch vysoce cen∞ni. M∙₧eme °φci, ₧e v systΘmu spoleΦensk²ch vztah∙ rakouskΘho mocnß°stvφ 18. stoletφ zφskali jedno z nejvyÜÜφch mo₧n²ch postavenφ, kterΘho jako p°φsluÜnφci neÜlechtickΘ vrstvy mohli dosßhnout. ZnßmΘ je  jejich ·zkΘ p°ßtelstvφ s Ludwigem van Beethovenem a Josephem Haydnem. Beethoven si obou brat°φ nesmφrn∞  vß₧il, proto₧e oba nßle₧eli k podporovatel∙m a propagßtor∙m jeho dφla. Je nap°φklad znßmo, ₧e zßsluhou Pavlovou doÜlo k provedenφ prvnφ Beethovenovy symfonie, kterou na v²slovnΘ p°ßnφ autorovo nastudoval prßv∞ Pavel.

      Antonφn provedl s lobkovickou kapelou jako prvnφ v ╚echßch Beethovenovu 3. symfonii "Eroicu". Vynikajφcφ klavφrista a pedagog Carl Czerny ve sv²ch pam∞tech potvrzuje, ₧e oba VraniΦtφ byli Φast²mi hosty v Beethovenov∞ vφde≥skΘm byt∞ v Tiefer Graben. Velmi p°ßtelsk² pom∞r byl rovn∞₧ mezi Pavlem a seniorem klasik∙ Josephem Haydnem. Joseph Haydn se o Pavla velice zaslou₧il, zejmΘna na poΦßtku jeho drßhy v Eisenstadt∞, a nenφ vylouΦeno, ₧e p°isp∞l k Pavlovu jmenovßnφ do vysokΘ funkce °editele orchestr∙ dvornφho divadla. Haydn si Pavla vß₧il nejen jako houslisty, co₧ dokazuje jeho podmφnka, se kterou povolil v roce 1799 provedenφ oratoria Stvo°enφ - ₧e toti₧ funkci koncertnφho mistra p°evezme Pavel Vranick² - , ale takΘ jako dirigenta. Op∞tovnΘ provedenφ tΘho₧ oratoria bylo toti₧ vßzßno podmφnkou, ₧e dφlo bude dirigovat Pavel Vranick². Pavel Vranick² se Haydnovi za p°φze≥ odvd∞Φil tφm, ₧e prosadil jeho p°ijetφ za Φlena slavnΘ SpoleΦnosti hudebnφch um∞lc∙ (Tonkⁿnstler SozietΣt), kterß se dlouho tvrdoÜφjn∞  zdrßhala p°ijmout Haydna do sv²ch °ad.

     Oba brat°i zastßvali i n∞kterΘ dalÜφ v²znamnΘ spoleΦenskΘ funkce. Pavel byl od roku 1793 tajemnφkem zmφn∞nΘ SpoleΦnosti hudebnφch um∞lc∙ a v tΘto funkci si zφskal zßsluhy o zalo₧enφ jejφ charitativnφ slo₧ky "Podp∙rnΘho spolku pro vdovy a sirotky po hudebnφch um∞lcφch". Antonφn byl sprßvcem ji₧ uvedenΘho hudebnφho nakladatelstvφ dvornφho divadla. MΘn∞ znßmo je ji₧, ₧e Pavel Vranick² prokßzal vdov∞ a d∞tem svΘho zem°elΘho p°φtele Wolfganga Amadea Mozarta °adu cenn²ch slu₧eb. Uspo°ßdal v jejich prosp∞ch n∞kolik podp∙rn²ch koncert∙ a byl zprost°edkovatelem mezi vdovou a nakladatelem AndrΘm p°i jednßnφch o nakladatelsk²ch prßvech.

Vφce o ₧ivot∞  Pavla a Antonφna Vranick²ch nenφ doposud znßmo. Ani nevφme, jak² byl jejich vztah k rodnΘ NovΘ ╪φÜi v dob∞, kdy ji₧ byli v∞hlasn²mi skladateli. V p°φpad∞ Antonφnov∞ se dß oΦekßvat, ₧e p°i ka₧doroΦnφch p°ejezdech z Vφdn∞ do Roudnice a zp∞t (v₧dy na ja°e a na podzim), kterΘ se uskuteΦ≥ovaly na trase Vφde≥ - Znojmo - Jihlava - Praha, si mohl dovolit malou zajφ₧∩ku do NovΘ ╪φÜe k nßvÜt∞v∞ rodiΦ∙ a sourozenc∙. Po roce 1802 byly tyto kontakty tΘm∞° jistΘ - v₧dy¥ majitelem d∙le₧itΘ "p°ep°a₧nφ" stanice a zßjezdnφho hostince (dnes bychom °ekli motelu) "U bφlΘho and∞la", le₧φcφho p°φmo na cφsa°skΘ silnici, byl jeho mladÜφ bratr FrantiÜek. Z jednΘ poznßmky ve zmi≥ovanΘm osobnφm denφku opata Jana Pelikßna vφme, ₧e jeho p°edch∙dce b∞hem sv²ch n∞kolika pobyt∙ ve Vφdni, kde jednal o majetkov²ch v∞cech tehdy velmi siln∞ zadlu₧enΘho novo°φÜskΘho klßÜtera, bydlφval u Pavla VranickΘho. ZajφmavΘ takΘ je, ₧e v novo°φÜskΘm hudebnφm archφvu se nachßzφ pouze jeden smyΦcov² kvartet Pavla VranickΘho, kter² byl do fondu za°azen a₧ v 19. stoletφ, tedy po jeho smrti.

     DalÜφ zprßvy o ₧ivot∞ obou brat°φ jsou ukryty v r∙zn²ch druzφch pφsemnostφ, v dopisech, ·Φtech, programech koncert∙ a opernφch p°edstavenφ, matrikßch apod. Ty jsou bohu₧el z v∞tÜφ Φßsti mimo ·zemφ naÜeho stßtu, hlavn∞ ve Vφdni. Je to z d∙vod∙, proΦ naÜe znalosti o jejich ₧ivot∞ a dφle jsou stßle tak ·tr₧kovitΘ, nesouvislΘ a ne·plnΘ. P°ed Φeskou muzikologiφ stojφ proto nemal² ·kol - dokonΦit zhodnocenφ rozsßhlΘho dφla obou skladatel∙. Existujφ sice dφlΦφ prßce, zab²vajφcφ se n∞kter²mi obory Φinnosti jak Pavla, tak Antonφna, avÜak do souhrnnΘ prßce, kterß by p°inesla alespo≥ spolehliv² p°ehled jejich dφla, je jeÜt∞ hodn∞ daleko. P°edevÜφm je nutno z p°φtmφ hudebnφch archφv∙vynΘst na sv∞tlo jejich doposud neznßmou a vynikajφcφ hudbu. Jejφ znovuo₧ivenφ by m∞lo v²znam nejen pro ocen∞n∞nφ umu obou naÜich rodßk∙, ale bylo takΘ ku prosp∞chu hlubÜφho poznßnφ a propagace ΦeskΘ hudebnφ kultury 18. stoletφ.