Otokar B°ezina

www.sweb.cz/lukas.krajicek/novarise

(vl. jm. Vßclav Jebav²)

(13.9. 1868 PoΦßtky - 25.3. 1929 Jarom∞°ice nad Rokytnou)

rodn²  domek v PoΦßtkßch ( druh² zleva )

Bßsnφk vlastnφm jmΘnem Vßclav Jebav², se narodil v poΦßtkßch 13. zß°φ 1868. Po maturit∞ na telΦskΘ reßlce 1887 uΦil od 16. zß°φ 1887 do 15. Φervence 1888 na obecnΘ Ükole v JinoÜov∞. Zde se n∞kolikrßt setkßval s bßsnφ°kou a pracovnicφ ₧enskΘho hnutφ Elleonorou Pammrovou. T°i tato setkßnφ popsal letmo v dopisech svΘmu p°φteli FrantiÜku Bauerovi. Nechßvß se pozvat i do rodiny revφrnφka Pammra. Na zßklad∞ rodinnΘho vyprßv∞nφ ho navÜt∞vuje i nejstarÜφ Pammrova dcera Anna (*1860). Duchovnφ pouto, kterΘ se na zßklad∞ tohoto setkßnφ vytvo°ilo, vydr₧elo - s odmlkami v korespondenci - a₧ do bßsnφkovi smrti. Roku 1888 slo₧il V. Jebav² dopl≥ovacφ uΦitelskou zkouÜku dosp∞losti. Od 30. listopadu tΘho₧ roku do 31. srpna 1901 uΦφ v NovΘ ╪φÜi. Zde se p°ßtelφ s lΘka°em Karlem K°iv²m, lesnφkem Jaroslavem Otcem, socha°em FrantiÜkem Bφlkem a knihovnφkem a pozd∞jÜφm opatem klßÜtera premonstrßt∙. P. Norbertem Drßpalφkem. Ten mu umo₧nil p°φstup do bohatΘ klßÜternφ knihovny ze vzßjemn²ch rozhovor∙ a studia se rodil pozoruhodn² bßsnφk a myslitel Otokar B°ezina. Rozhodujφcφm impulsem tΘto p°em∞ny byla pro n∞j matΦina smrt 22. ·nora 1890. Po ne·sp∞ÜnΘ snaze o uΦitelskΘ mφsto v T°ebφΦi je Otokar B°ezina p°emluven °editelem Ükol v Jarom∞°icφch, Josefem MouΦkou a podßvß si tam ₧ßdost o p°ijetφ. Od 1. zß°φ 1901 do 31. srpna 1905 je uΦitelem na chlapeckΘ m∞Ü¥anskΘ Ükole, od 1. zß°φ 1905 do 1. ·nora 1925 na dφvΦφ m∞Ü¥anskΘ Ükole. P°estoupil jsem na nßvrh °editele Josefa MouΦky, kter² si vÜiml, jak v²uka, dozory a nezvedenost starÜφch ₧ßk∙ milovanΘho mistra obt∞₧ujφ. Vymohl mu i n∞kolik zdravotnφch dovolen²ch. Koncem roku 1917 mu takΘ opat°il byt v novostavb∞ peka°e Knesla - dnes je to muzeum Otokara B°eziny. Vzniklo krßtce po B°ezinov∞ smrti jako prvnφ literßrnφ pamßtnφk na Morav∞. 25. Φervna 1913 byl B°ezina zvolen dopisujφcφm Φlenem ╚eskΘ akademie. Jejφm °ßdn²m Φlenem byl od 23. kv∞tna 1923. To byl ji₧ Φtvrt² rok Φestn²m doktorem Karlovy univerzity. Roku 1922 odmφtß mφsto, nabφzenΘ filosofickou fakultou Masarykovy univerzity v Brn∞. Umφrß v pond∞lφ 25. b°ezna 1929 v 11 hodin a 35 minut v Jarom∞°icφch nad Rokytnou.

        Ükola v NovΘ ╪φÜi v roce 1889 

     P°ispφval zprvu p°evß₧n∞  pr≤zou do Orla a MoravskΘ orlice (pod pseud. Vßclav DanÜovsk²), verÜi a pozd∞ji eseji do Nivy, Modernφ revue, Rozhled∙, Lumφru, Voln²ch sm∞r∙, NovΘho ₧ivota, NovΘho kultu, Sbornφku pro filosofii, mystiku a okultismus, Kalendß°e nezßvislΘho d∞lnictva aj.

Ranß B°ezinova tvorba, podnφcenß Φetbou a vlastenck²m prost°edφm telΦskΘ reßlky, opφrala se o patos b∞₧nΘ rΘtorickΘ poezie a ani pozd∞jÜφ drobnΘ pr≤zy nevyboΦoval z b∞₧nΘho dobovΘho zobrazenφ duÜevnφch nßlad  (D∙le₧it² den ze ₧ivota p°φÜtipkß°e, Prot∞jÜφ okno). Po nßhlΘ smrti obou rodiΦ∙ r. 1890 vÜak B°ezina zcela prom∞nil svΘ um∞leckΘ cφle. P°itahovaly ho otßzky smyslu ₧ivota, kterΘ si sna₧il osv∞tlit rozsßhl²m studiem soudobΘ literatury, starov∞k²ch kultur i p°φrodnφch v∞d.

Duchovnφ tradice kraje a studium idealistick²ch filosof∙ a st°edov∞k²ch mystik∙ vtiskly B°ezinovu pohledu na sv∞t metafyzick² rßz. ╚etbou francouzk²cΘ poezie poznal modernφ symbolick² zp∙sob bßsnickΘho vyjad°ovßnφ, kter² mu nejlΘpe umo₧≥oval vyslovit vlastnφ um∞leck² zßm∞r: hledßnφ a vyjßd°enφ smyslu ₧ivota uprost°ed chaosu modernφ spoleΦnosti. B°ezinovo dφlo zrcadlφ v²raznΘ prom∞ny bßsnφkova myÜlenkovΘho v²voje. Prvnφ kniha, nazvanß p°φznaΦn∞ TajemnΘ dßlky, odkr²vß zdroje B°ezinovy bßsnickΘ osobnosti v jeho chudob∞ a osam∞lost i v touze uniknout z t∞₧kΘho ·d∞lu um∞nφm. PesimistickΘ ladd∞nφ knihy, pramenφcφ z duchovnφho rozchodu s okolnφm sv∞tem, poΦal vÜak B°ezina p°ekonßvat ve sbφrce Svφtßnφ na zßpad∞, v nφ₧ dosp∞l k pochopenφ bolesti a samoty jako nutnΘho pramene ka₧dΘho opravdovΘho poznßnφ. Mo₧nost pochopit tajemstvφ ₧ivota nenachßzφ zde na zemi, n²br₧ a₧ po smrti, kterß je mu jen p°echodem z jednΘ formy ₧ivota v jinou. Sv∙j pohled na ₧ivot B°ezina stßle prohluboval; ve sbφrce V∞try od p≤l∙odklßnφ se od osobnφho utrpenφ a zam²Ülφ se nad osudem celΘho lidstva a vytvß°φ poezii, kterß oslavuje sφly ₧ivota proudφcφ cel²m kosmem. Prom∞≥uje se i B°ezinovo chßpßnφ lidskΘho ₧ivota, na jeho₧ stavb∞ se ·Φastnφ generace mrtv²ch, ₧iv²ch i nenarozen²ch a jeho₧ smysl nynφ vidφ ve v²voji k vzßjemnΘmu pochopenφ a k lßsce. VÜeobjφmajφcφ lßska  je  B°ezinovi i klφΦem otevφrajφcφm lidstvu hranice dalÜφho poznßnφ zßkon∙ ₧ivota a p°φrody. Za Üi°itele tohoto poznßnφ a nositele stßlΘho pokroku lidstva poklßdal B°ezina zprvu hlavn∞genißlnφ jednotlivce (StavitelΘ chrßrßmu), kte°φ vidφ sv∞t v jeho skuteΦnΘ drsnosti. AvÜak v dalÜφm stadiu v²voje (Ruce) pochopil, ₧e uskuteΦn∞nφ vize o absolutnφm poznßnφ sv∞ta a o jeho p°em∞n∞ nezßvisφ jen na duchovnφ prßci jedinc∙, n²br₧na Φinnosti vÜech lidφ, i fyzicky pracujφcφch, kter²m byl doposud upφrßn podφl z duchovnφho i hmotnΘho bohatstvφ zem∞ i ·Φastenctvφ na stavb∞dokonalejÜφho sv∞ta. Pßtou sbφrkou se B°ezinova bßsnickß Φinnost v podstat∞ uzavφrß, nebo¥ dalÜφ sbφrkou bßsnφ (podle sv∞dectvφ J. Demla se m∞la jmenovat Zem∞) ji₧ nedokonΦil a trvale se odmlΦel.

Do filosovsk²ch esej∙, kterΘ osv∞tlujφ zßkladnφ tendence B°ezinovy tvorby, ulo₧il svΘ myÜlenky o um∞nφ a jeho mφst∞ v procesu poznßnφ, o stßlΘm v²voji Φlov∞ka a p°φrody, o podφlu jednotlivce a mas na v²voji spoleΦnosti, o nejvyÜÜφ spravedlnosti, o velkΘ hodnot∞ka₧dΘ p°φtomnosti apod. Je z nich patrno B°ezinovo p°esv∞dΦenφ o existenci dosud nepoznan²ch oblastφ ₧ivota i jeho chßpßnφ um∞nφ jako jedinΘho pojφtka mezi t∞mito oblastmi a reßln²m sv∞tem.

V²voj B°ezinova myÜlenφ se odrazil i ve v²voji jeho bßsnickΘho v²razu. Pravideln² r²movan² verÜ prvnφ sbφrky vyst°φdal v meditativnφ bßsnφch verÜem voln²m, umo₧≥ujφcφm Üφ°e postihnout nov² rejst°φk smyslov²ch dojm∙ a v²znamovΘ bohatstvφ myÜlenky. B°ezin∙v verÜ, dosahujφcφch mφsty sugestivnφ hudebnosti, charakterizuje kupenφ p°irovnßnφ a metafor a u₧itφ cizφch slov a odborn²ch termφn∙, Φerpan²ch zprvu p°evß₧n∞ z oblasti nßbo₧enskΘ, pozd∞ji ze vÜech oblastφ lidskΘ Φinnosti, zejmΘna oblasti v∞deckΘ, ale i z prßce venkovskΘho Φlov∞ka.

B°ezinovo dφlo podstatn∞zasßhlo do v²voje ΦeskΘho bßsnictvφ. Bßsnφk ukßzal na novΘ zobrazovacφ mo₧nosti poezie a dokßzal jφ vyjßd°it slo₧itΘ filosofickΘ myÜlenky; sv²m voln²m verÜem pak vytvo°il nov² verÜov² ·tvar, kter² p∙sobil nejen na bßsnφky devadesßt²ch let, n²br₧i na poezii let dvacßt²ch a t°icßt²ch.                                                              

UK┴ZKA TVORBY:

MODLITBA VE╚ERN═ 

╙ smrti ₧iv²ch t∞l, jφ₧ noc se stßvß dnem, svou Ü¥ßvu tajemnou lej v moji teplou krev, svou mdlobou smrtelnou mne spoutej v lo₧i mΘm, je m∞kkß nßruΦ tvß, jak bφlΘ lokty d∞v. Ty v∙ni zßzraΦnß, z nφ₧ vonφ jin² sv∞t, m∙j zemsk² ₧ivot ztaj a nadpozemsk² zvl≥ a proseb ₧ßr a Üleh, je₧ spaluje mi ret a v tvß°i rud² plß, mi v duÜi ztiÜ a spl≥!

V m²ch oΦφ tmavou svφtilnu se, svatß, schyl, lej nov² olej v ni a zapal poznßnφ, a¥ zrak∙ paprskem z°φm na tisφce mil v Üer mo°sk²ch prales∙ a v²Üφ rozplßnφ; jak krystal s krystalem se sklßdß v l∙n∞ skal, jak kv∞t∙ pletivem se pr²skß barev jas, jak ₧ivot vzbouzφ se, jen₧ v l∙n∞ hmoty spal, v bytostφ nekoneΦn² kv∞t a vφr a kvas.

A silou zv²Üenou m∙j obda° lidsk² sluch, a¥ v rezonaΦnφ nßstroj se mi prom∞nφ, jφm₧ p°elΘvßnφ Ü¥ßv a vzr∙stu skryt² ruch jak hudby tajemnΘ a¥ slyÜφm vln∞nφ; a¥ cφtφm rostlin puls i hudbu hv∞zdn²ch drßh, paprsk∙ sv∞tla lom a vzduchu rßz a Üum, mot²l∙ tich² let a v duÜφ hlubinßch myÜlenek tajn² vznik a zßpas, vφr a tlum.

Od mojφ myÜlenky odpoutej zemskou tφ₧, a¥ sv∞tla rychlostφ prostorem Ülehß v let, nad mo°φ zelenou a k°iÜ¥ßlovou °φÜ, v hloub sopek vyhaslφch i v zem∞ ₧hav² st°ed; v noc v∞Φnou propastφ a¥ bleskem zaletφm, kde z°φdel ohniv²ch se ₧iv² tryskß var, do jesky≥ plaΦφcφch, jich₧ slzy staletφm v sen tuho kamenn² pod baldach²n∙ tvar.

A v toΦen dlouhou noc, kde v∞Φn² led a snφh na skalßch k°iÜ¥ßlu polßrnφ zß°φ plß, i v jihu smav² kraj, kde odalisek smφch v zahradßch sultßn∙ jak hudba v°e a vlß, nad v°avu nßrod∙ a pouÜtφ n∞m² stesk, kde rytmem zeslßbl²m umφrß ₧itφ tep, nad ΦernΘ pralesy a horsk²ch Ütφt∙ lesk, nad zele≥ prΘriφ a zßdumΦivou step.

A¥ vÜecko obsßhnu, vÜech cφle drah a cest, co vidφm ₧φt a m°φt a r∙st a kvΘst a zrßt, sil ₧iv²ch v∞Φn² kruh, jen₧ konstelace hv∞zd v svΘ sφt∞ navlΘkß a °φdφ vzlet a pßd, jen₧ trpφ v duÜi nßm a vonφ v lilii a modr²m plamenem nad ba₧inou se stkvφ: a¥ douÜkem jedin²m jß ₧φzniv opiji na b°ezφch v∞Φnosti se vφnem Tajemstvφ.

V mΘ t∞lo pronikni a v ka₧d² nerv a sval se z tajn²ch zdroj∙ sv²ch mi rozlej balzßmem, jak lßva vytryskni a ho° a teΦ a pal v rozkoÜφ Üφlen²ch vzplanutφ neznßmΘm; a₧ smolnou pochodnφ ₧ßdostφ ₧hav² dech na popel doho°φ tajemn²m ohn∞m tv²m, tu dechni v Φelo mΘ a usnouti mne nech v sen v∞Φn², poslednφ , z n∞ho₧ se nevzbudφm.