Jan  Novßk

www.sweb.cz/lukas.krajicek/novarise

   (8. dubna 1921 v NovΘ ╪φÜi - 17. listopadu 1984 Neu Ulm, N∞mecko)

RodiÜt∞  Jana Novßka i mφsto jeho studiφ na jezuitskΘm gymnßziu, Velehrad, jsou v²znamn²mi moravsk²mi duchovnφmi centry se starobyl²mi klßÜtery, Novß ╪φÜe navφc s tradicφ Otokara B°eziny a Velehrad se silnou tradicφ cyrilometod∞jskou. To byla mφsta Novßkova d∞tstvφ a mlßdφ. Od deseti let se uΦil na housle, od dvanßcti let na klavφru a v 17 letech zaΦal komponovat. Do oktßvy chodil na klasickΘ gymnßzium v Brn∞, kde v roce 1940 maturoval. Toto gymnßzium, v∙bec prvnφ ΦeskΘ gymnßzium v Brn∞, bylo po celou dobu svΘho trvßnφ elitnφm ·stavem s v²razn²mi humanitnφmi i nßrodnφmi tradicemi a mnoha slavn²mi ₧ßky (jmenujme alespo≥ jednoho - Karla ╚apka). Po maturit∞ nßsledovalo studium skladby na brn∞nskΘ konzervato°i u prof. B. LiÜky a klavφru u prof. F. SchΣfra. Konzervato° absolvoval Jan Novßk a₧ v roce 1946, proto₧e hudebnφ studia musel b∞hem vßlky na dva a p∙l roku p°eruÜit a odejφt na nucenΘ prßce do N∞mecka. Po krßtkΘm studiu na AMU u prof. P. Bo°kovce odjφ₧dφ na zßklad∞  ·sp∞chu v konkursu Je₧kovy nadace jako stipendista do USA. Mnohem v²znamn∞jÜφ ne₧ setkßnφ s A. Coplandem v lΘt∞  roku 1947 v Barkshire Music Centre v Tanglewoodu (Massachusets), kterΘ nenφ ani zcela bezpeΦn∞  dolo₧eno, bylo jeho studium u Bohuslava Martin∙ v New Yorku. To m∞lo pro celo₧ivotnφ skladatelskΘ sm∞°ovßnφ J. Novßka klφΦov² v²znam. Martin∙, kter² mladΘmu skladateli podle jeho vlastnφch slov "otev°el novΘ sv∞ty", se stal jeho celo₧ivotnφ lßskou, stßlicφ, vzorem, na n∞j₧ pohlφ₧φ v₧dy s hlubokou ·ctou.                                                                                                                                                        

     Ze spojen²ch stßt∙ se vracφ Novßk zaΦßtkem roku 1948 (prßv∞  ve dnech ·norovΘho komunistickΘho puΦe) ji₧ jako dokonale vybaven² a cφlev∞dom∞ orientovan² skladatel. Lze konstatovat technickou bravuru, ustalujφcφ se jeho charakteristickΘ tv∙rΦφ rysy. Pat°φ k nim jasnost, hravost a₧ grotesknost, elegance, nepatetiΦnost, smysl pro humor, vtip pro zvukovou barvu. Skladatel tφhne k pevn²m obrys∙m, jasn²m formßm, ke klasiΦnosti Φi novoklasiΦnosti. Akcentuje taneΦnost, rytmiΦnost (Balet Svatebnφ koÜile dle Erbena, 1954; nonet Balletti ß 9, 1955; FilharmonickΘ tance, 1955-1956) a koncertantnost (Koncert pro hoboj a orchestr, 1950; Koncert pro dva klavφry a orchestr, 1955; proveden na festivalu VarÜavskß jese≥ 1956, p°iΦem₧ s≤listy byli autor se svou ₧enou EliÜkou).

     V orientaci na Martin∙, StravinskΘho a jazz naÜel Novßk sßm sebe, sv∙j um∞leck² sv∞t a credo. To ovÜem v 50. letech, zvlßÜt∞  v jejich prvnφ polovin∞, znamenalo stateΦn∞  se postavit proti krutΘmu bezohlednΘmu mocenskΘmu nßtlaku ₧danovovc∙, kte°φ u nßs tehdy ovlßdali celou kulturnφ politiku.

 

Titulnφ strana ke Kvartetu pro dv∞  trubky a dva tromb≤ny

     V roce 1949 se o₧enil - svatbu m∞l v NovΘ ╪φÜi - s EliÜkou Hanouskovou , klavφristkou, s kterou pak hrßvali na dva klavφry p°I koncertech. Vznikajφ pak zßva₧nß dφla, takΘ vytvß°φ hudbu pro filmy (Kachy≥a, Trnka, BrdeΦka aj.), pro divadlo: umuΦenφ naÜeho Pßna J. Krista, Romeo a Julie, CΘsar, Totßlnφ kurop∞nφ p°ichßzφ a₧ r. 1968, kdy se anga₧uje pro svobodn² ₧ivot a pak po vpßdu spojeneck²ch a sov∞tsk²ch vojsk volφ rad∞ji ₧φt ve svobod∞  emigraci, kam ho nßsleduje rodina, man₧elka s dv∞ma dcerami.

     Jednou z nejv²razn∞jÜφch a nej·sp∞Ün∞jÜφch a pro Novßka nejcharakteristiΦt∞jÜφch skladeb z 50. let je Capriccio (1958). Mß dv∞  verze: pro violoncello a klavφr a pro violoncello a mal² orchestr. Snoubφ se v n∞m virtuosnφ koncertantnost a brilantnφ taneΦnost. Je to t°φv∞t² cyklus s rozvrhem Allegro - Andante - Allegro. Hybnß rychlß hudba naprosto p°eva₧uje, proto₧e i uprost°ed st°ednφ v∞ty je kontrastnφ mobilnφ Φßst. JednoznaΦn∞  taneΦnφ, jazzem inspirovanß je zßv∞reΦnß v∞ta (hra synkop "jazzovΘ" harmonie, bohatΘ pou₧itφ bicφch nßstroj∙ v orchestrßlnφ verzi).

     Jan Novßk byl nejen vynikajφcφ hudebnφk, ale i latinφk a obojφ se v ₧ivot∞  prolφnalo. Na gymnßziφch klasickΘho typu studoval latinu d∙kladn∞  a krom∞  nφ i °eΦtinu. Tam se vÜak jeÜt∞  nestal tφm zbo₧≥ovatelem antiky a specißln∞ latiny. ╪φkal, ₧e gymnßzijnφ prost°edφ, ÜkolskΘ metody, studijnφ tlak, to vÜechno mu bralo chu¥ a radost, zb²vala mu povinnost. V 50. letech se vÜak z vlastnφho rozhodnutφ zaΦφnß zab²vat latinou velmi intenzφvn∞  a tento zßjem, konφΦek, ba daleko vφce ne₧ to, p°φmo nadÜenß posedlost, u₧ ho nikdy neopustφ.

     Novßk latinsky Φetl, psal, aktivn∞  hovo°il a tento jazyk ovlßdal tak suverenn∞ , ₧e v n∞m u₧ v 60. letech sßm bßsnil. Psal verÜe poetickΘ, milostnΘ, hravΘ, satirickΘ, politickΘ, polemickΘ, bojovnΘ. V Brn∞  zalo₧il latinsk² krou₧ek, v n∞m₧ bylo dovoleno mluvit v²hradn∞  latinsky. Latinu uΦil od maliΦka i svΘ dv∞  dcerky a k zßjmu o latinu vybφzel i kolegy a p°ßtele z Tv∙rΦφ skupiny A, kterou p°evzal na "Parasiti Apollinis". Po°ßdaly se tzv. "latinskΘ koncerty".

     Ji₧ z Dßnska pφÜe Ignis pro Joane Palach, skladbu, kterß je vyprovokovßna upßlenφm Jana Palacha. Po roΦnφm pobytu v Dßnsku se st∞huje do Itßlie do Rovereta a po delÜφ dob∞  kv∙li studiu d∞tφ do N∞mecka, kde v roce 1984 umφrß. Poh°ben je na vlastnφ p°ßnφ v Roveretu, na h°bitov∞  Borgo Sacco.