Vytvoříme tedy veřejnou virtuální metodu formuláře nazvanou RestrictSize s následujícím obsahem:
void __fastcall TForm1::RestrictSize(TMessage& Msg)
{
     ((POINT far *)Msg.LParam)[3].x = 300;
     ((POINT far *)Msg.LParam)[3].y = 300;
     ((POINT far *)Msg.LParam)[4].x = 400;
     ((POINT far *)Msg.LParam)[4].y = 400;
     TForm::Dispatch(&Msg);
}
a budeme se snažit namapovat zprávu WM_GETMINMAXINFO na naši metodu RestrictSize, která zajistí, že šířka a výška formuláře se musí pohybovat mezi 300 a 400. Pokud formulář přijme zprávu WM_GETMINMAXINFO, pak naše metoda změní informace zprávy o maximálním a minimálním rozměru okna a voláním Dispatch je tato upravená zpráva předána současné obsluze události objektu formuláře. Následuje výpis deklarace typu formuláře, ve kterém je uvedeno požadované mapování:
class TForm1 : public TForm
{
__published: // IDE-managed Components
        TLabel *Label1;
        TLabel *Label3;
        TLabel *Label2;
        TLabel *Label4;
        void __fastcall FormResize(TObject *Sender);
private: // User declarations
public:  // User declarations
        virtual __fastcall TForm1(TComponent* Owner);
        void virtual __fastcall RestrictSize(TMessage& Msg);
// Toto mapování mapuje zprávu WM_GETMINMAXINFO na funkci RestrictSize
BEGIN_MESSAGE_MAP
MESSAGE_HANDLER(WM_GETMINMAXINFO,TMessage,RestrictSize)
// Zde lze přidat další mapované zprávy.
END_MESSAGE_MAP(TForm)
};
Nyní, když aplikaci přeložíme a spustíme, vidíme, že velikost okna lze měnit pouze v zadaných mezích. Obdobně je možno provést mapování dalších zpráv Windows. K mapování jsou použita makra BEGIN_MESSAGE_MAP, MESSAGE_HANDLER a END_MESSAGE_MAP.