╪eÜenφ kontrolnφch otßzek:

1. Ano a ne. VÜechny objekty vytvo°enΘ pomocφ new musφ mφt odpovφdajφcφ delete, jinak nezruÜenΘ objekty stßle zabφrajφ mφsto v pam∞ti. N∞kterΘ objekty ale mohou mφt nad°φzenΘ objekty, kterΘ mohou takΘ provßd∞t ruÜenφ sv²ch pod°φzen²ch objekt∙.
2. To zßvisφ na objektu. VelkΘ objekty je vhodnΘ vytvß°et v hromad∞ a malΘ objekty m∙₧eme vytvß°et v zßsobnφku.
3. P°ekryvnΘ funkce jsou funkce stejnΘho jmΘna, kterΘ se ale liÜφ poΦtem a typy parametr∙. Obvykle provßd∞jφ stejnΘ operace, ale s jin²mi typy dat.
4. Vlo₧enΘ funkce je vhodnΘ pou₧φvat pro velmi krßtkΘ funkce, z°φdka pou₧φvanΘ funkce nebo funkce, u kter²ch je d∙le₧itΘ rychlΘ provedenφ.
5. Ukazatel je prom∞nnß, kterß obsahuje adresu jinΘ prom∞nnΘ nebo objektu.
6. Dereference ukazatele znamenß zφskßnφ hodnoty prom∞nnΘ, na kterou ukazatel ukazuje a ne hodnoty ukazatele samotnΘho.
7. Ukazatel na prßv∞ vytvo°en² objekt.
8. Obvykle t°φdy a struktury je vhodnΘ p°edßvat odkazem.
9. KlφΦovΘ slovo const zabra≥uje modifikaci prom∞nnΘ.
10. Ne. P°ekryvnΘ funkce musφ mφt r∙zn² poΦet parametr∙ nebo r∙znΘ typy parametr∙. Tyto funkce se liÜφ pouze vracen²m typem.
11. To zßle₧φ na situaci.
12. Metoda je funkce, kterß pat°φ do t°φdy.
13. P°ekladaΦ umis¥uje cel² obsah vlo₧enΘ funkce na mφsto volßnφ funkce v p°elo₧enΘm k≤du a to poka₧dΘ, kdy₧ ve zdrojovΘm k≤du nalezne volßnφ tΘto funkce. U normßlnφch funkcφ je k≤d funkce v p°elo₧enΘm programu uveden pouze jednou.
14. Je nutno pou₧φt operßtor delete[].