JAN HUS (asi 1371 - 1415)

Narodil se v Husinci u Prachatic, studoval na Karlov∞ univerzit∞ artistickou fakultu a zφskal hodnost mistra svobodn²ch um∞nφ. Dßle studoval teologii, byl vysv∞cen na kn∞ze a p∙sobil jako pedagog Univerzity, kde byl roku 1409 zvolen rektorem. V letech 1402-1412 kßzal v BetlΘmskΘ kapli. M∞l zßsluhu na vydßnφ KutnohorskΘho dekretu (1409), jφm₧ se omezil vliv cizinc∙ na Karlov∞ univerzit∞.
V roce 1412 vystupoval proti odpustk∙m a odeÜel na Kozφ hrßdek, kde psal svΘ spisy a kßzal venkovskΘmu lidu. 1414 byl Zikmundem vyzvßn k ·Φasti na koncilu v Kostnici, kde byl 6.7. 1415 upßlen jako kacφ°. Spisy psal Φesky i latinsky. Jeho dφlo je zßkladem ΦeskΘ filosofie. Ve sv²ch dφlech kritizuje sv∞tskou moc a pape₧e, p°iΦem₧ nejvyÜÜφ normou mu je zßkon bo₧φ. Neodmφtß vzpouru a je realistou (idee a pojmy pro n∞j reßln∞ existujφ).

Dφla:
DE ECCLESIA - O C═RKVI - je kritikou cφrkve. Hus se tu opφrß o Wicliffovy nßzory. Tvrdil, ₧e hlavou cφrkve nenφ pape₧, ale Kristus. Cφrkev takΘ popuzovala prohlßÜenφ, ₧e pokud hodnostß°i ne₧ijφ podle bible, nemusφ je prav² k°es¥an poslouchat.
V▌KLAD VIERY, DESATERA A P┴TE╪E je dφlo, ve kterΘm ho rozbor t°φ nejd∙le₧it∞jÜφch modliteb vede k ·vahßm nad otßzkami mravnφho ₧ivota a kritice spoleΦnosti.
KN═ÄKY O SVATOKUPECTV═ - kritika vlivu pen∞z na cφrkev a soudobou spoleΦnost. (Odpustky, penφze za ob°ady...)
O èESTI BLUDIECH - v tomto latinsky psanΘm dφle lφΦφ vztah mezi cφrkvφ a ₧ivotem. Jsou to vlastn∞ motlitby a poznßmky napsanΘ na st∞nßch BetlΘmskΘ kaple.
POSTILA je sbφrka kßzßnφ (post illa verba = po t∞ch slovech). Dφlo je psßno Φesky.
DCERKA je dφlo psanΘ pro ₧eny, autor se tu jevφ jako rßdce, vychovatel a psycholog.
O ╚ESK╔M PRAVOPISU (De orthographia Bohemica) je spis, ve kterΘm Hus odstranil zp°e₧kov² pravopis a nahradil ho diakritick²m, ve kterΘm zavedl tzv. nabodenφΦko (dlouhΘ, krßtkΘ).
LISTY Z KOSTNICE obsahujφ Husovy dopisy p°ßtel∙m. Je pro n∞ typick² vybrouÜen² jazyk.

PETR CHEL╚ICK▌ (1390 - 1460)

Pochßzel z ji₧nφch ╚ech a byl zemanem. Nem∞l univerzitnφ vzd∞lßnφ a nezvlßdal p°φliÜ latinu. V Praze se seznßmil s dφly Wicliffa, Husa a ètφtnΘho. Odmφtal jakΘkoli nßsilφ a vystoupil s teoriφ neodporovßnφ zlu, v Φem₧ se rozchßzel s Husem. Jeho myÜlenky ovlivnily i °adu pozd∞jÜφch uΦenc∙ (Tolstoj, Masaryk).

Dφla:
O BOJI DUCHOVN═M - odmφtß t°eba i spravedlivou vßlku. U tΘto ideje setrval cel² ₧ivot.
O TROJIEM LIDU - odmφtß tu stavovsk² systΘm a hlßsß rovnost vÜech lidφ.
POSTILA je sbφrka ·vah psan²ch formou kßzßnφ - poukazuje na protiklady spoleΦnosti.
SIEì VIERY PRAVEJ - kritizuje tu morßlku, neuznßvß vyÜÜφ vzd∞lßnφ, vyjad°uje rovnost mezi lidmi a odmφtß nßsilφ.

1458 - ChelΦickΘho nßzory ovlivnily velkΘ mno₧stvφ lidφ v d∙sledku Φeho₧ vznikla skupina, kterß se rozhodla ₧φt podle jeho uΦenφ a usadila se ve vesnici Kunvald. Vedl je mnich ╪eho° KrejΦφ. Manußln∞ pracovali, odmφtali vojenskou slu₧bu, soudy a p∙vodn∞ i vyÜÜφ vzd∞lßnφ. Pozd∞ji si vytvo°ili i vlastnφ cφrkev - JEDNOTU BRATRSKOU (pozn. °φkali si brat°i a sestry - odtud nßzev). Postupn∞ zaΦali i zaklßdat Ükoly, jednota bratrskß zφskala v∞tÜφ vliv a stala se i nositelkou vzd∞lanosti. Ohlas m∞la hlavn∞ v poΦßtcφch svΘ existence. Sna₧φ se o mravnφ obrodu, nßvrat ke k°es¥ansk²m ideφm a odmφtß nßsilφ a vzpouru.

JAN ┴MOS KOMENSK▌ (1592 - 1670)

Narodil se v Nivnici na jihov²chodnφ Morav∞ v ΦeskobratrskΘ rodin∞. Jeho otec pochßzel z vesnice Komny ( odtud jmΘno Komensk² ). Brzy osi°el a starala se o n∞j jednota bratrskß. Po studiφch v N∞mecku p∙sobil jako bratrsk² kn∞z a uΦitel v P°erov∞ a Fulneku. Pob∞lohorskΘ udßlosti krut∞ zasßhly do jeho ₧ivota ( z Fulneku musel uprchnout a za moru v P°erov∞ mu zem°ela ₧ena a dv∞ d∞ti). R. 1628 byl nucen odejφt do vyhnanstvφ do polskΘho LeÜna, kde byl zvolen biskupem a pφsa°em jednoty bratrskΘ. P°i po₧ßru v LeÜn∞ p°iÜel o majetek a v∞tÜφ Φßst svΘ tvorby ( nejv∞tÜφ ztrßtou byl SLOVN═K ╚ESK╔HO JAZYKA a prßce, ve kter²ch cht∞l shrnout vÜechny v∞dnφ obory ).
P∙sobil i v Anglii, èvΘdsku, Ma∩arsku, N∞mecku a zem°el v Holandsku v Amsterodamu.

Dφla:
V 1. obdobφ tvorby psal Φesky i latinsky, v∞noval se filosofick²m a nßbo₧ensk²m text∙m.
LISTOV╔ DO NEBE - o spoleΦensk²ch rozporech pob∞lohorskΘ doby; obsahem je p∞t fiktivnφch dopis∙ od chud²ch a bohat²ch Kristovi, ve kter²ch si st∞₧ujφ na svΘ pom∞ry a vztahy. Kristus napomφnß chudΘ i bohatΘ, aby ₧ili podle bo₧φho zßkona.
TRUCHLIV▌ - o sporu vφry s rozumem
P╪EMYèLOV┴N═ O DOKONALOSTI K╪ESìANSK╔
O POEZII ╚ESK╔ - usiluje o obrodu ΦeskΘho bßsnictvφ, zavßdφ Φasom∞rn² verÜ; jde o vlastnφ bßsnickΘ pokusy, p°eklady ₧alm∙ a Katonov²ch dvojverÜφ
MOUDR╔HO KATONA MRAVN═ POU╚OV┴N═ - p°ebßsn∞nΘ latinskΘ ₧almy a pouΦenφ
POKLADY ╚ESK╔HO JAZYKA - slovnφk
LABYRINT SV╠TA A R┴J SRDCE (1631) - rozsßhlß skladba znßzor≥ujφcφ autorovu pou¥ sv∞tem, zobrazen²m alegoricky jako m∞sto. Bloudφ v n∞m a je zoufal² z ubohΘho stavu lidskΘ spoleΦnosti, na v²zvu boha se uzav°e v rßji svΘho srdce. Je to dφlo velk²ch slovesn²ch hodnot i kulturn∞ historickΘho v²znamu.
HLUBINA BEZPE╚NOSTI - rozvßdφ zde myÜlenku, ₧e jedin²m st°edem bezpeΦnosti je b∙h
KèAFT UM═RAJ═C═ MATKY JEDNOTY BRATRSK╔ - napsanß v emigraci; jde o alegorickou formu zßv∞ti, prohlaÜuje, ₧e jednota bratrskß dohrßla svou ·lohu, ale jejφm d∞dicem se stane cel² Φesk² nßrod
KANCION┴L - jedna z vrcholn²ch sbφrka ΦeskΘ duchovnφ lyriky
Ve 2. obdobφ pφÜe latinsky a zab²vß se v²chovou a vyuΦovßnφm.
DIDACTICA MAGNA ( 1657 ) - rozd∞luje Ükolu na mate°skou, nßrodnφ, latinskou a akademii
INFORMATORIUM èKOLY MATE╪SK╔ - urΦeno matkßm a ch∙vßm
BR┴NA JAZYKUM OTEV╪EN┴ - uΦebnice, prosazuje uΦenφ v souvislostech
ORBIS PICTUS = SV╠T V OBRAZECH - vzor pro uΦebnice cizφch jazyk∙
SCHOLA LUDUS = èKOLA HROU - soubor latinsk²ch her, kterΘ prohlubovaly znalost latiny
VèEOBECN┴ PORADA O N┴PRAV╠ V╠C═ LIDSK▌CH

Ve svΘ filosofii tvo°il Komensk² opozici v∙Φi Descartovi, jemu₧ vyt²kal p°φliÜn² d∙raz na rozum. Usiloval o harmonii a nßpravu lidskΘho ₧ivota harmonizujφcφho se sv∞tem a napln∞nΘho morßlnφmi hodnotami.
PANSOFISTA - neodd∞luje filosofii od teologie

BERNARD BOLZANO

V╠DOSLOV═ - sna₧φ se dßt nßvod, jak vyu₧φt v∞d∞nφ ve prosp∞ch a pokrok lidstva, k nßpravu spoleΦnosti, k ovlßdnutφ p°φrody a jak dosßhnout nejp°esn∞jÜφho v∞d∞nφ.

J. E. PURKYN╠

FRANTIèEK PALACK▌

AUGUSTIN SMETANA
- filosofie d∞jin, navazuje na Hegella
V▌ZNAM SOU╚ASN▌CH D╠JIN

TOM┴è GARRIGUE MASARYK (7.3. 1850 Hodonφn - 1937)

Byl synem Josefa Masaryka, kter² byl z°φzenec habsbursk²ch statk∙, a jeho ₧eny Marie, kterß byla kucha°ka. ╚asto se st∞hovali po ji₧nφ Morav∞ a svoje nejÜ¥astn∞jÜφ lΘta pro₧il v ╚ejkovicφch.
Vzd∞lßnφ m∞l n∞meckΘ, studoval gymnßzium ve Vφdni a od roku 1870 studoval na Vφde≥skΘ universit∞. Studia ukonΦil roku 1876 doktorßtem z filosofie a zßv∞reΦnou pracφ na tΘma Podstata duÜe u Plat≤na, co₧ je kritickß studie z empirickΘho hlediska. PotΘ odeÜel do Lipska, kde se zab²val filosofiφ a teologiφ. Studia v Lipsku zavrÜuje roku 1878 habilitacφ (mo₧nost p°ednßÜet na vysokΘ Ükole), habilitaΦnφ pracφ Sebevra₧da, jako masov² socißlnφ jev souΦasnosti. V Lipsku se takΘ setkal s Charlottou Garrigue, se kterou se v Americe o₧enil. Od roku 1879 do roku 1892 p°ednßÜφ na filosofickΘ fakult∞ ve Vφdni hlavn∞ o Plat≤novi a Aristotelovi. V roce 1879 se mu narodilo prvnφ dφt∞ dcera Alice, roku 1880 byl p°ijat do evangelickΘ cφrkve. V roce 1880 se mu takΘ narodilo dalÜφ dφt∞ syn Herbert, pozd∞ji jeÜt∞ syn Jan a dcera Olga. V roce 1882 konΦφ p°ednßÜky ve Vφdni a odjφ₧dφ do Prahy (pra₧skß universita je rozd∞lena na Φeskou a n∞meckou Φßst, dekret o otev°enφ ΦeskΘ university podepsal FrantiÜek Josef II. 13. srpna 1882), kde zaΦφnß p∙sobit takΘ historik Stanislav Goll a jazykov∞dec Jan Gebauer, kte°φ se spoleΦn∞ s Masarykem podφleli na vzniku v∞deckΘho realismu. V letech 1884 - 1890 vychßzφ Φesk² v∞deck² Φasopis Atheneum, jeho₧ ÜΘfredaktorem je do roku 1890 Masaryk. V roce 1886 se Masaryk podφlel na objas≥ovßnφ spor∙ o ZelenohradskΘ rukopisy, jejich₧ faleÜnost se prokßzala a₧ v 60. letech 20. stoletφ dφky chemickΘ zkouÜce inkoustu. Jako odp∙rce antisemitismu se Masaryk podφlel i na tzv. Hilsnerißd∞.
Jako politik polo₧il Masaryk zßklady realistickΘho hnutφ, kterΘ vy·stilo v zalo₧enφ RealistickΘ strany roku 1900. Byl poslancem ╪φÜskΘho sn∞mu za Realistickou stranu, kde si sv²m vystupovßnφm proti nacionalismu znep°ßtelil StaroΦechy i MladoΦechy a kritikou revoluce i socialisty. V zahraniΦφ se v∞noval nßrodnφmu odboji a snahßm o vytvo°enφ samostatnΘho stßtu.Vytvo°enφ a uznßnφ Φesk²ch legiφ v roce 1917 dohodov²mi mocnostmi znaΦn∞ zlepÜilo postavenφ ╚eskoslovenskΘ Nßrodnφ Rady vytvo°enΘ v roce 1916, kterou tvo°ili takΘ M. R. ètefßnik a E. BeneÜ. Po skonΦenφ 1. sv∞tovΘ vßlky byl Masaryk Nßrodnφm shromß₧d∞nφm zvolen 14.11. 1918 presidentem ╚eskoslovenska a ·°adu se ujal 21.12. 1918. PotΘ byl jeÜt∞ zvolen v letech 1920, 1927 a 1934. Jako president m∞l Masaryk pom∞rn∞ malΘ pravomoci, ale zd∙raz≥uje se jeho humßnnφ profil. Roku 1935 musel kv∙li zdravotnφmu stavu abdikovat. Umφrß v roce 1937.
Masaryk je pova₧ovßn za nejv²znamn∞jÜφho p°edstavitele ΦeskΘ psychologie a sociologie konce 19. stoletφ a 1/3. 20. stoletφ. Byl velk²m odp∙rcem klerikalismu (snahy cφrkve o sv∞tskou moc) a antisemitismu. Smysl filosofie vidφ p°edevÜφm v °eÜenφ praktick²ch otßzek morßlky a politiky. Vychßzel z pozitivizmu, kterΘmu ovÜem vyt²kal mravnφ a etickou nezakotvenost. Jeho kritick² realismus je tedy spojenφm pozitivnφ empirie a racionßlnφho zhodnocenφ zφskan²ch poznatk∙ (emocißlnφ a mravnφ postoje Φlov∞ka + otßzky smyslu ₧ivota a bytφ. Ve svΘm vztahu k nßbo₧enstvφ neuznßvß institucionalizovanou podobu nßbo₧enstvφ (cφrkev), nicmΘn∞ zd∙raz≥uje nutnost vφry. Jinak se nßm Masaryk jevφ jako bojovnφk za demokracii, odp∙rce extrΘm∙ a tvrd² polemik, kter² ovlivnil a inspiroval °adu Φesk²ch a slovensk²ch filosof∙.