TANEC ve st°edov∞ku
St°edov∞k² tanec pramenφ z antick²ch vzor∙. Je vÜak pozm∞n∞n ke svΘmu
neprosp∞chu. Rozvoj tance byl op∞t zaznamenßn po k°i₧ßck²ch vßlkßch v 11. a 13.
stoletφ, kdy vßleΦnφci poznali v²chodnφ tance.
Tanec se stßvß op∞t jen v²razem radosti, je vybitφm nadbyteΦn²ch sil.
V tΘto dob∞ tance zaΦφnajφ mφt nßrodnφ charakter. LidovΘ tance jsou velmi
odliÜnΘ od tanc∙ na naleÜt∞n²ch podlahßch Ülechtick²ch palßc∙. O lidov²ch
tancφch z tΘto doby zßznamy nejsou, jen ve zmφnkßch kazatel∙, kte°φ tanec
zavrhujφ jako zvrhl² projev ∩ßbl∙v.
╪emeslnickΘ cechy m∞ly v tΘ dob∞ r∙znß prßva, ud∞lenß od
vrchnosti. TanΦily se svΘraznΘ tance, na kterΘ m∞ly prßvo jen cechy. Bednß°i
tanΦili s obruΦemi, soukenφci s praporci, no₧φ°i s
meΦi.
Tento zbrojnφ tanec nalezl rozÜφ°enφ i u jin²ch cech∙. S nφm
b²vß spojovßn tanec
s pochodn∞mi p°i svatbßch a ukonΦenφ turnaj∙.
V palßcφch se tanΦφ Ükroben∞ a upjat∞, jak to vy₧adoval mrav i tuh²,
seÜn∞rovan² od∞v taneΦnφk∙. TanΦφ se vß₧n∞, v kruzφch, nebo v °adßch.
V obdobφ renesance je to italskß Ülechta, kterß v tanci vynikß a ukazuje svΘ um∞nφ
p°i slavnostnφch p°φle₧itostech. ItalskΘ tance ovlßdly cel² tehdejÜφ vzd∞lan²
sv∞t.
NovΘ taneΦnφ ·tvary vznikajφ jako splynutφ klasickΘho podßnφ s lidov²mi prvky
tance. ┌padkem zem∞ tento v²voj konΦφ a prvenstvφ v tanci p°ebφrß Francie.
Tanec v ╚echßch .
Zprßvy nejstarÜφch kronikß°∙ se o tanci nezmi≥ujφ. BadatelΘ o tanci soudφ, ₧e v
dobßch nejstarÜφch se tanec podobal d∞tsk²m hrßm taneΦnφm, jako nap°φklad
"Zlatß brßna". Tance se zachovaly z dob pohansk²ch a cφrkev je zakazuje.
NejstarÜφ zprßva o tanci je v kronice Kosmy z roku 1092. Knφ₧e
B°etislav se vracel z vφt∞znΘ v²pravy
z Polska a byl lidem vφtßn hudbou a tancem jinoch∙
a dφvek. Lid vφtß tancem i krßle Vßclava, kter² se vracφ
z braniborskΘho zajetφ. Ve 14.stoletφ vznikajφ podle cizφch vzor∙ tance cechovnφ.
MeΦov² tanec byl no₧φ°∙m schvßlen Karlem IV.
Zßliba v tanci se mezi lidem "hojn∞ Üφ°ila", jak tomu nasv∞dΦujφ nß°ky
a spisy mravokßrc∙.
Na rytφ°skΘ dvory pronikß rozvß₧n² tanec podle vzoru italskΘho a
francouzskΘho.
Tancem a hudbou pßny bavili "₧ertΘ°i"- taneΦnφci z povolßnφ
-p°i vÜech slavnostnφch p°φle₧itostech.
Na dvo°e Karla IV se tanec stal oblφbenou zßbavou. V Praze vyuΦovali tanci taneΦnφ
mist°i podle cizφch vzor∙.
V 15.stoletφ se objevujφ zprßvy o lidovΘm tanci. Za krßle Ladislava byla v Praze
na StarΘm m∞st∞ ohrada k tacovßnφ. Prosluly tance °emeslnickΘ, zbrojnΘ,
Üermφ°skΘ a pochod≥ovΘ.
Cφrkev vÜak tance zakazovala jako h°φÜnΘ, z letßk∙, kßzßnφ a knih se
dozvφdßme, ₧e se tanΦilo na nßvsφch, na nßm∞stφch, ba i na radnicφch!
TanΦilo se ponejvφce ve svßtek, v masopust∞, o posvφcenφ.
V 16. a 17. stoletφ v ╚echßch zdomßcn∞ly m≤dnφ vlaÜskΘ tance.
Vφt∞zφ gavotta a menuet.
VzneÜenΘ panstvo a bohatφ m∞Ü¥anΘ dßvajφ svΘ d∞ti uΦit tanci.
TaneΦnφ mist°i - °φkalo se jim "skoΦotaΦnφci" vyuΦujφ
nejen tanci, ale i zp∙sob∙m, "...jak elegantn∞ choditi, jak si
vyÜlapovati, a jak se Üatiti, jak se majφ elegantn∞ p°idr₧ovati br²le a jak
elegantn∞ Ü≥upati... "
Tito taneΦnφ mist°i z°izovali taneΦnφ Ükoly, byli majiteli tanΦφren a po°ßdali
spoleΦenskΘ zßbavy, ovÜem p°φsn∞ kastovnicky odd∞lenΘ.
HD
|