Previous Topic

Next Topic

Book Contents

Book Index

Omezení

Jak bylo zmíněno v předchozí kapitole, WinRoute funguje především jako softwarový směrovač s překladem IP adres (NAT). To znamená, že ve všech paketech odcházejících z lokální sítě do Internetu je zdrojová IP adresa nahrazená IP adresou vnějšího síťového rozhraní. Celá lokální síť se pak navenek jeví jako jeden počítač s touto IP adresou (detailně viz kapitola NAT směrovač).

Z výše uvedeného vyplývá, že WinRoute se chová transparentně (tj. jako běžný směrovač) pro veškerou IP komunikaci zahájenou Z LOKÁLNÍ SÍTĚ. Toto je případ většiny běžných klientských aplikací (jako např. WWW prohlížeč, Telnet, FTP v pasivním módu atd.). Tyto aplikace lze provozovat zcela bez problémů a jejich použití nevyžaduje žádná další nastavení.

Problém nastává v případě aplikací typu SERVER. Serverová aplikace přijímá na určitém portu klientské požadavky a odpovídá na ně. Chce-li klient navázat spojení se serverem, vyšle požadavek na IP adresu a port, na němž server běží. Nachází-li se však server v síti za WinRoute, je z vnějšího pohledu skryt - klient z internetu "vidí" pouze vnější IP adresu počítače s WinRoute. Přes NAT NENÍ MOŽNÉ navázat spojení zvenčí do lokální sítě.

Tento problém řeší WinRoute dvěma způsoby. Jednak obsahuje vestavěnou podporu pro celou řadu běžných aplikací (např. PPTP klient, ICQ atd.). V tomto případě nejsou třeba žádná speciální nastavení WinRoute ani aplikace - vestavěná podpora zpracuje správně celou komunikaci. Nemá-li aplikace ve WinRoute podporu, je možno použít tzv. mapování portů. Mapování portů umožní "přenést" server (WWW, FTP atd.) z lokální sítě na vnější rozhraní počítače s WinRoute. Na každý port tohoto počítače může být samozřejmě namapován pouze jeden server.

Viz též...

Úvod

WinRoute Pro