ASK M3 Minilampa Již velmi dlouho jsme neměli v testu projektor. Nemohli jsme si však nechat ujít nabídku na test novinky od společnosti ASK – projektoru M3. Tento nový projektor je koncipován jako přenosný. A to se nadmíru povedlo – malé rozměry a hmotnost pouhých 1,5 kg. Projektor využívá technologii DLP (Digital Light Processing) vyvinutou firmou Texas Instruments, a to v jednočipovém provedení. Jelikož jde o velmi zajímavou technologii, dovolím si malou odbočku a zmíním se o ní. Základním kamenem celé technologie je malý čip se zrcátky označovaný DMD (Digital Micromirror Device), jejichž počet je dán počtem obrazových bodů. Ačkoliv to zní neuvěřitelně, skutečně jsou na ploše přibližně 1 cm2 naskládána 786 432 zrcátka (rozlišení 1024 × 768 bodů). Každé zrcátko mění své natočení podle toho, jakým jasem má být daný bod zobrazen, a to až 50 000krát/s. Podle počtu DMD čipů jsou projektory jedno- nebo tříčipové. Jednočipový projektor je konstruován tak, že lampou produkované světlo prochází skrz disk rotující velkou rychlostí. Tento disk je vlastně tříbarevným filtrem, rotací se barvy střídají – modrá, zelená a červená. Světlo pak směřuje na čip DMD, od něhož již vystupuje světelný proud přes optiku objektivu směrem na promítací plochu. Ve tříčipovém projektoru je světlo z lampy rozděleno na tři proudy, z nichž každý prochází skrz filtr jedné ze tří RGB barev. Všechny tři již barevné proudy světla se pak odrážejí od DMD čipů do optického členu, který spojuje jednotlivé barevné proudy opět v jeden, jenž pak jde do objektivu projektoru. Výhoda jednočipového provedení spočívá v možnosti zkonstruovat velmi malý projektor s dobrým světelným výkonem. Projektory s třemi čipy jsou dražší a větší, ale dosahují mnohem vyššího jasu a lepší definice barev. Ale zpět k projektoru ASK M3. Nejen na první pohled, ale i po podrobnějším zkoumání je zřejmé, jak velký důraz byl kladen na maximální přenositelnost. Projektor je dokonce vybaven pouze konektorem DVI, jenž v sobě obsahuje analogový i digitální vstup signálu. Potřebujete-li připojit M3 k jiným zdrojům signálu než k počítači, nasadíte na něj dodávaný nástavec, který nabídku vstupů rozšíří ještě o S-Video a RCA pro kompozitní video. Jelikož je projektor vybaven i jedním reproduktorem, je přítomen i audiovstup, a to buďto dva cinch konektory, nebo zdířka pro 3,5mm stereo jack. 3,5mm zdířka je tu ale i pro audiovýstup k dalším částem audiořetězce. Ovládání je velmi propracované. Při aktivaci obrazovkového (zde vlastně projektorového) menu můžete měnit velké množství parametrů obrazu, a vyladit ho tak k naprosté spokojenosti. K ovládání slouží sada tlačítek na projektoru nebo dálkový ovladač, ve kterém je velmi prakticky zabudován i zdroj červeného laserového paprsku sloužícího coby dálkové ukazovátko. Využít lze i USB konektor, a to k připojení počítače, z něhož lze dodaným programem ovládat projektor pohodlněji. Navíc si pak můžete do projektoru nahrát vlastní uvítací logo. Objektiv má maximálně 1,3násobné zvětšení, se schopností zaostřit v rozmezí 1,3 – 10 m. Fyzické rozlišení DLP čipu je 1024 × 768 bodů, ale projektor dokáže zobrazit i rozlišení od 640 × 480 do 1280 × 1024, pochopitelně s přepočtem, tedy se ztrátou kvality obrazu. Použitá byla 120W žárovka Philips s garantovanou životností 2000 hodin. Naše zkušenosti nám nařizují pět na ASK M3 samou chválu. Měli jsme pouze dva malé "zádrhele". Při jednom vypnutí a opětovném zapnutí jsme museli chvilku počkat, nežli ventilátory ochladí lampu na stanovenou mez, teprve poté se znovu rozsvítila. Druhý problém se týkal toho, že jsme nejprve nemohli obraz řádně doladit. Stačilo však snížit opakovací frekvenci obrazu z 85 na 75 Hz a vše bylo v pořádku. Obrazu skutečně nic nechybí. Je velmi jasný a promítaný text je čitelný i při zapnutém osvětlení místnosti – 1100 ANSI lumenů dělá své. Kontrast i úroveň barev jsou také na vynikající úrovni a obraz je po vyladění geometricky bezvadný a bez rušivých prvků. Ventilátory v projektoru jsou navíc velmi tiché, takže ani při promítání romantického filmu nebudou rušit. M3 je skutečně výborný projektor. Je až neuvěřitelné, kde se v tak malém projektoru bere takový světelný výkon. Nicméně nic na světě není zadarmo a v případě M3 to platí více než přesně. Cena přes čtvrt milionu korun bez DPH mluví jasně. Jaroslav Smíšek ASK M3 Přenosný projektor nejvyšší třídy Použitá technologie: Single chip DLP Světelný výkon: 1100 ANSI lumenů Kontrastní poměr: 500 : 1 Obrazové normy: PAL, SECAM, NTSC Rozlišení: 640 × 480 - 1280 × 1024, fyzicky 1024 × 768 Šířka pásma: 140 MHz Horizontální frekvence: 15 – 100 kHz Vertikální frekvence: 43,5 – 130 Hz Lampa: 120 W UHP, životnost 2000 hodin Spotřeba: < 170 W, v režimu standby < 5 W Rozměry: 60 × 181 × 214 mm Hmotnost: 1,5 kg Výrobce: ASK Poskytl: AV Media Cena bez DPH: 269 000 Kč Olympus CAMEDIA C-990 ZOOM Další dvoumegový kompakt Olympus je znám jako neúnavný propagátor digitální fotografie. Vloni na podzim uvedl na trh další ze svých kompaktních přístrojů určených pro běžné i poloprofesionální focení. Vzhledem k tomu, že přístroje řady CAMEDIA jsme už v našem časopise popisovali, zaměřím se pouze na vymoženosti, které přináší právě tento přístroj. Především je to dvoumegapixelový CCD prvek, který společně s optickým transfokátorem umožňuje měnit ohniskovou vzdálenost objektivu od 5,4 do 16,2 mm, což odpovídá hodnotám 35 – 105 mm ekvivalentního objektivu pro kinofilm. K tomu si lze ještě pomoci digitálním zoomem, který je možné nastavit v krocích 1,6x, 2x a 2,5x – a to bez ohledu na to, jak je právě nastaven transfokátor optický. Kromě toho máte široké možnosti nastavování, přičemž (jak je u Olympusu zvykem) všechny ovládací a zobrazovací prvky jsou na zadní stěně přístroje, spoušť je nahoře a hned vedle ní se nachází ovládací prvek pro ovládání transfokace. Blesk není automatický a v případě, že snímaná scéna potřebuje přisvětlit, si ho musíte vyklopit. Pouzdro má elegantní zlatavou barvu, obávám se však, že se poškrábe, pokud si na přístroj nepořídíte krycí obal. Pohotovost přístroje je na dobré úrovni: už tři sekundy po otevření krytky objektivu je fotoaparát připraven k sejmutí prvních snímků. Jaké jsou dojmy z práce s tímto přístrojem? Jako obvykle dobré. Nedá mi ale nevytknout Olympusu, že stále v jeho kompaktních přístrojích není standardem USB rozhraní, které obrovsky usnadňuje rychlost a pohodlí při přesunu dat do počítače. Sériové rozhraní není to pravé – a už jsem psal, že s jeho nastavením bývají problémy, zvláště když používáte např. myš a modem. Pro přenos obrázků do počítače ale můžete použít příslušenství, jako je například 3,5" "disketa", do níž se vkládají SmartMedia karty nebo podobné zařízení v provedení PC Card. Pokud tedy nechcete věřit sériovému rozhraní, jste nuceni si jednu z těchto věcí pořídit jako přídavné zařízení – samozřejmě s dalšími náklady. Přenos obrázků je pak ovšem naprosto bezproblémový. Naproti tomu vám tento přístroj umožní sejmout scénu ve formátu TIFF, tzn. beze ztráty grafické informace pro pozdější úpravu snímku; ba co navíc – CAMEDIA C-990L nyní umí sejmout dokonce sekvenci ve formátu QuickTime JPEG Motion. Pro práci se soubory QuickTime dodává Olympus program na CD, který je kromě dalšího programu pro založení "obrazotéky" součástí dodávky přístroje. Dobré jsou i zkušenosti se životností baterií NiMH, které jsem společně s nabíječkou k přístroji dostal. Nafotit "celou kartu" v režimu SQ, tedy získat na jeden zátah 84 snímků, není vůbec žádný problém, i když používáte k výběru snímané scény LCD displej. Závěrem lze říci, že C-990L je foťák, který vás při běžném focení určitě nezklame a snímky mohou stejně tak pobývat v digitálním fotoalbu nebo na webových stránkách vaší firmy. Milan Loucký Olympus CAMEDIA C-990 ZOOM Digitální kompaktní fotoaparát s rozlišením 2 megapixelů. Snímací prvek: CCD 1/2,7", 2,11 milionu bodů Max. rozlišení: 1600 x 1200 bodů Objektiv: 5,4 až 16,2 mm F2,8 až 4,4 (ekvivalent objektivu 35 až 105 mm pro 35mm film) Digitální zvětšení: 1,6x, 2,0x, 2,5x Rozsah zaostření: automatické zaostřování za objektivem (TTL), 80 cm až nekonečno; v režimu makro 20 až 80 cm Závěrka: mechanická, 1/2 až 1/1000 s Citlivost: automatická, volitelná ISO 100, 200 a 400 Vyvážení bílé: plně automatické za objektivem (TTL), přednastavené (sluneční světlo, zataženo, žárovkové osvětlení, zářivkové osvětlení) Záznamové médium: karty CompactFlash Blesk: zabudovaný, výklopný - 0,2 m až 4 m (širokoúhlý záběr), 0,2 až 2,6 m (teleobjektiv) Rozhraní: datový obousměrný konektor (RS-232C), video výstup (PAL) Napájení: 4x baterie typu AA (NiMH nebo lithiové nebo alkalické), napáječ Hmotnost: 270 g bez akumulátoru a CF karty Rozměry: 127 x 67 x 53 mm Výrobce: Olympus Poskytl: Olympus Promise SuperTrak100 Když pole, tak pole! V minulém čísle jsme vám ukázali, že disková pole již nejsou záležitostí pouze SCSI, ale že existují i řadiče diskových polí pro IDE. Promise FastTrak100 ani Abit Hod Rod 100 Pro však nabízejí pouze RAID 0, 1 nebo 0 + 1. Tentokrát se podíváme blíže na řadič Promise SuperTrak100, jenž poskytuje více – RAID 3 a RAID 5. SuperTrak100 je založen na třech dvoukanálových čipech Promise, které obsluhuje 32b riscový procesor Intel i960RD. Na PCI desce řadiče je také jeden slot SIMM, osazený 16MB modulem (max. 128 MB). Tato paměť slouží jako cache diskových polí. Ke každému ze šesti konektorů lze připojit jeden pevný disk s libovolným rozhraním IDE včetně Ultra ATA/33/66/100. Z těchto disků se pak vytvoří různá pole až do RAID 5. Důležité je, že diskové operace pracují na hardwarové úrovni, a tudíž nezatěžují CPU počítače. Řadič rovněž podporuje HotSwap, takže umožňuje výměnu vadného disku z polí RAID 1, 0 + 1, 3 a 5 bez nutnosti vypnutí PC, tedy bez přerušení přístupu k datům. Rekonstrukce vyměněného disku je prováděna na pozadí a zcela automaticky. Bohužel pracuje SuperTrak100 jen na systémech Windows NT 4.0 a Windows 2000. Z Windows 95/98/ME můžete vzdáleně provádět monitoring a nastavování většiny parametrů řadiče a polí, a to programem SuperCheck. Ten je součástí základního balení spolu s ovladači a šesti diskovými kabely. Řadič sám není nejlevnější, ale celkové náklady na diskové pole tak budou na platformě IDE i výrazně levnější než stejné pole postavené na bázi SCSI. SuperTrak100 sice nemá ambice být stejně výkonný jako nejvýkonnější pole SCSI s 15 000otáčkovými disky, ovšem pro mnoho menších serverů může být dostatečně výkonným a přitom ekonomicky výhodným řešením. Jaroslav Smíšek Promise SuperTrak100 Řadič diskových polí na platformě IDE Podporovaná disková rozhraní: EIDE, DMA, Ultra ATA/33/66/100 Maximální počet disků: 6 Podporované režimy: RAID 0, 0 + 1, 1, 3 a 5, JBOD Vyrovnávací paměť: 1 × modul SIMM, 16 MB, max. 128 MB Podporované operační systémy: Windows NT 4.0 a 2000 Výrobce: Promise Technology Poskytl: ProCA Cena bez DPH: 22 389 Kč LEO Persica 1400 Lvíče s Pentiem 4 Po pracovní stanici Integra 9000 firmy AT Computers jsme měli možnost vyzkoušet další počítač vybavený novým procesorem Pentium 4 firmy Intel, který byl uveden na trh koncem minulého roku. Tentokrát se jednalo o 1,4MHz procesor Pentium 4 v počítači LEO Persica 1400 firmy Libra. Procesor Pentium 4 byl v tomto případě umístěn na intelovské základní desce D850GB(Garibaldi) s čipovou sadou Intel 850. V ní byly dva 64MB RIMM paměťové moduly, takže počítač disponoval celkem 128 MB paměti. Ve výbavě byl dále 30GB disk Seagate Barracuda ATA II a zajímavá mechanika od firmy Toshiba. K jakémusi již standardnímu vybavení výkonných počítačů dnes patří grafická karta s čipem od firmy NVIDIA - v tomto případě firma Libra vybrala kartu s čipem NVIDIA GeForce DDR GTS 2 a se 32MB pamětí DDR SDRAM, čili asi to nejlepší, co si dnes lze pořídit. Stejně "standardním" vybavením lepších PC je dnes zvuková karta SoundBlaster Live! použitá i v tomto počítači. Počítač byl dobře připraven také pro komunikaci s okolím – ve výbavě byla síťová karta Realtek a interní modem Microcom InPorte Voice. Zajímavá mechanika Toshiba DVD-ROM SD-R 1002 je v podstatě kombinací mechanik CD-ROM, DVD-ROM a CD-RW v jednom. Zvládá tedy tyto všechny funkce najednou. Při čtení disků DVD jsme u ní naměřili přenosovou rychlost 4,8 MB/s a přístupovou dobu 111 ms. Disky CD čte rychlostí 2,8 MB/s s přístupovou dobou 87 ms. V dodávce byl i "vypalovací" software (Instant CD, Instant Backup). "Vnitřnosti" počítače Leo byly umístěny v zajímavé skříni typu miditower. Její přední maska vypadá jako z kovu - je však plastová, ale působí zajímavě. Bohužel mechanika DVD-ROM měla jiný odstín (téměř čistě bílý) než je běžné, a tak bylo barev více, což eleganci počítače mírně narušovalo. Provedení počítače (upevnění kabelů, kvalita skříně apod.) se nám líbilo. Mechaniky jsou umístěny na lištičkách a snadno se vysunují. Skříň poskytuje dostatek prostoru pro rozšiřování. Volné zůstaly tři pozice pro 5,25" mechaniky a 1 pozice pro 3,5" mechaniku. Na základní desce zůstaly 2 volné sloty PCI (celkem je jich na desce 5). Počítač jsme podrobili našim nízkoúrovňovým i aplikačním testům a jejich výsledky najdete v tabulce. Můžete je porovnat s výsledky testů procesorů Pentium 4 1,5 MHz a Athlon z minulého čísla. Procesory Pentium 4 uvidíme ve výkonných počítačích asi stále častěji. Kromě verzí 1,5 a 1,4 MHz uvedl Intel navíc ještě verzi 1,3 GHz a v podstatě oficiálně se dnes prodává maximálně 933MHz procesor Pentium III. Kdo tedy chce rychlejší procesor, musí sáhnout po Pentiu 4. Cena pamětí Rambus již sice dost poklesla, stále je ale vyšší než u pamětí SDRAM. Cena sestavy je samozřejmě vyšší – těsně pod 100 000 Kč, ale najdete v ní dobré komponenty. K počítači firmy Libra jsme dostali i multimediální klávesnici, myš, reproduktory a monitor Samsung SyncMaster 950p s maximálním rozlišením 1600 x 1200/76 Hz. Jde o velmi pěkný 19" monitor – spokojeni jsme byli s geometrií obrazu, konvergencí i stabilitou obrazu. Moiré po odladění téměř zmizelo. Ostrost monitoru je dostatečná a také barvy jsou slušné. Pavel Trousil LEO Persica 1400 Velmi výkonný počítač pro profesionální použití. Procesor: Intel Pentium 4 1,4 GHz, 256 KB L2 cache Paměť: 128 MB RDRAM Grafická karta: nVidia GeForce DDR GTS2, 32 MB DDR SDRAM Pevný disk: Seagate Barracuda ATA II, 30,6 GB Mechanika DVD/RW: Toshiba DVD-ROM SD-R 1002, 4x/6x4x24x Zvuková výbava: zvuková karta SB Live 5.1 Player, reproduktory ProSound G-925 Síťová karta: Micronet SP2500RW 100Mb Modem: Microcom InPorte Voice, 56,6 Kb/s Monitor: 19", CRT, Samsung 950p Operační systém: Windows 2000 Pro Software: 602Pro PC Suite, Money 2000 Start, AVAST !, Ekonom, Zákony, na PC, WinGED2000 Výrobce/poskytl: LEO Systems, LIBRA Electronics Cena: 98 980 Kč bez DPH Záruka: 3 roky Panasonic NV-DS150EG Vidí i v noci V Chipu jste už mohli posoudit kvality digitálních kamer od firmy Canon. Nyní přinášíme recenzi digitální kamery Panasonic, která nese označení NV-DS150EG. Za tímto označením se skrývá kompaktní kamera ve stříbřitém pouzdře (na straně, kterou při snímání nezakrývá ruka) a v tmavě šedé barvě (tam, kde kameru drží ruka) s odklápěcím LCD zobrazovačem. Jako nosič informace se tu používá kazeta formátu MiniDV, ale co vás na kameře asi zaujme nejvíc, je její objektiv s poměrně velkým průměrem vstupní čočky. Jak uvidíme, dává to kameře možnost snímat i za ztížených světelných podmínek. Jen pro úplnost: světelnost objektivu je 1 : 1,6 a možnosti měnit ohniskovou vzdálenost se pohybují od 2,9 do 58,0 mm. Pokud se budeme pohybovat po "šedé" straně, najdeme na zadní stěně pod hledáčkem indikátory činnosti kamery (snímání/přehrávání) a tlačítko volby těchto dvou režimů. Pod nimi se v dosahu palce nalézá otočný vypínač celé kamery a v něm je integrováno tlačítko pro spuštění a zastavení záznamu. Na horní stěně přístroje pak najdeme výkyvný ovladač pro změnu ohniskové vzdálenosti objektivu a těsně za ním (směrem k oku filmujícího) tlačítko pro zaznamenání snímku na kazetu (jeden statický snímek zabere cca 6 s záznamu, při "expozici" se však nahrává zvukové pozadí prostřednictvím dvou mikrofonů umístěných pod objektivem). Pod páskem fixujícím kameru na hřbetu vaší ruky je prostor na vložení kazety, který se však nezdá být příliš dobře přístupným, a celé vkládání a vyjímání kazety potřebuje trochu cviku. Inu, miniaturizace něco stojí… Na "stříbrné" části kamery najdeme vpředu objektiv, pod nímž se nachází červený kryt infračerveného zdroje světla, potřebného pro "přisvětlování" při snímání nočních scén – volič tohoto režimu je hned za objektivem na levé straně kamery. Pod ním pak najdeme čtyři základní ovládací prvky, které řídíme levou rukou. Jsou to tlačítka Focus pro ostření, přepínač volby automatického nebo manuálního snímání, pod nimi pak tlačítko Menu a ovládací kolečko s možností zatlačení pro potvrzení výběru z menu. Směrem k oku pak je zde LCD displej otočný o 270° s automatickou změnou výškové polohy obrazu při přetočení směrem dopředu (např. snímáte-li sebe sama). LCD displej kryje reproduktor a nad displejem najdete pět ovládacích tlačítek pro přehrávání nebo pro ovlivňování dění při snímání. Skoro bych zapomněl: akumulátor se umisťuje pod hledáček a všechny kabely připojíte do konektorů vpředu na "šedé" části kamery. Tolik takticko-technická data. A teď pojďme k tomu, jak se kamera tvářila po čas měsíčního testu. Musím konstatovat, že kamera je robustní - to však neznamená, že je těžká (její hmotnost je necelých 70 deka bez akumulátoru, ale s vloženou kazetou)- a velice dobře padne do ruky. Začnu nectnostmi – a jak jsem naznačil, jednou z nich je poněkud krkolomné vkládání a vyjímání kazety (už odklopení spodní části krytky kazetového prostoru chce trochu umu, stejně tak je nutné si zvyknout na to, že kazeta nezajede dovnitř při jejím dosunutí nadoraz, ale až po zatlačení na horní kryt kazetového prostoru). Nicméně to se dá časem nacvičit nebo si na to zvyknout. Kamera je vybavena "pouze" digitálním stabilizátorem obrazu (za ty peníze), a ten nepracuje vždy úplně přesně. Protože kamera umí čtyřsetnásobný digitální zoom, asi sami pochopíte, že na takové přiblížení budete muset kameru umístit na stativ a nevěřit pouze své ruce. Ale i při "přiblížení" detailu na maximální mez "manuálního dorazu" už je někdy na filmu vidět, že záběr z ruky není to pravé. To jsou dvě věci, které mohu (kromě malé kapacity s přístrojem dodávaného akumulátoru) kameře vytknout. Pak už následují jen samá pozitiva. Objektiv je naprosto skvělý a myslím si, že v cenové hladině, v jaké se Panasonic pohybuje, asi těžko budete hledat konkurenci. Citlivost kamery je opravdu velmi dobrá, a pokud chcete snímat něco nebo někoho v tmavé místnosti, po přepnutí na 0 luxů získáváte velmi dobrý, nicméně "jen" černobílý obraz snímané scény. Trochu to připomíná začátky televize, ovšem kvalita záznamu na MiniDV kazetu je neuvěřitelně vysoká. Všechny prvky ovládání byly po několikrát opakovaném nastavení přídržného řemene přesně tam, kde byste je čekali. Kamera prostě padne do ruky – a troufám si říct, že i lidem, kteří mají mnohem kratší prsty než já. Díky tomu se tak často nestává, že třeba při "najíždění" na objekt (přibližování, které činíte ukazováčkem pravé ruky) by se kamera někam nahýbala nebo skláněla – ostatní prsty nejsou v napětí, aby ovlivňovaly ustavení kamery směrem ke snímanému objektu. Subjektivně si myslím, že filtr proti větru funguje docela dobře – navíc mikrofon umožňuje funkci zoom: jeho směrová charakteristika se mění podle nastavení ohniskové vzdálenosti objektivu. Nastavování parametrů pro snímanou scénu anebo dostavování některých "drobností", jako jsou skrývání nebo rozkrývání scény či tvorba digitálních efektů, je díky ovládacímu kolečku snadné a přesné. Málokdy se mi stalo, že bych vybral některou položku z menu a při stisku kolečka mi volba ujela o řádek výš nebo níž, jak se mi to stává skoro každý den u Nokie 7110. Abych byl konkrétní - v manuálním režimu si můžete nastavit třeba expoziční dobu na jeden snímek nebo ovlivnit i clonu pro dosažení zajímavějšího náhledu na okolní svět (Panasonic je jeden z mála výrobců, umožňujících provádět toto nastavení). Tohle chce ale cvik – máte výhodu v tom, že si všechno můžete hned zkontrolovat, aniž byste museli přepínat režim nahrávky na snímání. Nastavení barevné teploty je důležité proto, aby zaznamenané barvy odpovídaly skutečnosti. Pro amatéra je tato funkce dostačující – a profík si může "donastavit" teplotu barev sám ručním nastavením bílé. Hledáček je černobílý, ale můžete si na něm nastavit korekci oční vady, trápí-li vás tento problém. Pokud chcete snímat objekt a vidět ho barevně, použijte LCD displej – kamera se vám za to odmění tím, že dříve vysaje kapacitu z akumulátoru. LCD displej je ale více než vhodný k tomu, abyste získávali informaci například z davu – otočením na spodek pak kameru můžete vyzdvihnout nad hlavu a jedete. Ve věku Windows kladně hodnotím i existenci tlačítka s názvem Reset ((), sloužící jako útěk před všemi možnými nastaveními, které jste provedli a najednou nevíte, jak je vrátit zpět do původního nastavení. Toto tlačítko je skromně ukryto pod propojovacími zdířkami, které mj. umožňují u tohoto typu nahrávat signál z externího zdroje nebo připojit externí editační jednotku. Obsluha kamery je možná i prostřednictvím dodávaného dálkového ovládání. Díky této vymoženosti (nebo dnes spíš už samozřejmosti?) si můžete při přehrávání zvětšovat určité části obrazu až desetkrát (pomocí šipek ovládáte pochod lupy, jejíž výřez je zvětšen, po snímku). Už kdysi jsem psal o tom, jak se kopíruje na "klasickou" hi-fi VHS kazetu. Ani tady nebudete zklamáni. Obraz přenesený z média MiniDV na kazetu VHS je opravdu vynikající, stejně tak zvuk. Po přehrání jsem marně hledal (na obrazovce televize s úhlopříčkou 51 cm) nějaké znatelné "šumění" na rozhraní barev. Prostě a jednoduše – po přepisu máte vzhledem k možnostem záznamu klasického VHS skoro druhý originál. Sečteno a potrženo: kamera si zaslouží od nás Chip Tip. Nejen pro robustní konstrukci (základ tvoří tlakový výlisek z hliníku) a možnost jistého ovládání, ale i pro vcelku příznivou cenu. A ruku na srdce – o peníze nám jde přece až v první řadě. Myslím, že tahle kamera vás určitě nezklame. Dovětek: Abyste se s ní mohli kochat, doporučuji při koupi pořídit ihned nejméně jednu sadu vysokokapacitních akumulátorů (až 5300 mAh, dodávaný článek Li-Ion má kapacitu "jen" 800 mAh, což vám stačí tak na jednu šedesátiminutovou kazetu). Není totiž nic horšího, než když vám v nejlepším okamžiku dojde film. Pardon, dojde energie. A to je, dáte mi za pravdu, k vzteku. Milan Loucký Panasonic NV-DS150EG Digitální videokamera standardu MiniDV. Záznam videa: digitální komponentní, 625 řádků, 50 půlsnímků, PAL Záznam zvuku: PCM digitální záznam, 16bitový (do 48 kHz, 2 kanály), 12bitový (do 32 kHz, 4 kanály) Transfokátor: 1 : 20 motorový Rozměry: 190 x 98 x 70 mm Hmotnost bez akumulátoru: 680 g Výrobce/poskytl: Matsushita Electric Industrial – Panasonic/Panasonic Czech Republic Cena: 39 995 Kč s DPH NAPA DAV309 MP3/Video CD Player Empétrojky s dálkou Asie je velká a lidnatá země, není proto divu, že se v tamních podmínkách vyskytne velké množství výrobců čehokoli, spotřební elektroniku nevyjímaje. Odtud se k nám dostal i další MP3 přenosný přehrávač, označený NAPA DAV309. Přehrávač používá CD jako záznamové médium, a to včetně CD-RW disků. Takových jsme měli v testu již více, zatím žádný z nich však neuměl přehrávat i video. Leckdo si možná vzpomene, že existuje i formát VCD – VideoCD, který také umí NAPA přehrávat. Horší je to s jeho dostupností, protože v době svého vzniku (a ani později) nebyl příliš rozšířený, navíc v současné době jej zcela zastínil formát DVD. Hlavním úkolem pro NAPA tak zůstane přehrávání vlastních kolekcí MP3 skladeb. K tomu je dostupná běžná sada režimů přehrávání (postupně, náhodně, opakovat skladbu, opakovat disk), pro větší kolekce je pak velmi užitečné i přeskakování po 10 skladbách. Jedinou citelně chybějící funkcí je "přetáčení" v rámci skladby. Kdo má v MP3 souborech nahrané například dlouhé přednášky, má smůlu, uslyší je pokaždé celé od začátku. K přehrávači se dodává i nevelký dálkový ovladač s IR komunikací. Nabízí stejné ovládací prvky jako samotný přístroj, číselné pole navíc umožňuje pohodlnou volbu skladby, v případě VideoCD čas uvnitř filmu. Pomocí dálkového ovladače lze kompletně ztišit zvuk, přepínat zvukové kanály, krokovat video a ovládat mnoho dalších funkcí, v závislosti na typu přehrávaného disku. Přehrávání MP3 skladeb, které nás na přehrávači NAPA zajímalo asi nejvíce, se zdá při srovnávání podpory VideoCD a MP3 jako dodatečně doplněné. U VideoCD si můžete nechat na televizor zobrazit různé informace, pomocí tlačítka DIGEST prohlížet "výtah" disku v devíti oknech, krokovat či zpomalovat video, a tak dále. Naproti tomu u MP3 skladeb přístroj neumí mimo přehrávání takřka nic - po ekvalizéru, zobrazování názvů skladeb či informací z tagů na displeji nebo na televizoru není ani stopy. Některé MP3 soubory s vyšší kompresí (konkrétně 56 kb/s, 33 kHz mono) přehrávač odmítal přehrát. Přístroj po vložení disku velmi rychle rozezná jeho typ, v případě disku s MP3 skladbami pak zjistí jejich počet, přičemž je spolehlivě vyhledá i v podadresářích. Kvalita zvuku je překvapivě dobrá, a to i při použití standardně dodávaných sluchátek "pecek". K propojení s televizorem či zesilovačem se dodávají dva kabely s 3,5" JACK konektory na straně přehrávače a CYNCH konektory na straně druhé. Přehrávač je vybaven přibližně 10sekundovou vyrovnávací pamětí (v režimu MP3), takže se dá za provozu i přenášet. Jako zdroj energie slouží speciální Li-Ion akumulátor (3,6 V, 1400 mAh), který vydrží přehrávač napájet 1 hodinu a 54 minut. Dobíjí se přímo v přístroji, ale při dobíjení bohužel nelze s přehrávačem pracovat. NAPA je na pohled hezký přehrávač s dobrou kvalitou obrazu i zvuku, a kdyby byl postaven na projekci DVD filmů, byla by to na trhu bomba. VCD disky jsou bohužel již "mrtvou" technologií a v Česku se kromě Mr. Beana a filmu Síť s nimi prakticky nesetkáme. To omezuje využití přehrávače NAPA pouze na poslech MP3 skladeb, který však nenabízí komfort, jenž by posluchač získal při poslechu skladeb z PC. Pro přehrávač NAPA tak mluví hlavně cena a jeho přenosnost, za chůze přehrává MP3 soubory s přibližně stejnou spolehlivostí jako průměrné CD přehrávače (discmany). Miroslav Stoklasa NAPA DAV309 Přenosný MP3 a VideoCD přehrávač. Podporované formáty: MP3, VideoCD, AudioCD Televizní norma: PAL/NTSC Konektory: Audio OUT, Video OUT, zdroj Příslušenství: sluchátka, dálkové ovládání, nap. zdroj, kabely Napájení: vestavěný výměnný akumulátor dobíjený přiloženým zdrojem 6 V Výdrž na akumulátor: cca 2 hodiny Rozměry (š x v x h): 146 x 165 x 33 mm Hmotnost: 334 g Výrobce: A-MAX Technology Co. Poskytl: Actebis Cena bez DPH: 5240 Kč HP e-PC e-počítač Předponu "e-" jsme si v poslední době zvykli vídat poměrně často. Společnost Hewlett-Packard nám nyní zapůjčila na vyzkoušení také "e-počítač", tedy konkrétně výrobek označený e-PC. Jde o počítač koncipovaný především pro použití v kancelářích, pro provozování kancelářských aplikací a pro přístup k internetu (el. pošta, browser). Snahou jeho tvůrců bylo vyvinout co nejjednodušší počítač s dostatečným výkonem. e-počítač vypadá hezky a má malé rozměry a hmotnost. Jeho výbava je úměrná jeho zaměření – je založen na základní desce s čipovou sadou 810e (ta se stará i o grafiku) a na procesoru Celeron. V prodeji u nás bude i model s výkonnějším procesorem (Pentium III 800 MHz) a se 128 MB paměti. I když má počítač malé, až notebookové rozměry, obsahuje běžný, 3,5" pevný disk. Ve středu počítače je 24rychlostní mechanika CD-ROM v "notebookovém" (slim) provedení. Bez problémů tedy do ní můžete vkládat disky, i když je ve svislé poloze. Vstupně/výstupní porty jsou umístěny na zadní straně, a co je zajímavé, lze je pomocí plastového krytu zamknout, aby k nim uživatel neměl přístup. Správce hardwaru tak může mít kontrolu i nad tím, jaká periferní zařízení se připojují, a ta připojená se nedají tak snadno odpojit. Zámeček zároveň zamyká i přístup k pevnému disku, který lze asi jako jediný snadno měnit. Počítač má všechny běžné porty a je vybaven i zvukovou kartou a příslušnými konektory. Na základní desce je i síťová karta. K počítači je možné dokoupit ještě další vybavení, jako jsou CRT nebo TFT monitor, internetová klávesnice (s 6 speciálními tlačítky), čtečka paměťových karet CompactFlash, externí disketová mechanika připojitelná přes USB port a externí USB modem. e-PC nemá klasický síťový zdroj, ale napájí se podobně jako notebooky pomocí externího a bezhlučného síťového adaptéru (stejný používají notebooky). Jediný hluk (ne příliš velký) tedy pochází od aktivního chladiče procesoru Celeron a počítač je tedy tichý. U HP e-PC se samozřejmě nabízí srovnání s počítačem Compaq iPaq, který je stejně koncipován i zaměřen (o tomto počítači jsme psali v Chipu 7/00). Každé řešení má své výhody a nevýhody. Mechanika CD-ROM u iPaqu je také ve slim provedení a lze ji navíc snadno vysunovat podobně jako ve slotech notebooků. Jednu mechaniku tak může sdílet více uživatelů, protože mechanika většinou není potřeba stále, nebo lze místo mechaniky CD-ROM použít i jiné zařízení. U iPaqu je také jednodušší přístup k pamětem a USB porty a konektory zvukové karty jsou vyvedeny i na přední straně - je k nim tedy snazší přístup. Výhodou e-PC je ovšem možnost zamknutí konektorů a také tišší provoz. Ke komponentám (pevný disk, mechanika CD-ROM, paměti) sice není snadný přístup, ale jsou zase zajištěny a uživatel se k nim nedostane. e-PC je mírně dražší než iPaq (ten stojí 21 990 Kč), má však o něco výkonnější procesor, větší pevný disk a mechaniku CD-ROM v ceně (v základní výbavě iPaqu není). Cenově jsou tedy řekněme srovnatelné. K oběma se dodává myš s kolečkem a klávesnice. Ať už e-PC nebo iPaq (a existují samozřejmě i další podobné počítače) - mají své specifické určení. Jde spíše o jakési internetové terminály než o běžné osobní počítače. Nelze do nich tedy přidávat další mechaniky nebo rozšiřující karty, ale s tím se právě počítá. Jejich filozofie je jiná než u běžných PC – mají být jednoduchým a nenáročným řešením (nenáročným na prostor i finance), které bude nějakou dobu (cca 3 roky) bez problémů a změn sloužit v kanceláři. Důležitý je jednoduchý servis a správa. Počítače se tedy uplatní především ve větších firmách, kde mohou přispět ke snížení nákladů. Pro domácnosti nebo menší firmy, kde jsou kladeny jiné nároky a kde mají uživatelé jiné potřeby, své místo najdou hůře. Pavel Trousil HP e-PC Kancelářský počítač. Procesor: Intel Celeron 633 MHz, 128 KB cache L2 Paměť: 64 MB SDRAM, max. Čipová sada: Intel 810E Pevný disk: Maxtor 31024H1, 5400 ot./min, 10 GB Mechanika CD-ROM: GoldStar CRN-82438, 24X Zvuková karta: Cirrus Logic AC'97 Síťová karta: 3Com Fast Etherlink 10/100BASE-TX Modem: 56K V90 USB e-modem Rozhraní: 2x USB, PP, SP, 2x PS/2, VGA, RJ-45 Operační systém: Windows 98 SE Softwarové vybavení: Works 2000 Rozměry: 89 x 240 x 272 mm Hmotnost: 3,9 kg. Výrobce/poskytl: Hewlett-Packard Cena: cca 25 500 Kč bez DPH Ecrix VAX-1e Zálohování po paketech V Chipu 11/2000 jsme se pokusili vysvětlit, proč je zálohování důležité a také jsme vám ve srovnávacím testu představili několik zařízení vhodných právě pro zálohování dat. Nyní jsme měli možnost vyzkoušet další zálohovací zařízení založené na jiné páskové technologii, konkrétně na technologii VAX. Testované zálohovací zařízení Ecrix VXA-1e je výrobkem firmy Ecrix, založené v roce 1996. My jsme měli možnost vyzkoušet externí verzi zálohovací mechaniky, která se k počítači připojuje pomocí rozhraní SCSI-2 LVD. K dispozici jsou ovladače pro různé operační systémy a program DrvTool, který mechaniku připraví pro práci pod různými systémy a zálohovacími programy. Podpora systému Windows 98 chyběla a my jsme tedy zařízení vyzkoušeli společně s počítačem s instalovaným systémem Windows 2000 Professional. Protože k mechanice se nedodává žádný zálohovací program, použili jsme pro zálohování software dodávaný se systémem Windows 2000, tedy program MS Windows Backup (od firmy Veritas). Instalace mechaniky je jednoduchá. Na sobě má pouze příslušné SCSI konektory, síťový vypínač, diody informující o činnosti a tlačítko pro vysunutí pásky. Gumové nožičky umožňují umístění mechaniky ve svislé i vodorovné poloze. Mechanika měla za úkol zazálohovat stejná data jako mechaniky ve srovnávacím testu. Data (celkem 2657 souborů s celkovou kapacitou 433 MB) se zálohovala dvě a půl minuty. Při zapnutí kontroly čtení zálohovaných dat se čas prodloužil na 5:50 [m:s]. Obnova zálohovaných dat trvala 3:12 s. Ecrix je tedy rychlejší než testované mechaniky využívající technologii DSS-3 nebo Travan a o něco pomalejší než mechanika HP SureStore DAT 40e (používá pásky DSS-4). Poté jsme zkoušeli také zálohovat celý obsah pevného disku (celkový objem dat byl 2,1 GB). To se bez kontroly uložených dat podařilo za 9 minut a 53 sekund. Data se ukládají na pásky označené V6, V10 nebo V17 s délkou 62, 120 a 170 m a nativní kapacitou 12, 20 a 33 GB. My jsme k testu dostali pásky V17. Mechanika používá hardwarovou kompresi, takže je možné na tuto pásku uložit až asi 66 GB dat. Zajímavé na technologii VAX je to, že jsou data na pásku ukládána v paketech (pomocí formátu Discrete Packet Format). Jednotlivé pakety s velikostí 64 KB se mohou číst samostatně a obsahují kromě dat i adresu a opravné kódy. To je rozdíl oproti použití dlouhých blokových sekvencí používaných u běžných páskových technologií. Další zajímavostí je to, že na pásku lze zapisovat v různých rychlostech, a tak páska nemusí zastavovat, ale v případě potřeby jen zpomalí. To snižuje zátěž pásky i mechaniku. Životnost pásky je podle výrobce 30 let a 20 000 průchodů. Podle výrobce je páska také extrémně odolná (je částečně z kovu) a vydrží například i uvaření nebo mráz. Možnost obnovy zvyšuje paketové ukládání. Odolnost pásek jsme však netestovali. Svou kapacitou, rozměry a zaměřením odpovídá mechanika a páska VAX asi nejvíce zálohovacím zařízením s technologií DDS-4. Rychlostně jsou na tom podobně. Problematické je, že jde o další proprietární formát pro zálohovaní, kterých je už tak dost (existují například technologie DDS-DAT, DLT, Travan, Mammoth nebo AIT). Zvýšená odolnost pásky a snadnější obnova poškozených pásek však může být pro někoho zajímavá. Cena mechaniky v externí verzi je 41 340 Kč (kit obsahující i jednu pásku a čisticí pásku je o něco dražší). Páska s kapacitou 33 GB stojí 3410 Kč, takže jeden uložený MB vyjde na 10 haléřů, což je asi dvojnásobek oproti páskám DDS-3 a DDS-4. Pavel Trousil Ecrix VAX-1e Externí zálohovací mechanika. Přenosová rychlost: 3/6 MB/s Průměrná přístupová doba: 30 s (páska V6), 80 s (páska V17) Buffer: 4 Mb Podporované systémy: Windows, Linux, MacOS, Novell, Unix (Solaris, HP-UX, AIX, SCO, BSD), OS/2 Rozhraní: Ultra2 SCSI/LVD Rozměry: 86 x 285 x 227 mm Hmotnost: 3 kg Výrobce: Ecrix Poskytl: Data Storage, s. r. o Cena: 45 250 Kč bez DPH Záruka: 3 roky Quantum Snap Server Více prostoru Nároky uživatelů na diskový prostor neustále rostou a i ten sebevětší disk se jednou zaplní. Pro správce sítě pak vyvstává otázka, co dál. Například může dokoupit větší disky do stávajícího serveru nebo může pořídit zcela nový server. V řadě případů však může jít o finančně i časově náročnou operaci. Jednou z možností je také pořízení specializovaného serveru určeného výhradně pro ukládání a sdílení dat. Takové servery vyrábí například Maxtor (MaxAttach), HP (SureStore HD Server), ale i firma Quantum. Společnost Quantum je známa především jako výrobce pevných disků a zálohovacích DLT mechanik. Do její nabídky patří i diskové servery nazvané Snap Server, které se nedávno začaly prodávat i u nás a které jsou zajímavé širokou škálou podporovaných prostředí. Jeden z nich, označený Snap Server 4100, jsme měli možnost vyzkoušet. Jedná se o server určený do 19" rozvaděčových skříní a má výšku pouze 1U. Lze ho ale provozovat i samostatně mimo skříň. Snap Server je založený na procesoru Pentium 233 MHz a má vlastní operační systém (založený na Unixu). Ve verzi 4100 obsahuje čtyři disky Quantum Fireball LM připojené k řadiči Promise ATA/100. Disky pracují v poli RAID a uživatel si může vybrat mezi RAID úrovně 0 (striping), 1 (disk mirroring - zrcadlení) a 5 (striping s ochranou dat paritou). Provozovat je možné i čtyři nezávislé disky. Server je přednastaven tak, že disky pracují v poli RAID úrovně 5. V tom případě má Snap Server 4100 kapacitu 84 GB. Snap Server je jednoduché a v podstatě jednoúčelové zařízení. Je určeno výhradně pro sdílení souborů a ostatní funkce a služby typické pro běžné servery byly vypuštěny. Odměnou je jednoduchost instalace i provozu a levnější pořizovací cena. Instalace i připojení serveru je velmi jednoduché. K serveru stačí připojit napájecí kabel a síťový kabel (10/100 BaseT). Na přední straně serveru je pouze tlačítko pro zapnutí a stavové diody. Monitor či klávesnice se k serveru nepřipojují – k ovládání lze použít jakýkoli PC v síti. V dodávce je program SnapAssist, pomocí něhož lze z osobního počítače připojeného v síti server nastavit a spravovat. Server používá TCP/IP protokol a z DHCP serveru získá IP adresu. Po prvotním nastavení lze server spravovat také pomocí browseru - a tedy i na dálku. Správce může nastavit na serveru nové uživatele a jejich práva, a tím je server v podstatě připraven plnit služby. Možné je ale i získání uživatelů, skupin a práv ze stávajících serverů Windows NT a Novell. Možnosti nastavení práv jsou částečně omezeny – nelze udělovat práva ke konkrétním souborům, ale jen k adresářům. Kromě práv čtení a plného přístupu chybí právo k modifikaci. Kapacitou a zaměřením je server určen pro střední i větší firmy, které díky němu mohou sdílet data, a uživatelé získají dostatečný prostor pro ukládání dat. Server se hodí i například k zálohování klientských disků. V dodávce je program DataKeeper firmy PowerQuest, který zálohování značně zjednodušuje a automatizuje. Program pracuje pod operačními systémy Windows 9x/NT/2000. Zálohovat lze i data na Snap Serveru, a to podobně jako jiný souborový server. Data jsou sice chráněna pomocí pole RAID, ale pro zvýšené zabezpečení chybí redundantní napájecí zdroj a disky nelze měnit za provozu. Výhodou specializovaných souborových serverů je jejich jednoduchost. Vhodné jsou například v případě, kdy je nutné rychle rozšířit diskovou kapacitu, protože jejich instalace a zprovoznění jsou skutečně rychlé. Postavit "PC" s disky se stejnou kapacitou se zdá jednoduché, a proto možná cena za Snap Server vypadá jako vysoká. Je však nutné počítat s tím, že síťový operační systém také něco stojí, a navíc je třeba zakoupit licence pro jednotlivé klientské stanice. Se serverem Snap Server jsme neměli při testování žádné problémy a v prostředí sítě Windows NT a Novell Netware pracoval bez problémů. Musím však upozornit na problémy, které mohou v některých situacích nastat. Operační systém serveru totiž v současné verzi nepodporuje české národní prostřední (podporuje pouze kódové stránky 437, 850 a 865), a tak mohou vzniknout problémy s ukládáním souborů a adresářů s českou diakritikou (to se u nás neprojevilo). Nová verze systému by i tyto problémy měla odstranit. Pavel Trousil Quantum Snap Server Síťový souborový server. Kapacita: 120 GB (84 GB při použití RAID 5) Rozhraní: RJ-45 (100/10 Base-T) Podporované protokoly: CIFS (SMB) over TCP/IP, NetBIOS over TCP/IP, NetBIOS over NetBEUI, NCP over IPX, NFS, HTTP, Apple (Appleshare) Emulované servery: Netware 3.12, Windows NT 4.0, Appleshare 6.0, Unix NFS 2.0 Podporované typy klientů: Microsoft Windows 95/98/NT 4.0/2000/Me, Novell NetWare clients for Windows, SunOS & Solaris, SCO UnixWare and OpenDesktop, Red Hat Linux, Macintosh System 7.5.5, 7.6, OS 8.x, 9.x, X Rozměry: 432 x 432 x 44 mm Hmotnost: 8,9 kg Výrobce/poskytl: Quantum Cena: 134 790 Kč bez DPH Digitální kamera miniDV Canon MV3 MC "Mrňavec" Všechno na světě má své zákonitosti. Mimo jiné se všechno se miniaturizuje. Ne vždy to však musí být k dobru věci. Kamera Canon řady MV3 patří k těm nejmenším, které na současném trhu můžete najít. Její rozměry 48 x 106 x 86 mm a hmotnost 390 g bez akumulátoru a kazety budí opravdu úctu. Jenomže není všechno zlato, co se třpytí, a zdánlivě moderní přístroje při běžném používání nemusí vyhovět všem našim požadavkům. Podívejme se tedy nejprve na to, co se výrobci, tedy firmě Canon, nepovedlo. Není toho moc, žalovat se nesmí, ale upozornit se musí. Zároveň však upozorňuji na to, že v téhle kameře je dost pozitivních věcí, které vás určitě donutí přemýšlet o tom, jestli za ni budete ochotni vysolit hodně přes šedesát tisíc korun. Kupodivu první věcí, kterou musím kritizovat, jsou ony miniaturní rozměry – podotýkám ihned, že to je pouze můj subjektivní pocit, protože spousta jiných uživatelů může hodnotit jinak. Kameru držíte v pravé ruce tak, že palcem ovládáte kolečko s volbou režimů a zapínáte/vypínáte režim snímání. OK. Na ovládání změny ohniskové vzdálenosti pak máte ukazováček, když ostatní tři prsty sklopíte pod objektiv na čelní stěně přístroje, a tím kameru fixujete. Copak o to, ovládání posuvného tlačítka přibližování/vzdalování objektu je v pohodě. Horší problém je při stisku tlačítka pro statický záznam obrázku, kdy se na film nahraje 6s sekvence statického obrázku nebo v případě záznamu na MultiMediaCard (u modelu MV3 MC) dojde k vychýlení zaměřeného objektu směrem doprava dolů. Spoušť totiž není umístěna na horní straně přístroje, ale z boku, takže při stisku spouště zákonitě dojde k vychýlení přístroje. S tím musíte počítat. Za týden jsem se to nenaučil a zaměřený objekt mi vždycky utekl… A druhou věcí, kterou kameře vyčítám, je hluk, který se objevuje při "najíždění" na objekt, respektive při jeho přibližování. Připadá mi to, jako by bylo slyšet přeskakování zoubků: takové jemné "trrrrr". Bohužel však tento zvuk je nahrán i na kazetu a při přehrávání je zřetelně slyšet. Možná je to jen "závada" kusu, který jsem měl vypůjčen, ale u přístroje této cenové kategorie bych to prostě nečekal. Jinak kamera umožňuje, jak jste vytušili, záznam na miniDV kazetu a v případě, že vám stačí rozlišení 640 x 480 bodů (snímací prvek CCD má cca 800 tisíc pixelů, z nichž se využívá efektivně 420 tisíc), je tu už jmenovaná MultiMediaCard (MMC), na kterou můžete uložit asi 60 snímků s menší kompresí; s vyšší kompresí pak uložíte snímků přes sto. A teď přijdou fajnovosti. Můžete totiž volit mezi záznamem 50 půlsnímků nebo 25 celých snímků za sekundu. Druhý režim pak určitě uvítáte při záznamu rychlých dějů, jako jsou podání při tenisu, děti při hraní apod. Můžete toho využít například při přepisu vybraného snímku na MMC bez ztráty "květinky" (kartu můžete přečíst například přes čtečku s rozhraním USB nebo přes čtečku v provedení PC Card). Jak bývá u Canonu zvykem, můžete ovlivňovat v manuálním režimu i rychlost závěrky, kde nejrychlejší čas je 1/2000 s. V souvislosti s tím – a s testem kamery Panasonic NV150 EG, která měla mnohem větší průměr objektivu (i když to není rozhodující parametr pro světelnost, ale ovlivňuje i horní i spodní mez změny ohniskové vzdálenosti), – je stejná (kupodivu) světelnost objektivu: F1,6. A když jsme u Panasonicu, který umožňoval snímat scény i v úplné tmě, kdy si kamera scénu přisvětluje pomocí infračervené diody a odraz pak snímá, Canon začíná v režimu nočního snímání na hodnotě 2,5 luxu, což představuje dobrý průměr. Ohnisková vzdálenost objektivu se může měnit od 3,5 do 35,0 mm, což je na takový rozměr kamery rovněž dobrý průměr, pak ještě můžete přidat čtyřnásobnou transfokaci elektronickou, takže maximálně můžete objekt přiblížit 40x. Sluší se podotknout, že stabilizace obrazu je "pouze" elektronická, protože mechanická stabilizace obrazu se prostě už do kamery nevešla. Zbývá dodat, jak se tvářila kamera v provozu. Ovládací prvky jsou bezproblémově dostupné, je třeba si však na ovládání zvyknout (až na snímání obrázků, jak jsem uvedl výše). Akumulátor, který dostanete s kamerou, vám dodá energii na 45 minut, pokud používáte dvouapůlpalcový LCD displej, pak v případě používání hledáčku o deset minut déle. Kamera nabízí spoustu digitálních efektů i řadu vychytávek, jako je nastavení kamery pro libovolnou scénu. V každém případě ale vždy máte možnost přepnout na automatický režim, který vám umožní, především v začátcích práce s touto kamerou, získat docela slušné obrázky. Mnoho funkcí je však dostupných jen přes dálkové ovládání. Bohužel, elektronický střih, jako to umí řada MV300, od MV3 nečekejte. Očekávejte však, díky existenci tří mikrofonů na horní stěně přístroje, možnost zaznamenávat zvuk prostorově. Ke kameře dostáváte i dokovací jednotku, která umožní připojit externí mikrofon (i na dodatečné ozvučování scén), sluchátka, konektor pro ovládání střihací jednotkou a konektor S-Video. Kamera se prodává ve čtyřech provedeních - Canon DM-MV3, Canon DM-MV3i, Canon DM-MV3 MC a Canon DM-MV3i MC. MC v označení znamená, že je vybavena slotem pro karty MultiMedia Card a také značí, že má i konektor i-link pro vstup a výstup. Cena se pak u jednotlivých modelů pohybuje od 62 990 Kč do 69 990 Kč. A závěrečné hodnocení: není to špatná kamera. Barevné podání je velmi dobré, subjektivně se mi zdá, že spíš s podáním lehce do modra. Jen ta cena! Ale za každý průkopnický prvek se platí. Nebo ne? Milan Loucký Canon MV3 MC Kamera standardu miniDV. Rozsah zoomu: 10násobný optický, 40násobný elektronický Snímač CCD: 1/4" s progresivním skenováním, 800 000 obrazových bodů, využívá se efektivně 420 000 Světelnost objektivu: F1,6 Stabilizace obrazu: ano, elektronická Rozměry: 48 x 106 x 86 mm Hmotnost: 390 g bez akumulátoru Výrobce/poskytl: Canon/Canon CZ Cena: 66 990 Kč vč. DPH Intel Celeron 800 MHz Celeron konečně na 100 Firma Intel uvedla na trh novou verzi procesoru Celeron. Kromě toho, že má vyšší frekvenci (800 MHz), je na něm zajímavé především to, že poprvé podporuje 100MHz systémovou sběrnici. My jsme díky firmě Mironet měli možnost nový procesor vyzkoušet a porovnali jsme ho i s dalšími procesory. Firma Intel uvedla v roce 1997 na trh procesor Pentium II. Byl sice na svou dobu velmi výkonný, ale byl také poměrně drahý, a tak se v levnějších sestavách začaly uplatňovat konkurenční procesory, především firmy AMD. Intel v reakci na to začal v dubnu následujícího roku prodávat nový procesor nazvaný Celeron (poprvé po dlouhé době ve jméně procesoru chybělo slovo Pentium), určený právě pro levnější PC. Šlo v podstatě o derivát Pentium II bez vyrovnávací paměti druhé úrovně - jeho výkon ale příliš nepřesvědčil, právě kvůli absenci vyrovnávací paměti. To se však brzy změnilo, a to u procesoru Celeron známého jako "Mendocino", popřípadě 300A – přidaných 128 KB L2 cache pracujících na stejné frekvenci jako proces výkonu značně pomohlo a Celeron se stal na dlouhou dobu dobrým řešením a byl velmi výhodný v poměru cena/výkon. Později došlo ještě k další úpravě – změnil se výrobní postup a procesor také začal podporovat nové instrukce SSE. V poslední době ovšem na Intel opět tlačí firma AMD se svými levnými a výkonnými procesory Duron. S tím musel Intel opět něco udělat, a tak odstranil významný handicap Celeronu, který mu byl již delší dobu vytýkán. Celeron totiž, až do nejnovější verze, podporoval pouze 66MHz systémovou sběrnici (na rozdíl od procesoru Pentium II, Pentium III, nebo dokonce i na rozdíl od mobilního procesoru Celeron či procesorů VIA Cyrix III). Nová verze Celeronu pracující na frekvenci 800 MHz tedy už podporuje 100MHz systémovou sběrnici. Lze ovšem poznamenat, že již dříve se Celeron často přetaktovával, většinou na 75 nebo 83 MHz. My jsme nový procesor otestovali. Testy jsme prováděli v počítači firmy Mironer, který byl založen na základní desce ASUS CUSL2-C s čipovou sadou Intel 815EP a byl vybaven 128 MB paměti SDRAM PC-133, grafickou kartou ASUS V7700 s čipem NVIDIA GeForce 2 GTS a pevným diskem IBM DTLA-307030 (7200 ot./min). Zajímalo nás samozřejmě nejvíce to, jak se zvýšení frekvence sběrnice projeví na výkonu celé sestavy. Bohužel 800MHz procesor Celeron podporující pouze 66MHz sběrnici Intel nevyrábí, proto jsme pro porovnání vybrali procesor Celeron 766 MHz, tedy poslední nejrychlejší verzi využívající pouze 66MHz sběrnici. Podpora 100MHz sběrnice Celeronu samozřejmě pomohla a nárůst výkonu je slušný - výsledky testů najdete v tabulce. Pro lepší posouzení vlivu rychlejší sběrnice jsme také provedli test i s procesorem Celeron 766 MHz přetaktovaným na přibližně 793 MHz – frekvence systémové sběrnice byla díky vyššímu násobení asi 68 MHz. Z výsledků vyplývá, že rozdíl mezi 766MHz a 800MHz procesorem pracujícím na 66MHz systémové sběrnici by nebyl příliš velký. Velký skok je však vidět mezi 766MHz Celeronem a novým 800MHz Celeronem. 100MHz systémová sběrnice se postarala především o rychlejší přístup do paměti a podstatnější zvýšení výkonu se projevilo u aplikací Bryce 4, PowerPoint 2000 a NaturallySpeaking Pref 4.0. 100MHz sběrnice také výrazně pomohla hrám. Porovnat můžete i výkonnostní rozdíly mezi procesory Celeron 800 MHz a Pentium III 800 MHz. Pentium III si díky větší paměti L2 cache a stále ještě rychlejší sběrnici (133 MHz) stále zachoval výrazný odstup, ale ten se přece jen oproti snížil. V tabulce najdete i procentní rozdíly výkonu mezi konkrétním procesorem a procesorem Celeron 800 MHz. Celeron tedy o něco zrychlil, a zlepšil tak svoje postavení na trhu. Je otázkou, zda to stačí. Konkurenční AMD Duron 800 MHz stojí okolo 3500 Kč a k dispozici je už i jeho 850MHz verze. Pavel Trousil Intel Celeron 800 MHz Procesor pro levnější počítačové sestavy. Platforma: Socket 421 Paměť L1 cache: 32 KB Paměť L2 cache: 128 KB Výrobní technologie: 0,18 mikronu Provedení: FC-PGA Výrobce: Intel Poskytl: Mironet Cena: 7 589 Kč. DRU-R100 USB PC Radio … a kde to má reprák? Delší dobu je k vidění takzvaná PC radiokarta - levný radiopřijímač vystavěný na ISA rozšiřující kartě, který se napájí a ovládá z počítače. Řešení je to levné, ale v zásadě funkční. Nevýhodou byla nutnost vlastnit základní desku s volným ISA slotem a mít možnost při instalaci do počítače zasahovat. Tyto nevýhody (bohužel za ne příliš příznivou cenu) odstraňuje externí USB radiopřijímač s čapkovsky znějícím označením DRU-R100. Externí radiopřijímač se ovládá po USB sběrnici, přes kterou je zároveň i napájen, a jelikož zvuk přehrává zvláštním kabelem přímo do linkového vstupu zvukové karty, nic dalšího nepotřebuje. Není problém poslouchat oblíbené stanice střídavě na stolním PC a na notebooku, což u interní verze přijímače možné nebylo. Ovládací software je obohacen o další funkce - mimo časového zapínání a vypínání umožňuje i přímo nahrávat libovolnou stanici, bohužel s programováním pouze na 24 hodin. Nahrané skladby si lze následně pomocí přiloženého programu WinLama převést do MP3 formátu pro archivaci. Tato funkce je velmi užitečná, i když ještě potřebuje vychytat nějaké mušky. WinLama se dodává v beta verzi, takže se snad brzy dočkáme. Zatím fungovalo kódování Wav souborů pouze v CD kvalitě, jestliže pro úsporu nahráváte například mono 22 kHz (což obslužný program rádia nabízí), Lama soubor do MP3 formátu "přežvýkat" odmítne. Ovládací program vypadá přehledně, a jestliže v něm nepotřebujete něco nastavovat, dá se zmenšit do malého okénka, případně ukončit úplně, bez toho, aby poslouchaná stanice přestala hrát. Z toho je jasné, že k přehrávání není spoluúčast PC potřeba a poslech jde zcela mimo něj, USB sběrnici nijak nezatěžuje. Do jednotky radiopřijímače vede kabel, ze kterého na straně PC odbočuje linkový výstup a vysouvací odpojitelná prutová anténa. Tady vidím mechanicky nejslabší místo - anténa se připojuje běžným, v plastu zapouzdřeným CYNCH konektorem, na nějž jsou při směrování antény kladeny velké nároky. Odpojitelná anténa je použita zřejmě kvůli snazšímu balení a přepravě, bylo by však pravděpodobné, že půjde připojit jiná, výkonnější anténa. O takové možnosti však příručka mlčí, jinou anténu si tak bude muset domácí kutil navrhnout a připojit sám, na vlastní nebezpečí. I se standardní prutovou anténou však byl poslech v budově se slabším příjmem dobrý, automatické ladění pak sice mnoho stanic nerozlišilo, ale po ručním nastavení hrály bez rušivého šumu i ty ostatní. Po přibližně 14 dnech občasného používání mne napadly pouze dvě výtky – první ke skladbě vysílání, což však není problém firmy D-Link, druhá pak k absenci klávesového ovládání programu, alespoň pro hlasitost, ztišení (mute) či rychlou volbu z deseti předvolených stanic. Vše se totiž nastavuje myší a trefovat v rychlosti titěrné ovládací prvky je nepohodlné. Miroslav Stoklasa DRU-R100 PC radiopřijímač připojovaný přes USB. Frekvenční rozsah: FM ( 87 - 108 MHz) Výstup: do zvukové karty, pro mikrofon nebo linkový vstup Napájení: po USB sběrnici Příslušenství: ovládací program, MP3 kompresní program WinLama Rozměry (š x v x h): 84 x 31 x 113 mm Hmotnost: 198 g Výrobce: D-Link Poskytl: Konsigna Cena bez DPH: 1452 Kč ATI All-In-Wonder Radeon Televize na přání Bylo pouze otázkou času, kdy firma ATI začne na trh dodávat svůj úspěšný produkt All-In-Wonder také s grafickým čipem Radeon. Čip měl možnost krátce otestovat tuto kartu, která je kombinací plnohodnotného grafického akcelerátoru, televizního tuneru a zároveň rozhraním pro připojení rozličných zdrojů videosignálu. "3D" část karty se skládá z čipu Radeon pracujícího na 166 MHz a 32 MB grafické paměti DDR SGRAM, která je taktována vyšší frekvencí – 183 MHz. Oproti starším verzím je televizní tuner stereofonní, nemá žádné problémy s laděním kanálů z kabelu ani z antény, se zvukem rovněž nebyly problémy. Čip ATI Rage Theater také není nejnovější, umí ale capturovat video do rozlišení 720 × 576 bodů při 30 snímcích/s. Ukládat video můžete v různých formátech, pokud máte dostatečně výkonný PC, můžete použít i MPEG2. Přímo na kartě nenajdete klasický konektor D-Sub, ale DVI. Běžný monitor připojíte pomocí dodávané redukce. Protože by se všechny potřebné konektory na zadní lištu karty nevešly, jsou na ní kromě DVI a anténního konektoru už jen dva konektory – jeden vstupní a druhý výstupní. K nim se pak připojí kabelové rozbočky, které nabízejí vstupy i výstupy S-Video, RCA (kompozitní video) a stereofonní audio. Už jen jako třešnička na dortu působí koaxiální digitální zvukový výstup určený hlavně pro dekodéry Dolby Digital. Samostatnou kapitolou je dodaný software. Na samostatné aplikační liště spouštějící se při startu počítače naleznete přehrávač DVD i disků VideoCD, přehrávač AudioCD a program obsluhující televizní tuner. Jako bonus dostanete zdarma plnou verzi Ulead Video Studio 4.0 a Ulead Cool 3D SE 2.5. Firma ATI je velmi pyšná hlavně na program televizního tuneru. Ten totiž umožňuje nejen si naplánovat automatické nahrávání pořadu, ale také přerušit sledování programu (například si odskočit do ledničky pro pivko), přičemž se program stále nahrává a vy můžete po návratu do křesla sledovat program dále, aniž byste o cokoliv přišli. Je také možné se v průběhu sledování vrátit zpět a podívat se ještě jednou například na hezkou sportovní akci. Mezitím se právě probíhající program nahrává, takže o nic nepřijdete, jen budete sledovat program se zpožděním. Potřebujete k tomu pouze výkonný procesor (nejlépe PIII nebo Athlon přes 500 MHz) a několik, nejlépe mnoho, volných GB na pevném disku. Zbývá mi dodat, že kromě softwaru od firmy Ulead je vše v češtině. Přestože s televizním tunerem, i u této karty je důležitý výkon. Podle našich měření se Radeon, tentokrát v konfiguraci 166/183 MHz, pohybuje někde mezi GeForce2 GTS a GeForce2 MX, což je pro dnešní hry dostatečné. Na výsledcích je také vidět, že by výkonu karty prospěla vyšší frekvence čipu (aspoň 183 MHz, jako má paměť), neboť DDR SGRAM paměti ve spojení s technologií HyperZ jsou velmi výkonné. Všestranná karta All-In-Wonder Radeon je ideální pro domácí použití – výkon dostatečný i na náročnější grafické aplikace, kvalitní TV tuner s výborným softwarem i spousta možností připojení videozařízení (videorekordér, videokamera). Škoda že se firma ATI nerozhodla vybavit kartu ještě dálkovým ovladačem, jak je to dnes běžné i u podstatně levnějších TV karet. Cena této karty se sice zdá být vyšší, než by byla kombinace podobně výkonné grafické karty s kartou televizní. Toto "jednokartové" řešení je ale výhodnější (jeden zabraný slot, jedno obsazené přerušení, menší riziko potíží s kompatibilitou). Grafické karty pochopitelně zastarávají rychleji než karty televizní, ale výkon této karty je dostatečný na to, aby mohla nějaký čas sloužit ke spokojenosti. Jaroslav Smíšek ATI All-In-Wonder Radeon Grafická karta s televizním tunerem Grafický procesor: ATI Radeon, 166 MHz Paměť: 32 MB, DDR SGRAM, 188 MHz Sběrnice: AGP 4X Maximální rozlišení při True Color: 2048 × 1536 bodů Podpora API: OpenGL, Direct3D Výrobce/poskytl: ATI Cena bez DPH: 13 620 Kč