38
┌stavnφ soud rozhodl dne 3. ·nora 1999 v plΘnu o nßvrhu NejvyÜÜφho soudu na zruÜenφ º 22 odst. 1 brannΘho zßkona Φ. 92/1949 Sb., ve zn∞nφ pozd∞jÜφch p°edpis∙, a º 269 a 270 trestnφho zßkona Φ. 140/1961 Sb.
Nßvrh se zamφtß.
Dne 16. Φervence 1998 p°edlo₧il senßt trestnφho kolegia NejvyÜÜφho soudu ┌stavnφmu soudu podle Φl. 95 odst. 2 ┌stavy ╚eskΘ republiky (dßle jen "┌stava") nßvrh na zruÜenφ º 22 odst. 1 brannΘho zßkona Φ. 92/1949 Sb., ve zn∞nφ pozd∞jÜφch p°edpis∙, (dßle jen "brann² zßkon") a º 269 a 270 trestnφho zßkona Φ. 140/1961 Sb. (dßle jen "trestnφ zßkon"). Podle Φl. 95 odst. 2 ┌stavy m∙₧e tak soud uΦinit, dojde-li k zßv∞ru, ₧e zßkon, jeho₧ mß b²t p°i °eÜenφ v∞ci pou₧ito, je v rozporu s ·stavnφm zßkonem. Nßvrh se odvolßvß tΘ₧ na º 224 odst. 5 zßkona Φ. 141/1961 Sb., o trestnφm °φzenφ soudnφm (trestnφ °ßd), ve zn∞nφ pozd∞jÜφch p°edpis∙, podle n∞ho₧ soud p°eruÜφ trestnφ stφhßnφ, mß-li za to, ₧e zßkon, jeho₧ u₧itφ je v danΘ trestnφ v∞ci rozhodnΘ pro rozhodovßnφ o vin∞ a trestu, je v rozporu s ·stavnφm zßkonem nebo mezinßrodnφ smlouvou, kterß mß p°ednost p°ed zßkonem, a p°edlo₧φ v takovΘm p°φpad∞ v∞c ┌stavnφmu soudu.
Proto₧e dne 22. Φervence 1998 byl jin²m senßtem trestnφho kolegia NejvyÜÜφho soudu p°edlo₧en ┌stavnφmu soudu zcela shodn² nßvrh na zruÜenφ t∞ch₧e prßvnφch norem, byl tento nßvrh odmφtnut pro nep°φpustnost usnesenφm ┌stavnφho soudu ze dne 4. listopadu 1998 sp. zn. Pl. ┌S 21/98 z toho d∙vodu, ₧e projednßnφ tohoto nßvrhu brßnφ p°ekß₧ka v∞ci zahßjenΘ.
┌stavnφ soud zjistil, ₧e jde u nßvrh∙ obou senßt∙ NejvyÜÜφho soudu o zcela shodn² nßvrh. Z toho plyne, ₧e rozhodnutφ o nßvrhu na zruÜenφ prßvnφch p°edpis∙ d°φve podanΘm bude t°eba chßpat jako v∞c rozsouzenou v∙Φi stejnΘmu nßvrhu dalÜφmu. Na tom nic nem∞nφ skuteΦnost, ₧e oba senßty NejvyÜÜφho soudu p°edlo₧ily shodn² nßvrh na zßklad∞ °φzenφ o konkrΘtnφch kauzßch, je₧ majφ navzßjem i svΘ odliÜnΘ aspekty.
Nßvrh NejvyÜÜφho soudu na zruÜenφ º 22 odst. 1 brannΘho zßkona a º 269 a 270 trestnφho zßkona poukazuje na to, ₧e souΦßstφ brannΘ povinnosti je i slu₧ebnφ povinnost, tj. povinnost vΦas nastoupit a vykonßvat vojenskou Φinnou slu₧bu. Vznik a zßnik slu₧ebnφ povinnosti (º 20 brannΘho zßkona) je upraven v º 21 a 22 brannΘho zßkona. Slu₧ebnφ povinnost konΦφ propuÜt∞nφm z vojska. V º 22 brannΘho zßkona se upravuje celkem p∞t d∙vod∙ umo₧≥ujφcφch propuÜt∞nφ obΦana z vojska. Mezi nimi nenφ jako d∙vod propuÜt∞nφ uvedeno odsouzenφ pro trestn² Φin nenastoupenφ slu₧by v ozbrojen²ch silßch podle º 269 trestnφho zßkona, z Φeho₧ plyne, ₧e tato povinnost trvß i po pravomocnΘm odsouzenφ pro uveden² trestn² Φin.
V nßvrhu se dßle uvßdφ, ₧e tato zßkonnß ·prava p°φsluÜn²m vojensk²m orgßn∙m uklßdß ka₧dΘho, kdo mß slu₧ebnφ povinnost, k v²konu vojenskΘ slu₧by povolat a dbßt na to, aby ji splnil. Orgßny vojenskΘ sprßvy musφ takto postupovat a₧ do doby, ne₧ obΦan tuto povinnost splnφ. Ustanovenφ º 269 trestnφho zßkona nezbavuje orgßny vojenskΘ sprßvy povinnosti takovΘho obΦana op∞tovn∞ k vojenskΘ ΦinnΘ slu₧b∞ povolat.
┌stavnφ soud sv²m nßlezem ze dne 18. zß°φ 1995 sp. zn. IV. ┌S 81/95 (uve°ejn∞n²m pod Φ. 32/1997 Sb.), jako₧ i dalÜφmi nßlezy dosp∞l k zßv∞ru, ₧e pro trestn² Φin nenastoupenφ slu₧by v ozbrojen²ch silßch podle º 269 odst. 1 trestnφho zßkona m∙₧e b²t obΦan odsouzen pouze jednou a ka₧dΘ dalÜφ nenastoupenφ vojenskΘ ΦinnΘ slu₧by, p°i kterΘm obvin∞n² pouze setrvßvß na svΘ d°φve projevenΘ v∙li vojenskou slu₧bu nenastoupit, je toto₧n²m skutkem, proto₧e jde o stejnΘ jednßnφ a stejnΘ nßsledky. DalÜφ stφhßnφ v takovΘm p°φpad∞ se pova₧uje za poruÜenφ zßsady "ne bis in idem", tj. zßsady, ₧e nikdo nem∙₧e b²t stφhßn za Φin, pro kter² ji₧ byl pravomocn∞ odsouzen nebo zproÜt∞n ob₧aloby. Tφm podle nßzoru NejvyÜÜφho soudu vznikß situace, kdy na jednΘ stran∞ spln∞nφ v²znamnΘ obΦanskΘ povinnosti vynutitelnΘ nenφ a na druhΘ stran∞ pak orgßny vojenskΘ sprßvy majφ zßkonem ulo₧enu povinnost trvat na vykonßnφ vojenskΘ slu₧by. Kdyby tak nepostupovaly, jednaly by v rozporu se zßkonem.
Tuto situaci poklßdß NejvyÜÜφ soud z hlediska prßvnφho stßtu za ne·nosnou. V prßvnφm stßt∞ musφ b²t pln∞nφ povinnosti vynutitelnΘ a nespln∞nφ v²znamnΘ zßkonem stanovenΘ povinnosti sankcionovßno anebo by m∞l stßt od uklßdßnφ takovΘ povinnosti ustoupit. Situace, kdy obΦan p°es formßlnφ zakotvenφ povinnosti v zßkon∞ tuto povinnost reßln∞ nemß, zatφmco stßtnφ orgßny v d∙sledku zakotvenφ tΘto povinnosti v zßkon∞ jsou povinny na jejφm spln∞nφ trvat, je proti·stavnφ. Zßkon musφ b²t z°eteln² a dostateΦn∞ p°esn², aby obΦanΘ i stßtnφ orgßny mohli regulovat svΘ chovßnφ. U ka₧dΘho zßkona zasahujφcφho do zßkladnφch prßv jednotlivce je t°eba uvß₧it, zda a do jakΘ mφry jsou jeho p°φkazy z°eteln∞ a p°esn∞ definovßny a zda jsou vhodnΘ, pot°ebnΘ a p°im∞°enΘ svΘmu ·Φelu. Prßvnφ nejistota obΦan∙ plynoucφ z nez°etelnΘho a nep°esnΘho vymezenφ zßkonn²ch ustanovenφ znamenß ztrßtu v∞rohodnosti prßvnφho stßtu.
Z uveden²ch d∙vod∙ poklßdß NejvyÜÜφ soud za nezbytnΘ uvΘst ustanovenφ º 22 odst. 1 brannΘho zßkona do souladu s po₧adavkem Φl. 2 odst. 2 Listiny zßkladnφch prßv a svobod (dßle jen "Listina"), a to up°esn∞nφ d∙vod∙ propuÜt∞nφ z vojska jejich dopln∞nφm o dalÜφ p°φpad, toti₧ o p°φpad osob pravomocn∞ odsouzen²ch pro trestn² Φin nenastoupenφ slu₧by v ozbrojen²ch silßch podle º 269 trestnφho zßkona.
V tomto smyslu se obrßtila p°edsedkyn∞ NejvyÜÜφho soudu dne 10. srpna 1998 na ministra obrany. Dne 9. zß°φ 1998 obdr₧ela odpov∞∩ se sd∞lenφm, ₧e navr₧enou ·pravu brannΘho zßkona ministr obrany odmφtß proto, ₧e nov∞ navrhovan² brann² zßkon ji₧ v∙bec neobsahuje ustanovenφ o propuÜt∞nφ z vojska a ₧e z hlediska rovnosti obΦan∙ nelze n∞kterΘ z nich zprostit brannΘ povinnosti jen proto, ₧e pro odmφtnutφ vojenskΘ ΦinnΘ slu₧by byli ji₧ potrestßni. To se t²kß obzvlßÜt∞ mimo°ßdnΘ slu₧by za stavu ohro₧enφ stßtu nebo za vßleΦnΘho stavu. V souvislosti s p°φpravou novΘho brannΘho zßkona se tΘ₧ navrhuje novelizace º 269 odst. 1 trestnφho zßkona.
Vyjßd°enφ PoslaneckΘ sn∞movny Parlamentu ╚eskΘ republiky dle º 69 zßkona Φ. 182/1993 Sb., o ┌stavnφm soudu, vyjad°uje pochybnosti o nßvrhu NejvyÜÜφho soudu. Uvßdφ zejmΘna, ₧e: "Pochybnosti lze mφt i o tom, zda v uplat≥ovßnφ stßtnφ moci v posuzovan²ch p°φpadech podle º 22 odst. 1 brannΘho zßkona lze p°i d∙slednΘm respektovßnφ nßlez∙ ┌stavnφho soudu, vztahujφcφch se k tΘto v∞ci, spat°ovat nesoulad s Φl. 2 odst. 2 Listiny zßkladnφch prßv a svobod.... Navrhovatel z hlediska p°φpadnΘho zruÜenφ p°edm∞tnΘho ustanovenφ dostateΦn∞ neobjasnil d∙vody, kterΘ jej vedly k nßzoru o proti·stavnosti v²Üe uvedenΘho stavu, respektive citovanΘho ustanovenφ brannΘho zßkona.". Dle citovanΘho vyjßd°enφ se nepova₧uje povinnost stßtnφch orgßn∙ zasφlat obΦan∙m op∞tovnΘ povolßvacφ rozkazy v danΘm kontextu za relevantnφ. Dßle se uvßdφ, ₧e p°φpadnΘ dopln∞nφ º 22 odst. 1 brannΘho zßkona o dalÜφ d∙vod propuÜt∞nφ z vojska spoΦφvajφcφ v odsouzenφ podle º 269 trestnφho zßkona by mohlo ve sv²ch d∙sledcφch vΘst i k tomu, ₧e by byl v²kon vojenskΘ slu₧by v budoucnu znemo₧n∞n i obΦanovi, kter² byl pro tento trestn² Φin odsouzen a pozd∞ji projevil v∙li vojenskou slu₧bu absolvovat. Vyjßd°enφ PoslaneckΘ sn∞movny souhlasφ s po₧adavkem na p°esnΘ, jasnΘ a jednoznaΦnΘ vymezenφ jednotliv²ch ustanovenφ prßvnφch p°edpis∙. Mß vÜak za to, ₧e p°i posuzovßnφ danΘ v∞ci bude t°eba vzφt v ·vahu, zda se v p°φpad∞ º 21 odst. 1 brannΘho zßkona jednß skuteΦn∞ pouze o ne·plnost tohoto ustanovenφ vypl²vajφcφ z p°φsluÜn²ch nßlez∙ ┌stavnφho soudu anebo zda zachovßnφ platnΘho zn∞nφ tohoto ustanovenφ je od∙vodn∞no zßjmem nerozÜi°ovat d∙vody pro propuÜt∞nφ z vojska i na obΦany odsouzenΘ pro nenastoupenφ slu₧by v ozbrojen²ch silßch. Zakotvenφ takovΘho dalÜφho d∙vodu by toti₧ mohlo ohrozit pln∞nφ ·kol∙ ozbrojen²ch sil zejmΘna v dob∞ brannΘ pohotovosti stßtu.
Pokud jde o nßvrh na zruÜenφ º 269 a 270 trestnφho zßkona, poukazuje Poslaneckß sn∞movna na skuteΦnost, ₧e jak ·stavnostφ, tak i vymezenφm skutkovΘ podstaty trestnΘho Φinu podle º 269 trestnφho zßkona se ve sv²ch nßlezech ji₧ op∞tovn∞ zab²val ┌stavnφ soud. V tΘto souvislosti vyjßd°il nßzor, ₧e skutkovß podstata tohoto trestnΘho Φinu je pom∞rn∞ p°esn∞ a konkrΘtn∞ definovßna. Poukazuje rovn∞₧ na to, ₧e ┌stavnφ soud dosp∞l k nßzoru, ₧e zmφn∞nΘ ustanovenφ, jakkoli z°ejm∞ vy₧aduje ·pravy, nenφ ve svΘ podstat∞ ne·stavnφ, jak o tom sv∞dΦφ nap°. nßlez ┌stavnφho soudu Φ. 32/1997 Sb.
V zßv∞ru vyjßd°enφ Poslaneckß sn∞movna uvßdφ, ₧e jak trestnφ zßkon, tak brann² zßkon byly schvßleny pot°ebnou v∞tÜinou poslanc∙ zßkonodßrnΘho sboru, podepsßny p°φsluÜn²mi ·stavnφmi Φiniteli a °ßdn∞ vyhlßÜeny. Za tohoto stavu v∞ci nelze ne₧ vyjßd°it stanovisko, ₧e zßkonodßrn² sbor jednal v p°esv∞dΦenφ, ₧e p°ijatΘ zßkony jsou v souladu s ┌stavou, ·stavnφm po°ßdkem a naÜφm prßvnφm °ßdem. Je na ┌stavnφm soudu, aby v souvislosti s podan²m nßvrhem posoudil ·stavnost t∞chto zßkon∙ a p°ijal p°φsluÜnß rozhodnutφ.
K nßvrhu NejvyÜÜφho soudu na zruÜenφ uveden²ch prßvnφch p°edpis∙ se vyjßd°ili takΘ vedlejÜφ ·Φastnφci, kte°φ vφtajφ snahu °eÜit otßzku uplatn∞nφ prßva na odep°enφ vojenskΘ slu₧by. Podle jejich nßzoru je t°eba º 22 odst. 1 brannΘho zßkona zruÜit za p°edpokladu, ₧e by nebylo mo₧no do v²kladu tzv. jin²ch okolnostφ p∙sobφcφch zßnik brannΘ povinnosti dle pφsmene d) tohoto ustanovenφ zahrnout i p°edchozφ pravomocnΘ odsouzenφ pro trvalΘ odep°enφ vojenskΘ slu₧by. Pokud problΘm spoΦφvß pouze v nesprßvnΘm v²kladu "jin²ch okolnostφ", pak by vedlejÜφ ·Φastnφci nepova₧ovali za nutnΘ ruÜit º 22 odst. 1 brannΘho zßkona. Upozor≥ujφ i na º 11 odst. 1 zßkona Φ. 18/1992 Sb., o civilnφ slu₧b∞, v platnΘm zn∞nφ, podle n∞ho₧ mohou dosßhnout propuÜt∞nφ z vojska osoby, je₧ byly "pravomocn∞ odsouzeny za odmφtnutφ v²konu vojenskΘ slu₧by nebo vojensk²ch cviΦenφ motivovanΘ d∙vody sv∞domφ nebo nßbo₧enskΘho vyznßnφ", ovÜem pouze za p°edpokladu, ₧e prßvnφ moc rozsudku nastala p°ed ·Φinnostφ zßkona Φ. 73/1990 Sb., o civilnφ slu₧b∞, tj. p°ed 14. b°eznem 1990. Dle nßzoru vedlejÜφch ·Φastnφk∙ by postaΦilo zruÜit v º 11 odst. 1 zßkona Φ. 18/1992 Sb. pouze slova: "p°ed ·Φinnostφ zßkona Φ. 73/1990 Sb., o civilnφ slu₧b∞". Pokud jde o º 269 a 270 trestnφho zßkona, navrhujφ vedlejÜφ ·Φastnφci jejich zruÜenφ nßlezem ┌stavnφho soudu s poskytnutφm lh∙ty k novΘ ·prav∞.
Nßvrh NejvyÜÜφho soudu dle Φl. 95 odst. 2 ┌stavy a dle º 64 odst. 4 zßkona Φ. 182/1993 Sb. nep°enßÜφ na ┌stavnφ soud pravomoc rozhodovat konkrΘtnφ soudnφ p°φpady. ┌kolem ┌stavnφho soudu - a to na po₧ßdßnφ kterΘhokoli z obecn²ch soud∙ - je pouze zjistit, zda ten Φi onen zßkon, jeho₧ mß b²t obecn²m soudem p°i °eÜenφ v∞ci pou₧ito, je Φi nenφ v rozporu s ┌stavou, ·stavnφmi zßkony, Listinou, jako₧ i mezinßrodnφmi smlouvami dle Φl. 10 ┌stavy. ZjiÜ¥ovßnφ ·stavnosti napadenΘho ustanovenφ zßkona mß povahu kontroly abstraktnφ normy, nebo¥ p°i posouzenφ ·stavnosti tohoto ustanovenφ ┌stavnφ soud rozhoduje, ani₧ by projednßval nebo posuzoval onu konkrΘtnφ v∞c, je₧ je p°edm∞tem °φzenφ p°ed obecn²mi soudy a je₧ p°im∞la obecn² soud k vy₧ßdßnφ rozhodnutφ ┌stavnφho soudu o ·stavnosti p°edpisu, jeho₧ mß b²t v konkrΘtnφ v∞ci pou₧ito.
┌stavnφ soud po zvß₧enφ nßvrhu na zruÜenφ º 22 odst. 1 brannΘho zßkona a º 269 a 270 trestnφho zßkona, jako₧ i stanovisek k tomuto nßvrhu dosp∞l k nßzoru, ₧e p°es veÜkerΘ v²hrady k dosavadnφ ·prav∞ nßvrh na zruÜenφ t∞chto ustanovenφ pro jejich namφtan² rozpor s ┌stavou nenφ d∙vodn².
Postup p°i odep°enφ v²konu vojenskΘ slu₧by z d∙vod∙ sv∞domφ nebo nßbo₧enskΘho vyznßnφ upravuje zßkon Φ. 18/1992 Sb., ve zn∞nφ pozd∞jÜφch p°edpis∙, podle n∞ho₧ prohlßÜenφ o odep°enφ vojenskΘ slu₧by z uveden²ch d∙vod∙ m∙₧e podat odvedenec nejpozd∞ji do 30 dn∙ od ukonΦenφ odvodnφho °φzenφ. V º 1 odst. 1 zßkona o civilnφ slu₧b∞ se stanovφ, ₧e ten, kdo odmφtß vykonßvat vojenskou slu₧bu z uveden²ch d∙vod∙, podlΘhß povinnosti civilnφ slu₧by, jejφ₧ nespln∞nφ je sankcionovßno v º 272a a₧ 272d trestnφho zßkona. Pokud jde o osoby, je₧ odmφtajφ vykonat vojenskou slu₧bu p°esto, ₧e neprokßzaly zßva₧nΘ d∙vody sv∞domφ nebo vyznßnφ anebo nedodr₧ely zßkonnou lh∙tu pro svΘ prohlßÜenφ, upravuje trestnφ zßkon dv∞ varianty postihu: º 269 je zam∞°en na osoby, kterΘ nenastoupφ vojenskou Φinnou slu₧bu v ·myslu trvale se jφ vyhnout, a º 270 postihuje ka₧dΘho, kdo nenastoupφ, by¥ z nedbalosti, slu₧bu v ozbrojen²ch silßch do 24 hodin po uplynutφ lh∙ty stanovenΘ v povolßvacφm rozkaze.
Dosavadnφ prßvnφ ·prava reflektuje ·stavnφ po₧adavek Φlßnku 15 odst. 3 Listiny v pon∞kud zeslabenΘ podob∞, tak₧e d∙vod rozporu s vlastnφm sv∞domφm nebo nßbo₧ensk²m vyznßnφm je v zßkon∞ Φ. 18/1992 Sb., ve zn∞nφ pozd∞jÜφch p°edpis∙, jaksi jednoduÜe "pokryt" osobnφm prohlßÜenφm dotΦenΘ osoby. Trestnφ zßkon v º 269 takΘ op∞t vyzdvihuje subjektivnφ strßnku, nebo¥ nosnou konstrukcφ tohoto ustanovenφ jsou dva aspekty: ·mysl nenastoupit vojenskou slu₧bu a osobnφ projev sv∞dΦφcφ o trvalosti tohoto ·myslu. Interpretace t∞chto nßle₧itostφ klade jist∞ vyÜÜφ nßroky na posouzenφ v∞ci obecn²mi soudy. Rozhodnutφ o odmφtnutφ vojenskΘ slu₧by z d∙vodu sv∞domφ mß b²t podlo₧eno zßsadnφmi nßmitkami ideovΘ povahy, nikoli pouze nechutφ splnit tuto obΦanskou povinnost. Dle Listiny musφ jφt o rozpor s vlastnφm sv∞domφm nebo nßbo₧ensk²m vyznßnφm, tedy o zßva₧nΘ mravnφ rozhodnutφ.
Lze p°ipustit, ₧e navr₧enΘ zruÜenφ zßkonn²ch ustanovenφ by patrn∞ umo₧nilo novou prßvnφ ·pravu formulovanou snad i tak, ₧e by vojensk²m sprßvßm v²slovn∞ znemo₧≥ovala op∞tovnΘ povolßvßnφ k v²konu ΦinnΘ vojenskΘ slu₧by t∞ch, kte°φ ji₧ byli za t²₧ Φin d°φve odsouzeni anebo zproÜt∞ni ob₧aloby. StejnΘho efektu by dosßhlo jist∞ i za°azenφ uvedenΘ skupiny do okruhu osob spl≥ujφcφch podmφnky propuÜt∞nφ z vojska v º 22 odst. 1 brannΘho zßkona, jak je uvedeno v dopise p°edsedkyn∞ NejvyÜÜφho soudu ministru obrany. Sotva by to vÜak bylo mo₧nΘ prost²m za°azenφm t∞chto p°φpad∙ pod termφn "jin²ch okolnostφ", je₧ mohou b²t dle pφsmene d) º 22 odst. 1 brannΘho zßkona d∙vodem k propuÜt∞nφ z vojska, nebo¥ jde o pojem velmi neurΦit², jeho₧ pou₧itφ je krom∞ toho vßzßno na souhlas vojenskΘ sprßvy. P°itom nßmitku ministra obrany, ₧e z hlediska rovnosti obΦan∙ nelze n∞kterΘ z nich zprostit brannΘ povinnosti jen proto, ₧e pro odmφtnutφ vojenskΘ slu₧by byli ji₧ potrestßni, oslabuje skuteΦnost, ₧e jinß skupina osob, toti₧ t∞ch, je₧ jsou povinny civilnφ slu₧bou, zbavena slu₧ebnφ povinnosti je a je propuÜt∞na z vojska [º 21 odst. 4 a º 22 odst. 1 pφsm. e) brannΘho zßkona]. Rovn∞₧ lze mφt za to, ₧e novΘ formulace v trestnφm zßkon∞ by z°eteln∞ji a nep°ehlΘdnuteln∞ soud∙m mohly a m∞ly oz°ejmit, ₧e zßsada "ne bis in idem" stojφ nade vÜemi zßkony. Bez ohledu na to je vÜak ┌stavnφ soud nßzoru, ₧e v demokratickΘm prßvnφm stßt∞, kter² je chßpßn p°edevÜφm jako materißlnφ prßvnφ stßt, nelze p°ipustit u₧itφ platnΘho zßkonnΘho ustanovenφ zp∙sobem, kter² odporuje n∞kterΘ z fundamentßlnφch ·stavnφch zßsad, za ni₧ lze nepochybn∞ poklßdat i procesnφ princip "ne bis in idem" v Φlßnku 40 odst. 5 Listiny. ┌stavnφ soud je p°esv∞dΦen, ₧e povinnost soud∙ nalΘzat prßvo neznamenß pouze vyhledßvat p°φmΘ, konkrΘtnφ a v²slovnΘ pokyny v zßkonnΘm textu, ale tΘ₧ povinnost zjiÜ¥ovat a formulovat, co je konkrΘtnφm prßvem, i tam, kde jde o interpretaci abstraktnφch norem, ·stavnφch zßsad, ustanovenφ Listiny a zßvazk∙ plynoucφch z mezinßrodnφch smluv. Prostor takovΘ interpretace a jejφ v²znam je nepochybn∞ v∞tÜφ tam, kde jde o aplikaci zßkonn²ch p°edpis∙, kterΘ nejsou sice ji₧ zcela vyhovujφcφ, avÜak nejsou ve svΘ podstat∞ ani proti·stavnφ. Z mnoha mysliteln²ch v²klad∙ zßkona je t°eba v ka₧dΘm p°φpad∞ pou₧φt pouze takov², kter² respektuje ·stavnφ principy, (je-li takov²to v²klad mo₧n²) a ke zruÜenφ ustanovenφ zßkona pro ne·stavnost p°istoupit teprve tehdy, nelze-li dotΦenΘ ustanovenφ pou₧φt, ani₧ by byla poruÜena ·stavnost (princip minimalizace zßsahu).
To platφ p°edevÜφm o º 269 a 270 trestnφho zßkona. Pokud jde o samotnΘ prßvo odmφtnout vojenskou Φinnou slu₧bu, poklßdß ┌stavnφ soud za svou povinnost zd∙raznit, ₧e se jednß o prßvo, kterΘ je ·stavn∞ vßzßno na spln∞nφ podmφnky Φl. 15 odst. 3 Listiny a musφ b²t proto vÜemi soudy chßpßno jako specißlnφ ·prava svobody sv∞domφ, je₧ je jednou ze zßkladnφch ·stavnφch svobod. Podobnß ·prava existuje i v jin²ch evropsk²ch stßtech, kde je toto prßvo vßzßno pouze na zcela zßsadnφ d∙vody tkvφcφ ve svobod∞ sv∞domφ. V tΘto souvislosti lze pouze na okraj poukßzat nap°. na rozhodnutφ SpolkovΘho ·stavnφho soudu SRN, kter² neuznal jako d∙vod k odep°enφ slu₧by obavu, ₧e v p°φpad∞ vßlky (za existence NDR) by museli N∞mci st°φlet proti N∞mc∙m (Entscheidungen, sv. 12, s. 45), proto₧e tento d∙vod nedosßhl hodnoty argumentu principißlnφ povahy.
TakΘ v ╚eskΘ republice platφ, ₧e teprve stane-li se v²kon vojenskΘ slu₧by zßsadnφm mravnφm konfliktem vlastnφho sv∞domφ, m∙₧e intenzita tohoto vnit°nφho konfliktu zalo₧it ochranu ·stavnφho subjektivnφho prßva svobody sv∞domφ v∙Φi stanoven²m zßkonn²m povinnostem. Za tΘto situace Φl. 15 odst. 3 Listiny neumo₧≥uje stßtu, aby vynutil v²kon vojenskΘ slu₧by.
Pokud jde o zßsadu "ne bis in idem", je v Listin∞ vyjßd°ena slovy "Nikdo nem∙₧e b²t trestn∞ stφhßn za Φin, pro kter² ji₧ byl pravomocn∞ odsouzen nebo zproÜt∞n ob₧aloby" (Φl. 40 odst. 5). Nemo₧nost dalÜφho trestnφho stφhßnφ za t²₧ Φin je tak zßkladnφm ·stavnφm prßvem procesnφho charakteru. Pojem "Φin" (skutek) nelze identifikovat s pojmem "jednßnφ". Vφce r∙zn²ch jednßnφ m∙₧e b²t ve svΘm souhrnu chßpßno jako jeden Φin, jde-li o jednßnφ, je₧ se nachßzejφ ve vzßjemnΘm vnit°nφm vztahu p°φmΘ souvislosti, tak₧e jde o vφce projev∙ tΘho₧ Φinu. Proto p°i ka₧dΘm posouzenφ jednotlivΘho p°φpadu je t°eba zkoumat nejen zßva₧nΘ d∙vody sv∞domφ a trvalost ·myslu, ale tΘ₧ vzßjemnou vnit°nφ propojenost opakujφcφho se jednßnφ tΘ₧e osoby.
NejvyÜÜφ soud navrhuje zruÜenφ jak º 269 a 270 trestnφho zßkona, tak º 22 odst. 1 brannΘho zßkona na zßklad∞ v²kladu, kter²m oz°ejmuje kolob∞h a provßzanost vzßjemnΘho chovßnφ vojenskΘ sprßvy a soud∙. Uvßdφ, ₧e vojenskΘ sprßv∞ º 22 odst. 1 brannΘho zßkona umo₧≥uje op∞tovnΘ povolßvßnφ k nßstupu do vojenskΘ ΦinnΘ slu₧by, jeho₧ neuposlechnutφ zaklßdß trestn² Φin, a º 269 trestnφho zßkona nevyluΦuje opakovanΘ odsouzenφ za tento trestn² Φin. Proti·stavnost vÜech t∞chto norem je spat°ovßna ve vzßjemnΘm rozporu; vojenskß sprßva se cφtφ povinna vy₧adovat potrestßnφ takov²ch osob i v p°φpadech, na n∞₧ je sice - dle stanoviska ┌stavnφho soudu - t°eba aplikovat princip "ne bis in idem", avÜak obecnΘ soudy se cφtφ vßzßny v₧dy a znovu ka₧dΘ jednotlivΘ nenastoupenφ vojenskΘ slu₧by chßpat jako nov² trestn² Φin.
Dle stanoviska NejvyÜÜφho soudu vznikß tak situace, kterß je z hlediska prßvnφho stßtu ne·nosnß, proto₧e na jednΘ stran∞ zßkon obΦanovi uklßdß konkrΘtnφ v²znamnou povinnost, ale spln∞nφ tΘto povinnosti je nevynutitelnΘ. ┌stavnφ soud je vÜak nßzoru, ₧e v danΘm p°φpad∞ nejde o vynutitelnost povinnosti, nebo¥ kterß povinnost vy₧adujφcφ aktivnφ jednßnφ osob je v∙bec vynutitelnß? Nejde o spln∞nφ tΘto povinnosti, ale o trestnφ stφhßnφ jejφho nespln∞nφ. To je v∞cφ soud∙, kterΘ musφ ka₧d² jednotliv² p°φpad zvß₧it p°im∞°en∞ jeho okolnostem. K tomu sm∞°uje nap°. i º 294 trestnφho zßkona, podle n∞ho₧ nenφ trestn²m Φinem chovßnφ, kterΘ sice vykazuje znaky º 270 trestnφho zßkona, jeho₧ stupe≥ nebezpeΦnosti pro spoleΦnost je vÜak mal². Na druhΘ stran∞ vÜak ve v∞cech podle º 269 a 270 trestnφho zßkona nenφ - podle okolnostφ jednotlivΘho p°φpadu - vylouΦeno ani uklßdßnφ trest∙ nepodmφn∞n²ch.
Na nep°im∞°en² v²klad zßkona reagovala ministryn∞ spravedlnosti podßnφm stφ₧nosti pro poruÜenφ zßkona v p°φpadech op∞tovnΘho odsouzenφ pro nenastoupenφ vojenskΘ slu₧by u osob, kterΘ ji₧ d°φve trvale odmφtly vojenskou slu₧bu z d∙vod∙ sv∞domφ a nßbo₧enskΘho vyznßnφ a byly za to ji₧ d°φve pravomocn∞ odsouzeny. Budi₧ °eΦeno, ₧e v jinΘ souvislosti se obrßtila se stφ₧nostφ pro poruÜenφ zßkona na NejvyÜÜφ soud v p°φpad∞ osoby, kterß byla odsouzena k trestu odn∞tφ svobody v trvßnφ jednoho roku nepodmφn∞n∞ a kterß - p°esto₧e vojenskou slu₧bu vykonala - pozd∞ji op∞tovn∞ nenastoupila na p∞tidennφ vojenskΘ cviΦenφ. Prßv∞ v tomto p°φpad∞ bylo ve stφ₧nosti poukßzßno na º 294 trestnφho zßkona a na nep°im∞°enost stanovenΘho trestu.
Ve skuteΦnosti vÜak nejde o to, zda brann² zßkon cosi "umo₧≥uje" a trestnφ zßkon cosi "nevyluΦuje", ale mnohem spφÜe o to, zda oba zßkony v celΘm kontextu ·stavnφho po°ßdku n∞co p°ikazujφ, toti₧ zda brann² zßkon p°ikazuje vojensk²m sprßvßm iniciovat trestnφ stφhßnφ v uveden²ch p°φpadech a zda trestnφ zßkon p°ikazuje obecn²m soud∙m tyto osoby op∞tovn∞ trestn∞ stφhat za t²₧ Φin i se z°etelem na platnΘ ·stavnφ principy. Tak tomu vÜak nenφ. Naopak, ·stavnφ princip Φl. 40 odst. 5 Listiny z°eteln∞ a jednoznaΦn∞ vyluΦuje op∞tovnΘ odsouzenφ za t²₧ Φin.
Pokud jde o nßvrh na zruÜenφ º 22 odst. 1 brannΘho zßkona, dosp∞l ┌stavnφ soud p°edn∞ k zßv∞ru, ₧e z hlediska principu "ne bis in idem" nelze op∞tovnΘ povolßvßnφ k vojenskΘ ΦinnΘ slu₧b∞ vojenskou sprßvou vzhledem ke zn∞nφ brannΘho zßkona zcela vylouΦit pouze za p°edpokladu, ₧e by tento zßkon byl vyklßdßn bez ohledu na nßslednou soudnφ ochranu obΦan∙. Uveden² ·stavnφ princip se toti₧ vztahuje pouze na trestnφ stφhßnφ a proti tΘto eventualit∞ sk²tß dostateΦnou ochranu. To vypl²vß jednoznaΦn∞ z textu Φlßnku 40 odst. 5 Listiny, podle n∞ho₧ nikdo nem∙₧e b²t trestn∞ stφhßn za Φin, pro kter² ji₧ byl pravomocn∞ odsouzen nebo zproÜt∞n ob₧aloby. Lze proto namφtnout, ₧e - i kdy₧ op∞tovnΘ povolßvßnφ brann² zßkon samo o sob∞ v²slovn∞ nezakazuje - je v p°φpadech osob, je₧ byly pro odmφtnutφ slu₧by ji₧ jednou odsouzeny anebo zproÜt∞ny ob₧aloby, jejich op∞tovnΘ povolßnφ z hlediska principu p°im∞°enosti, kter² platφ v prßvnφm stßt∞, zbyteΦnΘ, nebo¥ nenφ vhodn²m prost°edkem k dosa₧enφ ₧ßdanΘho cφle, toti₧ v²konu slu₧by, jestli₧e soud splnφ svou povinnost a aplikuje princip "ne bis in idem" vÜude, kde je povinen tak uΦinit. Jßdrem problΘmu tedy nenφ chovßnφ vojensk²ch sprßv, ale p°edevÜφm obecn²ch soud∙ v p°φpad∞, ₧e princip "ne bis in idem" nerespektujφ.
Za tΘto situace je proto na mφst∞ hledat jinΘ mo₧nosti interpretace brannΘho zßkona tam, kde povolßvacφ Φinnost vojensk²ch sprßv v koneΦnΘm efektu narß₧φ na ·stavnφ principy a p°inßÜφ stßtu zbyteΦnΘ v²daje nejen soudnφ, ale i v²daje na oprßvn∞nou obhajobu posti₧en²ch osob. Stßt musφ poΦφtat s tφm, ₧e bude hradit nßklady takovΘ obrany vÜude tam, kde v d∙sledku nesprßvnΘho ·°ednφho postupu posti₧en²m vznikly nßklady na obhajobu (v p°φpad∞ uvedenΘm pod Φ. 32/1997 Sb. nßklady uhradilo Ministerstvo spravedlnosti). Je na ministru obrany, aby uvß₧il mo₧nosti °eÜenφ tΘto nesrovnalosti cestou internφch pokyn∙.
Povaha º 22 odst. 1 brannΘho zßkona i uvedenΘ okolnosti nesv∞dΦφ pro zruÜenφ tohoto ustanovenφ. Garance ·stavnφho principu "ne bis in idem" je t°eba v p°φpadech op∞tovnΘho povolßvßnφ k v²konu vojenskΘ slu₧by hledat p°edevÜφm u soudnφ moci. ┌stavn∞ konformnφ rozhodovßnφ soud∙ z∙stßvß primßrnφm prost°edkem, kter² poskytuje nejen ·Φinnou ochranu prßv zaruΦen²ch Listinou, ale m∙₧e a mß tΘ₧ podnφtit orgßny vojenskΘ sprßvy ke hledßnφ takov²ch cest a zp∙sob∙, je₧ by zabrßnily vedenφ zbyteΦn²ch a nßkladn²ch soudnφch spor∙ stßtem. ┌stavnφmu soudu nezb²vß ne₧ stejn∞, jak to ji₧ uΦinil ve svΘm nßlezu ze dne 28. srpna 1997 sp. zn. IV. ┌S 82/97, opakovat obecn²m soud∙m, ₧e "jestli₧e trestnφ zßkon v ustanovenφ º 269 odst. 1 stanovφ podstatn∞ p°φsn∞jÜφ trest pro toho, kdo nenastoupφ vojenskou slu₧bu s ·myslem vyhnout se jφ trvale, je nep°ijatelnΘ vyklßdat toto ustanovenφ tak, ₧e trvale je vlastn∞ doΦasn∞ Φi krßtkodob∞. P°i takovΘm v²kladu by Φetnost trestn²ch Φin∙ byla urΦovßna vlastn∞ poΦtem povolßnφ ke slu₧b∞, kterß orgßn vojenskΘ sprßvy vydß. Je nepochybnΘ, ₧e i po odsuzujφcφm rozsudku za prvnφ takov² Φin je mo₧nΘ doruΦit povolßvacφ rozkaz nov², jeho neuposlechnutφ vÜak nelze hodnotit jako nov² trestn² Φin, byl-li v p°edchozφm soudnφm °φzenφ zjiÜt∞n ·mysl nenastoupit slu₧bu trvale." Dosavadnφ judikatura ┌stavnφho soudu je tedy jednoznaΦnß a sk²tß dostatek interpretaΦnφch instrument∙ k tomu, aby soudy tam, kde doÜlo k poruÜenφ zßsady "ne bis in idem", zasßhly. K tomu postaΦφ p°i souΦasnΘ prßvnφ ·prav∞ dosavadnφ zn∞nφ º 269 a 270 trestnφho zßkona, jakkoli si ┌stavnφ soud dokß₧e p°edstavit ·pravu, kterß v budoucnu bude lΘpe odpovφdat pot°ebßm tΘto problematiky. ┌stavnφ soud rozhoduje nicmΘn∞ pouze "de lege lata", a proto mu nezbylo, ne₧ konstatovat, ₧e ani º 269 a 270 trestnφho zßkona nelze charakterizovat jako proti·stavnφ, jestli₧e jejich interpretace nevyluΦuje v²klad, kter² ·stavnφ zßsadu Φlßnku 40 odst. 5 Listiny respektuje.
P°edseda ┌stavnφho soudu:
v z. JUDr. HoleΦek v. r.
mφstop°edseda
OdliÜnΘ stanovisko v tΘto v∞ci zaujali podle º 14 zßkona Φ. 182/1993 Sb., o ┌stavnφm soudu, soudci JUDr. Ivana Jan∙ a JUDr. Pavel Varva°ovsk².