Hmota se projevuje klidovou a setrvaΦnou hmotností. ProstoroΦasové uspo°ádání (organizaci) veÜkeré hmoty vnímáme jako vesmír. VeÜkerá hmota je "₧ivá" a vyvíjí se v cyklech od n-rozm∞rného bodu p°es jednorozm∞rný, dvourozm∞rný, t°írozm∞rný, ... a₧ k n-rozm∞rnému prostoru, aby dalÜí cyklus zaΦal znovu (n+1)-rozm∞rným prostorem. Podle dimenze prostoru, ve kterém se n- rozm∞rný bod nachází, dochází k "aktivaci" urΦitého poΦtu rozm∞r∙ bodu, ostatní z∙stávají v latentním stavu. A₧ do ukonΦení cyklu je ka₧dý bod schopen prost°ednictvím alespo≥ jedné latentní dimenze interagovat se vÜemi ostatními body vesmíru.

PraΦástice
P°edstavme si n-rozm∞rný bod, do kterého je uv∞zn∞na veÜkerá hmota vesmíru. Jedná se o "praΦástici", které je tvo°ena navzájem neodd∞litelnými Φásticemi - nepohybujícím se "praneutrinem" vytvá°ejícím prostor a pohybujícím se "prafotonem" vypl≥ujícím tento vyhra₧ený prostor.

Na obrázku je znázorn∞na jednorozm∞rná, dvourozm∞rná a t°írozm∞rná "praΦástice", koncové body úseΦek jsou místa, kde je soust°ed∞na klidová hmotnost "praneutrina". SetrvaΦná hmotnost "prafotonu" se m∙₧e nacházet jen uvnit° "praΦástice". Délka úseΦky x_o p°edstavuje nejmenÜí mo₧nou vzdálenost (kvantum) ve vesmíru a Φas t_o je nejmenÜí mo₧ný Φasový interval (kvantum Φasu). Pom∞r x_o/ t_o urΦuje nejvyÜÜí mo₧nou rychlost ve vesmíru - rychlost sv∞tla(foton∙).
"PraΦástici" naÜeho vesmíru bychom museli znázornit pravd∞podobn∞ deseti navzájem "kolmými" úseΦkami, co₧ lze obtí₧n∞ v rovin∞ znázornit.

Jednorozm∞rný prostor
"Prafoton" se sna₧í osvobodit od "praneutrina", ale dosáhne jen toho, ₧e dochází postupn∞ ke vzniku dvou, Φty°, osmi, Üestnácti, ... neutrin (ale i foton∙) tak, ₧e se prodlu₧uje pouze jedna "úseΦka" (dimenze) u ka₧dého neutrina (ostatní z∙stavají v p∙vodním, latentním stavu) - vzniká jednorozm∞rný prostor, jakýsi "náhrdelník", na kterém jsou navleΦeny fotony krou₧ící "dokola" rychlostí sv∞tla. Fotony mají r∙znou energii, co₧ se projevuje r∙znou délkou "úseΦky" (vlnovou délkou) - u vÜech foton∙ v∞tÜí ne₧ x_o - a r∙zným Φasem, za který úseΦku "p°eskoΦí", pom∞r x/t ka₧dého fotonu je stále roven rychlosti sv∞tla (c).
Pravidelné "d∞lení" vÜech duálních Φástic neutrino-foton urΦuje "tep" vesmíru - "sm∞r" Φasu, velikost (X) jednorozm∞rného prostoru a dobu trvání vesmíru (T) tak, ₧e stále platí X/T = c.
Fotony, které p°edstavují setrvaΦnou hmotnost jednorozm∞rného vesmíru, jsou skuteΦn∞ jednorozm∞rné Φástice. Sv∞tlo (fotony) m∙₧eme ve vakuu vid∞t jen Φeln∞. Sv∞telný ku₧el je ve vzduchu viditelný jen díky rozptylu na prachových Φásticích (Tyndal∙v jev). Ji₧ sta°í ╪ekové v∞d∞li, ₧e p°i pohledu na oblohu z hluboké studny je mo₧né pozorovat hv∞zdy i v pravé poledne, samoz°ejm∞ nesmí slunce svítit p°ímo do studny a musí být jasno.
Uspo°ádání a chování jednorozm∞rné duální Φástice foton-neutrino je dáno jeho "geometrií" a je zakódováno v ka₧dé souΦásti vesmíru jako princip neodd∞litelných, bojujících a vzájemn∞ se prom∞≥ujících "sil" jin-jang (viz následující obrázek, pro jednoduchost jsou znázorn∞ny jen t°i "latentní rozm∞ry").

Dvourozm∞rný prostor
Jednorozm∞rný prostor je obklopen niΦím (resp. sám sebou), a proto ka₧dá duální Φástice foton-neutrino "sousedí" se vÜemi ostatními Φásticemi. P°i natahování jednorozm∞rného "náhrdelníku" mohou vznikat i boΦní "°et∞zce", které jsou v∞tÜinou velmi nestabilní a op∞t se ztrácí v hlavním "náhrdelníku".

Existuje vÜak stabilní "°et∞zec" vyboΦujících jednorozm∞rných duálních Φástic, ve kterém z∙stane jejich setrvaΦná hmotnost "uv∞zn∞na" za vzniku stabilní dvourozm∞rné duální Φástice. Proto₧e se fotony po hlavním "náhrdelníku" mohou pohybovat pouze jedním sm∞rem, m∙₧e se pohyb po boΦních "°et∞zcích" dít dvojím zp∙sobem, a to ve sm∞ru nebo proti sm∞ru foton∙ v hlavním "náhrdelníku". Z toho vyplývají dv∞ d∙le₧ité skuteΦnosti. Za prvé fyzikální význam pojm∙ "vlevo a vpravo" a za druhé mo₧nost existence dvou stejných duálních Φástic, které jsou navzájem svým "zrcadlovým" obrazem (viz následující obrázek).

V naÜem uspo°ádání bude o "n∞co" stabiln∞jÜí "pravotoΦivý trojúhelník", proto také ve vesmíru existují prakticky jen elektrony, nebo¥ setkají-li se tyto dv∞ Φástice elektron-positron, tak se navzájem "rozbalí" za vzniku foton∙. P°i vytvá°ení dvourozm∞rného prostoru boj o existenci vyhrál elektron. Dvourozm∞rný prostor vzniká pohybem elektron∙, tím ₧e spojují jednorozm∞rná "vlákna" prostoru do "dvourozm∞rné pavuΦiny" podobn∞ jako se zapíná a rozepíná zip.
SkuteΦnost, ₧e elektrony jsou dvourozm∞rné, se projevuje v "jejich" dvourozm∞rném prostoru vzájemnou p°ita₧livostí, teprve v trojrozm∞rném prostoru se odpuzují. Za urΦitých okolností (nízká teplota, vhodné geometrické uspo°ádání, magnetické pole) se stane vzájemná p°ita₧livost elektron∙ dominantní i v trojrozm∞rném prostoru, co₧ umo₧≥uje existenci velmi zajímavých jev∙ - supratekutost a supravodivost.
Nap°íklad umístíme-li zlatou destiΦku do magnetického pole mí°ícího kolmo k jejímu povrchu, vyvolá elektrický proud procházející destiΦkou spád potenciálu ve sm∞ru kolmém jak k proudu, tak k magnetickému poli. Jev byl nazván Hallovým jevem a dochází k n∞mu proto, ₧e elektricky nabité Φástice (elektrony), pohybující se v magnetickém poli, jsou vystaveny p∙sobení síly, která je vychyluje do strany. Za nízkých teplot a silných magnetických polí lze dosáhnout toho, ₧e se elektrony mohou pohybovat pouze v rovin∞ rozhraní, tzn. pouze ve dvou sm∞rech. Toto geometrické omezení vede k mnoha neoΦekávaným jev∙m, nap°. ke zm∞n∞ charakteru Hallova jevu.
Poselství o znalosti podstaty a mo₧nosti anihilace hmoty nám dávní mist°i p°edávají pomocí symbolu ₧idovské hv∞zdy.

T°írozm∞rný prostor
Dvourozm∞rný prostor má také svoji "chemii", vznikají (více Φi m∞n∞ stabilní) dvourozm∞rné "slouΦeniny", které jsou také postupn∞ p°ita₧livou gravitaΦní silou seskupeny do "makroskopických" t∞les analogických k hv∞zdám a planetám t°írozm∞rného prostoru. Teprve v rámci tohoto dvourozm∞rného sv∞ta za urΦitých okolností vznikají "inteligentní" trojrozm∞rné struktury, které se stávají stále "pravideln∞jÜí" a₧ zaΦnou vznikat "tetraedrické" stabilní duální Φástice proton-(t°írozm∞rné)neutrino, které vytvá°ejí "sv∙j" trojrozm∞rný prostor.
SkuteΦnost, ₧e základní struktura trojrozm∞rného prostoru (protonu) je tetraedrická, nám potvrzuje stabilita dalÜích tetraedrických "struktur" vznikajících z proton∙, elektron∙ a foton∙ (na "pavuΦin∞" jejich neutrin).
Nap°íklad alfa Φástice (velmi stabilní struktura jádra prvku helia) má tetraedrickou strukturu a je základní stavební jednotkou dalÜích atom∙, které jsou více Φi m∞n∞ stabilní podle toho, jak se jejich struktura blí₧í tetraedru. Také otázku, proΦ práv∞ prvek uhlík je základem organických slouΦenin, nám objasní "tetraedrická" hybridizace (sp³) atomu uhlíku.
Z následujícího obrázku je z°ejmé, ₧e k°í₧ (kryptogram tetraedru) jako symbol k°es¥anství byl vybrán na základ∞ znalosti struktury t°írozm∞rného prostoru a v∞domí, ₧e tato struktura je v tomto (t°írozm∞rném) sv∞t∞ "nejsiln∞jÜí".

╚ty°rozm∞rný prostor
V rámci t°írozm∞rného prostoru se postupn∞ vyvíjí základní "Φástice" Φty°rozm∞rného prostoru (pravd∞podobn∞ se jí nejvíce "blí₧í" Φlov∞k), která se zdokonaluje komunikací s okolním t°írozm∞rným sv∞tem (poznáváním) a zejména v rámci sociálních vztah∙ p°esahujících rámec t°írozm∞rného prostoru. Úplným p°ijetím (za₧itím) morálních princip∙ se stane Φty°rozm∞rné neutrino (duÜe) natolik stabilní, ₧e se celá duální Φástice stane "nesmrtelnou".
Základní strukturu Φty°rozm∞rného sv∞ta si v rovin∞ m∙₧eme znázornit nejlépe pentagramem nebo schématicky jen p∞ticípou hv∞zdou (viz obrázek) a v naÜem (t°írozm∞rném) prostoru pyramidou. Lidé, kte°í nechali postavit první pyramidy, nám zanechali poselství o svém "zasv∞cení". Pokud bychom cht∞li (znovu) vyslat do vesmíru poselství o naÜem stupni vývoje, aby mu podobn∞ vysp∞lé civilizace zcela jist∞ porozum∞li, m∞li bychom na zlaté nebo platinové destiΦky vyrýt - monádu (symbol jin-jang), ₧idovskou hv∞zdu, k°í₧ a pentagram.

Lidská bytost je vytvo°ena v t°írozm∞rném prostoru z nejvíce hmotných trojrozm∞rných proton∙, mén∞ hmotných dvourozm∞rných elektron∙, jeÜt∞ mén∞ hmotných jednorozm∞rných foton∙ a tém∞° nehmotných neutrin (jedno a₧ t°írozm∞rných).
NaÜe "protonové" t∞lo je o₧ivováno elektrony, které jej jednak dr₧í pohromad∞ (elektron umo₧≥uje chemickou vazbu) a jednak umo₧≥ují procesy (v∞tÜinou oxidaΦn∞-redukΦní), které nám dávají energii zejména k pohybu.
Odmyslíme-li si "protonové" t∞lo, z∙stanou nám (jako nejhmotn∞jÜí) elektrony, které vytvá°ejí také urΦitou strukturu - "elektronové t∞lo" - cca 2000 krát lehΦí ne₧ "protonové t∞lo". "Elektronové t∞lo" není tak striktn∞ prostorov∞ omezeno jako t∞lo "protonové" a p°esahuje do okolního prostoru, elektrony jsou ₧ivotní silou, kterou Φerpáme z p°írody, abychom mohli ₧ít.
Kdo zná pásovou teorii látek vysv∞tlující existenci a funkci izolant∙, polovodiΦ∙ a vodiΦ∙, ten si pravd∞podobn∞ snadno p°edstaví, ₧e v lidském t∞le existují také podobné urΦité pásy (dráhy), ve kterých proudí elektrony nap°íΦ celým t∞lem a které ústí v∞tÜinou na povrchu t∞la (a obalují ho), aby pokraΦovaly dál do okolního prostoru.
Také zví°ata, rostliny, horniny a nerosty, oceány i celá zem∞ má své "elektronové" t∞lo. Poslední "obal" naÜí Zem∞ je také tvo°en elektrony.
Na základ∞ "rozÜí°ené pásové teorie" m∙₧eme vysv∞tlit nemoci lidí, zví°at a rostlin, stejn∞ jako nap°íklad korozi, ale i sopeΦnou Φinnost a dalÜí p°írodní katastrofy. Zablokování toku elektron∙ v n∞kterých "drahách" (nap°. p°iotrávení t∞la nebo atmosféry) vyvolává "rozkladné a poÜkozující" zm∞ny v "protonovém t∞le" stejn∞ jako následné zv∞tÜení toku elektron∙ v jiných drahách vyvolá p°ehnanou aktivitu, která je v∞tÜinou "destruktivní".
"Elektrony spolu komunikují prost°ednictvím foton∙", proto odmyslíme-li si "elektronové t∞lo", z∙stane nám jeÜt∞ mnohem jemn∞jÜí struktura "fotonového t∞la", která má op∞t pásovou, ale také "bodovou" strukturu. Tok foton∙ po drahách "fotonového t∞la" p°estavuje mocnou energii, kterou pojmenovali ji₧ dávno lidé (kte°í "v∞d∞li" a um∞li s ní pracovat) jako chi.
Pomocí chi, lze mnohonásobn∞ znásobit rovnom∞rný tok ₧ivotní energie (elektron∙) v "elektronovém" t∞le a probudit abnormální schopnosti Φlov∞ka, ani₧ by to pro n∞j bylo destruktivní Φi jinak Ükodlivé (ale musí se to "um∞t", musí se dodr₧ovat vÜechny morální principy). Fotonové t∞lo produkuje aktivní (tvo°ivé) myÜlenky.
Odmyslíme-li si "fotonové t∞lo", z∙stane nám ji₧ "jen" to nejd∙le₧it∞jÜí, a to je prakticky nehmotné "duchovní t∞lo" tvo°ené "neutrinovou pavuΦinou", které v p°ípad∞ Φlov∞ka p°edstavuje jeho duÜi.
Struktura a velikost duÜe je formována duchovními principy, podle kterých se Φlov∞k °ídí p°i svém myÜlení a chování vzhledem k sob∞ a celému vesmíru. "Neutrinová pavuΦina" vesmíru je jakýmsi reservoárem "negativ∙" myÜlenek, které lze chápat jako Platonovy ideály.
╚lov∞k m∙₧e na sob∞ pracovat na r∙zných "hrubo a₧ jemnohmotných" úrovních, materialista se spokojí s "protonovým t∞lem" a popírá reálnou existenci "duchovního t∞la", zatímco idealista zaΦíná práv∞ "duchovním t∞lem" a "protonové t∞lo" Φasto pova₧uje jen za "iluzi".

Vícerozm∞rné prostory
╚lov∞k a jeho sociální struktury vytvá°ejí Φty°rozm∞rný prostor, ve kterém vznikají (z lidí a spoleΦností lidí) postupn∞ slo₧ité Φty°rozm∞rné struktury, které si zaΦnou uv∞domovat svou duchovní podstatu, aby se pak podíleli na vzniku p∞tirozm∞rného prostoru.
Analogicky postupn∞ vznikají a vyvíjejí se vícerozm∞rné prostory, dokud se "nespot°ebuje" veÜkerá setrvaΦná hmotnost. Na konci vývojového cyklu vesmíru bude existovat jedno n-rozm∞rné neutrino (bez latentních rozm∞r∙), ve kterém ji₧ nebude dostatek setrvaΦné hmotnosti k dalÜímu rozpínání (d∞lení bod∙).
Slo₧it∞jÜí struktury (vícerozm∞rné) jsou v roli p°irozených Boh∙ v∙Φi Φástem (mén∞rozm∞rným), ze kterých jsou slo₧eny. Bohové pak n∞kdy zp∙sobují zdánliv∞ nepochopitelné zásahy do "svého t∞la" nebo svého okolí. Zále₧í na stupni jejich "morálního vývoje", jak jsou "zodpov∞dní a spravedliví" ke vÜem souΦástem jejich t∞la, podle toho se °ídí jejich "moc a stabilita". Bohové spolu soupe°í nebo spolupracují podobn∞ jako lidé ve svém prostoru.

Podobn∞ jako se Φlov∞k chová ke svému t∞lu (elementárním Φásticím, atom∙m a molekulám) a svému ₧ivotnímu prost°edí, chová se B∙h k lidem. Elementární Φástice, atomy, molekuly a ₧ivotní prost°edí se mohou bránit Φlov∞ku tím, ₧e ho "zniΦí". Podobn∞ i lidé "niΦili" své bohy jen tím, ₧e v n∞ prost∞ p°estali v∞°it a v∞tÜinou zm∞nili i své spoleΦenské chování (a Φasto jen "nepsané") zákony. Od urΦité doby je vÜak struktura "jediného" Boha tak pevná (zaΦíná být morální), ₧e prost∞ nestaΦí v n∞j nev∞°it, aby p°estal existovat. Pokud se jeho Φásti nechovají podle jeho morálky, pak se jich snadno doká₧e zbavit podobn∞ jako Φlov∞k svojí "bradavice v kosmetickém salónu". Tuto skuteΦnost dal B∙h lidem na v∞domí p°ibli₧n∞ p°ed 2000 lety prost°ednictvím Krista a Bible.