|
Nem∞l tady co d∞lat. U₧ jednou ho tu chytli jak pytlaΦφ. M∞l z toho potom p∞knΘ tahanice po ·°adech a policii. Nakonec musel zaplatit obrovskou pokutu a dostal soudnφ p°φkaz, kter² mu zakazoval vstupovat do mφstnφch les∙. N∞jak² Φas to vydr₧el , ale nakonec p°ece jen p°φkaz poruÜil. Po°ßd se mu to ale vyplatφ. Pot°eboval penφze a °eznφk v sousednφm m∞st∞ za zv∞°inu sluÜn∞ platil. Ta pokuta sice byla vysokß, ale to maso co prodal minulej rok, ne₧ ho ten kurevskej hajnej chytil, mu vyneslo sluÜnej balφk. Tak proΦ to nerisknout. Baterka v ruce mu zablikala. -Zase blbne mrcha jedna- zaklepal s nφ o nejbli₧Üφ strom. -No, u₧ je to dobr²- Za chvilku dorazil na mφsto kam cht∞l nalφΦit pasti. Vinul se tudy pot∙Φek a zv∞° k n∞mu chodila pφt. Ideßlnφ mφsto. Sundal ruksak a vytßhl drßt∞nß oka. JeÜt∞ se sp∞Ün∞ rozhlΘdl po okolφ a pak nalφΦil n∞kolik pastφ, kterΘ hned zruΦn∞ zamaskoval. -Tak a je to. Jen doufßm, ₧e tudy potom nep∙jde hajnej a nevÜimne si toho- otoΦil se k odchodu, kdy₧ ku₧el sv∞tla z baterky dopadl na nedalek² ke°. Posvφtil na n∞j po°ßdn∞ a chvilku si ho prohlφ₧el. N∞co pod nφm le₧elo. Pomalu se p°iblφ₧il a zjistil, ₧e je to n∞jak² balvan. Ale opracovan² lidskou rukou. Tady uprost°ed lesu ? Najednou mu blesklo hlavou.- Co kdy₧ je to n∞jakß skr²Ü. N∞kdo si pod ten Üutr n∞co schoval. Nebo je tam poklad- Pousmßl se. Tak se na to mrknem. Sklonil se a ohmatal balvan. Pokusil se jφm pohnout a Ülo to. äParßdaô zaÜeptal a zabral na plno. Kßmen se odvalil a p°es nos ho praÜtil siln² zßpach zatuchliny. Jak p°edpoklßdal, dφra v zemi. Namφ°il baterku do tmavΘ jßmy. K jeho ·divu byla hlubokß bezmßla dva metry a dole se stßΦela pod n∞j. Dostal trochu strach, ale rychle ho zahnal. Pevn∞ se chytil okraje a opatrn∞ se spustil dolu. Kdy₧ dopadl na zem rychle okolo sebe posvφtil baterkou. VÜude bylo plno ko°en∙ a na zemi blßto. P°ed sebou spat°il tunel, kter² pokraΦoval dßl do tmy kam sv∞tlo z jeho baterky nedosßhlo. Trochu zavßhal jestli by se p°ece jenom na to nem∞l vykaÜlat a vrßtit se zp∞t, ale pak si dodal odvahy, skrΦil se a vklouzl do tunelu. UÜel shrben∞ asi t°icet metr∙, kdy₧ se nßhle strop zv²Üil a tunel dostal spφÜe tvar chodby. Taky zatuchlina tu byla o n∞co mΘn∞ cφtit a ko°eny ze st∞n byli o°ezanΘ a zarovnanΘ.
-To by m∞ tedy zajφmalo kdo si to tady postavil a kam to m∙₧e vΘst ?- p°em²Ülel.-Nikdo si p°ece jen tak v lese nevyhloubφ chodbu-. uÜel dalÜφch asi t°icet metr∙. Pak, ale z∙stal stßt v n∞mΘm ·₧asu. Chodba se te∩ znovu naprosto zm∞nila. St∞ny byli pokrytΘ jak²msi zvlßÜtnφm zlatav²m mramorem s Φernou mozaikou, ale co ho nejvφce Üokovalo byli louΦe, kterΘ byli rozmφst∞ny na st∞nßch po celΘ chodb∞. Jejich poskakujφcφ plamφnky tvo°ili na zdech kolem sebe straÜidelnΘ a roztodivnΘ tvary. TakΘ pod nohama nebyla u₧ obyΦejnß udusanß hlφna, ale pevnΘ ΦernΘ mramorovΘ dla₧dice a ka₧d² jeho krok se te∩ chodbou straÜideln∞ rozlΘhal. äTo, to nenφ p°ece mo₧n²ô kroutil nev∞°φcn∞ hlavou äO tomhle musφ p°ece hajnej v∞d∞t. To si tady stavφ metro, nebo co? By m∞ teda zajφmalo kde na to bere prachy. Tak o tom si promluvim se starostouô uÜklφbl se, ale pokraΦoval dßl. Chodba se jeÜt∞ tßhla dobr²ch dvacet metr∙ kdy₧ nßhle skonΦila. ä Sakra, to je snad vtip ?ô p°istoupil k zazd∞nΘ chodb∞. Prohledal bezv²sledn∞ st∞nu. äSe tady plahoΦim jak idiot a pak tohle. Do pr...ô rozzu°en∞ kopl do zdi. äAuô Za°val, ale jeho v²k°ik p°ehluÜil rachot odsouvajφcφ se p°ekß₧ky. Objevili se starΘ a zprßchniv∞lΘ dve°e. OΦividn∞ toho m∞li u₧ hodn∞ za sebou. Chvφli poslouchal jestli neuslyÜφ n∞co podez°elΘho. Pak dve°e peΦliv∞ prohlΘdl a prozkoumal. äJo, tak na ty je jenom jeden klφΦô °ekl a prudce je vykopl. Dve°e se s rachotem vylomili a dopadli na zem. Okam₧it∞ se zvedla oblaka prachu. äSakraô rozkaÜlal se a mnul si oΦi. Posvφtil baterkou do tmy za dve°mi. Ku₧el sv∞tla ozß°il prostornou mφstnost plnou haraburdφ p°ipomφnajφcφ sklad. VÜiml si, ₧e i zde jsou louΦe, ale nezapßlenΘ. Zhasl baterku, sundal jednu ho°φcφ louΦ ze st∞ny chodby a vstoupil pomalu do mφstnosti. Ta by se dala vzhledem p°irovnat ke dve°φm. Nevelkß, zatuchlß a plφsnφ pokrytΘ zdivo, kterΘ vypadalo, ₧e se musφ ka₧dou chvilku rozpadnout. VÜude rozhßzenΘ r∙znΘ knihy a svitky. V rohu n∞kolik truhel. Zapßlil nejbli₧φ louΦe a tu co dr₧el vrßtil zp∞t. Dal se do prohledßvßnφ. Zjistil, ₧e vÜechny knihy i svitky jsou psanΘ ve zvlßÜtnφm jazyce a pφsmem, kterΘ neznal a neobsahovali ani ₧ßdnΘ ilustrace. ZaΦal tedy s prohledßvßnφm truhel, ale ty byli plnΘ knih a bezcenostφ. Pomalu se dostal k jednΘ z poslednφch, kdy₧ zaslechl podivn² Üramot. Rychle se otoΦil. äKdo je tam ?ô Nic. Jen hrozivΘ ticho mu bylo odpov∞dφ. Vrßtil se pohledem zpßtky k truhle. Pomalu jφ otev°el. Ozvalo se zask°φp∞nφ a vφko se odklopilo. Krßsa, bo₧skost a nepopsatelnΘ pocity zaplavili jeho t∞lo. Jeho oΦi se naplnili leskem zlata, drahokam∙, nßhrdelnφk∙ a nßuÜnic, kterΘ le₧eli v truhle zb∞sile oza°ujφc jeho tvß°. Cht∞lo se mu plakat, ale i smßt. Znovu ten Üramot. Omßmen leskem bohatstvφ otoΦil pomalu hlavu. To co spat°il znΦilo tyto nßdhernΘ pocity. Obrovitß postava se r²sovala proti vstupnφm dve°φm. Nic takovΘho ve svΘm ₧ivot∞ jeÜt∞ nevid∞l. Jak rytφ° vystupujφcφ z temnoty v∞k∙. Ale k∙₧e, jeho k∙₧e. Tmavß, hn∞dozelenß, hrubß a celß zarostlß chlupy. Obrovitß ramena zr∙dy zakr²vala ·pln∞ vchod do mφstnosti. Hlava byla holß bez vlas∙. ObliΦej krutΘho v²razu s mohutn²m nosem. Jeho tmavΘ, kalnΘ oΦi byli naprosto chladnΘ a hustΘ oboΦφ jim dodßvalo jeÜt∞ v∞tÜφ krutosti. ObliΦej byl takΘ vybaven straÜliv²mi tesßky, kterΘ vystupovali z rozÜklebenΘ tlamy. CelΘ toto monstrum bylo krom∞ pa₧φ chrßn∞no jak²msi brn∞nφm slo₧en²m z mnoha kovov²ch destiΦek zpevn∞n²ch k∙₧φ. Hlava byla chrßn∞na t∞₧kou kovovou helmou se zvlaÜtnφm znakem. -Rozsßpßnφ- to bylo to co mu problesklo hlavou. Ale to nebyla smrt, kterß si pro n∞j p°iÜla. Postava na druhΘ stran∞ mφstnosti se pohnula a jeho oslepil kratiΦk² zßblesk. Teprve te∩ si vÜiml co svφrß v mohutn²ch pa₧φch a pomalu zvedß. äSekyraô zajφkav∞ se mu vydralo z bled²ch rt∙. Pomalu se pohnul. VÜe jak ve zpomalenΘm filmu. Stv∙ra dokonΦila nßp°ah a s nelidskou silou mrÜtila obrovitou dvouhlavou vßleΦnou sekyru na svou ob∞t.
Pustil vφko truhly a zaΦal °vßt. Nedokßzal se odlepit z mφsta a strnul² hr∙zou sledoval jak se rotujφcφ monstrum blφ₧φ se svistem k n∞mu. Pozvedl ruce jako by snad doufal, ₧e dokß₧φ tohoto posla smrti zastavit. -SSSSSSSS- uÜi rvoucφ zvuk letφcφ obouruΦnφ sekyry se mφsil z °evem, kter² se dral skrz jeho rty. Nastal balet smrti. ä┴ßßßßßßôposel smrti dopadl na mφsto kam byl vyslßn. Ruce byli p°e¥aty Φist∞ jako tφm nejost°ejÜφm skalpelem a ost°φ sekyry se s krutou nßdherou pono°ilo do bledΘ hlavy °voucφ lidskΘ ob∞ti. VyrvanΘ maso s kousky lebky a mozku se rozst°φklo Üiroko do prostoru mφstnosti a barvilo ji do ruda. Obrovskß sφla nßrazu zvedla t∞lo do vzduchu a silou medv∞da vleΦφcφho ulovenou srnu jφm mrÜtila vzad. Pah²li rukou znetvo°enΘ ocelφ jako by se cht∞li v prostoru n∞Φeho zachytit. T∞lo se vÜak zastavilo a₧ o zprßchniv∞lΘ zdi plesnivΘ kobky a hlava se silou nßrazu rozprskla. Mocnß obouruΦnφ sekyra se tup∞ odrazila od zdi a pomalu plachtila k zemi za nelidskΘho, vφt∞znΘho °evu svΘho majitele. BezhlavΘ t∞lo dopadlo duniv∞ na podlahu nßsledovßno zvoniv²m zvukem sekyry. Vφko truhly se zaklaplo. Ticho.......
|