|
Rowan jel z trhu, bydlel v malΘ vesnici severn∞ od VelkΘ °eky a jedin² zdroj jeho p°φjm∙ byly pouze jarmarky ve m∞st∞. U₧ se stmφvalo, Rowan cht∞l b²t brzy doma a tak se rozhodl ₧e si cestu zkrßtφ p°es Hiramsk² les. Tento les nes jmΘno po sv²ch obyvatelφch, Hiramech. Tento nßrod byl prazvlßÜtnφ, nikdy se nemφchali do zßle₧itostφ lidφ z kraje a nep°ßli si, aby i lidΘ se starali o n∞. Rowan vjel do lesa a u₧ po pßr desφtkßch metr∙ ·pln∞ ztratil orientaci. P∞kn∞ jsem si to zkrßtil, °ekl si pro sebe ikdy₧ nahlas. Kdybych jel normßlnφ cestou, tak by to vyÜlo nastejno. Musφm tu p°enocovat, jinak bych tu nßram∞ zabloudil. P°ivßzal svΘho meska ke stromu, zalo₧il menÜφ ohnφΦek a pokouÜel se usnout. R∙zn²m zvuk∙m kterΘ se oz²valy z lesa nev∞noval pozornost, jeliko₧ jeho vesnice se takΘ nachßzela vφcemΘn∞ v divoΦin∞. Uprost°ed noci ho p°epadli, byli t°i a bylo jim jedno jestli p°e₧ije. V∞d∞li ₧e jede z trhu a tak u sebe bude mφt urΦit∞ penφze. Rowan zaΦal bojovat s jednφm z nich. Asi si vybral toho nejsiln∞jÜφho z party, proto₧e ostatnφ jen p°ihlφ₧eli a hlasit∞ komentovali tento zßpas. Rowan nem∞l Üanci, hromotluk byl sice stejn∞ vysok², ale ko₧enß vesta kryla mohutnΘ svaly. Bylo mu to celkem jedno, ale °ekl si, ₧e kdy₧ u₧ musφ bojovat s loupe₧nφky a v∞d∞l ₧e ho nenechajφ ₧φt, cht∞l aspo≥ padnout v boji. Bojoval stateΦn∞, ale byl tak zabran² sv²m sokem ₧e si nevÜiml ₧e jeden z bandy ho obeÜel ze zadu. Ve sv∞tle ohn∞ se mihlo ost°φ no₧e. S rychlostφ zajela Rowanovy do boku. Tato rßna ho nezabila, ale zaΦφnala ho p°ipravovat o v∞domφ. Hromotluk se jen k°iv∞ zasmßl a zastrΦil meΦ. Rowan byl jeÜt∞ stßle p°i v∞domφ kdy₧ ho zaΦal Üacovat. V tom se stalo to co mohl Rowan d°φve Φi pozd∞ji pova₧ovat za zßzrak. Vzduchem zadrnΦel zvuk t∞tivy a svist Üφpu. Prvnφ loupe₧nφk padl na zem. V bleskovΘ chvφli nßsledoval druh². Vedoucφ tΘto sebranky nestaΦil utΘct moc daleko. Na zem dopadl ko₧en² vßΦek s pen∞zi a hned ho nßsledovalo umφrajφcφ t∞lo. Rowan jen zahlΘhl jak se Hromotlukova tvß° sk°ivila bolestφ a z jeho oΦφ se vytratil t°pyt. To bylo poslednφ co vid∞l, jeliko₧ hned nato ztratil v∞domφ. Probudil se a₧ za sv∞tla, v boku cφtil bolest, ale rßna byla oÜet°ena a obvßzßna. Trhl sebou, ale bolest mu nedovolovala vstßt. Teprve te∩ si vÜiml postavy v kßpi kterß sed∞la opodßl. Postava si vÜimla ₧e se Rowan probudil a pohlΘdla na n∞j. Le₧ klidn∞, °ela, jeÜt∞ nemßÜ dost sil. Kdo jsi? Zeptal se Rowan spφÜe ze strachu ne₧ ze zv∞davost. Jsem Samish, syn Simak∙v z rodu Hiram∙ z lesa, jsem rßd ₧e jsem nep°iÜel pozd∞ Rowane. Samish jako by uhßdl Rowanovy myÜlenky. Ano znßm t∞ a znajφ t∞ vÜichni z Simakova rodu, ale tuto historii ti povφm a₧ p°φjde Φas naÜeho louΦenφ. Nynφ odpoΦφvej, rßna byla hlubokß a musel jsem vynalo₧it vÜechny svΘ shopnosti abych t∞ odvrßtil z cesty po °ece Nivena. Rowan op∞t usnul, ale usl s klidem na duÜi. Ikdy₧ jeÜt∞ po°ßd nev∞d∞l co s nφm Samish vlastn∞ zam²Ülφ. Za pßr hodin ho zachrßnce probudil, ji₧ se musφme vydat na cestu, u₧ jsi zdrßv a mßme p°ed sebou dlouhou cestu na to, abychom se zdr₧ovali. Rowana s podivem rßna u₧ nebolela a tak mu ned∞lalo velkΘ potφ₧e vstßt. Nejprve Üli mlΦky, ale tato mlΦenlivß cesta se nelφbila ani jednomu a brzy se dali do hovoru. Pov∞z mi Samishi, °ekl Rowan, proΦ jste si vybrali dobrovolnou izolaci v tomto lese a nest²kßte se s ostatnφmi lidmi? U₧ dlouho ₧ijeme v t∞chto lesφch. Bylo to hodn∞ dßvno, kdy₧ nßÜ rod Simak∙ byl v prvopoΦßtku. Ponejprve jsme byli spφÜe rolnφci a od tehdejÜφho krßle jsme m∞li darovanΘ severnφ ·zemφ. M∞li jsme krßle rßdi, jeliko₧ nßs nechal ₧φt sv²m vlastnφm ₧ivotem. Jen₧e se stalo to ₧e se krßl dostal do p°e s m²m prap°edkem, d∙vod byla spornß hranice kterou tvo°ila severnφ °eka. My jsme mφrumilovn² nßrod a tak nßs zaΦal krßl utlaΦovat, spßlil ·zemnφ listinu a nßs ze zem∞ vyhnal. Uch²lili jsme se do Hiramu a od tΘ doby nev∞°φme ₧ßdn²m lidem. Rowan si to nechßval projφt hlavou, bylo n∞co kolem poledne. Papsky slunce se opφrali do p°ekrßsn²ch strom∙ v kter²ch si hrßli veverky. Vzduch krßsn∞ von∞l vÜudep°φtomn²mi bylinami. Tvoje vyprßv∞nφ nenφ opravdu krßsnΘ, promluvil po chvφli Rowan. Ale ji₧ je to dlouho co zem∞ nemß krßle. Tak proΦ se nevrßtφte do sv²ch zemφ. Äe se ji₧ dlouho nenachßzφ d∞di koruny vφme, °ekl Simish, ale t∞₧ko by nßm nynφ n∞kdo uznal naÜe prßvoplatnΘ nßroky. Proto Φekßme na novΘho krßle, kterΘ ho nßm p°edpov∞d∞la sudba, ale o tom se dozvφÜ vÜe a₧ pozd∞ji. èli dßl, ale u₧ nepromluvili ani slovo, sem tam, kdy₧ se Rowan ptal, co je tamto za strom Φi rostlinu. Po dlouhΘ cest∞ si odpoΦli u pot∙Φku a pojedli n∞co ze svΘho proviantu, pak pokraΦovali v cest∞. Pozd∞ po poledni si Rovan zaΦal vÜφmat ₧e les °φdne, a₧ doÜli ke konci lesa. Zde se Simish zastavil, hled∞l do dßli a mlΦel. Rowan se taky p°ipojil k pozoravßnφ. V dßli vid∞l vesnice a lidi jako, mraveneΦky. Tu Simish promluvil. Zde p°iÜel Φas naÜeho louΦenφ, ale v∞z, ₧e se nevidφme naposledy. NaÜe osudy jsou propleteny vφce ne₧ si myslφÜ. Co tφm chceÜ °φci? Zeptal se Rowan. Musφm ti dopov∞d∞t to, co jsem slφbil dnes rßno, to, proΦ jsem t∞ zachrßnil, ikdy₧ to nemajφ HiralesÜtφ ve zvyku a to, proΦ jsme se nenavrßtili do naÜφ prßvoplatnΘ zem∞. Jak jsem ti °ekl, nikdo by nßs nevyslyÜel. Ale sudba, kterou pronesl otec mΘho d∞da pravφ: A¥ v₧dy nejstarÜφ syn st°e₧φ cestu Hiramem, proto₧e p°φjde nßÜ krßl a bude pot°ebovat naÜi pomoc. Jen tento krßl nßm op∞t navrßtφ to, co nßm pat°φ a jedin∞ tohoto krßle budem uznßvat jako naÜeho jedinΘho vlßdce. Simish poklekl, a pravil: Dnes nadeÜel Φas sudby, Φas m∙j, mΘho lidu a p°edevÜφm Rowane, tv∙j. Ty jsi ten krßl. Proto t∞ prosφm, vydej se na cestu do KrßlovskΘho m∞sta, vÜichni na tebe ji₧ zoufale Φekajφ. I oni doufajφ ₧e se vyplnφ jejich sudba, ₧e se navrßtφ krßl, kter² jejich vojsko povede do vφt∞znΘho boje proti vojsku DevßtΘho.
|