BRANT

KrßΦel v noci lesem. M∞sφc, jeho₧ paprsky se sem dostaly p°es opadanΘ koruny strom∙ ho osv∞coval studen²m sv∞tlem. Byl podzim. Brant Ülapal po such²ch opadan²ch listech a cht∞lo se mu spßt. Nenßvid∞l u₧ to hledßnφ, ale musel pomstφt svΘho bratra. Tak to slφbil. Najde a zabije vÜechny rughrovy poskoky vΦetn∞ Rughra. "Rughra si ovÜem vychutnßm. Jß mu ..." Dßl to u₧ nedomyslel, proto₧e spat°il ohe≥. Vydal se k ohni. Nem∞l co stratit, a kdyby n∞co, m∞l meΦ stßle p°ipraven². U ohn∞ sed∞l mu₧ s v∞trem oÜlehanou tvß°φ a neupravovan²m plnovousem. Brant p°istoupil k mu₧i a pozdravil. "Poj∩ a sedni si k ohni Brante, u₧ tu na tebe Φekßm, °ekl mu₧ ani₧ by se na Branta podφval. "Kdo ji a jak m∞ znßÜ", zeptal se Brant. Mu₧ se otoΦil a usmßl se, jak mu to jen zamraΦenß tvß° dovolila: "Znßm t∞ u₧ od narozenφ. Jsem tv∙j osud. Jß vφm, Üpatn∞ se tomu v∞°φ, ale je to tak. Brante, mßm mßlo Φasu, a proto se velmi rychle dozvφÜ to, co v∞tÜina a₧ po smrti. Vßm lidem nenφ osud v∙bec na nic, krom∞ jednΘ schopnosti. A to zßchrana ₧ivota. Ano ka₧d² Osudovec, "jak si °φkßme", m∙₧e t°ikrßt zachrßnit ₧ivot svΘmu Φlov∞ku. VzpomφnßÜ na pßd p°i tvΘ prvnφ jφzd∞ na koni, nebo ten zßpas s vlkem hol²ma rukama? Ne, to nebylo Üt∞stφ ani nßhoda. To jsem byl jß. Osud se odmlΦel a Brant si neodpustil logickou otßzku: "No, a proΦ jsi te∩ tu?" Osud se op∞t pousmßl:" Proto₧e ti mßm jeÜt∞ jednou zachrßnit ₧ivot". "Ale mi te∩ ₧ßdnΘ nebezpeΦφ nehrozφ, tak o co tu jde"? "Jde o to, ₧e musφm jφt n∞co ud∞lat a ₧e se asi u₧ nevrßtφm. Tudφ₧ ti nebudu moct zachrßnit ₧ivot. Proto to ud∞lßm te∩. "Odpov∞d∞l osud a rychl²m ·tokem bodl Branta do srdce. Brant se svalil k zemi a v ag≤nii n∞co chrblal. Osud se na Branta smutn∞ podφval, °ekl: "a to je po t°etφ, s bohem". A zmizel. Brant se podφval na svou rßnu. Byla smrtelnß. Krev se valila, ale vid∞l, jak mu jeÜt∞ bije srdce. Nßhle se rßna zaΦala zacelovat a b∞hem p∞ti minut nebylo po rßn∞ ani pamßtky. Kdy₧ se vzpamatoval p°istoupil k ohni aby se oh°ßl a vÜiml si opeΦenΘho zajφce, kterΘho tam asi nechal osud. V duchu mu pod∞koval aspo≥ za toho zajφce, pojedl a Üel spßt. JeÜt∞ ne₧ ho obklopila temnota, p°em²Ülel o tomto podivnΘm zß₧itku. T²den. Cel² t²den trvalo ne₧ se vzpamatoval ze zß₧itku s osudem a ne₧ objevil Thuan∙v d∙m. Thuan byl jeden z poboΦnφk∙ Rughra. Jeden z t∞ch, kte°φ zradili jeho bratra. Kdy₧ si to Grant uv∞domil, zaΦala v n∞m v°φt krev. V∙bec nep°em²Ülel o n∞jakΘ taktice. P°ib∞hl k domu, vykopl dve°e a uvid∞l t°i thuanovy strß₧e. NeΦekali ho. Prvφ zem°el s probodnutou ledvinou, jeÜt∞ ne₧ se staΦil otoΦit. DruhΘmu spadla hlava p°i vytahovßnφ meΦe z pochvy. T°etφ u₧ byl p°ipraven volaje na svΘho velitele: "Thuane pozor. Je tady n∞jak² .... bo₧e to je Brant. On to p°e₧il. No ale tentokrßt u₧ t∞ zabiju po°ßdn∞". Vrhl se na Branta se zu°iv²m k°ikem. Boj to byl krßtk². Brant vykryl strß₧covu rßnu a pod¥al mu b°icho. Brant se jen usmßl: "Nedokßzal si m∞ zabφt tehdy, nedokßzals to ani te∩. èel pomalu ke dve°φm a se sk°φpotem je otev°el. Thuan u₧ na n∞j Φekal. Nem∞l ovÜem p°ipraven² meΦ". ╪ekni mi, kde je zbytek tlupy a p°φsahßm, ₧e t∞ zabiju rychle", zavrΦel na n∞j Brant. Thuan na nic neΦekal a mrÜtil po Brantovi ₧idli. Trefil ho. Brant spadl na zem. Thuan vyu₧il tΘto p°φle₧itosti k ·t∞ku. Brant se zvedl chvφli po n∞m. Vyb∞hl ven. Vid∞l u₧ jen Üediv² obrys Thuana mizφcφho v dßlce. "Takhle ho nechytφm", pomyslel si, ale pak si vÜiml stßje. Ten hlupßk zapom∞l na kon∞. Bran vb∞hl do sßje. Na prvnφ pohled se mu zalφbil k∙n Φern² jako uhel. NaskoΦil na n∞j a tryskem se vydal za prchajφcφm Thuanem. Thuan si vÜiml Branta dohßn∞jφcφho ho na koni. P°esn∞ ve chvφli, kdy cht∞l Brant Thuanovi useknout hlavu, se Thuan zastavil a sekl Branta. Brant spadl z kon∞. MeΦ odlet∞l n∞kam pryΦ. Brant nad sebou uvid∞l Thuana. "Pitom² b°φdile", pronesl Thuan a zvedl ruku s meΦem. MeΦ u₧ ale nenaÜel sv∙j cφl. Zato Brantova d²ka ano. Uvelebila se v thuanov∞ srdci. Thuan byl mrtev, ale Brant u₧ si odpΦφtaval poslednφ vte°iny. Nßhle se mu v mysli zjevil osud. Byl odd∞n do kdysi zß°ivΘho brn∞nφ. Nynφ bylo brn∞nφ ΦervenΘ od krve. V ruce dr₧el meΦ a otluΦen² Ütφt. Stßl na zemi plnΘ mrtv²ch t∞l. Jedny byly odpor∞ zelenΘ zr∙dy a druhΘ byly t∞la rytφ°∙. V dßli se mφsil k°ik rytφ°∙ s jin²m °evem. Ale k°ik rytφ°∙ slßbnul a slßbnul. "Mil² Brante", oslovil ho osud. Hlas m∞l ztrhan² velkou nßmahou, "mo₧nß t∞ p°ekvapuje, ₧e m∞ znova vidφÜ. Kdy₧ jsem od tebe odeÜel chystal jsem se jß a ostatnφ osudovci do bitvy proti p°φÜerßm z jinΘho sv∞ta. Doufali jsme, ₧e je zastavφme a oni se nedostanou na Zemi. Bohu₧el jich bylo p°φliÜ mnoho rozdrtili naÜi obranu. Jsem te∩ jeden z poslednφch osudovc∙. Moje bitva je ztracenß, ale tob∞ se jeÜt∞ m∙₧e poda°it zformovat obranu vßs lidφ. Prosφm, vykaÜli se na svou pomstu a pomoz svΘmu lidu p°e₧φt". "Jß bych rßd pomohl, ale jsem na tom stejn∞ jako ty. Podφvej na mΘ b°icho. Umφrßm", vysoukal ze sebe s poslednφch sil Brant. V tu chvφli obklopilo osudovce asi patnßct potvor. Osudovec °ekl smutn∞: "Pak u₧ je jen jedinß mo₧nost", PotΘ se nap°φmil vyk°ikl. Jeho t∞lo se rozpadlo, vylΘtla z n∞j energie a zmizela. Za chvφli uvid∞l Brant, jak se k n∞mu blφ₧φ jakΘsi sv∞tlo. V zßp∞tφ do n∞j vstoupilo. Brant se uzdravil. Ale u₧ to nebyl Brant, u₧ to byl Brant Osudovec a byl tu, aby p°ipravil sv∞t na velkou vßlku mezi dobrem a zlem. Ne dobro u₧ nebylo, dobro u₧ prohrßlo. Dobro byli osudovci. Z∙stali u₧ jen lidi, lidi a Brant Osudovec.

Marcus