P∙vodn∞ jsem necht∞l tuto Φßst v∙bec psßt, ale pak jsem si °ekl, ₧e to nenφ nic tajnΘho a koneckonc∙ se nemßm za co styd∞t. Seznßmφm vßs proto s mou filosofiφ ô₧ivota a lßskyö. Tuto mou filosofii znß pouze mß dφvka, ale ona se jist∞ nebude zlobit, kdy₧ se o nφ pod∞lφm i s dalÜφmi asi 50 000 lidmi. Pokusφm se mou filosofii interpretovat tak, jak jsem ji interpretoval svΘ dφvce, tedy ve vysoce promyÜlenΘ form∞. Upozor≥uji, ₧e i p°esto, ₧e by to tak nevypadalo, odrß₧φ se v nßsledujφcφm textu pouze mΘ myÜlenky a nßzory, nemusφ se tedy shodovat s vaÜimi a samoz°ejm∞ nejsou univerzßlnφ pravdou.

K vytvo°enφ tΘto filosofie m∞ inspirovaly dva nßpisy, kterΘ n∞kdo jen tak, mo₧nß z nudy, mo₧nß z radosti, mo₧nß z beznad∞je, napsal sprejem na ze∩. Prvnφm nßpisem se pyÜnφ ze∩ na Kamp∞, za kterou stojφ d∙m, v n∞m₧ bydlel Φesk² velikßn Jan Werich. Nßpis znφ takto: ôMil², ......, hlavn∞ mi tam neud∞lej ostudu, vφÜ, ₧e by m∞ ₧ivot bez tebe nebavil.ö Mß filosofie spoΦφvß v tom, ₧e ₧ivot nenφ zßbavou, ba naopak. Äivot je neustßl²m bojem. Bojem o n∞co, Φi s n∞Φφm, nejΦast∞ji vÜak s n∞Φφm o n∞co. Äivot nemß b²t zßbava. Sv∞t je postaven tak, abychom museli neustßle bojovat a na n∞jakou zßbavu nßm nezbyl Φas.

Druh² nßpis stojφ na tzv. Lennonov∞ zdi na Kamp∞, nebo spφÜe na ┌jezdu. Text tohoto nßpisu je tento: ôÄivot se mß pro₧φt, ne p°e₧φt.ö Opak je vÜak pravdou. Sv∞t byl postaven tak, abychom ₧ivot na n∞m museli p°e₧φt. V₧dy¥ praΦlov∞k ₧il jen pro to, aby vykopal jßmu, do nφ ulovil mamuta, zabil ho a najedl se. Jedin∞ tak se mohl do₧φt druhΘho dne a tak ₧ivot p°e₧φt. Pro₧φvßnφ ₧ivota je v²dobytkem a₧ ômodernφö doby, kdy jsme si vymysleli, ₧e bychom se m∞li takΘ bavit a ne jen jφst, spßt a vyluΦovat. Ale to, ₧e jsme se zm∞nili neznamenß, ₧e se kv∙li nßm zm∞nφ i sv∞t. Ten z∙stal stejn². P°esto vÜak mßme proti praΦlov∞ku a zvφ°at∙m jedno privilegium. Ti Üikovnφ majφ Üanci najφt si n∞koho, kdo jim pom∙₧e ₧ivot pro₧φt. Ti neÜikovnφ majφ bohu₧el sm∙lu, a nezb²vß jim, ne₧ ₧ivot p°e₧φt, nebo s nφm skoncovat. V∞tÜinou si vÜak lidΘ dokß₧φ najφt partnera, kter² je s oblibou naz²vßn ₧ivotnφm. S tφm pak krßΦφ ₧ivotem a navzßjem si pomßhajφ ₧ivot pro₧φvat. Jen mßlo neÜikovn²ch lidφ si dokß₧e najφt takovΘhoto, avÜak pomyslnΘho, ₧ivotnφho partnera, ke kterΘmu se uch²lφ a se kter²m pro₧ijφ ₧ivot. Nevφm, zda v tΘto situaci, kterou je vlastn∞ ₧ivot sßm, lze najφt n∞jakou radu. Tou radou by mohlo vlastn∞ b²t jedinΘ slovo: lßska. ╪φkßm proto: ôMilujte, milujte a vÜe ostatnφ bude vßm odpuÜt∞no.ö (citßt)